Oheň a růže - kapitola osmá
NA VRCHOLU BLAHA
Snape za sebou nechal zabouchnout dveře a ztěžka se o ně opřel. Zavřel oči a víčka stiskl pevně k sobě. Tašku upustil na zem. Když knihy dopadly na zem, trhl sebou a unaveně potřásl hlavou.
Pokud si myslel, že se den vleče, večer se zdál být nekonečný. Začalo to setkáním se slečnou Grangerovou, která vyvolala nevyhnutelnou diskusi o tom, jak asi dlouho budou muset tuhle frašku vydržet.
Šest měsíců. Zasténal a překvapeně zamrkal nad zvuky, které se mu vydraly z hrdla. Ještě si na to nezvykl a občas se mu to stávalo. Šest měsíců, večer co večer v nebelvírské společenské místnosti. Myšlenka na práci na studijním projektu se slečnou Grangerovou se náhle zdála nevšedně přitažlivou. Představovala totiž klid a mír jeho pracovny. Jeho vlastní komnaty, připomněl si. Jeho zrak přelétl po místnosti. Komnaty, ve kterých se vyznal, a ve kterých si oranžový jehelníček neusurpoval jeho postel. Pohlédl na Křivonožku, který zapomněl na nepřátelství vůči němu.
Nepřátelství se vytratilo a Snape se na kocoura, který mu projevoval absolutní nezájem, usmál. Ten nezájem se mu líbil. Byl naprosto vyčerpaný z toho, že musel předstírat, že je osmnáctiletá holka. Neobyčejná osmnáctiletá holka. Poslouchal několik nebelvírských dívek a pokusil se k nim přidat. Cokoliv řekl bylo, zdá se, špatně. Ostatní si myslely, že je to jen další z pokusů primusky zapojit se do hovoru. Zdálo se, že to slečna Grangerová nezvládá o nic lépe než on sám.
Snape si přejel štíhlými prsty po čele. Stále se nehnul ode dveří. Měl by si namíchat nějakou směs vrbové kůry a kozlíku lékařského také pro sebe. Jakmile se to objevilo, bylo jedno, v jakém těle se nacházel nebo jaký život vedl. Vždy byl předurčený k tomu skončit v pátek s bolestí hlavy.
Možná, že by slečna Grangerová mohla mít něco, co by mu pomohlo.
Opustil hromadu knih a zamířil do koupelny. Zítra je sobota, takže učení mohlo počkat. Opět. Zdálo se, že byl rovněž předurčený trávit čas v kůži slečny Grangerové v koupelně, pomyslel si. Začal se přehrabovat v různých lahvích a balíčkách ve skříňce. Tampax? Vypadalo to jako vata, nebo tak něco. Našel modrou krabičku, která tvrdila, že poskytuje úlevu od bolesti. Otevřel ji a očekával prášek, který si bude moci vzít. Ze vnitř však vypadl kovový proužek. Zvědavě ho otočil a našel několik tablet.
Snape si zmateně odfrkl. Zachytil svůj odraz v zrcadle. Ještě před šestatřiceti hodinami ovládal nevlídný pohled, kterým přiměl děti se schovat nebo zmlknout. A teď… Teď jen mohl říct, že vypadal zmateně. Potřásl hlavou a vrátil svoji pozornost zpět k tabletám proti bolesti.
Podle jeho zkušenosti, když už je musel použít, se tablety dávaly do lahviček. Pořád si ale s mudlovskými výtvory uměl poradit. Ve skutečnosti to vyřešil tak rychle, že mu brzy ležely v dlani dvě tabletky. Hodil je do úst a polkl. Zašklebil se. Chutnaly naprosto odporně a bolest hlavy se proti očekávání ještě zhoršila, když se jeho obličej zkřivil nechutí.
Připomněl si, že si zítra musí udělat lektvar z vrbové kůry a kozlíku, až bude ve své pracovně… po schůzce se slečnou Grangerovou. Harry s Ronem se dnes večer rozhodli, že zítra určitě vytáhnou Hermionu do Prasinek. Vypočítávali Hermioně, jak dlouho za poslední čas strávila učením v knihovně. Nakonec se mu podařilo jejich únavné naléhání zastavit tím, že se na ně obořil. Naštěstí reagovali tak, jak čekal. Když už nic jiného, zdálo se, že se Harry začal více ovládat. Největší podíl na jeho bolesti hlavy měl myšlenkový jogging. Snažil se totiž uhodnout, co asi slečna Grangerová ráda dělá, a kdy to dělá. Přišel na to, že jsou si vlastně celkem podobní, což bylo nanejvýš znepokojující. Nikdy si nepomyslel, že by mohl mít tolik společného s mladou dívkou.
Dokonce i její knihovna mu připomněla jeho vlastní, ve zmenšené podobě. Měla budoucnost. Chtělo to jen peníze a pár let, aby se vyrovnala té jeho. Opustil koupelnu a šel se na ni podívat z blízka. Minulé noci jí věnoval jen letmý pohled. Byl natolik zaměstnaný celou situací, že neměl čas věnovat se detailům.
Všechny jeho úvahy byly správné, ale bylo to jen oddalování nevyhnutelného.
S odporem se zahleděl na postel. Nespavost byla jeho problémem, teď by ji však uvítal. Alespoň, že bolest hlavy polevovala. Ať ty tablety obsahovaly cokoliv, bylo to účinné. Jen ho udivovalo, že toho měla slečna Grangerová takové zásoby, když to účinkovalo tak rychle.
Kocour očividně usoudil, že v případě tohohle stvoření, které vypadá a je cítit stejně jako jeho panička, ale chová se naprosto odlišně, je obezřetnost na místě. A tak se ta chlupatá koule přesunula z postele do křesla, když byl Snape v koupelně. Když to Snape nakonec zjistil, skoro se neubránil úsměvu. Jedno malé vítězství znamenalo, že věci teď byly o trochu jednodušší.
Počínal si stejně, jako předchozí noci. Odhrnul přikrývky - domácí skřítkové tady v Nebelvíru odváděli daleko lepší práci než ve sklepení - a vytáhl pyžamo zpod polštáře, aniž by si ho nějak podrobně prohlížel. Tiše zamumlal a celá místnost se ponořila do tmy. Světlo, které by do místnosti mohlo proniknout z venku, zarazily těžké závěsy na oknech. Postupoval rychle a opatrně, spoléhal se pouze na hmat, přičemž se doteky snažil omezit na minimum. Převlékl se a vklouzl do postele.
Ležel na zádech a zíral do nekonečné tmy, zatímco se o něj pokoušel spánek. Myšlenky mu však divoce vířily v hlavě. Neustále si přehrával odpolední hodinu lektvarů. Dopřál si alespoň malou odplatu. Bez ustání se hlásil a ptal se na všechno, co ho napadlo, a přitom se snažil, aby pochopila, čím za ty roky musel projít on. Překvapivě, měla jen pramálo pochopení. Buďto se do své role vžila více, než předpokládal, nebo jí to nezajímalo. Na někoho, kdo nikdy neučil, byla až překvapivě schopná. A zdálo se, že jeho obavy, že bude studenty rozmazlovat, byly liché. Při obědě dokonce slyšel jednoho prvňáka z Mrzimoru, jak si v záplavě slz stěžuje na chování toho bídáka Snapeova dnešního rána.
Ač by to nepřiznal ani pod Veritasérem, byl ohromen. Byla skoro stejně nepříjemná jako on.
Spánek na něj neodbytně dorážel, ale on nebyl schopen se mu poddat. Něco ho drželo vzhůru. Něco v koutku mysli mu nedalo spát, ale odolávalo to veškerým jeho pokusům přijít na to, co to vlastně je. Snape sebou házel a převaloval se, jak hledal buď vysvětlení nebo spánek. Přikrývky měl omotané kolem sebe. Zasténal. Zvláštní zvuk, pomyslel si. Posadil se a odkopl je.
To byl důvod, proč nikdy nenosil nic na spaní. Veškeré pokusy o usnutí končily neúspěchem, protože oblečení a povlečení… to nešlo dohromady. To bez oblečení přikrývky nádherně klouzaly po nahé kůži a nijak ho neomezovaly.
Mohl by?
Směl by?
Byla tma, žádné světlo by nenarušilo jeho soukromí. Nikdo se to přece nedozví. A on potřeboval spánek, odůvodnil svoje úvahy. Tichý hlásek, který považoval za hlas svého svědomí, mu připomněl, že to všechno jsou jen výmluvy.
Rozmrzele zabručel. Hodil všechny pochybnosti za hlavu a přetáhl si noční košili přes hlavu.
A bylo to.
Svět se nezbořil.
Ani McGonagallová nevtrhla do komnaty a nepožadovala vysvětlení, proč svlékl její oblíbenou studentku.
Snape si konečně dovolil vydechnout a znovu si lehl. Ulevilo se mu, když na holé kůži ucítil chladivý dotek povlečení. Ujistil se, že jeho ruce bezpečně spočívají podél boků.
Přitáhl si pokrývku úžeji k tělu a strnul. Jistá část jeho nového těla zřetelně reagovala na noční chlad v místnosti. Můj ty smutku. Jak Hermiona dokázala spát, když bylo její tělo tak citlivé na… Přikrývka se jemně třela o jeho prsa a laskala bradavky… Snape uvažoval, jakým způsobem bude potrestán za svoje hříšné myšlenky na Hermionina… Pozřela by ho postel, nebo by se rozestoupila zem a pohltila by ho? Uvědomil si, že dokonce i v duchu začal Hermionu oslovovat křestním jménem.
Zaskřípal zuby a velmi opatrně nadzvedl pokrývku, přičemž si ji držel od těla. Přitáhl si ji k bradě a pak ji přetáhl přes hlavu. Stále vše vnímal velmi ostře, ale už to bylo mnohem snesitelnější.
Více než snesitelné.
Skoro příjemné.
Snape skoro vykřikl vinou zklamání a … vzrušení. Přinejmenším si myslel, že je to vzrušení. Zvláštní pocit, přerývaný dech a napjetí v bradavkách. Jestliže za tohle vše byly zodpovědné jen přikrývky, začalo mu docházet, proč se ženám nelíbilo, když muži spěchali tam dolů. Kdyby měl své tělo zpět, postaral by se…
Nahlas se zasmál. Ten zvuk byl pronikavý a zvonivý. Kdy se mu v životě ještě naskytne podobná příležitost? Které z jeho harému se dostane té cti jako první? Znovu se zasmál. Byla to jen jeho bujná fantazie, nic víc.
Prudce se otočil na bok, ve snaze uniknout před sebelítostí a těmi nechtěnými, ale zároveň i vítanými pocity. Nejdřív se zdálo, že se mu to podařilo. Ale nebylo tomu tak. Ta zvláštní citlivost ještě vzrostla, když se pohnul.
V ústech mu vyschlo. Okamžitě se vrátil do původní polohy na zádech.
Zavřel oči a vypočítával všechny lektvary, které znal, a jejich složení. Když si ale uvědomil, že jeho ruka bezděky zamířila k místu, kde teď měl prsa, a začala je hladit, vzdal se. Potřeboval se vyspat a tohle byl ten nejúčinnější prostředek, jak toho dosáhnout. Takhle si to pro sebe alespoň vždy zdůvodňoval.
Svědomí… Bylo možné, aby v něm to Hermionino zůstalo? Myšlenka, že by měl znásilnit studentku, se mu vůbec nezamlouvala.
Ale ona se to přece nemusí dozvědět.
A on opravdu potřeboval spánek.
Hlásek se z jeho hlavy pomalu vytrácel, přehlušován pocity, které v něm vybuchly, když si druhou rukou přejel po břiše a zamířil níž… Ráno za to pravděpodobně zaplatí. Nic tak úžasného nemohlo být zadarmo.
Jeho prsty se lehce proplétaly měkkými kudrnami, zvlhlými horkem v pokoji a … ach Bože. Dobrý Bože… Snape vzdal veškeré pokusy o racionalizaci nebo ospravedlnění svého chování a jednoduše se tomu odevzdal. Prsty, které byly stále trochu neohrabané, vklouzly mezi hebké záhyby, které chránily vstup do jeho těla. Jeho tělo evidentně vědělo, co dělat, i když to pro něj bylo něco zcela neznámého. Roztáhl nohy a levou trochu víc pokrčil, aby měl pravou rukou lepší přístup.
Snape matně tušil, co dělat. Ve skutečnosti však mělo nad vším kontrolu jeho podvědomí. Nebo Hermionino… Cokoliv to bylo, odvádělo to zatraceně dobrou práci.
Cítil, jak se jeden z jeho prstů ponořil hlouběji, do vstupu, který se skrýval za momentálně naběhlými záhyby. Vklouzl do teplého vlhka a byl uvnitř okamžitě sevřen napínajícími se svaly. Tíha, která se mu tiskla na hrdlo, se posunula níž. Tyhle pocity pro něj byly naprosto něčím novým. Nebylo to vůbec podobné způsobu, jakým se uspokojoval on. Žádné rychlé a netrpělivé pohyby, které ho měly ve sprše dovést k okamžitému uvolnění. Tohle byl skoro přepych. Stupňování smyslových požitků, zatímco se jeho vědomí propadalo do temnoty.
Dlouho potlačoval svůj sklon k požitkářství. Po skončení téhle noci bude muset zjistit, jestli toho bude ještě někdy schopen. Také si bude muset rozmyslet, jestli Hermioně její tělo vůbec vrátí zpět.
Dvěma prsty se nořil dovnitř, do toho úžasného žáru. Snape zkřivil tvář. Byl politováníhodný. Byl téměř ochotný to dítě odsoudit k peklu svého života, aby mohl znovu a znovu prožívat tuhle extázi.
Veškeré jeho myšlenky se rozplynuly v mlžném oparu vzrušení. Soustředil se jen na stahující se spirálu okolo jeho prstů. Prožitek byl stále silnější a intenzivnější a pak vše explodovalo.
Snape viděl před očima doslova hvězdičky. Drobné, slabě zbarvené záblesky světla mu kroužily pod víčky zavřených očí, točily se a bledly, jako rtuť rozlitá po podlaze. Ticho v místnosti proťal dlouhý rozechvělý povzdech. Nebyl si jistý, jestli před chvílí vykřikl nebo ne. Nezdálo se však, že by se kocour vzbudil. Posledních pár minut tu však mohli projít celé zástupy nebelvírských a on by si toho stejně nevšiml. I když byl teď potichu, nic neslyšel. Výhoda komnaty primusky. Teď ji mohl ocenit více, než kdy předtím.
Váhavě vytáhl prsty ze svého těla a ruku zvedl k prsům, kde ji zaťal v pěst. Dobře znal ten pach, horký a pižmový, jenž byl nezvratným důkazem toho, co právě dělal. Ráno si bude muset dát sprchu.
KONEC
Následující kapitola-->
<--Předchozí kapitola
Zpět
Komentáře: