Vánoční dárek
Otočil se v posteli a rukou zavadil o tělo vyzařující teplo. Její tělo. Pomalu, téměř líně, otevřel oči a pokřiveně se usmál. Oheň v krbu zapraskal.
Ležela na boku, pod hlavou levou ruku, volně na přikrývce položenou pravou. Vlasy spadené přes obličej.
Natáhl se a jemně jí pramen rudých kadeří odhrnul dozadu. Zavrtěla se a ve snu si povzdechla, čímž si vysloužila další jeho úšklebek.
Pozoroval ji. Její zavřené oči s dlouhými řasami. Malý nosík, okolo kterého je plno pih, jako by se tam někdo vyřádil barevnou fixou. Hlavou mu proběhla vzpomínka na začátek vily. - Krátké zamračení. Jeho pohled putoval dál. Dál k plným rudým rtům, které tak svůdně čekají na polibek. Ale on jim to čekání zkrátí, rozhodl se. Nemají celou věčnost.
Nadzvedne se na ruce, skloní se k ní a políbí ji. Jemný dotyk na rty. Silné spojení. Pak se odtáhne a sleduje ji.
Aniž by otevřela oči, usměje se. Blažený, ničím nenarušovaný úsměv. Sálá z ní štěstí. Pak otevře oči. Velké hnědé oči. Někdy má skoro strach, že ho budou pronásledovat - potom… Až tohle všechno bude pryč. Teď do nich však hledí a čeká, co bude dál.
Dívka se protáhne a zamrká, aby si zvykla na denní světlo. Úsměv jí stále zdobí tvář. Natáhne ruku a přitáhne si svého milence blíž. Chvíli si jen hledí z očí do očí, a pak ho políbí. Vášnivý hluboký polibek. Tolik vyjadřující její pocity a strach z budoucnosti. A přece tak láskyplně něžný.
Obejme ji. Hladí ji po vlasech a líbá ji na krku. Cítí její horký dech a vůni jejího těla. "Nikdy na tebe nezapomenu…" šeptá jí do ucha.
***
Ginny se s trhnutím probudí. Posadí se na posteli a snaží se vzpamatovat. Když se rozhlédne, uvědomí si, že je už dávno doma. Vlastně rok. Od konce vily uběhl už celý dlouhý rok. Přejede si prstem po rtech. Má pocit, že na nich stále cítí dotyk těch Voldemortových. Na chvíli zavře oči a snaží se vybavit si pocit, který ji naplnil vždy, když ji líbal. Nepodaří se jí to. Je už příliš vzhůru v realitě.
Nemá však čas nad tím dlouze přemýšlet. Její pozornost upoutá sova, která pravděpodobně už nějakou dobu klove do okenní tabulky. Ginny vstane a zamíří k oknu, za kterým pomalu svítá. Otevře ho a sova jí okamžitě nastaví nožku s ruličkou pergamenu. "Díky," zašeptá Ginny a sova naštvaně odletí.
Ginny se ještě chvíli dívá ven z okna. Venku je metr sněhu a okolí domu krášlí vánoční výzdoba. Pak se zadívá na dopis. Má podivné tušení, od koho by mohl být, ale sama tomu nevěří. Ví, že je to jen planá naděje. Jen její přání.
Rozváže černou stuhu, kterou je pergamen převázán a z ruličky vypadne fotka. Spadne na zem a když se k ní Ginny skloní, pozná, že je na ní Voldemort. Ale není tam sám…
Drží v náručí rozesmáté dítě zavinuté do tmavě zelené saténové deky. Může být tak měsíc, dva staré. Vypadá naprosto spokojeně a hraje si s Voldemortovými dlouhými prsty. Ten se téměř usmívá a střídavě se dívá z fotky na Ginny a pak zpět na dítě.
Ginny zvedne fotku a sedne si na postel. Z očí jí tečou slzy. Ještě chvíli ji pozoruje, a pak konečně rozbalí pergamen.
"Ginny… jak dlouho jsem Tvé jméno neřekl… Chybí mi naše bezstarostné chvíle ve vile. Nahradily je starosti, povinnosti, nepříjemnosti a … moje rodina. Jak jsi asi z přiložené fotografie pochopila, nastal "ten správný čas". Chtěl jsem, abys to věděla, ale ocením, když o tom nikde nebudeš mluvit. Asi není co dál dodat. Šťastné a veselé Vánoce. Ty-víš-kdo."
Ginny vzlykne, položí dopis na postel vedle fotky a složí hlavu do dlaní. Tolik se jí po něm stýská! Tak moc by se k němu chtěla zase přitulit. Tak strašně moc by chtěla, aby ji objal a utěšil ji. Ale nejde to. Svět je zlý. On sám je to zlo.
"Ginny!" Molly Weasleyová rozrazí dveře do dívčina pokoje. Ta k ní jen překvapeně vzhlédne. "Kde jsi? Dojel Harry a někdo mi musí pomoct vařit!" Aniž by si svou dceru prohlídla a všimla si její uplakané tváře, obrátí se na podpatku a jde zpět do kuchyně. "Jasně mami…" odtuší Ginny a schová dopis i fotkou do jedné z knih na nočním stolku.
Epilog
Poté, co vila skončila, se většina věcí vrátila do starých kolejí. Pro Ginny. Ovšem pro ostatní ne. Ron se dal ke Smrtijedům, Bystrozorka Margarit si vzala Severuse Snapea, Lucius Malfoy utekl při deportaci do Azkabanu Salazar-ví-kam a Sirius Black odešel do ústraní. Život pokračoval dál, ale na vilu nikdo nezapomněl. Nikdo kromě Harryho Pottera. Ten v poslední den vily nešťastnou shodou okolností (přítomnost Lorda Voldemorta, dlouhého koberce a baseballové pálky byla podle všech naprosto náhodná) spadl ze schodů a zapomněl co se po celou dobu trvání soutěže dělo. Tento výpadek paměti u Svatého Munga nazvali "Potterův syndrom", jelikož byl chlapec-který-zase-přežil jediným ze zúčastněných, který ho utrpěl.
Co se okolí týče, většina soutěžících se shodla, že nebude na škodu, když věci řečené, či vykonané ve vile, zůstanou za jejími zdmi. A tak ani rodiče Weasleyovi, ani stoupenci Lorda Voldemorta dosud nemají tušení, jak moc vila změnila i jejich vlastní životy.
Dodatek
Když Ginny rozbalila maličkou krabičku, která, označená jejím jménem, ležela ve Štědrý večer na její posteli, našla v ní stříbrný přívěšek ve tvaru hada a lísteček s jediným slovem: "Sbohem".
Pro Neinku. "Nostalgie forever."
KONEC
Komentáře: