Být smrtijedem

1. kapitola

… strhl se boj. Pán zla se rozhlížel a hledal Harryho. Byla jsem vtažena do té bitvy, i když jsem se tomu mermomocí snažila vyhnout. Stříbrná maska smrtijedů mi bránila ve vidění do boku. Mávla jsem si před obličejem hůlkou a ona se rozplynula.
Musím ho najít! V davu bojujících kouzelníku vrhajících po sobě zuřivě kletby jsem zahlédla Luciusovy zlaté vlasy. Vydala jsem se za ním. Sledovala jsem jeho i Narcisu. Najednou mi zmizeli v hradu, ale za okamžik jsem je znovu zahlédla ve velké síni. Objímali se s ním. Nerozhlíželi se. Nejdřív se přemístila Narcisa, následována Luciusem.
„Draco!“ Vylekaně se otočil. Pohlédl mi do očí. „Draco, kam to jdeš, nechceš přece odejít, že ne?“ zeptala jsem se ho, i když odpověď jsem už dávno znala. Chtěl utéct.
„Avery, nech mě jít. Chceme jen dál žít…“
„Zbabělče!“ zařvala jsem na něj a namířila mu na hrudník hůlku. Chtěla jsem na něj zaječet kletbu, která by mu moc neublížila. Místo toho: „Avada kedavra!“ Z hůlky vyšel zelený záblesk a Draco se zhroutil k zemi mrtvý. „Ne!“
„Ne!“ vykřikla jsem a probudila se. Slzy na tvářích se mísily s potem. Postavila jsem nohy na zem a vydala se do mojí malé koupelničky. Opřela jsem se rukama o umyvadlo. Zrcadlo jsem měla před sebou, přesto jsem měla hlavu skloněnou a nepohlédla jsem do něj ze strachu, co tam uvidím. Pustila jsem vodu a opláchla si obličej. Jednou, dvakrát, třikrát.
Zítra je můj první pracovní den a já budu mít kruhy pod očima jako bych se v noci nevyspala. Což je vlastně pravda.
Vrátila jsem se do postele, ale oči jsem už nezavřela. Měla jsem takový strach. Strach z toho, o čem bude další z mých nesčetných nočních můr. Z toho, co přijde zítra, z toho, jestli ho uvidím, jestli mě pozná, jestli mě bude nenávidět, jestli tu vůbec bude, jestli na mě moji noční strašáci zanechali stopu tak viditelnou, že si jí všimnou i studenti.
Co si vůbec mám vzít na sebe? Tak dlouho jsem žila v mudlovském světě, že už si nepamatuji, co se na takovém postu nosí za oblečení, vlastně ani nevím, zda někdy takový post vůbec kdy byl.
Vlastně je zásluhou štěstí, že jsem v Bradavicích. Šla jsem jen na vyhlášený konkurz na ředitelčinu asistentku. Nedávala jsem si žádné šance, že bych mohla uspět. Bylo mi položeno tolik otázek a ta poslední rozhodla, i když kvůli té další, neoficiální, jsem si tím místem nebyla moc jistá.
„Studovala jste v Bradavicích, slečno Carrowová?“ zeptala se mě ředitelka a pohlédla na mě zkoumavým pohledem.
„Ano, studovala jsem na zmijozelské koleji.“
„Vaše jméno. Něco mi říká. Nesetkaly jsme se už mimo školu?“
„Já… ehm…“ odkašlala jsem si nervózně, „… totiž, ne nesetkaly, ale znala jste mého otce a mou tetu,“ špitla jsem potichu. „Amycus a Alecta Carrowovi.“ Sklonila jsem hlavu v očekávaném odmítnutí.
„Ach, jistě… Amycus a Alecta. Dobře. Tak tedy uvidíme se později při vyhlášení výherce konkurzu.“
 Ta vzpomínka mě docela pohltila. Jak je možné, že zrovna já mám takový pech?
***
Hábit. Rozhodla jsem se na poslední chvíli. Vybrat vhodný oděv mi trvalo skoro hodinu.
Teď jsem stála před velkou síní a nevěděla, jestli vejít, nebo se vrátit a přijít pod vlivem mnoholičného lektvaru.
Velice neochotně jsem tedy vešla. Zařazování studentů proběhlo již včera a teď, při snídani, byl od všech čtyř stolů slyšet vzrušený hovor, který ovšem splýval v jeden velký šum. Uprostřed u stolu na stupínku seděla ředitelka McGonagallová. Po její pravici i levici byly dvě prázdná místa, jinak v každém křesle seděl jeden z profesorů.
Těžce jsem polkla a vydala se uličkou přímo k tomu zrádnému stolu. Klapání mých podpatků se rozléhalo. Konverzace utichla a změnila se v zaujatý šepot. Občas jsem zachytila slova jako ta hnusná smrtijedka, nebo to je ta co byla na straně Voldemorta. Nevšímala jsem si toho a dál kráčela. Před stolem jsem se zastavila a pohlédla ředitelce do tváře. Mírně pokynula, abych si sedla na volné místo hned vedle ní po její pravici.
Všimla jsem si pár známých tváří. Neville Longbottom, Lenka Láskorádová, učitelé, kteří si od mých studentských let udrželi svá místa a v rohu místnosti postávali ti tři, které bych tu v životě nečekala. Na profesory jsem uctivě kývla a do toho rohu jsem se už radši nedívala.
Sedla jsem si na své místo a ředitelka vstala. Chtěla pronést pár slov. Zakašlala, aby si studenti uvědomili, že by ráda něco řekla. Ti jí ale nevěnovali žádnou pozornost a dál nadšeně štěbetali. Postavila jsem se, vložila do úst dva prsty a pronikavě hvízdla. Někteří se lekli, až nadskočili, jiní si zacpali uši, ale ve výsledku všichni upřeli pohledy naším směrem.
„Děkuji,“ hlesla mým směrem a zadívala se na studenty. S mírným pocitem zadostiučinění a s malinkým úsměvem jsem se posadila.
„Tak tedy, představuji vám svou asistentku Avery Carrowovou. Jak jste již slyšeli, slečna Carrowová bude zastávat funkci, ve které bude v podstatě dělat to co já, než mě zvolili. Jmenuji ji tedy novou ředitelkou nebelvírské koleje.“ Vyděšeně jsem se na ni podívala. Tohle přece v popisu mojí práce není! Jediný potlesk a jásot, který se dostavil, přicházel od kolejního stolu zmijozelu. Prašivci! Přejí těm ubohým nebelvírům to nejhorší. Však já jim ukážu, jaká dokážu být. Zpražila jsem zmijozel vzteklým pohledem a oni pod jeho tíhou zmlkli.
„Zároveň mám pro vás malé překvapení. Na naši školu nastupují do učitelského sboru tři noví profesoři, kteří se uvolili vás vzdělávat, a proto si kvůli vám, studentům Bradavic, vzali roční dovolenou ze svých bystrozorských míst. Harry Potter, Ronald Weasley a Hermiona Grangerová!“ Hrdinná trojka vyšla ze stínů a předstoupila před jásající studenty. Všichni stáli a tleskali až na zmijozely, kteří jen občas projevili nějakou emoci.
„Pan Potter bude učit, jak jinak, Obranu proti černé magii, pan Weasley se ujme předmětu Přeměňování a slečna Grangerová nastoupí na místo profesorky Studia mudlů!“ Potlesk a jásot. Trojka se ještě naposledy uklonila a se smíchem se usadili na zbylá volná místa u stolu.
Dál jsem jako ve snu civěla před sebe, dokud se velká síň docela nevylidnila. Teprve až jsme u stolu zbyli jen já, ředitelka a tři hrdinové. Ti čtyři si vzrušeně povídali.
„Budete něco potřebovat, paní ředitelko?“ zeptala jsem se zatím, co jsem se zvedala k odchodu. Zjevně jsem je vyrušila, z čehož jsem měla škodolibou radost.
„Teď ne, ale přijďte za mnou do ředitelny asi za půl hodiny.“ Přikývla jsem a šlehla pohledem po těch třech. Taky se zvedali a chystali se k odchodu. Ředitelka uchopila šálek s kávou a s hlasitým prásknutím se přemístila do své kanceláře.
Rychle jsem si vzala těch pár věcí, které jsem měla sebou a dala se na zběsilý ústup. V polovině jsem se nenápadně podívala přes rameno, jestli jdou za mnou nebo tam pořád postávají, ale nikoho jsem tam neviděla. Zarazila jsem se a otočila se ke stupínku. Zavrtěla jsem hlavou v nesouhlasu a se znechuceným úšklebkem jsem se otočila a chtěla vydat ven ze síně. Narazila jsem ale do něčí pevné hrudi přímo nosem. Poodstoupila jsem o krok dozadu a chytla se za nos. A pohlédla Potterovi zlobně do tváře. Po jeho pravici stála Grangerová a po jeho levici Weasley. Hrdinná trojka v akci. Chuť čaje mi ztrpkla v puse.
„Neumíš, sakra, dávat pozor, kam se stavíš?“ řekla jsem mu vztekle a zamračila jsem se na ně.
„Chtěli jsme ti jenom poblahopřát k místu ředitelky nebelvírské koleje.“ Napřáhl ke mně ruku. Zkoumavě jsem se na ni zadívala zpod přivřených víček. Pak jsem prozkoumala jeho výraz tváře. Vypadal upřímně. Spustila jsem ruku, kterou jsem se držela za nos a tu druhou jsem mu vložila do dlaně. Stáli jsme od sebe v uctivé vzdálenosti, ale on mi dlaň stiskl silněji, až jsem sykla bolestí a přitáhl si mě blíž. Naklonil se ke mně. Obličej měl jen pár centimetrů od toho mého. „Kdo jsi?“ zeptal se.
„Já… já… jmenuju se Avery Carrowová,“ hlesla jsem roztřeseně.
„My víme, jak se jmenuješ, ale kdo jsi?“ Můj pohled bezděky sklouzl k paži, na kterou mě poznamenal můj otec a on a kterou teď Potter svíral v drtivém stisku. Následoval můj pohled a já jsem zavřela oči. Volnou rukou mi vyhrnul rukáv a odhalil tak vybledlé tetování lebky a hada. Polkla jsem na sucho.
„Smrtijed. Carrow,“ dávala si dohromady fakta Grangerová.
„Jsem dcera Amycuse Carrowa. A byla jsem jedním z věrných,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně.

KONEC


Další -->

Zpět

Komentáře: