Shopping tour

glosy: červené glosy Mori, tyrkysové Saila


Pomalu ale jistě si musím přiznat, že vážně nejsem na opačné pohlaví. Což mi ale nepřipadá nijak nepochopitelné no mě po těch hromadách slashovejch ff už taky ne... no počkej, ale jak víš, že on to četl taky?, vzhledem k tomu, jaké holky se tady v Bradavicích mohou volně pohybovat (zmíním jenom Millicent Bulstrodovou, romantický večer na Astronomické věži se stal katastrofou, když jsem ji uviděl v jejím rajcovním růžovém spodním prádle…nebyl to zrovna pohled pro bohy) já bych klidně zmínila i Hermionu a její yetti hairstyle a Ginny, která je plochá jako prkno.... láskorádová má oboje...

Na jednu stranu je to také celkem logické, neboť jsem už, více či méně, měl všechny normální holky tady z Bradavic (při tom s Millicent jsem byl žel- nebo spíš díky bohu opilý ach to zrádné žel-, že já už vim na co má Harry úchylku... na růžovou...?).

Momentálně jsem v šestém ročníku a dělím se s Malfoyem o kartáček na zuby a na postel jsi zapomněla! neoficiální titul nejlépe vypadajícího nezadaného kluka Bradavic. To však nijak nevedlo k tomu, aby se naše vztahy v průběhu posledních let nějak zlepšily, právě naopak (to je divný, co...). Minulý rok se mezi námi dokonce konala soutěž, kdo dostane víc holek to by mě teda zajímalo, jak se do té jedné postele všici vlezou. ačkoli... není to důvod těch špatných vztahů...?

Nepopírám, že Malfoy vypadá docela dobře, na Zmijozela samozřejmě. Jeho světleblonďaté vlasy už nejsou tak mazlavě načesané dozadu, jak tomu bylo dříve. K čemuž došlo poté, co mu otec odmítl sponzorovat objemné nákupy lubrikantu a tím pádem musel začít místo něj používat pomádu. Jsi si tím tak úplně jistá? Co když jenom ztratil hreben a našel šampón? Myslím, že kdyby si až do třetího ročníku nemyl vlasy, tak by současnej stav nebyl výsledkem nálezu šamponu nýbrž koupí paruky. Eh, no, taky možnost. V tom případě si koupil šampón na paruku. Je poměrně štíhlý a jeho nádherné šedé oči… Sakra. Raději to nechme být a koncentrujme se na důležitější věci, které se nacházejí poněkud níže, jsou ale na neštěstí dobře skryty.

Teda, není to tak, že bych si nevzal, co se mi líbí, ale i Potter má svou hrdost. Nebudu přece nikomu vypichovat oči vidličkou. Od čeho mám Kráturu... jasně. s Kráturou si všichni oči vyndajou sami i bez vidličky.

Právě jsem s Ronem a Hermionou na cestě do Prasinek, abychom se tam podívali po okolí a užili si trochu zábavy všem je nám jasný jaké. Ti dva ještě pořád nepochopili, že patří k sobě. A jelikož nás nenapadá nic lepšího, rozhodne nakonec Hermiona, že si sedneme do kavárny hned vedle Medového ráje, abychom si dali zmrzlinový pohár a zase jednou se budeme opájet pivem a starými časy.

To celé ale končí velmi brzy tím, že po sobě Ron a Hermiona hodí zamilovaný pohled a chovají se jako prvňáci takže už to asi pochopili, ne? Ale odmítají to přiznat.

Na něco takového nemám náladu a promiňte mi, ale sex je jedna věc a láska zase jiná, přičemž já upřednostňuji to první, protože láska končí, podle mě, vždycky zklamáním. Možná má tento názor co dělat s mými přebytečnými hormony on existuje hormon skepse? očividně ano... s ohledem na absenci sexu v posledních týdnech(!) (když nepočítám Kráturu, ale skřítkové se přeci nepočítají, ne? No fuj, teď jsi mi dala do hlavy skutečně ošklivou představu. Dobře víš, že tyhle detaily vědět nepotřebuju. Pardon...), ale v této chvíli nejsou hluboké vztahy skutečně nic pro mě no jo skřítkové jsou mrchy malý, o jejich otvorech nemluvě, pokud se nepletu šlo o hloubku. určité partie by při dostatečné průraznosti určitě hluboké byly. Myslíš třeba ucho? Těsně vedle :D

Vzhledem k nové situaci se rozhodnu nejdřív navštívit nový obchod s oblečením pro teenagery wtf? Klídek, i takový věci už existujou, že to je mimo nás bude naším literárněvědeckým zaměřením. Něco takového si nemohu nechat ujít, neboť jsem tak říkajíc TEN vývěsní štít mladého kouzelnického světa a tudíž musím dbát o svůj, už bez toho, charismatický vzhled, což mi koneckonců není proti mysli.

Avšak jakmile vejdu do zmíněného obchodu, padne můj pohled rovnou na Blaise Zabiniho, docela dobře vypadajícího Zmijozela z mého ročníku, s černými dlouhými vlasy svázanými do copu, zhruba stejně vysokého jako já, který právě sedí v křesle před kabinkami na převlékání a neotesaně si čte noviny jak to vypadá když si někdo čte noviny neotesaně?? A co teprve otesaně? Otesá si z nich okraje dřív než začne číst? Neotesaný zmijozel s novinama? Co mu něco otesat... >;3 Poslední dobou se má za to, že chodí s Malfoyem, ale já si myslím, že ti dva jsou jednoduše jen dobří přátelé, nebo vlastně doufám doufám, doufám, že mě vezmou do trojkyzapomeň si ostříhat vlasy, idiote, a Draco si tě s ním může v klidu plést... Zatraceně, musím konečně přestat myslet na ten sen - ne spíše noční můru na dvou nohách. Byla to fakt hrůza, moje postel se postavila na dvě nohy, objevil se na ní Malfoyův obličej nahoře a Zabiniho dole a pokusila se mě znásilnit! perina má štyry rohy, pod perinou štyry nohy.... no v našem případě šest...

Nerozhozený Zabinim se vydávám do rohu s kalhotkami, abych se podíval po nějakých dalších tangových bokovkách. Po chvíli také nacházím jedny, které jsou mne hodné, je na nich výšivka plyšových medvídků s lízátky 18+, a jdu k převlékárnám.

Proč se na mě vlastně Zabini šklebí jak na bůh ví co? Pomalu se mi můj přirozený šarm opravdu stává prokletím…asi jsem si dnes neměl brát ty kozačky na jehlách. Aha, takže Ron a Hermiona ne že hází pohledy zamilované ale zoufalé. Že jeden na druhého to protože jsou zoufalí z Harryho vkusu na boty. No, a když se to veme kolem a kolem, ty síťovaný punčochy taky mít nemusel.

Zatraceně co se to tady se mnou děje? Kde? Hehe, s kým? :D

Odhrnuji závěs na stranu, a v tom jsem na zeď kabinky přitlačen velmi zuřivým Malfoyem, oblečeným jen v boxerkách, mimochodem, taky s medvídky. Škoda, že nemá tak jako já rád tanga, měli bychom stejné spodní prádlo.

Ok, to se dá vydržet - do prdele (ano přesně tam), příliš přebytečných hormonů…

"Zabini, jak často jsem ti už říkal, že nemáš cho… Pottere, co tu děláš? Od tebe bych to očekával nejméně…" šeptá mi Malfoy pomalu do ucha. Takže teď to bude strašné, protože Malfoy si právě všiml těch medvídkových kalhotek místo toho, aby mě pustil, napresoval mě mezi sebe a zeď, zřejmě ho naštval (nebo něco jiného?) náš stejný vkus na vzory, což pro mě, při mém momentálním duševním rozpoložení, není zrovna to nejlepší.

"Já…chtěl jsem si jen zkusit ty kalhotky…" začínám svůj zoufalý pokus o záchranu a navlékám si zmíněný kus oděvu přes hlavu, "…jako bych tě chtěl sledovat při převlíkání…" …je tady uvnitř tak horko, nebo proč se začínám tak potit? Žeby trapná situace vzniklá kalhotkami na hlavě?

"Takže důvodů jsi měl dost," odpoví Malfoy podle zásad trollí matematiky 1-2-moc spíš dost než moc v našem případě whatever :) a já pomalu cítím jak jeho horký dech hladí mou tvář, zatímco se jeho koleno těžkopádně vydává do nebezpečné oblasti, což přispívá k tomu, že se můj problém zvětšuje v nejpravějším smyslu toho slova. Něco takového se ale musí stát jenom mně, ještě ani jednou jsem v Malfoyově přítomnosti neměl své tělo pod kontrolou, což je celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, jak Malfoy ovládá kletbu Imperius… Ok, postupně se začínám nenávidět, ty kozačky byly chyba, moc prozrazujou podlamující se kolena, od teď už jenom conversky a z vlasů patka (samozřejmě tak, aby nezakryla mou úchvatnou jizvu)<….

"Tvrdý, Pottere?" ptá se mě Draco, ne Malfoy, a otírá se svým holým kolenem o mezitím vyboulené místo v mých kalhotách.

"Sni dál!" odpovídám trochu nerealisticky a pokouším se vymanit z jeho sevření - dlouho už to nevydržím… Malfoy a já v jedné úzké kabince, on napůl nahý, namáčknutí na sobě…

"Mám ti pomoct?" Zasraný Malfoy, čeho tím chce dosáhnout…(no čeho asi) on neví (ale ví...), jaké špinavé, sprosté, odpudivé a žádostivé myšlenky právě v tomto okamžiku mám, jistě že mi má pomoci… (jen se neboj, on to udělá...)

"Ty bláz…" Červený stupeň ohrožení! TO doufám NENÍ Malfoyova ruka, že? Ne, zřejmě jeho klepeto. Co si asi tak myslíš že mu vyrůstá z ramene, he? Pokládám si tuto rétorickou otázku, která mi právě v tomto… ááách… momentě moc nepomůůůů…že…Aha, tak ne. Nebyla Malfoyova, byla moje. V tom případě se omlouvám – co si asi tak myslíš že JÍ vyrůstá z ramene, he? Pořád jemu, dovolila jsem si mluvit za Pottera. Ah, sakra, tak to pardon :)

Pokus se koncentrovat. To není Malfoyova ruka, která se právě pomalu a lehce pohybuje na mém zvětšujícím se… zlehčuji velký problém k zvládnutí…

"To se ti líbí. Mám pravdu, Pottere?" ptá se mě Malfoy tónem, při kterém se mi ježí vlasy v zátylku.


Odpověď na tuto otázku mu teď nedám, protože vím, že by se celý obchod dozvěděl, co tady spolu… ne, vlastně co Malfoy dělá (já nic, já muzikant...) (logicky, klape jim to dobře, zvuky taky vydávajou, hotovej orchestr...).

Pomalu vidím všude okolo sebe hvězdičky zelený?, neboť pohyby se stávají intenzivnějšími a pnutí v nižším regionu je stále větší.

Malé kapičky potu se mi tvoří na čele, můj dech je stále více mělký a já se sám sebe ptám, zda můj otec, nebo Sirius, byli dříve také v takové situaci. Ale tyto myšlenky pak raději zavřu do nejtemnějšího rohu své hlavy jéé on má krychlovou hlavu! Nebo na ní má rohy? Tak teď fakt nevimtipla bych ty rohy. Inkubus mi k němu jako popis sedí líp než krabice.

Teprve teď si všimnu, že mi Malfoy úplně shrnul kalhoty dolů a tlačí mě s jasným záměrem na stoličku, která se nachází v převlékací kabince. Týjo to je postřeh.

Pokouším se uvolnit, zavírám oči a zkouším nemyslet na tu téměř… ach co to tu mluvím - na tu božskou ruku. Omt proč?! Tak buď se ti to nelíbí, v tom případě ho kopni a uteč, nebo se ti to líbí a nedělej kolem toho tolik keců

Do prdele… Náhle cítím něco teplého vlhkého, co savými pohyby obklopí mou momentálně jako kámen tvrdou erekci. Když otevřu oči, vidím Malfoye, který se na mě dívá očima zastřenýma touhou, než se zase věnuje svému úkolu - totiž dohnat mě k šílenství.

Potterovská hrdost sem, Potterovská hrdost tam, rozhoduji se ji teď nechat plavat a ignorovat, kdo tady provozuje tu nejlepší kuřbu na světě. Hurá třikrát sláva. Ohňostroj a fanfáry v závěsu... jen trochu jinak než je známe.

Jeho pohyby jsou stále rychlejší, jeho jazyk horce krouží okolo mého žaludu, slyším Malfoyův potlačený povzdech a zjišťuji, zjišťuji, krásný to slovo v týhle situaci, že se už brzo udělám.

Když ho vidím, jeho hlavu, jak se stále znovu v tom plynulém rytmu pohybuje nahoru a dolů, a jsem v té horké vlhké jeskyni, přijde mi to. Udělám se s hlasitým zasténáním Dracovi do pusy. Vidíte? Tady máte ten ohňostroj a fanfáry.

Pomalu se zase stávám pánem svých smyslů a vidím jak se Malfoy spokojeně sveze po stěně kabinky a dívá se na mě s pozdvihnutým obočím.

"Příště jsem na řadě já," míní Malfoy a počastuje mě velmi dvojsmyslným pohledem. Kde je ten druhej smysl? Žeby přepočítávání medvídků?

Překvapen, nebo spíš přepaden tímto výrokem výrok se zhmotnil a přetáhl ho větví přes hlavu no neřekla bych že větví, se zase obléknu a vypadnu z kabinky. Pryč od Zabiniho, který ještě stále klidně sedí ve svém křesle a směje se na mě, jako by přesně věděl, co se právě stalo v té malé kabince. Což je naprosto nemožné, vzhledem k tomu, že od ní byl vzdálen cca 30 cm a neprodyšně oddělen závěsem. Zapomínáš na noviny. Třeba mají ultra-sebestřednou auru.

Když se ženu směr východ, vidím tři malé prváky z Bradavic, kteří mě sledují s vylekaným výrazem a pak je mi už úplně jasné, že celý, a já myslím skutečně CELÝ, obchod slyšel, co se tam odehrálo. A můj obličej spíš nedecentně zrudne.

Vlastně je to tak trochu škoda, teď už se nemůžu producírovat… Proč bys nemohl? Vyjdi si s Malfoyem! Ale na to bych neměl vůbec myslet, neboť Malfoy, opakuji Draco Malfoy, mě právě vykouřil v převlíkací kabince. U Merlina, jak se mám ještě někdy odvážit vyjít na veřejnost? Samozřejmě, vůbec mě neposloucháš. Vyjdi si s ním.

Když vyjdu ven, potkám Hermionu a Rona, kteří se mě ptají, co jsem si koupil. A v tomto momentě si přísahám, že už nikdy ve svém zatraceném životě si nebudu kupovat bokovky… Ano, to byl opravdu zásadní zádrhel celého příběhu....

KONEC


Zpět

Komentáře: