Hermiona se probudila dlouho před tím, než slunce vůbec začalo uvažovat o svítání. Měla jasný pocit, že na dnešním dni je cosi zvláštního. Po chvíli si uvědomila, že je to tím, že se nemusí odplazit z postele a dolů do sklepení proto, aby na pleťových vodách a krémech na tvář vykonala tolik práce, kolik je jen v lidských silách.
V tomto případě, pomyslela si šťastně, si dopřeje dlouho očekávaný spánek navíc následovaný zahálením ve vaně a pozdní snídaní. Znovu se zachumlala pod přikrývky, zavřela oči, protáhla prsty u nohou a připravila se na krásný dlouhý spánek plný šťastných myšlenek na další Vánoce v Bradavicích.
Nic se nestalo.
Příliš mnoho časných vstávání mělo za následek, že její mozek automaticky zapnul na plný chod, navzdory velmi silnému přání jejího těla vrátit se zpátky do dřímoty.
Zatraceně.
Tohle prostě nebylo fér. Ještě chvíli ležela a usilovně, leč neúspěšně, zkoušela znovu usnout, dokud ze snahy uvolnit se nezačala dostávat křeč. S povzdechem se obrátila na záda a pořádně se protáhla. Nechala svoji mysl se toulat, oči stále zavřené. Jak se dalo očekávat, zamířila k dolním prostorám hradu. Ke sklepení, pokud by jeden měl být přesný. Ke konkrétnímu obyvateli zmíněného sklepení, pokud by jeden měl být přesný a upřímný.
A, ještě specifičtěji, k událostem předešlého dne. Samozřejmě tu bylo i poslední doručení plodů jejich společného úsilí Velké Růžové Hrozbě, ale to zrovna teď na mysli neměla.
Vybavovala si útržky konverzace, kdy si na jeden nestřežený moment myslela, že by něco mohlo připomínat ten dlouhý, bizardní a nádherný poslední rok jejího studia. To perfektní a nevyslovené pochopení, uvolněné a nenucené, něco nehledaného, ale stále ještě tajně chtěného a litovaného. Okamžik, kdy čas neběžel, kdy se téměř mohla natáhnout a prstem pohladit jeho tvář, sledovat známé linie a úhly, jen tak se ho dotýkat, vědět skoro tak dobře, jak jeho tělo bude reagovat, jako by bylo její vlastní. A on by ji nezastavil. Tedy přinejmenším, pravděpodobně by ji nezastavil. Dobře, ona si nemyslela, že by ji zastavil. Řekněme raději, že by to mohl tolerovat. A ona se nikdy nedozví, co by se stalo, protože Parvati – s darem pro správné načasování, který se od školních let nijak nezlepšil – vpadla do místnosti a ten okamžik zmizel. Povzdechla si. Stejně tak dobře by mohla být realistická, pomyslela si. To musí být ta úleva z dokončení. Nebo prostá nepozornost. Nebo možná díky nedávné Parvatiině blízkosti vypadala její přítomnost mnohem příjemněji. Jaká poklona: O něco méně odporná než Parvati Patilová.
Ale pořád tu byl ten moment, kdy se dotýkali, a on se od ní neodtáhl. Určitě se od ní nedržel tak daleko, jako od Parvati, když ho po laboratoři dvě hodiny pronásledovala a zasypávala otázkami o jejich práci. Hermiona se ušklíbla do temnoty, momentálně rozptýlená tímhle obrázkem. Pozorovat Snapea, jak se vyhýbá Predátorce Parvati, skoro stálo za ten mysl ochromující stres posledních dvou týdnů. Její úsměv opadl, když si vzpomněla na tu pozornost – pozornost? Proč to rovnou nenazvat pravým jménem: patolízalským obdivem – kterým Parvati zahrnovala Snapea. Snapea, pro nebesa. Toho muže, z jehož výuky nikdy nemohla odejít dostatečně rychle. Toho muže, na kterého si stěžovala celých sedm let. Na toho mizerného, sarkastického, ošklivého, umaštěného, zlého bastarda. Snapea.
Pod přikrývkami se zavrtěla, nevysvětlitelně vyvedená v míry. Jakto, že se Parvati přesto tak rychle zalíbil? Nebylo to tím, že by se od té doby, co byly ve škole, podstatně změnil. Testoval produkty, takže na tom jeho vlasy byly přirozeně lépe a jeho pleť byla tak nějak čistější – cítila určité uspokojení z toho, že byl konečně donucen vzdát se toho mizerného, víceúčelového, doma vyrobeného mýdla, které ke své osobní hygieně dosud používal. Podráždění dalo průchod záblesku vzpomínky na věčný mazlavý zbytek ve vlasech a pokožce, který nedokázalo úplně odstranit jakkoli dlouhé omývání horkou vodou. A musela přiznat, že žití, které najednou nebylo naplněno neustálým strachem z odhalení a mučení, by každého alespoň trochu uvolnilo – přinejmenším teoreticky –, ale on byl stále tímž Snapem, kterého si pamatovala ze školy.
Tím Snapem, který kritizoval její práci. Který ji naprosto ignoroval, pokud se soustředil na něco jiného. Který se nikdy starostlivě nezeptal, co přes den dělala. Který jí nepřidržel židli, ani nenaplnil sklenici. Který ji nechal pracovat, aniž by se ptal, jak pokročila. Který věděl, jak měla ráda uspořádaný pracovní prostor a jakou kávu pila. Který věděl, co ji bude připadat legrační a co ji podráždí. Který mohl použít těchto vědomostí, aby jí šel na nervy, pokud se mu chtělo.
Ten Snape, který neviděl žádný důvod, proč přizpůsobit své chování cizím měřítkům přijatelnosti a kdo, následkem toho, ani neočekával, že to budou dělat jiní lidé.
Ten Snape, se kterým mohla být sama sebou.
Ano. Byl to přesně ten Snape, kterého si pamatovala ze školy.
Můj bože.
Hermiona zvedla hlavu a několikrát jí praštila do polštáře, jako by to mohlo změnit skutečnost. Pochopení, které zkoušela zakrýt prací, večírky, Querozem a, později, Minervinou whisky zapadlo do popředí jejího mozku, rozbilo si tábor a tvrdohlavě se odmítalo hnout.
Chystala se čelit Snapeovi. Samozřejmě, že se mohl smát nebo se jí posmívat, nebo obojí, a bude to katastrofa, ale když to jednou rozluští, bude to už moci jednoduše ignorovat. Hermiona Grangerová nebyla zařazena do Nebelvíru bezdůvodně.
Z té vyhlídky se jí udělalo lehce nevolno.
Zavrhla nápad si přispat a vstala z postele. Někdy uprostřed jejího záchvatu introspekce byl v místnosti zapálen oheň, takže jí nebyla zima. Vzala svou konvici na kávu – která byla identická s tou Snapeovou a byla jedním z 'nepostradatelných předmětů', které si přivezla z domova – a naplnila ji vodou.
Než se voda začala vařit, zvládla se rychle vysprchovat – tolik tedy k nápadu dlouhé koupele – a obléci se. Nalila si kávu a přešla k adventnímu kalendáři, který byl opřený o jednu z několika poliček na knihy. Anděl teď vypadal o něco hůře, půvabné rysy byly přerušovány malými kartonovými dvířky a kousky odlišných obrázků.
Našla číslo dvacet tři a s jistou obtíží odtrhla dvířka. Nerada trhala věci, a po dvou týdnech intenzivní práce na lektvarech jí zůstaly extrémně krátké nehty. Uvnitř byli tři překrásně odění muži, kteří nesli truhlice. Tři králové přinášející dary – před narozením v tomto případě – malému Ježíškovi. To jí připomnělo další, méně prozaický fakt. Parvatiin časový rámec jí nenechal žádný čas na nákup jakýchkoliv vánočních dárků.
Což znamenalo, že konfrontace se Snapem bude muset být dočasně odložena. Bylo tak trochu záhadou, který z těch výhledů byl příjemnější; 'rozhovor' se Snapem, nebo ráno v Prasinkách dva dny před Vánocemi. Nákupům se nicméně vyhnout nemohla a bylo pravděpodobně lepší, když vše vyřídí a odešle předtím, než bude hrozit riziko, že bude muset učinit spěšný ústup z hradu.
Zatímco ustrkávala kávu, posadila se, aby sestavila seznam. Běžná jména přišla na začátek – Harry, Ron, Ginny, Molly a Artur Weasleyovi, Brumbál, Minerva. Naštěstí bylo schopná zařídit, aby dárek pro její rodiče byl na Svatou Helenu doručen poste restante. Nemyslela si, že by ministerstvo projevilo velké nadšení, kdyby muselo seslat paměťová kouzla na celou zaoceánskou loď, protože se u Ostrovů Západní Indie objevila anglická sova nesoucí balíček.
Před ní ležela ještě jedna otázka, Snape. Vedlejší otázka se křížila s tou hlavní. Má mu koupit vánoční dárek? Po chvíli dalšího přemýšlení napsala na seznam 'Severus'. Pokud by to byl problém, vždycky může nechat dárek Brumbálovi. A pokud šlo o to, co by tento teoretický dárek měl být; rozhodla se, že se prostě projde po Prasinkách a bude doufat, že ji udeří inspirace.
Ano, pomyslela si, tohle je správné řešení. Vyřešit dárky, přání a dopisy, a vypořádat se se Snapem, až když bude mít čistý stůl. Třeba ještě dnes, ale později. Nebo možná zítra. Mohla být z Nebelvíru, ale léta ji naučila, že příležitostná obezřetnost je lepší část statečnosti. A někdy je otálení lepší část obezřetnosti. Tohle rozhodně vypadalo jako jedno z těch 'někdy'.
Spokojená se svým rozhodnutím, zamířila na snídani.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC