Hehe. Tak tomu říkám dokonalý anonym... Že by podvědomí? Ale neva, šnek tě vidí, takže zaskočí:
Autor: prudce anonymní, ale byl odhalen! Je to Darkness! :-)
„Tuhle třídu mám snad za trest. Nechápu, jak mohlo dojít k tomu, že v tomto ročníku nejsou žádní chlapci. A stejně mi nejde na rozum, že moje, zmijozelské, se přátelí s havraspárskými. Co je může k čertu spojovat…“ Nejspíš láska k trojtečkám... Opravdu by nebyl otazníček? Ani malilinkatej?
Takhle nějak přemýšlel už pár dní profesor lektvarů, Severus Snape. Vlastně už od začátku školního roku. Nemohl si nevšimnout, že dívky už přestávají být dětmi. Začínalo to pro něj být velice obtížné. Právě neměl žádnou přítelkyni a sex mu opravdu velice chyběl. Letos to bude hodně těžké… A taky nás asi spojuje odpor k souvětím.
Dveře se s řachnutím rozlétly a do učebny vstoupil rychlým, důstojným krokem profesor Snape.
„Dnes budeme připravovat lektvar na sny.“ Klepl hůlkou na tabuli, na níž se okamžitě objevily instrukce k přípravě zmíněného lektvaru. Tvrdým, přísným zrakem přejel po třídě.
„Slečno Corny, můžete mi laskavě sdělit, co je zde k smíchu?!“
„ No, já jen, že se sny nemám problém.“ Ušklíbla se Corny. A taky asi panuje nákaza chybného uvozování vět. Když se uvozovací věta vztahuje ke své přímé řeči, mají k sobě blíž, a není jim tedy třeba teček a velkých písmen, jako větám, které jsou si úúúplně cizí a nepromluvily by spolu ani slůvko. :o) Na tuhle nákazu bude od teď šnek výhružně vrčet, třeba to pomůže. A kdyby ne, ještě jsou tu citrony!
Profesor se prudce sehnul k dívčinu obličeji a pomalým, tichým hlasem pronesl: „ Výborně. Strhávám Havraspáru pět bodů za vaši drzost, slečno Corny.“
Narovnal se, zkřížil ruce na prsou a pozoroval dívky, jak si připravují kotlíky, kahany a ingredience, potřebné k výrobě lektvaru, který zadal. Jeho zrak se zastavil na Darkness. Pozoroval jí. Tady jsme u problému ji/jí… budu dělat au, či jiné citoslovce, když náááhodou J ještě někde a někdy do problému narazím…Hlavou se mu začaly honit myšlenky: „Má nádherný vlasy…jako živý oheň…a jak jsou asi hebké…moci tak do nich zajet rukama…“ Nebo nohama…
Neznatelně se oklepal jako mokrý pes… Tak mne napadá, co by asi byl Severus za ráci?, aby zahnal nepatřičné myšlenky a vydal se na obchůzku po třídě.
Nahlédl do kotlíku Belly. Nadechl se ke komentáři, když tu jeho zrak sklouzl po tobogánu na dívčinu hruď. Všiml si, že má rozepnuté dva horní knoflíky. Hrudi maj poslední dobou totiž novou módní knoflíkovou vlnu. V jeho zorném poli se naskytl pohled na kousíček černé, saténové podprsenky. Zbytek prádla někdo drze ukradl, když ráno spěchala chodbami hradu na výuku. Ono totiž kdo ví, co se tam v těch mnoha výklencích děje, že? Ještě, že měl na sobě dlouhý hábit. Nemít ho, nedalo by se nevšimnout, že má tvrdý problém. Měl totiž při snídani hrozně tvrdý rohlík s normálně tvrdým sýrem a konverzaci s nenormálně natvrdlým kolegou. Rychle se odebral ke svému stolu. Cestou se ale byl nucen zastavit. „Co má být tohle?“ užasl nad kotlíkem Lady S.
Ta pohotově odpověděla: „ Lektvar na sny.“
„Tak ho zkuste vypít a garantuji vám, že po tomto patoku s názvem Pražský výběr,“ profesor se škodolibě ušklíbl,“ budete mít nejméně dva dny pěkné noční můry. A mimochodem, strhávám Havraspáru dalších pět bodů za neuvěřitelnou hloupost. Vaši hloupost, slečno Lady S. Sušená kůže z Dřímala se nesmí, opakuji, nesmí smíchat s práškem ze Spánečku.“ Tak nevím – měl tam kůži a prášek z osob s takovými vlastními jmény, nebo jsou ta velká písmena jen překrmená?
