Drabbles Bystrozorek Manori a Margarit



Téma: Severus a koťátko
Autor tématu: Darkness deStination
Žánr: volný
Autor: Margarit

Mňau, mňau


Malé kotě mňau, mňau… spalo v botě bum, bum… bota letěla přes půl pokoje, ale nakonec byla zabržděna těsně u dveří.
"Jestli budeš pořád vřískat, tak poletíš oknem! A je mi jedno kam a jak daleko! Rozumělas?!" zařval na malou kuličku, která vykukovala z polorozpadlé boty.
"Severusi, nebuď na mě tak zlý." ozvalo se z boty.
"Mě už z tebe bolí hlava!" padl do polštářů a jeden si přehodil přes hlavu.
Najednou však něco vyskočilo na polštář a začalo ho trhat na cucky.
Severus jen zpoza polštáře a zařval tak, že by probudil celý hrad. Celou silou se do něj opřel a překulil do zbytku polštářů. Polštář odhodil a pod ním se už nesvíjelo ani nemňoukalo kotě, ale byla tam nádherná nahá žena, která se na něj šibalsky usmívala.
"Ještě na mě budeš křičet?" zeptala se nevině a oči se jí zablýskly.
"Když budeš hodná holka…" řekl a přejel prstem po její nahé hrudi a rty se dotkl jejích.
"Hmm…" ozvalo se zpoza něj.
"Ještě si to rozmyslím." řekl Severus a začali se vášnivě mazlit.


Téma: Voldemort a Hermiona
Autor tématu:
Žánr: lovestory
Autor: Margarit

Kniha


Hermiona otevřela nějakou knížku a začala do ní kreslit nějaké divné sladké ornamenty. Kniha jí najednou začala odpovídat a po chvíli...záblesk...a...Hermiona se ocitla v jiné části školy a snad i v jiné době.
Uviděla staršího chlapce, který ji na první pohled zaujal. Když se podíval na ni, věděla, že ji vidí.
Oněměl úžasem. Tak krásná a tak křehká, pomyslel si. Došel k ní, sevřel v náručí a políbil.
"Ahoj, já jsem Hermiona," vydechla dívka.
"Ahoj, já jsem Tom," odpověděl jí chlapec a znovu uchvátil dívčiny rty mezi své a...
...ocitla se zpět v místnosti, kde otevřela knížku po prvé.
Když se do ní ještě jednou podívala, tak spatřila velké srdce a v něm nápis - I LOVE YOU. AVADA FOREVER. VOLDEMORT


Téma - Lucius, skřítek a ratanový bičík
Autor tématu: Lady S
Žánr - hororové drama
Autor: Manori
"To snad není pravda! Nemůžu uvěřit, že strpím takovouhle neschopnost!" křičel Lucius na svého domácího skřítka. Ten se krčil u konferenčního stolku ve velkém salonku a snažil se teď vypadat menší než obvykle. Čekal, až se jeho pán dosytosti vynadává a vykřičí. To jej vždy uklidnilo. Koneckonců, přece neudělal nic tak strašného. Nikdo nemůže skřítkovi vyčítat to, že se v kouzlech nevyrovnají kouzelníkům.
Tentokrát se ale spletl. Netušil, že svým selháním krutě zkřížil Malfoyovi plány. A to se sakra nevyplácí…
" Běž do mé ložnice a dones odtamtud bičík!" běsnil dále Lucius. Nevypadalo to, že by ho vztek přecházel.
"Myslíte, pane, ten černý?" zeptal se skřítek a polil ho ledový pot.
"NE! Ratanový, co visí na zdi." Zablesklo se Malfoyovi podivně v očích.

Skřítek tedy šel, v ložnici se natáhl po bičíku, ale než si mohl ve své ušaté hlavičce uvědomit, co se stalo, padal do hluboké temné díry….Netušil, že bičík sloužil jako páka pro propadlo…


Téma: Sirius a kartáč
Autor tématu: Manori
Žánr: volný
Autor: Margarit

Sirius a kartáč


"Ach jo," povzdechl si jednou někdo v koupelně. Nebo že by to bylo něco? "Copak mě nikdo nemá rád? Už nikomu za nic nestojím? Jen ten zpropadený skřítek sem pořád leze a drbe se se mnou za uchem. Pán už se na mě ani nepodívá. Co já budu dělat?" mluvil si pro sebe a vůbec netušil, že ho někdo za rohem poslouchá.
Zpoza rohu vyběhl Krátura, chytil ho a mrštil s ním o podlahu. "Ty už půjdeš spálit. Ty už půjdeš do pece." prozpěvoval si a šel s ním do kuchyně.
"Kráturo!" zařval Sirius odněkud. "Chci, abys mi pomohl!" Zaznělo někde jakoby z prvního patra. Krátura sklopil uši, pustil se slzou na krajíčku kartáč a zmizel v chodbě.
Sirius vylezl zpoza dveří a culil se od ucha k uchu. Blbec, pomyslel si.
Vzal do ruky kartáč a něžně ho pohladil. "Já tě mám rád." zašeptal. "Jen se nemůžeš divit, že jsem tě nenašel, když jsi se někde schovával." Políbil ho a …. Z kartáče se stal nádherný muž se snědým vypracovaným tělem.


Téma: To tenkrát, když…
Autor tématu: janek
Žánr: volný
Autor: Manori

To tenkrát, když…


Oheň v krbu vesele praskal, ale muž sedící ve velkém pohodlném křesle to nevnímal. Na stolku vedle něj ležel otevřený dopis. Jeho papír byl již zažloutlý, písmo vybledlé, ale stále byl čitelný onen charakteristický rukopis.
Vysoký kouzelník obrátil oči k oknu, do kterého neurvale bubnoval déšť a nočním vzduchem se neslo svištění větru. Ten zvuk se mu vrýval do paměti, stejně jako jistý obviňující hlas chlapce, který neustále opakoval: "Je to vaše chyba… To vy můžete za to, co se mu stalo…" Snažil se na to nemyslet, přesto se mu nedařilo zapomenout. Takhle tady sedával už skoro dva měsíce. Ještě, že se nyní do těch obviňujících očí nemusel dívat. Už tak toho usmrkance nemohl vystát. Ale teď, teď by mu mohl opravdu ublížit, pokud by neudržel jazyk za zuby. A nepomohlo by mu ani sto Albusů Brumbálů. Věnoval dopisu ještě jeden zvláštní, svým způsobem vřelý pohled, a složený jej vložil do jedné z velkých, kůží vázaných knih.
Hodiny na krbu odzváněly svým rytmickým, kovovým tónem celou hodinu.
To tenkrát, když slyšel odbíjet hodiny jedenáctou, věděl, že se co nevidět objeví ve dveřích, že jej bude moci obejmout, políbit, a bude celou noc jen jeho, jako to sliboval v dopise.
Dnes ne. Věděl, že už nikdy ne…
KONEC

Zpět

Komentáře: