"Další sázka, pane Weasley?" zeptal se potměšile Snape a jeho oči se nebezpečně zablýskly. "Vystavujete se vážnému nebezpečí," zvedl se od svého stolu, "že si začnu myslet," pomalu přišel k němu, obešel ho a zezadu mu šeptem do ucha dokončil větu, "že to děláte úmyslně."
"Ne!" vyjekl Ron, jak už bylo tisíckrát napsáno - rudý jako své vlasy. "J-já z-za to n-nemůžu. T-to M-m-malfoy," vykoktal.
"Ale no tak," smál se tiše, téměř zlověstně Snape. Nechtěl byste mi to raději napsat, když nejste schopen vyslovit souvislou větu?". Rychle došel zpět ke svému stolu, chvíli se přehraboval v právě opravovaných pracích pátého ročníku Mrzimoru, až našel prázdný pergamen, který Ronovi podával.
Ron prudce zavrtěl hlavou. "P-pane, n-nemohl... nemohl byste mi říci NE, sssstrhnout 10 bodů a j-já b-bych odešel a vy-vy..."
"Co vy-vy..?" zněla pobavená otázka.
"Vyloučil se z-ze školy," dodal nešťastně a, jak si Snape čím dál víc uvědomoval, naprosto zoufale. To ovšem vzbudilo Snapeovu pozornost. Co mu mohl mladý Malfoy provést? Jistě, nic příjemného. Ale... Když před několika měsíci přišel Ronald Weasley do jeho kabinetu s prosbou, aby mu pomohl splnit úkol z té pošetilé sázky s Grangerovou, docela se bavil. Mladý Weasley působil tak vyděšeně, bůh ví, co ho vyděsilo víc, jestli to, že ho měl požádat o lekci z líbání, nebo to, že mu vyhověl. Snape se bavil tím, jak zničil jeho veškeré naděje na to, že ho prostě bez dalšího vyhodí. A, chtěl-li být k sobě upřímný, musel přiznat, že učit Weasleyho líbat na něj působilo velmi osvěžujícím způsobem. Někdo tak nezkažený, tak nevinný, až bylo zatěžko tomu uvěřit. Tak vzrušující... ale to by nepřiznal ani pod veritasérem. Teď vypadal mnohem hůř, mohl-li soudit. Co po něm mohl Malfoy chtít? Přistoupil k baru a nalil do sklenky na dva prsty irské Tullamore Dew. Od jisté doby měl tuto značku, navzdor její poměrně nízké ceně, dost v oblibě. Možná to bylo tou trojitou destilací, bůh ví, ale chyběl tu ten ledově kovový podtón, který cítil u každého jiného alkoholu. Odhadl situaci a přilil do sklenky ještě na jeden prst. Otočil se k Weasleymu a s působivě vlajícím hábitem k němu došel.
"Pijte," pobídl ho. "Nebo se nikdy nedozvím, co vás ke mě přivádí tentokrát. Posledně jste tolik nekoktal."
Ron do sebe obrátil všechen obsah a když pominuly záchvaty kašle, odpověděl "t-také b-byste ko-koktal..." V duchu se proklínal, že se chová jako idiot. Vzato kolem a kolem, zasloužil si tohle ponížení i celý ten průser. Jinak se to ani nedalo nazvat. Hermiona měla pravdu úplně ve všem, co na jeho adresu řekla. Dokonce i v tom, co neřekla. Ron byl přesvědčen, že toho je hodně. Jako například, že je nenapravitelný hlupák. To bylo to nejmírnější, co řekla. Pak padla slova jako ... no, ani si je všechny nepamatoval. Jisté je, že na ni s Harrym nevěřícně zírali, když slyšeli, co říká.
"Nejdřív mi řekněte, pokud možno souvisle, co se stalo. Až potom mi řeknete, proč jste přišel," navrhl Snape. Prohlížel si přitom Weasleyho a musel přiznat, že je čím dál zvědavější. A někde v hloubi duše, kam se většinou raději nedíval, si přál, aby to bylo něco stejně nemravného, jako posledně.
Snad zapůsobil vypitý alkohol, snad vědomí, že ještě nemusí říci to hlavní, podařilo se Ronovi celkem srozumitelně vysvětlit, co se vlastně stalo. "Vsadil jsem se s Malfoyem, že v posledním zápase druhé skupiny na mistrovství světa ve famfrpálu zvítězí Kudleyští kanonýři nad Kenemarskými káňaty..."
"VY jste vsadil na kanonýry, kteří už přes sto let nepředvedli nic, než naprosto ubohé zametání trávníku, před dokonalými Káňaty?" nevěřícně se zeptal Snape. Sice se famfrpálu moc nevěnoval, ale základní znalosti měl. Už proto, že většina hráčů Káňat studovala v Bradavicích ve Zmijozelu. Zvlášť Darren O Hare, který za ně v polovině minulého století chytal, patřil mezi nejlepší zmijozelské studenty.
"No..." vzdorovitě se ozval "Mám je rád..."
"A tak, aniž byste si uvědomil, že v historicky relevantní době neodvedli žádný výkon, jste se zavázal, že uděláte co?" netrpělivě přecházel po místnosti. Ten kluk... Zahlédl jeho pohled k prázdné sklence. V duchu si povzdychl. Má to snad znamenat, že z něj za střízliva nic nedostane? Rezignovaně přišel k baru, vyndal láhev (možná měl začít s něčím lacinějším - pozn.Sev.Snape) a znovu chlapci dolil. Opět svou sklenku vyprázdnil na ráz. "Vsadili jsme se. No, že ten, co prohraje, splní tomu druhému jedno přání. Jakékoli..." to poslední slovo skoro zašeptal. Snape už byl rád, že se Weasley rozmluvil, když tu si uvědomil dosah toho, co řekl.
"Zbláznil jste se? Vždyť je to Malfoy! Kde jste nechal hlavu? Víte, co vám mohl přikázat? Mohl by po vás chtít, abyste zabil Brumbála. Abyste zabil Pottera. Abyste zabil mě!" V tomto duchu pokračoval a mávl rukou nad tím, že si Ron znovu dolil. Bude mu špatně, napadlo ho, ale to si zaslouží, usoudil s konečnou platností. Pak si uvědomil změnu v Ronově výrazu. "Máte mě zabít?" zeptal se nevěřícně.
"N-něco ho-horšího, p-pane..." odpověděl chlapec a vypadal, že každou chvíli umře.
"Něco horšího?" ďábelsky se zachechtal. "Máte mě znásilnit?"
Ron vyvalil oči a jeho tvář se najednou nedokázala rozhodnout, má-li být rudá nebo bílá. Nakonec byla něco mezi tím. Sklopil oči a prohlížel si vzor na koberci. Napadlo ho, že Snape postavil svůj pracovní stůl křivě. Nebo je možná křivý koberec, každopádně jeho vzor končí na jedné straně stolu jinak, než na druhé. "Pane Weasley," znovu přišel až k němu a dotkl se jeho tváře, jako by se sám chtěl přesvědčit, jak je to s tou barvou, "marníte můj drahocenný čas a mou oblíbenou whiskey (to není překlep - pozn.aut.) do sebe házíte s přístupem horského trolla. Už byste měl vědět, že vás s NE zpět do vaší ložnice nepošlu..."
Ron zalapal po dechu. Dotyk, který stále ještě cítil na své tváři, mu příliš připomínal jeho poslední návštěvu zde. Znovu se cítil tak malátně, tak... tak uvolněně a zároveň napjatě. "Mámváspožatovysvětníorálňhoxu."
"Prosím?" naklonil se k němu Snape. Nechtěl ho trápit, skutečně mu nerozuměl. "Zopakujte to a dělejte alespoň krátké mezery mezi jednotlivými slovy, pane Weasley..."
Ron zavřel oči. Prostě se nebude dívat a pak bude tvrdit, že se to nikdy nestalo. "Mám vás požádat o vysvětlení orálního sexu," řekl s mezerami. Stál se zavřenýma očima a čekal. Tipoval to na cruciatus. Jednou, možná dvakrát.
Jenže se stále nic nedělo. Ticho, které se po jeho přiznání mezi nimi rozhostilo, bylo neúnosné. Kdyby už tak začal, chvíli by se svíjel na zemi v bolestech a pak by mohl odejít...
Snape si prohlížel mladého muže před sebou. Věděl, co odvahy ho muselo stát takové přiznání. V duchu se musel smát. Malfoy byl skutečně hoden svého jména. To bylo velmi podlé, Lucius by z něj měl určitě radost. Weasley vypadal, že jemu to rozhodně moc velkou radost nedělá. I když, před okamžikem, když se ho dotkl, vypadal docela potěšeně. Snape chvíli uvažoval. Orální sex se studentem, to bylo něco, co neprovozoval každý den. Vlastně si nikdy nedovolil překročit tu pomyslnou hranici mezi studentem a profesorem. Ale... znovu si vzpomněl na lekci líbání. Co vlastně teď Weasleymu vadí? Obsah úkolu, nebo to, že se ten úkol týká jeho, nenáviděného profesora lektvarů?
"Ujasněme si to, pane Weasley," řekl tiše a jeho dech Rona příjemně šimral na uchu. "Chcete, abych vás naučil některé sexuální praktiky?" Ani si nevšiml, že zatajil dech.
"Ne!" vyhrkl Ron. "Měl jsem vás o to požádat. To neznamená," už ani nekoktal, "že..." zarazil se, když se Snape lehce přitiskl k jeho zádům. "že..."
"No tak," pokračoval ve výslechu Snape, jeho hlas byl prost veškeré ironie, sarkasmu a jízlivosti, "co vás trápí, pane Weasley. Představa sex samotného, nebo představa sexu se mnou?" Vážně to řekl, uvědomil si, když dořekl otazník za tou otázkou. Ale musel mít jasno. Weasley ho přitahoval. Jak tu teď nervózně stál, rozpačitě koktal a měnil barvu. Zase ta nevinnost, ta čistota.
Tentokrát přestal dýchat Ron. Snažil se upřímně odpovědět na Snapeovu upřímnou otázku. "Já... já jen že..." fajn. Byl poslední z kluků, kdo ještě neměl žádnou zkušenost se sexem a navíc o tom musí vyprávět Snapeovi. Ta sázka vážně nebyla dobrý nápad!
"Hm?" zeptal se mručivě Snape, zatímco rty přejížděl po Ronově uchu. Změna v chlapcově dechu mu prozradila, že nedělá nic, co by se nelíbilo.
"Neřeknete to nikomu?" zeptal se Ron zoufale?
Přestal se ho dotýkat a znechuceně odfrkl. "Myslíte, že se budu někde chlubit, že jsem si začal něco se studentem? Opravdu, pane Weasley, obávám se, že ..."
"To ne!" přerušil ho, sice naléhavě, ale také pořádně stydlivě. "Myslel jsem to, že já... no, víte... že ještě nikdy..." Umlčel ho jemný polibek. Byl mnohem příjemnější, než jak si to pamatoval. Ruka, která se omotala kolem jeho pasu, aby ho přitáhla blíž, v něm probouzela pocit, že je všechno tak, jak má být. Oplácel jeho polibek poměrně zdatně. Ani by nedokázal spočítat, kolikrát si v myšlenkách přehrával tehdejší Snapeovu lekci o líbání.
"Zdá se, že alespoň něco z mé výuky si pamatujete," zavrčel Snape, když se na okamžik stáhl. Díval se do zářících očí toho kluka a chvíli přemýšlel, jak je možné, že se dostali až sem. Ronova reakce ho však přiměla svých úvah pro tuto chvíli zanechat. "Pojďte," řekl, když z Rona vymámil první hlasité sténání. Popadl ho za paži - jinak by se Ron vůbec nedokázal zorientovat - a vedl ho ke svým soukromým komnatám. Když se Ron vzpamatoval z toho, že je ve Snapeově ložnici, navíc se Snapem, byl už napůl svlečený. Za okamžik byl celý nahý. Vlastně se docela styděl, ale brzy se musel věnovat jiným pocitům, než je stud.
"Musíte si uvědomit, pane Weasley," začal Snape s výkladem, "že citlivý není jen váš penis," jemně přejel dlaní po celé jeho délce a Ron pomalu začal ztrácet nit výkladu, "ale i ostatní části vašich genitálií. Jako třeba tady," jemně se dotkl varlat, chvíli si s nimi pohrával, "nebo tady," dotýkal se mladého těla těsně za varlaty, "a vlastně celá pánevní oblast," pomalu přesunul ruce na Ronovy stažené půlky. "Zadání znělo ,orální sex, ale to není jen o tom, že ho strčíte do pusy. Jednak to není všechno a jednak to není tak snadné. Nejprve musíte zvážit, jak moc můžete penis do pusy zasunout. Není totiž nic horšího, než když váš partner začne zvracet, když se necitlivě otřete penisem o jeho mandle. Později vás naučím, jak tomu předejít. Řekněme tedy, že jste vše zvážil a rozhodl se začít svého partnera ukájet ústy. Ústa nejsou jen na konzumaci jídla, Weasley. Máte jazyk, rty, ve velmi omezené míře zuby. To všechno můžete použít v duchu pravidla, že cokoli, co nebolí, je přijatelné. Něco z toho přijatelného je pak nad očekávání a ještě něco je výtečné. Tedy, na penisu..." Tady už se Ron ztratil definitivně. Vůbec netušil, co mu Snape říká, vnímal jen jeho jazyk, jak se jemně dotýká špičky jeho penisu, sem tam zaslechl vzrušující tón jeho hlasu. Jak to říkala Hermiona? Sametového hlasu, vzpomněl si v záblesku souvislého uvažování. Brzy začal mít pocit, že se sesune na zem ke klečícímu Snapeovi. Nějak si zapomněl vychutnávat ten pocit, že před ním Snape klečí. Pak cítil pevné paže, které se kolem něj ovinuly a pomohly mu dojít k posteli.
Ležel v posteli, koutkem oka zahlédl, jak Snape shodil ze svých ramen hábit a vyhrnul si rukávy u košile. Pak už zase cítil jeho ruce na svém těle… a kdyby jen ruce! Lapal zoufale po dechu, měl pocit, že ho profesor lektvarů naprosto zničí. To je určitě trest za ten poslední Ronův výbuch v lektvarech… Ano, zadání sice znělo ‚orální sex', ale Snape se ho zřejmě rozhodl poněkud rozšířit. Znovu si vychutnával polibek, přejížděl jazykem po konturách Ronova obličeje, občas jemně foukl do jeho ucha. Ani jeho ruce nezahálely, jemnou masáží zbavovaly Ronovo tělo posledních zbytků napětí. Posléze se Snape přesunul ústy na Ronův hrudník. Lehce zavadil o jeho bradavky a když chlapec zasténal, věnoval se jim trochu pečlivěji. Kombinoval jemné hlazení a lehké ssání s lehce bolestivým štípnutím. Trýznivě pomalu se vracel zpět do klína. Teď už nevypadal, že by chtěl pokračovat ve výkladu. Zřejmě usoudil, že by si z něj Ron stejně nic nepamatoval. Proto jen lehce jazykem obkroužil špičku nešťastného penisu a pomalu ho zasunul do pusy. Ronova ruka prudce vyletěla ke Snapeovým vlasům, kde se sevřela v pěst. Snažil se přimět svého momentálního milence k většímu spěchu. Brzy se mu dostalo ponaučení, že to je to nejhorší, co mohl udělat. Snape ho totiž přestal dráždit.
"Trpělivost, pane Weasley," zašeptal výsměšně. Ron odpověděl pouhým zakňučením, ale jeho vlasy pustil. "Šikovný hoch," odtušil Snape, než se vrátil k rozdělané činnosti. Používal celá ústa a pomáhal si i rukama, takže nebylo divu, že to Ron brzy nezvládl. Bylo to něco, co ještě nikdy před tím nezažil. Říká se, že každý se dokáže uspokojit nejlépe sám, prostě proto, že v tom má dlouholetou praxi, zná se a sám nejlépe ví, co mu dělá dobře. Teď se Ron přesvědčil o tom, že je to lež. Sám se svou rukou nikdy nedokázal to, co právě předvedl Snape.
"Chtěl… chtěl bych…to také…zzkusit," škemral udýchaně.
"Nemusíš," odpověděl s tichým smíchem Snape, zatímco si utíral pusu. Sice spolykal všechno, co mu Ron nabídl, ale bylo toho tolik, že pár kapek uniklo koutky. To nehodlal dopustit.
"Ale já chci…" nedal se Ron. "Jak se to mám naučit, když… Sám v lektvarech říkáte, že je třeba všechno si vyzkoušet…" Už seděl a ostýchavě natáhl ruku ke Snapeovi, aby mu začal svlékat košili. Nakonec byl ale vděčný za to, že se Snape svlékl sám. Příliš se mu třásly ruce.
Ron nebyl hloupý. Přestože si nepamatoval všechno, co mu Snape říkal, základy ano. Proto se nejdřív prostě dotýkal nahého těla, které teď leželo před ním. Moc si přál, aby se mu to podařilo. Vzato kolem a kolem, Snape nebyl tak příšerný, jak si celá ta léta představoval. Mohl ho dnes vyhodit. Mohl ho zničit. Místo toho se zachoval tak skvěle. To, co mu udělal, bylo prostě vymakaný. Chtěl mu to alespoň částečně oplatit. Brzy zjistil, že se mu líbí, jak Snape voní. Tedy, žádná kořeněná kolínská, žádná vanilka, hřebíček či máta (někde jsem dokonce četla, že i citrón a plesnivé knihy - pozn.aut.). Prostě přirozená vůně vzrušeného, lehce zpoceného těla. Ten pot mu vlastně i zachutnal. Byl lehce slaný, ale… přišlo mu zvrhle vzrušující Snapea olizovat. Z tichých vzdechů, které slyšel, usuzoval, že si počíná správně. Přejel dlaněmi po jeho žebrech až se zastavil v pase štíhlého muže. Svými ústy dlaně následoval. Na okamžik se zarazil. Zíral na Snapeovo předloktí, které hyzdilo znamení zla. Snape, když zjistil, že se Ron stáhl, otevřel oči. Zachytil chlapcův pohled. Neříkal nic, jen Rona upřeně sledoval. Ten pohled nebyl chladný, nebyl bez citu. Ron se vzpamatoval. Vždyť to přece už nějakou dobu věděl. Lehce pozvedl obočí "Nikdy jsem neměl rád tetování," řekl a v tu chvíli si připadal jako naprostý idiot. Snape pomalu zvedl ruku a hřbetem dlaně něžně pohladil Ronovu tvář. Pak zajel do jeho neposedných vlasů a jen je nechal prokluzovat mezi prsty. Ron se usmál a poprvé se jazykem dotkl Snapeova penisu. Trochu ho překvapilo, že byl vlhký. Vždyť přece ještě nic neudělal? Snape chvíli pozoroval jeho skloněnou hlavu a pak se znovu položil. Ron začal být odvážnější. Sice byl stále drobet nešikovný, ale vážně se snažil. Hlavně aby to nebolelo, říkal si v duchu. Ostatní se promine. Ať se snažil sebevíc, nedostal Snapeův penis do pusy víc, než tak z poloviny. Bude se muset zeptat, jak se to dělá, udělal si v duchu poznámku. Snapeovi to ale vůbec nevadilo. Alespoň tak Ron usuzoval z toho, že jeho profesor lektvarů byl stále hlasitější. Když znovu ucítil ruku ve svých vlasech, na okamžik ho napadlo, že… "Trpělivost," ozval se a vytáhl zpracovávaný penis z úst.
"Bože, kluku!" vrčel na něj těžce oddychující Snape, "kdybys byl tak nadaný v lektvarech… Nepřestávej…"
"To bylo zatraceně skvělý," vydechl Ron, když konečně chytil dech. Cítil, jak paže, které ho objímaly, poněkud ztuhly.
"Udělejte mi laskavost, pane Weasley," ozval se Snape, opět se svým obvyklým tónem. "Pokud se zase připletete do nějaké hloupé, infantilní sázky, která vás přivede do mých komnat, nepoužívejte tuhle frázi…"
"Omlouvám se," řekl honem Ron. Nechtěl Snapea naštvat... Což bylo velmi podivné. Všechny ty roky ve škole se o to, tedy o naštvání Snapea, snažil ze všech sil. A co to říká o sázce? "Myslím, že už se se mnou nikdo o nic nevsadí, pane. Hermiona všem slíbila, že když to udělají, že přijdou o body…" řekl a snažil se, aby to neznělo moc zklamaně.
Moc se mu to nepodařilo. "Skutečně? Zdá se, že slečna Grangerová konečně zjistila, jak vykonávat svou funkci primusky… " Přemýšlel o tom, co Weasley říkal. Potřeboval znát odpověď. Pořád se totiž obával, jestli tomu klukovi neubližuje. Byl přece opilý, když začal lekci orálního sexu, která se změnila v několik hodin trvající, nad očekávání příjemný zážitek. "Stál byste o to, aby se s vámi někdo vsadil?"
"No, totiž, tedy, nechci, abyste si myslel, že, no, ano, tedy ne, totiž..."
"Pane Weasley!" Snape se začal smát. Kdyby se Ron zrovna netrápil a nečervenal nad tím, co chtěl či co nechtěl říci, tato skutečnost by ho zřejmě náležitě vyděsila. "Prosté ano či ne by stačilo..."
"No, tedy... ano?" zeptal se s nadějí, která ho samotného překvapila.
S mírně nesouhlasným zamračením řekl "Já jsem ten, kdo se ptal..."
"Ano." vydechl tedy Ron a doufal, že to bylo správně.
"Dobrá," řekl tiše Snape a sevřel ho trochu pevněji. "Tak se tedy vsadíme my dva..."
"My dva?" zeptal se překvapeně Ron a otočil se tak, aby viděl Snapeovi do tváře. "A o co? Chci říct..."
"Nechte mě domluvit, Weasley," řekl měkce, ale s podtónem jistého šibalství. Ron valil oči. Na podobný tón prostě u Snapea nebyl zvyklý. "Předmětem sázky je vaše známka z lektvarů. Já tvrdím, že nemáte ani na N (o V raději vůbec nemluvil). Když mě přesvědčíte, že se mýlím, můžeme pokračovat v této naší... v této naší soukromé výuce. Pokud se vám to nepodaří, tak si pro vás vymyslím nějaký speciální úkol. Jestli vám úkol od Malfoye připadal obtížný, pak zjistíte, že jste nikdy pravý význam slova obtížný nepochopil... Jasné?"
"Ale... to je až..."
"Za dva měsíce, pane Weasley," souhlasil Snape. Ve skutečnosti se to ani jemu nelíbilo. Ron byl rozkošný žák, pokud jste byli vyučujícím v tom správném předmětu. "Do té doby se buď zlepšíte v lektvarech, nebo třeba zjistíte, že už o další lekce nemáte zájem. Ó ano," dodal ještě, dřív, než mohl Ron začít protestovat. "Pokud se zlepšíte, ale nebudete o další lekce stát, pochopitelně vám žádný úkol neuložím."
Ron se pořád v nastalé situaci příliš nevyznal. Byl v posteli se Snapem, právě si spolu několik hodin užívali a... a přitom to všechno bylo padlé na hlavu. Ještě před rokem to byl ten odporný umaštěnec (tady by mohla být již vžitá hláška o tom, že Snapeovy vlasy vůbec nejsou mastné, ale bylo to nad mé síly - pozn.aut.), egoistický parchant, který dělal všem studentům ze života peklo a teď... Bude si to všechno muset pořádně probrat. Pokud si ale byl jist alespoň něčím jist, byl to fakt, že se mu ze Snapeovy postele ale vůbec nechce.
"Je pozdě," řekl náhle Snape, jako by četl jeho myšlenky. "Musíte jít, jinak vás začnou vaši přátelé hledat. Nebylo by dobré, kdyby je napadlo, co jste v posledních hodinách," na okamžik se odmlčel a zatvářil se velmi nebezpečně, "s takovým nadšením, dělal." Za chvíli byl Ron oblečen a vlastně už ho ani nepřekvapilo, že cítí něco jako smutek. "Strhl jsem vám deset bodů a poslal s NE do vaší ložnice, jasné, Weasley?"
"Ano, pane," odpověděl Ron pohotově.
"Tak jdeš?" zeptal se Harry, když se Ron ze svého místa ve společenské místnosti ani nehnul.
"Jděte s Hermionou napřed," zabručel nenaloženě Ron. "Musím ještě napsat esej z lektvarů..."
"Jsi v pořádku?" zeptal se Harry, když se pohledem na vyjevenou Hermionu přesvědčil, že slyšel dobře.
"Jo," odpověděl Ron, zatímco se snažil udržet knihu otevřenou na té správné stránce. "Napadlo mě, že bych se mohl trochu zlepšit."
"Vy mě překvapujete, pane Weasley," řekl Snape, když se přiblížil k Ronovu kotlíku. Celá třída, především pak zmijozelští, dychtivě čekala na Snapeovu nemilosrdnou kritiku, která každého vždy stoprocentně pobavila. Pokud se ovšem netýkala jeho samotného. I Ron ztuhl a očekával Snapeův verdikt. "Zdá se, že byste dnes mohl dokonce dostat známku..."