Harry klesl zpátky, nevěříc ničemu, co právě teď slyšel. Tohle nemohla být pravda. To přece nemohlo být možné. Věštba, Řád, všechno. Chytil se opěradla židle. Nohy ho začínaly zrazovat. Vzhlédl a zíral na muže, který stál před ním. Jeho přítel, jeho partner, jeho milenec. Černé vlasy mu padaly do jeho temných očí, ve kterých se zračila pýcha a oddanost. Oddanost, která byla vůči úplně někomu jinému. Harry se úplně třásl. "Nerozumím tomu. Albus--"
"--Byl blázen, který myslel až příliš naivně." Severus přejel po Harryho rukách. Vzal je do svých a políbil ho na dlaň, kterou přiložil k jeho tváři. "Harry, Lord Voldemort měl stejné vize. Je daleko silnější, než jsme si sami uvědomovali."
Harrymu se chtělo zvracet. Ta slova, která Severus právě vyřkl. Slova, která nikdy z jeho úst nevyšla. Všechny ty hodiny strávené nasloucháním Severusových slov, že Temný Pán bude zatracen a skončí v pekle. Znovu a znovu, stále dokola. To byla všechno jen lež? "Byl jsi vůbec někdy Albusovi věrný?" zašeptal. "A co Řádu?" Mně? Chtěl pokračovat, ale jeho rty se semkly a nedokázal ze sebe vypravit už ani hlásku.
Severus se díval nepřítomně z okna. Snad někam na zahradu. Ta pitomá zahrada, o kterou se po celou tu dobu tak dlouho staral. "Ano," odpověděl mu ve stejném tónu, jakým se ho Harry zeptal; jako kdyby až příliš hlasitě vyřkl nějaké neznámé kouzlo. "Když jsem běžel za ním...ale teď už je to stejně jedno."
Několikrát potřásl hlavou. "Jak můžeš být oddaný té-té stvůře!" zasyčel. "Voldemort mě chtěl zabít!"
Slabounký úsměv přelétl přes jeho rty. "Nechal tě naživu. To jsou-" odmlčel se. "-Podmínky."
Harry polkl. "Jaké podmínky?"
Severus si ho přitáhl blíž a vzal jeho obličej do dlaní. "Zůstaneš naživu tak dlouho, dokud mu já budu věrný." Něco se zablesklo v Severusových očích a Harryho dech se na chvíli zastavil. Něco nebyla pravda. To přece nemohla být skutečnost. Jejich rozhovor byl přece naprosto absurdní. Severus věděl, že raději zemře, než aby sloužil Voldemortovi. Ale Severus mu bude věrný. To by znamenalo, že ho udrží při životě a dává Řádu šanci opět se postavit na nohy, i bez Albuse, jako jejich vůdce.
Harry pevně sevřel Severusovy ruce. Málem si je rozdrtili navzájem; všechno by bylo v pořádku, kdyby byli spolu. Přitiskl se k Severusově krku a zhluboka dýchal. Cítil mentol, citrónové lístečky. Také hlínu ze zahrady a kouř, který se vždy linul z kotlíků, které byly umístěny ve sklepě. Chtěl si tu vůni zapamatovat, dokud byl ještě naživu. "Nenechám tě," řekl a přitiskl se ještě blíž k Severusovi. "Nenechám tě zahodit všechnu naši práci, kterou jsme kdy udělali." Sám nemohl uvěřit slovům, která vycházela z jeho úst, ale musela být řečena a to teď hned.
"Nedělej to," zašeptal Severus. "Můžeme být šťastní."
Harry potřásl hlavou. "Chci být šťastný, Severusi." Hlavou se opřel o Severusovo čelo a rukama vjel do jeho vlasů; prameny klouzaly mezi jeho prsty. Navždy si zřetelně bude pamatovat ten pocit. "Budu bojovat do té doby, dokud budeme šťastní. Řekni mu, že tě opustím; řekni mu, že se zabiju; cokoliv."
"Bude tě hledat. Smrtijedi jsou všude." Severus sevřel v pěst Harryho hábit a snažil se ovládnout třes, který jím cloumal. "Copak to nevidíš? Je blíž, než si myslíš. Nikde nebudeš v bezpečí. Nebuď hlupák."
Harry ho něžně políbil. "Už je to hodně dávno, co jsi mi takhle řekl."
"Zastav to."
"Jejich duše nedojdou klidu, pokud mu budu přísahat věrnost," řekl Harry. Miloval tvar Severusova nosu. Byl tak obrovitý a na konci téměř ostrý. Perfektně mu ladil k jeho zubům. K těm hnusným zubům, kterým se vždycky Harry musel smát. "Vždycky jsi mi říkal, že jsem hodně důležitý v této válce. A tahle válka ještě neskončila."
Severus jen zavrčel a odtáhl se od něj. "Jsi tak naivní? Vyhrál, Harry! On, teď sedí na Ministerstvu a domlouvá se s Malfoyem. A jen Merlin ví, jak velkou moc mu může dát! Do zítřka bude mít každého mudlu ve Velké Británii označeného k popravě."
"A kolik jich bude z našeho druhu?" zařval na něj Harry. "Kolik dobrých a slušných čarodějek a kouzelníků ještě zavraždí? Kolik sirotků tam ještě je, Severusi? Kolik?!"
"To je jedno! Sirotci už nejsou důležití. Co je komu po tom, když ty zůstaneš naživu. Dokud budeš naživu..." jeho hlas se zlomil.
Harry na něj zíral. "Cože? Dokud jsem naživu. Co?"
Odvrátil se od Harryho a zíral na výšivku, kterou měl na plášti. Vánoce, narozeniny, Halloween. Roky, které spolu strávili. On, v té příšerné červené čepici, smějící se s Harrym, jako cvok do foťáku. Harry otevírající dárky na své 22 narozeniny; tyhle narozeniny si moc dobře pamatoval. Ten rok koupili nový dům a tehdy se také rozhodli, že svůj vztah už nebudou dále tajit. Severus mu koupil Quantum 7000. Sice jeho účet byl téměř přečerpaný, ale věděl, že mu stálo za to, vidět Harryho rozzářený obličej jako vánoční stromeček.
Jeho 45 narozeniny byly taky úžasné. Harry mu donesl snídani do postele s Novinami o lektvarech a celé ráno strávili nespoutaným a euforickým sexem. Ten opravdový dárek byl také moc hezký, ale bylo to jen pár hodin s Harrym a nekonečnými vzpomínkami. "Nechci být znovu jeho otrokem. Nechci mu stále jen kývat na jeho příkazy. Vařit mu celé dlouhé noci jeho zasrané lektvary. Nenávidím to," zavrčel. "Ale stárnu, Harry."
"Ne, nestárneš!" vložil se mu do toho Harry. "Ještě ti není ani 46. Můžeme jít, kam budeš chtít. Paříž, Srí Lanka; také do Ameriky." Harry k němu přistoupil blíž a opřel se hlavou o Severusova záda. "Kam budeš chtít."
Jeho ruce se bezděčně ovinuly kolem Harryho ramen. "Nechci opustit Británii. Po všechna ta léta jsem si stěžoval na to, jak je tady přelidněno. Ale já si nedokážu představit, že bych měl žít někde jinde, kromě Bradavic." A Bradavice už tady nejsou. Stály na vrcholku kopce ve Skotsku, jako tlející prostor, který viděli mudlové; ale teď jsou jejich zdi prázdné. Všechen duch a radost je najednou pryč. Voldemort si všechno vzal. Teď to bylo místo, kde mohl učit pravé čaroděje a čarodějky.
Harry zíral na Severusův prst. Byl tak silný a mozolovitý. Přejel přes jeho ruce. Kůži měl flekatou. Na tyhle skvrny už není žádný lektvar, který by jim vrátil tu čistotu, kterou mívaly. Ale byly to stále Severusovy ruce. Měl moc rád ty ruce. "Zblázním se, když tady zůstanu."
Severus zavřel oči a pokoušel se myslet na šťastné chvíle, které prožili. Vánoce 2005. Vánoce u Weasleyových. Nikdy ho ani ve snu nenapadlo, že by s nimi mohl strávit celý den. Vánoční atmosféra na něj dýchala ze všech koutů. Celá rodina jí byla naplněná. Harry se smál a líbal je. Točil se s Ginny kolem místnosti a odmítl nechat Molly, aby se jen na krok přiblížila ke kuchyni. "Já vím." A on a Artur seděli v obývacím pokoji a při brandy diskutovali o ministerských záležitostech.
Harry se lehce otřel o jeho tvář. "Přes to, bys mi nikdy neodpustil, kdybych odjel." Severus byl ochotný obětovat svou svobodu za Harryho přežití. Raději by zůstal a byl by Voldemortovou laboratorní krysou, než utíkal a riskoval jejich zabití. Ale Harry znal Voldemorta. Sliby pro něj neznamenaly nic.
"Ne." řekl Severus zlehka a polkl. "Myslím, že bych nemohl."
Harry zíral na poslední fotku, která stála na krbové římse. Všechno se změnilo tak rychle, snad během pár hodin. Všechno se úplně změnilo, během pár let. Pevně chytil Severusův bok v obavách, že by chtěl najednou zmizet. Ale stále tam stál. Avšak Harry mezi nimi mohl cítit tu obrovskou vzdálenost. Severus měl zůstat, přísahat věrnost Voldemortovi a možná, možná že tady byla i malá šance jejich štěstí, během jeho vlády. Ale Harry věděl, že tady nemůže zůstat. Nemohl žít a uznat, že Voldemort vyhrál. Raději by zemřel, než aby žil v pozadí Severusovy oddanosti vůči falešnému pánovi; nemohl připustit, aby tohle Severus pro něj udělal.
Nemohl si však pomoct a musel myslet na to, že Severus bude někomu věrný. Za všechno jeho remcání o tom, být něčím sluhou, si Harry vlastně uvědomil, že je pro Severuse mnohem lepší být něčím služebníkem. Nikdy nebyl Malfoyem. Domýšlivý a příliš dobrý pro každého. Vždycky byl ve své pozici velmi nejistý. Všechny ty roky utíkal buď před Albusem nebo Voldemortem. A někde uvnitř, Harry cítil, že žárlí na Albuse i Voldemorta, za jejich úplné Severusovo zotročení.
Ne jednou se zajímal o to, co by bylo, kdyby byl jako Albus a byl Severusovým pánem, a Severus by byl oddaný jemu. Nechtěl ale být na jeho místě, nechtěl být jeho pánem jako jím byl Albus. Nechtěl, aby mu Severus přísahal oddanost, avšak nedokázal tuhle myšlenku vyhnat z hlavy. Dokázal by mu to však přísahat zpět. Byli by pány jeden druhého; mohli by být věrní sobě navzájem a nikomu jinému.
Namísto toho stojí před krbem a dívají se na obrázky plné šťastných chvil, šťastných vzpomínek; na dobu, kdy byli oba spolu a jakmile se podívají jeden na druhého, tak zapomínají na těžké časy, které uzavírá každý obrázek. Válka trvala celou dobu v pozadí, ale v těch rámech, tam byl jen mír a štěstí.
Někde, v jejich domě, tikaly hodiny. A Harry cítil každý tik, v každém kousku své duše. Čas, který promarnili. Čas, který už mít nikdy nebudou. Hodiny odtikávaly poslední společné chvíle před rozhodnutím, které muselo nastat. Ale jen pro tuto chvíli tam stáli a pozorovali fotografie a čekali, až se hodiny zastaví.