Ach, Harry! Jak sis jen mohla myslet, že bych tě nechala jít proti Voldemortovi a jeho přisluhovačům samotného? Včera večer, když jsi o tom opět začal mluvit, jsem nevěřila vlastním uším.Já svým uším plně důvěřuji. Ale máš recht, holka: Důvěřuj, ale prověřuj. Dneska člověk nemůže věřit ani vlastním uším!!!
Tak to já mám taky rád jeden svůj kousek, ale ucho to
není… Ale prověřuju pravidelně! Opravdu si myslíš, že něco takového by pro mne bylo lepší?
Důvěřovat jim? Nebesa ne! Uši jsou vesměs podlé orgány!
A co teprve orgán!
Je pravda, že odstranění viteálů nám všem dalo zabrat.I moje uši trpěly…Já
přitom málem taky o něco přišel. O rozum? Ale Ron už vidí.
Jestli důvěřuje vlastním očím, tak mu to Probůh někdo rozmluvte!
A za moje zranění stejně mohl hlavně on! Divoch jeden!
Hermioniny uši a Hermionu od Svatého Munga pozítří propustí. Nebudou se sice ještě moci postavit
/a naneštěstí nejsou jediní -
vždyť říkám, že ničemu se nedá věřit/ s tebou
ani se svýma ušima a očima proti Pánu zla, ale mamka s taťkou, Fleur i ostatní se o ně
i o uši o bulvách nemluvě jistě dokážou postarat. I o jejich bezpečí
a nošení řádného kulicha, pěkně naraženého na těch uších.
A já si koupil novou krytku… Růžovou, heč!
Fialčičková je hezčí…
Poslední rok v Bradavicích jsem věnovala usilovnému – a tajnému – studiu
Nitrozpytu.Dokonce i na uši jsem v té době zapomínala!
A trénovalas na Snapeovi, že jo? Proto to s ním poslední
dobou nestálo za nic… Taky důvěřoval něčemu, čemu
neměl… A včera večer jsem v tvé mysli zahlédla… co vlastně?(Tak to ti ten Nitrozpyt nějak moc nešel, co?)Ty
mě fakt šmíruješ? Je možné, aby někdo viděl to, co se teprve ten druhý udělat chystá?
Ty si vážně chceš nechat uříznout ucho, Harry? Ne, to byl vlastně Van Gogh
CO si chci nechat uříznout, do toho nestrkej nos!
Páč tomu taky není radno věřit. Ten mladík, který se ráno plíží pryč z Doupěte a nechává všechny ostatní spát – tos přece nemohl být ty.
Nebyl to ani Van Gogh!Viděla jsem tam tvou babičku. Nebo to byl dědeček z pátého kolena? Ne, to namohl být on! On je už dva roky mrtvý. Nebo mohl?
Jasně – to byl přece dědečkův duch, ty hloupá! Vedeme
spolu zasvěcené hovory o nesmrtelnosti chrousta!
Ano, jestli chcete, tak jsem o této problematice maximálně informován.
Děedeeečkůůův duch, ou nech mě být. Já už víííckrááát.. Neeebuuuduuu pííít.
Jandu jsem vždycky žral. Je sladkej… Po tom, co jsme dnešní noci spolu prožili?
Vyměňovala jsem mu bažanta a plínu. Pak jsem mu přinesla nové zuby a on řekl: Hezčí smrtku jsem si ani nepřál. Ne, to nemohl být on…Ale
byl! Jen vystupoval inkognito.
To musel být ten Van Gogh.
A ne a ne a ne. No, vysvětlujte něco ženský!
Já vím, že ty jsi jediný, kdo může Toma a jeho uši porazit. Já ho nemám v plánu porazit, ale položit… Máš v sobě tolik lásky, a já se v ní odrážím a koupu jako v jasné tůni.V lásce? No, každej jsme nějakej! Někdo má rád uši a koupe se v lásce, jinej píše glosyJ. Nikdo nejsme dokonalej! A co moje matka? Že na tebe bliknu! Dobře, dobře. Maminka, Pan režisér, Taťána a šnek mají vždycky pravdu. Dnešní noc byla pro nás oba , pro mne a pro ucho,první a jedinečná.První noc s uchem??? A co teprve ty ostatní! A ty si myslíš, že nedokážu poznat, co se ti honí hlavou? Všichni tvrdí: „Oko- do duše okno.“ A já zas do hlavy vidim ušima. Nedokážeš… Kdybys poznala, že jsem přitom myslel na Toma, to by bylo asi jiný tóčo. Ty prase jedno perverzní! Hadofile… Ty se tolik bojíš, že by mi mohl někdo ublížit, že mi raději ublížíš sám…Uřízneš mi prst a ukousneš kus ucha! Tsss – já jím zásadně příborem! Teď spíš a máš zavřená víčka,při spaní to tak občas bývá, jak nezavřu oči, tak neusnu a neusnu, a tvá ústa se mi zdají tak moje a přitom tak cizí.Občas si říkám, jestli bych ti tu mou rtěnku neměla sebrat. Stejně se mi nikdy moc nelíbila. Viki má lepší, s nugátovou příchutí! Kde jí má? To nebude rtěnka… Jako by mi ještě před chvílí nešeptala sladká slůvka.Na to něžné „Miláčku, ocenil bych ,kdybys mě aspoň chvíli nebuzerovala,“ budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Bohužel, teď mají přísný a nepřístupný výraz. To je tím, že jsem si včera při famfrpálu vyrazil dva zuby. Zdá se ti asi o něčem, co tě trápí.Ne, Harry. Opravdu nemáš velké uši…A z těch brejlí taky neměj mindrák! Jsou cool…Zdálo se mi o něm… Co když miluje jiného? Kdo by mohl odolat tvým cool brýlím? Tak ráda bych ti pomohla, vzala tě ve snech za ruku a slíbila, že všechno bude dobré! Ale učili mě, že lhát se nemá. Promiň, Harry. Obrýlený Pottěr Trottel pro mě budeš až do smrti…No, s ním je to vždycky dobré. Ale jediné, co ti mohu slíbit, je to, že tě nikdy neopustím a budu tě následovat, at‘ se stane cokoli – a třeba i tajně a proti tvé vůli…Když se mě budeš chtít zbavit, sednu si ti za krk a budeš mě vláčet světem, dokud si nestrháš záda!!! To by mohla proplatit pojišťovna. Úraz ze zaměstnání…A to už mě nikdy nepustíš za kamarádama? Bude tam i Luciusek se slaďouškem Seviem? Půjdu s tebou!
Jen při tom pomyšlení, že bys mohl stát proti nim sám, mne mrazí.Raději s tebou pošlu uši. I když, uším se nesmí nikdy věřit!Já si s sebou radši vezmu svoje nádobíčko. Ešus vždycky bodne. Nemám strach z porážky, ani ze smrti – nesnesitelné je pro mne pomyšlení, že Ty někde umíráš a já jsem daleko a neslyším tvoje volání“Za hory, za doly! Mé zlaté parohy! Kde se pasou?“ Radši budu hledat nějakého Smolíčka. Tak pojď, já ti budu dělat jezinku. A co kdybys přežil bitvu.No jo? Co kdybys přežil bitvu? Tak tohle mě ještě nenapadlo? Opovaž se vrátit živej!Víš,kolik platim na životní pojistku? Ale vlastně jo. Ty možná přežiješ válku a konečně se odstěhuju k Vikimu, už ho vidim, jak tě tahá na vozejku a mění ti plínu, invalido, ale ne svá zranění, jen proto, že s tebou nebyl nikdo, kdo by dokázal provést všechna ta lékouzelnická zaříkadla, která jsme v Řádu tak dlouho pečlivě vynalézali.Ani ty proklaté uši to nesvedou! Nejlepší léčba je jen jediná – léčba elektrošokem! Já prostě nemám jinou možnost, jiná budoucnost než u tebe u smrtelné postele je pro mne horší než kletby, které se nepromíjejí…
KONEC
Zpět