Půlroční trmácení se od svých
přátel ke svému milenci bylo pro Harryho velmi náročné. Eh? Tušil, že Hermiona něco tuší, ale
nevytušil, co tuší, tak toho tušení nechal ale na nic se ho neptala, takže jí nemusel nic
vysvětlovat. Za to Ron mu zbaštil všechny čokoládové
žabky výmluvy, kterými si vytvářel alibi. Jsem
Bond, James Bond. Byl za to však velmi vděčný, protože teď to ještě
někomu vysvětlovat, tak to by se asi dobrovolně šel podívat za Voldemortem a
zeptal se ho, co má dneska k večeři, zda by mu
nechtěl prokázat službu. Až se divil, že je poslední dobou klid. Asi si Voldy našel někoho jiného… Bych se nedivila, když je po ruce třeba Červíček…
Remus ho čas od času opravdu důkladně ošukal připravoval na konečnou bitvu, ale i když mnohdy byli tak vyčerpaní, že už se nemohli ani postavit na nohy, když důkladně tak důkladně tak stále jejich dostaveníčka končila v posteli. Zem je trošku tvrdá. Ani jeden však už nebyl tak nenasytný jako Ron s Hermionou první den, kdy se oba setkali v Bradavicích.
Za to Severus se poslední dobou
zklidnil. Dobře ojetý Severus… ani se mu nedivím. Čas
od času dokonce musel vynechávat hodiny, aby mohl se svým milencem strávit víc
času. Dokonce by se dalo říct, že byl šťastný, ale on si to samozřejmě nechtěl
připustit. Sám to nazýval „vzájemná výpomoc ve věci
nejpotřebnější“ a Sirius s ním samozřejmě souhlasil ve všech
směrech. Nahoře, dole i uprostřed. Aspoň na
něčem se shodli. Jinak jejich dostaveníčka vypadala jako by se pokaždé konala
závěrečná bitva. Ještě, že se nepřidal Voldy. Jednou
se tam vyskytl i Harry s Remusem a nemohli
odolat, tak vytvořili grupáč. oči měli vykulené zděšením. To, co tam
spatřili, se nedalo nazvat nepořádkem. Nedokázali na to ani najít to správné
slovo. Já ti ho najdu – bordel, čurbes..mohla bych
pokračovat do nekonečna. Tak se raději vzdali komentování kouzelnických
hrátek jejich přátel a šli si po svých. V pokoji
o poschodí výš je to přece jen pohodlnější.
Teď se však blížily Vánoce a ani
jeden si nedokázal představit, že by právě o Vánocích měl být sám. Jenomže
neměli moc na výběr, když se Sirius nesměl z baráku ani hnout. Tak když ho hodíš do cementu, tak se ti asi opravdu nepohne.
A o Vánocích tam bude nejspíš téměř celý Řád. Třeba
bude mít i Moody chuť udělat grupáč. Kudy chodili, tudy přemýšleli, a z hlavy se jim čím dál víc kouřilo až připomínali tovární komíny, jak to udělat, ale
žádné rozumné řešení jim nepřicházelo na mysl. Stále
si nemohli přiznat, že jsou blbí jak tago. Buď to utají nebo se to
všichni dozví. Aspoň na něco přišli. Jediný,
kdo o tom asi něco věděl, byl Brumbál, protože se
s nimi samozřejmě každý čtvrtek stýkal ale ten to raději také
nekomentoval. To museli být teda hodně špatní
v posteli. Dokonce byl rád, protože to bylo aspoň prospěšné Řádu. A zapomněl dodat, že i jemu.Typické
pro Brumbála.
*****
Byl už poslední den školy a
všichni měli své věci už sbalené. Já bych odtamtud
taky padala rychlostí blesku. Školou se rozlila žíravina
vánoční atmosféra a Hagrid, jako vždy, se
snažil odtamtud vypadnout jako první dotáhl obrovský smrk a Kratiknot se
ho snažil ozdobit. Ale ani dvoupatrové štafle mu
nepomohly, aby na špičku pověsil hvězdičku. McGonagallová věšela neposlušné studenty a
k tomu přibrala i Kratiknota všude lamety a nad vchod dala obrovský
svazek jmelí, aby se mu téměř nemohl vyhnout žádný student. „Tak a tady to máte děcka! Jste si mysleli, že na mě
vyzrajete! To ještě nevíte, kdo jsem!“ a ani si neuvědomila, že pod jmelím
stojí sama. Najednou se zjevil Brumbál a vášnivě ji políbil. Jde vidět, že jemu
je to opravdu jedno, ke které straně se přidá. Takže všichni samozřejmě
chodili kolem zdi se zavřenýma očima, protože to bylo
opravdu nechutné.Cukroví, které se peklo v hradní kuchyni bylo
cítit až do těch nejvyšších pater. Že by se
malounko připálilo?? Myslíš, že cukroví může
podpálit barák, když je strážce tajemství Brumbál? A dokonce i Snape se
netvářil jako Belzebub a pomáhal s výzdobou. Živě
si ho dokážu představit J. „Severusi, podal bys mi prosím toho andělíčka.“ zašvitořila Minerva,
když se vzpamatovala z toho polibku. „Ale jistě drahá kolegyně a dejte
pozor, aby vám nespadl!“ poučoval ji Severus.
Všechna děcka se však už těšila
na poslední den, ať můžou konečně ze školy odejít. Vůbec
se jim nedivím! Tentokrát tam nezůstal nikdo. Hmm…
Protiva se neměl jak zabavit. Hrad střežila jen kouzla, která byla
kolem. Kolo, kolo mlýnský za čtyři rýnský…
Brumbál zůstával ve škole
samozřejmě jako poslední. A vyčkával, až se Minerva
upraví a v nestřežené chvíli ji může zase políbit. Fuj, to je ale chlípné.
Avšak tentokráte mu unikla nevymluvil
ani jednomu z členů Řádu, aby odešli. Takže
nestřežený okamžik se nekonal. Všichni se domluvili, že půjdou společně.
Albusi, máš smůlu! Budeš si muset vybrat, jak jsi teda
orientovaný. Akorát měli trochu problém se vměstnat do Brumbálovy
ředitelny a chytnout se tak velkého hrnce, který jim
spadl na hlavu fungoval jako přenášedlo. Po celou dobu si Harry
s Remusem vyměňovali pohledy, protože se jim
chtělo děsně zvracet a stále jim hlavou kolovalo, zda to mají spustit teď nebo to vydrží až k Siriusovi
jestli bude jejich tajemství prozrazeno nebo ne. Jsem
zvědavá, kdy to přestanou řešit. Severus se do toho raději nemíchal,
protože míchat už zapomněl ten v tom měl
jasno. Že by se mu rozsvítilo? Když o tom tak přemýšlím, začalo to nenápadně. Bude
jasno, beze srážek…Bude to muset nějak těch 14 dní přežít bez „vzájemné
výpomoci ve věci nejpotřebnější“, ale jak, to
ještě nevěděl. To by mě taky zajímalo!
Jakmile se všichni přemístili na
Grimmauldovo náměstí, tak je přivítal hlasitý jekot Siriusovy matky. Sirius je
vzápětí přivítal také řevem ukrutným. A Krátura nic?L Konala se dlouhá ceremonie podávání si rukou „Na, tahle je celkem zachovalá…“ a objímání se.
Jakmile se přiblížil k Severusovi, tak zjistil, že si neumyl vlasy a ruce už došly má
vražedný výraz, který u něj už dlouho neviděl. „Srabusi, ty jsi tu taky? A kdo
tě pozval?“ řekl na přivítanou Sirius. „Samozřejmě, že
mě pozývat nikdo nemusel, protože jsem se pozval sám, ty úchyle!“ Zaburácel
Severus, až se málem všechno zřítilo na zem. Samozřejmě kromě drahé Siriusovy
matinky, která stále skřehotala. Severus se k tomu raději
nevyjadřoval a pokračoval do kuchyně, kde hodil
mastné vlasy do dřezu, ale už nezjistil, jestli
mají šampon se usadil ve velkém dřezu křesle
a sesunul se až pod kohoutek téměř
k podlaze, jakoby se chtěl vypařit. Ale pára mu
moc nepomohla, protože z křesla stále čouhal jeho velký skobovitý nos. Molly
se automaticky vrhla k němu plotně a
začala páru odstraňovat, protože se jí jeho nos moc
nezamlouval vařit horkou čokoládu. A následně
se přiškvařila taky. Ostatní zašli do svých pokojů a vybalili si věci,
protože Krátura toho samozřejmě nebyl schopen. Měl
nemocenskou. Pokoje byly rozdělené na malé
kousíčky stejně, jako vždy. Harry spal s Ronem, já myslela, že ti dva už spolu nic nemají… Ginny
s Hermionou, ale, že by nový pár? Remus si
dal věci k Siriusovi, já nestíhám, jak se to tu
páruje Severus dostal svůj vlastní pokoj po
mamince Blackové s růžovými záclonkami a ostatní si už taky našli
svá místa. Například v kuchyni, ve sklepě a
dokonce i v Kráturově pelechu. No
jasně, Krátura trčí venku na mraze - proto ta nemocenská!
Jak Harry s Remusem, tak
Sirius se Severusem kolem chodili a že nelítali? Křídla taky došla, jako by se mezi nimi nikdy nic
nedělo. Hlavně nenápadně! Mnohdy to šlo velmi
obtížně, když se museli plazit po zemi ale
museli to nějak vydržet. Na záchod se v leže
opravdu těžko plazí. Severus prohlásil, že se
už na záchod plazit
nehodlá tam neměl vůbec jezdit a chtěl se přemístit zpět do Bradavic. To
mu však zatrhl Brumbál, který s ním měl jiné
plány, takže zase odešel s prázdnou. Ne,
s plným Brumbálem…
Konečně nastal Štědrý den. Hoj ty Štědrý večere! Ehm…to nic.. I když si
většinou dávají dárky až na Boží hod, tak si večer vždy dají aspoň jeden dárek.
Aspoň něco, když už nic. Molly na snídani
uvařila horkou čokoládu Umí ona taky něco jinýho?? a
zase se k ní přiškvařila usmažila
palačinky, které byly tvrdé jako šutr po
kterých se hned každému vylomily zuby zaprášilo.
Už zase tam je ten bordel. Poté všichni odběhli
maratón do svých pokojů a začali zuřivě škubat všechno, co se kolem nich naskytlo – peřiny, spoluobyvatele…Matčin
obraz zabalovat své dárky. Harry se zavřel u Klofana, ten se musel dobře škubat, protože ho Ron celé
ráno otravoval cyankáli s tím, co mu koupil.
Kulové kamaráde. A
bez přehazovačky! Tentokráte nedostaneš nic.
možná ty ranní palačinky. Celý den téměř nikdo nevylezl ze svého pokoje.
Akorát sváteční oběd snědli všichni společně. A na
záchod chodili taky všichni společně. A na
prkýnku taky seděli všichni společně. Stavěli
pyramidu.
Konečně nastal ten dlouho
očekávaný večer. Molly s Hermionou a Ginny připravily večeři, na kterou
dlouho nikdo nezapomene. Tak jestli to dopadlo jak ty
ranní palačinky, tak to určitě nikdo nezapomene. Každý si stále přidával,
až pukli v míse nezbylo ani pro
Kráturu. A všichni měli tak zabetonované břicho, že
pak nezbylo místo ani na záchodě.
„Jsem rád, že jsme se tady sešli u pozůstalosti našeho milovaného zesnulého v tak
houfném počtu,“ svolal ovce řekl pastýř Brumbál, když se všichni usadili před
krbem, aby mohli nechat ztvrdnout ten beton v
žaludku na němž byly pověšené punčochy upletené
Siriusovou uřvanou maminkou a vedle stál obrovský mamut A měl dlouhé
žahnuté žuby naholu? Pardon, to je trochu jiné zvíře… strom a na jeho
špičce klu se tyčil velký zlatý andělíček,
který se ale moc slavnostně netvářil. Se mu
nedivím, taková vobluda… „Doufám, že každý najde pod stromečkem to, co
si přál nebo to, co si zaslouží,“ pokračoval dál šibalsky. By mě zajímalo, co si přál naleznout on. Tak to tam budou určitě nějaké ty šlupky od brambor, uhlí
(když už tam je ten Belzebub) a další užitečné věci. Myslím však, že asi
nebude těchto příležitostí mnoho, a proto bych si s vámi chtěl zašu…pardon…promluvit o nastávajících časech. Bohužel vám musím sdělit, že už se brzy odeberu do věčných
lovišť lovit tam mamuty z doby ledové a chtěl bych sepsat svou závěť. Je
tady mnoho z vás, kteří mají svá loviště tajemství.
A proto bych se s vámi chtěl podělit o to své. Všichni,
co tady sedíme máme jen jeden cíl a to je ten mamut
vedle krbu, 100 bodů pro toho, kdo sestřelí toho andělíčka!, aby všechno
dopadlo dobře a všichni přežili lov a neumrzli časy, které nás čekají. Bohužel, se mnou se už nedá počítat, takže mě vynechte. Byl
bych rád, kdyby, když už tady nebudu
přátelství, která mezi vámi vznikla, byla trvalá. Až
za hrob. Aby vás spojovala pouta lásky, která se nedají rozdělit.“ No potěš koště! Rozněžnělý Brumbál! Tohle ještě chybělo! A nemyslí spíš klepeta?? V tu
chvíli si oba páry vyměnily všechny cennosti, aby jim
neukrad snubní prsteny významné
pohledy a vzhlédli k Brumbálovi, který je také pozoroval. A už se sápal po první porcelánové váze, kterou chtěli
schovat. Seděli totiž všichni vedle sebe a tak
se jim dařilo pečlivě všechno kontrolovat a schovávat Severus to jen
okomentoval tím, že si nemohl prostě vybrat lepší místo na schovávání cenností. Avšak seděli za všemi ostatními, takže se
mohli chytit za ruce. Aby těma rukama nedělali něco
nepatřičného, že. Brumbál tedy mohl vidět pouto, které se mezi nimi
vytvořilo. Když si předali zlatý náhrdelník a zamotali
se do něj.
Na chvíli zavládlo hrobové ticho,
ale rozčísl ho Brumbál. Asi dostal hřeben. Jak říkám, až za hrob. „Tak na co čekáte? Všichni do hromadného hrobu! Kdo tam bude první?“ a sotva to
dořekl, tak mu Moody podkopl nohy svou
dřevěnou protézou a přitom mu vyletělo oko. Myslím,
že pod stromečkem se skrývají mnohá překvapení.“ Mamutí
mláďátka! prohodil Moodyho krbem znovu
se šibalským úsměvem. Potřeboval jeho dřevěnou nohu
na podpal, aby mohl ugrilovat mamutí pečeni. A
kly použil jako špejle.
Dárků bylo mnoho, ale největší
radost měl asi Ron, který dostal od Harryho nové koště - Nimbus 2006. Wow, nový model… by mě zajímalo, jak se s ním zametá. Ostatní
si dali jen drobnosti. Molly jen pořád nadávala, ať netrhají ten balící papír,
že se ještě bude hodit na zabalení Brumbála místo
balzamování. No jo, mumifikace přijde draho. Avšak ani sám Brumbál nedbal jejích slov. Asi se chtěl nechat balzamovat. Není nadto se pěkně namazat a promazat. Dokonce
i pro Severuse se tam našel jeden dárek a ten byl překvapivě od Harryho. To čumím! Severus tam neseděl mezi nimi jak sup číhající
na zbytky? To však věděl jen Harry a Severus poté, co si vyměnili
pohledy, když Severus pátral po tom, kdo mu ten dárek mohl věnovat. No, bomba hnojůvka je pěkná svině, že? Bylo to
kouzelné pero, které dokázalo měnit barvy podle
Severusovy nálady. Čili do kysele zelena. Jako zavařená okurka v láku. Harry si totiž před
nedávnem všiml, že vypadá jako okurka jeho
starý brk je už pěkně opelichaný. No, když jenom
jeden brk…a ne celý pták…
Většina šla spát už hodně brzy,
protože byli z toho celodenního shonu pěkně utahaní. Nakonec tam zůstal
jen Harry, Remus, Sirius a Severus. 4 mušketýři. Jeden za všechny a všichni toho jednoho propíchli… Každý
se nějak snažil odlákat pozornost. Jeden tančil, druhý
zpíval… tak to se pak opravdu nedivím, že všichni zdrhli. Severus dělal,
že čte a stále nehodlal přiznat, že písmenka mu nic
neříkají, Sirius tam ještě čistil krb, takže
byl z něho černoušek a Harry s Remusem se zapáleně bavili o
nějakých kouzlech. Když zjistili, že jim
z toho začíná doutnat hábit, že je vzduch čistý, tak Sirius jen
mávl hůlkou na dveře a zavřel je. Sakra, blbé dveře!
Zase mě nechtějí poslouchat. No tak, bude to?“ Ale dveře se na něj vykvákly.
„Konečně sami, ale bez dveří,“ vydechl s úlevou a obrátil se hned na Severuse, aby šel zavřít. „Severusi, tys byl dneska příjemný jako osina v zadku. To ses nemohl aspoň trochu krotit? Tvé péro jsem viděl na míle daleko a tos nechtěl, aby to někdo poznal!“ řekl mu vyčítavě.
„A to jsem měl riskovat, že nás odhalí?“ obořil se na něj Severus. „Ses pomát, ne?“
„S tím
tvým velkým kohoutem by nás odhalil každý, ty blbe!“ zajíkal se Sirius.
Ale po těchto slovech si už leželi v náručí a nenasytně se líbali. Remus s Harrym je na chvíli pozorovali Fuj! Šmíráci! a potlačovali výbuchy granátu, který k nim dolétl od Siriusovy matičky smíchu. Nechtěli ale ztrácet čas, takže se na granát vykašlali a na sebe taky bleskurychle vrhli. Až do nich uhodil hrom. Bum! Oba ale měli strach, že někdo uslyší to hromobití, přijde a uvidí je.
Nebyli moc daleko od pravdy. Od lži byli asi jen centimetr a od hromobití asi 20minut. Najednou
se ozvala rána a bomba vybuchla dveře se se
zapraskáním otevřely. Klika cvakla, dvéře letí..
V nich stály pod plachetkou osoba, dvě
postavy, které na ně s pusou dokořán zíraly. Pod
plachetkou toho ale asi moc neviděli. Avšak i když se dveře otevřely a
oni tam po celou dobu stáli hmm, tak ani
jeden si jich nevšiml koho čeho?, protože
byli zabráni do osoby, kterou už tak dlouho potřebovali. Tahle věta dává opravdu velký smysl! Uff, kde jsem tohle
zase sebrala!
Obě postavy se po chvíli vzpamatovaly a vstoupily dovnitř. A bomba vybuchla podruhé. Raději zase za sebou dveře zavřeli. Aby nevybuchla do třetice všeho dobrého i zlého. Když už byla ta chvíle tak strašně nekonečná, tak se rozhodli si vyžádat pozornost. Hodili tam tedy další granát. Bylo to lepší, než nedělat nic.
„Ehm, Ehm…“ odkašlal si jeden. A vyplivl plíce. Když ani to nepomohlo, tak druhý z plna hrdla zařval: „Tuberkulóza a Voldemort útočí!“ další bomba vybuchla a kupodivu měl štěstí, že se dobře trefil. Oba páry se od sebe odtrhly a teď zase na ně s otevřenou pusou jenom pusou? zírali oni.
První se vzpamatoval Harry.
„Frede, Georgi? Co-co ko-ko kyryký tady děláte? Na, puťa
puťa… Neslyšeli jsme vás přicházet.“ řekl rozpačitě A snesl vejce.. „A ty
bomby jsme taky neslyšeli vybuchovat.“ dodal Remus.
„Není divu, když jste celou dobu byli zabráni do snášení vajec…do těch vašich hrátek.“ ozval se po chvíli George.
„Buďte rádi, že jste to neschytali přímo do ksichtu to nebyla třeba
naše máma, protože ta by vám je všechny sebrala tu
by asi trefil šlak a další granát. A hlavně
z tebe Harry. To by asi opravdu neunesla.“ Co,
granát? Kopu vajec? dodal se smíchem
a zbytkem plicní tkáně na rtech Fred.
No fuj! To je fakt nechutné!! Myslím ale, že by
neunesla to minové pole…
„Ale, profesor Snape.“ řekl pobaveně George. „Tak už je mi jasné, proč jste vynechával tolik hodin a měl vůbec rozhozený svůj režim.“ Že by mu počítal periodu?? Co víš, co všechno mu počítal… Teď už to nevydržel a vrhl se k nim a začal se smát.
Severus se na ně jen zlostně podíval a chtěl vstát. Oba Weasleyovci jen potřásli hlavou. A na zem dopadlo pár pilin. „Kvůli nám nemusíte vstávat a uklízet, vzdávat se těchto hrátek. Sami moc dobře víme, že občas nějaké piliny trousíme, co znamená něco před někým tajit, takže se nemusíte bát, že bychom to na vás prozradili.“ řekl už uklidněný Fred.
„Prostě dělejme, jako by se nic
nestalo.“ doplnil ho George. Jako by žádné piliny
neexistovaly.
„O tobě a profesoru Lupinovi jsme
to už věděli dávno, Harry.“ řekl po chvíli Fred a podíval se na Harryho. Že by ho špehovali?
Po pravdě, Harryho to vůbec nepřekvapilo, protože věděl, že dvojčata znají Hrad i poslepu i po hluchu lépe, než kdokoliv jiný.
„Já vám nevěřím,“ zavrčel Severus
a proměnil se v psa.
Neke, on je taky zvěromág? Nebo to je nakažlivé? Myslíš tu tuberu?
„No, pane profesore, tak se s tím budete nějak muset vypořádat po svém a začnete nám věřit, protože ani jinou možnost nemáte.“ ušklíbl se George.
„Chlapci, slibte nám, že to
nikomu neřeknete.“ ozval se konečně Remus. Jinak
vám budu neustále výt pod oknem.
Fred se na něj s udivením
podíval. „My? A něco o vás říct? Ha, tak to bychom opravdu byli ti poslední!“
ujistil ho Fred. To bychom měli po večerním kinu!
„Ale za to chceme něco na
oplátku.“ využil příležitosti George. Častější
promítání?
Všichni čtyři na něj vykulili oči až se jim odkutálely do krbu.
„A co by to tak mělo být?“ utrousil Severus na podlahu hovno.
„Severusi, ty ses od minule stále ještě nepoučil, co? A stále netušíš, kde je tady záchod!“ řekl se zacpaným nosem Sirius. Ale borůvkové lívance neměl, ne? Ne, to udělaly ty palačinkové šutry…
„Mít od vás pokoj.“ řekl Fred. „Ale ještě nám tam dodáte ty růžové křesílka, které jsme viděli v Obrtlé. „Prostě nás necháte na pokoji spát s vámi, samozřejmě. Ve škole se nám do ničeho nebudete plést ponožky, ať budeme dělat cokoliv. Budete prostě dělat hluchého i slepého. A hlavně blbého.“ dokončil svou myšlenku.
Všichni tři se začali bouřlivě smát. „A to je všechno?“ ozval se pobaveně Remus. Akorát Severus na svém obličeji vystřídal pár barev, ale červená se na něm neukázala, protože dostala nožičky a utekla.
„To je víc, než si myslíte.“ začala
se obě dvojčata smát. To tam je veselý spolek.
„Severusi, myslím, že nemáš na výběr.“ řekl po chvíli Sirius, když už téměř nemohl popadnout dech a museli mu donést kyslíkovou bombu. A vrazil mu facku, protože ji po něm hodil pusu. Severus se na něj vražedně podíval za co že to dostal, ale Sirius se nenechal zviklat. Začal ho vášnivě líbat, až Severus polevil a roztopil se dostal se pod něj. Zase byli lehce mimo si dali jointa? a dvojčata se stále ještě nemohla uklidnit a museli se smát.
„Dobře, dobře!“ vřískl zpoza
Siriuse Severus. „Dám vám svatý pokoj! I
s Panenkou Marií na obrázku! Ale jestli to nedodržíte a něco
řeknete, tak vám ji seberu! vás uřknu!“ zasyčel. Popřípadě uštknu!
„To by vám už stejně bylo houby – že by muchomůrky? platné, protože by to věděla celá škola a tu bohužel uřknout, uštknout nemůžete!“ A tentokráte se začali smát všichni.
„No, myslím, že je čas jít spát.“ řekl Fred.
„Souhlasím Frede.“ řekl George. A chytli se za ruce a spokojeně odpochodovali.
„Jo, jestli potřebujete trochu soukromí, tak není problém. My se vyspíme u tebe Harry a Ronovi něco namluvíme pohádku. O ztraceném sirotkovi, kterého sežral vlkodlak. A pak se divíš, že děti vraždí! Akorát si toho nesmí všimnout máma.“ dodal ještě Fred a s tím oba odešli nahoru.
Severus byl na nohou jako první.
„Tak na co ještě čekáte? Slyšeli jste je, ne?“ řekl rezolutně. Oni po něm ale nechtěli úplnou poslušnost ve všem…Ten se do toho nějak hrne…. Jde vidět, že absťák je svině…
Všichni tři se na sebe podívali,
ale už se nedokázali smát. Chytli křeč.
Noc strávili všichni společně. Jéé, grupáč! Wohou! Harry se nastěhoval
k Remusovi a Sirius k Severusovi. Tak zase
nic… Naštěstí nebyl problém s přemisťováním, takže měli perfektní
alibi. Už jsem říkal, že jsem Bond? Takže suché
Martini a nezapomeňte, protřepat, nemíchat! Martini,
baby.
Bylo celkem zábavné ožrat se do němoty, jak otrávili alkoholem poslední dny. Pokaždé, když se ztřískali zjistili, že jsou sami, tak se snažili vypít co nejvíc Martini, aby jim je někdo nešlohl být co nejvíc spolu a užívat si každé kapky strávené chvíle s tím druhým. Fred a George jim po většinu času sekundovali a dopíjeli zbytky dělali ochranku a vždy jim dali nějak nenápadně vědět, že někdo jde. Hlavně nenápadně! Házeli prázdnými lahvemi od Martini. Dokonce to bylo i zábavné. Severus se zase přestal tvářit jak Belzebub poté, co mu přistála jedna láhev na hlavě a také si to snažil co nejvíc lahví ukořistit užít.
*****
Vánoční svátky utekly jako suché Martini voda a všichni se museli vrátit zpět do
Bradavic. Teda kromě Siriuse a jeho uječené matky, která se nemohla odlepit ze zdi čas od času vzbudila, když
se při jejich hrátkách někdo omylem opřel o její obraz.
„Ach, Severusi, ještě….mohl bys z toho mou matku vynechat?“ A samozřejmě omylem na ni vylil nějaký chlast. Fuj, ta
musela ale smrdět! A kromě Krátury, samozřejmě,
který v tu chvíli abstinoval. Protože
na něj nezbylo.
Sirius se rozloučil se Severusem, ale věděl, že se stejně brzy vrátí s další dávkou chlastu, protože mu bude chybět.
Harry byl celkem rád, že se o
nich aspoň někdo dozvěděl, protože kluci se z něj snažili vždycky všechno pití vytáhnout, a tak si o tom mohl aspoň
s někým nerušeně promluvit. Když nechtěl chodit
do protialkoholické léčebny, tak neměl na výběr.
Jakmile se však vrátili do
Bradavic, která se změnila na protialkoholní léčebnu tak je čekalo
pár velmi nemilých překvapení. Přísný režim. Bez
chlastu. Bez sexu. Zatím ještě ani sama já
nevím, vo co go J Jo, tak to asi nejsi samaJ Víš jak, ve dvou se to lépe táhneJ