Byla to opravdu otcova chyba. Dopis, který přijal to ráno, byl dokonce kritičtější než obyčejně; kritizoval jeho prospěch, jeho aktivity, jeho představení na Quidditch field. Pořád jen "když jsem já byl v tvém věku" a pak zase "když jsem já byl ve tvém věku", a to bylo příčinou toho, že byl Draco velmi špatně naladěn, když vstoupil do třídy.
Zrovna probírali levitaci, ne předmětů, ale vznášení sama sebe. Bylo to obtížné kouzlo, vyžadovalo velké soustředění, je těžké neužívat hůlku a soustředit magickou sílu, když předmětem je vaše vlastní tělo. Pro Draca bylo nesrozumitelné provádět magii s hůlkou v kapse hábitu, stejně, jako kdyby zkoušel držet vidličku bez použití palce.
"Teď, každý:Corporalus Leviosa!" prozpěvoval malý profesor Kratiknot, ale Dracova mysl byla ještě u "když já jsem byl ve tvém věku," a vzdor jeho víc a více frustrovanému předříkávání Corporalus Leviosa, jeho nohy zůstávaly zemi. Poslední kapkou bylo, když se Goylemu podařilo dostat půl metru do vzduchu, dokonce hloupý Goyle, který obvykle poslední udělal něco správně, a Draco na něj civěl tak moc, až se Goyle přestal soustředit a shodil na zem Dracův kalamář.
"Oh! K čertu!" Dneska nebyl jeho den.
"Jen klid, jen klid," řekl Kratiknot s úsměvem, a tím bezpochyby mínil právě rozmrzelého Draca.
"Corporalus Leviosa!" vyplivnul.
Mohl cítit třeskot síly, kterou byl vyzvednut nahoru do vzduchu. Pak se místnost roztočila a on se opět setkal s podlahou. Tvrdě. Toto opravdu nebyl jeho den.
Draco se roztřeseně postavil na nohy v prázdné třídě. Musel se udeřit do hlavy o podlahu a ztratit vědomí, pomyslel si; ještě měl závrať, vlastně ho jen bolela hlava po té závrati. Kde jsou kruci všichni? Kdo vzal jeho knihy? A co si myslí, nechat jej na podlaze, namísto aby ho vzali na ošetřovnu?Za to někdo zaplatí.
Jakmile vyšel ze dveří, vydal se směrem k ošetřovně, pak ale změnil názor. Neměl v pátek žádné odpolední vyučování. Mohl by jen dojít do ložnice a vyspat se z toho. Pomalu se otočil a zamířil dolů do Zmijozelské místnosti.
"Knockatoone!" přikázal vstupu ostře. Žádná odpověď.
"Dělej, otevři se. Knockatoone!"
Zeď zůstala zatvrzele uzavřená. Složil hlavu do dlaní a zahuhlal, "Tomu nemůžu uvěřit."
"Postarám se o to, Malfoyi. Pangolin." Hlas blížící se za ním, zněl neurčitě důvěrně. Prošel vstupem do Zmijozelské společenské místnosti a pak se náhle zastavil. Že by bylo přetapetováno?
Hoch za ním ho následoval. "Měl bys vážně -- počkej minutu." Poslední slova byla docela ostrá, Draco se otočil, a zadíval se do zažloutlého, mračícího se obličeje cizince.
"Nejsi Lucius."
Zamrkal. "Ne, já jsem Draco."
"Co tady děláš?" doptával se hoch. Byl vyzáblý a tmavovlasý, a ač vyšší než Draco, vypadal mladší, možná na 15 nebo 16. Draco potřásl hlavou, zkoušejíc vyjasnit si zatemnělou mysl .
"Nejsi Zmijozelský. Co tady děláš?" opakoval hoch, tentokrát hlasitěji.
Líný hlas přetrhl Dracovy zmatené myšlenky. "Co je to za povyk, Snape?"
"Profesor Snape?" řekl Draco bez myšlení.
Tmavovlasý hoch zúžil oči. "Neposmívej se mně."
"Kdo je to?" Draco otočil hlavu, a bylo to skoro jako dívat se do zrcadla. Stejný aristokratický nos, stejné bledé, plavé vlasy. Dva páry šedých očí se setkaly.
"Zezadu jsem si myslel, že jsi to ty, Luciusi. Nechal jsem jej jít dovnitř."
"Dobře, vypadá trochu jako já, ne že ne." V hlase druhého chlapce zaznělo pobavení, také se zračilo v jeho očích, když se díval na Draca. "Z části určitě. Tak, kamaráde. Pouč nás."
Dracova mysl byla jako ve víru. Snape, myslel si, vypadá jako Snape. To je to, proč jsem myslel, že mi jeho hlas je důvěrně známý. A Lucius...oh, do Boha. Dneska opravdu, ale fakt, nemám svůj den. Doslova.
"No tak.. Kdo jsi a co tady děláš?" Luciusův hlas na sebe nabral jemně hrozivý tón.
"Jmenuji se Draco M--" rychle přemýšlel. "Malenfant."
"A jsi zde protože?"
"Já jsem student z...z Durmstrangu. Měli jsme praxi z přemisťování, a přítel se se mnou vsadil, že se nedostanu do Bradavic, tak jsem mu to musel přirozeně vyvrátit."
"Nemůžeš se přemístit do Bradavic." Snape se na něj díval podezřívavě.
"Och! Ne, ne dovnitř, já jsem se dostal k bráně, a tam nikdo nebyl, tak jsem vešel, a teď jsem tady." Draco věděl, že povídá nesmysly, ale musel něco říct, cokoliv, kromě pravdy. Pravda byla příliš bizarní, aby jí věřili. Bylo obtížné věřit sám sobě, ale důkaz byl vepsán v obličejích před ním. Ovšemže vypadal jako Lucius. Byl to jeho otec, nebo se měl stát v dalších sedmi nebo osmi letech. A to byl profesor Snape, v době, kdy byl jen slizký mladý šprt.
Luciusovy oči se rozšířily uznáním. "Durmstrang, jakže? Říkám si, že by ses nemusel hned vrátit, ne? Chci slyšet něco o Durmstrangu. Opravdu tam učí černou magii?"
"Luciusi, nemá zde co dělat."
"Na to se vybodni, Severusi. Já jsem unuděný a toto by mohla být zábava."
Ó! Ohromné. Draco nevěděl téměř nic o Durmstrangu; drželi tyto důvěrné věci pod pokličkou. Pak tedy znovu, mínil, mohl bych beztrestně lhát.
"Bude lepší zmizet pryč od těch slídivých očí." Lucius se tvrdě podíval na Severuse. "Jdeš?"
"Potřebuji se učit."
"Nikomu to neřekneš, ovšem." Významný pohled.
Snape se mračil. "Ovšem."
Opustili společenskou místnost a zamířili dolů chodbou. "Mám vlastní pokoj od čtvrtého roku. Bohatství má své výhody, víš. Opravdu," pokračoval, když otevřel dveře a vstoupili do malé, ale elegantně zařízené místnosti, "Proč tady nepřenocuješ? Zítra je sobota."
"Tvůj přítel měl pravdu. Já tady nemám být." Ne že by měl nějaký nápad, kam jinam jít.
"Och! Nedbej Snapea, je to zatracený puntičkář co se týče pravidel. Teď mi pověz něco o Durmstrangu."
Draco strávil příštích několik hodin vyškrabáváním koutů svého mozku kvůli informacím, které věděl o té škole, a kterých nebylo mnoho. K vyplnění mezery použil historky o jeho bradavických zážitcích, přiměřeně zamaskované. Naštěstí měl dostatečnou zkušenost s černou magií, díky Potterovi a jeho neomylnému nadání přitahovat všechny druhy malérů, k oklamání a vypletení se z Luciových otázek. Luciuse příliš bavil tento rozhovor, a Draco vzpomínal na mnoho zajímavých a v úvahu přicházejících historek o Potterovic otci a jeho starém profesoru Lupinovi, kteří byli dva roky níž než Lucius, ve stejné třídě jako Snape.
Byl zvláště horlivý dovědět se jakýkoliv klep o Snapeovi. Ale Lucius se předklonil, oči zúžené. "Nějaký speciální důvod, proč se tak o něj zajímáš?"
"Připomíná mi někoho, koho znám," odrazil hrozbu Draco. "Je dobrý přítel, že?"
"Možná, dalo by se to tak říct." Lucius se culil. "Má skvělá ústa a sladkou prdel."
Jeho otec a profesor Snape? Toto byl klep, který se on opravdu nepotřeboval dovědět. "Má dívka zůstala v Beauxbatons. Noci jsou tak osamělé, nemyslíš?"
"Určitě," řekl Draco, horlivý děkovat za cokoliv, co mu ponouklo volit Durmstrang raději než Beauxbatons, jako jeho předpokládanou školu.
"Poslouchej, Draco. Mám jít nahoru na večeři, ale ty bys měl raději zůstat, neboť ostatní by měli všelijaké otázky. Zůstaň zde, a já ti něco přinesu." Bylo jasné, že Lucius nezamýšlel počkat na nějakou odpověď. Ale do té doby Draco neměl žádnou jasnou myšlenku, jak se dostal dvacet pět let zpátky, a už vůbec ne, jak by se měl dostat zpět do jeho vlastní doby, takže víc než souhlasil s Luciusovou nabídkou.
Zatímco byl Lucius pryč, prohrabal dokola místnost. Bože, používali stejné texty, přemýšlel o nějaké změně od té doby. Jeho otec se zajímal o hazard, ale ze vzhledu věcí usuzoval, že více o sázení perspektivní než o co jiného. Málo, hmm, zakázané lektvarové přísady v rohu zásuvky. Pár spodků zamčených kouzlem, které si netroufal pokoušet. Žádné obrázky, z kterých by mohl něco vyčíst; divil by se, kdyby ta přítelkyně byla jeho matka.
Prolistoval Jedovaté rostlinstvo Indie a přilehlé oblasti, když se Lucius vrátil s jídlem -- a se Snapem.
"Řekl jsem Severusovi tvou povídku o tvém profesoru, který používal mnoholičný lektvar. Myslím, že ho to inspirovalo."
"Co, to není jen dýňová šťáva?"
Lucius se smál , a Draco byl velice překvapen, že to samé učinil i Snape. Nemyslel, že by to bylo možné.
"Mnoholičný lektvar je kouzelná látka," řekl Severus. "Ale pravděpodobně nejhroznější degustace, kterou jsem kdy podnikl."
"Ale to stálo to za to, ne?" řekl Lucius.
"V koho jste se přeměnili?" ptal se Draco zvědavě, když ukusoval obložený chlebíček. Nemohl připadnout na nikoho,v koho by se zvláště chtěli přeměnit.
Oba chlapci se podívali jeden na druhého, pak na něj Snape ostře pohlédl. Draco si nebyl jistý, jestli se mu ten pohled líbí. Byl to druh pohledu, který si představil, že u profesora uvidí, když si nebyl jistý, jakou přísadu dát do kotlíku, aby to bylo správně, nebo aby mu to nevybuchlo v obličeji.
Severus se obrátil na Luciuse. " Opravdu je mimořádný. Můžete být bratři."
Ó! Jestliže byste znali jen polovinu z toho, myslel si Draco.
"Měli bychom to prozkoumat ," řekl Lucius slavnostně. Obrátil se na Draca. "Pokračuj, dej je pryč."
"Dát co pryč?"
"Tvoje šaty, mladý muži." Lucius se již začal svlékat.
Draco se díval na Severuse, který byl otočen zády, pak pokrčil rameny a začal se svlékat. Nebylo opravdu mnoho alternativ. Brzo dospěl ke svým boxerkám; Lucius byl úplně nahý, tak si povzdechnul a stáhnul je také.
"Perfektní," řekl Lucius, vlníc se před zrcadlem. "Podívej se na nás."
Draco musel připustit, že oba vypadali docela působivě. Byl právě o několik centimetrů vyšší, poněkud více svalnatý, ale podoba byla - dobrá, ne zcela pozoruhodná, vzhledem k tomu, že pro to existoval velmi dobrý důvod, ale bylo to určitě nápadné. Nenápadně se zkoušel přesvědčit, že i v jiných oblastech rozměry také nepatrně převyšuje otce, ale zalapal po dechu, když zjistil, že je Lucius mírně vzrušený.
"Och! To je v pořádku, Draco," Luciusův líný hlas byl blízko jeho ucha. "Dívej se na všechno, co chceš. Jsme nádherní." Lehce přejel prstem dolů po Dracově páteři a Draco měl co dělat, aby nevyskočil. "Nemyslíš, Severusi?"
"Velkolepé." zaznělo hořce.
"Pošetilý kluku. Pojď sem."
Severus se tiše připojil k nim, stojíc vzadu v odrazu v zrcadle. Jeho tmavá hlava plavala nad jejich bledými rameny, jako kdyby se vznášela.
"Myslíš, že bychom tě měli vykázat ven?" Lucius se usmíval a otočil hlavu. Draco se díval na jejich zrcadlený polibek. To porušovalo pravidla. Bylo to rušivé, protože to byl jeho otec a jeho profesor, nebo spíše se jimi měli stát v budoucnosti, ale bylo to nějakým způsobem vzrušující v jakýmsi cizím způsobu, který byl opravdu nepřípustný. Možná přece jenom něco bylo v té dýňové šťávě.
"Jsi ještě oblečený, Severusi. Jak to?" Lucius mluvil v hlubokých, zasněných slabikách. Druhý hoch odložil hábit, a obrátil se na Draca, laskajíc lehce jeho čelist. "Dobře, že nejsme vážně bratři. Ačkoli myslím, že můj ohromný strýc se oženil se sestřenicí, nejsem si jistý, jestli bych našel zalíbení v incestu."
Draco uvažoval o něčem, co by mohl říct, aby to neznamenalo být hrubý, nebo úplně šílené, ale než se k něčemu dobral, Luciusovy rty byly náhle na jeho a všechny myšlenkové procesy se zastavily. Slyšel ostrý výdech za sebou, jak se Luciusovy ruce splétaly kolem jeho pasu. Byl líbán, a díky tomu bylo nesnadné ještě o něčem přemýšlet.
Bylo tvrdé na to jen pomyslit, a zvláště tvrdé myslit na Luciuse jako na svého otce, protože i když věděl o důvodu, opravdu si nemohl nemalovat svého otce jako chlípného sedmnáct let starého hocha s velmi pěkným tělem a neobyčejně neodbytnými rty. Obličej, který viděl skrz přivřené oči byly tak moc jako jeho vlastní, že to bylo, skoro jako kdyby líbal sebe sama. A náhle si uvědomil, do koho se Snape přeměnil díky mnoholičnému lektvaru.
Možná, že by byl omdlel při myšlence, která se zdála být dokonce zvrácenější než krvesmilstvo, svým způsobem, ale v tom ucítil přítomnost chladné kůže na svých zádech a teplé rty na svém krku. Ruka objala jeho hruď; další, kterou mohl vidět, pohladila jednu z Luciusových paží. "Velkolepé," slyšel mumlání hlasu, docela se mu to hladké bručení líbilo, a byl to opravdu velmi sexy hlas, pokud nepřemýšlel příliš starostlivě o tom, komu patřil.
Jeho tělo mělo zajisté požitek z této pozornosti. Ruka - nebyl si jistý čí - klesla pohladit jeho erekci, a on se rozhodl, že by možná stálo za to pokračovat v tomto požitku. Protože mohl být rád, že mu ta síla, díky které se zde dostal, nevyměnila tělo. Mohl skončit v kůži nějaké žáby, například. A pokud má mít něco s jednou nesporně přitažlivou osobou a také osobou, jehož sametový hlas byl plodem sametových úst, bylo to rozhodně lepší, než skákat kolem leknínů a plavat v jezeře.
Paže se obemkly kolem něj, a Draco měl velice zvláštní pocit, když Severus přistoupil za něj a přejel rukou přes Luciusovu hruď. Klesli společně dolů na podlahu před zrcadlem, končetiny propletené dohromady.
Lucius vzhlédnul, jeho šedé oči se bezelstně usmívaly. "Nepřipojíš se k nám?"
Váhajíc, klesl Draco na tlustý kobereček. Byl hustý, temně šedý, měkký a luxusní, a bledá propletená těla vypadala jako tekuté stříbro proti jeho povrchu. Severus šeptal něco Luciusovi, vyloudil přikývnutí, pak se sklonil a přitiskl své rty na Dracovy.
Já líbám Snapea, pomyslel si Draco. O Bože! Já líbám Snapea! Jehož sametová ústa byla zrovna tak příjemná na jeho rtech, jako na jeho krku. Pak pocítil velmi příjemné vjemy, přicházející z jeho levé bradavky. A z jemné kůže slabin. A pak ty ústa pohltila jeho erekci, a on už si přestal dělal starosti, čí ústa to jsou. Byla horká, mokrá, a posílala jej do ráje.
Cítil, jak se jeho vzrušení stupňuje a otevřel oči, podíval se na Luciuse objímajícího Severuse zezadu. Lucius obrátil svůj obličej k zrcadlu, jeho oči upřeně sledovaly obraz, a když si uvědomil, že se na něj Draco dívá, zašeptal, "Podívej. Zrcadlo. Dívej se na nás." Draco se podíval. Viděl plavovlasého hocha vstoupivšího do tmavovlasého, který se věnoval světlovlasému mladíkovi, kterým byl on sám, a odraz Luciuse strnule hledícího zpět; cítil teplé sání úst, jazyk lízající jeho erekci. Luciusova hlava se nepatrně zvrátila, ústa měl pootevřená a vzdychal, ale dokonce i při zaúpění a vyvrcholení, kdy sevřel tvrdě Severusovy boky, nepřerušil upřený pohled. Vnímajíc to všechno, bylo to na něj náhle už příliš, a vyplnil svým semenem ta teplá, krásná ústa.
Draco, skloněný na měkké podložce, nepatrně vzdychal. Ještě cítil nepatrnou závrať, ale zda to bylo z důvodu cestování v čase nebo vyvrcholení, tím si nebyl docela jistý. Nebo to možná bylo něco, co mu dal Snape do dýňové šťávy. Ať to bylo cokoliv, bylo těžké se soustředit, a on věděl, že by se měl soustředit, protože potřeboval vypracovat plán, jak se dostat zpět do své vlastní doby. Možná další zaklínadlo, ale nebyl si především docela jistý, jaké kouzlo ho sem přeneslo.
Jeho myšlenky byly přerušeny lehkým sténáním. Lucius a Severus se hluboce políbili navzájem, a Luciusova ruka cestovala po vzrušeném penisu druhého hocha, posunujíc prsty podél něj. Musel připustit, že to vypadá velmi sexy. Lucius zachytil jeho pohled, když přerušil polibek, nepatrně se usmívajíc. " Chutnáš dobře z jeho rtů, Draco. Pojď to okusit."
Draco se lehce přiblížil. Lucius ho chytil za čelist, políbil jej, a pak přesunul svá ústa dolů na Severusovo tělo.
"Polib mne, " řekl Severus chraplavě. Dlouhé řasy z poloviny zakryly jeho temné oči, když nachýlil hlavu k Dracovi. Rty se setkaly a jazykem se navzájem zkoumali. Přitisknuti k sobě, Draco mohlo cítit každé chvění, každé otřesení. Mohl cítit chabou ozvěnu, jak sebou druhý hoch trhl a sténal v extázi do jeho úst.
Leželi na hromadě několik dlouhých minut, na koberci, beze slova, bez pohybu. Konečně se Lucius posadil. "Gentlemani, navrhuji dát si sprchu."
Draco se rozhlédl kolem, hledajíc šaty a začal je třídit. "Netrap se tím," řekl Lucius. "Pak se oblečeš. Teď v noci nikdo na chodbách není."
Když posbírali všechen oděv, vyklouzli do chodby. "Koupelna prefektů je nejlepší," prohlásil Lucius. Draco si včas připomněl, že se nepředpokládá, že by měl něco vědět o Bradavicích, a dával si pozor na svůj uměle vytvořený výraz bázlivosti v obličeji, když vstoupili do místnosti s ohromným mramorovým bazénem a úžasným výběrem rozličných kohoutků. Lucius některé vybral a otočil jimi, a brzo byl bazén plný horké, navoněné vody.
Bylo příjemné ponořit se do lázně, uvolnit se a povzbudit unavené tělo. Draco mohl cítit každý sval, který se zbavoval napětí, jak žár prosakoval do jeho kůže. Seděl na ponořené římse, která byla vystavěna podél celé jedné strany bazénu, hlavu podepřenou ručníkem, oči zavřené.
"Draco." Lucius vyslovil pomalu a něžně jeho jméno.
"Hmm?"
"Líbí se mi, jak to zní. Je to rodinné jméno?"
"Je to jméno dávného přítele mého otce," řekl automaticky. Pak jej uhodilo poznání toho, co řekl, co tím myslel, a začal se smát tak vytrvale, až mohl sotva dýchat. "Řekni mi, líbí se ti," těžce oddychoval, "můžeš tak jednou pojmenovat svého syna. Po mně." Zřítil se pod další salvou smíchu, neschopný se zastavit. Toto byl ten důvod, proč je tu. Teď už to chápal.
"Co je na tom tak zábavného?"
Draco na něj pohlédl. Lucius seděl na hraně bazénu, nohama kýval ve vodě. Jeho světlé vlasy, teď mokré, byly hladce stáhnuté z čela, a jeho pěkná kůže zářila jako porcelán. "Myslím, že jestliže to uděláš, měl bys raději vymyslet nějakou dobrou historku na dobu, až se tvůj syn zeptá, po kom je pojmenován. Nemůžeš mu vypravovat o nějakém cizinci a jedné pošetilé noci." Poslední věta v něm vyvolala nový záchvat hihňání. Bylo to všechno tak zatraceně komické, a mnoho věcí se tím vyřešilo.
Lucius sklouzl do vody, a plaval k němu. "Ale ty nejsi jen tak nějaký cizinec," řekl, a vzepřel se na rukou na podvodní římse vedle Draca. "Ty jsi já, a já jsem ty. Prostě se to stalo."
Slyšíc tyto slova, přestal se chechtat. Osud pracoval v pro něj neznámém způsobu. Ačkoli nebylo docela jasné, co celá ta podivínská slova znamenala, jisté bylo, že si dal sám sobě jméno v jakési kruhové cestě. Náhle si vybavil obraz zmijozelského hada požírajícího si vlastní ocas.
"A kromě toho," pokračoval Lucius, " Nejsem pošetilý. Už." Jedním hladkým pohybem zvedl sebe sama nahoru nad hranu mramorové římsy, opírajíc se o Dracovo tělo, olízl jeho krk. "Ale zní to jako fantasticky dobrý nápad."
Draco otevřel ústa k protestu, nebo alespoň plánoval protestovat, ale Luciusova ústa srazila tvrdě jakýkoliv protest, špička jeho jazyka vyrazila proti těm tvrdým bílým zubům, a on rukou hladil Luciuse, z kterého ještě odkapávala navoněná voda. Jeho váha strkala Draca dolů do vody, klouzal po hladkému mramoru. Jeho dech se srážel v páru a tiskl jeho hruď naléhavě proti své vlastní.
Ruce prozkoumávaly jeho záda, boky. Mohl cítit počátek dalšího vzrušení.
Lucius přešel od jeho rtů k obočí, políbil je, pak malinkými polibky z koutku jeho oka přešel po straně jeho obličeje, a zastavil se u Dracova ucha. "Ty jsi já," šeptal. "Já jsem ty." Olíznutím se vrátil zpět do Dracových úst, a vzal si je znovu s žárem a sílou.
Klekl si za něj a rozkročil se. Sledoval kresbu vytvořenou kapkami vody, která stékala přes Dracovu hruď; rukou uchopil Dracův penis a laskal jej do plné tvrdosti.
Pak jej pustil se svého sevření, ale stále jej laskal, prsty putoval napříč přes jeho šourek, mezi jeho nohami, a zkusmo do něj pronikl jedním prstem. Draco se napjal. "To nechci."
Lucius se usmál, a přemístil ruce zpět na Dracovu hruď. "Měl bys. Je to rozkošné. Já to pro tebe udělám."
"Dobře, co teď?" Znělo to jako vyzvání, a Lucius to tak přijal. Uculil se nad jeho ramenem. "Devětkrát poklepej vpravo na obklad bazénu a objevíš znamenité mazadlo."
Draco plaval přes nádrž. Když učinil, jak mu Lucius poradil, a nabral lubrikant do dlaně, podíval se nahoru na Severuse, nahého a vzrušeného, dívajícího se s neklidem v tmavých očích. S rozmyslem, pomalu, ponořil dva prsty do masti v Dracově ruce, něžně přejel přes jeho dlaň špičkou prstu, pak se pohnul směrem ke zdi a opřel se o ni. Jeho oči celou dobu neopustily Dracovy.
Lucius si povzdechl, když Draco kluzkým prstem přejel mezi jeho půlkami. "Víc." Dva prsty. Draco cítil třas vlastního těla, potlačil touhu pohřbít sebe uvnitř Luciuse. "Víc." Otočil ruku, a laskal Luciuse zevnitř. Ten drsně šeptal: "Víc."
Připravil sebe sama zbytkem masti, a pomalu pronikal dovnitř, zkoušel, jak velký to bude odpor. Ten postupně ustupoval, a tak postupoval hlouběji. "Ó! Ano. Celého," oddychoval Lucius. Draco sáhl po Luciusovu penisu a uchopil jej do ruky, boky a rukou pohyboval ve stejném rytmu.
Teplo okolo jeho penisu ho pohltilo. Tonul, ponořen v Luciusovi, člověku, který se měl stát jeho otcem jednoho dne, ale teď byl pouze tělem pod ním. Jejich sténání se spojila v jedno, a vracela se ozvěnou od mramorových dlaždic.
Draco pohlédl směrem k Severusovi, který se na ně mlčky díval. Jednu ruku měl založenou za zády, druhou pracoval na své erekci, výraz v jeho obličeji byl prudký a nečitelný. Když na něj Draco zběžně pohlédl, přejel si jazykem pomalu přes horní ret.
Lucius pod ním vykřiknul a tvrdě přirazil do jeho ruky. V odpověď přišlo sténání od hocha opřeného o zeď. Draco sám vzápětí vykřikl a dosáhl svého orgasmu, udýchaný jako člověk, který se dlouhým sprintem zachránil před velkou mořskou vlnou.
Zhrouceně leželi na sobě, Severus k nim přešel, lehce políbil nejprve Luciuse, pak Draca, a pak vklouzl do bazénu. Voda byla ještě teplá, a tak se přidali. Severus vylezl ven jako první a měl již ručník omotaný kolem pasu, když Draco a Lucius neochotně opouštěli bazén.
"Pospěš si. Chci se taky ještě vyspat."
"Jestli pospícháš, můžeš jít hned," odpověděl Lucius, ještě si ručníkem vytíraje mokré vlasy.
"Aha." Hořký podtón se vrátil do Severusova hlasu. Ten připomněl Dracovi Snapea, kterého znal. "Chceš být sám se svou novou hračkou?"
"Propána krále, Severusi."
"Hezky." Otevřel dveře a odešel.
Lucius povytáhl pobaveně obočí. "On je tak prudký. Myslím, že mě miluje. Je opravdu škoda --"
Drsný výkřik rozřízl vzduch, pronikajíc k nim přes nedovřené dveře. Lucius byl okamžitě na nohou, držíc v jedné ruce hábit a druhou vytahoval hůlku z kapsy. Draco učinil to samé, a oba vykročili do chodby.
Severus stál kousek před nimi, obklopen skupinou chlapců na konci chodby, a ze způsobu, jakým se třásl, to vypadalo, jako kdyby byl pod kouzlem Tarantallegra. "To jsou ti zatracení Nebelvírští," reptal Lucius. "Pospěš!"
Utkat se v souboji nahý v chodbě Bradavic, to neměl Draco nikdy na svém seznamu priorit. Ale Severus a Lucius byli konec konců Zmijozelští, a on jim byl přece jen zavázán pomoci, teď byli ... přátelé. Pustil hábit na zem, protože neměl čas přehodit jej přes sebe, a následoval Luciuse nahoru chodbou.
"K čertu!" vykřiknul jeden z Nebelvírských. "To je nahý Lucius!"
"Dva Luciusové!" ozval se někdo další.
"To je nové kouzlo, Pottere," řekl Lucius, ušklíbl se a pozvedl hůlku. "Rictusempra!"
Potter? Možná to přece jen bude stát za to. Draco se připojil k boji. Brzo létala kouzla všude.
Náhle Nebelvírští sklonili hůlky. Dívali se na něco za třemi Zmijozelskými, s nepříjemným výrazem v obličejích. Severus zaváhal a podíval se na Luciuse, který řekl, "Nejstarší kouzlo v knize," a hodlal jej použít.
"Co se to tady děje?" Tři Zmijozelští se rázem otočili. Směrem k nim kráčela dolů chodbou profesorka McGonagallová. Vypadá přesně tak, jako v mé době, pomyslel si Draco. Ačkoli snad poněkud rozhněvaněji než obvykle.
Vytáhla hůlku. "Finite Incantantem!"
Draco cítil lehké trhnutí kdesi hluboko v hrudi. Pak se místnost roztočila, a všechno zčernalo.
Vzbudil se s bolavými svaly a bolavou hlavou v kalném světle prázdné chodby. Pokusil se zvednout, což mu přivodilo čerstvou vlnu závratě, takže zůstal raději ve vodorovné poloze, ruku nevědomě sevřenou kolem hůlky, a chladné kameny mu připomněly, že je úplně nahý. Snil. Ne, byl nahý na podlaze chodby blízko prefektské koupelny. To nebyl sen. Divil se, jak se vrátil do svého vlastního času.
Zvuk blížících se kroků ho podnítil napřímit se vzdor tomu, jakým způsobem se jeho zrak rozmazal, když se pohnul. Důvěrně známá, černě oděná postava se blížila směrem k němu; úleva ho zahrnula, když si uvědomil, že je zpět. Jediná věc, o kterou se musel strachovat, bylo vymyslet důvod, proč leží nahý na podlaze, uprostřed noci, před profesorem Snapem.
Ten, o okamžik později, už stál zlostně nad ním. Pak přeběhl neznámý výraz přes Snapeův obličej. Zamračil se a potřásl nepatrně hlavou, pak však pečlivě upravil své rysy do obvyklého úšklebku. "Doufám, že pro to máte vysvětlení, Malfoyi."
Draco se chvěl od hlavy k patě, doufajíc, že by jedno dobré mohl vymyslit. A doufajíc, horlivě, že profesor Snape nemá dlouhou paměť.