Neskutečná posedlost
Miloval jsem tě, Severusi, můj drahý, malý bratříčku.
Ano, pouze můj a můj.
Miloval jsem zákaz kontaktu mezi námi dvěma a fakt, že nebylo nic, co nás mohlo zastavit. Miloval jsem způsob, jakým se tvé jméno válelo po mém jazyku při vyslovení, jako nejsladší med. Miloval jsem způsob tvého sténání v rozkoši pode mnou, způsob, jakým si uchopil má ramena v tom pravém okamžiku, tak, jako topící se dítě se zoufale drží a doposledka doufá v záchranu. Obvyklý prázdný pohled byl nahrazen vášní.
Znamenal jsi pro mě tolik věcí. Můj nelegitimní bratr. Můj jediný přítel. Můj mlčenlivý společník. Můj věrný služebník. Má vzpouzející se hračka. Tolik věcí si pro mě znamenal. Ale již po všechna tato léta, jsem tě opravdu nevlastnil.
Nebyl si více, než hořký plod otcova nezákonného spojení s cizí ženou. Byl jsi pouze bledá silueta v našem domě. Vysmívali se pro tvůj skromný původ. Byl jsi příliš bezvýznamný, abys mohl nést urozené jméno Malfoyových. Ovšem, oni tě nikdy otevřeně neponížili, protože to byl dobrý způsob pro jejich soucitnou existenci a k podporování jejich jména. Někdy ale bylo chladné zacházení dostatečně ponižující, víc než jakákoliv slova nebo urážky.
Pouze já jsem tě věrně miloval.
Pouze já jsem tě chtěl.
Věděl jsem, jaký způsob života jsi měl jako 8-letý v Knockturnské Aleji, kousek od Malfoyova velkostatku. Konec konců, to byla obět za účelem přežít. Ale nenáviděl jsem to, žes nikdy neodmítl jejich pokusy o sblížení. Ještě teď. Tito lidé, kteří byli rozhořčeni nad tebou, byli také fascinováni tvou mladou krásou. Moji vlastní bratři, otcovi společníci a otec samotný.
Nikdy si neodmítl jejich dotyky, jejich chlípné polibky. Vždy poddajný, stejným způsobem jako mně. Možná ti bylo cizí slovo 'ne'.
Nenáviděl jsem vidět tě takhle. Jako dobrá malá kurva, nabízel si své tělo výměnou za potravu ve tvém žaludku, šatstvo, střechu nad hlavou.
Nenáviděl jsem vidět tě být trhaného se dvou stranou znovu a znovu. Nenáviděl jsem vidět tě procházet životem s prázdným, dalekým pohledem ve tvých havraních černých očích.
Jako neživá loutka.
Tak zoufale jsem chtěl chránit tvou roztrhanou nevinnost, chránit tě před temnotou v tobě samém.
Chtěl jsem ti ukázat, že sex může být bezbolestný. Chtěl jsem tě vidět usmívajícího se při skutečném štěstí, místo toho chladu, který často navštěvoval tvé krásné rysy. Chtěl jsem, abys mi řekl,že jsi mě miloval ze své vlastní svobodné vůle.
Tak jsem tě učil, jak říci 'ne'. Řekl jsem ti, že nikdy nebudu vzdorovat tvému přání. A tuhl jsem hrůzou, když jsem to uslyšel...
"ne.. ne... více.. prosím..Pane Malfoyi.."
Slova, která mě budou navěky navštěvovat ve dne v noci až do okamžiku, kdy se nadechnu naposled.
Smál jsem se.
Jako šílený člověk.
Nevěděl jsem, jak to začalo.
Jakmile jsem se znovu ovládal, byla z tebe krvavá hromádka na podlaze. Podrobil ses mému hněvu obvyklým netečným stylem. Takový krásný pohled. Rudá tekutina kreslila stopu nejkrásnějšího erotického vzoru na tvé bledé kůži. Tvé černé oči zpolovice zavřené v krajní bolesti. Prázdný pohled byl dlouho pryč. Byl nahrazen agónií.
Tak půvabný.
Celý můj.
Tehdy jsem se změnil.
Pak má posedlost vzala rázný směr.
Těšil jsem se ze zraňování tebe, z toho, když jsem tě viděl krvácet. Těšil jsem se ze způsobu, jakým nůž mohl proříznout tvé bledé tělo. Způsob, jakým krev zdobila tvoje hrdlo, tvou klíční kost, tvou bradavku, tvé stehno.. Těšil jsem se z slízávání každé drahocenné kapky. Tvá krev chutnala tak silně a sladce v mých ústech. Měla afrodisiakovou vlastnost. Těšil jsem se z pohřbívání se ve tvém napjatém těle, ve zkažených ránách. Těšil jsem se z poslouchání tvých výkřiků bolesti i potěšení. Těšil jsem se ze způsobu, jakým si se později neschvaloval ty sám. Neschvaloval si své bezděčné reakce. Nechal si mě kontrolovat svůj život.
Toto byly okamžiky, kdy bylo patrné mé vlastnictví. Na okamžik jsem se tě věrně zmocnil.
Celý můj.
Tvá svěžest.
Tvá nenávist.
Tvá agónie.
Tvůj strach.
Tvé vlastní neochotné já.
Celý můj.
Byl jsem prvním zlomem v tvé bezcitné fasádě. Rozbil jsem tvou obrannou skořápku a poznamenal tvou čistou duši mou hříšnou.
Tak jsi zkoušel uprchnout mým vlastnickým rukám. Zkoušel jsi zastavit mě nemytím svých vlasů. Zkoušel jsi přestat jíst. Vytrvale jsi zkoušel dělat sám sebe nezajímavým, jak jen to bylo možné, zjevem mastným, oplzlým a nepřitažlivým.
Já jsem se pouze vysmíval tvým zuboženým, bezvýznamným pokusům pohřbívaní se ve tvých dlouhých havraních vlasech a říkal jsem ti, že jsi nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl.
Tak jsi utekl.
Jako zoufalé dítě.
Zkoušel jsi nalézt dočasné útočiště a schovat se před mou pozorností.
Doufajíc, že čas zmenší touhu, kterou jsem měl v sobě - touhu zmocnit se tebe.
Spojil ses se Smrtijedy. Zase ses sám ukryl pod studenou maskou ve víře, že Temný pán bude tvůj zdroj bezpečí a útočiště.
Já se pouze smál více.
Tys byl blázínek, můj drahý bratr.
Tak jsem se přidal k tomu řádu, s jedinou jednou podmínkou.
Chtěl jsem svůj majetek zpět.
Viděl jsem, jak se kácíš dolů na studenou mokrou zem, jako kdyby tvé nohy byly příliš slabé. Chvěl ses, jak jsi zkoušel se udělat tak malým, jak jen to je možné, aby ses schoval před mým zrakem.
Temný pán se pouze smál.
Já také.
Když se horké železo dotklo mého předloktí, usmíval jsem se divoce. Bolest byla skoro nepřekonatelná, protože má duše byla navěky označena temnotou.
A již.
Mohl jsem pouze cítit triumf, který rychle kroužil v mé duši, když jsem se díval na tvého ducha, který byl zničen úplně.
Můj.
Celý můj.
Ty jsi byl můj, můj drahoušek.
Můj drahý Severus.
Možná budeme spolu v pekle.
KONEC
Zpět
Komentáře: