Vánoce v Doupěti jsou strašná a úžasná věc, pomyslela si Hermiona. Nic takového, jako klidná rána doma s ní a s jejími rodiči, opatrné rozbalování dárků a schovávání balícího papíru na příští rok, tady neexistuje. Tady jsou místnosti hlučné, papír je trhán a vyhazován. Každý začaruje nějakou ozdobu, která je v místnosti a nikdo nevěnuje pozornost, když dojde k roztřesení stromu a ozdoby se rozdrnčí.
Hodina mezi rozbalováním dárků (úžasné) a připravováním večeře (strašné), je obdobím klidu, kdy se každý pokouší udělat něco normálního. Hermiona se už koupala, ale chtěla --potřebovala -- si ještě umýt vlasy, ale zdálo se, že už není šance, že by se do koupelny ještě dostala. Seděla u jídelního stolu a prolistovávala si Sto užitečných domácích kouzel; možná tam bude něco, co by mohla místo toho udělat. Ale ta kouzla byla příliš ris kantní a v každém případě chtěla použít ten nový šampon, který si koupila, než sem přijela. Měl by snadno uhladit vlasy a Hermiona měla už dost toho prázdninového optimismu myslet si, že by přinejmenším mohla konečně rozčesat své vlasy.
Zaslechla zvonění rolniček a odsunování židle a když vzhlédla, uviděla George, který si sedl naproti ní. Alespoň si myslela, že to je George. Ano, byl to samozřejmě George Weasley, s vínově červeným svetrem a jasně červeným kloboukem (s rolničkami), všechny o sebe příšerně rachotily a téměř i o jeho rezavé vlasy. Vyškubl jí knihu z ruky. "Uvažuješ usadit se v salonu?" řekl. Rolničky se rozcinkaly pokaždé, když se pohnul. Měl tu čepici na sobě už v 7 ráno a Hermioně (a každému kolem) už lezly na nervy v 7:05.
"Musíš mi to brát?" Nedala mu možnost odpovědět, ale škubnutím zavadila o jeho hlavu a kniha spadla na židli vedle ní.
"Můžeš mi ostříhat vlasy, jestli se ti to bude líbit." George si prohrábl vlasy a postavil se na špičky, než si zase zlehka sedl zpátky. "Ale ne natáčet." Když jsme byli děti, tak mi Fred jednou natočil vlasy a byl to pro mě traumatizující zážitek.
Hermiona se tomu musela smát. "Jaké trauma?"
"Udělal jsem Fredovi monokl." George si položil ruku na hruď. "Bylo těžké zranit svého vlastního bratra."
Hermiona se smála. "Zajímalo by mě, kdo z vás byl hezčí -- ty s kudrlinami, nebo Fred s monoklem."
"Jsem překvapený, že se divíš," řekl George. "Já jsem byl vždycky hezčí než Fred."
"Jasně. Do té doby, dokud sis nenasadil ten klobouk." Trochu se zamračila. "Možná, že bych ho měla nosit já, než si budu moct umýt vlasy."
"Umyj si je tady."
"V kuchyňském dřezu?" Hermiona o tom nikdy neuvažovala. Doma to neměla nikdy povolené. Ale doma měla vlastní koupelnu s citrónově pruhovanými ručníky a růžovým mýdlem.
"Mamce to nebude vadit. Když jsme byli malí, tak si tady myla vlasy dost často. Jenom seženu ručník."
George odešel nějaký najít a Hermiona si přivolala šampon. Pustila vodu, která byla příjemná a horká. Musí být v této domácnosti použito silné ohřívací kouzlo.
Goerge dal ručník vedle ní. Byl zelený a vybledlý. Sklonila hlavu a doufala, že se nebouchne do kohoutku.
"Počkej," slyšela říkat George, "pomůžu ti." Postavil se vedle ní a jeho ruce vjely do jejích vlasů a směřoval ji pod vodu. Otočil trochu její hlavu, ze strany na stranu a ona cítila váhu vody, která jí tekla na hlavu.
Když jí začal umývat, tak první její myšlenka byla odstrčit ho. Kdo ví, jestli by jí vlasy jen umyl? Taky je mohla mít zelené, jako ten ručník, který donesl. Ale jeho ruce byly jemné a tak v něj nemohla nemít důvěru.
Šampon byl studený, když sklouzl na její krk. George to dělal pomalu a masíroval její pokožku pevnými tahy. Bylo to už hodně dlouho, kdy někdo Hermioně myl vlasy a ona zapomněla, jak je to příjemné. Její kůže byla teplá a brněla. Avšak nevěděla, jestli to dělá ten šampon, nebo George.
Zavřela oči a trochu se kolébala, když se jí dotýkaly Georgovy konečky prstů. Byla klidná, uvolněná. Víc klidná, než si myslela, že může kdy být v Doupěti na Vánoce. George se posunul tak, že stál napůl za ní a nakláněl se. Jeho noha byla opřená o její a jeho hrudník se opíral o její ramena.
Teplo ji zaplavilo pod kůží a věděla, že to není šampon. Byl to George, který vyvolal její chvění a ji to pojednou těšilo. Něco v jejím žaludku se začalo kroutit a lapala po dechu.
Voda ji znovu stékala po hlavě. George pustil vodu na její vlasy, vymyl mýdlo a jeho prsty se zapletly do jejích vlasů. To je trochu moc na nový šampon, pomyslela si Hermiona a usmála se, protože teď se o to vůbec nestarala.
Zastavil vodu a zabalil jí hlavu do ručníku. Hermiona se postavila a trochu zavrávorala. George se na ni usmíval a ona se usmála taky. "Děkuji. Jsou teď mé vlasy zelené?"
"Ne, jsou krásné." Sehnul se a Hermiona věděla, že se jí chystá políbit a taky ji políbil. Otřel její vlhké tváře vlhkými prsty. Položila mu ruku na rameno a polibek byl delší, než měl být, to vánoční ráno ve Weasleyovic kuchyni. Ale najednou uslyšeli ve vedlejší místnosti hlasy. Odskočili od sebe a stáli tam a koukali se na sebe s ruměncem ve tvářích.
"Veselé Vánoce," řekla Hermiona hodně hlasitě a oba se rozesmáli.
"Veselé Vánoce," řekl George a rychle jí stiskl ruku, než se vrhnul do vedlejšího pokoje, chytil svůj klobouk a připojil se k Ronovi a Ginny argumentovat, který dárek je lepší.
Hermiona šla nahoru do svého pokoje a vysušila si vlasy. Zachoval se dnes docela dobře. "To musí být tím šamponem," řekla nahlas a se smíchem padla na postel. Uvažovala, jestli se má George po večeři zeptat, jestli by se s ní nešel projít.