Oko za oko
Když se Harry ohlédl zpět a vzpomněl si na bitvu, která se odehrála, nemohl uvěřit, že je ještě stála naživu. Jak byl vyděšený, když byla věštba odhalena, když věděl, že buď musí zabít Voldemorta, nebo být zabit.
Teď byl Voldemort mrtvý.
Ale kde byli ostatní.
Nelitoval toho, že Voldemorta zabil. A už vůbec nelitoval toho, že zabil Bellatrix, která měla na svědomí jeho kmotra. Ale nikdy nepředpokládal, že by mohl zabít Narcissu Malfoyovou, která se však pokusila zachránit svou sestru a jeho kouzlo jí zasáhlo - zasáhl ji proud ohně a už nebyl čas ji zachránit.
Nikdy neměl rád Draca Malfoye a po incidentu s deníkem nevěřil ani jeho otci Luciusovi, ale stále se cítil strašně provinile, kvůli smrti Narcissy. Smrti, kterou zavinil. Povzdechl si, když se jeho brk pohyboval po pergamenu a psal oběma upřímné omluvné dopisy. Draco zmizel. Pravděpodobně se ale vyskytoval v Durmstrangu. Lucius byl stále na Malfoyově sídle; to i přes to, že pomáhal Voldemortovi. Samozřejmě se to však neobešlo bez následků. Nebylo pro něj lehké přísahat ministerstvu svou věrnost, až do své smrti.
Smrt Luciusovy ženy však v Harrym vyvolala soucit.
Když byl Lucius poslán v Azkabanu, Harry na něj stále musel myslet. Říkal si, že už trpěl až moc - ztratil ženu a jeho syn uprchnul do jiné země.
Harry se držel té milosrdné myšlenky do doby, než uviděl přilétat sovu z ministerstva, která nesla dopis obsahující podrobný zákoník, kde Lucius Malfoy sděloval, pod Dermott-McAllenovým zákonem z roku 1327, že se Harry Potter má stát jeho ženou.
"Ženou!" protestoval Harry a začal pochodovat tam a zpět po malém obývacím pokoji Hermionina bytu v Diagon Alley. "Nemůžu být jeho ŽENA! Já jsem MUŽ!"
"To je absurdní," souhlasil s ním Ron.
"To nedává vůbec žádný smysl!" Harry se zastavil u židle, kde seděla Hermiona. V klíně měla otevřené dvě knížky a jednou tolik se jich ještě povalovalo po podlaze. "Nemůžu uvěřit, že Ministerstvo s tím souhlasí."
Hermiona vzhlédla. "Je to staré právo -- nebylo však po staletí používané -- ale ani nebylo zrušeno. Je mi to moc líto, ale je stále platné."
Harry na ni upřeně zíral a čím dál víc se mračil. Způsob, jak byla její ramena shrbená, jako by se mu pokoušela nařezat, způsob, když se potkaly jeho oči s jejími a pak uhnuly. Bylo to hrozné. Věděl, že jako vždy má pravdu a to bylo na tom nejhorší. Jako kdyby sdělila, že se ho hodlá zabít. Náhle ho přepadl strašný pocit, jako kdyby snad měl v žaludku závaží a sesunul se k zemi.
"Ve skutečnosti ten zákon má dlouhou historii," řekla Hermiona lehce. Harry mohl v jejím hlase slyšet srdečný tón a přinutil se na ni se zájmem pohlédnout. "Čarodějka jménem Fiona McAllenová jednoho dne vyhodila z okna železný kotlík, který přistál na hlavě jiné čarodějky a na místě zabil. Její manžel -- tím byl Dermott -- na ni podal stížnost u kouzelnické rady, která se usnesla nad rozhodnutím, že si ho vražedkyně musí vzít, aby mu vše bylo vynahrazeno."
"Ale ona byla čarodějka," znovu protestoval Harry. "Já jsem kouzelník."
Hermiona zavřela knihu. "Tento incident se opakoval o 61 let později, kdy Elfrida Muldoonová byla pošlapaná Testrálem, který patřil Crispin Bulstrodeové. Její manžel, Muldoon, nepoužil Dermott-McAllenův zákon proti Panu Bulstrodeovi, ale proti jeho neteři Henriettě."
"Tak si Lucius může vzít moji tetu Petunii."
"Nebo tvého tlustého bratrance," hihňal se Ron.
"Mlč," řekla Hermiona nepřítomně. A stále listovala v knize. "Domnívám se, že by mohl, kdyby ovšem chtěl. Ale podívejte se...Morgan v roce 1530...Bonham v roce 1742..." Její hlas se vytratil, když očima začala přejíždět po stránce a její tvář čím dál víc vážněla. Nakonec knihu zavřela. "Právo žalobce je, že si může vybrat z členů obžalované rodiny. A není tam řečeno nic o tom, že tou osobou musí být žena. Nic z toho." Její hlas se jemně třásl. "Oh, Harry."
"Jsem v hajzlu," řekl Harry a ponořil tvář do rukou.
Ani Ron, ani Hermiona na to nic neřekli.
Znovu se ocitli v té zatracené soudní síni číslo 10, kde už se ocitli mnohokrát. Vysoké lavice byly zaplněny mnoha stejnými nepřátelskými tvářemi. Kornelius Popletal, Ministr kouzel, měl stále stejný odpuzující výraz. Dolores Umbridgeová, která nakonec skončila u Sv. Munga, odkud ji před rokem propustili, se na něj se shora dívala s tou stejným afektovaným výrazem, jako by byl nějaká šťavnatá moucha.
Harry se cítil hrozně sklíčeně, když lezl na kamenné pódium, aby se posadil do, řetězy ověšené židle. Profesor Brumbál zde už nebyl, aby mu pomohl. Nikdo mu nemohl pomoct. Brumbál byl zabit ve stejné bitvě, jako Voldemort. Ve stejné bitvě jako Narcissa, jejíž smrt ho do tohoto maléru dostala. Ron, Hermiona a Remus ho doprovodili ke dveřím, ale dovnitř nemohli. Byl sám.
"Zahajuji soud dne 24. července," zanotoval Popletal svým zvonivým hlasem. "Lucius Gaius Malfoy jako žalobce, který žádá náhradu od Harryho Jamese Pottera pod Dermott-McAllenovým zákonem, jako odškodné vyplývající ze smrti jeho ženy Narcissy Blackové-Malfoyové ze dne 12. června tohoto roku." Rozhlédl se po soudní síni. "Je žalobce přítomen?"
"Ano, ministře," protáhl Malfoy, který seděl v rohu. Blond vlasy a ostrý bledý obličej, který vynikal nad elegantním tmavým pláštěm. Harry potlačil zachvění. Muž na něj vyhlížel klidně. Ještě se tam s někým o něčem bavil -- bláznivé.
"Harry Pottre," řekl Popletal. "Zabil jste Narcissu Malfoyovou?"
"Ano, ale --"
"Soude, všimněte si, že obžalovaný připouští vinu," řekl Popletal.
"Ale byla to nehoda!" dostal ze sebe Harry zoufale. Náhle ho zaplnilo teplo bitvy. Bylo to mířeno na Bellatrix. Auror mu řekl, že vše bude v pořádku, že nebude obžalován. Nechtěl být poslán do Azkabanu. "Byla to nehoda," zopakoval znovu. "Byla to bitva! Bojoval jsem s Volde--"
"To není relevantní," řekl Popletal neoblomně. "Toto je objektivní soudní dvůr. Každá čarodějka a kouzelník, kteří před nás předstoupí mají stejná práva. Tento dvůr nedělá výjimky ani pro hrdinu, který zabil Lorda -- Vy-víte-koho."
"Nestranný, asi jako moje prdel," zamumlal si pro sebe Harry. Popletal ho nenáviděl. Umbridgeová ho nenáviděla. Pravděpodobně i polovina Čarostolce ho nenáviděla. Nejraději by to zařval nahlas. Každý zbožňoval hrdinu, až do té doby, dokud mu neměli dát medaili. A pak začali reptat.
"Platí Dermott-McAllenův zákon i v případě náhodné smrti v bitvě?" zazněl dunivý hlas z jedné řady. Harry zadržel dech, když ho uslyšel; byla to madam Bonseová. Ten hlas poznal vždycky. Aspoň jí mohl věřit, že bude spravedlivá.
"Náhodná smrt je předpoklad," řekl kouzelník, který seděl kousek od Popletala. Harry ho nepoznal. "Úmyslná vražda se samozřejmě odehrává u trestního soudu."
"To vím, Morrisone," řekla příkře madam Bonseová. Její hlas zněl netrpělivě. "Ale je zde nějaké opatření pro smrt, ke které došlo během války? Tento chlapec nemá zodpovědnost za to, jak se bitva vyvine."
"Promiňte, madam Bonseová," řekl Malfoy. Usmíval se, ukazujíce své bílé zuby, které se třpytily jako, kdyby byl šelma. "Ale já jsem si jist, že tohle je velmi sporný bod."
Madam Bonseová si srovnala svoje brýle a zírala dolů na Malfoye. "Ano?"
"Jak bezpochyby víte, kouzelnická rada roku 1388 nařídila, že doznání na straně obžalovaného bylo dostačující k tomu, aby bylo požádáno o Dermott-McAllenův zákon." Luciusův hlas byl hladký jako hedvábí. "Mám zde dokument, kde Harry Potter potvrzuje svou zodpovědnost za smrt mé milované Narcissy," pokračoval a zvedl kus pergamenu, aby ho ukázal soudu.
Dopis. Ten dopis, který poslal z lítosti, soucitu a viny.
Byl odsouzený.
Popletal natáhl svou hůlku a zamumlal kouzlo; pergamen se vzňal, ale Luciusova ruka se vůbec nepohnula. Po chvíli růžové plameny z pergamenu zmizely a ve vzduchu se objevily žhnoucí dopisy, v podobě Harryho písma.
Je mi moc líto za ztrátu vaší ženy. Jsem si jist, že mě viníte z její smrti, ale svou chybu už nemůžu vzít zpět. Kouzlo bylo namířené vůči někomu jinému, ale Paní Malfoyová vstoupila do mé kletby; samozřejmě se cítím odpovědný za to, co se stalo, že nemůžu ovlivnit to, co je dané. Tak prosím přijměte alespoň mou omluvu.
A dole velkým písmem utvořily dopisy jeho podpis. Jeho vlastní jméno.
Síní se rozlehl šepot všech čarodějek a kouzelníků, při čtení jeho dopisu. Nakonec se Popletal otočil na Harryho. "Psal jste tento dopis?"
Harry to nemohl už nijak popřít. Stálo tam vše. "Ano." Odpověděl chraplavě.
Síní se rozlehlo pronikavé šeptání. Popletal ještě jednou mávla svojí hůlkou, vyslovil protikouzlo a dopis ve tvaru Harryho rukopisu byl proměně zpět v pergamen, který spadl na pódium a síní se rozhostilo hrobové ticho.
"Dobře. Myslím, že tahle slova mluví za vše. Jestli nemá nikdo námitky --" řekl a letmým pohledem přejel přes čarodějky a kouzelníky, "tento dvůr vyhovuje obžalobě ve všech směrech."
Harry vyskočil na nohy. "Já mám námitku."
Síní se rozlehla vlna smíchu. Nakonec, madam Bonseová promluvila. "Je mi líto, ale vy nemáte žádné právo na námitky. Právo je v tomto bodě velmi jasné. Oko za oko, zub za zub."
"A manželka za manželku, ehm?" řekl Popletal.
"Ano, ministře," Luciusova ústa se zkroutila v malém, vítězném úšklebku. "Svatba se bude konat za týden na Malfoyově sídle."
"Gratuluji vám oběma," řekl rozzářeně Popletal. "Doufám, že obdržím pozvánku na svatbu."
Už nebylo nic, co by Harrymu udělalo radost. Choval se nepříjemně. Jak jen mohl strávit své osmnácté narozeniny lépe, než svatbou. Kdyby bylo po jeho, strávil by odpoledne hraním Famfrpálu s Ronem a pak by zašli na zmrzlinu k panu Fortscueovi.
Místo toho se bude ženit. Za Luciuse Malfoye.
Byl to jen malý obřad, za což byl Harry vděčný. Dokonce ani Draco se tam neobjevil -- za což byl Harry ještě víc vděčný. Draco by byl určitě celou situací nejvíc nadšen. Ten by ho asi zabil. Je dobře, že zůstal v Durmstrangu, nebo kde to vlastně byl.
Harry by mohl zuřit, mohl by třeba bít hlavou do zdi, aby to ministr slyšel. "Zasraně absurdní," zamumlal, když opustili dům. "Co když odmítnu? Co horšího se mnou můžou udělat?"
"Azkaban," řekl Remus. Harry na něj zíral.
"Kouzelnický svět bere dluhy až moc vážně, Harry. Toto je forma doživotního zadlužení. Jak byl Snape zadlužený tvému otci a Červíček tobě.
Do prdele.
Snape ho nenáviděl. A nakonec na samotném konci bitvy zachránil Harrymu život, na úkor svého vlastního kvůli jeho doživotnímu dluhu, kterým byl zavázán jeho otci. Červíček nebyl schopen ho na Voldemortův příkaz zabít , protože měl vůči Harrymu doživotní dluh, když ho ušetřil a jak opouštěli Chroptící chýši. Zdálo se, že jeho celý život byl plný dluhů a závazků. Všechny tyhle dluhy ho zavedly až do Malfoyova sídla.
Od celého slyšení viděl Luciuse jen jednou a to když se z ničeho nic objevil v krbu, aby mu řekl, kdy se má dostavit na svatbu a že nepotřebuje oblečení; oblečení je pro něj už připravené. "Nedokážu si však představit, co by bylo pro tebe nejvhodnější, jako mou nevěstu," ušklíbl se Lucius.
"Počkejte chvíli," prosil Harry zoufale. "Tohle po mě nemůžete přece chtít. Myslím tím -- vaše žena - Narcissa. Máte rád ženy! Co tedy chcete po mě?"
"Mám rád taky kluky," odpověděl Lucius. Nebylo pochyb, že to Lucius myslí vážně. "A ty máš štěstí, že nepožaduji, aby Čarostolec předělal tvé pohlaví."
Harry polkl. To by přece nemohli udělat, nebo snad ano?
"Tak se uvidíme 31." A zmizel.
A teď bylo 31. a on se měl stát Luciusovou...ženou. Chtěl protestovat proti vyřknutí toho slova, ale věděl, že by to nemělo vůbec žádný smysl, ale horší bylo, že jako na něj...na muže měl někdo volat manželko. Bylo to prostě absurdní. Alespoň, že domácí skřítek, který mu ukázal pokoj, kde by se mohl převléknout, oslovoval 'pane Harry'. Jestli na něj někdo zavolá 'paní', nebo ještě hůř 'paní Malfoyová', bude vraždit a bude mu jedno, jestli ho zavřou do Azkabanu.
A v neposlední řadě si už vůbec nechtěl obléct bílé šaty. Ale ne. Šaty, které si měl obléct byly přehozené přes postel. Bohatě se třpytily zlatem a kolem krku a zápěstí byly prokládané zelenými kameny. Harry ještě nikdy neviděl nic takového, ale zrcadlo ho ujistilo, že to bylo celkem hezké a moderní. Byl tam dokonce i nějaký druh kouzelnického spodního prádla, které si měl také obléct - dlouhé volné tričko a kalhoty přiložené ke světlému spodnímu prádlu. Začal obdivovat sám sebe, když se postavil před zrcadlo a musel si připustit, že jako Malfoyova...Snoubenka byl přinejmenším dobře oblečen.
Slyšel zaklepání na dveře a po chvíli viděl i hlavu domácího skřítka, který mu oznámil: "Pane Harry, už je čas!"
Ještě jednou si prohrábl vlasy a následoval skřítka.
Obřad byl naštěstí velmi krátký. Oddávající byla protivná čarodějka jménem Wenlock, kterou Harry znal už z dřívějška. Zřetelně zamumlala pár rituálních frází, udělala pár zaklínadel (které Harrymu naháněly hrůzu. Kouzlem ho vázaly k Luciusovi tak, jako kdyby se mu zdálo, že se jeho hlava houpe jako přízrak v Azkabanu. Takže i kdyby moc chtěl, už nemohl vycouvat) a nakonec jejich obřad zakončila vyřčením kouzelnického zákona Velké Británie, kterým byli nyní prohlášeni manželi oddané podle Dermott-McAllenova nařízení.
Dokonce ani nemusel Luciuse políbit. Ačkoli podle mužova strojeného výrazu, kterým ho obdařil, měl zvláštní pocit, že by to Lucius uvítal.
Pak byla malá oslava, na kterou Harry pozval pár blízkých přátel. Díky kterým se cítil trochu líp. Sklenice šampaňského, pár nádherně vyzdobených stolů plných jídla. Alespoň na té frašce bylo něco dobrého.
Ale ne. Lucius ho chytil za ruku a informoval ho, že to byla oficiální uvedení, jako jeho nevěstu -- jeho nevěstu! -- do rodiny Malfoyů a společnosti, na kterou si musel zvyknout. Musel se smát, když Luciusova matka, teta, synovec, advokát a další a další, mu třásli rukou a mumlali: "Jak se máte.". Nemohl si pomoct, ale v jeho očích se odráželo naprosto směšné znudění z toho všeho. Hlavně se soustředil ale na to, aby ho nepohltila zlost, která se jím šířila, ale jeho obočí se zvedlo v pobavení, když zaslechl hlas, jak pomalu říká: "Vážně Luciusi. Ustavičně mě jen překvapuješ." Protože poprvé zčervenal a strnul. Harry cítil, jak ho Luciusova ruka stiskla jako ve svěráku. Když se ta ženská od nich vzdálila a zmizel jim z očí i její zhnusený obličej, Lucius si Harryho přitáhl blíž k sobě a zasyčel: "Ty sám se začneš chovat jako Malfoy."
Věděl, že na jeho ruce se druhý den budou zračit pěkné modřiny.
Bylo to jako by byl v mločí kůži. Byl prozkoumáván a prohlížen a dokonce i pár pobledlými staršími Malfoyovými příbuznými. Bylo to hrozné, ohavné a nepřál si, aby to skončilo.
Protože, když to skončí, zůstane s Luciusem úplně sám.
Jak všichni hosté dopili šampaňské, vyzkoušeli všechna jídla, která se na stolech vyskytovala, dosmáli se a dali si pusu na líčka, potřásli si rukama a nakonec zmizeli jako velká voda. Kromě Rona a Hermiony, kteří zarputile stáli v rohu, tvářili se posmutněle, ale nakonec mu věnovali letmý pohled a taky zamířili domů. Nakonec se zdánlivě velký pokoj stal nějak moc malým. Příliš malý na to, aby mohl pojmout dva obyvatele. Harry se díval od okna ke dveřím a uvažoval, jak by mohl uniknout, když se k němu Lucius přiblížil.
"Tak už to skončilo, Harry," řekl.
Harry jen něco nevýrazně zamručel. Teď už neměl na vybranou. Cítil se, jako zasraná malá placka, kterou přejel vlak a na které nikomu nezáleželo.
Lucius položil svou ruku na Harryho paži -- tu stejnou, kterou ho předtím držel tak hrozně pevně a přesto, že ji měl jen položenou si Harry nemohl pomoct, ale musel ucuknout. "Pojď s semnou do --"
Pane Bože, Pane Bože, pomyslel si Harry, já ještě na to nejsem připraven.
"-- do mojí pracovny." dokončil Lucius a Harry prudce vydechl, aniž by si uvědomoval, že vůbec zadržel dech. Do jeho pracovny. Tak fajn, tam by se mohl ovládat.
Na Luciusově stole byla karafa a dvě koňakové skleničky; Lucius jim oběma nalil a podal jednu Harrymu. Když však uviděl, že se na to podezíravě dívá, jen protočil panenkami. "U Merlinových vousů, to je pouze francouzský koňak. Nemám potřebu tě otrávit."
No. Byl totiž svázaný kouzlem - lepší či horší. A co věděl soud o Luciusi Malfoyovi, pravděpodobně to horší.
"Dobře," řekl Lucius, posadil se do koženého křesla a kývl na Harryho, aby si sedl naproti němu. "Jako moje manželka máš jisté závazky. Budeš mě doprovázet na ministerstvo. Budeš se starat o různé oslavy, které budu pořádat pro své hosty. Nebudeš mít žádné problémy s řízením domácnosti. Personál ti sežene vše, co budeš potřebovat. A ačkoli výzdoba sídla je obvykle manželčina doména, velice pochybuji o tom, že budeš mít Narcissin skvělý vkus, tak aspoň doufám, že to zůstane tak, jak je."
Harry neměl vůbec představu, co by měl na to říct. Místo toho si raději lokl brandy. Jako kdyby se někdy staral o zařízení či výzdobu!
"A samozřejmě, jestli budeš chtít svůj vlastní pokoj, tak si ho můžeš vyzdobit, jak budeš chtít. Nakonec bych ti chtěl říct, že máš přístup na účet v Gringottově bance. Domácí skřítci se ti budou věnovat a vyhoví všemu, co jim přikážeš. Všechny místnosti máš přístupné. Máš volný pohyb po domě a pozemcích, ale musíš se taky věnovat veřejnosti.
Harry jen zíral. To, co Lucius řekl, nezahrnovalo nic z toho, co chtěl Harry slyšet. Bylo mu jedno, jestli ho budou poslouchat domácí skřítci, nějaké večírky nebo dokonce přístup na účet v Grimgottově bance. Nakonec se ho však zeptal. "Můžu...můžu opustit pozemky?"
Lucius si odfrkl. "Nejsi vězeň, Harry. Můžeš jít, kde budeš chtít. Ačkoli si myslím, že vždy najdeš cestu zpátky a že se vždy vrátíš," řekl zamyšleně a jeho dlaní putoval po Harryho ruce.
Co tohle bylo za kouzlo. Harrym proběhlo jiskření, když se ho Lucius dotkl. Putoval od jeho ramene, až po jeho prst, kde měl navlečený kroužek. Byl ze zlata a platiny. Byl stejný, jaký měl teď i Lucius. Bylo to dědictví a on neměl tušení, jaká kouzelná moc byla soustředěná do prstenu a teď procházela i jeho tělem. Zajímalo ho, jestli to někdy přestane. Jak znal Malfoye, tak určitě ne.
Vypil poslední kapku, která byla ve sklenici; hořelo to sladkým ohněm a klouzalo dolů do jeho krku. Najednou si přál, aby v tom byl jed a byl otráven, protože cesta, kterou měl jít dál byla pro něj nemyslitelná. Nebo by ho alespoň mohl obviňovat z toho, že ho chtěl otrávit. Položil sklenici na stůl a otočil se k Luciusovi.
"Proč jsi mi to udělal?" Doufal, že jeho hlas zněl obviňujícně, ale zněl žalostně.
Pracovnou se rozlehl silný smích. "Proč, Harry? Myslel jsem, že to je jasné. Připravil jsi mě o moji manželku a tak mi to musíš nějak vynahradit!" Lucius pozvedl jedno obočí. "Samozřejmě nemůžu předpokládat, že budeš tak společensky aktivní, jak byla moje milovaná Narcissa, ale i přes to všechno, jsi chlapec, který dvakrát porazil Voldemorta. A to postačí k tomu, abych měl dobrou pověst, když budu mít za ženu hrdinu."
Já nemůžu být tvoje žena!" vybuchl Harry. "Já jsem MUŽ!"
"Ty jsi moje žena," řekl Lucius pevně. Položil svou sklenici na stůl a jedním plavným pohybem se postavil. "A to není jen slovo, které je výsměšné nebo lehce zaujaté. Jestli slova nemají moc, tak bychom potom nepotřebovali mávat našimi hůlkami a dávat příkazy našim vyřčeným kouzlům. Ale slova jsou důležitá pro naše gesta. Wingardium Leviousa," řekl náhle; přesto, že nevytáhl svoji hůlku, Harry viděl, jak se pohár na stole začal chvět a vznesl se do vzduchu.
"Slova mají moc. Slovo 'manželka' (pozn.překl. 'wife') pochází ze staro-germánského slova 'waffe', což znamená zbraň."
Harrymu poklesly nohy, byl ještě povzbuzený likérem, jehož chuť byla ještě znát na jeho rtech. "Já nejsem žádná tvoje zasraná zbraň!"
Lucius se na něj nevzrušeně podíval. "Můj drahý chlapče, ty jsi byl vždy pro každého jen 'zasraná zbraň'. Jak pro toho blázna Brumbála, tak i pro zesnulého Lorda Voldemorta." A po jeho tváři přeběhl lehký úšklebek. "A teď jsi můj."
Oh, tak to je fakt ohromné, nebo snad ne?
"Takže to je to, co pro tebe znamenám. Ten opravdový důvod, proč jsem musel projít všemi těmi ceremoniemi."
Lucius se tomu musel zasmát - pokojem se rozléhal jasný a zvonivý smích. "Ale ne, Harry." Přešel na místo, kde Harry seděl, klesl do své židle a natáhl k Harrymu ruku. Harry znovu cítil to divné brnění Luciusova dotyku. Šířil se jím jako nějaký druh kouzla a síly. A ani nevěděl jak, ale byl přitlačen k jeho nohám. Druhá mužova ruka špičky prstů jemně putovala přes jeho čelist. Harry se raději nezkoušel ani pohnout. Azkaban, říkal sám sobě. Buď silný.
"Je tu však ještě jedna povinnost, kterou jsem ti ještě nesdělil. Jsem si jist, že moc dobře víš, o co jde."
"Zvrhlíku," zamumlal Harry.
Jeho prsty se zastavily na jeho bradě a naklonil si jeho hlavu tak, aby se mu Harry podíval přímo do očí. "Není nic zvrhlého na tom, že dokážu ocenit něčí krásné tělo. A jak jsem ti už řekl, mám rád chlapce."
"Já ne!"
"Ah, ale já nejsem chlapec. Já jsem muž."
Jak rád by mu na to mohl něco říct, ale neudělal to. Lucius stál tak blízko něj, že mohl z jeho dechu mohl cítit likér, který se mísil nejasnou vůní květinového parfému a pižma. "Ale já nemám rád ani muže."
Dlouhé blond vlasy přejely přes jeho obličej. Lechtaly ho a škádlily, jak se Lucius skláněl k jeho uchu a v lehkých a jemných tónech mu začal něco šeptat, až Harrym projelo chvění, které se zastavilo u konečků jeho prstů.
"Budeš."
Luciusova ložnice byla mnohem menší, než si Harry představoval, pro tak bohatého muže. Nebo se mu možná zdála malá, protože to asi bylo tou velkou postelí, která zabírala polovinu pokoje. Byla vyřezávaná z těžkého dřeva, přes ní byl tlustý přehoz se složitými vzory v červené, modré a zlaté barvě; a povlečení vypadalo měkce a lákavě, a ten den byl tak dlouhý, že si na chvíli Harry pomyslel, jak by bylo krásné, kdyby mohl klesnout do těch úžasných polštářů.
Když vešli do pokoje, Lucius byl tak blízko za ním, že se cítil až nepohodlně, vědom si toho, že pravděpodobně toho asi moc nenaspí.
Co chtěl ten muž po tom všem s ním dělat? Měl dost jasnou představu, co dělají muži se ženami, ačkoli bohužel v tom nebyl zase až tak zkušený; dívky, kterým se líbil se nelíbily jemu, a nebo obráceně a velmi brzy začala válka a nikdo neměl čas pomyslet na něco jiného.
Dobře, z toho tlaku, který Lucius vyvíjel na jeho ramena bylo jasné, že už nemůže nikam odejít.
"Ty šaty na tobě vypadají dobře," řekl Lucius, vzal kousek látky do ruky a jeho prsty vklouzly pod rukáv. "Ale myslím, že je teď nebudeš potřebovat."
Harry si pohrával se sponou. Jeho prsty se obtočily kolem malé hlavičky, která držela jeho šaty sepnuté. Bylo mu jasné, že se bude muset svléct a jen pomyšlení, že to bude muset udělat, bylo strašné. Chtěl se otočit a utéct. Když na to jen pomyslel, chtělo se mu zvracet. Byl tak vystrašený a nervózní, jak nikdy před tím. Ani dokonce tehdy, když se utkal tváří tvář s Voldemortem. Věděl, že to bylo zatraceně šílené - bojovat s ním a nakonec i zabít.
"Sundej si to, Harry," řekl Lucius. Jeho hlas byl pevný a měl příchuť hněvu. Harry začal tápat po sponě, aby mohl své zlaté šaty nechat spadnout na zem. Lucius snadno uvolnil svůj vlastní šat a položil ho přes okraj postele. Odhalil stejné spodní prádlo, které měl na sobě Harry.
Nebylo pochyb o tom, že Lucius byl velmi dobře vybavený...a velmi tvrdý. Byl však úplně v klidu a nezajímal se o to. Přitáhl si Harryho blíž k sobě a uvážlivě řekl: "Myslím, že bychom měli začít s polibkem.
Dobře. To by mohl zvládnout.
Nebo respektive to bylo to, co si Harry myslel do té doby, než se Luciusovy rty dotkly jeho, jako kdyby byl nějaká chutná delikatesa. Tisknul své rty k Harryho. Donutil je otevřít a jeho jazyk prozkoumával každý kousek, každý zub a každý milimetr patra. Harry se chtěl odtáhnout a nadechnout se, ale Luciusova ruka pevně držela jeho hlavu a neměl možnost, aby mohl utéct od těch dychtivých rtů. Lucius jemně kousl do jeho spodního rtu a v tom samém místě ho začal sát. Pak následoval vrchní ret. Nakonec Luciusův jazyk se propletl s Harryho, který však zůstal nepohnutý, doufajíc, že když tak zůstane, tak se Lucius odtáhne.
Ne.
Mohl být donucen, aby se přitiskl víc k Luciusově těle, ale byl ztracen, jakmile by začal s ním nějak spolupracovat. Zatlačil na Luciusova ramena a snažil se odtáhnout.
Jenomže nohy ho přestaly poslouchat a zhroutil se na podlahu.
"Nemůžeš s tím bojovat, Harry." Zdálo se, jako by Luciusův hlas byl na míle daleko. "Všiml sis slov, která byla vyřčena během obřadu? Jistě jsi nevěděl, že čistokrevné rodiny by mohly tvrdit něco, co by mohlo být důležité pro manželství, kdyby chtěl náhodou někdo riskovat odchod? A to samozřejmě zahrnuje i svatební noc." vHarry zvedl hlavu a v obličeji se mu zračil výraz čirého znechucení. "Jsi zasraný bastard."
Můj rodokmen je daleko lepší, než ten tvůj, drahý chlapče. A jestli jde o šoustání," řekl a po jeho rtech přeběhl temný úsměv, "tak to bude brzo, to ti slibuji."
Lucius se sklonil k zemi a vzal Harryho do svých rukou, nesouc ho do postele tak snadno, jako by to bylo dítě. Harry si uvědomil, že je úplně zbytečné s ním bojovat. Jeho vlastní končetiny ho jen stěží poslouchaly, a když byl položený na měkký přehoz, zůstal nehybně ležet. Lucius mu sundal brýle a přisunul se k němu blíž, pokrývajíc celé jeho tělo.
"Tak to zkusíme ještě jednou, ano?" A jeho chtivá ústa se k němu znovu přiblížila. Jeho hedvábné vlasy pokrývaly Harryho obličej, jak rty, zuby a jazyk si braly Harryho ústa s velkou mocí.
Zůstaň v klidu, domlouval si Harry. Relaxuj. Nech ho to udělat. Zvolnil pohyby rtů a otevřel svá ústa, aby mohl proniknout do Harryho.
Ale to zřejmě Luciusovi nestačilo, takže se odtáhl a mračil se na Harryho. "Já nebudu líbat mrtvolu."
Ha. "To je tvůj problém."
"Tak to si nemyslím," řekl Lucius. Jeho hlas zněl měkce. "Je škoda, že se nepřinutíš a přijdeš o to potěšení. Možná, že tě donutím pod hrozbou bolesti."
"Oh, tak Malfoyové bijí svoje ženy?" Ta slova vyslovil s velkou statečností, než se sám cítil. Kouzla, která byla vykonaná pro toto manželství nezahrnovala, že ho bude Lucius mlátit, že ne?
"Když si to zasloužíš." Náhle se Lucius svalil na stranu, táhnouc Harryho s sebou na okraj postele, kde si sedl a Harryho si nešikovně posadil do klína. "A ve chvíli, kdy se moje žena bude chovat, jako malé dítě, které se rozhodne, že bude trpět, tak někdo další bude trpět taky." A naklonil se Harrymu blíž k uchu. "Chci tím říct, že to zraní víc mě, než tebe, ale to by byla lež, že? Ve skutečnosti by mě to potěšilo víc, než si myslíš."
Chtěl bojovat. Měl bojovat. Ale nebyl si jistý, jestli by mu to bylo co platné, protože by tak akorát zase měl zpátky ten odporný pocit zvracení a bylo mu jasné, že by to nemělo žádný efekt, vzhledem k síle, kterou byl k němu připoutaný. Luciusův šat zakrýval tělo plné síly a on sám ji mohl cítit v jeho svalech, kterými byl přitisknut.
Jedna silná ruka držela Harryho dole a ta druhá klouzala přes jeho plátěné trenýrky, až k jeho kolenům. To je směšné, pomyslel si Harry, nepohodlně skroucený přes Luciusova stehna. Pro Pána Boha, vždyť mu bylo osmnáct. Samozřejmě tenhle celý manželský svazek byl směšný, a Lucius byl --
"OW!" Harry vyjekl, protože ho Lucius přes zadek silně plácnul. Více ho naštvalo, že to udělal, než ta bolest. "Co si kurva myslíš --"
Další rána. "Jazyk, Harry."
Další rána. Nebyla to opravdová bolest; bolelo to jen trošku, ale co opravdu bolelo bylo vědomí, jako by ho přehnul přes kolena jako pětileté dětsko.
A další rána. Moc dobře se Harrymu nesedělo, a tak se trochu odsunul, aby když tak případně mohl utéct z...do hajzlu. To tvrdé, co se nacházelo mezi Luciusovýma nohama nebyl jeho penis, že ne.
A další rána. Pomalu se odsunul z dosahu té tvrdé věci, která se ho začala dotýkat. Jenomže jak vytáhnout jeho vlastní penis, který se lehce dotýkal Luciusových mírně roztažených nohou a síla facek, kterými ho Lucius obdaroval způsobila, že se Harryho penis začal jemně třít o jemnou látku jeho spodního prádla a představil si, jaký by to byl asi pocit, kdyby se Luciusova stehna začala o to jemně otírat a jak by jeho penis po nich jemně klouzal.
Další rána. Harryho penis už byl z poloviny ztvrdlý a stále se pomalu zvětšoval, ale jeho nahý zadek už pěkně brněl. Vedl svůj penis proti teplým nohám, které byly pod ním. Už byl dokonale ztvrdlý. Najednou cítil, jak se Luciusova erekce otírá proti jeho břichu.
Další rána, a zase, a zase. Brzy ztratil pojem o tom, kolikrát ho Lucius ještě přes zadek praštil, ale ta bolest a brnění bylo šílené. A v pár minutách se přestal jeho penis odtahovat od Luciusocých stehen a začal se o ně pomalu otírat. Harry věděl, že to bylo horší, než cokoliv jiného, co mohl udělat, ale už si nemohl pomoct.
Nakonec Luciusova ruka sklouzla znovu dolů, ale místo toho, aby ho znovu uhodil, začal jemně hladit a laskat Harryho pokožku a sklouzl i tam, kde začínal Harryho penis. Klouzal rukama přes, nepochybně červený Harryho zadek a jen na chvíli přestal, aby mohl znovu otírat svá stehna o Harryho penis. Pak začal klouzat po Harryho stehně do místa, kde byly jeho trenýrky obtočené kolem kolen a zatáhl.
"Myslím, že není žádný důvod, abys je měl na sobě ještě déle." Nadzvedl Harryho a pomalu a jemně je z něj stáhl a hodil je vedle postele.
Harry se cítil víc zranitelný, když měl na sobě jen nátělník. A to nemluvě o erekci, která naštěstí začala pomalu mizet, protože se přestal dotýkat jeho stehen. Trochu přitáhl nohy, takže to mohlo triko zakrýt. Jenomže Lucius potřásl hlavou. "Triko samozřejmě půjde taky dolů."
Do prdele. Začal si ho přetahovat přes hlavu a nenáviděl okamžik, kdy byly jeho oči překryté látkou a on nemohl vidět na Luciuse. Cítil se nevidomý a zranitelný v rukou nepřítele; to byla situace, které se vždy pokoušel vyhnout.
Fajn, tak teď už jí neunikl.
A když už nebyla látka na jeho obličeji, mohl vidět Luciusův pohled, jak si ho prohlíží. Jako kdyby byl nějaký drahý artefakt u Borgin&Burkes. Harry cítil, jak pod tím zkoumavým pohledem rudne. Chtěl se schoulit co malého klubíčka. Nahý před Luciusem Malfoyem, jehož tenké plátěné trenýrky nabývaly na objemu. Mohl to vidět, i když byl bez brýlí.
A pak, bez toho, aniž by Harry zavřel oči, byl Lucius svlečený. Tak jako všechno ostatní, i to udělal s velkou elegancí; pěkná látka pohladila jeho tělo a s jemným zašustěním dopadla na zem. Harry zíral, fascinován světlou pokožkou a bílým spodním prádlem, pod kterým bylo vidět tvary Luciusova těla. Hleděl na něj tak dlouho, než Luciusův hlas rozčísl to ticho.
"Vypadáš báječně. Naprosto k zulíbání." Lucius klesl na postel a převalil se na Harryho. "Věřím, že teď už budu mít tvoji plnou spolupráci, hm?"
Harry se přinutil k otevření svých úst k drsnému útoku, a když ho Luciusův jazyk začal škádlit, odpovídal mu stejnými výpady. Jeho rty klouzaly po mužových ústech. Nebylo to tak hrozné, ale nikdy si nemyslel, že by tohle mohl někdy dělat.
A že by mu to někdo mohl dělat.
Lucius stlačil své tělo dolů proti Harryho břichu a Harry mohl cítit mužův penis, jak vráží do jeho. Udýchaně se snažil od Luciuse odtáhnout, ale bylo to marné.
"Musíš se hodně učit, můj drahý chlapče." Lucius se vzepřel na loktech a podíval se na Harryho. "Na panice to není špatné."
"Byl bys rád, kdybych byl, co?" zamumlal Harry, aby zakryl svůj neklid. Nebylo by to tak špatné, kdyby se Lucius na něj nedíval tak zasraně potěšeně. A pokud jde o všechno masturbování ve sprchách, které dělal, tak myslel na Ginny, Sussan a Fleur. A ne na nějakou posranou svatební noc.
"Nepopírej. Kouzlo nelže." Když se na něj Harry podíval, tak viděl na Luciusových rtech úsměv. "Určování panenství čistokrevné kouzelnice je součástí kouzla. Ale ujišťuji tě, že tě toho už velmi brzy zbavím."
"Fajn, tak se na to můžeme vrhnout, ať to mám za sebou."
Luciusovy rty se stáhly do tenké čárky a jeho rty byly bílé, jako jeho tělo. "Možná jsi mě nepochopil, Harry. Toto není noc, kde bych tě měl znásilnit a pak by ses měl vrátit do toho stupidního světa plného Famfrpálu a čokoládových žabek. TY JSI MOJE ŽENA." Snížil se, aby mohl svou hlavu položit na Harryho krk. Jeho slova byla přerušována každým sacím a kousacím polibkem, až Harrymu začala téct krev. Byla to taková kódovaná zpráva, která značila, že Lucius Malfoy BYL ZDE. Pak se Lucius naklonil tak, že jeho rty se jemně dotýkaly Harryho ucha; Harry mohl cítit Luciusův horký dech a když promluvil, jeho měkký vlhký jazyk jemně přejížděl po zevní straně Harryho ucha.
"Po zbytek svého života strávíš s semnou každou noc v téhle posteli. Takže navrhuji, aby sis už začal na to zvykat."
Po zbytek svého života? Do prdele.
Doslova.
Lucius se naklonil k Harryho klíční kosti a znovu ho políbil. Teď byl polibek jemnější, než předtím. Pak se přesunul k jeho bradavce, kterou s pomalými pohyby jazyka začal škádlit předtím, než ji vzal do úst a začal sát. Jeho tvrdý penis se znovu začal dotýkat špičky Harryho penisu. Harry se však posunul tak, aby se dotýkal jeho stehna. Ten bastard to však musel zpozorovat, protože ho Lucius kousl do jeho levé bradavky a do pravé ho pěkně štípl. Harry sebou nedobrovolně trhl a zasyčel; proti své kůži mohl cítit Luciusův smích.
Pak se Lucius pohnul, lízajíc pot, který mířil k jeho břichu a jeho sametové vlasy ho jemně lechtaly. Horké rty a chladivé vlasy v Harrym znovu zažehnuly paprsky pocitu, který se kroutil v jeho bradavkách, v jeho pupíku a směřovalo to do jeho penisu a jeho varlat. Ve skutečnosti by se cítil hezky, kdyby nevěděl, že to potěšení mu přináší Lucius zasraný Malfoy.
Lucius zasraný zkurvený parchant Malfoy. Jehož jazyk se teď kroutil kolem jeho varlat - jemně je lízal, sál, tahal svými rty za jeho kůži, pak je opustil a Harry v protest zasténal. Mohl cítit, jak čím dál víc tvrdne. "Ne," zašeptal. Jako kdyby jen pouhé slovo mohlo působit proti tomu šílenému pocitu.
Do prdele. Že Lucius nechce znovu slyšet tu samou odezvu. Harry se stále ještě pokoušel ležet klidně, ale krev se mu hnala do jeho penisu. Vědomě se mu zpomalilo dýchání. Nemohl přestat vzdychat. Nemohl přestat sténat.
A pak Luciusovy rty začaly škádlit špičku Harryho penisu. Jemně ho lízal. Svými rty mu stáhl předkožku a každým kouskem mizelo jeho rozhodnutí o sebeovládání. Z jeho rtů se draly ven výkřiky, které nebyly ani vzdychání, ani sténání, ale něco jako dlouhé tajemné temné vody, které ho zaplavily.
Krátce ho napadlo, jestli to samé bude moct udělat i jemu. Lucius Malfoy si svá perfektní ústa špinil s jiným penisem. S jeho penisem. Jeho jazyk se teď pohyboval podél spodní strany; jemně mu přejížděl zuby přes naběhlý penis. Všechny jeho myšlenky ho během toho opustily. Unikl mu lehký vzlyk, když se jeho boky zoufale začaly pohupovat směrem do těch sladkých a nebezpečných Luciusových úst.
Luciusova ústa, jakákoli ústa. Už mu nezáleželo na tom, čí jsou. Byla horká, mokrá a nekonečná. Teď obklopovala celý jeho penis, teď zase tančila na jeho špičce a ponořovaly ho hloub, sály ho, laskaly a on byl tak tvrdý, vtržen do oceánu, vlhkého a teplého, a už mu to přicházelo, už byl --
A najednou přejel přes jeho penis studený vzduch. Lucius seděl mezi jeho nohami a tvářil se samolibě. "Teď už jsi více vnímavý?"
Harry na něj zíral, snažíce se nad sebou získat znovu kontrolu.
"Chceš mě stále zastavit?" Ten hlas byl posměšný, škádlící a zase v Harrym zapálil tu nenávist a vztek.
"Já tě k tomu nepotřebuju," Harry si odplivnul a položil si ruku na svůj penis. Pro Luciuse to mohlo být vítězství, přivést ho až na vrchol, ale vítězství pro Harryho by bylo, kdyby se zbavil Luciuse, než by se mohl udělat sám, protože už byl jen kousek od orgasmu, a on ho popadl až zvráceně.
A právě i tak zlomyslně ho udeřil.
"Oh, ne. Ten je můj," řekl Lucius. Přitlačil Harryho zápěstí k matraci, rozdělal Harryho kolena a sedl si mezi ně. "Ty se uděláš, až já ti to dovolím. Dřív ne."
Harry na něj s funěním zíral.
"Jak je tvoje tělo úžasně vnímavé. Kdybych nevěděl, že jsi ještě panic, tak bych si myslel, že jsi ta nejdokonalejší coura, kterou jsem kdy viděl."
"Zasraný bastarde."
"Samozřejmě, když mě budeš stále napadat, tak ti nedovolím se udělat. A to by nebylo příjemné, co říkáš?"
Fajn. Nepotřeboval to. Mohl se donutit relaxovat a soustředit se na svůj vztek. Nechat krev, která mu v hlavě pulzovala zpomalit. Mohl to udělat.
Téměř se mu to podařilo, ale Lucius se k němu trochu naklonil a jeho břicho se dotýkalo Harryho pulzujícího penisu. Byl to jen zlomek vteřiny. Ten běžný dotyk způsobil mučící tření a Harry se udělal.
"Pane Bože," zakňučel.
"Oh, ano," řekl Lucius. "Jsi tak krásný, když se takhle pode mnou svíjíš. Moje malá děvka. Jak vůbec můžu vzdorovat té touze, abych tě držel ještě chvíli déle?"
Držíc Harryho nohy dole, se Lucius natáhl na noční stolek, vzal kousek hedvábí a něco Harrymu šeptal na hruď. Pohyb jemné látky na jeho citlivé pokožce si vyžádalo další zakňučení.
"Nemyslíš, že zboží pocházející z Knockturn Alley má příšerné nedostatky?" Zeptal se konverzačně Lucius. "Tohle jsem koupil v Paříži -- ti Francouzi jsou velmi chytří." Oddělil jeden úzký kousek ze zbytku látky, přidržel si jej u úst a políbil ho. "Jeho levé zápěstí ke sloupku postele."
Látka se ihned zkroutila kolem jeho zápěstí a jako had se plazila ke sloupku postele. "Hej!" zaprotestoval Harry, trhnul rukou pryč, ale hedvábí se pohybovalo rychlostí blesku a navzdory jeho rychlým reflexím díky Famfrpálu, byl přivázaný dřív, než si to stačil uvědomit.
Do hajzlu. Proč nechal svou hůlku ve svých šatech a jeho šaty byly na podlaze? Co by jen dal za to, kdyby ji teď svíral ve své ruce. Lucius něco šeptal i k druhému kousku látky a Harry se mezi tím snažil odpoutat, ale marně. Lucius se vysmíval a držel ho dole, když se druhá část látky omotávala kolem jeho pravého zápěstí a přivázala ho ke druhému sloupku od postele.
"Mám ti svázat i kotníky?" Přemítal Lucius a přejížděl kouskem hedvábí po Harryho nohách. "Hmm...myslím, že pro teď ne," dodal a odhodil zbytek šátku vedle sebe na postel.
"Opravdu dobrý způsob, jak jednat se svojí ženou, pane Malfoyi," Harry si odplivl a snažil se co nejvíc škubnout, aby vyzkoušel, jak pevně je látka omotaná kolem jeho zápěstí.
"Buď klidný, nemám v plánu tě zranit. Moc," pokračoval Lucius a trochu ho štípnul do bradavky. Harry zalapal po dechu, když se v jeho hrudi znovu probudil ten samý pocit, jako předtím a zaznamenal ho i ve svém penisu. "Plánuji, jak si s tebou co nejvíc užít. Nechtěl bych tě takhle vázat pokaždé." Jeho ruka se pozvolna pohnula nad Harryho penisem.
Bože. Ten muž semnou jedná, jako bych byl jeho majetek. Jako jeho dům, nebo vůz. Nebo jako jeho domácí skřítek. Vzpomněl si, že kdyby Hermiona věděla, jak v kouzelnickém světě zacházejí se ženami, tak by ji už nezajímali nějací domácí skřítci a místo toho by se dala na boj za manželská práva.
Zasraný bastard, pomyslel si znovu. "Měl bys tohle dělat pokaždé, nebo mě tak nechat navždy."
"To si nemyslím." Lucius pohladil jeho penis, který sebou škubl a pak se posunul nad jeho hrudník. Jeho erekce vystupovala vpřed a brzy se začala dotýkat Harryho brady; to byl první pěkný pohled na mužovo tělo, které bylo blízko a mohl dohlédnout všude i bez brýlí. Otřásl se. Bylo skvělé a pulsující, pulsující mocí a potřebou. Modré žíly vystupovaly zpod jeho bílé pokožky. Jako tajemná mapa země, na kterou Harry nechtěl ani pomyslet. Lucius voněl a bylo vidět jak mu pulsují spánky, které byly zalité krví.
"No tak," řekl Lucius a šťouchl do Harryho rtů svým penisem. "Ochutnej mě."
"Ne tímhle zasraným způsobem."
"Tak mě kousni, dokud můžeš."
Oh ano. Zocelil se proti tomu hnusu a trochu pootevřel ústa. Dost na to, aby ho Lucius mohl strčit dovnitř. Avšak jen jeho kousek.
Do prdele.
Jeho ústa ho nechtěla poslouchat. Jeho čelist se blokla a jeho zuby se nechtěly přiblížit. Frustrovaný, vypustil zvuk, který byl něco mezi vzlykem a stenem.
"Velmi dobře. Otevři je ještě trochu a ten zvuk zopakuj."
"Ty parchante," snažil se říct Harry, ale ta řečená slova akorát umožnila Luciusovu penisu posunout se ještě o kousek dál a ještě dál. Dost na to, aby ho tam vstrčil celý, tlačíc na Harryho patro a líčko. A jeho penis -- Bože, byl tvrdý, tak tvrdý a bolestivý, a až velmi často se otíral o Luciusův zadek. Narážel do něj jen trochu, ale dost na to, aby byl už zase na pokraji orgasmu. Musel se naléhavě udělat. Tak zasraně naléhavě.
"Už ti je jasný účel? A ten by tě měl těšit, protože jsem k tobě také vázaný kouzlem."
Takže mě nemůžeš zabít, pokusil se říct Harry, ale namohl, protože jeho ústa byla plná Luciusova penisu, takže z něj vyšlo jen tlumené zavrčení. Ale Lucius pochopil jeho význam.
"Můžu, jestli mi odepřeš to potěšení," řekl a v příštím okamžiku lehce pohladil Harryho penis, který se napřímil. "Chceš se udělat?"
Rád bych ti odpověděl, ale nemůžu, protože držím tvého ptáka v puse, pomyslel si Harry.
"Takže můžu říct, že chceš," řekl Lucius, když se sklonil blíž, jako kdyby odhalil to tajemství. Ještě párkrát vstrčil svůj penis do Harryho úst, pak se odtáhl a nechal Harryho, který se celkem dusil a těžce dýchal.
"Jak ti můžu dát tolik potěšení, které tak moc potřebuješ v orální technice? Obávám se, že naše svatební noc vyžaduje víc tradičnější vyvrcholení."
"Jo, to máš pravdu. Znásilnění chlapců je víc tradiční."
"Nech si to divadlo. Je těžké znásilnění pro muže, který chce, aby se to líbilo i jeho ženě," řekl Lucius, posunující se po Harryho těle dolů z postele a spouštějící se dost pomalu na to, aby svůj chladný, hebký a vlhký penis lehce otíral o Harryho tělo. Stačilo to na to, aby se Harry začal proti své vůli chvět, očekávajíc chvíli, kdy se dotkne jeho penisu. "A já ti chci dát tu rozkoš. Ať chceš, nebo ne."
To byl šílený příkaz, že? Ale Lucius rozsekl jeho tělo ve dví. Jeho penis ječel po kontaktu, tření, po bezmyšlenkovité slasti z orgasmu, ale zbytek jeho těla a mysli ho svazoval v zoufalém utrpení.
Pak se Lucius úplně zvedl z Harryho těla a slezl z postele. Harryho zajímalo, jestli to mělo být zakončení. Být zanechán na posteli nažhavený a naštvaný. Fajn. Zavřel oči a znovu se snažil uklidnit svůj dech. Nádech, výdech. Nádech a výdech,
Nádech. Oh, do prdele. Na podnět doteku otevřel oči. Lucius klečel mezi jeho nohami a snažil se mu je roztáhnout. Začal strkat do jeho zadku. Jeho prsty byly hladké a nemilosrdné a ačkoli byl Harry velmi napjatý, tak do něj lehce klouzaly. Téměř je hnal, aby se začaly dotýkat jeho varlat, které to tak moc potřebovaly. Ale ty prsty tu část, kde to nejvíc potřeboval ignorovaly a směřovaly do části, kde to bylo strašně nepříjemné.
Bolest a nepohodlí přešlo ve stále vzrůstající erekci. Luciusovy prsty přejížděly přes něco, co ho přimělo sténat a znovu ztvrdnout. "Vidíš, Harry? Není to tak špatné."
"Vymrdaný perverzáku," zamumlal. Nebyl si jist, jestli tím myslí Luciuse, nebo sám sebe, protože jeho penisu to bylo velmi příjemném, ale byl to Lucius zkurvený Malfoy a on se nemohl cítit zase až tak dobře. Měl Luciusovy prsty v prdeli a předpokládal, že za chvíli tam bude mít i Luciusův penis, což bylo pro něj nemyslitelné a nenáviděl se za to, že tomu nechtěl nijak zabránit.
A pak ty prsty byly pryč. Jeho nohy byly zdviženy nahoru, na Luciusova ramena, a něco o hodně většího bylo vraženo do něj. Šíleně to bolelo a Harry to chtěl zastavit. Zatraceně, musel šíleně řvát, protože se Lucius začal šíleně smát.
"Nemíním se zastavit na dlouhou dobu. Takže máš nějaký nápad, jak může být i pro tebe skvělé, když budu hluboko v tvojí těsné prdelce? Nepopsatelně úžasné, to tě ujišťuji." Ještě párkrát přirazil a Harry znovu zaječel. "Ale slibuji, že se ti to bude líbit." A kluzká ruka uchopila Harryho penis a začala ho rychle zpracovávat.
Stále to bolelo. Nepřestalo to bolet. Ale každý impuls, který byl bolestivě vražen do jeho zadku, odpovídal šíleně zrychlující se extázi v jeho penisu a koulích. Jako kdyby vyvažovala všechno to nepříjemné, bolest a blaho, a on už později nestačil rozlišovat, co je co. Zvláště, když délka Luciusova penisu zavadila o ten skvělý bod dostávající ho do úžasné agónie a on sténal, znovu a znovu.
"Bastarde," zašeptal a zavřel oči.
"Oh ne, Harry. Dívej se na mě," přikázal Luicius. Jeho hlas byl chraplavý. Zkřivený chtíčem, vášní a vítězstvím. "Myslel sis, že jsi mě porazil. Zabil jsi mého pána, zabil jsi moji ženu a myslel sis, že jsi vyhrál. Ale teď jsi tady. Zlomený na mém penisu." každá část věty byla přerušována Luciusovým vrážením svého penisu do Harryho těla a tvrdým laskáním s jeho erekcí. "Vyhrál jsem, Harry."
"Ne," zalapal Harry po dechu. "Ne...ne zlomený."
ten úsměv na Luciusově tváři byl děsivý. "To je to, co si myslíš," řekl a najednou měl nějak obě ruce na Harrym - na jeho penisu a koulích. Tiskl je, klouzal po nich, škádlil je a Luciusovo tělo se v Harryho přizpůsobilo jeho pohybům. Harry se snažil stáhnout, ale orgasmus ho udeřil, jako zabíjející kletba. Harrym proběhl vlna vzteku a zařval, "nenávidím tě, nenávidím tě," a jeho semeno bouřlivě vystříklo do vzduchu.
"Já vím," zašeptal Lucius. Pohybující se stále rychleji, jeho tělo se třáslo a pevně svíral Harryho zadek. Nehnul se ani o píď. Harry zíral do Luciusových očí, ze kterých vyšlehávala chladný oheň. Tvář měl červenou vypětím a šíleností. Blond vlasy se pohybovaly kolem jeho hlavy jako světelný kruh, rychleji a rychleji, až se jeho oči nakonec zachvěly a jeho tělo se úplně roztřáslo. "Vyhrál jsem."
Harry tu noc nespal moc dobře, a to i přes to, že Lucius uvolnil šátky, které ho svazovaly. Polibky se mu snažil léčit rány, které se tam vyskytly a pak ho zanechal ležet v posteli samotného. Hádal, že Lucius v domě musí mít ještě nějakou jinou místnost, kde může spát a tahle myšlenka mu dala alespoň trochu úlevy. Nicméně se udržoval v polospánku a probouzel se s trhnutím. Hrůza vstupovala do jeho nočních můr a když svoje víčka znovu zavřel, tak se vše opakovalo od začátku. Hned ráno se vysoukal z postele a snažil se na zemi nalézt svoje šaty, kde původně byla jeho hůlka. Po chvíli zjistil, že šaty jsou přehozené přes opěradlo židle a jeho hůlka leží na nočním stolku. Horká z něj voda smyla poslední stopy Luciuse. Pak se oblékl a pomalu sešel dolů.
"Pane Harry," za sebou uslyšel vysoký, pisklavý hlas. Otočil se a uviděl klanícího se domácího skřítka. "Pan Lucius řekl, že vám mám přichystat na snídani, co si budete přát."
Pan Lucius. Vsadím se, že miluje, když ho tak nazývají, pomyslel si Harry. "Kde je?"
"Pan Lucius bude pryč celý den. Řekl, že si můžete dělat co chcete. Ale první snídaně!"
Harry měl pro sebe celý den. Prohlížel si to neznámé bohatství, které se vyskytovalo na Malfoyově panství. Cítil se zde jako vetřelec, a co hůř jako vězeň. Co předpokládal, že bude dělat? Nakonec šel ven a nechal si přinést od domácího skřítka svoje koště -- úžasně naleštěné a nablýskané, jako nové -- létal dokola nad trávou, řídil ho tak rychle, jak jen mohl.
Nahoru k obloze, jak nejvíc mohl. Vše, co zanechal pod sebou teď vypadalo jako hračky a on se cítil malinký, jako ten mráček na nebi. Plný svobody a štěstí. Až se téměř usmíval. Proč? Mohl letět do Londýna, nebo třeba i do Bradavic a nikdy se nevrátit zpět.
V okamžiku, kdy na to pomyslel, se jeho žaludek začal divně kroutit, až se musel pořádně chytit koštěte, aby nespadl dolů. Jeho mozek zaplavily obrázky z Azkabanu; navzdory teplému slunci se cítil šíleně ztuhlý zimou a raději udýchaně přistál na zemi, vedle plotu.
Který hloupý instinkt udělal to, že si najednou připadal tak svobodně? Byl však chycen kouzly a zákony. Mohl by létat v malých, malinkatých kroužcích a mohl by odletět pryč, ale nikde by se neschoval. Také mohl zapálit své zasrané koště. Stál, opírajíce se o něj a strnule hleděl do prázdna. Na nic se nesoustředil, až do té chvíle, než šla kolem starší dáma a přes plot na něj zavolala, "Dobrý den, pane Malfoyi," a on se nejednou probral a v naprosté panice utíkal zpět do Malfoyského sídla. Koště odhodil co nejblíže u domácího skřítka a co nejrychleji uháněl do svého pokoje.
Večeře s Luciusem byla tak divná a hrozně napjatá; seděli na protějších koncích dlouhého stolu a nepromluvili ani slovo. Což Harrymu velmi vyhovovalo. Ale když dojedli a Lucius odložil svůj talíř, přešel kolem stolu a chytil Harryho za ruku. Vedl ho nahoru po schodech a ošoustal ho. A zase mu to s ječením přišlo. Nenáviděl se za to. Nenáviděl za to Luciuse.
A to se opakovalo každý den: každý večer si ho Lucius bral, ale každé ráno opouštěl Harryho dřív, než se probudil a celé dny patřily jenom Harrymu.
Nějaký čas strávil v knihovně, která také obsahovala místnost s omezeným přístupem, tak jako v Bradavicích. Každé dveře byly otevřené - od podkroví, až po sklep; bylo zde skladiště a úschovna a dokonce i Luciusova pracovna. Dokonce po tom všem objevil, že může opouštět pozemky, pomocí kouzla Apparate, ale jen za předpokladů, že se zamýšlel vrátit zpátky.
Poslal Hedwiku Ronovi a Hermioně a domluvil se s nimi na pátek, že si zajdou do Děravého Kotle na oběd. Stalo se to po týdnu, kdy se konala svatba. "Jedna věc, o které s vámi nebudu mluvit, je ON," řekl a Hermiona ho pevně objala a Ron mu potřásl rukou. Místo toho poslouchal o Hermionině studiu medicíny a Ron mu vyprávěl o Famfrpálovém tréninku.
Ten večer, během večeře, sdělil Luciusovi. Že by se mohl připojit k Famfrpálovým tréninkům, nebo, že by mohl dělat něco na ministerstvu, třeba v Oboru záhad. Ale Lucius ho uzemnil chladným pohledem a sdělil mu, že ženy v Malfoyově rodině nikdy nepracovaly a on ho vyžaduje hlavně v posteli.
Ráno, tak jako obyčejně, byl Lucius zase pryč. Harry se nasnídal a šel do knihovny; rozhodl se, že si přečte všechno, co najde o kouzelnické manželské tradici -- o svatebních kouzlech a manželském právu. Jestli ovšem chtěl něco najít, tak se musel přinutit nemyslet na tak nebezpečná slova, jako je "útěk" a "svoboda".
Přizpůsobit se. To bylo vše, co potřeboval. Trochu moci, která by ho poslala zpět.
Jen myslel na to, že by měl poslat sovu Hermioně -- věděl, že ta by si v této knihovně věděla rady -- když v tu chvíli uslyšel bouchnutí hlavních dveří. Rychle zavřel 56 způsobů, jak upevnit vaši rodinu a dal ji zpět do police; vůbec netušil, proč je Lucius doma tak brzo.
Ale nebyl to Lucius, kdo vešel do knihovny. Byl to Draco. A šíleně se něčím chvástal.
Pottre, ty odporný bastarde! Co jsi udělal s mým otcem?"
"Hele Malfoyi, já jsem nic neudělal. On mě donutil --"
"Donutil tě! Jsem si jistý, že jsi donutil ty jeho. O co šlo? Ty jsi ho vydíral? Tak to se ti hodí, co? Myslel sis, že bys mohl těch svých slizkých rukou získat naše peníze? Jako nějaká zasraná vypočítavá děvka!" A mířil na něj svou hůlkou. Harry nervózně ustoupil dozadu a chtěl si vytáhnout z kapsy svou hůlku. "A dokonce jsi změnil panství. Dá se tomu vůbec uvěřit? Já jsem musel zmizet mimo tenhle dům a on sem klidně vejde!"
"Vyměnil jsem je," bylo slyšet Luciusův hlas ode dveří, "očekával jsem, že budeš s tím nebudeš souhlasit. A měl jsem pravdu."
Úžasné. Jestliže zde byla jedna věc, kterou Harry fakt nesnášel, tak to bylo, že musel být ve stejné místnosti jako Malfoy a teď zde musel být s oběma. Lucius zde musel mít nějaký druh alarmu, který ho informoval, že se zde Draco objevil. Možná, že se zabijí navzájem, pomyslel si nadějně, když se díval do jejich tváří.
"Jestli chceš způsobit katastrofu, tak to je jen tvoje věc, ale nemáš žádný důvod --"
"Moje žena si zaslouží respekt." Luciusova tvář byla přátelská, avšak jeho hlas byl odměřený.
"Takže to, co se povídá byla pravda!" vykřikl Draco. "Copak ses zbláznil?" Ukazujíce na Harryho. "Nemohl sis ho vzít. To jsi prostě nemohl udělat. Jsem si jist, že matka se teď musí obracet v hrobě."
"Je to pocta tvé matce, že jsem to udělal. Ty v tom teď nevidíš žádnou cestu, ale --"
"Úcta! Úcta!" Zařval znovu Draco. Jestli ho namístě netrefí šlak, myslel si Harry, tak bude fakt dobrý. Protože bylo jasné, že Draco byl teď téměř tak nešťastný jako Harry. "Toto je POTTER! Zabil mou matku! Na to jsi už zapomněl?!"
"Draco, ve skutečnosti jeho jméno už velmi dlouho není 'Potter'. Teď už je 'Malfoy'.
Ta slova donutila Draca, aby Harryho přestal přehlížet.
Harry se malinko zachvěl. "Nemám to rád o nic víc, než ty."
"Ale já," řekl Draco. Jeho hlas byl až odivně klidný. "Já s tím můžu něco udělat."
"Nebuď hlupák," vstoupil do toho Lucius.
Draco se jenom zasmál. "Řekl bych, že štěstí ti zase přeje." A otočil se na Harryho. "Jsi zde vítán oběma, jak jménem, tak penězmi. Já jsem měl dost obou od mé matky."
"Draco," varovně řekl Lucius, ale Draco ho přerušil.
"A já jen doufám, že to pro ní bude opravdu čest." Trochu zvýšil hlas. "Já, Draco, jsem se narodil pod jménem Black a Malfoy. Zřekl jsem se otcova jména Malfoy a zpřetrhal tak všechny vazby. Zříkám se svého otce. Zříkám se i svého dědictví. Zříkám se všech požadavků na Malfoyův majetek a popírám všechny nároky, jak kouzelnické, tak fyzické a taky se zříkám tohoto domu, kde jsem se narodil, jako dědic. Od tohoto dne budu známý jako Draco Black - syn a dědic Narcissy Black-Malfoyové. Přísahám u Boha, Merlina, Salazara a všech čarodějů a čarodějek na jejich čest.
Harry cítil praskání kolem budovy, když tohle Draco vyřkl. Byla to nepochybně nějaká rituální řeč. Něco silného a významného. Bylo to něco podobného, čím byl Harry svázán k Luciusovy při svatebním obřadu. Letmo se podíval na Luciuse; zíral na Draca, jeho tvář byla zachmuřená, ale vůbec do toho nezasahoval. Harry si pomyslel, že možná mu v tom zabraňovalo kouzlo. Byl si jistý, že cítí, jako by se sám nemohl pohnout, jako kdyby byl vázaný proudem těchto vyřčených slov, které vířily kolem Draca. Náhle Harry cítil, jak ten vír se obtáčí kolem něj, obklopuje ho a koluje celým jeho tělem s náhlou bolestí, která vystřelovala z jeho slabin do hrudi, jako pilíř ohně, který zabil Narcissu.
Začal ječet a padnul na kolena.
"Měl ses postarat o svou ženu, Luciusi," řekl Draco. "Já jsem na odchodu."
Harry ho sledoval, jak odchází. Byl to nějaký druh kouzla, které potřeboval. Něco, co mohl použít, aby zpřetrhal pouta, kterými ho Lucius svázal. Draco to udělal a Harry si nemyslel, že by mu někdy mohl tolik závidět, jako v této chvíli.
Až do té doby, kdy Luciusovy ruce chytily za jeho a pomalu ho zvedaly nahoru, pomáhajíce mu posadit se na měkkou sedačku pod oknem. Dokonce horší bylo, že tu pomoc opravdu potřeboval. V jeho hrudi pulzovala nesnesitelná bolest. Lucius se na něj zvláštně díval.
Konečně se Harry ozval. "Co se stalo?"
"Ty jsi to neslyšel?"
Harry slabě zaúpěl. "Dobře, Draco se zřejmě rozhodl změnit si jméno, ale proč to zasáhlo mě?"
"Harry," zavrněl Lucius. "Možná si pamatuješ, že jsme se minulý týden bavili o tvých, řekněme manželčiných povinnostech." Zvedajíc svou ruku ke sponě na Harryho šatu u krku a uvolnil ji. "To byla jedna z těch, ne kterou jsem zapomněl, protože jsem si myslel, že nikdy nebude použita. I přese všechno jsem měl dědice." Další uvolnění spony.
Ale ne. Harry cítil, jako by měl v žaludku ledové kuličky. Bolest, která ho tak mocně udeřila se pomalu začala vytrácet.
Přímo tam...
Do prdele.
"Nemáš zcela Narcvissin vzhled," Lucius mluvil a během toho pomalu odepínal Harryho šaty, které po chvíli dopadly na podlahu. "Ale myslím, že budeme mít úžasné děti. Co ty na to?"
"Do prdele." Tentokrát to už řekl nahlas. Tak, jak to vyřkl, tak to i myslel.
Lucius se usmál, když sklouzl rukou Harrymu mezi nohy. "Jaký skvělý nápad."
KONEC
Zpět
Komentáře: