Hermiona zjistila, že už se nějakou chvíli jen dívá do zrcadla a myslí přitom na konec pololetí s očekáváním, které by pro ni za jejích studentských let bylo naprosto cizí. Několik dní zábavy bylo zkaženo představou, že se stále více blíží den, kdy Parvati přijede a bude požadovat svou naparfémovanou a do lahve stočenou daň. Přidejte si k tomu námahu udržet na uzdě studenty vzrušené z přítomnosti několika celebrit, zatímco je normální vyučování přerušeno, a špatně naladěného Snapea – se kterým se teď z nějakého důvodu dalo vyjít ještě hůře než obvykle –, a to stačilo, aby se začala cítit více než jen trochu přetažená.
Dnes byl čas na třetí událost letošní sezóny – vánoční ples. Bez nadšení přejela přes vlasy kartáčem a zauvažovala, zda by si je měla vyčesat nebo ne.
Ne snad, že by neoceňovala Brumbálovo nadšení pro večírky, ale měl by existovat nějaký limit.
Snape se jí od famfrpálového zápasu vyhýbal; přinejmenším v laboratoři se neobjevil. Ale vzhledem k tomu, že úhledně nadepsaná řada vzorků z pracovního stolu zmizela, předpokládala, že se tam buď musel zastavit osobně, nebo Dobby získal novou uklízecí úchylku. A, kromě toho, Snape se nějak dokázal zdržovat daleko od ní, i když byli nuceni být na stejném veřejném místě. Včera večer u jídla se jí ani neobtěžoval vzít na vědomí. Mračil se střídavě na své jídlo a na svět kolem sebe a zmizel při první příležitosti, která se naskytla. Ne snad, že by odešla tak dlouho po něm, ale tady šlo o princip. Jenom konverzace s Querozem trochu vytrhla večer ze spárů nevysvětlitelné ponurosti.
A, pokud by jí nenabídl doprovod na ples, byla by dnes večer pravděpodobně zase bez společníka.
********************
Po troše přemýšlení se rozhodla, že si vlasy vyčeše nahoru. Bylo to elegantní a několik kouzel je svázalo dostatečně pevně. Také to perfektně ladilo s jejím modelem – rovnou a úzkou sukní a sakem až ke krku, oboje v černém sametu s límcem a předním zapínáním, které byly doladěny vkusnou zlatou výšivkou a třpytivými šperky. Od svého posledního školního roku měla ráda umírněnou eleganci, a její dnešní model tuhle definici určitě splňoval.
Querozovi zajiskřily oči, když na jeho zaklepání otevřela dveře. Vzal její ruku, uklonil se a lehce se jí dotkl rty.
„Vypadáte překrásně, má drahá,“ zamumlal. „Prostě jedinečně.“
Hermiona se v odpověď usmála, cítila příjemnou směs polichocení a potěšení. Ten kompliment zněl dobře, když přišel od atraktivního muže. Tohle rozhodně nebyla slova, která by mohla někdy očekávat od Snapea.
Queroz ji hradem dovedl do Velké síně a mezi srdečný příliv přivítání a komplimentů. Prošli davem k profesorskému stolu. Když zamířili na svá místa, minuli Snapea. Jednoduše se na ně zamračil a podíval se jinam. Hermiona vzdychla o něco hlasitěji, než zamýšlela, a Queroz pevněji stiskl její ruku.
„Nenechte toho špatně naloženého hlupáka, aby vás vyvedl z míry, má drahá,“ řekl jemně. Vzplála v ní jiskřička vzteku. Rozhodně se nechystala dovolit Snapeovi, aby jí zkazil další večer.
„Nebojte se,“ odpověděla. „Mám v úmyslu se skvěle bavit.“
Queroz se zasmál. Jeho smích byl lehký a příjemný.
„To rád slyším,“ řekl a odsunul židli od stolu, aby se mohla posadit. Jakmile hostina skončila a stoly se odsunuly stranou, mohla začít hlavní zábava večera – tanec. Queroz byl přirozeně prvním mužem, který ji požádal o tanec. Hermiona byla jen stěží večírkový typ, ale pracovní život v Oxfordu zahrnoval i několik formálních příležitostí, které zaručovaly, že své taneční umění nezapomene. I když věděla, že není zrovna mistr, pomyslela si, že předvedla poměrně dobrý výkon. Queroz byl klidný, elegantní a jistý v pohybech. Na začátku měla trochu problém následovat jeho kroky, ale velmi brzy ji to začalo bavit a zapomněla na Snapea a jeho nemožné nálady.
„Tančíte dokonale, má drahá,“ prohlásil Queroz přes hudbu. „Kde jste se to naučila?“
Tolik k zapomenutí.
„Naučila jsem se to během svého posledního roku v Bradavicích,“ řekla lehce vyhýbavě. „Tehdy mi to připadalo jako dobrý nápad.“
„Byl to dobrý nápad,“ potvrdil. „Jen máloco je kouzelnější než příjemná hudba a krásná žena.“
Jeho ruce na jejích lopatkách ji přitáhly nepatrně blíž. Skladba skončila, tanečníci se od sebe oddělili a všichni tleskali. Předtím než Queroz mohl říci nebo udělat něco dalšího, přerušil je jiný hlas.
„Myslím, že tenhle tanec bude můj.“
Queroz elegantně ustoupil, kapela znovu začala hrát a Hermiona se ocitla v objetí Harryho Pottera. Usmála se nefalšovaným potěšením.
„Harry, jak milé. Už jsem si začínala myslet, že zatímco jsi tu, vůbec nedostanu šanci si s tebou promluvit.“
Harry Potter, který byl stále drobný a šlachovitý, jak se k chytači hodilo, i když bylo vidět, že dospěl, se suše usmál.
„To jsem si myslel taky. Albus nás posledních pár dní nutil do famfrpálových tréninků. Jsem naprosto vyčerpaný. Nechápu, kde Hoochová bere energii dělat tohle celý den.“
„No, Hoochová není celebrita.“ Dala těm slovům známý tón.
Harry udělal obličej.
„Pořád je tak milý jako vždycky, co?“
Znovu Snape.
„Mluvil jsi se Snapem?“
„Hmm.“ Harry se odmlčel, zatímco měnili směr, aby se vyhnuli jinému páru.
„Ron a já jsme dneska vedli trénink zmijozelského týmu. Měli by pár slibných hráčů, kdyby se jen dokázali povznést nad to své nutkání zabíjet hráče opačného družstva.“
„Není tohle cílem famfpálu?“ popíchla ho. Vůbec se jí nechtělo mluvit s Harrym o Snapeovi.
„Ne oficiálně,“ vrátil jí to s úšklebkem. „Každopádně, Snape na ty tréninky dohlížel – pravděpodobně si myslel, že jeho tým chceme otrávit nebo tak něco. Nic moc neřekl, jen se na nás mračil. Bylo to svým způsobem uklidňující. Nemyslím si, že bych zvládl, kdyby ke mně přišel a věnoval mi mužné objetí.“
Hermiona se uchichtla a při té představě zapomněla krok. Štěstím pro zbytek tanečního parketu bylo, že tanec už končil. Spontánně Harryho objala.
„Stýskalo se mi po tobě,“ řekla. „Měli bychom spolu být častěji.“
Ruka na jejím rameni ji přiměla polekaně vyskočit.
„Pusť tu ženu, Pottere. Jsou tu pro ni i jiní partneři, tací, kteří si zaslouží více pozornosti.“
Ron Weasley ji odtáhl od Harryho a dovedl ji na parket k dalšímu tanci. Po něm už stěží dostala šanci se posadit. Ron, Harry, Brumbál, Queroz, Zachariáš Smith a Roger Davis, ti všichni s ní tančili. Jednou byl jejím partnerem dokonce i Oliver Wood, i když by mohla přísahat, že se neustále nervózně ohlížel Parvatiiným směrem.
Myšlenka na Parvati jí přivedla zpátky k tomu, co se potloukalo na kraji její mysli celý večer: Snape. Ano, potloukat se, to byl ten správný výraz. Očekávala, že se vypaří tak brzy, jak jen to půjde, ale on tu místo toho zůstal. Zdržoval se na okraji síně, a kudy chodil, tudy rozptyloval studenty, vždy na kraji, nikdy ne ve středu jejího zorného pole, černá skvrnka, jako začátek migrény.
Nakonec jí kombinace vedra a bolavých nohou přiměla vzdálit se od hlavního davu, s úmyslem tiše odejít. Už se jí to téměř podařilo, když ji nějaký hlas přinutil se zastavit.
„Odcházíte tak brzy, slečno Grangerová?“
Snape musel zastavit přímo za ní. Zastavila se a otočila.
„Asi ano,“ řekla. „Vypadá to, že ples už pomalu končí.“
To nebyla tak úplně pravda, skupina převážně mladších žáků už odešla, ale starších žáků a dospělých tu pořád bylo dost.
Snape tam stál a jen se na ni díval. Měl na sobě svůj slavnostní hábit, takřka nerozeznatelný od jeho normálního oděvu.
„Chcete něco konkrétního?“ zeptala se ho nakonec.
„Přemýšlel jsem nad tím, zda byste si nezatančila, ale vypadá to, že už odcházíte.“
Ta nabídka, pokud to vůbec nabídka byla, byla předložena tak nejasně, že si nebyla tak docela jistá, jak na tom je. Pevně zkusila ignorovat fakt, že jí při té myšlence srdce začalo tlouci nepatrně rychleji.
„Žádáte mě o tanec?“ zeptala se opatrně.
Pokrčil rameny.
„Předpokládám, že ano,“ řekl lhostejně.
Typicky Snapeovská obratnost, pomyslela si.
„Ráda si s vámi zatančím, Severusi,“ řekla a na jeho jméno při tom dala nepatrný důraz.
„Dobře tedy,“ řekl, otočil se, přešel zpátky ke středu parketu a počkal, až se k němu připojí.
Přistoupila k němu blíž a on ji sevřel v klasickém tanečním postoji. Držel její pravou ruku, jeho vlastní pravá ruka byla položena na jejích zádech, mezi lopatkami.
A její tělo si to pamatovalo. Pamatovalo si ty lekce, ty kroky, způsob jakým kontroloval její pohyby, způsob jakým nejlehčí tlak jeho rukou posunul její tělo hned tímhle směrem, pak zase jiným, všechno přesně v synchronizaci s rytmem hudby. Všichni partneři, které dnes večer měla, tanec ovládali – tančit s nimi bylo potěšení –, ale u žádného z nich necítila tuhle fyzickou reakci, která téměř nesouvisela s vědomou kontrolou její mysli. Její levá ruka byla na jeho nadloktí; kdyby ji posunula na rameno a dál na krk, přesně by věděla, co tam najde a jaký to bude pocit. Její tělo si to pamatovalo.
Její pravá ruka byla v jeho levé, dlaň na dlaň, jeho ruka silná a jistá, kůže teplá. Uvažovala, jestli od něj necítí náznak lesní vůně – cedrové dřevo, nebo možná cypřiš –, ale to se dalo špatně určit. Naprosto každá osoba v této místnosti dnes večer použila nějakou vůni a vzrůstající teplota znamenala, že vzduch byl plný voňavek. Bylo těžké identifikovat nějakou konkrétní.
Zatímco tančili, Snape nic neříkal, jen se díval na neurčitý bod za jejími zády. Ale na tom nezáleželo. Její tělo si pamatovalo to, co její mysl vehementně popírala.
Když tanec skončil, pustil ji a odešel, nechal ji tam stát, momentálně dezorientovanou. Byla si vědoma toho, že její srdce tluče rychleji než obvykle; rozhodně rychleji než odpovídalo té lehké námaze na parketu.
Zatraceně, pomyslela si trochu nesouvisle. Zrovna, když si zvykla na tu hezkou rutinu být jím podrážděná, nechá ji jedno neškodné společenské setkání lapat po dechu jako nějakou pitomou puberťačku. No a co, jestli jí Snape pořád přitahuje. Jejich pracovní vztah by jen stěží zlepšilo oživení vzpomínky na směšný vztah, který mezi sebou měli za naprosto výjimečných okolností. Ne, když tak vyšilovala ze své snahy se ujistit, že všechny dopisy, co mu posílá, jsou zdvořilé, profesionální a, to především, dospělé.
Dospělý, ano, to bylo ono. Ať už ona sama cítí cokoliv, jejich vztah musí být dospělý a profesionální. Nebylo tu nic, co by potřeboval vědět.
Kapela stále hrála. Otřásla se. Už byl rozhodně čas odejít. Dříve než Ron nebo Harry nebo Queroz zpozorují, že tu stojí jako idiot, a budou chtít vědět, co se stalo. Tohle nebylo nic, co by se jich týkalo.
Už takhle to bylo komplikované víc než dost.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC