LoS nad zlato
Vánoční drabble z Pentagramu
V daleké zemi za sedmero horami, kde si turisté nedávají pozor a padají ze skal natruc horské službě, sedmero lesy napadených kůrovcem a sedmero řekami, v níž plavou ryby spíše břichem nahoru než normálně, žily byly bytosti, kterým se protivil běžný svět a toužili po něčem lepším. Ale jak už to tak bývá, sto lidí má sto názorů, a tak když přišel čas, aby se rozhodlo, jak má jejich země vypadat a kdo jí má vládnout, zavládl v dosud anarchistické společnosti chaos. Nakonec se utvořily tři tábory, které mezi sebou bojovaly, kdo převezme vládu.
Prvním z nich byla skupina krásných a vznešených mágů opředená kouzly jako stříbrnou pavučinou. Na zasedání, které se konalo v jednom z přepychových sídel, vystoupili se svou obhajobou.
„Měli bychom to být my, kdo bude naší zemi vládnout. Jsme mocní, ovládáme magii a náš rod sahá hluboko do minulosti,“ prohlásila mluvčí kouzelníků golux.
„Navíc držíme většinu zlata v bance,“ doplnil jen tak mimochodem Lucius a uhladil si hábit, pod kterým to kovově zacinkalo. „Ve vedení země by měl být někdo, kdo má úroveň, je výjimečný a má odpovídající schopnosti.“
„Čili myslíš sebe, Luciusi,“ poznamenala Beccy, opřela se ramenem o sloup síně, takže se jí u boku zaleskl browning. „Nejsi sám, kdo je tady výjimečný nebo silný.“ Její slova podpořilo souhlasné mumlání přítomných z druhého tábora.
„Dokážeme se vám vyrovnat ve všech těch skvělých věcech, co byly řečeny. Vy se tady oháníte čistokrevným kouzelnickým rodokmenem. My jsme se s mnohými vašimi prapraprapředky setkali osobně,“ promluvil sametovým hlasem Jean-Claude a vyloupl se ze stínu, jako by tam byl odjakživa.
„Nebo si je osobně dali na sváču.“ Ozvalo se posměšně z velkého shluku nepřirozeně bledých tváří se zubatým úsměvem.
„Ale jestli jste si nevšimli, vládnout je třeba hlavně ve dne, a to si dáváte šlofíka.“
„Aspoň nemáme blechy, chlupáči.“
„Co zase máte s těma blechama?“ probral se na okamžik Sirius, kterému to celé bylo jinak fuk.
„Že si máš koupit odblešovací obojek. A Lupinovi dát jeden pod stromek,“ poznamenal kysele Severus, který si mezitím rovnal opodál sušené šváby do sklenice.
„Víš co mi můžeš, mastná hlavo...“
„Vypráším ti-“
„Dost!“ zavřískla Beatrix, která už notnou chvíli zuřivě okopávala špičku střevíce s jehlovým podpatkem o nohu stolu. „Bolí mě z vás hlava,“ a na podpoření svých slov vytáhla z kabelky lahvičku různobarevných pentilek a jednu si hodila do krku. „Největší vojenskou sílu držíme my,“koukla zálibně po ochrance v maskáčích, „takže si můžete ušetřit ty řeči o své výjimečnosti. Každý jsme nějaký.“
„A kdo má něco proti, dostane slušivé betonové botky a půjde se koupat.“ Dodal Abruzzi.
„Nenecháme si něco nakazovat od mudly,“ zasyčel hlouček Smrtijedů a postoupil vpřed.
„Ani se nehněte, sakra...dokud neřeknu, tak se ani nepoškrábete na nose,“ zarazil je Amon znechuceně a sáhl do mísy s řízkama, aby si spravil chuť.
„A vůbec, co tomu říká zbytek lidu?“ zeptal se kdosi.
„Hlas lidu je mi u mé pozlacené zadnice,“ zasyčel otráveně Lucius, když úplatky evidentně nezabíraly.
Ale zbytku obyvatel to bylo jedno. Už před chvílí se vzdálili k opodál stojícím pohovkám a souložili jako hejno nadržených králíků. A bylo po morálce a vypukla vřava, jak se někteří okamžitě přidali a druzí znechuceně prskali, že na ně nevybyly pohovky a proč si jako mají odírat hřbet o parkety.
„To je bordel, tady.“
„Svatá pravda.“
„Laskavě si všechny svaté předměty strč do zadnice širším koncem napřed.“
„Do mé zadnice nepřijde vůbec nic, jo?!“
„Ani, když ti to tam strčím osobně...“
„Prase jedno...hm..jo...ale trochu víc doleva...“
Styx se s úsměvem proplétala davem, až se zastavila u Manori.
„Ale že se ty večírky u mě pokaždé tak hezky rozjedou?“ pochvalovala si.
„No jo, vždycky se to zvrhne,“ přikývla bystrozorka a sebrala ze stolu smetánku a pečlivě ji nalila do vázy, odkud vykukovaly ostře modré žabí oči.
„Ale...kdo tedy bude vládnout?“
„Hm, tomuhle? Nikdo, lepší je nechat jim volný výběh. Ve svobodě je to skutečné kouzlo. Proto je taky LoS nad zlato.“ uculila se Man a odtrhla pohled od Luciusových zlatých slipů, zamávala žabce a vydala se hledat v davu své upíry na gauči.
A tak si na LoSu každý vládl svému, a jestli se neusouložili k smrti, tak tam žijí dodnes.
(Věnováno všem Losíkům, pro které platí, že je LoS nad zlato.)
KONEC
Zpět
Komentáře: