Za trochu lásky šel bych světa kraj: část třetí Věk lidí

Za trochu lásky šel bych světa kraj šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
(Jaroslav Vrchlický)

Část třetí Věk lidí

Epilog

Křečovitě se nadechl a rozkašlal se.
„Pomalu, jen pomalu.“
Otevřel oči. Ležel nahý na místě, které nepoznával. Nevzpomínal si, jak se sem dostal, ani kdo je. Někdo ho k sobě přitáhl a zabalil do teplé deky.
„Za chvíli to bude dobré,“ ujistil ho ten hlas.
Uvědomil si, že ten hlas zná. A najednou ho zaplavilo příjemné teplo.
„Glorfindeli,“ vydechl a přitiskl tvář k rameni zlatovlasého elfa. Vdechoval tu důvěrně známou vůni a vychutnával si to obětí.
„Haldire,“ zašeptal Glorfindel. „Je mi to tak líto!“
Jejich rty se setkaly ve váhavém polibku – prvním po bezpočtu tisíciletí.
„Tak dlouho jsem na tebe čekal,“ vydechl Glorfindel.
„Já vím,“ řekl Haldir tiše. „Já vím.“

Tráva na úpatí Taniquetilu voněla omamně sladce, když do ní uléhali.
„iluji tě, Haldire,“ zašeptal Glorfindel do špičatého ucha vyčnívajícího z plavých vlasů.
„Miluji tě, Glorfindeli,“ odpověděl Haldir, hlas zastřený vzrušením.

Za trochu lásky šel jsem světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel jsem bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel jsem světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Pozn.autorky: Děkuji bedrníce za beta read

Komentáře: