V pokoji bylo ticho.
Aragorn byl křídově bílý a v očích měl šok.
Haldir seděl sklesle a zahanbeně vedle něj a zíral do podlahy.
„Proč – “ Aragorn si olízl rty. Vlastní hlas mu zněl cize. „Proč jsi mi to neřekl dřív?“ zašeptal.
Haldir sklonil hlavu ještě níž, ramena mu o kousek poklesla a tiše polykal hořké slzy zahanbení.
„Já – “ nedokázal najít slova. Roztřeseně vstal a zamířil ke dveřím.
„Haldire!“ Aragorn vyskočil na nohy a zadržel ho dřív, než ke dveřím došel. „Kam chceš jít?!“
„Pryč,“ zašeptal Haldir.
Aragorna děsilo, že se mu elf poprvé nedokázal podívat do očí.
„Chceš být sám?“ zeptal se Aragorn jemně.
Haldir mlčel a zíral do podlahy.
„Haldire,“ zatřásl s elfem. „Něco takového – je to strašné, je to nejhorší zločin, jaký může někdo spáchat. Ale ty se NEMÁŠ za co stydět!“
„Mám,“ hlesl Haldir.
„Ne, nemáš! A mýlil se, pro tohle existuje slovo. Lidé ho bohužel mají – znásilnění.“
„Nevíš všechno,“ zašeptal Haldir.
„Co všechno?“ řekl Aragorn slabě.
„Nebyl¬ – nebyl jediný.“
„Na tom nezáleží.“
„,Záleží.“
Aragorn zavrtěl důrazně hlavou.
„Skiriti1,“ šeptl Haldir a zdálo se, jako by schoulil do sebe.
Aragornovi se zadrhl vzduch v hrdle hrůzou. Zmohl se jen na nevěřícné zavrtění hlavou.
Haldir se protáhl dveřmi dřív, než ho mohl Aragorn zastavit.
Aragorn se díval, jak svítá. Nemohl spát. To, co mu Haldir včera v noci svěřil, bylo příliš strašlivé na to, aby dokázal usnout. Mrzelo ho, že si o něm Haldir myslí, že ho kvůli tomu odmítne. Jeden by řekl, že ho elf zná lépe. I když na druhou možná v Haldirovi někde hluboko pořád přetrvávala hořkost z toho, co se kdysi stalo. Tehdy když se zamiloval do Arwen. Třeba kvůli tomu se Haldir bál, že ho zavrhne, když se oženil a vlastně elfa de facto k ničemu nepotřebuje.
Aragorn smutně potřásl hlavou. Chtěl by si o tom teď za světla, když noc nevrhá stíny probouzející špatné vzpomínky, promluvit, jenže si byl jist, že Haldir chce být sám a nejspíš ještě včera večer odjel. Přemítal, kdy by se Haldir mohl vrátit. Obával se toho, že elf vnímá čas dost odlišně – rok, dva, deset let – to pro něj nic neznamená, je to v jeho životě jen chvilka. Jenže Aragorn neměl všechen čas Ardy, a i když mu byl dán dlouhý život, jednou bude muset odejít. Nerad by ten čas, který mu byl vyměřen, promarnil.
Aragorn vešel do zahrady, kde bylo prostřeno k snídani, a ke svému úžasu i radosti spatřil Haldira sedět vedle Thranduila. O něčem se spolu bavili. Thranduil uždiboval křehké pečivo, zatímco Haldir se jídla ani nedotkl. Vlasy měl rozpletené až na dva copánky, které mu splývaly před ušima podél tváře, byl pobledlý a v očích měl směs smutku a jakési odevzdanosti osudu.
Aragorn si přisedl naproti nim.
„Dobré ráno,“ usmál se a vyndal z košíku překrytého bílým plátnem vonící chlebovou placku.
Thranduil mu popřál dobrého jitra, ale Haldir uhnul pohledem a mlčel. Bylo jasné, že chce odejít. Aragorn rychle rozlomil placku a jednu půlku Haldirovi podal. Elf se na něj zadíval s neskrývaným úžasem, jako by nemohl uvěřit, že se ho Aragorn neštítí.
„Bál jsem se, že odjedeš. Jsem rád, že jsi zůstal,“ řekl Aragorn a znovu se usmál.
Haldir se zamračil, nabízenou placku si nevzal a beze slova odkráčel po cestičce mizící mezi keři. Aragorn zůstal zírat jako opařený.
„Nevím sice, o co tu jde, ale zcela určitě sis tu urážku mohl odpustit. Je to nevychované a krajně nevkusné,“ řekl Aragornovi Thranduil pohoršeně.
„Co jsem udělal?“ zeptal se Aragorn nechápavě. Nebyl si vědom toho, že by Haldira něčím urazil.
„Copak tě Elrond nic nenaučil?“ Thranduil zavrtěl hlavou a zamračil se ještě víc.
„Vstoupil do tvých služeb, přísahal ti věrnost a ty zpochybníš jeho čest. Měl by ses mu jít omluvit,“ doporučil mu Thranduil tónem, který nepřipouštěl diskusi.
Aragorn zrudl hanbou. Vůbec si neuvědomil, že Haldir je k němu vázán přísahou věrnosti, a tudíž neodjel především proto, že musel zůstat se svým králem. Neuvažoval o sobě a Haldirovi nikdy v rovině král a jeho kapitán a to se mu vymstilo. Zvedl se od stolu a vyrazil za Haldirem.
Když byl z Thranduilova dohledu, rozběhl se. Jenže hledat elfa mezi keři a stromy není zrovna snadné, obzvláště pokud ten elf zjevně nestojí o to, abyste ho našli.
„Haldire!“ zakřičel Aragorn a protáhl se mezi růžovými keři. Po elfovi nebylo ani vidu ani slechu.
„Pane kapitáne, váš král si vás žádá!“ uchýlil se k poněkud nefér podrazu. A skutečně to zabralo. Haldir se spustil ze stromu, a i když se tvářil netečně, v očích měl vztek. K Aragornově hrůze před ním poklekl na jedno koleno.
„Můj pane.“
„Haldire,“ zašeptal Aragorn a klekl si před elfa. „Promiň, jen jsem chtěl, aby ses ukázal.“
Haldirovy modré oči byly studené jako dva ledovce.
„Chtěl jsem se ti omluvit za to, co jsem řekl. Neuvědomil jsem si… Haldire…,“ Aragorn natáhl ruku, aby se dotkl elfovy tváře, ale ten uhnul.
„Omlouvám se, odpusť mi,“ zaprosil Aragorn.
Haldir si povzdechl.
„Vy lidé,“ koutky úst se mu nepatrně zvedly v náznaku úsměvu.
„Ano, my lidé, jak hrozně malověrná a hloupá jsme rasa,“ přikývl Aragorn a v očích se mu pobaveně zajiskřilo. „Ale chci, abys věděl, že ten hloupý a malověrný člověk tě miluje a bude tě milovat.“
„Jsi si jist, že –“
Aragorn Haldira umlčel vášnivým polibkem a jak se o něj celou vahou opřel, oba se svalili do trávy. Jejich ruce si samy začaly hledat cestu pod šaty toho druhého a polibky nabývaly na intenzitě. Tiskli se k sobě, jako by se chtěli stát jedinou bytostí.
Aragorn ucítil, jak mu Haldir téměř nedočkavě stáhl kalhoty ke kolenům a sevřel v dlani jeho ztopořený penis. Zasténal a přirazil do té horké dlaně. Tak dlouho na to čekal, že měl pocit, že se udělá jen díky tomu doteku. Ruce se mu třásly, když z Haldira doslova strhával šaty. Konečně se jeho rty dotkly té hebké smetanové kůže a Haldirovi uniklo tiché zasyknutí.
„Tak krásný,“ vydechl Aragorn a jeho horký dech pohladil jednu vzrušením ztvrdlou bradavku.
*****
Aragorn ucítil, jak se Haldirovi napnuly svaly v těle. Elf ho lehce odstrčil. Aragorn potlačil zklamání, nicméně se nestáhl, jen se přesunul a laskal jiné místo Haldirova těla.
Přejel jazykem po plochém bříšku a škádlivě vklouzl špičkou do pupíku.
Haldir ucukl.
Aragorn pokračoval níž, vyhnul se penisu, jehož žalud se vlhce leskl, a mírným tlakem přiměl Haldira roztáhnout nohy.
„Dívej se na mne! “ zasyčel Númenorejec.
Ležel na zádech a Númenorejcův pot mu kapal na tvář. Ruce měl přivázané za hlavou k pelesti, nohy taky, protože je odmítl roztáhnout. Bolely ho kyčle. Obličej měl odvrácený, aby se na muže nemusel dívat. Cítil, jak je roztažený, jak ho Númenorejcův penis vyplňuje a pohybuje se v něm. Cítil, jak se hluboko v jeho těle otírá o prostatu. Cítil vlastní vzrušení, které se rozlévalo jeho žilami jako jed. Nenáviděl Númenorejce a nenáviděl sebe. Dolní ret si už dávno rozkousal do krve, protože se zařekl, že nevydá jediný hlásek, i když se v něm všechno kroutilo. Věděl, že se udělá, a bylo mu z toho zle.
„Řekl jsem, dívej se na mne!“
Rukojeť bičíku ho udeřila do tváře. Pomalu otočil hlavu a podíval se do zpocené, slastí zkřivené tváře té stvůry – člověka. Zavřel oči. Nemohl snést to ponížení, to vědomí, že je příliš slabý na to, aby se bránil. Númenorejec ho znovu nenutil dívat se, protože jeho přírazy se staly kratšími, drsnějšími, jak se blížil k vyvrcholení. Ještě jednou do něj prudce přirazil a pak se jeho vlastní tělo otřáslo v záchvěvu orgasmu, o který nestál. Ani si neuvědomil, že penis opustil jeho tělo, dokud mu na tvář nedopadlo horké sperma.
Matrace se zhoupla, jak muž vstal.
Neodvázal ho, takže bude ještě pokračovat.
Haldir dal prudce nohy k sobě, pomalu se nadechnul a jen zvolna je zase roztáhl.
„Jestli nechceš – “ zašeptal Aragorn.
Elf jen neurčitě potřásl hlavou.
Aragorn se sklonil a něžně políbil hedvábnou pokožku vnitřní strany toho perfektně tvarovaného stehna. Slyšel, jak Haldir zadržel dech, a rozhodl se pokračovat. Posouval se směrem k rozkroku, ale na poslední chvíli opět uhnul a přesunul se nahoru ke krku. Shrnul pryč plavé vlasy a zlehka sevřel zuby kůži těsně pod uchem.
Haldirovi se zadrhl vzduch v hrdle.
Aragorn se usmál. O elfově těle věděl téměř všechno – především to, jak je citlivé na krku a tím víc, čím blíže k uchu. Rychle přejel špičkou jazyka po boltci a s potěšením naslouchal tichému zasténání, které Haldirovi uniklo mezi svůdně pootevřenými rty. Odtáhl se, aby si mohl ten pohled vychutnat – nahý, světlou kůži lehce zrudlou vzrušením, oči zavřené, pootevřené rty, mírně zakloněná hlava nechávala krásně přístupné hrdlo, dýchal mělce a zrychleně – byl prostě rozkošný.
Zvedl mu nohy a přitiskl se k němu tak, že Haldir mohl cítit mezi půlkami jeho vzrušený penis. Očima zapátral po jakémkoli náznaku nepohodlí, ovšem žádný nenašel. Vzal svůj penis do ruky a přitlačil na vstup do Haldirova těla.
Ucítil, jak se elf snaží odtáhnout a přestal se snažit do něj proniknout.
„Pokračuj,“ zašeptal Haldir chvějícím se hlasem.
Aragorn zaváhal a jeho pohled se střetl s Haldirovýma očima – byly jasné a čiré, nenašel v nich ani stopu po vzrušení.
Haldir sotva znatelně přikývl.
A Aragorn, doufaje že elf ví, co dělá, mu vyhověl.
Jejich rty se setkaly v horečném, naléhavém polibku, jako by chtěli jeden druhého ujistit, že jsou pořád tady, spolu a už spolu taky zůstanou.
Tiskli se k sobě spojeni tím křehkým poutem, jako by se chtěli stát jedinou bytostí.
Aragorn se podíval Haldirovi do očí a spatřil tam zvláštní klid.
A pak se spolu konečně milovali.
Pozn.autorky: Děkuji bedrníce za beta read
Poznámky:
1) Skřeti
KONEC