Mysl a tělo

Blížilo se odpoledne a s ním i další hodina v chladném, vlhkém a ponurém sklepení na hodině lektvarů. Tentokrát je čekal zvlášť složitý lektvar, jak jim Snape s potěšením a úšklebkem ve tváři minule sdělil. Hermiona rychle proletěla návod k přípravě a protočila oči. Ne, že by Harryho a Rona podceňovala, ale věděla, že dnes si je Snape opravdu vychutná.

Snape vplul do třídy tak tiše, že si ho nikdo nevšiml, a když ostrým, řezavým hlasem rozdal pokyny: „Strana 45, pusťte se do práce!“ snad všichni ve třídě nadskočili. „Páni, ten dnes ale vypadá nakrknutě!“ šeptl Ron Harrymu. „Nejspíš se zrovna vrátil z dostaveníčka s Voldemortem,“ odvětil Harry. „Mlčte vy dva a nedrážděte ho!“ šťouchla do Harryho Hermiona. Když zvedla oči, Snape ji probodával ostrým pohledem.

Bože, už zase Grangerová, Potter a Weasly, copak nemůžou aspoň jednou držet jazyk za zuby? Snape vstal, nakonec usoudil, že na téhle trojce si může aspoň trochu spravit náladu. Další z Brumbálových skvělých nápadů, soptil. Ten starej blázen si snad vážně myslí, že můžu Vy víte komu lhát do očí každej den. Snape ztracen ve svých myšlenkách, proplouval mezi lavicemi. Věděl, na co čeká. Potter i Weasly se ztratili už u druhého kroku a Grangerová a její smysl pro „kamarádství“...

Hermiona celá rozčepýřená házela drcené fazolky do svého kotlíku a po očku neustále sledovala Rona, aby to nezkazil ještě víc, než se mu to doteď povedlo. „Harry, ne! Kořen z třemdavy se tam má dát až po strouhaných hlístech,“ šeptem vykřikla. V tom okamžiku už se však Ronův lektvar zbarvil do ostře červena, místo, aby byl krásně průzračný.

„Slečno Všechno-vím-všechno-znám, sice je působivé sledovat vaši snahu uhlídat tři kotlíky, ale jistě sama uznáte, že to nemohu tolerovat!“ Hermiona nadskočila, vůbec netušila, že je Snape za nimi. Tu schopnost tiše a nepozorovaně se objevit přímo za zády ho snad naučil sám Voldemrt, pomyslela.

„Pottere, Weasley školní trest – dnes večer s Filchem. Máte radost? A samozřejmě nedostatečná.“ „Ale,…“ začal Harry. Snape ho však jediným gestem umlčel. Snapeova, nálada se ale nijak zvlášť nezlepšila. Přece jen čekal, že to bude větší zadostiučinění. Že by dráždění Pottera už nebyla taková zábava jako dřív? No nic, ještě zbývá Grangerová. I když je to nesnesitelná šprtka, sem tam projeví i známky inteligence, což je u studentů naprosto nezvyklé.

„Grangerová! Co je marabuta alternus?“ Hermiona jen lapala po dechu, ať přemýšlela, jak přemýšlela – ty slova v životě neslyšela. „Nevím,“ šeptla tiše a oči klopila někam ke Snapeovým kotníkům. Věděla, že to je přesně odpověď, po které toužil. „Že by snad slečna Všechno-vím-všechno-znám něco nevěděla,“ čišela ze Snapeova hlasu ironie. „Nečetla jste snad učebnici?“ „Četla“, řekla Hermiona tak tiše, že ji skoro nebylo slyšet. „Nejspíš jste při tom byla zaneprázdněná,“ sarkasticky mrkl na Ronovu ruku na jejím stehně. „Co Weasley? Nestačí, že vy jste budižkničemu?“ Hermiona zčervenala až za ušima a okamžitě Ronovu ruku setřásla. Snape však pokračoval: „Vím, že hormony jsou hormony a pan Weasley je neodolatelný. Hádám tedy, že studie potvrzující zvýšení mozkové aktivity vlivem orgasmu ve vašem případě asi neplatí nebo snad pan Weasley září v posteli stejně jako v lektvarech?“ Hermiona zuřila! Snape ji ponižuje před celou třídou, erotické narážky? Co to má být? Vždyť s Ronem nedošli dál než k polibkům… Kretén!!!

Snapeova mysl si na okamžik představila nahou Grangerovou, okamžitě tu představu zahnal. Sám překvapen, že k tomu vůbec došlo. Zašklebil se. Když nad tím ale teď uvažoval, Grangerová? Rychle ji sjel pohledem. Vůbec nebyl zhnusen tím, co vidí. Naopak. Nikdy dřív si toho nevšiml. Ty klíční kosti, úzký pas. Je tak křehká, že by se bál, že se mu v rukou rozsype. Změnila se, dospěla. Sledoval teď obrysy jejich ňader, jak se rýsují pod přiléhavým svetříkem. Jak nevinná, nezkušená…

Snape však najednou vyhrkl: „258!“ Hermiona zmateně vzhlédla a pak rychle začala listovat. Nalistovala předposlední stranu učebnice a tam na posledním řádku – Děkujeme rovněž společnosti Marabutas alternus, která se podílela na rozvozu těchto učebnic k dodavateli. Hermiona vybuchla vzteky. Tolik urážek, posměchu kvůli tomuto? Neudržela se a začala na Snapea křičet: „To snad nemyslíte vážně. Vy jste se úplně zbláznil! Co to je za otázky? A co máte co strkat nos do mýho vztahu? Vy jste, vy jste, …“ zarazila se. Ve Snapeově obličeji bylo na okamžik vidět překvapení. Že by snad Grangerová nebyla takový zbabělec? I když uvnitř zuřil, co si to vlastně dovolila, navenek nedal nic znát: „Co jsem, slečno Grangerová? Přešla vás snad odvaha?“ vrhl na ni další ze svých úšklebků. „Tak to dopovězte! – Hádám, že školní trest vás stejně nemine!“

Hermiona chvíli váhala, pak se ale nadechla a co nejpevnějším hlasem dodala: „Idiot a naprostý ignorant! Proč vás tak baví lidem ubližovat?“ V ten okamžik zazvonilo. Všichni se hrnuli ven z učebny, aby unikli očekávanému vzteku Severuse Snapea. Hermiona a Snape si zírali do očí, Snape byl tak blízko, Hermiona však nehodlala uhnout pohledem. Snape teď cítil její lehce malinovou vůni, dráždila ho, provokovala… Bože, proč zrovna ona? Mudlovská šmejdka?

Ron a Harry, kteří jako jediní kromě zuřící dvojice zůstali v učebně, šťouchli do Hermiony a vlekli ji ze sklepení. Snape se však probral: „Pottere, Weasley, koukejte zmizet! Grangerová, váš školní trest začíná právě teď!“ Přibouchl za Harrym a Ronem dveře. Hermiona se otočila, stála těsně u dveří, a když se Snape rychlým krokem přiblížil, couvla a narazila do nich. Snape ji probodával pohledem. Viděl jí do hlavy. Cítil její vztek, jak se mísí s pohrdáním. Na okamžik zahlídl i strach. Využil toho: „Vy se mě bojíte?“ „Ne!“ řekla Hermiona, ale ta otázka jí přišla divná, zachvěla se. Snape stál teď tak blízko. Bylo jí to nepříjemné, takže se ještě víc připlácla na dřevěné dveře.

Snape ji nepřestal probodávat pohledem. „Na okamžik mě napadlo, že v sobě máte aspoň špetku inteligence, Grangerová! Ale ten váš výstup? Jak pošetilé,“ prskal Snape. Hermionu to neuvěřitelně překvapilo, tohle naprosto nečekala. Byl to snad kompliment? Kompliment od Severuse Snapea? I když to už je teď asi stejně jedno.

Snape pokračoval: „S tímto emocionálním výstupem byste byla mrtvá do sekundy. Necháte se tak snadno ovládnout emocemi, vaším tělem. Naprosto jste ztratila rozum, neovládala jste se a dostal vás vztek.“ Hermiona nechápala. „Víte, jak Vy-víte-kdo trestá takovou slabost?“ „Ne, ale vy jako smrtijed mi to jistě povíte,“ štěkla drze Hermiona a okamžitě toho litovala. Snape zuřil, jak si tahle malá holka, může vůbec dovolit nazvat ho smrtijedem, v jeho tváři nebylo však poznat vůbec nic. Zuřil, ale zároveň ho ta malá drzá Grangerová nějak dráždila. Byl stále blíž jejího obličeje. Naklonil se a špičkou jazyka jí obkroužil ušní lalůček. Hermina nadskočila a ucukla. Neřekla však ani slovo. Snape jí pohlédl do očí. Viděl v nich teď tolik strachu jako nikdy před tím. Strach, zděšení i nechuť. Líbilo se mu to. Hermiona si připadala jako zkamenělá, jako by ji svázal kouzlem… Snape teď přistoupil ještě o krok, jeho noha se dotýkala její nohy, jeho hruď její. Snape jí jazykem znovu obkroužil ušní boltec a rukou jí chytil za krk. Hermiona se celá chvěla, nevěděla co dělat. Teď už se Snapeovy rty blížily k jejím, lehce se jí dotkl, tak lehce, jemně. To by od něj nikdy nečekala. Jeho rty, tak horké, měkké, se přitiskly na její. Cítila, jak do ní proniká jeho jazyk, jak si pohrává s jejím. Chvěla se teď jako by uběhla několik mil, nezmohla se však na odpor. Zrychleně dýchala a srdce jí bušilo jako by mělo vyskočit z těla. Když se konečně vzmohla na odpor, nebylo jí to nic platné – Snape jí pevně držel za zátylek a jemný polibek se změnil. Teď byl agresivní, hrubý nedovolil jí vysmeknout se. „Dost, nechte mě,“ vydala ze sebe Hermiona.“ „Myslíte, že je to tak snadné? Že prostě řeknete ne a ono to skončí?“

Hermioně se teď hnala hlavou jedna myšlenka za druhou. Proboha vždyť to nemůže, je to profesor, Brumbál by to nedovolil! Další ze Snapeových úšklebků: „Vidíte tady snad Brumbála?“ Jsem smrtijed, sama jste to řekla, a nevezme si snad smrtijed, cokoliv chce?“ Bože, on mi snad čte myšlenky, co teď? Mám křičet? Uslyší mne někdo? Dostalo se jí další odpovědi, aniž by položila otázku. „Ano, vidím vám do hlavy Grangerová a křik vás nezachrání.“ Snape byl stále klidný, držel teď Hermionu za zápěstí a pozoroval, jak těká pohledem po místnosti. Snaží se najít způsob jak z toho ven.

Hermiona teď myslela na nejhorší, vážně ji Snape ublíží? Chce, chce, co vlastně chce? Chce jí jen vyděsit? Nebo to myslí vážně a chce skutečně ji? Vezme si ji snad násilím, proti její vůli? Teď se jí před očima zjevil Ron, bože, jak to vysvětlí Ronovi? Vždyť to on měl být první? Hrdost a stud by jí nikdy nedovolili říct mu pravdu!

Snape byl překvapen: „To on má být první?“ Vidím, že Weasley se skutečně na nic nezmohl!“ „Mlčte“, křičela Hermiona. Snape jí ignoroval. Poprvé, opakoval si v duchu, bože, je nevinnější, než jsem čekal. Vzrušovala ho čím dál víc. Uvolnil Hermioně jedno zápěstí a vytáhl hůlku. Hermiona na chvíli myslela, že prostě pustí, že ji nechá odejít. Jak moc se mýlila. Snape udělal s hůlkou elegantní rychlý pohyb a Hermiona slyšela klapnout zámek. Pochopila, že výhružky myslí vážně. Znovu ji přitiskl ke dveřím a jazykem jí sjížděl po krku, zaklonil jí hlavu a něžně, intenzivně se jí dotýkal. Mávl hůlkou a svetřík zmizel. Snape začal rozepínat knoflíčky její blůzky. Stála tam a nesmírně se styděla, chtěla ho kopnout, utéct, ale Snape to poznal. „To bych na vašem místě nedělal, slečno Grangerová! Hermiona stála, ani nedutala. „Vidím, že teď se snažíte ovládat, ale na to už je trochu pozdě, jak jistě víte. To jste se měla naučit dřív. Nejen držet jazyk za zuby, ale zklidnit dech, váš tep. Neřekla jste ani slovo a každý by poznal, co se ve vás odehrává - zorničky zúžené strachem, vaše srdce buší na poplach!“ Jeho dlouhé prsty vjely pod blůzu, odložil hůlku. „Ukážu vám, co je to vášeň, co je touha, budete prosit, abych nepřestával, a budete to chtít znova a znova! Neovládnete se ani se sebevětším vypjetím sil!“

Hermiona ho nenáviděla každičkým kouskem svého těla, tu jeho samolibost a sebejistotu. Líbal jí a jeho polibky byly tak intenzivní. Motala se jí hlava a podlamovaly kolena. Ron ji tak nikdy nepolíbil, nikdy se takto necítila. Snape teď prozkoumával každičký záhyb jejích úst a rukama brouzdal po jejím těle. Když se jeho ruka přesunula na vnitřní stranu jejího stehna, cukla sebou, ale pokračoval. Věděla, že nemá cenu protestovat. Chvěla se víc a víc, ale už to nebyl strach. Teď vzal do úst její bradavku, ta okamžitě naběhla a ztvrdla – objížděl jí jazykem a lehce okusoval. Pohrával si s ní jako se sladkým ovocem. Rukou jí prohrábl vlasy a ona se opět zachvěla. Snape sjížděl podél linie jejího těla. Svými koleny ji přinutil rozkročit nohy od sebe a po stehně stoupal výš až pod sukni. Stáhl jí punčochy a cítil její horkost. „Říkal jsem vám, slečno Grangerová, že vaše tělo neovládnete,“ řekl ironicky. Hermiona se červenala, měl pravdu, ať chtěla či ne, vzrušoval ji. Nezmohla se na slovo. Z jejích úst vyšel slabý vzdech, snažila se to skrýt. Snape si toho všiml, pokračoval výš a kroužil prsty kolem lemu kalhotek. Přitisknutý k ní. Teď se jí díval přímo do očí, chtěl vidět každou její reakci, vědět co cítí! Oči ji prozrazovaly. Chvěla se víc a víc, měla strach, hrozný strach, ale zároveň byla zvědavá. Snape teď rychlým, prudkým pohybem stáhl její vlhké kalhotky.

Hermiona ještě před nikým nebyla tak odhalená, ani před Ronem. Strašně se styděla. Snapeovy ruce přejížděly po jejich nohou a zadečku, jazykem ochutnával její kůži a znovu ji políbil. Tentokrát ne tak něžně, vášnivěji, tvrději. Hermiona spolupracovala, propletly se jim jazyky. Snape si sundal plášť i vestu a Hermioniny ruce dal na svou nahou hruď. Ze zadečku pomalu sjížděl rukou vpřed, mezi její stehna. Prstem projel mezi jejími závojíčky. Byla tak horká, měkká. Skoro se jí podlomily nohy. Přinutil ji rozkročit nohy víc. Pohrával si s jejími závojíčky, třel je mezi prsty a dráždil jí poštěváček. Velmi pomalu, kroužil a pohyboval se tam a zpět. Hermiona sténala. Teď namířil svůj prst jinam, cítil panenskou blánu, pomalu klouzal dovnitř – hlouběji a hlouběji. Proklouzl panenskou blánou aniž by ji porušil. Hermiona mu chytla ruku, chtěla ho zastavit – on jí to však nedovolil. Palcem jí dál dráždil poštěváček. Třásla se a zhluboka dýchala, teď už se nebránila, vycházela mu vstříc. Dokonce ho políbila, teď se k němu přímo tiskla. Odtáhl jí, podíval se jí do očí! Zakláněla hlavu a prohýbala se v zádech jako luk. „Mám přestat?“ zašeptal jí Snape do ucha. Hermiona věděla, že vyhrál. Ale bylo jí to jedno: „Ne!“ odpověděla a Snape se usmál. „Popros!“ Hermiona vzdychala, nesnášela sama sebe za to, co se jí už už hrnulo z úst. „Nepřestávejte, prosím nepřestávejte!“ Snape zasunul do Hermiony další prst, opatrně tak, aby nepřerušil bránu. Trochu jí to bolelo, ale vzrušení bylo větší. Snape se zbavil kalhot a Hermiona se vylekala vybouleniny na jeho slipech. Snape to postřehl a políbil jí, „bude to bolet, ale pak už ti to bude jedno.“ Stáhl si spodní prádlo a vedl Hermioninu ruku ke svému přirození.

Hermiona se Snapea jemně, opatrně dotýkala. Zvědavě ho zkoumala. Přitiskl jí k sobě, byla skutečně tak křehká, jak si ji představoval. Líbal ji a pak ji přestal dráždit prsty. Hermiona čekala, že teď to přijde, zavřela oči, ale Snape si klekl mezi její nohy a dotkl se jí jazykem. Vsunul ho dovnitř, tak měkký, horký a kroužil. Sténala, nemohla to vydržet, zaťala ruce v pěst a dokázala stát jen díky Snapeovi, který ji přidržoval. Tohle nikdy nezažila. Teď už křičela a Snape se opět postavil a rukou zavedl svůj penis na správné místo. Hermionu zvedl za zadeček a prudce si ji posadil na klín. Cítil ten odpor, jak povoluje a Hermiona vykřikla. Teď ho pevně objímala, nehty mu zaryla do zad a z očí se jí tlačily slzy. Bolelo to, strašně to bolelo, cítila horko a pramínek krve na noze. Snape byl v ní. Pomalu, velmi pomalu se začal pohybovat, bolel ji i sebemenší pohyb, ale on ji políbil a opět začal dráždit její poštěváček a cumlat bradavky. Bolest ustupovala a cítila jen vášeň, touhu a rozkoš. Tempo pohybů se zvyšovalo, její dech se zkracoval. Od něžnosti přešel Snape k živočišnosti, divokosti a Hermiona si dřela záda o dřevěné dveře. Se Snapem vyvrcholili současně, pak ji několikrát políbil a beze slova se šel obléknout. Hermiona se sesunula k zemi, nohy ji neudržely. Bolelo ji celé tělo. Chvíli jen oddychovala a pak se rovněž začala oblékat. Snape na ni ani nepohlédl, když viděl, že je obléknutá, chladným a hlubokým hlasem řekl: „Pro dnešek je váš školní trest u konce, slečno Grangerová!“

KONEC


Zpět

Komentáře: