Sluneční paprsky prosvítaly přes listí, dopadajíc na lesní zem. Legolas se procházel a vdechoval tu úžasnou vůni lesa. Miloval lidi, se kterými cestoval, ale zde, v Lothlorienu, rád uvítal možnost být sám a nebo mezi svým vlastním lidem.
Legolas přejel rukou po hladké lesknoucí se kůře. Pod svými prsty cítil mízu, která pomalu stékala dolů. Sledoval kořeny, které se snažily prorůst zemí, aby našly vodu. Zvětšující se kruhy mu řekly, jak je strom asi starý. Tady byl klid. Zde mohl odpočívat.
Byl opřený o strom, když uslyšel někoho přijít. Otočil se a spatřil Haldira, správce Galadhrimu. Legolas byl potěšen. Ze všech lidí v Lorienu byl Haldir pro něj víc, než jen přítel. Již ten den, kdy spolu strávili hodinu v tichosti, pozorujíc šero před úsvitem.
"Vítej, Haldire," řekl Legolas s úsměvem na tváři. "Ale slyšel jsem tě přicházet. Kde se poděla tvá znalost lesa?"
"Máš mylnou představu o neschopnosti." Haldir se zastavil a tvář nechal v zákrytu stromu. "Kdybych věděl, že na tebe musím stále zapůsobit, tak bych ještě teď přiložil nůž k tvému hrdlu."
Legolas se smál. "Přišel jsi mi dělat společnost?" Stiskl Haldirovo rameno. "Půjdeme lovit, budeme zpívat, nebo si uděláme malou procházku pod stromy?"
"Ne," řekl Haldir. Zafoukal mírný vánek a několik Haldirových vlasů se svezlo po Legolasových prstech. "Celeborn, Pán Lorienu, si přeje, abys ho doprovázel, Legolasi. Byl jsem poslán, abych tě přivedl." Haldir uchopil ruku na svém rameni a na chvíli ji držel ve své. Na okamžik to vypadalo, jako by jeho slova vycházela přímo ze srdce, ale pak Legolase pustil a odvrátil se od něj. "Musíme jít. Celeborn mi nařídil, abych spěchal."
Legolase udivila Haldirova zdrženlivost, ale nijak se k tomu nevyjadřoval. Společně vystoupali po schodech, až na vrchol stromu. Zde byla umístěna Celebornova komnata. Legolas vstoupil a viděl, jak Celeborn sedí na dřevěné židli - hladké a dobře opracované. Další byla vedle něj, ale byla prázdná.
"Legolas Zelený lísteček, Princ Mirkwoodu," řekl Celeborn. "Toužím si s tebou pohovořit už pěkně dlouho." Stříbrné vlasy měl rozpuštěné na ramennou a v šeré místnosti vypadaly, jako by zářily niterným světlem.
Legolas se uklonil."Jak si přejete, můj pane."
"Je toho mnoho, co bych si přál od tebe se dovědět, můj příbuzný." A Celeborn se začal velmi dopodrobna Legolase vyptávat na jeho domov, jeho otce a jeho společníky. Legolas odpovídal velmi obezřetně a někdy se podivoval nad jeho otázkami. Celeborn byl vážný a stále ho plně pozoroval.
Legolas během celého jejich rozhovoru, stál a věděl, že Haldir stál stále za ním, ačkoli ho nemohl vidět. Vysoká okna byla otevřená a lehce jimi prostupoval vánek, ale místnost se zdála být tak úzká.
Když se Celeborn pozastavil a zaklonil se v židli, Legolas upřel svůj zrak k prázdné židli. "Pane Celeborne, kde je má Lady Galadriel?"
Přes Celebornovu tvář přešel stín. "Zde není, to je vše, co vím." Náhle se postavil. "Není tady."
Legolas byl zaražený. Pomyslel jen na to, že musí být zdvořilý. Cítil, jak se Haldir přesunul přímo za něj. Téměř nevědomě se napřímil.
"Ale ty jsi zde, Legolasi." Celeborn se přesunul jedním krokem blíž k Legolasovi a zastavil se přímo před ním. Doteď se zdál být vážný, nyní vypadal až nelidsky. Natáhl k Legolasovi ruku, která byla však jemná a pohladil ho po tváři. Nehtem ho však po ní škrábl.
"Jsi zde, v Lorienu." Celebornův dech byl horký a jeho tvář temná, částečně překrytá chladným lesklým pláštěm jeho vlasů.
Legolas rychle ustoupil, ale Haldir mu zablokoval cestu a chytil ho za ruku. Celeborn se k němu naklonil a políbil ho.
Celebornova ústa byla tvrdá a neústupná, jeho ruce svíraly Legolasovu tvář. Vůbec se k Legolasovi nepřitisknul, ale přesto mohl Legolas cítit náhlou váhu jeho těla. Přál si odtáhnout se od něj a sdělit Celebornovi, že zde nepřišel, aby si s ním hrál. Ale věděl, že se nesmí unáhlit.
Za ním stál Haldir, který se hrudí přitiskl k jeho zádům a hlavu zabořil do jeho vlasů. Vypadalo to, jako by jeho tělo bylo přikováno na jednom místě, ale mohl cítit, že se jemně třese. Ruce na Legolasových ramenou byly studené jako voda v řece. A Legolas věděl, že má Haldir strach.
To šokovalo Legolase víc, než Celebornův náhlý polibek. Nikdy nepředpokládal, že by se Haldir mohl čehokoliv bát, o to míň svého pána. Legolas se v tu chvíli začal obávat také. Přinejmenším by se Haldir vzepřel Celebornovi jen jednou: Držel Legolase, ale nebránil mu. Byl si jist, že kdyby ho pustil, tak by mu nebránil odejít a určitě by mu pomohl.
Celeborn se stáhl a sáhl za Legolase, aby se mohl dotknou Haldira. Pak se posadil zpět do židle a uvelebil se v ní. Možná, že to byl konec. Ale v Celebornově tváři se zračila touha víc, než jasná čepel. "Legolasi, budeš hrát s námi?"
Nebyla to otázka, takže na ni Legolas neodpověděl. Stál nehnutě a tak mohl cítit Haldirův dech. Haldir přiložil svá ústa k Legolasovému uchu a mluvil tak zlehka, že by ho raději Legolas slyšet mluvit nechtěl. "Omlouvám se."
Legolas věděl, že musí vydržet, ať se stane cokoliv. Nechtěl doplatit na nepřátelství Lorienu, než bude výprava skončena. Ale nemohl by zapomenout.
Celeborn se ze své židle ani nehnul, kromě jeho ruky. "Haldire, připrav ho a pak taky sebe."
Haldir otočil Legolase k sobě, tváří tvář. Podíval se Legolasovi do obličeje, když jeho ruce našly začátek Legolasovy tuniky. Zpráva v jeho šedých očích odrážela slova v Legolasově mysli. Ne takhle.
Dokonce i teď, když byla jeho kůže odhalená, Legolas myslel na to, že se vyprostí a bude čelit Celebornovi s Haldirem po svém boku. Ale jeho cesta byla již vybraná a když Haldirovy ruce rozvázaly tuniku na Legolasově hrudi a nechal ji spadnout na zem, Legolas se pokusil všechno zakrýt, ale byl to jen dotyk.
Haldir přemístil své ruce na vlastní šedý plášť a Legolas se natáhl, aby mu pomohl. Aby měl aspoň nějaké potěšení z té bolesti, ale Haldir potřásl hlavou a ve tváři se mu zračilo upozornění. Legolas tedy raději své ruce stáhl.
Když byl Haldir hotov, tak tam oba stáli svlečeni jen do půl těla. Celeborn je jen pozoroval. "Dotýkejte se navzájem." Celebornův hlas zvonil ve vzduchu, jako by trhnul řetězem.
Tak se začali navzájem dotýkat. Nedívali se však na Celeborna, jen pozorovali jeden druhého. Legolas rukou přejel přes Haldirova ramena a pak dolů po jeho hrudi. Haldir byl na elfa trochu širší a statnější. Kůže pod Legolasovými prsty byla teď horká a hřála ho.
Haldir pohladil Legolase po zádech a přitiskl svou tvář k jeho krku, aby ještě jednou mohl zašeptat Legolasovi do ucha. "On se zbláznil, Legolasi. Paní ho zavrhla a to ho úplně zlomilo."
Legolas přitiskl svou tvář na Haldirovu a při tom vjel prsty do jeho vlasů. "Proč mu to dovolíš?" Jeho oči se stočily k Celebornovi a byl jako přimražený. Celeborn stále seděl, lehce odpočívajíc, prsty propletené do sebe. Ale jeho oči žhnuly a byly upřené na Legolase. Usmál se na něj. Legolas se zachvěl a raději odvrátil svůj pohled.
"Ostatní jsou v jeho moci...Nemůžu jednat sám." Haldir zvedl hlavu a opřel se o Legolasovo čelo. Legolas pohlédl do jeho očí a věděl, že mluví pravdu. Nemusel už vůbec nic říkat.
Zatímco Legolas jednou rukou hladil Haldirovy slabiny, druhou mu vypisoval slůvka na paži.
Haldir na chvíli zavřel oči a Legolas věděl, že zde nebyla žádná pomoc. Legolasem cloumal hněv a lítost. Přitáhl si Haldira blíž, doufajíc, že ho svým tělem alespoň trochu posílí. Na chvíli splynuli, ale pak uslyšeli příkaz.
"Legolasi," řekl Celeborn. "Na kolena."
Legolas pohlédl do Haldirova obličeje a na chvíli váhal. Tahle slova nebyla opakovaná, ale ticho vzrůstalo a nakonec ho donutilo si kleknout. Upínal své oči k Haldirovým, a ani když klečel, nehodlal se dívat jinam.
Vše najednou zmizelo, až na tu neobyčejnou důvěrnost těla. Legolas stále upřeně hleděl do Haldirových očí a vytvořil si tak v mysli nové prostředí: tichý háj, hvězdy na nebi, vznešený cit v Haldirově tváři a tiché štěstí, které naplnilo jeho samotného. Tu samou představu mohl vidět i v Haldirových očích.
Ale když se Celeborn objevil za ním a začal ho hladit po vlasech, tak se jeho oči stočily neznámo kam a všude zavládla tma, až do konce.
Když Celeborn konečně uvolnil prsty, Legolas se postavil. Hořel a bojoval s třesoucími se končetinami. Celeborn se ještě zezadu natáhl k Legolasově tváři a pohladil ho. "Dovoluji ti odejít, Princi z Mirkwoodu. Ale také se můžeš vrátit, pokud by to bylo tvé přání."
Legolas popadl svou tuniku a bez odpovědi se otočil k odchodu. Celeborn však Haldira ještě nepropustil, takže Legolas sešel tedy dolů sám.
S nikým nepromluvil, ale vrátil se do svého háje, ke svému stromu. Přitiskl se k jeho kmenu a snažil se pročistit si mysl. Ale teď už nebyl žádný klid a obával se, že strom zachytí všechen jeho smutek, který v sobě měl.
Po nějaké době ucítil dotek na svém rameni. "Až tohle skončí," řekl Legolas. "Jestli tento svět tady bude stále, tak se vrátím a skoncujeme s tím."
Otočil se, vložil ruku do Haldirových vlasů a políbil ho.
And all should cry, Beware! Beware!
His flashing eyes, his silver hair!
Do not trust his heart of ice,
The elven lord, but fear betrayal.
For he has never taken sail,
Nor seen the lights of Paradise.