Podvod
Miluji tě a ztrácím. Proč? "Já…chci být s tebou. Proč mi nedáš šanci? Proč mě nevyslechneš? Proč mě nechceš poslouchat?" Celou dobu se tě ptám. Celou dobu se na tebe dívám. Pozoruji každou linku ve tvém obličeji. V obličeji, který se ani nehne. V obličeji, na kterém nelze poznat žádný pocit. Nic neděláš. Proč sakra nic neděláš? Běsním. Ty však v křesle sedíš, popíjíš whisky a díváš se do ohně. Lituji. Lituji dne, kdy jsem udělala svou chybu. Ano, lituji! - den, kdy jsem byla s mužem, který měl teplou náruč. Ve kterém jsem se ztratila. Kterého jsem cítila. Nebyla to láska, jen vášeň. Horká, spalující, nezkrotná vášeň.
Vstáváš. Čekám, že mě uhodíš. Očekávám svůj trest. On však nepřichází. Proč nepřichází? Nesnáším dobu, kdy vynášíš ortel. Vleče se to. Stále mlčíš. Mezi námi je to dlouhé a stále horší tíživé ticho. Odkládáš sklenku na stůl. Jen cinkání skla ruší to hrobové ticho. Mlčíš. Stojíš přede mnou a stále mlčíš. Tvé oči, které se dívají někde za mě, na velkou polici plnou starých knih, se náhle dívají do mých. Tvrdě, mrazivě, hořce. Jsou černé. Tvé oči jsou jako uhel. Žhnou.
Prostupuje mnou strach. Strach, že mě hned vyhodíš. Nedivila bych se. Každý normální chlap by to udělal, ale ty ne…ty jen stále mlčíš. Pomalu přecházíš ke mně. Už…čekám fyzický trest. Proč sakra zrovna čekám tohle? Vždyť jsem vlastně nic neudělala. Jen si dopřála trochu štěstí. Pořád nic nepřichází. Napětí mezi námi by se dalo krájet. Už jsi tak blízko, že na svém obličeji cítím tvůj dech. Je horký a jde cítit po whisky. Nevím, co se v tobě odehrává. Stojím před tebou hrdě a čekám na svůj ortel.
Mučíš mě. To mlčení mě jednou zabije. Pohledy do očí jsou tvrdé, neústupné. Nakláníš se k mému uchu. Svým chraplavým hlasem šeptáš: "Udělala ses?" ptáš se. Ty se ptáš! Na sucho polknu.
To je opravdu jen to jediné, co tě zajímá? Sama sebe se ptám. "Ano," odpovídám. Tvá hlava se stáčí k ohni, do kterého zíráš. Co v něm vidíš? Máš se zajímat o mě, ne o oheň! Merline!, vysvoboď mě z těch muk!
Prudce se otáčíš. Házíš se mnou na pohovku. Nechápu! Co to děláš? Nebráním se. Vlastně mi to nevadí. V tvých očích vidím chtíč. Čistý zvířecí chtíč.
"Jak ti to dělal?" ptáš se chraplavě. Mé oči naplňuje děs. Děs, že mě budeš mučit. "Tak jak?!" zvyšuješ hlas, kterým prostupuje tvůj chtíč. Cítím tvůj horký dech. Chci tě uvolnit. Mám strach. Má ruka klouže mezi tvá stehna. Pevný, jako kleště, je tvůj stisk, když chytne na půli cesty mou ruku. Ve tvých očích je vzdor. "Ptal jsem se, jak ti to dělal!" výhružně zní tvůj hlas. Mou rukou mrštíš na stranu.
Dívám se ti do očí. "Rukou, pusou," odpovídám pevně a už nepřestávám mluvit. "Laskal má ňadra, krk…rty se postupně přesouval níž." Co se to se mnou děje? Mnou prostupuje vzrušení. Ani se nehnu, jen mé oči žhnou. Chci tě! "Rty sjížděl k mému bříšku, pupíku a posouval se stále níž. Přerývaně dýchám. Merline! Já jsem naprosto vzrušená!
Váhou svého těla mě přikováváš k pohovce. Stále ze mě nespouštíš oči. Ale nic neděláš. Proč sakra nic neděláš?! Můj dech se zrychluje, když si vzpomenu na jeho ruce, které se mě dotýkaly. Slastně přivírám oči. Chci ho. Chci tě!
Tvá ruka vjíždí mezi má stehna. Hlasitě zasténám. Má ruka se připojuje k tvé. Opět mi ji odstrkuješ. "Chci tě slyšet sténat, rozumíš. Volat mé jméno," vrčíš. Tvá ruka se začíná pohybovat mezi mými stehny. Mé tělo je napnuté jako struna. Stačí málo. Tak málo a já se ti oddám. Celá se ti oddám.
Otevírám oči. Tvrdě a nekompromisně mě políbíš. Tvůj jazyk svádí boj s mým. Poddávám se. Sténám do tvých úst. Tvá ruka se stále pohybuje mezi mými stehny. Strhni ze mě šaty, prolétne mi hlavou.
Jako bys četl mé myšlenky. Trháš ze mě tričko. Podprsenka křupe uprostřed. Vyděšeně tě sleduji. Stále se díváš do mých očí. Skláníš se k mému krku. Slastně zasténám, když mě na něj políbíš. Chci ti vjet rukou do vlasů. Namůžu! Držíš mé ruce od sebe. Ramínka podprsenky mě řežou do paží. Nevím proč, ale umocňuje to mé vzrušení.
Kousneš mě. Silně. Cítím, jak mi něco stéká po krku. Krev. S ďábelským úšklebkem mě pozoruješ. Pomalu olizuješ stékající krev z mého krku. Ranku vysáváš. Zasténám. Mé tělo se zvedá k tvému. Dotýkám se tě! Ale ty se odtahuješ. Ne! Řve můj mozek. Frustrovaně zavrčím. Pobaveně se mi díváš do tváře. Znovu mě tvrdě políbíš. Opakovaně ti sténám do úst.
Rty sjíždíš na můj hrudník. Laskáš má ňadra. Pečlivě se věnuješ mým bradavkám. Jsou tvrdé, až bolí. Jemně stiskneš. Potěšeně zasténám. Tvé rty - jsou tak horké, měkké…úžasné. Jazykem obkroužíš jednu a pak i druhou bradavku. Merline! Křičí mi v hlavě. Sjíždíš níž. Lemuješ cestičku mému pupíku. Jazykem vjíždíš dovnitř. Ty mě chceš zabít!
Využiju mých uvolněných rukou a vjíždím ti do vlasů a pevně je sevřu v dlani. Ne! Protestuji. Proč mi uhýbáš?! Slyšíš mé další frustrované vrčení. Postupuješ dál…níž…slyšíš mé sténání…níž. Zvedám pánev. Pohybuji s ní. Pevně mě za ni chytáš a znovu přibíjíš k pohovce. "Ne!" Z dálky slyším, jak proniká z mých úst na povrch. Ty mě však nutíš sténat. Tvůj jazyk zajíždí do mě. Tak dlouhý. Prsty mě nezapomínáš laskat. Už mě nemuč! Chci tě. "Chci tě!" uniká z mých úst.
Přestáváš. Pozoruješ mou tvář. Dívám se ti do očí. Aniž bys uhnul pohledem, přesouváš se nade mě a tvrdě do mě pronikáš. Nedokážu ve tvém obličeji číst. Ty nejsi vzrušený? S tebou to nic nedělá? Sténám.
Podařilo se mi vyvléknout z ramínek podprsenky. Mé ruce končí na tvém zadku, který pevně tisknu k sobě. Uniká ti tichý sten. Tak tichý, že kdybych se na tebe nedívala, tak to ani nepoznám.
Začínáš přirážet. Vycházím ti vstříc. Nemůžu. Nechci se ovládat jako ty hlasitě sténám. Zprvu se pohybuješ pomalu a vybičováváš naši touhu, vášeň…chtíč na nejvyšší míru. Jsi skvělý! Jak jsem mohla být tak slepá!
Tvá tvář je napjatá. Vraštíš čelo. Pozoruji cestičku vrásek nad tvým nosem. Hned ale všechny myšlenky zaplaším, protože začínáš přirážet rychleji…víc…silněji. Tvé pohyby se zkracují. Cítím, jak už sama dlouho nevydržím. Už nemůžu. Nevydržím. "Severusi!" řvu tvé jméno po tvých komnatách. Najednou cítím tvé sperma v sobě. S tichým vrčením jsi se udělal.
Nechápu to. Nejsem snad dobrá? Nejsem taková, jak si mě představuješ?zaplavují mne výčitky. Ležíš na mně a ztěžka oddechuješ. Hladím tě po zádech. Chci tě mít u sebe. Tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekala.
Odtahuješ se ode mě a vstáváš. Oblékáš se. Stále nechápu. Co jsem udělala špatně? Honí se mi hlavou. Ležím na pohovce nahá, vyčerpaná a ještě se mi nechce vstávat. Celé to bylo jako sen. Snažím se ještě užít si poslední doznívající slasti.
Zahlédnu tvůj pohled. Pohrdavý pohled, kterým sjíždíš mé tělo. "Vypadni," procedíš skrz zuby.
Vzpamatovávám se. Vyděšeně na tebe zírám. Vstávám a stoupám si za tvá záda. Přejedu rukou po tvém rameni. Uhýbáš. Znovu pozoruješ plameny praskajícího ohně. "Severusi," šeptám. "Miluji tě." Naléváš si whisky. Jako bys mě vůbec nevnímal. "Miluji tě," opakuji hlasitěji. Otáčíš se ke mně. Dobré znamení, usměju se v duchu. "Já vím," pronášíš se samolibým úšklebkem. Vyjeveně na tebe zírám.
Odcházíš. Nedokážu ze sebe vypravit ani hlásku. S otevřenou pusou zírám na tvá záda a na zavírající se dveře, mezi nimiž ještě slyším tvůj hlas, jak říká: "A zavři hlavní dveře. Posledně jsi na to zapomněla." chladně, a dveře se zavřou.
Beru své oblečení do dlaní. Pomalu se do něj nasoukám a opouštím tvé komnaty.
Co jsem vlastně čekala? Vždyť tě další noc budu mít zase. Tuhle hru hrajeme už pěkně dlouho.
KONEC
Zpět
Komentáře: