Naděje umírá poslední, vzpomínáš?

Ne, tehdy jsem byla moc olihovaná a mám sklerózu jak čepici!

Byl podzim. Ach!Listí na stromech se zbarvilo dozlatova a kapky deště dopadaly na střechy malých domků v idylické uličce Godrickova dolu.

Ginny podzim milovala. Jiné slovo mě nenapadá: Šílená! Na podzim se pravidelně vracela do Bradavic. Jo, škola je bezvadný důvod milovat podzim!Na podzim mohla sledovat, jak se sluneční paprsky odráží v oknech učebny, když nedávala pozor na hodině Dějin čar a kouzel. Právě na podzim se některé listy zbarvily do ruda a měly stejnou barvu jako její vlasy.

Ale tenhle podzim byl jiný. Byly teplotní odchylky! Tolik smutný…
Upřeně se zadívala na Harryho. Seděl v křesle u krbu a nepřítomně pozoroval neposedné plameny. Neposedné plameny? Jaký je poslušný plamen? Jeho smaragdově zelené oči se občas nachově zaleskly. Corny se naučila barvičky:-)
Poslední dobou byl takový pořád. Aneb Harry Potter po dvaceti letech manželství? Nebo Harry Potter pyromanem? Nemluvil s ní, neusmíval se, nekřičel, neplakal. Ideální manžel! Když se ho na něco zeptala, odpovídal jednoslovně a když se pokusila obejmout ho, odtáhl se. Dyk je přihřátej! Odkazuji na minulý díl.
Ginny se na něj nezlobila. Byla tolerantní. Měl na to právo. Registrované partnerství prošlo. Od Voldemortovy porážky uplynuly teprve dva měsíce. Teprve dva měsíce byl Severus Snape mrtvý. A Harry se z homosexuality ještě nevyléčil :-)
Věděla, že v jeho prázdném pohledu není láska. Jakej je plnej pohled? Věděla, že jeho srdce je zlomené. Miluje Snapea. Vzaly byste si homosexuála, dámy? Když zemřel, Harry ji požádal o ruku a o jiné další údy. Splnil jí tak její největší sen. Udělal to, co si přál Snape. Od té doby se choval takhle. Zlomené srdce se hojí pomalu. Ale hojí se. Chce to jen čas…

Harry sebou prudce trhl a podíval se na Ginny. „Co je?“ No jo. Milej, jako vždy.

Ginny se rozhodla, že bude trpělivá. „Nic.“ Řekla s úsměvem. Proč s úsměvem? Nebyla ona švihlá? Bezdůvodně se usmívat?
„Tak proč na mě pořád tak koukáš?“ Zamračil se Harry. Protože je švihlá.

Ginny se nadechla a z posledních dementních sil udržela na tváři úsměv. „Miluju tě.“

Harry se otočil zpět ke krbu a nepřítomně si mnul jeden pramen černých a nepoddajných vlasů. To je mi páreček! Manželka dementní + manžel homosexuál!

Ginny odešla z pokoje. Zavřela oči a setřela si z tváře slzu. Chce to čas…Ne, ne! Demence se časem pouze zhoršuje!

*****

Roztály poslední zbytky sněhu a přišlo jaro. Předpověď počasí, aneb Slunce v duši.

V Doupěti se ozvalo zaklepání na dveře.

„Hermiono, jdeš otevřít?“ Ozval se ze zahrady ostrý hlas paní Weasleyové. Můžem být rádi, že ne tupý Odpovědí jí bylo zaklapnutí knihy a cvaknutí domovních dveří. Ach, tyhle výřečné odpovědi!

Hermiona otevřela dveře a s radostným výkřikem se vrhla Ginny kolem krku. Už se báli, jestli si něco neudělala.

„To je dost, že jste konečně přišli na návštěvu! Kde je Harry?“ Hermiona se netrpělivě podívala za Ginny aby našla její čtyřprocentní dozor.

„Jsem tady sama, Hermiono. Potřebuji si s tebou o něčem promluvit.“

Hermionu Ginnin vážný hlas zarazil. Obyčejně se Ginny furt něčemu gebí. „Samozřejmě. Pojď dál. O co jde?“

Ginny se rozhlédla kolem sebe aby se ujistila, že ji nepronásleduje Kačer Donald. „Potřebuji poradit. Jde právě o Harryho. Ale… Ronovi to prosím neříkej.“

Hermiona pustila Ginny dál a odešla do kuchyně připravit čaj. Ginny se rozhlédla po obývacím pokoji. Byl pořád stejný. Nezměnilo se nic. Její staré klecové lůžko, nejoblíbenější svěrací kazajka,Staré rádio vyhrávalo oblíbené písně paní Weasleyové, koberec na zemi byl stále stejně prošoupaný a na stolku byla pořád mísa se zázvorovými mloky, které celá Weasleyovic rodina milovala.
Hermiona se vrátila bok po boku se dvěma šálky čaje, postavila je na stolek a ztlumila rádio. Když se pohodlně stočila v prostorném měkkém ušáku, tiše vyslechla Ginniny problémy. Lepčí by bylo, kdyby jí do toho kecala a dělala udivené „Ach!“, „Ne?!“ a „Vážně?“
„Takže ho to ještě nepřešlo?“ Otázala se Hermiona nervózně. „Furt je teplej?“

„Ne. Ani trochu. Už vychlad. Ráno dvakrát kousne do topinky, pak si sedne do křesla a vezme si knihu, ale celé hodiny neobrátí list, asi se mu ten obrázek líbí, no! pak si dá oběd, podepíše pergameny, které mu přišly poštou, aniž by je přečetl a celý večer kouká do krbu. Vlastně na něj spíš upírá oči. A to je rozdíl! Když si jdeme lehnout, tak dlouho kouká do stropu a když usne, tak křičí něco o Snapeovi a o tom, že ho tady nemůže nechat. Hermiono, víš, co to znamená? Že je furt teplej! Víš, jak mi je? Vedro?

Ginny se po více než půlročním vydařeném a šťastném manželství s Harrym naučila kontrolovat emoce, ale teď zabořila hlavu do dlaní a hlasitě se rozplakala.
Hermiona si přisedla na opěradlo křesla a konejšivě ji objala.

„Ginny. No tak, no tak…„
Uvědomila si, že tohle slovo říká čím dál častěji. Říká si ho u snídaně, u televize, u svačiny, u oběda, při čtení knížek, ve vaně, před spaním…Konejšila tak Harryho, když se vrátil s Ginniným tělem po poslední bitvě. „Neboj, ona fakt nezůstane dementní!“ Konejšila tak Rona, který už se smířil s tím, že Harry prožil něco strašného a že chvíli potrvá, než se bude chovat jako dřív. „Ne, Rone, ten už nevychladne.“ Konejšila tak Fleur, když Bill utrpěl těžká zranění při bitvě s Šedohřbetem, který ho ve smrtelných bolestech téměř rozsápal. „No tak,“ říkala i paní Weasleyové, když se trápila kvůli Ginny. „Nebojte. Nebudete mít retardovanou dceru.“A tím hloupými slovy „No tak,“ se snažila utěšit Nymfadoru po tom, co ji Remus opustil. Touhle trapnou frází utěšovala i sama sebe, když měla tak, jako zrovna teď pocit, že se jí svět bortí jako domeček z karet. Nikdo nebyl šťastný, nic nebylo takové, jaké si to představovali před pádem Voldemorta.

Zatím, co Hermiona přemýšlela o tom, že slova útěchy jsou jen jakousi trapnou formalitou, Ginny si to uvědomila také a otřela si dlaní obličej. He he! A byla namalovaná? Přiznávám, jsem trochu škodolibá!
„Promiň. Jen jsem to… potřebovala někomu říct.“ Usmála se hořce. Jeden by řekl, že se bude usmívat slaně, ale třeba to je nějaká anomálie.

„Neomlouvej se. Víš, jenom…První porucha řeči v této povídce Jen houšť a větší kapky :-) Nevím, jak bych měla začít. A ještě trocha neschopnosti se vyjadřovat! Ty jsi moje nejlepší kamarádka a musím ti říct, co si o tom myslím. Ginny, vím, že ti to sice bude připadat strašné, nesmyslné a nevím jaké ještě, ale… Myslím, že Harry tě nebude milovat. A ani nechce. Věř mi, že ti nechce ubližovat a … bylo by podle mě lepší, kdybys od něj odešla. On… on je totiž bukvice, víš? Alespoň na chvíli. Odešla dřív, než bude pozdě…„ Řekla opatrně Hermiona a nervózně si při tom hrála s řetízkem, obepínajícím její krk. Bála se přemrštěné reakce.

„Hermiono, já… A větší kapky :-)Jsem si jistá, že to zní bláznivě, ale já si nemůžu pomoct. Jinak to neumim. Harryho neopustím. Nemůžu ho nechat samotného. On mě potřebuje. A jednou, až si uvědomí, že tímhle truchlením nic nezíská, tak bude všechno takové, jaké jsem si to představovala. Věřím, že se do mě znovu zamiluje… Pokud je to homosexuál, pak by se Ginny měla dát na modlení, jinak to asi neprojde.

„Ginny, oba dva se trápíte a trápit se budete, když zůstanete spolu. Harrymu na tobě záleží, má tě rád. Nechce se k tobě takhle chovat, ale... ehm, ehm… A houšť:-) Budete se navzájem zraňovat!“ Kudlou, sekyrkou….

„Proto doufám, že si to Harry uvědomí co nejdřív. A…!!! jak ty vlastně víš všechno tohle? On…!!!! on tady byl?“ Zeptala se Ginny ledovým hlasem. Protiklady se přitahují. Ona mluví ledovým hlasem, on teplým, no!

„No…!!! On se potřeboval někomu svěřit!“ Kousla se Hermiona do rtu. Sebedestrukce? „Počkej ,Ginny! Nech si to vysvětlit! Nechovej se jako malá!“ Křičela Hermiona za Ginny, která se zvedla z křesla a rozběhla se ke dveřím.

„Příště nám do našich věcí nestrkej svůj velkej nafrněnej pihatej a osoplenej nos, buď tak hodná!“ Vyštěkla vykvákla na rozloučenou Ginny, vyběhla ven a přemístila se.

*****

A po roce přišlo další léto. Týýýýýjo!!!! Ne! Opravdu???

Ginny tomu nemohla uvěřit. Ani já tomu nevěřím. Po roce… další léto?? Neuvěřitelné! Dnes to byly dva roky od Voldemortova pádu. Dva roky, které pro ni byly nekonečně dlouhé. Fyzikálně a matematicky nemožné! Všechny dny stejné, všechny noci probdělé a všechny večery stejně mlčenlivé. Tomu se říká manželský stereotyp. V noci Harry ze spaní vykřikoval jediné jméno. „Gambrinus!“ I kouzelnická veřejnost si začala o svého ministra dělat starosti. Harry se neobjevoval na veřejnosti a když byl někde spatřen, měl černé kruhy pod očima, v ruce flašku, na oku monokl a vypadal čím dál víc zanedbaně. Ginny courá po návštěvách a manžel jí vypadá jako homelesák.

Přesto si Ginny nenechala kazit den, kdy všichni kouzelníci oslavovali. Ale to by měla. Manžel je vizitka každé ženy. Podívala se do sluníčka a přidala do kroku. Dnes se vracela domů jako obvykle a výjimečné se tam i těšila. Budou dávat tu novou telenovelu! Nemohla se dočkat, až si sedne na zahradu, bude mžourat do nebe, vezme si nějakou pěknou a přeslazenou knížku a zapláče si u poslední stránky. Jinými slovy: „Klasická čtenářka Steelové!“ Možná, že i Harry si se svou knihou, kterou čte už dva roky, asi bude zdatný čtenář! půjde sednout ven. Pak si ona bude moct představovat, že všechno je takové, jaké si to vysnila. Že ji teplý Harry miluje, oba jsou spokojení heterosexuálové a všichni je obdivují a chtějí být tak šťastní jako bukvice Harry a dement Ginny Potterovi.

Zasněně odemkla Jak se zasněně odmyká? domovní dveře a vydala se na dalekou cestu až do vzdáleného obývacího pokoje. Pootevřela dveře a chystala se hlasitě pozdravit, když si všimla, že Harryho křeslo je prázdné a Harry sedí na podlaze před krbem. Že by vytíral, když je manželka taková šmudla? Opatrně couvla a dveře potichu přivřela. Zapomněla koupit chleba! Nevěděla, jestli o sobě má dát vědět, nakonec zvítězila zvědavost a Ginny se potichu stáhla za dveře a čekala, co se bude dít dál. Šmírák jeden!!! Čuně perverzní!

*****

Harry se rozhlédl kolem sebe a když se ujistil, že je v pokoji sám, není tam ani Pepek Námořník ani Pepek Vyskoč, sklopil svůj zrak k zažloutlé obálce s modrým pruhem na podlaze. Nesnášel úředníky. Tenhle dopis našel ve své kapse po poslední bitvě. Blíží se konec světa a ty ignoranti opruzujou s daněma! Po bitvě, kdy zemřel Severus. Nám došlo. Musel mu tam ten dopis dát, když byl v předvečer jeho smrti za ním ve sklepení. Ha! Severus byl dokonce trojitý agent! 1) Voldemortův, 2)Brumbálův, 3) České pošty Nevěděl, co v dopise je a ani v nejmenším ho to nezajímalo. Zatím se neodhodlal jej otevřít. Bál se, že by mu to znovu připomnělo Severuse.To na něj ten sklerotik jako zapomněl? Jeho doteky, jeho polibky, jeho oči…To všechno by si dal ke svačině! Ale dnes, když uplynuly dva roky od události, která změnila jeho život , si byl Harry jist, že dál si jen představovat co mu Severus chtěl říct, by nevydržel. Zhluboka se nadechl a jediným škubnutím otevřel obálku. „Jsem to ale kus blba! Roztrhnout obálku i s dopisem!“ Zaječel vztekle! Uviděl to známé ozdobné a stěsnané písmo a úzkost mu sevřela žaludek. Já ten plyn zaplatím v pondělí, opravdu! Při samotném pohledu na jeho písmo se mu draly slzy do očí. Posledně mu to odstřihli a on musel jíst syrový řízky! Přinutil se však číst.

Harry. Mrzí mě to. Já to tak nechtěl.
Víš, tehdy, když jsi mi dal najevo, že ti nejsem lhostejný, svět se mi na okamžik rozjasnil. Můj rozum mi říkal, že šťastní být nemůžeme, ale já doufal. Naděje umírá poslední.
Často jsi mi vyčítal, že ti nikdy neřeknu, co k tobě cítím. Sám to nevím.
Jsem si jist, že to není totéž, co jsem cítil ke tvé matce. A přesto tě miluji. Myslím, že stejně, jako by tě miloval tvůj otec.
Snad právě proto jsem si uvědomil tak pozdě, že spolu nemůžeme být. Ta noc byla krásná. Ale muselo to skončit. Tohle jsem nechtěl. Věděl jsem, že ti dříve nebo později budu muset ublížit. A tak jsem ti řekl, že tě nemiluji. Odpusť mi to, Harry. Bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat. V mysli mě totiž tížil jeden dar od Brumbála. Něco, co mě zavazovalo. Něco, co jsem musel udělat jen já. Věř mi, bude to tak lepší. Za čas na mě zapomeneš. Vím, že jsem to neměl nechat zajít tak daleko. Ale já tě miluji. A naděje umírá poslední…

Co to ten blbej plynař mektá???

Harry zaklonil hlavu a na okamžik doufal, že se probudí. Tohle nemohla být pravda. Nemohla! Vždyť ten pán měl přítele!Z úzkých rtů se vydralo jediné jméno. „GAS!“ Když se Harry uslyšel ho zakřičet, bodlo ho u srdce. Přiznejte se! Kdo kudnul Pottera pod žebra?? Znělo tak vzdáleně a přitom tak povědomě.

Harry se stulil do klubíčka a pevně si přitáhl kolena pod bradu. Ať žije gymnastika! V obranné pozici, která poskytovala útěchu lidem již před miliony let, on byl lidoop? se Harry cítil bezpečněji. Uzavřený před světem jako v tanku. Dotírala na něj jen tíha vzpomínek. Dotěrná tíha? Zajímavé! Vzpomínek plných doteků, šeptaných sladkých slov i konejšivých obětí. Vzpomínek na Severuse. Ten plynař byl proti němu oškliváka Bety.

*****

Ginny chvíli pozorovala, jak Harry čte nějaký dopis. Asi zase složenka. Pak uslyšela zvolání jediného jména. Jména, které nenáviděla. Středočeská plynárenská! Severus Snape jí sebral Harryho.Ale ten plynař jí vytrvale bral prachy! Vzal si ho navždy.Litr! Pochopila, že Harry ji nebude milovat.Ale to ji neštvalo. Ona Chtěla zpátky ty peníze. Nechce.To teda chce, to ti garantuju!
Když se s kufrem v ruce přemístila před Doupě, v hlavě jí stále zněl ten hlas. Hlas plný bolesti, smutku, nešťastné lásky a minulosti.A prázdné peněženky!

*****

Trojí rychlé zaťukání a dva údery dlaní do dveří se rozlehly opuštěným domem. Teplý Harry seděl v křesle, hleděl před sebe a vzpomínal. Jen nerad zjišťoval, že o povolení vstoupit žádá někdo z Řádu domluveným signálem.Takovej originální signál! Neměl chuť vstávat a raději řekl jen prosté „Dále,“ které se utopilo v okolním tichu. Chudinka dále! Fňuk! Ono se utopilo! Nikdo mu nedal umělé dýchání!Smrk!
Po chvíli dveře skutečně zaskřípaly a dovnitř vešel onen neznámý návštěvník.A vrah je zahradník!
Od doby, kdy odešla Ginny, Harry nezamykal. Přišlo mu to zbytečné.Vzala si s sebou všechny věci. Rádio, paštiku, televizi - proto furt civí do krbu… Nikdo by tu nenašel nic, oč by stál.Pivo vychlastaný… Možná život chlapce, který zůstal na živu. Ale i ten by mu Harry nejraději daroval. Ať ho dá charitě! Tam jsou vděční za každou kravinu.

Do obývacího pokoje vešel muž v otrhaném hábitu.„Ne, milodary nedávám!“

„Harry,“ hlesl jen teplý (taky) příchozí. „Slyšel jsem, že ses změnil. Puberta je hold obdobím proměn. Jak se máš?“ Pokoušel se Remus Lupin zakrýt své zděšení z Harryho přihřátého zjevu.

„Kdo tě sem poslal?“ Řekl namísto odpovědi Harry mile, teple a bezvýrazně.

„Nikdo. Možná víš, že jsme se rozešli s Nymfadorou.A možná taky ne. Ale měl bys. Bylo to v Blesku. A nedávno jsem musel mluvit s Molly kvůli něčemu v Řádu a potkal jsem tam Hermionu, která mi vyprávěla o Ginny a hlavně o tobě. Však víš , tohle se šíří rychle.“ Usmál se velice povzbudivě Remus. „Ale o mě nejde. Co ti je, Harry?“ Zeptal se starostlivě.

„Nic. Mělo by?“ Trhl sebou Harry a pohledem až nyní ulpěl na Lupinovi.

„Harry vím, že ti to bude znít jako hloupá fráze, kterou ti řekli snad všichni. Ne, paní Norrisová a Umbridgeová si ani nevzpomněly! Ale věř mi, že já vím, o čem mluvím. Prožil jsem to samé. To samé, ti říkám! Vím, jak se cítíš. Máš pocit, že nemáš proč žít. Tak už to konečně zabal, ne? Je hrozné uvědomit si, že on je jen vzpomínka...“ Zadrhl se Lupinovi hlas. Dej si airways a volně dýchej…

„Ty… ty si o mně nemyslíš, že jsem… že jsem divný?“ Zeptal se Harry zamyšleně a pozoroval Lupinovu reakci. „Jááááá? Néééééé! Jak tě to jen mohlo napadnout?“

„Je důležité, aby sis uvědomil, že láska je stejná bez ohledu na to , koho jí obdarujeme ,či ke komu ji cítíme. Není to jednoduché, ale když si to uvědomíš, vyrovnáš se s tím rychleji.Hezký. Sama bych to neřekla líp:-)„ Řekl váhavě po chvíli přemýšlení Lupin.

„Remusi, ty jsi… taky jsi…„ Samým překvapením ze sebe Harry nedokázal dostat souvislou větu. „Ty jsi taky pitomec s neschopností se vyjadřovat?“

„Láska je stejná, Harry. Nezáleží na tom, ke komu ji cítíme.“ Zopakoval Remus tónem, který jasně naznačoval, že otázka byla zodpovězena a víc se k ní už nikdo nemá vracet.
„Ale Harry ,děláš mi starosti. Každý z nás si o tebe dělá starost. A ty se divíš, Remy? Takhle si to nepřál. Severus by tě takhle nechtěl vidět.“ Řekl měkce nakonec.Nesedělo by mi tam, kdyby mu to do toho ucha tvrdě zařval!

Harry seděl na křesle nepohnutě a poslouchal. Uvědomoval si, že když Remus vyslovil Severusovo jméno, bylo to vyslovené s tou samou bolestí, s jakou ho vyslovoval on. Že by ho taky někdo kudnul pod žebra? Lupinovy oříškové oči byly neproniknutelné, lidé obyčejně nemají průhledné oči, ale Harry by dal ruku do ohně za to, že v nich zahlédl lítost a odlesk minulosti.To jsou mi klišé, todleto! A kde je krb, ať to máme komplet?
Harry věděl, že Severus nezemřel proto, aby on mohl přežívat tak, jako dodnes. Věděl, že nesplnil jeho přání. Nebylo žádné „Vy„, jak Severus vtipně, nadsazeně a ironicky nazval jeho a Ginny. Přál si, aby měli společnou koupelnu, jen ne budoucnost. Aby byli šťastni.Celej Sevie!
Harry si vjel prsty do uhlově černých vlasů a sklonil hlavu. Další klišé, jen si počkáme na ten krb. Věděl, že Remus až příliš dobře rozumí tomu, co se v něm teď děje. Nechtěl, aby věděl i to, že Severuse zklamal.

Harry, který očima fixoval svá kolena, aby se nerozpadla, ucítil ve své blízkosti něčí přítomnost. Na hladké kůži na krku ucítil horký dech. Bude asi konvice! Ten pocit znal. Asi mu někdo dejchá na krk! Ačkoli dech byl horký, v místě, kde se dotýkal jeho krku ho zamrazilo.Hm. Náš bývalý fyzikář by to považoval za nesmysl, ale budiž. Když uslyšel nedaleko svého ucha sametový hlas, naskočila mu husí kůže.Samet, kašmír, bavlna, jen si vybrat. A čím víc pruhy, tím víc Adidas :-)

„Harry…„ zašeptal hlubokým, měkkým a konejšivým hlasem Remus. „Remusi…„ zaječel vysokým, tvrdým a neklidným ječákem Harry.

Harry se až teď odvážil pohlédnout na něj. Jejich obličeje byly blízko… Tak blízko.Taaaaaaaaaaakhle blízko byly!
Při tom sametovém ,kašmírovém či lněném zašeptání se Harrymu sevřelo hrdlo. Když se hrdlo ze lnu svírá, je čas sáhnout pro kašmíra! Jejich obličeje byly sotva deset centimetrů od sebe,měli tam malinkatý pravítko, když si Harry všiml, že Remusovy oči náhle zčernaly, rysy ztvrdly a hlas se stal břitčím. Poznával tuhle situaci.Proměna stal se z něj vlkodlak!
Ale tohle nebyl Severus.Postřeh, bystrý chlapče!

Byl to ovšem člověk,nekecej, který byl schopen pochopit Harryho pocity.Na ostatní byly moc složité, asi. Člověk, který Harrymu nechtěl radit. Člověk, který ho neodsuzoval.Člověk, který ho chtěl zabít!
Harry zoufale hledal pomoc.Vypálil světlici, zapálil vatru a z polen vyskládal do písku písmena SOS Chtěl utéct daleko ode všech, kdo ho považovali za blázna, takže ode všech, od všech, kteří mu přáli pomalou a bolestivou smrt a upřímnou soustrast.

Rty dvou mužů se přiblížily ,zatímco jejich obličeje zůstaly na místě, a jen kousek od sebe oba strnuli. Oba rty strnuli? To bude asi křeč! Nebude cesty zpátky.Na dálnici bude kolona a objížďka je rozkopaná!

Harry jen lehce vysunul bradu dopředu a polibkem unikl od všech svazujících konvencí. To taky zkusim! Ocitl se ve světě vzpomínek. A to je kde? Zavřel oči a polibkem jen tiše žádal o pomoc.Jak se to dělá?

Kdokoli by viděl dva muže, řekl by, že byli stvořeni jeden pro druhého.Třeba já ne! Že se milují a všechnu svou lásku dávají najevo jediným políbením, ve kterém se snaží dokázat si, jak moc se milují.Dyk sem vám říkala že jsou oba teplí! Že do sebe jejich rty zapadají, jako díly skládačky.Puzzle nové generace! Že jsou spolu spojeni pupeční šňůrou.

Oba dva , Remus i Harry, informace pro sklerotiky, však necítili lásku.Cítili ranní dech toho druhého! Oba věděli, že intenzita, s jakou si vycházejí vstříc a s jakou jemně svírají ret toho druhého, je jen gesto. Gesto, které poukazuje na křehké pouto porozumění. Tak nad tímhle při líbání fakt nepřemejšlim! Nebyl to divoký souboj, ani jeden nechtěl druhému dokazovat lásku. Jen bojovali s bezmocností v obyčejném světě. Bojovali proti bezpráví, času, zlomenému srdci i neprávem utnuté lásce. Zajímavej způsob protestu. Kdo jde protestovat se mnou? Zn: Beru jenom krasavce :-)

Zoufalý polibek skončil. Harry se sesunul na podlahu a jen vyčerpaně vzhlížel k Remusovi.To muselo bejt drsný, když se po tom Harry složil! Po tolika letech konečně mohl ukázat někomu, co cítí. Říci mu to tak, aby porozuměl. Říci to beze slov.Aha…

Remus si klekl vedle Harryho. Věděl, že nic nebude jako dřív. Zároveň si byl jist, že i Harry pochopil to, co se marně snažil vysvětlit slovy každému, kdo byl ochotný ho poslouchat. Remus- nový Mistr Jan Hus?
Jako gesto, kterým chtěl Harryho ujistit, že mu porozuměl, přejel Remus hebkými rty přes jeho krk.Občas nepochopím sama sebe ani vlastní postavy! Z Harryho vlhkých rtů se vydral sten.Jinými slovy: S mokrou hubou zakvičel! A za ním další a další, jak Remus líbal jeho nahá ramena a hruď. Nahá? Od kdy?Dřív, než si stačili uvědomit, co dělají , přešly Harryho toužebné steny ve vzlyky.

Remus se chápavě podíval na Harryho tvář, po které nyní stékaly slzy jako křišťálové drahokamy, jako bezbarvé perly, jako slané připomínky citů.Aspoň nejsou jako u Ginny hořké.

Lupin si sedl do křesla a objal Harryho hruď. Jen hruď! Harryho nechal na podlaze. Seděl a objímal hruď dospělého muže, jako by choval hruď vlastního syna. Konejšivě hrudní koš stiskl.

Harry pozvedl slzami poznamenaný obličej a zblízka si prohlédl Remuse. Fuj, ten se lek! Byl unavený. Černé kruhy pod očima už nebyly jen památkou na noci ve vlkodlačí podobě. Vrásky na čele a kolem očí se prohloubily. Harry vycítil, že je stejně jako on vyčerpán. Unaven světem a přetvářkou.Inu, byl to fešák!

Opětoval Remusovi sevření jeho hrudi, aby mu vyjádřil vděk za to, že naslouchal. Spíš naslintal. Nesnažil se říkat mu, co má dělat. Řekl mu jen, jak na to má přijít.

Harry se znovu nechal pevně obejmout a přestal se bránit slzám a smutku. Přestal se bránit vzpomínkám.Bránil se jim s nožem!

*****

Dveře Ginnina pokoje se samy otevřely. Rudovláska u okna se neotočila.Byla totiž hluchá!
Pokud přišel někdo z rodiny, položí jí tam pravděpodobně tác s obědem a odejde. Pokud ne, nemá tu co dělat. Poštve na něj psy!

Když se Ginny vrátila do Doupěte, měla pocit, že se celý svět změnil k lepšímu. Dala si jointa! Nikde nebyla živoucí připomínka minulosti, která v ní probouzela soucit a bohužel i lásku.Zbavila se všeho. Závazků i povinností.

V posledních dnech však zjistila, že jí živoucí připomínka minulosti začala chybět. Ať si zajde do muzea na fosilie! Nejen tělo, které nedobrovolně zůstalo na zemi. Chyběl jí Harry. Harry, který odešel před lety spolu s mužem, kterého dříve společně nesnášeli. Nesnášeli si ho jen tak, z dlouhé chvíle, občas kolektivně…

Teď pozorovala dravce, který se z pole za domem vznesl do oblak. To byl asi kos. V tu chvíli by dala cokoli za to, aby mohla být jako on.Mít velký zobák, dlouhé pařáty, ptačí chřipku a žrát myši! Vznést se a zanechat za sebou všechno. Letět pryč, do neznáma, tam, kde ji nikdo nebude znát. Pod slovem neznámo si většinou vybavím to, kde ji nikdo nebude znát! A jednou, až bude unavená, vzlétne nahoru a poletí co nejvýš, kam jen to půjde. Zavřela oči a přejela si po tváři. Byla stejná. Je anatomicky možné, aby se za dvě vteřiny změnila?
Otevřela oči a odvrátila se od okna. Ona nemůže být orlem.Taky maj rodiče telecom, co? Má slušně dlouhý vedení! Nemůže vzlétnout a všechno opustit. Nemůže letět tak vysoko, jak bude chtít. Nemůže letět za Harrym. Harry odlít do teplých krajů?

Konečně se podívala ke dveřím. To to trvalo! Jedna úvaha o ptácích a jak dlouho jí to zabere ,co?
V prvních chvílích se jí nedostávala dechu. Chtělo se jí plakat, házet věcmi, nadávat, objímat ho i líbat. Schizofrenie.
Harry jen nezúčastněně stál ve dveřích a pohled měl upřený jejím směrem.Prostě: Čuměl,jak když mu nadloube.
Ginny si skousla ret a oči se jí zalily slzami.Asi to bolelo. Došla k Harrymu a zkoumavě se na něj zadívala.
Neřekl nic. Mlčeli a dívali se na sebe.Vždycky s nima byla zábava.
Ani jeden z nich se nepohnul.Zařvalo se: Štronzo!

Harry se otočil a vyšel z pokoje. Rudovlasá žena zavřela oči a zhluboka se nadechla. Až teď? Mávla hůlkou a věci se začaly samy skládat do kufru na podlaze. Který se tam zčistajasna objevil, nebo tam o něj předtím zakopávala? Když pokoj zůstal prázdný, pevně přepásala kufr a vyšla na chodbu. Stál u schodů , otočený ke stěně . Sešla dolů a on šel za ní.Jako ocas.

Byl čas vrátit se zpět do pekel horoucích.

*****

Ginny seděla na zahradě a dívala se do obývacího pokoje francouzskými okny. Zajímavý slovosled.
Hleděla teď na modrobílé kostkované závěsy se zvláštní smířeností.Už se smířila s tím, že jsou tak strašné!
Teprve před chvílí si vybalila věci a byla ráda, že je zpátky.Fakt? I s tim vohonem, co ho má doma?
Zamýšlela se nad tím, co se stalo. Bylo to tak zvláštní.Divný!

Když se Harry objevil ve dveřích jejího pokoje v Doupěti, věděla, že mu chyběla.Jasnovidka!
Nepromluvil, ale samotná jeho přítomnost jí dávala jistotu, že její nepřítomnost vzal na vědomí.Mlčení se dá vyložit porůznu.
Poznal, že tam není a chtěl, aby se vrátila. Proto přišel. Jaaaasněeee!!!
Vyslyšela jeho němou a zoufalou žádost o pomoc a byla zpět.Hurá, konečně bude mít někoho na praní, žehlení a vaření!

Proč vlastně? Protoč!
Milovala Harryho. On s ní chtěl být. Jooooo, my víme…
Dřív doufala, že se to změní. Doufala, že se do ní zamiluje.
Změnila se. Věděla, že si na ni zvykl. Jen zvykl.Člověk si zvykne i na šibenici!
Nechtěla vědět, jak se rozhodl, že za ní půjde.To radši nechtěj vědět, holka! Sim vás, nikdo jí neprozrazujte, že ho zas chytly ty teplý móresy!
Poznala ale, že jít za ní ,byla jeho vlastní vůle. 100%
Teď chtěla jen, aby si dál pamatoval na to, jaké to bylo, když byla pryč.Ty hory špinavejch talířů, špinavý košile, bordel…
Možná se jednou změní a smíří se s tím, že Snape je minulost a přítomnost jde dál.To sotva. A o čem pak budu psát, nevíš?
Třeba se od ní jednou nechá políbit.Od vlastní manželky??? Mmmm…

Vstala a jen nerada opustila slunečnou zahradu.Vyhnáni z ráje.
Dům na ni působil jako vězení. Klec, do které se dobrovolně uvrhla. Nebude ona masochistka?

Prošla chodbou do obývacího pokoje a posadila se do křesla proti Harrymu.
Byla si jistá, že ani tentokrát se na ni nepodívá. Neosloví ji.
Začala tedy prudit sama.

„Harry?“ Podívala se mu do očí, ale on rychle uhnul pohledem. Ujistila se, že odpovědi se nedočká.
„Jen chci, abys věděl, že po tobě nic nechci.“Řekla potichu aby ji neslyšel.
Nevěděla, jestli se jí to zdálo, nebo opravdu téměř neznatelně přikývl. Zdálo, zdálo, zdálo, asi se mi zdálo…

Vstala a vycházela z pokoje. Pohled jí sklouzl k papíru u Harryho nohou. To prase zas nevyhodilo papírovém kapesník!
Zvedla ho a stáhlo se jí hrdlo. Ozdobné a drobné písmo znala. Někdo popsal kapesník? Bylo to totéž písmo, které jí vpisovalo posměšné glosy do jejích prací z lektvarů.Já taky chci mít zábavnýho glosujícího učitele!
Pohledem přelétla první řádek. Dopis začínal oslovením. „Harry.“ To si toho přečetla!
Ginny se ušklíbla a položila dopis zpět. Nechtěla ho číst.Nebyly tam obrázky.

Nechtěla číst vyznání lásky od někoho kdo jí vzal tu její. Nechtěla vědět, jak moc se Snape s Harrym milovali. Chtěla znát jen přítomnost.
Kéž by to tak cítil i on.Ne, on to cítil jinak. On to myslel upřímně.

Uvědomila si, že se nic nezměnilo. Tentokrát ale neuteče.Dostane vodítko!
Ne, prokletý dopis ji nedonutí plakat. Ne teď.Až pak.
Bude bojovat. Utká se s mrtvým mužem o lásku svého manžela. Bude bojovat třeba celý život.Nebo třeba celou věčnost!
Celý život… Protože naděje umírá poslední.Kde už jsem to četla? Jako bych to už někdy slyšela.

KONEC

Zpět

Komentáře: