Pondělí. Hvězdné datum: 01,24,798!
Proč musíme mít každým rokem v pondělí tak nemožný rozvrh hodin, říkal si Harry v duchu. Po dvouhodinovce lektvarů na něj i na Rona, Hermionu a ostatní žáky jejich ročníku kromě přeměňování čekaly ještě další lahůdky , věneček, punčový řez a větrník nevyjímaje: kouzelnické dějiny s profesorem Binsem a jasnovidectví s Trelawneyovou... A ten věneček jako fakt nebude? Ale zase se alespoň ve druhé půli dopoledne nebo mínus první půli odpoledne trochu dospíme, pochvaloval si. Jo, jo. Trochu se dospat je vždycky fajn.
Jen co se Snape objevil ve dveřích, bylo Harrymu jasné, že ani tentokrát nebudou vyrábět žádný nápoj lásky, který vyrábějí každou hodinu, ale tu minulou jako na potvoru Snape chtěl růžovoučččký sprej na vlasy, ale půjde spíš o nějakou záležitost ve stylu jak přivodit neštěstí snadno a rychle. Nejjednodušší cesta: Nechte Corny v kuchyni samotnou… A profesor nezklamal. Vložená důvěra vložena byla do správného subjektu? Aniž by věnoval svým žákům jediný pohled, začal rychle mávat hůlkou. Rozumějte: Přišel a se zavřenýma očima začal máchat klackem jako šílenec. Na tabuli se objevoval návod na přebarvovací lektvar, růžový sprej na vlasy mu zjevně došel, který měli dnes probrat. Studenti se jako obvykle rozdělili do dvojic a začali pracovat. Harry četl Ronovi první bod na tabuli:
"Do kotlíku vlijte jednu a sedm osmin standartní dávky vývaru ze lnice barvířské". Ron popadl odměrku a začal ji plnit, zatímco Harry zkoumal další postup.
"Třikrát na špičku nože mleté ropušnice, dmychavkou jednou vženeme do směsi plynný svit, zahřejeme přesně na teplotu těla divokého grifa..." Homosexuála nebo heterosexuála?
Další bod ho přiměl ke zvednutí obočí, to jsou mi dneska body, k čemu ty chudáky kouzelníky nedoženou - měli přidat neředěnou krev aureliánského kraba. Harry měl pocit, že by o ní měl něco vědět, jenže si nemohl vzpomenout, co... Snažil se zachytit Hermionin pohled do sklenice s dírami, aby se pohled neudusil. Ta sklenice ale byla zrovna zaneprázdněna odstraňováním malé lahvičky z dosahu Nevilla, s nímž spolupracovala, zatímco Neville pilně porcoval nožem jakousi rostlinu. Rostlinu, co by vypadala jako stonek lékořice, kdyby nebyla jasně růžová. Počkat, oni budou ten růžový přeliv fakt vyrábět?!
"No co, když to zvládne Neville, tak to nebude tak složité..." řekl si Harry a předčítal Ronovi dál: "Dvě a půl kapky krve aureliánského kraba..."
...Prásk...
Harry mezi oblaky barevného kouře zahlédl Ronův bledý obličej. Ron se s údivem díval na svoje ruce - blikaly a neustále měnily barvu z olivově zelené na ostře žlutou. "Týjo, Ronee! Cool disko rukavice!" zaječel nadšeně Harry. Když se na nich začaly nalévat první puchýře, Ron vykřikl bolestí.
...Prásk...
"Mdloby na tebe" pronesl Snape s neskrývaným potěšením a hůlkou namířenou na Rona.
Ron se těžce svalil Harrymu k nohám. "Harry, miluju tě, ale ten růžový přeliv si nedělej!"
"Co to děláte?!" vykřikl Harry vztekle.
"Pane Pottere, ještě jste u mudlů neslyšel o anestezii? Ne? To jste asi neslyšel ani o euthanasii, kterou jsem právě provedl. Nehodlám poslouchat křik pana Weasleyho jen proto, že vy si nedovedete bezchybně přečíst ani jednoduchý postup přípravy lektvaru," ledově odpověděl horký Snape a pokračoval: "Dva dobrovolníci ho odnesou k madam Pomfreyové! Vy ne, Pottere!" zarazil Snape Harryho. "Ten nepořádek se sám neuklidí, (Jak jsem mohla být tak bláhová? To vysvětluje ten bordel všude, kam se podívám!) takže budete tak laskav..." kývl Snape významně hlavou směrem ke koutu, v němž se ukrývaly nástroje pro ruční čištění kotlíků, a nevzrušeně se vydal zpátky ke katedře.
Harry chvíli vztekle zíral na jeho záda . Pak si uvědomil, že Snape je mu schopen okamžitě napařit školní trest až do večera, jelikož na svá záda byl mimořádně háklivý a jakmile se na ně někdo byť jen křivě podíval, natož když na ně někdo nenávistně zíral, měl u Severuse utrum, a že by se za Ronem dostal o to později. Mezi zuby polohlasem vztekle rozdrtil jen dvě slůvka, která za nic nemohla: "Jistě, pane". Po uvěznění Blacka druhý justiční omyl v historii kouzelníků - rozdrcení nevinných slůvek. Minuta ticha, prosím.
Po zbytek vyučování byli Harry s Hermionou jako na trní. Nevěděli, že jim Kratiknot pod židle lišácky dal kaktusy. Byl to pan profesor filuta.
"Co jste to vyváděli, Harry?" ptala se nechápavě Hermiona.
"Nevím, Ron zahříval kotlík a já jsem četl pokyny, pak tam Ron přidal tu krabí krev..." koktal nešťastně Harry.
"Copak nikdy nedáváš pozor? O aureliánských krabech nám Hagrid přednášel nedávno, jejich krev se nikdy nesmí moc zahřát! (Technická: to je diskriminace menšin. Co dělá takový homosexuální, neboli teplý, aureliánský krab?) Hagrid mi vyprávěl, jak se zamlada jednoho pokoušel udržet naživu tak, že ho nechá prospat v lenošce u krbu. Shořely tenkrát naštěstí jen záclony a pět let nemuseli malovat. Zdi pravidelně měnily barvy samy... A tak vznikl stroboskop. Proto se do lektvarů před jejich krví vždycky přidává drobně krájená ledovka růžová, dám vám cokoli, jen mě s tou růžovou už netrapte, a i tak je to dost choulostivé!" vrtěla Hermiona nešťastně zadkem a pohazovala hlavou.
Harrymu se před očima vybavila vzpomínka na Nevilla s nožem... Už ho chápal. Vševědoucí Hermionu by občas podřízl každý…
Naštěstí každé vyučování musí jednou skončit, i když se zdá nekonečné. Právě jsem změnila názor! Myslela jsem si, že jako epitaf budu chtít "Zemřel, když byl ještě živ," ale přehodnocuji, vytesejte mi tam tuto památnou větu! Dokonce ani Hermiona se nemohla soustředit, a při přeměňování psa ve stůl se její stolek pořád snažil zvedat nožičku. Jejda, a to nemá? V tom případě nechápu, proč svému křeslu musím dávat náhubek. Opravdu je něco v nepořádku? Jakmile skončila poslední hodina, rozběhl se Harry na ošetřovnu. Ve dveřích málem porazil madam Pomfreyovou, nesoucí horu různobarevných obvazů. Prosím, Merline! Ať tam nejsou růžové!!!
"Kampak, pane Pottere?" zamračila se na Harryho. "Jestli jdete za panem Weasleym, tak máte smůlu. Právě jsem mu dala uspávací lektvar, opravdu nutně si potřebuje odpočinout. Bude spát nejméně dva dny. Alespoň se jeho ruce budou mít čas rozhodnout, jakou si ponechají barvu! Ten už se jen tak neprobere!" zahihňala se pod vousy profesorka.
"A - bude v pořádku, paní profesorko?" ptal se Harry zaraženě. Copak se mu asi zarazilo, hošanovi?!
"Tedy... je pravda, že kůže na rukou by mu při sebemenším nárazu mohla explodovat, přetáhlo by ho k sobě hnutí Taliban, a pak už by se nedalo mnoho dělat, přišel by přinejmenším o prsty. Použila jsem bublinové ochranné kouzlo, což ovšem pro pana Weaslyho bude poněkud nepohodlné, až se probudí. Nebude moci používat ruce ještě několik dní," povzdychla si.
"Ale já nemluvil o žádném Weaslym. Mě žádný cizí chlap nezajímá. Já chci vědět, co je s Ronem. Ronem Weasleym." nenechal se Harry obalamutit zmínkou o někom jiném.
"Nemohl bych pro něj něco udělat? Stejně je to moje vina..." zeptal se Harry zkroušeně.
"Tomu cizímu panu Weaslymu už nikdo nepomůže. Jděte radši za Ronem," zachmuřila se žena.
"Dnes ne, ale pokud byste mu mohl pomoci s jídlem, oblékáním a podobně, uvítám, když mne mimo vyučování zastoupíte. (To půjde kvůli Ronovi na brigádu do domu seniorů?) Pan Weasley bude potřebovat ošetřovatele po celých 24 hodin, až se vzbudí, a já mám i další povinnosti. Ještě jsem si nepřečetla nové Květy, o zalití muškátů nemluvě! Takže se pozítří můžete také nastěhovat na ošetřovnu, zatím tam nikdo další neleží, takže nikoho nebudete rušit. Ten cizí pan Weasly to přežije."
Další den, hodina péče o kouzelné tvory s Hagridem.
"Všichni za mnou", zavelel Hagrid, zatímco čárka z přímé řeči se vystrašeně schovala až za uvozovky , a k úlevě svých žáků nezamířil do Zapovězeného lesa, ale zcela prozaicky na zahrádku za svým domkem. "Sedněte si do trávy a buďte tiše, můžete si zatím procházet, proklusávat, prosvištět nebo proploužit poznámky." Pak se vydal zpátky do domku, ze kterého po chvíli přidusal zpátky, kolena zdvíhal do výšky a držel misku s neznámým obsahem. Pokud obsah pan Weasly neobarvil na růžovo, budu mu vděčná!
"Todle je mudlovskej vynález, řikaj tomu, Merlinvíproč, salko, i když je to vlastně hustý sladký mlíko..." začal Hagrid potichu s výkladem, zatímco pokládal misku opatrně do záhonu. Prosím, sdělte mu někdo, že salko nevyklíčí, ani kdybyste ho prosili. "Doufám, že se mi je podaří přilákat, snad na ně dneska neni moc zima."
Studenti napjatě zírali na černou hlínu, na níž nebylo vidět nejmenších známek života... Ale v okamžiku, kdy jejich pozornost už-už začala polevovat, najednou kousek od misky začal růst malý kopeček. Že bych se spletla? Že by salko opravdu vyklíčilo?
"Že by další druh hrabáků?" pomyslel si Harry. Ale vzápětí viděl, že se mýlí. Z otvoru na vrcholu hromádky vyletělo jako vystřelená zátka něco červeného a plesklo sebou přímo do misky. Červeného? Zní mi to jako nechutná politická kampaň! A za chvíli z dalších hromádek znovu a znovu, až to vypadalo jako rudá kanonáda. Braňte se, levici nebrat! Ale zase můžu být šťastná, že to není růžové… Z misky se začalo ozývat tichounké mlaskání, a po chvíli v ní místo původního obsahu zůstalo asi dvacet tvorečků, které by Harry nejspíš považoval za jahody, kdyby nebyly tak pohybliví. Heh! Kdyby nebyly /jahody/ tak pohybliví /tvorečci/? Větší záhada než pan Weasly. Vypadali velmi spokojeně a navzájem ze sebe olizovali zbytky mléka. Komunistický gruppen-sex.
"To sou divoký jahody," ujal se Hagrid výkladu. To je skoro jako telenovela. Ne, sorry, to je zas divoká kočka. "Daj se chytit a sníst, jen dyž se nacpou k prasknutí něčím sladkým. Takže do parlamentu posílám několik kartonů salka, specielně pro příslušníky levicově orientovaných stran. Nejlepší účinkujou začerstva, léčej se s nima spáleniny a utišuje kdo? Asi pan Weasly… bolest, ale výtažky se taky přidávaj do některejch lektvarů..." vysvětloval, zatímco dával tvorečky do malé skříňky.
"Fuj, to je hrozné, zabíjet takové bezbranné tvory! Snad by se nakonec neměli jíst zaživa?" pohoršovala se polohlasem puritánská Hermiona.
"No, vlastně jo, pokud maj mít nejlepší oučinek," odpověděl nevzrušeně Hagrid na její tichou poznámku, "ale žádnej strach, voni si myslej, že není parádnější konec, než vodejít v nejlepším, takže když je namočíš do sladkýho, umíraj s nadšením. Dřív je využívali islámští radikálové, ale spotřeba salka byla neúnosná. A nejsou zas tak neškodný, jak se zdaj! Kdybyste je chytali bez mlíka, můžou vám i ukousnout prst, dovedou bejt pěkně vzteklý, když se jim nedaří prosadit nějaká blbost..."
"Něco pro tebe mám," tajuplně prohlásil Harry, "prý to je výborný lék při popáleninách". A tečka se odstěhovala do Humpolce? Ne, naštěstí jen za uvozovky.
"No, horší to snad být nemůže ..." ušklíbl se bláhově Ron, ležící na lůžku uprostřed ošetřovny. Netušil, že kolem se potuluje kluk, který je mu navlas podobný, ale jmenuje se Weasly. Ruce mu vězely v obrovských bublinách, přichycených lepícím kouzlem k čelu postele. Na sobě měl jen kalhoty od pyžama, a tvářil se jako někdo, komu není zrovna nejlépe. A nepovídejte! Vždyť má jen ogrilované ruce, hypochondr jeden. No jo, chlap!
"Jsou to divoké jahody, dostal jsem je pro tebe od Hagrida" řekl Harry povzbudivě. Technická: Co je na téhle informaci povzbudivého?
"Tak to jsi mne tedy uklidnil!" zavrčel Ron.
"Neboj, vím, jak je zkrotit!" opáčil Harry a položil na stolek hlubokou misku, obsahující husté bílé laso na krocení komunistů a mléko.
"To jsem tedy zvědav, zdá se mi, že jsou nějak neklidné!" díval se Ron nedůvěřivě na bedničku, kterou Harry postavil vedle misky. Vydávala temně vrčivé zvuky, a to kupodivu zrovna ve chvílích, kdy přestala nadskakovat. Ron netušil, že se schyluje k volbám.
"Tak sleduj!" vyzval ho Harry, a opatrně odstrčil západku na víku krabice. Objevila se důmyslná drátěná dvířka s dvojitou klapkou, umožňující oddělit jednu jahůdku od ostatních. Harry se ji opatrně pokusil polapit, a povedlo se mu to už na čtvrtý pokus. Jahoda se ovšem urputně bránila a cvakala ostrými zoubky v drobné křivé tlamičce. Byla to jahoda se jménem Randsdorf.
"A jak ji mám podle tebe sníst," čertil se Ron, "nejen, že nebudu mít k použití ruce, ale přijdu i o jazyk! Ty proti mně něco máš?" "Pistoli," odpověděl Harry a namířil na Rona Kalašnikov.
"Důvěřuj mi, dostane něco, po čem bude spolupracovat," nakládačku? uklidňoval ho Harry a namočil jahodu do benzinu misky.
Po chvíli Ron s plnými ústy , měl v nich totiž narvanou tu hlaveň od kulometu, blaženě zamumlal: "Tedy, fakt nejsou špatný, a funguje to, ruce mě už pálí mnohem míň, dokonce se mi zdá, že mi i trochu splaskly! Myslíš, že bys uměl vzrušit ty bubliny?"
Harry, který celou dobu obětavě ukusoval každé jahodě špičku s křivou tlamičkou - kterou je Ron výslovně odmítal jíst (on je odmítal jíst tou křivou tlamičkou, nebo co?) - se potěšeně usmál. Ale asi měl věnovat víc pozornosti poslední jahůdce, která se samým blahem po namočení tak důkladně zatetelila, že mu vyklouzla z prstů a kutálela se po Ronově obnaženém hrudníku, nechávajíc za sebou bílou, lepkavou a sladkou stopu. Sladká stopa? To bude Lenin. Červená jahůdka jak cumel!
"Kruci, dávej pozor!" zaškaredil se Ron, "teď se mě bude Pomfreyová zase snažit umýt tím příšerným čistícím kouzlem jako před chvílí, než šla spát... Hrozně to svědí a připadám si jako hrnec, plnej, bublající a ve varu? - a navíc se ani nemůžu podrbat! Nohou si k uchu nedošáhnu!"
Harry se mu honem začal omlouvat a rozhlížet se po ošetřovně, čím by Rona omráčil? očistil. Jenže - všechno jako by se spiklo, hůlku zapomněl v pokoji, jak měl plné ruce věcí pro Rona a hlavu plnou starostí a pak něco jiného plné něčeho jiného. V dohledu nebylo jediné umyvadlo s houbou a ručníkem, nikdy jich nebylo zapotřebí, madam Pomfreyová ovládala čistící kouzla opravdu dokonale. Byla to uklízečka z povolání. A nebyla prase.
Harry se chvíli bezmocně rozhlížel, ale pak mu začal v mysli klíčit nápad.
"Teda, jestli by ti to moc nevadilo, tak bych tě mohl..."
"Co?" zeptal se nechápavě Ron.
"Prostě lež, zavři oči a nech se překvapit," nejistě se na něj ušklíbl Harry po vzoru Randsdorfovy jahody. Následovala tupá rána. Tma.
Harry ještě pečlivě zkontroloval, jestli má Ron pevně sevřená víčka, po tom úderu samozřejmě měl, a pak se k němu pomalu sklonil. Začal opatrně jazykem čistit bílou stezičku, táhnoucí se od jamky pod Ronovým krkem přes žebra téměř k okraji pyžamových kalhot... Proboha, proč to nevzal rukou??? Zpočátku uslyšel Ronův prudký nádech, ale pak z dechu pouze o něco tiššího než obvykle usoudil, že tentokrát se Ron zřejmě ještě neudusí, a tak pokračoval ve škrcení dál. Vnímal přitom teplou vůni těla pod svými ústy. Teplá vůně? A týýý jo! Připomněla mu přesně tu báječnou chvíli, kdy za slunečného jitra přichází na famfrpálové hřiště a poprvé za letu vdechne svěží vzduch. Ron voněl po vzduchu? To asi bude případ toho pana Weaslyho.
Najednou měl pocit, že se mu začala do celého těla rozlévat sladká vlna. Zjistil, že vůbec nemá chuť se od té voňavé kůže odtáhnout, a tak dál předstíral, že čistí neexistující stopu zločinu, která je ovšem na místě činu - v Berlíně, a pomalu se přesouval ústy i jazykem po celém zasaženém území. Oblízl Indonésii a pokračoval přes Tai-wan, který zasáhla tsunami, až k Jávě. Po očku přitom mrkl na Ronovu tvář, a zjistil, že má dál poslušně zavřená víčka. Ona se víčka po úderu sekerou do hlavy tak snadno neotevřou… Jediné, co se v jeho obličeji změnilo, byl lehký ruměnec na tvářích, téměř zakrývající Ronovy pihy... To nebyl ruměnec, to byla krevní sraženina.
Harry si vzpomněl na několik svých příjemnějších snů z poslední doby. Vyhrával ve sportce a pak dlouze olizoval salko z těla vonícího vzduchem, předtím však vždy ukousl hlavu Randsdorfovi a nechal svého přítele požít povícero členů komunistické strany. Vždy se v nich vyskytovala neurčitá postava, ale tahle byla téměř Voldemortův opak - cítil k ní důvěru a chtěl, aby s ním zůstala co nejdéle. Byl to Grebeníček. Z tohoto snu se obvykle budil velmi pomalu a nerad, a jeho malému kamarádu Alíkovi tyto sny zřejmě také vyhovovaly, protože se poté vždy čile hlásil o pohlazení. A pak celý den odmítal aportovat. Jenže až dosud si Harry myslel, že ta postava je pouze imaginární, že je to dívka, kterou teprve v budoucnu potká a které se podaří to, co žádné jiné: bude ho neodolatelně přitahovat. Nebyla to dívka, Buzková ho totiž nechtěla. Teď měl dojem, že ve svých odhadech udělal jednu zásadní chybu. Nešlo o dívku. Šlo o chlapyni Paroubkovou.
Měl totiž hroznou chuť Rona políbit, a bránila mu v tom jen obava z prudké reakce - nerad by dostal kolenem do jakékoli části těla. Své pravé obočí měl rád. Horečně přemýšlel nad tím, jak by Ron asi mohl přijmout to, že ho líbá jeho nejlepší přítel, jestli nebude cítit odpor a pohoršení. Ale najednou zjistil, že náznak odpovědi má přímo před očima. Jistý objekt (řekněme, že to byla Bačkora) napínal jednu velmi soukromou část Ronových pyžamových kalhot (nohavice) , a Harry s určitostí věděl, že tam po něm před chvílí nebylo ani památky. Ha, bačkora kouzelník! Aha, takže na odpor a pohoršení to nevypadá, pomyslel si...
"Rone," zašeptal Harry s hlavou lehce opřenou o přítelovo tělo, "myslíš, že už to stačí?"
"Co já vím, Harry," potichu zamumlal Ron, "to ty si tu dnes hraješ na lékouzelníka." Najednou zrudnul tak, že rajče by se vedle něj nutně cítilo vybledle. "Jestli máš pocit, že je to potřeba, tak klidně pokračuj v léčení." Pootevřel oči, věnoval Harrymu jeden opatrný pohled a poté opět pevně sevřel víčka, zapnul je zipem, přepásal opaskem a opatřil sucháčem. Sekeru zaraženou v hlavě okázale ignoroval.
Harry chvíli na Rona koukal a přemýšlel o tom, co slyšel. Opravdu si Ron… ne, Ron není takové prase. V jeho přítomnosti by si přece nikdy ne… To vlastně... bylo ano?! Lituji, Harry, vypuštění metanu z jisté části těla není souhlas. Tedy ve slušné společnosti… Po těle se mu rozlila další sladká šťastná vlnka. A jeho ústa se už mezitím instinktivně sama vydala zkoumat další území, kde až dosud byli lvi... Jeho ústa odešla zkoumat zoologickou zahradu! Ústa Kryštofa Columbů by jim záviděla! Pomaličku Rona políbil na špičku ČEHO?! nosu a druhý polibek mu vtiskl na pootevřené rty. S nevěřícím potěšením ucítil, jak se lehce zachvěly a polibek mu vrátily. Děkujeme, nechceme. Pohladil Rona po tváři, zjistil, že ji má lehce ochmýřenou, a vzpomněl si přitom, čert ví proč, na reklamu na Mach 3 turbo a na Fawkese v ohňovém dni... To jako, že Ron mu něčím připomínal hořícího ptáka??? Ruka mu sklouzla přes kulatou bradu na jemnou kůži na krku. Zvláštní, že si nikdy nevšiml, jak jemnou má Ron pleť, zdálo se mu, jako by hladil nějaké sametové zvířátko. Znám chlupatá zvířátka, když na to přijde, znám i plyšová zvířátka, ale sametová? Asi byla vyhubena pro kožešinu. Při dalším polibku už vnímal jen chuť a vůni jahod.
O několik polibků později Harry položil opět hlavu na Ronova prsa ,pyšnil se opravdu zdařilými trojkami, a maličko se zamyslel. Opravdu jen maličko, nic se nesmí přehánět a začínat se má zvolna. Vzpomněl si totiž, že Ron je vlastně taky chlapec, bravo! Harry byl evidentně bystrý hoch s pronikavým intelektem! a přestože moc toužil pokračovat dál, nebyl si jistý, jak (povšimněte si intimity těch slov nalepených na sobě) pokračovat /tedy, ne že by věděl, co by měl v podobné situaci dělat s dívkou/. Po chvíli rozpaků mu opět napověděly oči, téda, to při zkoušce taky zkusim. Na gymplu mi napovídali spolužáci, teď je třeba nahradí oči, zjistil totiž, že fascinovaně sleduje Ronovo přeplněné pyžamo. Ron ztloustnul, nebo se mluví o té bačkoře, co je kouzelník? Uvědomil si, že jejich těla jsou si vlastně podobná, téda! Ten chlapec mě šokuje. Je taaak inteligentní. Teď bych mu pustila tu scénu z Tarzana, kdy Jane položí svou dlaň na Tarzanovu. a že co má rád sám, tím by ani příteli určitě neublížil. Pokud tedy není masochista a nepropichuje si určité části těla, od bačkory po nosní dírku. Po chvíli se rozhodl k činu a začal Ronovi pomalu sjíždět rukou po těle směrem dolů. Poté, co se přes hrudník a bříško přiblížil k cíli, cítil, jak se Ron začal lehce třást. Vibrace. A po chvíli Ron začal zvonit.
"Bojíš se?" polekaně se na něj podíval.
"N-ne..."
"Ale to bys měl, hochu," zachechtal se Harry ďábelsky a vytáhl svůj, již zmíněný, Kalašnikov.
"Mám přestat?"
"Ne..." vydechl Ron tak tichounce, že si Harry nebyl jistý, jestli se nepřeslechl. Nebo jestli Ron zase něco nevypustil. Posunul ruku o poslední kousek k cíli a jemně ho sevřel. Teď tam tak leželi, Harry, třímající bačkoru, Ron, pokukující po Kalašnikovu a zpovzdálí přihlížející pan Weasly. Odměnou mu byl povzdech, o kterém už opravdu nebylo pochyb, že je souhlasný. Začal tedy rukou pohybovat v dobře známém rytmu nazouvání, a s potěšením poslouchal Ronův stále se zrychlující dech.
Po chvíli se Harry odhodlal odstranit nyní už velmi překážející oblečení. Ron měl pyžamo nejspíš po pradědečkovi, se spoustou miniknoflíčků, flitrů, korálků a se zákeřně zamotávací šňůrkou. Ronův pradědeček se dal k hnutí Hippie. Harry se s povzdechem pustil do zdolávání překážek parkuru. Byl už u třetího knoflíku, když si všiml, že Ron nějak podezřele ztichl a ztuhl. Jedním znepokojeným pohledem zjistil, že na něj upřeně zírá a oči se mu nějak moc lesknou. Harry si nevšiml, že omylem zmáčkl spoušť kulometu. Pod Harryho pohledem si navíc ještě pevně skousl rty. Ron se nejspíš zase snažil zadržet něco co se dralo ven. Harry okamžitě zapoměl na pyžamo. Harry měl vždycky něco extra, on NEZAPOMNĚL jako obyčejný smrtelník. Jako elita totiž ZAPOMĚL. Asi nějaké novoty, co nám sem zatahuje pan Weasly.
"Rone, to ne, promiň, já jsem ti nechtěl ublížit, měl jsem pocit, že se ti to líbí, že to taky chceš -" mlel Harry v šoku.
"Počkej,Harry, já ... já jen nevím, líbí se mi to, ale nechci, aby se to mezi námi nějak zvrtlo, já tě mám..." zmlknul Ron a zase se pokoušel ukousnout si sám ze sebe bačkoru. Harry na něj chvíli mlčky tupě zíral,než se dovtípil. Jsou hoši opravdu trochu opoždění, nebo je Harry pronikavě inteligentní exemplář?
"...rád?" dopověděl.
"Jo," přitakal Ron se sklopenýma očima.
"A proč jsi mi to nikdy neřekl?" nechápal Harry. Ačkoli on toho nechápal daleko víc.
"No," kroutil se Ron rozpačitě jako ehm… had v proutí, "nechtěl jsem, aby... já myslel, že se ti líbí holky. Vždyť jsi chodil s Cho, a taky jsem si myslel, že vy dva spolu i... vždyť víš co! Hráli to… šachy."
"Tedy, to je snad nějaká nová porucha řeči! Vy víte kdo, vždyť víš co... chceš říct - máš na mysli, no - jestli jsme se líbali?" už trochu netrpělivě vyhrknul Einstein Harry.
"To taky, a pak to všechno ostatní, viděl jsem, jak se na tebe dívá. Určitě by nebyla proti!"
Ron vypadal jako zmoklá hromádka neštěstí. Zmoklá? Tak to ho asi polil pot, jinak si u Rona zvlhnutí nedokážu vysvětlit. Harrymu se sevřelo hrdlo náhlou lítostí. Takže jeho nejlepší kamarád se trápí kvůli nějaké jeho domnělé milostné aférce, a on si nikdy ničeho nevšiml. Hermiona měla pravdu, když mu onehdy vyčetla, že co se týká vztahů, má asi tolik citu jako norský ostrohřbetý!
"Víš, já jsem dal Cho jenom jednu jedinou pusu, a ta mi ještě připadala dost divná, a jí se to se mnou asi taky moc nelíbilo, protože mi pak dala kopačky!" přiznal Harry po pravdě.
"No, já nevím... co jsou to kopačky?" řekl nechápavě Ron. (Ať si Ron nedělá starosti, nikdo nemůže být tupější než Harry.)
"To je takový mudlovský název pro jeden druh bot," odpověděl Harry nepřítomně.
"Cože? Ona ti dala boty? A proč?" vykulil na něj Ron oči.
Harry se málem chytil za inteligentní, vědomostmi nadupanou hlavu. "To celé je mudlovský výraz pro rozchod, chápeš?"
"Aha! Takže ty jsi s ní..."
"...nic neměl. (Drrrrsný! Harry už i domýšlí! Učí se rychle.) Nikdy. Ani s žádnou jinou. Vlastně nemám žádné milostné zkušenosti, pokud nepočítám vlastní... hmm... ruce, rozumíš?" přiznal trochu rozpačitě Harry.
"No, moc ne, ale snad na to časem přijdu." Ron se konečně s úlevou pousmál. Tak teď nevím, co si mám myslet. Co jako Ron do dnešního dne dělal s bačkorou? Podepisoval se do sněhu?
Harry přikryl Rona dekou až po bradu a uvelebil se vedle něj pohodlněji na posteli tak, aby mu dobře viděl do obličeje.
"Takže jsme zase kámoši? Jestli jo, tak... bych chtěl ještě jednu pusu - na usmířenou," mírně se na Rona zaculil. Mllllask! Vyšpulil Ron poslušně rtíčky.
"Jen pokud mi teď řekneš pravdu!" odpověděl vážně Ron.
"Vynasnažím se, pokud budu znát odpověď," zvážněl i geniální Harry, když se mu podíval do očí a uvědomil si, že se bude mluvit o něčem, co je pro Rona velmi důležité.
"Líbilo se ti, když jsi mě líbal? Nebo to bylo jako s Cho?" zeptal se Ron potichu. Přikrývka se mu totiž začala mírně zarývat do hrtanu.
Harry se musel téměř násilím ovládnout, aby se nezačal smát. Říkám celou dobu, že s tím chlapcem něco není v pořádku! Tak tohle zrzka trápí! A on se bál, že to bude nějaká těžká otázka! Jako třeba kolik nohou má pes, kolik drak, kolik pavouk a kolik Hagrid.
"No, víš, jak bych ti to řekl," měl Harry co dělat, aby udržel moč a vážnou tvář, zatímco Ron na něj poulil smutná kukadla, "od Cho jsem žádný další polibek na usmířenou nechtěl!" A usmál se na Rona nevinně jako Adam poté, co zahodil Evin krční ohryzek.
Bylo úžasné pozorovat, jak Ronovi došlo, co vlastně řekl. Docházelo mu to totiž trochu pomalu. Oči se mu nejdřív údivem otevřely dokořán, pak mu v nich proletělo hejno leprikónů a v každém po sobě nechalo jednu jasnou zářivou jiskru. A leprikóni letěli pěeeeekně pomalu! Harry najednou nemohl pochopit, jak je možné, že to neviděl dřív. S jeho bystrostí bych byla vděčná za to, že vůbec viděl.
"Jsi to nejkrásnější bláznivý stvoření, co znám! Dokonce skoro stejně hezký jako Bláznivá Viktorka." vydechl omámeně. Harry mu dal čichnout něčeho mudlovského a omamného… A po následujícím polibku muselo dojít dokonce i Ronovi, že tohle se Harrymu určitě nezdálo vůbec divné! Marihuanové dýchánky s líbáním měl Harry rád!
Když se od sebe po chvíli na vteřinu odtrhli, Ron se Harryho opět zeptal tak vážně, až si Harry nebyl jistý, jetli si z něj malinko neutahuje: "A cos to vlastně povídal o těch rukách? To byl taky nějaký mudlovský vtip?" "Jaaasněee… mudlové se tomu tlemí pořád!"
"No, jen tak trochu, chtěl jsem tím říct, že vlastně jedinou zkušenost s láskou - víš, myslím po fyzické stránce,ehm - mám v tom, že vím, jak se vlastnoručně potěšit. Chtěl jsem ti to ukázat než..." při pohledu na Rona mu došla slova. Celkem omezená slovní zásoba…
"...jsem si začal dělat starosti?" dopověděl Ron chápavě, věděl totiž, jak na tom Harry je s inteligencí a slovní zásobou.
"Chtěl bys to zkusit teď? Už se nebojíš bubáka ve skříni ani mé bačkory?" podíval se Harry Ronovi do očí. Z toho, co v nich viděl, se mu začala trochu točit hlava. Ron měl v očích řetízkáč?
"Chtěl bych, abys mi ukázal všechno, co umíš," zašeptal Ron. "Vařit, vyšívat křížkovým stehem, zabíjet Voldyho…"
"A dovolíš, abych tě svlékl z kůže?" ujišťoval se ještě Harry, "bude to tak mnohem příjemnější, věř mi! Teda jak pro koho!"
"Já ti přece věřím. (A děláš chybu, chlapče!) Ale přál bych si, abys na tom byl stejně, chudý, ošklivý a zrzavý, připadá mi nefér, že jsi tu jediný oblečený!" hleděl na něj Ron jako učiněné neviňátko...
Na to už Harrymu opět nestačila slova a tak raději nechal promluvit činy. Vyskočil z postele a začal si rozepínat kabátek pyžama. Ron ho poočku sledoval. Když si toho Harry všiml, zpomalil a schválně se začal svlékat tak, aby ho trochu pozlobil. Nikdo se to neměl dozvědět, ale Harry si přivydělával v baru u tyče. Brzy poznal, že to zabírá, podle ruměnce, co se jeho pozorovateli znovu vkrádal do tváře. Po chvíli, když už svlékat nebylo co - není snadné dělat dlouhý striptýz s pyžamem - se sklonil nad Ronem a potutelně se zeptal: "Tak co, spokojený?"
"Jo," vydechl Ron s pohledem upřeným na místo, které si jistě každý dovede představit, "jen by asi přece jen bylo lepší, kdybys mě nějak zbavil těch bublin."
"Ani náhodou! Nechci být zodpovědný za to, že při objednávání pěti máslových ležáků budeš muset zvedat obě ruce!" Eheheh… To jsou na mě moooc složitý počty. Kam jsem sakra dala tu kalkulačku a atlas biologie?
"Takže, kde jsme to předtím přestali?" pokušitelsky se zeptal Harry.
"Myslím, že u některého z knoflíků, ale můžeš to vzít, odkud chceš!" odpověděl Ron s úsměvem.
"Dobrá, takže já myslím, že odtud," vydechl mu Harry do ucha těsně před tím, než se vedle něj pod dekou pohodlně natáhl a začal mu přejíždět rty po tváři. Zatímco Rona nepřestával líbat na krk, jeho ruka se vydala dokončit knoflíkovou válku. Poté, co šťastně zdolal posledního nepřítele, pohladil Harry svého miláčka po pevném, posilovnou trénovaném hladkém břiše a s rozkoší zaznamenal jeho zrychlený dech. Začal rukou zajíždět pod kalhoty, dokud se mu nepodařilo sevřít v ruce Ronův penis. Vzpomněl si na vlastní pocity při podobné činnosti a začal ho pomaličku hladit po celé délce. Nebo spíš krátce. Poslouchal přitom hudbu, kterou se mu Ron odměňoval, zpíval: Ze zdi na mé tupě zírá Harryho Pottera černý díra, poznáte ji bez nesnází, že tam nepochybně něco schází, v hlavě má totiž po dědovi malý mozek betonový… a postupně si dodával odvahu k pronikání na další tajná místa. Po chvilce Rona dlouze políbil a pohledem se zeptal, jestli je všechno v pořádku. Ron jen spokojeně přivřel oči, a tak mu Harry konečně svlékl kalhoty úplně a přiměl ho trochu roztáhnout nohy. Ron se na něj sice nechápavě podíval, ale nechal se dál ochotně laskat.
"Tohle jsem ještě nikdy nezkoušel, jen jsem četl jeden trochu zvláštní časopis v Dudleyho knihovničce, Dudley byl totiž taky z Teplic, takže kdyby se ti něco nelíbilo, tak do mě kopni, jo?" podíval se Harry na Rona trochu nejistě. Pak se posunul do vhodnější polohy a začal líbat jeho sametové bříško, a Ron nejspíš začínal tušit, co bude dalším cílem jeho úst. Pochod Praha - Prčice Když se konečně Harryho jazyk dotkl růžové a hebké špičky údu, musel se Ron opět kousnout do rtu, aby jeho výkřik neprobudil půlku školy. Harry ho vzal do úst co nejhlouběji, a začal po něm přejíždět a sát ho, dokud Ron nezačal přirážet a téměř zoufale sténat. Potom ho Harry teprve z úst propustil, rukou jeho přirození pevně chytil u kořene a trhnul? stiskl. Počkal malou chviličku, než se Ron trochu vzpamatuje, a začal zkoušet další laskání, při kterém mu rukou zlehka putoval po jemném zlatém chmýří na varlatech, a po chvilce zkusil zajet jedním prstem směrem mezi půlky melounu.
Ron napoprvé vyjekl překvapením, "Harry! To jsi opravdu ty?" a Harry měl strach, že se poleká a už nebude chtít zajít dál. Jenže Ron už nedokázal vůbec přemýšlet nad tím, co se s ním děje, viditelně toužil po tom, aby Harry pokračoval, ať už s ním hodlá udělat cokoli. Jíst ho!!!
Harryho to povzbudilo k stále odvážnějšímu hlazení při kterém po Ronově těle roztíral olivový olej. Navíc se mu začala velmi přesně vybavovat poslední kapitola onoho Dudleyho návodu na lásku. Okořenit, opepřit a servírovat se zelím! To, co mu kdysi připadalo mírně odpudivé, se najednou začalo jevit v úplně v jiném světle. Asi přestal být vegetarián! Nenápadně se rozhlédl po místnosti a s ulehčením zjistil, že v rohu na stole stojí mnoho kelímků s nejrůznějšími mastmi. Například s tou tygří. Ted' už měl jen jeden problém - jak Ronovi naznačit, co by dál rád udělal. Po mučivé chvilce nejistoty, jestli na něco takového vůbec má dost odvahy, se rozhodl pro naprostou upřímnost a otevřenost.
"Rone, já... - moc toužím po tom se s tebou pomilovat, ale nechci tě zase polekat nebo ti ublížit. Četl jsem, že když se muž miluje s mužem, zasune mu svůj penis do análního otvoru, a vím taky, že ho na to musí pečlivě připravit, aby to nebolelo. Mám i dost jasnou představu, jak se to dělá. Chtěl bys to zkusit?" ptal se Harry potichu úpěnlivě Rona.
"Kam?" zeptal se nahluchlý Ron udýchaně mezi dvojím zasténáním z rozkoše, kterou mu Harry během řeči nepřestával působit. Harry mu názorně lehce zasunul prst do míst, která měl na mysli. (To už je jako s mojí prababičkou! Člověk se s ní taky domluví jen rukama a nohama! Můžeme být rádi, že si Harry vybral první variantu!) Ron na něj nevěřícně vykulil oči a pak jimi sklouzl na penis, který byl momentálně ve své nejlepší kondici a pyšně se tyčil vzrušenému Harrymu mezi nohama. Pyšnil? A na co??
"Tohle celý se tam přece nemůže vejít!" zakoktal Ron trochu vyděšeně.
"Slibuju, že přestanu hned, jak řekneš!" prosil Harry znovu.
Ron ho měl moc rád na to, aby mu něco odepřel, a v duchu si dokonce umiňoval, že ani nemukne, i kdyby to sebevíc bolelo, jen když s ním bude jeho Harry šťastný. A vůbec netrpěl syndromem přivlastnění partnera!!!
Harry na něm pořád ještě visel (ten Tatar se oběsil?) toužebnýma očima, když se konečně odhodlal a kývnul. Harry ho pevně objal a políbil, a Ron úplně zapomněl na jakýkoli strach a pochybnosti. Myslel jen na jediné: Na zubní kartáček.
"Počkáš chvilku?" Harry se pozorně probíral řadami kelímků ve snaze najít ten nejvhodnější.
"Třeba celý život," zvolal Ron, mávaje Harrymu bílým kapesníčkem.
"Co bys řekl? Stejně nikam nemůžu, i kdybych chtěl," stočil Ron smutný pohled na své v bublinách zakleté ruce.
"A ty bys odtud chtěl?" "Neeee! Já mám nemocnici děsně rád!"
"Jestli nebudeš rychle zpátky, tak si pro tebe dojdu i s postelí!"
Harry konečně objevil nejvhodnější mast, vrátil se k Ronovi a klekl si mezi jeho pokrčené nohy. Po polibku začal Rona opět laskat, a když se Ron opět pod jeho rukama začal chvět rozkoší, hladil ho stále odvážněji. Čelil nebezpečí, že po něm Ron chňapne. Neptejte se mě čím… V ten správný okamžik si nabral na prst trochu masti a nanesl ji do rýhy mezi Ronovy půlky. Pevně jednou rukou uchopil jeho penis, stáhl mu lehce předkožku, dokud se neobjevilo to nejcitlivější místečko, kterému se až dosud vyhýbal.
Ron jen zalapal po dechu a prudce trhl pánví proti jeho ruce. Až teď si Ron všimnul obrázku tygra na dózičce. Harry, potěšený jeho reakcí, mu začal jedním prstem na ono místo lehce poklepávat. Byl to takovej doktor Bolíto. Když poznal, že Ron se momentálně naprosto oddal jeho laskání a je málem na vrcholu blaha, začal ho hladit i druhou rukou a pomalu se blížil k místu svého zájmu. K peněžence.
Ron si sice uvědomoval, co se děje, ale bylo mu tak nádherně, že vůbec neměl čas na nějaké pochybnosti. Dokonce si uvědomil, že Harryho prsty mu působí další neobvyklou rozkoš, a najednou zjistil, že přiráží dopředu i dozadu, a rád! Poznal to i Harry, který měl už několik minut pocit, že jestli něco rychle neudělá, bude nejspíš muset explodovat.
Zápis z výpovědi na psychiatrickém sezení: "A najednou jsem vám měl takovou podivnou nutkavou potřebu rychle explodovat!"
Harry už nemohl čekat ani minutu. Vzal Rona oběma rukama za kotníky, roztočil ho nad hlavou a třískl s ním o stěnu. a rázně mu zvedl nohy nahoru, a zároveň ho přiměl je pokrčit a pořádně roztáhnout tak, aby měl co nejlepší přístup k jeho tělu. Výjezd z dálnice D11, exit 78. Přitiskl se k němu svým klínem, a začal se do něj dobývat - sukovicí. chtěl Rona tak moc, že se třásl jako osika. Měl najednou před očima tmu (evidentně už hodně dlouho) a vnímal jen rozkoš, kterou cítí. Po chvíli se přece jen trochu vzpamatoval a začal vnímat Ronovo sténání.
Prožil okamžik hrůzy, lekl se, že mu ublížil, ale pak si všiml, že se mu Ron snaží svou pánví vyjít vstříc, jak jen to bez pomoci rukou dokáže, a pocítil obrovskou úlevu. Pro jistotu na chvilku své pohyby zastavil, aby se Rona zeptal, jak se cítí.
Místo rozumné odpovědi se Harry dočkal šokujícího: "Nepřestávej!".
Jenže to se lehce řekne, za chvíli dojde něčemu nenapravitelnému, jestli se Ron bude takhle vrtět! Harry si uvědomil, že to tornádo pod sebou musí dovést k spokojenosti co nejdřív.
Vzpomněl si na velmi názorný obrázek se šipkami z další Dudleyho encyklopedie sexu, kterou Petunie s Vernonem svému miláčkovi koupili v jeho sedmi letech a změnil maličko směr, kterým pronikal jeho úd do Ronova těla. Podle slastného zaúpění usoudil, že stať o erotické funkci prostaty vůbec nepřeháněla, a pro jistotu si ještě uvolnil ruku a vzal do ní Ronovo tepající vzrušení.
Po několika pohybech rukou a několika přírazech Harry konečně poznal, že jeho miláčkovi už ve štěstí nic nezabrání, a že si tedy také může dovolit sladké vyvrcholení.
Pondělí. Kapitánův deník, hvězdné datum 8547,9632,185649
Opět hodina lektvarů. Další odbarvovací sprej pro Snapea.
Harry otevřel knihu, pojednávající o kouzelných bylinách a četl:
Divoké jahody
Použití:
extrakt - do nápojů lásky, elixíru pravdy, odvarů a mastí, tišících bolesti
koncentrát - do lekvaru Felix felicis.
v přírodním stavu - léčba spálenin a uřknutí od zlých arogantních čarodějek To si vezmu jako obranu proti profesorkám i na přednášky.
Varování:
Pozor na konzumaci společně s další osobou. Může dojít k vzácnému jevu propojení myslí a k odhalení skrytých citů.
V roce 1572 například došlo mezi ošetřovatelkou a pacientem k vážnému incidentu, který bylo nutno řešit okamžitým sňatkem.
V jediném dalším známém případě z r. 1630 se po dvou lékouzelnících, kteří se v duchu zřejmě neměli v lásce, po
prohledání zbořeniště našla jen jedna ponožka. Obě bačkory zmizely.
Harry se s úsměvem obrátil na Rona, který na něj zasněně zíral a podpíral si bradu rukou, na které už byly znát jen drobné žluté skvrny. Od onoho večera jejich vzájemný vztah prošel nečekaným vývojem.
"Vidíš, mohlo to dopadnout i hůř..." řekl škádlivě a ukázal na poslední řádek.
"Co kdybys mě tajně nenáviděl?"
KONEC