Jak se tak trefoval do Lady S, ucítil vůni. Vůni tak smyslnou, že měl co dělat, aby neztratil svůj obvyklý výraz „čichám ke květů ve fázi, kdy je teprve pohnojili, já nedočkavý“. Jeho problém byl hned naléhavější. „Na zítra mi napíšete esej na Hm, na co by mu to tak mohla napsat? Ale to, co mne napadlo, to asi bohužel nebude…dva pergameny, o lektvaru na sny.“
Profesor Snape kvapně ukončil hodinu a chtěl odkráčet do svých komnat. Nutně si potřeboval něco zařídit. Ve dveřích učebny se ale střetl s Corny. Jak se o sebe nosem otřeli, Snape měl málem svůj problém vyřešený. Mohl klidně přestat skřítky buzerovat za to, že mu poztráceli všechny kapesníčky. Corny tázavě pohlédla do Snapeových černých očí. Ucítila totiž na svém holém těle jeho erekci. Už se chtěla na svého profesora usmát, a pochválit ho, že svlékací kouzlo mu tedy fakt jde, ale ten se na ni zamračil a zmizel. Jen cíp jeho pláště zavlál v zatáčce chodby, a udělal na stěně stínový obrázek králíka s motýlkem, mudlům známý z časopisu Playboy.
Byla noc. A úplně tma taky. Bojim! Po chodbách se plížila postava. To Bella. Prohrála sázku a musela za to přinést z učebny lektvarů bobuli Vraního oka. Hehehe! Ona už má bobule? Blížila se k cíli, přičemž se obezřetně rozhlížela. Kdyby ji jak jí svačinu načapal školník Filch, to by byl parádní průšvih.
Přede dveřmi vytáhla hůlku. „Aloha Ha? Ha! Jsme v Tichomoří, nebo ve sklepení? mora“
Potichu proklouzla dveřmi. Doplížila se ke skříni, natáhla ruku po sklenici s nápisem „Vraní oko“, už jí její bobuli skoro držela v ruce, když…
„Co tady hledáte, slečno Bello?!“ Snape držel Bellu za ruku. „ Neměla byste být v posteli?“ vrrr! Výhružně zavrčel. Snape na Bellu, šnek na chybku… nojo, každej má své…
„Já…já…“ Bella se nezmohla na odpověď.
„Vy co…?!“ ptal se Snape chladně.
Díval se na Bellu. Provrtával jí au... Copak jí to asi provrtával? Kolínko? pohledem svých temných, hlubokých očí. Pomalu vytáhl z pláště hůlku, ukázal s ní na dveře a pronesl zamykací kouzlo. Při tom se stále díval Belle do očí. Ani si to nestačila uvědomit, a už jí au… Tedy, aby při tom chlap jedl, to je fakt drzost! tvrdě líbal. Nejprve se polekala, ale po pár vteřinách mu začala vycházet vstříc. Jeho polibek zněžněl, ale neztratil na vášni. Belle unikl tichý sten. Jen tak pro zajímavost – odkud? :-)
Snape se odtáhl a opět jí au… spaloval pohledem. Bella se lehce usmála. Pomalu, pomaloučku si rozepínala knoflíčky své halenky. Snape se stále jen díval. Halenka se s lehkým svistem svezla k zemi. Podprsenku halenka neměla, byla totiž taková ta lehčí… neměla a její ňadra, která kupodivu měla – to jsou dnes vynálezy – prsaté halenky, skoro jako ty kuchyňské zástěry, co je na nich chlap kulturista a pod nimi plešatý dědula, se jemně chvěla zadržovaným dechem. Severus natáhl ruku a přejel jí prstem přes bradavku. Pokračoval dolů, po bříšku, až k pásku sukně.
Chytil Bellu a posadil jí au… posadil jí na klín pavouka? na stůl. Přitom jí vyhrnul sukni. Kalhotky se ani neobtěžoval sundávat. Jednoduše je roztrhl, ačkoli byly krajkové a chudák děvče je několik dní ručně paličkovalo v domnění, že její profesor umný vzor z pavučin a baziliščích ocásků ocení, a zahodil .
Pak svlékl plášť. Ježiš, komu? Bella překvapením vyvalila oči. Šnek taky, nezbeda. Pod pláštěm byl Snape úplně nahý. No teda, Severus spí jen v plášti? Tak tomu říkám originální pyžamko! Ten by v něm měl točit tu pověstnou scénu „Marilym Monroe nad větrákem“… jedno oko by nezůstalo suché! Chvíli tam tak stál a Bella se kochala pohledem na jeho pevné, pružné tělo. Její zrak upoutala cestička černých chlupů, která vedla od pupíku až k… No páni! Hehe, tak tomuhle říkám umění, jak problém elegantně obejít! :-)
Bella natáhla ruku, aby se ho dotkla. Měla v úmyslu mu zmáčknout špičku… nosu, samozřejmě! On jí v tom zabránil. Klekl si k ní a políbil jí au… políbil jí lemroucha? na pupík. Líbal Bellu až k jejímu místečku rozkoše. Prý to bývá různé místo, velmi individuální, takže se při hledání dost zapotil, než přišel na to, že je to palec na její levé noze. Tam jí au… ten chlap je ale nenažranej… začal něžně ochutnávat. Jeho jazyk byl najednou všude. Proto měl také Severus v mládí přezdívku Všudybýlek. Vjížděl dovnitř, olizoval, ssál. Bella se chvěla vzrušením. V okamžiku, kdy jí jazykem do lůna vepisoval svoje jméno, vybuchl v ní orgastický uragán. Přestal. Ale jen na okamžik. Vzápětí ucítila, jak do ní vniká. Kdo zas, sakra? Uragán, Všudybyl nebo tam byl ještě někdo? Zaplavila jí au… vlna tsunami celý rákosový domeček? další vlna orgasmů. Ani on se už nebránil vyvrcholení…Dokonce se odhodlal i použít svou hůlku – všudybylku…
Když bylo po všem, trosky už jen tiše doutnaly a dým se rozplynul, oba se mlčky oblékli. Severus zrušil zamykací kouzlo, namířil hůlkou na Bellu a řekl: „Zapomeň!“
Bella se zatvářila zmateně. Doteď se tvářila, jako že ví, o co profesůrkovi jde, což bylo ovšem pouze úmyslné klamání nepřítele.
„Jděte spát, nebo budu nucen vám uložit školní trest!“ řekl přísně Snape.
Bella poslušně vyšla ze třídy. Jen se ocitla v bezpečné vzdálenosti, cca 2,5 kilometru od Bradavic, její výraz se změnil. Usmála se, a řekla: „Tůdle, to by se ti tak hodilo, obšourníku!“. Zvedla ruku a otevřela svou dlaň. Na dlani se zaleskl knoflík ze Severusova pláště. No jistě – z čeho taky jiného, že? :-)
„Odevzdejte mi eseje na stůl.“ Další den, další hodina lektvarů a opět ten strohý profesor Severus Snape.
„A sakra…“ sykla Corny, „já na to úplně zapomněla… Měla jsem ve spojení s vámi úplně jiné myšlenky, víte?“
„Máte s tím snad nějaký problém, slečno Corny?“ ozval se uštěpačný profesorův hlas. Jako vždy, všechno slyšel.
„No…Nemám tu esej.“ Špitla Corny. Vrrrr!
„Ne?…Vy jste si dovolila nenapsat úkol? Výborně. Tímto strhávám Havraspáru deset bodů za vaše lajdáctví a navíc vám uděluji školní trest.“ Samolibě se usmíval Snape. Vrrr!
Na konci hodiny, když dívky odevzdávaly vzorky svých lektvarů k oznámkování, suše oznámil odcházející Corny: „Slečno Corny, očekávám vás v sedm hodin ve svém kabinetě.“ A ozvala se hromová rána - slečna Corny totiž štěstím omdlela.
Pět minut před sedmou hodinou už stála Corny nedočkavě a s odemčeným pásem cudnosti před kabinetem profesora Snapea. Zaklepala na dveře. Ťuky ťuk! Smolíčku, pacholíčku, otevři mi svou světničku! Ty se otevřely a ona vešla. Severus Snape seděl u stolu a opravoval jejich eseje. Nu, v Bradavicích je možné leccos. I to, aby dveře psaly eseje! Aniž by zvedl oči od své práce, ukázal na stůl, na kterém byly namalované dvě velké lahve s tlustočervy.
„Tyto tlustočervy mi nakrájíte na kolečka k svačině a sebe naložíte do lihu, slečno.“
Corny zhnuseně přistoupila ke stolu, vzdychla si, lokla si a začala krájet…
„Už jste hotová?“ Zničeho nic se profesor Snape objevil Corny za zády. Stál u ní tak blízko, že cítila jeho horký dech na krku a jeho hruď na svých zádech, a jeho tlustočerva… ehm, popojedem.
„J…ještě ne.“ Pípla Corny. Vrrr! Zavrčel na velké písmenko šnek.
Snape se natáhl přes Corny na stůl jak široký, tak dlouhý, a začal provokovat: „Vo co, že mne nepřekrojíte?“, zatímco sahal pro druhý nůž. Při tom se o ní všude povídalo, že běžně překrajuje, co jí přijde pod ruku. Onehdy prý málem přeřízla i Pottera! otřel celým tělem. Mlčky spolu dokrájeli zbytek tlustočervů.
„Hotovo.“ vrrr! S ulehčením řekla Corny. Položila nůž Před ní se na stole objevilo umyvadlo s vodou. Kde se tam, mrška, jenom vzalo? Oba - ona i tlustočerv - si umyli ruce. Corny se už chystala k odchodu.
„Kam si myslíte, že jdete?“ Vrrr! Zastavil jí srdce i jiné vnitřnosti hlas profesora Snapea.
Otočila se na něj a uviděla, že drží v ruce nůž. Definitivně mu z těch legrácek hráblo, šel k ní a mumlal si: „Červík sem, Potřík tam, co já s nimi udělám… Muhehehehééé!“
Corny strachy ztuhla. Snape se k ní přiblížil. Opatrně s rozběhem propíchl nožem a vidličkou látku Cornina hábitu v místech, kde měla srdce, a začal pomlaskávat. Rozřízl jí celý hábit a ten spadl na zem. Snape se naklonil ke Corny a dýchl jí vzrušeným dechem na ucho a olízl je. Corny se podlomila kolena.
Severus jí au – ten cvok ji fakt chce sežrat, já to tušila! zachytil do náruče. Políbil jí auvajs. Nebránila se, toužila po pokračování, už od útlého mládí byla totiž zapsána u masochistického sdružení „Jídelní Čtyř-lístek“. Severus jí au odnesl do své komnaty, která s kabinetem sousedila. Opatrně jí au položil na postel. V ruce stále držel nůž. Už dávno zapoměl, co mu vštěpovala jeho stará matička doma, v perníkové chaloupce: „V posteli se nejí, kdo to má pak po tobě uklízet, ty čuně!“ Pomaloučku z Corny odřezával kusy oblečení, až byla úplně nahá. Pak se nenápadně optal, jestli s sebou náhodou nemá nějakou sůl. Když řekla, že nemá, pokrčil rameny se slovy, že přílišné solení potravy je stejně nezdravé.
Zahodil nůž a svlékl se také. Lehl si k ní na postel a opět se líbali. Jeho ruce s dlouhými, štíhlými prsty obratně Corny potíraly jedlým olejem, zatímco domácí skřítci na jeho pokyn rozněcovali oheň v peci, a těšili se, jak utnou touhu a vášeň, které měla Corny víc, než dost.
Když jeden z Severusových prstů zabloudil v lese na okraj Corniny brány lásky, nemohla se ubránit zavzdychání. Kolenem jí opatrně roztáhl nohy, nalehl na ní au a prudce do ní vnikl. Co si ty prsty dnes nedovolí, to zírám… Byla tak těsná, tak horká. Zasténal. Prudce a vášnivě se milovali. Corny se zmítala v nádherném orgasmu, málem zapomněla i dýchat.Teď byla opravdu hotová. No bodejť, maso se musí nejdřív pořádně podusit, než je hotové… Dobrou chuť, Severusi! Pár okamžiků na to se na ní Severus vzepjal a s hlasitým sténáním prožil i svoje vyvrcholení… Přesně podle maminčina pokynu: „Chlapče, tak hraj si trochu s tím jídlem! Tvůj tatínek to zamlada trénoval s jablečným koláčem!“
Ráno se Corny vzbudila ve své ložnici. Malou chvilku vypadala zmateně, ale pak se usmála. V dlani sevřela malý kousek černého saténu. Ta trofej za tu trochu okousání určitě stála!
Byla sobota. To znamenalo volno. Venku svítilo sluníčko a svádělo k vykoupání v jezeře i Nagini, která až dosud klidně chrupala v Zapovězeném lese. Taky, že tam všichni byli. Dokonce i Voldík se svlékal do pruhovaných plaveček ve své soukromé kabince. Všichni, až na Lady S. Od rána měla melancholickou náladu, ale protože i jí bylo horko, rozhodla se, že se vykoupe v prefektské koupelně. A aby to bylo zajímavější, vybrala si koupelnu zmijozelu. Od kamarádky Darkness znala přístupové heslo, takže jí v úmyslu vstoupit na zakázané území nic nebránilo. Netušila ovšem, chuděra, že si tam běžně dávají rande i jisté nekalé živly.
Zmijozelská prefektská koupelna byla přepychově vybavená. Velký bazén, vykládaný mozaikou ze zeleného a černého mramoru, zlaté kohoutky, zlaté držáky na ručníky, které byly též tmavě zelené a zlaté… Co na tom, že trochu dřely, že? a tak heboučké…
Lady S se nepozorovaně dostala dovnitř. Voda v bazénu byla napěněná vzteky a voněla mentolem a eukalyptem. Lady S se svlékla a elegantní šipkou skočila do bazénu, který byl ovšem hluboký jen půl metru. Rána a Lady S ztratila vědomí.
„ Slečno Lady S, tak už se proberte, jste v pořádku?“
Lady S vytřeštila oči. Co se stalo? Před ní se z mydlinek vynořila jakási příšera v růžové koupací čepici, samý volánek a kraječka.
Jednoduše si vůbec nevšimla, že není v koupelně sama. Jak skočila do vody, narazila hlavou přímo do Severuse Snapea, který měl stejný nápad, jako ona, a to vykoupat se, ale ne v jezeře. Jeho žáci totiž neměli žádné vychování a jeho nádherný koupací úbor - mimo čepice sestávající ještě z věnečku kopretinek kolem pravého kotníčku a černých krajkových tanga slipečků - by se jim určitě zdál příliš mužný, a vrhali by se na něj po desítkách.
Vzpamatovala se a uvědomila si, že je úplně nahá a že jí au drží v náručí téměř úplně nahý profesor Snape. V ten okamžik silně zrudla, od hlavy až k patě, a zvláště v obličeji Pokoušela se vymanit z profesorova sevření, ale on jí v tom zabránil.
„ Buďte v klidu, slečno. Musíte se vzpamatovat z té rány do hlavy. Můžete mít také otřes mozku.“
Jeho hlas zněl překvapivě měkce. Ačkoli když se Lady blíže podívala na jeho ohoz, už ji to zase tam moc nepřekvapovalo.
Lady S bylo trochu trapně a pokoušela se alespoň skrýt svou nahotu rukou. Na to jí au… tedy, ten chlap si s tím žrádlem nedá pokoj ani v koupelně! Snape opět napomenul, aby se nehýbala. Najednou ucítila, že jí obloženou housku, ze které visí kousek salámku a něžně ji hladí po ramenou. Do ucha jí zasyčel cosi, co zaznělo jako „sssex…“ Ovšem mohla se mýlit, možná jí jen nabízel, že jí půjčí svou osušku s kachničkou. Vzápětí zjistila, že to, co jí au tlačí do zad, nebude jeho koleno, ale jeho lahvička se sprchovým gelem…Začal jí auauauúúú! líbat po krku a šeptal: „ Jsme tu úplně sami…Nikdo sem nepřijde…Vzrušuješ mě… Moc dobře jsem si všiml, jaký máš krásný hábiteček. Pustím tě, když mi ho na večer půjčíš, jo?“
Jeho hlas byl tak svůdný a prostoupený vášní, že Lady S nebyla schopná jediného pohybu a jen se snažila, nezapomenout dýchat. Severus sklouzl do bazénu, koketně vypustil pár bublinek – ústy!… pochopitelně! a stáhl Lady S s sebou. Otočil si jí au proti sobě a lačně se přissál na její ústa, pak vytáhl flašku skotské a chvilku spokojeně společně nassávali. Lady S opětovala jeho polibky, které se stávaly hlubší a procítěnější, a když se nedíval, lohla mu slipečky. Nohy obtočila kolem Severusova pevného těla, aby se nemohl bránit, a zaútočila na jeho věneček… kopretinek, pochopitelně! Tedy, na co ty nemyslíš… :-). On ji chytil za boky a opatrně do ní vklouzl. Chvilku se nehýbali. Vychutnávali si ten pocit spojení. On ji ještě přitom jedním očkem pozoroval, bál se totiž, že přijde i o čepici. Tu byl odhodlán bránit do roztrhání těla. Jednou rukou jí a přidržoval ve vhodné poloze a druhou hladil a laskal celé její tělo. Vášeň a chtíč bylo vidět na obličejích obou milujících se lidí. Lady S hrábla nenápadně rukou do Severusových vlasů, ale On to očekával a čepici si pevně držel… a když se její tělo napjalo v orgastické křeči, ztratila vědomí.
Probrala se u jezera. Okolo ní stály Bella, Corny a Darkness a smály se jí, že usnula na sluníčku a má opálenou jen půlku obličeje. Nic, co by nespravilo jednoduché kouzlo. Posadila se a sáhla do kapsy pro hůlku. V kapse ucítila krom hůlky i chomáč vlasů, smotek černého hedvábí a pár okvětních lístků. Usmála se smutně. Čepici ten lump fakt ubránil. A jí se tak líbila!
Ještě téhož dne navečer seděla Darkness v okně své ložnice a pozorovala třpytící se hladinu jezera. Zachtělo se jí večerního vykoupání. Vykradla se ven. Jezero se třpytilo ve svitu zapadajícího slunce. Došla ke břehu. Pomalu si svlékla šaty a vstoupila do vody. Nevšimla si pozorovatele. Kdo to asi může být? Sluneční paprsky roztančily zářivě rudou hru barev v jejích vlasech. Pozorovatel se přiblížil k jezeru. Schoval se do rákosí a sledoval koupající se dívku. Predátor! Kousek plavala, pak se vrátila na mělčinu a začala se potápět a vyskakovat, cákat a vůbec vyváděla, jako by jí bylo sedm a ne sedmnáct. To už bylo na pozorovatele moc. Nehodlal pozorovat, jak mu potencionální kořist hubne zbytečnými pohyby. Vystoupil ze svého úkrytu.
„ Co tady děláte v tuto dobu, slečno deStination.“
Darkness se vyděsila. Profesor Snape. Tak to jsem tedy nečekala! Co ten tu dělá? Skrčila se ve vodě.
„ Vylezte z vody, už je studená. Budete z toho nemocná. A já mám raději masíčko hezky teplé a čerstvé!“ Vrrr! Řekl Snape.
„ Já …já jsem ale nahá…“ namítla Darkness.
„ Nemohl jsem si nevšimnout.“ Vrrr! Ušklíbl se Snape. „ Tím spíš byste měla vylézt a obléknout se.“
„ Mohl byste se laskavě alespoň otočit?“ Darkness už byla trochu naštvaná. Není možné, aby byl tak natvrdlý. Nebo to snad dělá schválně? Hmmm. Můžu hádat? Třikrát? Dělá, nedělá, DĚLÁ!
„ Tak to bych mohl. Ale nechci…“ Jeho hlas dostal zvláštní podtón. Sebral ručník, co měla Darkness připravený u břehu a kráčel s ním pomalu k ní. Vzal jí míru, chytil ji za nadloktí, postavil jí pomník a omotal kolem jejího těla ručník.
„ Teď už vylezete?“ sarkasticky se zeptal.
„Asi budu muset.“ Vrrr! Povzdychla si Darkness. „ Ale vy si můžete zrovna zaplavat. Jste zmáčený.“ Vrrr! Dodala.
Snape jí au beze slova chytil do náruče. Nesl jí au na břeh a cestou zabořil svůj obličej do jejích mokrých rudých vlasů a mlsně začenichal.
„ Krásně voní, ty vaše vlasy,“ zašeptal.
Darkness vztáhla ruku a dotkla se jeho vlasů.
„ Jsou tak jemné…“ vzdychla. Nyní už nebyla na pochybách o jeho úmyslech. Všichni přece víme, co predátoři běžně dělávají. Slint!
Postavil jí au na zem. Jak tam tak stála, pustila ručník a ten spadl na zem. Ale byla to úúúplná náhoda, fakt, nekecám!
Jemně jí au napomenul: „ Nastydnete, slečno…“
„ Myslím, že ne.“ Vrrr! Usmála se na něj.
Zatoužil políbit ty drzé rty, a také to udělal.
Najednou ucítila takové škubnutí, jakoby za pupíkem a už věděla, jak to skončí. Bude nejspíš roztrhána, chudinka… stáli oba v Severusově ložnici.
„ Myslela jsem, že se v Bradavicích nedá přemisťovat?“ Darkness byla překvapená.
„ Slečno, já jsem velmi…mocný…A když vidím mladé maso, tak se neznám!“
„ Jmenuji se Darkness.“
„ Já vím. Já jsem Severus.“
„ Já vím. Severusi…?“
„ Ano, Darkness…?“
„ Polib mě…A okamžitě přestaň slintat!“
„ Ano Darkness.“
Líbal jí au všude po celém těle. Ve vášnivém objetí spadli na postel. Severus věděl, co žena potřebuje k uspokojení a tak netrvalo dlouho a Darkness byla ve víru orgasmu. Poté se zvedla a prudce strčila překvapeného Severuse na záda, právě v okamžiku, kdy se hodlal pořádně zakousnout. Vzala do ruky jeho pýchu a zvědavě si ho prohlížela. Olízla špičku. Severus zasténal strachy, že ho taky bude chtít sežrat. Vzala ho do úst a pohrávala si jazykem s jeho uzdičkou. Severus zaúpěl, odstrčil jí au, otočil si jí au na všechny čtyři a zezadu do ní vnikl, aby na něj raději neviděla, a zas ho nepřekvapila v nejlepším Ještě, že jeho ložnice byla zvukotěsná. Uměl skvělá časoprostorová kouzla, a svou oběť mohl roztrhat, sežrat a opět přenést z minulosti nedotčenou tolikrát, kolikrát měl chuť.
Jejich hrátky nebraly konce. Darkness už ani nevnímala, kolikátý orgasmus má za sebou. Konečně se oba vyčerpali a v jeho případě přežrali natolik, že usnuli.
Když se Darkness probudila, zjistila, že je stále v Severusově ložnici. On ještě spal a jeho výraz ve tváři byl tak lidský, že to snad ani nebyl ten samý, mrzoutský, predátorský a otravný profesor Snape. Darkness se opatrně, aby ho nevzbudila, zvedla z postele. Vešla do koupelny, vzala si tam jeho košili. Nad koupací čepicí zaváhala, ale nakonec si uvědomila, že by bez ní profesor už nejspíš nikdy nebyl šťasten. Všechno její prádlo zůstalo totiž u jezera a nahé se jí jít do své ložnice nechtělo. Potichu se vytratila ze sklepení.
Když se Severus vzbudil, byl chvilku dezorientovaný. Pak si vzpomněl, že Darkness odešla, aniž by jí upravil paměť.
No co, napraví to později... až mu zas vytráví…
Sedmé patro, komnata nejvyšší potřeby: Kolem celé temné místnosti se táhne dlouhý stůl, přecpaný záhadnými vynálezy s mnoha blikajícími monitory a klapajícími klávesnicemi. Řádové sestry zde na nich provádějí svá temná sexuálně-provokativní kouzla a rituály. Vzduchem se line omamný kouř a chvílemi se kroutí do záhadných tvarů, připomínajících písmena HSS…
Corny, Bella, Lady S a Darkness stojí v kruhu a každá má nataženou dlaň. Bella drží knoflík, Corny kousek saténu z povlečení, Lady S pramen černých vlasů a Darkness sněhobílou košili s iniciálami SS.
„ Taky na vás zkoušel paměťový kouzlo?“ Vrrr! Ptala se Bella.
„ No jo, ale má smůlu, neměl nás naučit lektvar rušící účinky paměťovýho kouzla, ten bloudek bláhový, sexem posedlý.“ Vrrr! Odpověděla Darkness.
Dívky se rozesmály.
„ Kdy uspořádáme lov na Luciuse Malfoye?“
„To je přece jasné – jen co bude nejbližší sraz!“ ;o)))
KONEC
Zpět