Posedlost

"Severusi, můžu vás poprosit?" Brumbál upřel svůj unavený stařecký zrak na démonicky vyhlížejícího kouzelníka na druhém konci dlouhého stolu.

Severus Snape si celý večer nedočkavě poposedával na své židli, jakoby seděl na sršním hnízdě. Teď konečně přišla jeho chvíle. Odstrčil nohou židli, majestátně se postavil a ze své výšky více než šesti stop se pohrdavým pohledem rozhlédl po napjatých tvářích kolem dlouhého stolu jako po zasněženém údolí.

Když si hlasitým odkašláním vyžádal pozornost a všechny přítomné páry očí se upřely na něj, kromě Moddyho, ten upřel na něj pouze jedno oko, to druhé se mu překulovalo na všechny strany, Severus uznal, že konečně nastal ten vhodný okamžik k tomu, aby ukázal všem těm lovcům Smrtijedů, kteří ho nikdy mezi sebe nepřijali, jak je v této válce důležitý. Nejdůležitější ze všech.

Hlubokým, temným hlasem je obeznámil s průběhem setkání Smrtijedů, ze kterého se těsně před schůzí Řádu vrátil. Se samolibým výrazem v bledém obličeji sledoval ty bezdeché tváře, soustředěně poslouchající jeho velkolepý projev a téměř cítil, jak mu jejich zraky tahají slova z úst.

Užíval si ten pocit důležitosti a jejich pomíjivé chvilkové pozornosti vůči své osobě a schválně protahoval svůj proslov. V temných očích se třpytily jiskřičky.

Sirius se pohupoval na zadních nohou rozviklané židle a upřeně pozoroval objekt své sexuální fantazie. Modré duhovky visely na úzkých rtech a sledovaly je, jak se roztomile pohybují ve snaze co nejlépe artikulovat. Neposlouchal, co povídají, vnímal pouze jejich smyslné špulení, střídané s pevným stisknutím v krátké přestávce mezi řečí a svůdným pootevřením, když se nadechovaly a odhalovaly přitom křivé zuby ve spodní čelisti.

Když Severus ve svém typickém gestu a la Snape sarkasticky ohrnul horní ret, netušil, že tím vyslal neverbální povel Blackovu libidu.

Sirius ucítil počínající záchvěvy ve svých slabinách a nenadálý pohyb v poklopci. Sklopil zrak a začal si čistit špínu za svými nehty v bláhové naději, že pokud nebude sledovat ta rozkošná ústa, tak své vzrušení ovládne a jeho počínající erekce ustoupí.

Zavřel oči před těmi nemravnými ústy a své žádostivé myšlenky se snažil zaplašit tím, že se soustředil na obsah Snapeovy řeči.

,,… a Pán zla vybral z našich řad tři nejlepší Smrtijedy, kteří se pokusí nepozorovaně dostat na ministerstvo…"

Se zavřenými víčky se zaposlouchal do monotónního Snapeova monologu. Temný, záhadný hlas zahájil invazi do jeho ušních bubínků.

Sirius vytěsnil z mysli všechny rušivé jevy kolem a soustředil se na ten zastřený, hluboký hlas, tak hluboký, že byl téměř na hranici nízkofrekvenčního kmitočtu.
Blány jeho vnitřního ucha se rozechvěly, když k nim dolehl fascinující, silně eroticky podbarvený zvuk, vycházející ze Snapeova hrdla, s nepřehlédnutelným odstínem povýšeného tónu. Vznešený rytmus jeho slov, v jeden okamžik klidný a tichý, chvílemi až nebezpečně tichý, aby v dalším momentě do něj vpadl zvuk tak hlasitý, jako když práskne bičem, se Blackovi infiltroval hluboko pod kůži.

Sirius překvapeně zjistil, že opět nevnímá, o čem Snape povídá, ale s napjatým sluchem vstřebává do svého mozku andělské tóny sametového barytonu, autoritativně se rozléhajícího po místnosti.

Opět se mu z toho postavilo péro.

Prudce otevřel oči. Poplašeně se rozhlédl po nejbližším okolí, jestli si někdo toho nevšiml. Posunul židli hluboko pod stůl, až ho jeho hrana tlačila do žeber a namíchnutý na svůj podmíněný reflex se úporně snažil ovládnout své nastupující vzrušení.

Bylo mu jasné, že je to marná snaha, aspoň do té doby, dokud bude civět na toho zatraceného Snapea.

Zvažoval své možnosti. Buď se teď hned nenápadně zvedne, opustí místnost a někde v soukromí si vyhoní péro, anebo zůstane sedět, dokud Snape nedokončí své představení a o nejbližší přestávce využije chaosu, nenápadně se zvedne, opustí místnost a někde v soukromí si vyhoní péro. Třetí možnost neměl, i když si na zlomek vteřiny pohrával s myšlenkou pomoct si hned teď pod ubrusem.

První možnost hned zavrhnul vzhledem k tomu, že měl na sobě jen úzké kalhoty a pokud se teď zvedne od stolu, jen slepý si nevšimne, že jsou mu těsné. Otřásl se při představě šklebících se tváří, zvědavě se za ním otáčejících.

Vybral si tu druhou.

Rozmrzele sledoval spletitý vzor suků na dubovém stole a snažil se myšlenky obrátit od Snapea na cokoliv jiného, například na sexuální život třaskavého skvorejše.

Rozladěně si uvědomil, že ať myslí na cokoliv, myšlenky se mu stejně vracejí zase ke Snapeovi. Jeho erekce nepolevovala. Proti své vůli každou chvíli zvedal zrak k tomu bledému, hubenému obličeji přímo naproti němu.

Kdyby si Snape aspoň tak často nehrál s mimikou svých smyslných úst, toto jeho gesto přivádělo Blacka k neovladatelné touze přejet mu jazykem po těch provokativních ústech nebo ztrestat kousnutím jeho našpulený ret.

,,… a to je vše, děkuji vám za vaši horlivou pozornost," řekl Snape ješitně a ještě chvíli zůstal povzneseně stát. Vychutnával si poslední vteřiny toho, že je středem světa.

Jeho nenasytný uhlově černý pohled ještě naposled sklouzával po hluboce koncentrovaných výrazech v obličejích jeho posluchačů. Připomínal hladového supa, slídivým zrakem hlídajícího ostatní mrchožrouty před nejlepší částí mršiny. Black se musel při tom výstižném přirovnání pousmát.

,,Děkuji vám, Severusi, za vaše vyčerpávající zprávy z opačné strany bojiště. Chci vám jen opět připomenout, dávejte velký pozor na to, aby se neprozradila vaše skutečná role mezi Smrtijedy," poděkoval mu Brumbál za jeho neocenitelný přínos Řádu.

Jak dojemné. Asi budu brečet, pomyslel si Black a otřel si neexistující slzu.

Snape se důstojně posadil, jeho euforie rázem opadla, shodil ze sebe nadřazenost a vznešenost, pevně semknul rty a zahalil se do své typické černé atmosféry neproniknutelnosti. Jiskřičky v očích náhle pohasly. Sup se rázem proměnil ve vránu.

,,A teď si uděláme dvacetiminutovou přestávku," oznámil Brumbál.

Sirius povyskočil na židli. Ještě chvilku počkal, až se ostatní zvednou od stolu a on se bude moct s těmi přeplněnými kalhotami nenápadně ztratit v davu. V jednu chvíli ho dokonce napadla groteskní myšlenka, jestli si nemá vykouzlit do vlasů velkou růžovou mašli, která by zaručeně odvedla pozornost od případných zvědavých pohledů. Pořád by byla lepší, než to, co mu přečnívalo dole.

Naštěstí to okamžitě zavrhl, když zjistil, že si ho nikdo nevšímá. Poprvé v životě byl rád, že ho ostatní ignorují. Zamáčkl hlavu hluboko do ramen, shrbil se a rychle opustil místnost. Dlouhými kroky zamířil ke schodům, které se mu dnes zdály jaksi daleko.

Přidal do kroku s úmyslem vyběhnout do soukromí svého pokoje v patře a tam si konečně pomoct od svých trapných potíží.

Čert ale nikdy nespí a Snape už vůbec ne a tak mu hned pod schody zahradila cestu vysoká postava v černém hábitu. Úplně ta poslední osoba na celém širém světě, se kterou by se teď zrovna potřeboval srazit.

,,Zdálo se mi to, Blacku, že ti dnes moje řeč připadala jako tlachání?" rýpl si do něj Snape.

,,Pokud chceš slyšet chvalozpěv na ty tvoje dnešní kecy, Snape, jseš na špatné adrese." Black se ho chtěl ve vlastním zájmu rychle zbavit. "Uhni!" zavrčel. Jeho vzrušeni bylo na první pohled viditelné a snažil se to zakrýt předkláněním a otáčením se, jen aby si Snapeův slídivý zrak ničeho nevšiml.

Nebyl to dobrý tah. To by nebyl Snape, kdyby mu cokoliv uniklo.

,,Ty se nezmůžeš ani na ty kecy," pronesl kousavě Snape. ,,Tvým údělem je akorát mě poslouchat, aby ses tady v tom tvém zablešeném baráku neunudil k smrti." Podezřele sledoval Blackovo podivné chování a prstem si zamyšleně přejížděl po spodním rtu.

,,Nějak mě neláká předvádět se před publikem jako klaun," vrátil mu Black jeho smeč. Byl tak nenápadný tím svým kroucením se jako v křeči, že by vyšlo úplně nastejno, kdyby před Snapeem rovnou stáhnul kalhoty a postěžoval si mu ve smyslu Podívej se, Severusi, co se mi to přihodilo.

,,To bys ani nemohl, tebe by si totiž to publikum ani nevšimlo, protože tě všichni považují pouze za inventář této ratejny," bodnul do bolavého místa Snape. Na tváři mu pohrával věčně přítomný úšklebek.

Black nedal na sobě znát, jak ho Snapeova jízlivá poznámka zabolela na duši. ,,Já myslel, že už jsis svoji denní dávku žvástů spotřeboval na schůzi, ale tvůj problém je, že jich máš nevyčerpatelnou zásobu."

,,No… ty máš, myslím… taky dost velký problém, nemýlím se?" vítězně se zašklebil Snape, když konečně objevil pravý důvod Blackova stepování pod schody.

A do prdele.

Black by se nejradši propadl do samého pekla. ,,Starej se o své lektvary a jedy, Snape a mě si vůbec nevšímej," zasyčel.

Zoufale hledal možnosti záchrany před hrozícím ponížením, ale Snape ho už pevně svíral ve svých spárech a nemínil jen tak propustit. Opřel ruku o zeď a zahradil Blackovi jedinou únikovou cestu nahoru. Vrátit se zpátky s tvrdým ptákem nepřicházelo v úvahu.

Snape naklonil hlavu na stranu a s pobaveným úsměvem sklouzl pohledem do míst pod Blackovým páskem. Black zcela instinktivně a zcela nesmyslně zakryl inkriminované místo dlaněmi.

Snape měl co dělat, aby se nerozesmál. ,,Chceš vyčarovat javorový list, Blacku?" S velkým sebeovládáním zachoval vážnou tvář. ,,Kdopak způsobil tvé nesnáze? Neměl bys jí říct, ať ti s tím teď pomůže?" Ohrnul ret v posměšném úšklebku.

Blackovi začala být jeho kůže těsná. Myslel, že z ní vyletí. Už takhle ho ten mizera uvedl do rozpaků a škodolibě se baví na jeho účet a ještě nevědomky použil to své opovrhující gesto, které mu bez výjimky vždy vyburcovalo jeho sexuální žádostivost. Jako by ji už nyní nebylo dost vidět.

Vzdávám to, Snape, jedna nula pro tebe. Pro tentokrát jsi vyhrál, bastarde.

Poprvé neschopen pohotově odpálkovat jeho výzvu prudce strčil ramenem do Snapea, až zavrávoral. Málem ho porazil, když vybíhal nahoru tempem, jakým jen mu to nadělení v poklopci umožňovalo a bral hned čtyři schody najednou.

Snapeovy uhlové oči se za ním pobaveně dívaly a koutky rtů měl škodolibě zvednuté, že vypadaly jako ústa klauna.

Sirius vletěl do svého pokoje, zabouchl za sebou dveře a kouzlem zamkl. Svalil se na postel a roztřesenými prsty rychle uvolnil z těsných kalhot svůj ztopořený penis. Plivl si do dlaní, sevřel ho v ruce a zavřel oči. Zrychleně dýchal. Pod víčka si přivolal obraz subjektu své erotické touhy a začal si rychle třít erekci. Druhou rukou si sáhl mezi stehna a hladil si šourek.

Pod zavřenými víčky si představoval svou sexuální fantazii. Litoval, že Snape je v ní jen imaginární.

Když Sirius o chvíli později opět zasedl na své místo za stolem, zhluboka si oddechl. Snapeovo místo naproti němu bylo prázdné. Svoji roli pro dnešek splnil.
Naštěstí.

**********
Sirius zamyšleně vešel do kuchyně a začal si připravovat kávu. Nutně potřeboval povzbudit z další deprese a pozvednout melancholickou náladu. Měl ještě půl hodiny čas, než se sem začnou přemísťovat členové Řádu a bystrozorové k další schůzce.
Nasypal do šálku jemně mletou kostarickou kávu a zalil vařící vodou. Silné aroma provonělo celou místnost.
,,Dal bych si taky," ozval se najednou hluboký hlas z rohu místnosti.
Sirius sebou leknutím škubnul a přelil šálek. Zaklel a ve vteřině svíral v ruce hůlku. Otočil se s napřaženou rukou za hlasem. Teprve teď si všiml temné postavy, opřené v tmavém koutě, zahalené v černém hábitu a téměř splývající s prostředím jako mimikry.
,,Sakra, Snape, mohl jsem tě zabít," zabručel Sirius a roztřesenou rukou schoval hůlku do kapsy. Hlavou mu prolétla myšlenka, že bude muset něco vymyslet, aby se mu mimo schůze po domě necourali cizí lidé.
Nebral na vědomí jeho žádost a šálek si odnesl ke stolu. Sedl si, zamíchal černou drogu a s požitkem nasál vůni. Doufal, že Snape už zapomněl na tu trapnou scénu z minulého týdne.
Snape vystoupil ze stínu a líně kráčel ke stolu, s rukama založenýma na prsou. Připomínal hladového upíra, plížícího se ke své zhypnotizované oběti, aby se nakrmil z jejích žil. Jeho vysoká postava v černém hábitu a černém plášti, až ke krku rafinovaně zapnutém, ze které vyzařovala tajuplnost a záhadnost, se nedala přehlédnout.
Sirius zvedl zrak od šálku a zamračeně se na něj podíval. Čím víc toho Snape na svém těle zakrýval, tím víc rostla Siriusova žádostivost. Z této přímé úměry se mu začal zvedat krevní tlak. Rychle si zapálil cigaretu a s potěšením natáhl do plic dávku dehtu.
Přimhouřil víčka do štěrbin, že připomínala hledí v rytířské helmě a za mlhou šedavého kouře pozoroval Snapea. Představoval si, jak pod těmi mílemi a mílemi černých hadrů skrývá před světem přitažlivé a štíhlé tělo.
Kdysi byl Snape zcela výjimečně donucen odložit svůj dlouhý hábit a kabát a on měl to štěstí být u toho a vidět ho jen v úzké černé košili a přiléhavých černých kalhotách s výrazně se rýsujícím údem pod napnutou látkou a s perfektním sexy zadkem.
Pamatoval si ten den, jako kdyby to bylo včera a ne již téměř před rokem. Lord Voldemort znovu povstal a svolal své věrné Smrtijedy. Snape na hřbitově chyběl a poté byl za to krutě ztrestán rukou Pána Zla.
Když se potom přemístil rovnou do hlavního štábu, na hranici vědomí z ukrutné bolesti z Cruciata, kterému musel chvíli předtím čelit, rychle shodil ze sebe těžký kabát a hábit, než se mu podlomila kolena.
Black mu navzdory jejich nepřátelství pomohl do postele a donutil ho vyspat se z drastického zážitku. Severus neměl sílu vzdorovat. Black ho svlékl donaha, aby jeho žíly nebyly stažené jakýmkoliv kouskem oblečení a do těla se mu mohla rozproudit zhoustlá vařící krev.
Tehdy - jednou jedinkrát - poprvé a naposled ho viděl bez té desítky liber těžké látky, kterou Snape bez výjimky pořád nosil nezávisle na ročním období a tehdy také zcela propadl touze po něm.
Do té doby ho nenáviděl, od té doby jím byl přímo posedlý. Jeho nepřekonatelnou touhu po něm nezměnilo ani to, že Snape ho tehdy málem zabil, když po probuzení zjistil, že je nahý a že od té doby svou nenávist k němu dával najevo víc, než kdy předtím.
Neúspěšně se ho pokoušel lstí donutit, aby svůj hábit a kabát ještě někdy sundal. Před schůzkami Řádu vždy pořádně zatopil v krbu, že v místnosti bylo horko jako v pekelném kotli. Všichni kouzelníci odkládali své hábity a kabáty, dokonce i samotný Brumbál nezvykle vystavoval své stařecké tělo jen v košili, jenom Snape seděl zachmuřeně za stolem v kabátu, plášti a hábitu, jako kdyby vůbec nevnímal to sálající teplo kolem sebe.
Dlouhodobý pobyt ve sklepení z něj udělal studenokrevného tvora, jinak to není možné, říkával si Sirius. Pak mu Brumbál jednoho dne jeho pekelné zatápění zatrhl.
Velice ale toužil ještě alespoň jednou vidět to přitažlivé štíhlé tělo. Povzdechl si. Je na tom zpropadeném Snapeovi vůbec něco, co by ho nepřitahovalo?
Zrak mu sklouzl do klína. A sakra, je to tady zas. Tiše zaklel a zabořil pohled do hrnku kávy.
Snape ho pomalu obešel s rukama pořád zkříženýma na hrudi a zastavil se za ním. Sirius měl z toho, že ho má za zády, nepříjemné mrazení po těle. Mít Snapea za zády vyšlo nastejno, jako se dát zavřít do výběhu s medvědem. Možná i ten medvěd by byl přítulnější.
Výhodu to ale mělo, když ho neviděl, vzrušení opadalo. Usrkl nápoj s jemnou a hedvábnou chutí a cítil, jak mu káva rozproudila krev a vzpružila ho.
Za jeho zády se najednou ozval chladný sarkastický hlas. ,,Už jsis vyřešil své choulostivé záležitosti, Blacku?"
Nezapomněl. Parchant.
Sirius se zakuckal a zmohl se jen na pouhé: ,,Sklapni. Srabusi."
Zezadu se ozval přidušený potlačovaný smích. "Takže ještě ne."
Black se snažil nabrat zpátky ztracenou jistotu. "Je tak těžké nevšímat si mně, Srabusi?"
,,Přemýšlel jsem, kdo tě dostal do tvých nesnází." Snape evidentně nebral na vědomí jeho přání. "Tonksová? Molly? Nebo snad McGonnagalová? Nebo dokonce nějaká skřítka?" zařehtal se jako hřebec.
,,Nepovídej, ty i přemýšlíš?" Nenechat se vyprovokovat Black. "A dokonce o mně? Jaká čest."
Snape se postavil přímo oproti němu a opovržlivě na něj seshora hleděl. "Nebuď tak domýšlivý. Zajímá mě ta druhá osoba, ne ty."
Sirius nevrle zvedl zrak nahoru, připadal si podřazeně. Snažil se nevšímat si toho. Snažil se nevšímat si Snapea vůbec. ,,Nestrkej svůj křivý nos do věcí, do kterých ti nic není."
Křivý? On řekl křivý? Proč to řekl, když Snapeův nos není vůbec křivý, naopak, je dominantou jeho tváře, s aristokratickou linií od kořene až po špičku.
Snape opřel dlaně na stůl, naklonil se k Blackovi a přiblížil svůj bledý obličej těsně k jeho, až mu dýchal do tváře. ,,Já zjistím, Blacku, na koho se to tvé péro tak toužebně třese."
Black znejistěl. "Jdi do hajzlu, Srabusi." Vyfoukl Snapeovi do obličeje tenký proužek kouře a s předstíraným klidem líně pronesl: ,,Běž si připravit svoji řeč, ať to zase nejsou samé nesmysly jako minule. A mně dej laskavě pokoj."
Přenesl váhu těla na zadní nohy židle a začal se pohupovat. Židle vrzala jako rezavý pant a nebezpečně se nakláněla dozadu.
Snapea přepadlo silné nutkání trochu jí pomoct. Nějaká neznámá fyzikální síla mu táhla vysokou botu k noze židle. Škodolibě se zašklebil při představě Blacka, roztaženého na podlaze, kdyby omylem o ni zakopl.
S velkým sebezapřením se ovládl a sílou vůle zase botu nenápadně posouval zpátky. ,,Závidíš, Blacku, že mě poslouchá celý Fénixův Řád, včetně Brumbála," jedovatě si rýpl.
,,Nevím, jak Brumbála, mě ale už to tvé žvanění fakt unavuje," řekl otráveně Sirius. "Vypadni."
Snape neměl v plánu přestat, obzvlášť když šestým smyslem vycítil Blackovu nejistotu, i když netušil, z čeho pramení. ,,Jaký je to pocit být jako bývalý odsouzený vrah odstaven na vedlejší kolej, Blacku?" ušklíbl se cynicky.
Sirius prudce odstrčil židli, až se převrátila, stůl se zakymácel a káva se rozlila. Výhružně se postavil těsně před Snapea, že se jim nosy téměř dotýkaly. ,,A jaký je to pocit být jako bývalý Smrtijed považován za zrádce obou stran, Snape?" nemilosrdně mu vpálil urážku do obličeje.
Ve Snapeových očích se zablesklo a ruka mu instinktivně sjela ke kapse hábitu. ,,Smiř se s tím, Blacku, že jseš v Řádu páté kolo u vozu," zuřivě mu vmetl do tváře další potupu a zasáhl Siriusovo citlivé místo. ,,Jseš asi tak důležitý, jako plivanec mezi očima."
,,Ty svině!" zařval Sirius a v mžiku sáhnul po hůlce. Namířil ji na Snapea a ruka se mu neovladatelně chvěla.
Snape bleskově vytáhl tu svoji a útočně ji namířil na Blacka. ,,Zkus si něco a zabiju tě jako krysu!"
Nenávistně si koukali navzájem do očí, vzdálenost mezi nimi se počítala pouze na délku paže a hůlky v ní. Supěli vzteky, hůlky navzájem namířené na soupeřovo srdce, jejich špičky se dotýkaly hrudě toho druhého, ruce se jim třásly ve velkém sebeovládání nepoužít zakázané zaklínadlo a navzájem čekali na chybu svého soka.
Vtom se otevřely dveře. Modré i černé oči se ve stejném okamžiku otočily ke dveřím. Dovnitř vstoupil Brumbál a překvapeně se po obou kouzelnících podíval.
Snape sklonil svoji hůlku první a schoval ji do hábitu. Black ji sklonil taky, ale pořád ji svíral v dlani. Beze slova opustil rychlými kroky místnost a kopnutím hlasitě přibouchnul za sebou dveře.
Ten den se už dole neukázal.
**********

Na příští schůzce Řádu se pouze diskutovalo o strategii boje proti Voldemortovi a jeho zvlčilé armádě Smrtijedů a tak Sirius ke své úlevě tentokrát nemusel řešit následky smyslně se pohybujících úst a sametově temného hlasu.
Seděl opět na svém obvyklém místě na konci a naproti němu jako vždy seděl Severus Snape. Co vešel do místnosti, tak se na Blacka ani nepodíval a Sirius mu byl za to neskonale vděčný. Jeho horká hlava taky ještě zcela nevychladla.
Brumbál řešil s ostatními kouzelníky taktiku válečné lsti, Sirius se ale přistihl, že spíš než na to, jak zvítězit nad lordem Voldemortem myslí na to, jak porazit Severuse Snapea.
Bezděčně se na něj podíval. Snape zaujatě sledoval hlasité dění kolem stolu. Siriuse to pobídlo k tomu, aby svůj zrak nechal na jeho hypnotickém zevnějšku spočinout déle, než jindy.
Zamyšleně se zadíval do jeho obličeje, pobledlého z věčného pobytu ve sklepení. V této vzácné chvíli, když byl soustředěný na konflikt Brumbála s Moodym a bezděky zapomněl vystavovat světu svou masku chladu a nepřístupnosti, byl jeho uvolněný obličej s totální absencí arogance, jízlivosti a povýšenosti docela hezký.
Při těch jejich věčných vzájemných roztržkách a sporech si Black nikdy předtím nevšiml, jaké má Snape nádherné oči. Černé jako obsidián, inteligentní, jiskřivé, záhadně temné a hluboké jako nezměřitelná černá propast, do které by člověk snadno spadl. Jen velice těžce se dešifrovaly. Nedalo se z nich absolutně vyčíst, co si myslí nebo k čemu se chystá, za každé situace zůstávaly stále temně chladné.
Pohled Siriusovi sklouzl na Snapeovy rty. Smyslné, se svůdnou linkou horního rtu, lehce pootevřené, s koutky mírně nadzvedlými, bez jakéhokoliv náznaku jindy všudypřítomného zlomyslného úšklebku. Přímo vyzývaly k políbení.
Vzrušeně si je představil, jak se dokořán otevírají těsně nad jeho nabuzeným penisem a jak se jeho hladký žalud v nich zcela ztrácí.
Zase ucítil, že mu náhlá mohutná erekce začíná párat švy na poklopci. Vystrčil jazyk a olízl si rty.
Ve stejném okamžiku se Snape na něj najednou podíval. Sirius rychle uhnul pohledem. Otočil hlavu k Brumbálovi, nakláněl se přes stůl, aby na něj dobře viděl a předstíral silný zájem o jeho osobu. V duchu zaklel, že se nechal Snapeem přistihnout, jak na něj zírá. Přísahal si, že už se na něj celý večer ani nepodívá.
Po chvíli si vztekle uvědomil, že už na něj zase civí. Snape nadále sledoval hádku Brumbála s Moodym, tentokrát ale bez zájmu, spíše se zdálo, že ji vůbec nevnímá a hluboce o něčem přemýšlí. Prstem si přejížděl po spodním rtu a ve tváři měl opět vepsaný nepřístupný a panovačný výraz.
Sirius otočil hlavu k Brumbálovi, oči mu ale pořád jezdily směrem k Severusovi, aniž by pohnul s hlavou. Jeho pozornost upoutaly Snapeovy havraní vlasy, splývající mu až na ramena, vrhající ve světle pochodní modré odlesky. Byly husté, lesklé a jemné, nabízející se prstům pohladit je a proplést se do nich.
Proč vlastně James pořád vykládal, že jsou umaštěné a špinavé? Proč vlastně si sám doteď nikdy nevšiml, že to tak není?
Nervózně se zavrtěl a natáhl své dlouhé nohy pod stolem. Zpotil se, když zjistil, že jednu nohu vrazil mezi Snapeovy natažené nohy. Snape na něj okamžitě vrhnul vražedný pohled, který by mohl klidně konkurovat Avadě.
Black rychle stáhl nohy pod židli, pokusil se o úsměv a zvedl dlaně v omluvném gestu.
Snape si nervózně zajel prsty pod límec svého až ke krku zapnutého černého kabátu ve snaze uvolnit sevření kolem hrdla a otočil hlavu zpátky k Brumbálovi.
Sirius vydechl úlevou. Jeho zrak sklouzl k téměř žensky jemné ruce, s dlouhými pěstěnými nehty a štíhlými prsty, které se s námahou zasouvaly mezi těsný límec a krk.
Srabusi, ty prevíte, zdaleka už nejseš ten umaštěný mizera jako kdysi.
Přisunul si židli blíž ke stolu a zajel rukou pod stůl. Dlaní si přejel po napnutém rozkroku a přes látku sevřel v pěst nevybitou erekci. Z úst se mu vydral tichý sten. Naštěstí zanikl v překřikování z druhého konce stolu.
Sirius si smyslně olizoval rozechvělé rty a přimhouřenýma očima chvíli vzrušeně sledoval objekt své touhy, než si s hrůzou uvědomil, že Snape se dívá přímo na něj. Hlavu měl nakloněnou na stranu, v očích pátravý výraz a jedno obočí nadzvednuté v němém otazníku.
Do prdele, do prdele, do prdele!
Black se okamžitě vzpamatoval, ruku rozpačitě položil dlaní na stůl. S nápadným zájmem si začal prohlížet kazetový strop a našpulil rty do tichého pískání.
Snapea svým zastíracím manévrem neobalamutil. S nedůvěřivým výrazem se mu upřeně zahleděl do jeho zorniček.
Sirius pocítil v mozku podivné pošimrání a nepříjemný pocit, jako by se mu někdo hrabal v hlavě. Rychle sklopil zrak a jen zadoufal, že Snape si nestihl přečíst jeho nemravné myšlenky.
Sedl si radši bokem a s velkým sebezapřením se už na něj ani nepodíval. Jak se mu hlava začala bezděčně otáčet Snapeovým směrem, ihned se vzpamatoval, v duchu si nafackoval a nasměroval ji zase dopředu. Periferním viděním ale viděl, že Snape z něj až do konce schůze už nespustil zrak.
Jak Brumbál konečně ukončil dnešní jednání jako pokaždé svým obligátním varováním pro Snapea Severusi, buďte velice opatrný ve své roli špiona, abyste nepadl do nemilosti lorda Voldemorta, Sirius se okamžitě zvedl od stolu, rozeběhl se po schodech nahoru a přibouchl za sebou dveře svého pokoje.
Než stačil použít zamykací kouzlo, dveře se prudce rozletěly a dovnitř vpadl Snape. Musel utíkat těsně v jeho patách. Vrhnul se na něj jako dravec na kořist a hrubě ho přimáčkl ke zdi.
Sirius ucítil slabou omamnou vůni asfodelu, smíchaného s pelyňkem. Ten alchymista míchal pro někoho zakázaný Doušek živé smrti, stačil si ještě pomyslet, než mu Snape nacpal pod bradu svoji hůlku. Jeho zlostí zrudlá tvář se dotýkala Blackova obličeje.
,,Ať tě už nikdy ani nenapadne své zvrácené myšlenky obrátit ke mně, ty úchylný bastarde!" zavrčel mu Snape zlostně do úst. ,,Tvé perverzní choutky tě mohou přijít draze. Jestli netoužíš svíjet se pod Cruciatem, tak drž svého ptáka ode mne co nejdál!"
Hůlku mu tlačil na krk, až Black zachrčel a zoufale lapal po trošce vzduchu. Druhou rukou mu sáhnul do rozkroku. Silně zmáčkl jeho erekci a Blackovi bolestí vyhrkly slzy.
Vztekem přimhouřené černé oči metaly blesky, obličej připomínal zataženou oblohu za prudké letní bouřky. ,,Ber to jako varování. Jestli ještě jednou zjistím, že se ti v mé přítomnosti postavilo péro, přijdeš o něj!" nelítostně mu zasyčel přímo do ucha.
Pustil ho a dvěma dlouhými kroky s vlajícím hábitem za zády vyplul z pokoje. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi, až se odloupl kus omítky.
Black upřeně pozoroval zavřené dveře, jakoby skrz dřevo viděl Snapeova vzdalující se záda a prsty si třel bolavou strangulační rýhu na hrdle. V očích se mu nebezpečně blýskalo.
**********

Snape celou dobu postával v rohu na konci místnosti hned za Blackovými zády, pouze při předání svého hlášení ze srazu Smrtijedů udělal tři kroky dopředu a postavil se přímo za Blacka.
S rukama, založenýma na prsou, s absolutní absencí entuziasmu podal krátkou zprávu chladným, odměřeným tónem. Bylo přímo do očí bijící, že se jeho jindy nebývalý projev důležitosti a svrchovanosti dnes skrýval pod povrchem a nijak se nesnažil prodlužovat zájem o svoji osobu.
Domluvil a couvl zase tři kroky zpátky do kouta.
Black se celou dobu věnoval své oblíbené činnosti, houpání na zadních nohou své židle. Dřevo občas zavrzalo a pár bystrozorských hlav se otočilo k němu. Sirius je ale nevnímal, hluboce nad něčím přemýšlel.
S tématem večera to ale zjevně nemělo nic společného, nepřítomně civěl na temný obraz na protější zdi, znázorňující drsný výjev zuboženého muže, spoutaného okovy a nad ním pyšně stojícího aristokrata ve vítězné póze. Zaručeně některý z jeho vznešených předků a jeho nepřítel.
Na temeni ho propaloval paprsek Snapeova pátravého pohledu. Black občas otočil hlavu na bok a koutkem oka zaslídil dozadu, Snape byl ale mimo oblast jeho nejostřejšího vidění.
Snape, ty zákeřný lotře.
Snapeův zrak se soustředěně upíral jako zhypnotizovaný na bod doteku nohy od židle s dlážděnou podlahou. Dřevo se při každém zhoupnutí svezlo o nepatrný kousek dál.
Snapea opět přepadlo náhlé pokušení podrazit jí nohy a tentokrát chtěl svůj záměr uskutečnit. Zúžil oči do hadích škvír a v mysli začal formulovat zaklínadlo na přitáhnutí předmětu. Ruka mu mimovolně sklouzla pod hábit a na rtech mu pohrával záludný úsměv.
Vzpamatoval se, když si uvědomil, že kouzelníci najednou opouštějí místnost. Židle prudce dosedla na všechny čtyři.
Snapeův obličej během příštích vteřin vystřídalo několik mimických projevů. Napětí z pozorování viklající se židle vystřídal rozladěný výraz z toho, že se nepřevrátila, pozvolna přecházející do ohromeného, když uviděl Blacka mířit přímo k němu, aby nakonec vygradoval v opovržlivou grimasu.
,,Varoval jsem tě, Blacku, že se máš ode mne držet zpátky," řekl kysele a vykročil k odchodu. Black se mu postavil do cesty a pokud Snape chtěl odejít, musel by ho obejít. A uhýbat Blackovi nepřipadalo v jeho případě v úvahu. ,,Uhni, ty černý pse," vztekle mu plivl urážku do tváře.
Black nedal ničím na sobě znát, jestli se ho ta nadávka dotkla. ,,Chci si s tebou jen promluvit, Snape."
,,Copak, Blacku, potřebuješ nějaký lektvar na ty tvoje nepředvídatelné záležitosti?" zlomyslně se ušklíbl Snape. "Už se ti nedaří je zvládat?"
,,Chci ti něco navrhnout," řekl klidně Black a přistoupil k němu blíž.
,,Nemám zájem se s tebou o čemkoliv bavit," řekl Snape výhružně. ,,A varuji tě, víc se už ke mně nepřibližuj."
V místnosti zůstali už jen sami dva.
Black udělal ještě jeden krok ke Snapeovi. ,,Chci ti jen nabídnout-" řekl, ale větu nedokončil.
,,Nepřijímám!" vyštěkl Snape. Narovnal shrbená záda a hrozivě zvedl ramena. Svým výrazem připomínal bojového kohouta, připraveného Blackovi vyklovat oči, jestli se ještě o krok přiblíží. Už jen ty zkrvavené ostruhy mu chyběly. Jeho ruka, svírající hůlku se napřáhla. ,,A koukej zůstat stát. Dej mi záminku a ublížím ti. Nepopírám, že docela rád."
Black klidně zvedl v kapitulaci obě ruce nahoru. ,,Sakra, Snape, používej trochu ten svůj mozek, když už se ti nějakým nedopatřením dostal do hlavy."
,,Nejsem zvědavý na tvé zvrhlé návrhy," zamítl okamžitě Snape. ,,Smiř se konečně s tím, že tě nesnáším. Irituješ mě. Vadí mi i tvůj stín."
,,Trocha zdvořilosti by tě nezabila. Já taky dvakrát nestojím o tvoji zábavnou společnost. Chtěl jsem ti jen nabídnout kafe. Dnes bych si ho s tebou docela rád dal," zkusil Black malou lest.
,,Vážně, Blacku, ty taky se zdvořilostí nezůstáváš pozadu," zamumlal Snape ostře. Přemýšlel. ,,To kafe bych teď dost nutně potřeboval," připustil po chvilce a sklonil hůlku. ,,Snad to přežiju, že si ho budu muset vypít právě s tebou. Mám evidentní zájem na tom nezdržovat se dlouho ve tvé milé společnosti," odfrkl podrážděně.
Black se otočil k němu zády, přistoupil ke stolu a začal pro oba připravovat kávu. Na rtech mu pohrával triumfální úsměv. ,,Irskou?" zeptal se.
,,Jakoukoliv, ale smrtící," zamumlal Snape. ,,Nespal jsem dva dny a celý den jsem neměl nic v ústech. Na srazech Smrtijedů zatím nikoho nenapadlo zavést aspoň švédské stoly. Příště se asi budu muset přihlásit do diskuse."
,,Nabídl jsem ti kávu. O jídle řeč nebyla," utnul Black toto téma. Nepozval přece Snapea na piknik.
Snape se posadil na své oblíbené místo na konci stolu, hůlku položil na leštěnou desku a unaveně si promnul kořen nosu. Dvě probdělé noci ve společnosti lorda Voldemorta a Smrtijedů byly i na něj, zvyklého ponocovat, moc. Nutně se potřeboval vyspat, necítil se dobře.
Místnost provonělo lákavé aróma kávy a vydráždilo Snapeovy chuťové a čichové buňky. Zrakové hned poté, co před něj Black postavil sklenici s kouřící lahůdkou s našlehanou pěnou a pořádnou čepicí smetany. Vedle postavil láhev irské whisky a přinesl si kávu i pro sebe.
Snape nepovažoval za důležité poděkovat. Vzal láhev do ruky a zamračeně si prohlédl etiketu. ,,Radši mám skotskou," promluvil pohrdavě.
,,Irská bude muset stačit," snažil se Black přeslechnout nevděčný tón ve Snapeově hlase. ,,Nalej si ji do kávy."
,,Zbláznil ses, Blacku? Zkazit tu lahodnou chuť whisky kávou? A zkazit tu lahodnou chuť kávy whiskou? To ti mozkomorové vysáli celý mozek?" opovrženě ohrnul horní ret. ,,Přines skleničku. Nebo radši dvě."
Black nutně potřeboval rozdýchat to jeho zatracené gesto a s nefalšovanou radostí se zvedl od stolu. Snažil se přehlédnout fakt, že mu Snape vlastně dal rozkaz. Následujících několik minut strávil předstíraným hledáním skleniček.
Á, támhle jsou, potvory skleněný! Našel je najednou, když se mu zvolnil tep.
Když si Black opět přisedl k němu za stůl, Snape měl už kávu napůl vypitou. Zapálil dvě cigarety a jednu podal Snapeovi.
Severus labužnicky natáhl do plic nikotin a nalil Blackovi do sklenice na prst ode dna whisky. Sobě nalil do poloviny sklenice. ,,Někdo se musí za ostatní v této válce obětovat," zavrčel otráveně a vyfoukl plícemi profiltrovaný kouř. Pak celý obsah skleničky převrátil najednou do sebe.
Black ignoroval narážku na svoji téměř nulovou aktivitu v Řádu. Snape, dnes se ti nepovede vyprovokovat mě, ty samolibý, sebevědomý mizero. Dnes ne.
,,Neměl bys tohle dělat na lačný žaludek," řekl nahlas varovným tónem.
Snape na něj otočil své oči, studené jak žabí hřbet a nepřátelským hlasem se na něj obořil. ,,Starej se jen o to, o co máš, Blacku, to znamená o to, aby tato barabizna byla aspoň trochu obyvatelná pro Řád." Při řeči vypouštěl z úst chuchvalce kouře. "Nic jiného pro něj stejně udělat nemůžeš," nepřestal ho dráždit provokacemi.
Sirius stiskl zuby, až se kousl do jazyka, ale nedal na sobě nic znát. Nechtěl se hádat, potřeboval mít Snapea vláčného, aby mu mohl předložit svůj návrh.
Obsah další sklenice zmizel ve Snapeově hrdle. Black převrátil oči v sloup a přestal si toho všímat. Snape je přece už nějaký ten rok plnoletý a svéprávný a zodpovídá za své činy.
Black ve svém hlase naladil lhostejný tón a podíval se Snapeovi do jeho lesknoucích se očí. ,,Chtěl bych ti vysvětlit to mé chování a nabídnout ti-" začal, ale opět byl přerušen dřív, než cokoliv podstatného řekl.
,,Blacku, můžeš už do prdele konečně sklapnout pant, abych si v klidu mohl dopít své kafe?" zasupěl Snape. "Nemám v úmyslu s tebou o čemkoliv konverzovat. Budu ti vděčný za ticho."
Sirius položil svoji dlaň na Severusovu ruku. ,,Jen jsem chtěl, abys věděl, že ve vězení-" Nedostal šanci pokračovat.
Snape nejistým pohybem setřásl ruku pryč z dosahu své paže a varovně položil prsty na hůlku. Evidentně odmítal jakoukoliv účast na tomto rozhovoru. Odmítal jakoukoliv účast na jakémkoliv rozhovoru s Blackem.
,,Blacku, nesnaž se mě dojmout. Tohle na mne opravdu neplatí. Je mi úplně jedno, jestli jsi v Azkabanu pořádal skupinové orgie s přáteli vězni… nebo s nepřáteli mozkomory… nebo všichni dohromady… nebo něco takového…" mumlal Snape, dělalo mu větší a větší problémy mluvit souvisle. Přes šedivou hustou mlhu upíral své zakalené oči do jakéhosi bodu uprostřed Blackova čela.
Bouchl vztekle do stolu a zvýšil hlas. ,,Na mne ale sahat nebudeš! Už si to sakra konečně zapamatuj!" Mluvil ztěžka, jazyk měl dřevěný jak po anestetiku. Chtěl se zvednout, ale po prvním neúspěšném pokusu se rozhodl, že to za to riziko nestojí a spolehl se na jistotu dřevěné židle.
Black dal Snapeovi poslední šanci vyslechnout ho. ,,Chtěl jsem ti navrhnout-"
,,Neschváleno, konec. Varuji tě, že se mnou… do těch tvých zvrácených her nepočítej… a ber to jako… poslední výstrahu." Severusovi se zřetelně pletl jazyk. Odstrčil prázdnou sklenici od kávy od sebe tak prudce, že se zastavila až uprostřed stolu.
Black sledoval očima její kinetickou energii. Definitivně se mu potvrdilo, že tudy cesta nevede. Rezignoval.
Snape propásl svoji šanci.
Severus hrábnul po hůlce. ,,Odcházím… než se pokusíš po mně vyjet. Neskončilo by to… pro tebe dobře." Pokusil se vstát. Zavrávoral a téměř okamžitě vrátil své ztěžklé tělo zpátky do židle. Tvrdě dosedl, neschopen udržet se na zesláblých nohou. Svaly měl jako z pudinku.
,,Říkal jsem ti, abys nepil s prázdným žaludkem. Proč mě nikdy nechceš vyslechnout, Severusi?" poplácal ho po rameni Black a pomohl mu na nohy.

**********

Na dalším setkání Fénixova Řádu Severus Snape chyběl. Nepřišel ani na to další. A příští taky ne.
Sirius pokaždé nepřítomně civěl na prázdnou židli před sebou.
Brumbál se na konci každého setkání namísto své obvyklé závěrečné rady pro Snapea už poněkolikáté znepokojeně ptal. ,,Ještě se vám nikomu neozval Severus? Neviděli jste ho někdo?"
Mluvil zneklidněně a utrápeně. ,,Je nezvěstný už týden a nepodává o sobě žádné zprávy. To není pro něj typické. Začínám se obávat, že se prozradila skutečná Severusova role u Smrtijedů."

**********
V rohu tmavé, studené cely, osvětlené jen slabým světlem pochodně, která nemilosrdně ubírala kyslík ze vzduchu, se na dřevěné posteli krčilo hubené tělo, schoulené do klubíčka. Ruce mělo sepjaté pod koleny a tisklo je až téměř na prsa. Přikryté bylo slabou dekou, která ho jen stěží mohla zahřát. Navzdory tomu, v jakém ponurém vězení žije, měl na sobě čisté oblečení a sám nebyl ani trochu špinavý, jak by se dalo předpokládat podle prostředí, kterým byl obklopen.
Na chodbě za dveřmi se na kamenné podlaze sklepení ozývaly kroky a přibližovaly se k cele. Vězeň rychle vyškrábal nehtem do zašlé omítky nad postelí další rýhu. Prstem počítal. První… druhá… třetí… Ta dnešní je už sedmá. Už týden hnije v tomhle vězení.
Zarachotil zámek a těžké, kovové dveře se s skřípotem otevřely. Dovnitř vešla vysoká postava, zahalená v černém plášti a s kápí na hlavě. Tác s jídlem a vodou a s čistým oblečením položila na stolek hned vedle dveří a zamkla za sebou. Otočila se k vězni a sundala kápi.
,,Svlékni se!" rozkázal hluboký hlas ode dveří.
Vězeň se neochotně posadil a se shrbenými zády začal plnit rozkaz. Štíhlé prsty rozepnuly košili a hodily ji na hromádku na zem a za chvilku na ni spadly i kalhoty. Nahé tělo se otřáslo zimou.
,,Přistup ke zdi!" ozval se přísný hlas.
Vězeň netečně přistoupil k protější zdi, ze které viselo čtvero pout, dvě nahoře pro ruce a dvě dole pro nohy. Břichem se přitiskl ke studené stěně a rozpřáhl ruce v naučeném postoji. Při styku jeho teplého těla s chladným kamenem instinktivně ucukl.
Ruka v černém plášti se zvedla a rozmáchlým obloukem vyslala z hůlky kouzlo. Všechna pouta obemknula jeho končetiny v zápěstích a kotnících a připoutala ho ke zdi.
Jeho pán položil hůlku na stolek, přivřel víčka a chvíli se kochal vysokou, štíhlou postavou. Vzrušeně našpulil rty a přistoupil k němu. Dlaní mu přejel po zahojených jizvách a čerstvých šrámech na zádech. Jemně, opatrně, vězeň se přesto zachvěl.
,,Musím tě ztrestat za tvoji včerejší neposlušnost, Severusi," upozornil ho tichý hlas.
Jeho věznitel natáhl ruku a sundal ze zdi důtky. Snapeovo tělo se teď už úplně roztřáslo v neblahém očekávání dalšího trestu.
,,Dnes budu ale milosrdný, jen do první kapky krve. Vidím, že dnes už začínáš spolupracovat a za odměnu ti zmírním trest."
Věznitel sevřel pevně v ruce rukojeť důtek, rozpřáhl se a bez varování švihl Severuse po zádech. ,,Za tvoji aroganci a povýšenost."
Biče dopadly na jemnou bílou kůži a zanechaly na ní rudé šrámy. Severus se prohnul v zádech, obličej mu zkřivila křeč a ze rtů se mu vydral bolestný vzdech. Ze všech pórů na těle se mu vydraly na povrch kapičky potu. Opřel své rozpálené čelo o studenou zeď.
,,Za tvoje odmítání a vzdor."
Severus pevně zavřel oči, instinktivně stáhnul svaly na zádech v očekávání dalšího šlehnutí. Celu proťal svištivý zvuk a ruka s bičem dopadla podruhé na jeho zpocená záda a boky. Snape sykl bolestí a přimáčkl se břichem ke studené zdi. Chlad, sálající ze zdi trochu zmírnil spalující bolest na zádech.
Důtky na některých místech poškodily kůži a na povrch se vydralo několik rudých kapek krve. Stékaly v tenkých červených potůčcích po hřbetu na bedra.
,,Pro dnešek to stačí," udělila mu milost tmavá postava a odhodila biče do kouta. Přistoupila blíž ke Snapeovi a položila dlaně na jeho nahá ramena.
,,Po trestu tě čeká odměna, můj milý Severusi, ale musíš mě o ni poprosit."
Muž začal Snapea hladit po ramenou a po zádech. Při doteku s poraněnou kůží uslyšel Snapeovo bolestivé zasyčení. Sklonil hlavu a jazykem mu slízával tenké proužky krve na jeho zádech.
Hladící ruce přesunul na Snapeova prsa, rukou sklouznul po plochém břiše až do jeho slabin a obejmul povadlý penis. Začal ho pomalu třít. Jeho penis letargicky pořád směřoval k zemi, Snape na doteky nijak nereagoval. Už se ale nebránil, jako ze začátku, když si jeho věznitel bral jeho tělo proti jeho vůli.
,,Snaž se, Severusi, a bude se ti to líbit," dýchal mu vzrušený hlas na krk. ,,Jinak si tě zase vezmu násilím."
Snape zarytě mlčel.
Muž od něj odstoupil, rozepnul si kalhoty a vytáhnul svoji erekci. Přimáčkl ji k pevným svalům jeho zadku a vydechl vzrušením. Botou Snapeovi zajel mezi kolena a hrubě mu roztáhl nohy od sebe a přinutil Snapea rozkročit se. Penis přiložil k jeho pevnému zadku a namířil k otvoru. Pevně mu objal štíhlé boky a zatlačil.
Severus vydechl a zavřel oči. Zatnul zuby a ze všech sil se snažil nevnímat palčivou bolest, která ho pálila mezi hýžděmi při těch několika počátečních prudkých přírazech do jeho těla. Snažil se nevšímat si silných paží, které pevně svíraly jeho boky a tvrdě je přirážely do svých slabin, až měl kůži posetou modřinami. Doufal, že se mu nepodlomí kolena dřív, než ho silné ruce propustí z objetí. Odevzdaně čekal na okamžik vyvrcholení svého pána a na ukončení svého ponižování.
S úlevou po chvíli ucítil, jak se mu v útrobách rozlévá teplo a ochabující penis vyklouzává z jeho těla ven.
Pouta kolem jeho končetin se uvolnila. Jako pokaždé po aktu, Snape se bezmyšlenkovitě došoural k posteli a lehnul si na břicho. Jeho pán si k němu přisedl a zahájil jejich každodenní rituál. Vzal hůlku a její špičkou mu hojivě přejel po ranách od biče. Šrámy přestaly krvácet a částečně se zacelily.
Vykouzlil nádobu s vodou, ohřál ji a namočil do ní houbičku. Začal opatrně smývat krev na Snapeových zádech, dával velký pozor, aby mu způsobil co nejmíň bolesti. I tak Severus občas zareagoval tichým syknutím, když se voda dostala do nezahojené rány.
Věznitel si pak opatrně otočil svého vězně na záda a začal mu mýt hruď a břicho. Když se dostal až k jeho penisu, jeho doteky se na něm tradičně nijak neprojevily.
,,Severusi, jsi chladný jako kámen. Tebe vůbec nevzrušují mé doteky a to, co s tebou dělám?"
Snape jako by ho ani nevnímal, na něj jen nepřítomně hleděl pohledem plaché laně.
Když skončil s kompletní hygienou jeho těla, přinesl mu čisté oblečení.
Snape se oblékl a posadil se na postel. Odevzdaný osudu nepřítomně upíral svůj vyhaslý pohled na protější zeď své kobky. Byl zlomený. Po týdnu vzdorování a trestání zmizelo z jeho tváře sebevědomí a sarkasmus. Z toho arogantního, povýšeného a chladně odměřeného Snapea nezůstalo vůbec nic. Aspoň na povrchu ne.
,,Najez se, ať máš sílu," poručila mu tmavá postava, zakryla si hlavu kápí a odemkla dveře. ,,Zítra přijdu zas."

**********
Snape ležel na posteli svého dočasného žaláře a v hlavě si uspořádával své zmatené myšlenky o dnešním večeru. Pořád se mu vracely zpátky do hlavy jako bumerang. Sepjal ruce v týle a hledal cokoliv, čím by zaměstnal svůj mozek.
Zpozoroval na stropě rezatého pavouka, pomalu se přibližujícího ke své kořisti, lapené do jeho zrádných pavučin. Mít po ruce svou hůlku, tak by pavouka ze stropu sestřelil.
Soucítil s obětí, připomínalo mu to jeho vlastní chycení se do pasti svého pána. Otočil se na bok a myšlenky se mu zatoulaly k tomu dni, kdy se před čtyřmi týdny poprvé probudil uvězněný v této chladné hrobce.
Chvíli mu tehdy trvalo, než si uvědomil, že vůbec žije. Když mu mozek konečně nastartoval, uvědomil si bolestivé monotónní tikání uvnitř hlavy. V ústech měl odpornou pachuť, jako kdyby se napil splašků a polonahá ramena mu olízl chlad. Přitáhl si k sobě okraje rozepnuté košile a ruce zkřížil na prsou. Namáhavě otevřel slepené oko. V zorném poli se mu objevily tři kamenné zdi čtvercové cely. Prudce se posadil a poplašeně se rozhlédl kolem.
U dveří stál stolek a na něm miska s jídlem a sklenice s vodou. Prostor osvětlovala smolná pochodeň. Zachvěl se zimou a zahalil se do deky. Ve sklepení byl takový chlad, že pára stoupala i ze sklenice studené vody. Začal tápat po své hůlce, ale jak očekával, nikde ji nenašel.
Chvíli nechápavě zíral a snažil se rozpomenout, jak se sem dostal. Prsty mačkal spánkovou kost a mozek mu pracoval na nejvyšší rychlost. Vytáhl své vzpomínky a zařadil zpětný chod. Najednou mu hlavou problesklo to poslední, na co si vzpomínal.
Zděsil se. Horečně začal přemýšlet, až ho rozbolela hlava a tikání se ozývalo intenzivněji.
Jeho intuice, která ho nikdy nezklamala, ho tentokrát zradila. Jak mohl být tak slepý?
Ze zběsilých myšlenek ho vyrušily něčí kroky v dálce, zvuk těžkých bot zněl blíž a blíž. Kroky se zastavily přede dveřmi a několik dlouhých vteřin bylo absolutní ticho. Snape úzkostlivě vyčkával, s pohledem upřeným k východu z cely. Netušil, co se bude dít, věděl ale, kdo za dveřmi stojí.
Dveře se hřmotně otevřely a dovnitř vkráčela černá postava v kápí, s hůlkou v pohotovostní poloze. Snape ji sledoval ledovýma očima.
Jeho základní instinkt mu velel vrhnout se neočekávaně dopředu a pokusit se zajistit si svobodu. Jeho pud sebezáchovy mu velel vyčkat na příležitost a neriskovat nevyzpytatelnou reakci jeho věznitele. Rozhodl se počkat na příznivější dobu.
Propaloval muže v černém svým pronikavým pohledem. ,,Netuším, co to na mně zkoušíš a odmítám se na tom podílet." Dal si záležet na tom, aby v jeho hlase bylo slyšet výraz největšího odporu. "Řekl bych, se brzy dozvím, kde to jsem a proč tady jsem. Sundej tu kápí, Blacku."
Muž sundal kápí i hábit a s napřaženou hůlkou přistoupil ke Snapeovi. Severus vyskočil z postele a zaujal bojový postoj. Ovládal se, nic jiného mu nezbývalo, Blackova hůlka mu mířila přímo na srdce.
,,Severusi, tvá inteligence je obdivuhodná, Škoda jen, že ji odmítáš používat, když se ti snažím cokoliv říct," ušklíbl se Black.
,,S tebou se skutečně nemám o čem bavit. Jakékoliv téma, které mě napadá, nemá s tebou nic společné."
,,V tom případě to nevypadá pro tebe moc dobře, můj milý Severusi. Kdybys mě včera večer vyslechl, když jsem se úporně snažil navrhnout ti, abychom složili zbraně, prolomili ledy našeho odvěkého nepřátelství a pokusili se o smír a snad i přátelství, o které jsem stál, nemusel jsem být přinucen přesvědčovat tě o svém zájmu o tebe tímto způsobem."
,,Přátelit se s tebou po tom všem, co máme za sebou? Zbláznil ses? Udělal jsi na mně podraz, ty hajzle! Ta káva nebyla tak docela irská, co?" Zúžil nenávistně oči. "Jakým lektvarem jsi mě to omámil, ty zmetku? Podle toho, že jsem ho vůbec necítil, řekl bych, že Magnus Nox, že jo?"
Black ignoroval všechny ostatní otázky a svou odpověď zaměřil na tu první. "I když to často tak nevypadalo - a bylo to jen kvůli tvým provokacím - já jsem stál o tvé přátelství. A chtěl jsem tě o tom přesvědčit."
Snape na něj upíral pohled se směsicí nenávisti, vzteku a opovržení. ,,Vážně si myslíš, že se ti povede přesvědčit mě o čemkoliv, když mě tady budeš držet násilím? Jsi větší hlupák, než jsem si doteď myslel. Nikdy se ti nepovede mě zlomit!"
,,Mýlíš se, Severusi. Dal jsem ti šanci, ale s tebou to bohužel nikdy nejde po dobrém. Půjde to tedy po zlém."
,,Jen si něco zkus a zabiju tě!" zavrčel Snape výhružně a zariskoval skok dopředu.
Black se rozmáchl hůlkou a odmrštil Snapea ke zdi. Než se Snape vzpamatoval z prudkého nárazu na kámen, rozmáchl se podruhé a Snape byl rázem spoutaný v okovech tváří ke zdi.
,,Ty bastarde!" křičel a klel a zuřivě lomcoval pouty. Studené železo se mu zařezávalo do zápěstí. Ze všech sil se snažil vysvobodit, i když předem věděl, že s kovovými řetězy si bez hůlky těžko poradí.
Nemohl se jakkoliv bránit, byl zcela bezmocný. Nikdy se nikomu nepovedlo, aby ho takhle přimáčkl ke zdi, doslova a do písmene. ,,Nepřej si mě, Blacku, jen co budu mít volné ruce!" hřměl vzteky, až prskal sliny na zeď.
Black chvíli pobaveně sledoval jeho zoufalý boj. Přiblížil se k jeho zádům. ,,Nedal jsi mi jinou možnost, Severusi," zašeptal mu do ucha, obejmul pažemi jeho štíhlý pas a chvějícími rty se dotkl porcelánové pokožky na jeho krku.
"Nezahrávej si se mnou, budeš toho do své smrti litovat!" procedil mezi zuby Snape a vzteky funěl jak rozzuřený býk.
Black ignoroval jeho bezvýznamné výhružky. Měl ho zcela ve své moci a mohl si s ním konečně dělat, co chtěl, bez obav, že ho Snape zabije, nebo přinejmenším uřkne. Popustil uzdu své dlouho potlačované touhy po něm, o které celý rok snil ve svých fantaziích a dychtivě se přimáčkl k jeho zádům.
Dech se mu roztřásl. Ruce mu vklouzly na Severusova prsa a pomalu se mu posouvaly dolů k pasu. Dlaně se zasunuly pod opasek a pak vklouzly ještě níž do kalhot. "Severusi, nebraň se tomu," šeptal mu vzrušeným hlasem do ucha. "Dám si záležet, aby se ti to líbilo."
Snapea se začala zmocňovat panika. Zoufale se bránil, jak mu to jen okovy dovolovaly. "Sáhni mi na ptáka a jseš mrtvý!" chrčel zuřivostí i hrůzou. Divoce cloumal pouty a zoufale křičel a klel. "Blacku, zabiju-" Výhružku nedokončil.
Sirius se rozpřáhl a Snapeův hněv byl v mžiku umlčen roubíkem. "Je to tvoje volba, že odmítáš spolupracovat," usmál se záhadně. "Já tě ale zkrotím." Sáhl po mučícím nástroji na zdi a postavil se za jeho záda.
Snape poplašeně otočil hlavu dozadu. Oči vytřeštil hrůzou. Na zlomek vteřiny zahlédl koutkem oka švih padající ruky, kolem uší mu zahvízdal vzduch, rozťatý prudkým šlehnutím kožených pásků a po zádech se mu rozlezla šílená bolest, jako kdyby mu na ně někdo vylil kotlík s vařícím lektvarem.
Zasténal do roubíku a tělo se mu prohnulo jako luk. Rychle rozdýchával nosem bolest, která se mu rozlezla do všech nervů.
Než se stačil pořádně nadechnout, ucítil dopadnout na záda důtky podruhé. Prudkou bolestí pevně přitiskl víčka k sobě a svěsil hlavu mezi ramena. Košile na zádech byla rozervaná od bičů a v cárech se rýsovaly červené šrámy v ostrém kontrastu s bílou kůží.
Black odhodil mučící nástroj. ,,Záleží jen na tobě, Severusi, jak dlouho budeš vzdorovat. Nikdo neví, kde jsi, ani jestli jsi ještě vůbec naživu. Vím, že se s tím nebudeš chtít smířit, ale jsi zcela odkázaný jen na mně. Mysli na to."
Přistoupil k němu a navzdory Severusovým neutuchajícím protestům ho začal opět laskat. Black jeho odpor nevnímal, zcela se oddával touze po jeho těle. Odhrnul mu zpocené vlasy z krku a přisál své rty na jeho alabastrové hrdlo a oddal se blaženému požitku, který znal jen ve svých posedlých představách.
Přitiskl se na Snapeova záda a vzrušeně hladil jeho štíhlé tělo. Teplá dlaň zajela pod rozepnutou košili a dotkla se sametové pokožky.
Ruce sjely z prsou níž a nedočkavě rozeply Snapeův pásek a kalhoty a stáhly je až na kolena. Pod rukama se mu svíjelo a zmítalo bránící se Snapeovo tělo. Hlasité zvuky, které Snape z plných plic vydával, byly tlumené roubíkem v ústech.
S třesoucí rukou vzal do prstů jeho ochablý penis a sevřel ho v dlani. Přehlížel Snapeův rozzuřený pohled přes rameno a nevšímal si jeho zoufalých tlumených výkřiků.
Druhou rukou hladil jemnou kůži jeho pevného zadku. Zrychleným dechem mu supěl do ucha. Nedbal zoufalých Snapeových pokusů vymanit se z jeho moci. Zcela pohlcen svým chtíčem rychle vysvobodil svoji železnou erekci z poklopce a bez jakéhokoliv dalšího prodlužování vykonal to, po čem tak nesnesitelně toužil. Zajel s ní mezi Snapeovy půlky a prudce zatlačil.
Cela se zatřásla rezonancí Snapeova výkřiku, i přes roubík tak hlasitého, že Black ve chvilkovém leknutí přerušil vnikání do jeho těla. Z černých očí vyhrkly slzy bolesti. Snape se instinktivně snažil odtáhnout své tělo z dosahu jeho penisu, Black ho ale nemilosrdně přimáčkl až ke studené zdi a pevně sevřel jeho třesoucí se boky.
Zaklonil hlavu dozadu a přirážel dál. Snape zoufale křičel, dusil se roubíkem a divoce cloumal řetězy.
Síly ho pomalu opouštěly. Rezignovaně sklonil hlavu na prsa a už jen tiše sténal. Měl radši poslechnout svůj instinkt. Letargicky visel v poutech a čekal, až si Black odbude své zvířecí pudy a propustí ho ze své moci.
Když Black konečně od něj odstoupil, odstranil roubík a osvobodil jeho končetiny z pout, podlomila se mu kolena a jeho tělo, zesláblé zoufalým bojem, se sesunulo na studenou podlahu ke zdi. Vysílené, zmučené, ponížené.
,,Přinesu ti nějakou hojivou mast," promluvil k němu Black se špatně skrývanou obavou v hlase, když si otíral z penisu sperma, smíchané s krví.
Když se za chvíli vrátil, Snape ještě pořád ležel na kamenné podlaze a celý se třásl. Black si k němu klekl, vzal ho do náruče a odnesl na postel v rohu, svlékl mu kalhoty a potrhanou košili a umyl mu celé tělo.
S provinilým pocitem věnoval důkladnou péči jeho intimní partii, kterou mu před chvíli poranil. Na konečky prstů nanesl hojivou mast a opatrně mu ji namazal kolem análního otvoru. Snape nijak nereagoval, pouze když Black zasunul prst s hojivou mastí dovnitř, postřehl viditelné zachvění Severusova těla a silný obranný reflex jeho svěrače, když se jako kleště prudce stáhl kolem jeho prstu.
Snape dusil v sobě obrovskou nenávist k němu, ani ne tak za tu bolest, ale za to ponížení, které mu způsobil tím, že do něj násilím vstoupil. Byl odhodlaný chladně vyčkávat na příležitost a vrátit mu to tak, že Black už nikdy v životě své péro nevytáhne jinde, než nad záchodovou mísou.

**********
Snape přerušil tok svých starých vzpomínek. Kolik času vlastně uběhlo od těchto událostí? Zdálo se mu, že už je to celá věčnost. Opět se podíval na strop. Pavouk mezitím agresivně zaútočil a vrhl se na svou kořist. Pavučina se chvěla bojem dvou nesourodých protivníků.
Znova mu to připomnělo jeho vlastní osud - otevřené nepřátelství mezi ním a Blackem a jejich věčný boj o přežití. Od školních let se k sobě chovali nevraživě. Pokud se jejich cesty nějakou nešťastnou náhodou spojily, měli oba co dělat, aby udrželi své hůlky v kapse. Nicméně jejich setkání stejně většinou končila tím, že na sebe přinejmenším nepřátelsky mířili hůlkou a někdo třetí je musel od sebe oddělovat. Těžko se dá určit, kdo koho dokázal víc urazit a kdo z nich toho druhého víc nenáviděl.
Black a Snape jsou dva úplně odlišné protiklady. Jako jing a jang. Jako den a noc. Jako život a smrt. Jako nenávist a láska.
Snape otočil hlavu ke zdi a zahleděl se na řadu vyrytých čar. Špinavá stěna byla znehodnocena téměř třemi desítkami rýh. Zvedl ruku a vyškrábal do omítky další prožitý den v tomto prokletém vězení.
Chvíli přemýšlel a pak tuto rýhu ještě zakroužkoval. Chtěl ji nějak odlišit od těch zbylých. Třicátý den byl totiž jiný, než těch dvacet devět ostatních předtím.
Před hodinou Black spěšně opustil celu po své další každodenní návštěvě. Už přes tři týdny - od toho dne, kdy přestal vzdorovat - ho už ani jednou neztrestal důtkami.
Dávno si všiml, že i jeho milostný akt je od té doby něžnější a ohleduplnější, než byl ten první týden a víc než odbývání nízkých pudů jako ze začátku teď jeho sexuální akt připomíná něžné laskání milence. Být gay, řekl by, že je to příjemné. Dokonce velice příjemné.
Severus ucítil náhlé horko ve tváři a v obličeji mu naskákaly rudé skvrny studu. "Do prdele!" zaklel nahlas.
Co se to děje, stává se ze mne stejná zrůda jako z toho úchylného černého psa? Severus zmateně sevřel rozpálený obličej do dlaní. Bolestivě se štípnul do kůže na předloktí, aby zaplašil nemravné myšlenky.
Zrak mu padl na Znamení zla, které se za jeho pobyt v tomto vězení již dvakrát rozpálilo. Jestli se někdy dostane z této kobky ven živý, nedával nejmenší šanci tomu, že bude moct Voldemortovi rozumně vysvětlit, proč se nedostavil na sraz Smrtijedů. Jeho život s největší pravděpodobností stejně skončí rukou Pán Zla. Není to moc nadějná vyhlídka na dlouhý kouzelnický život, pomyslel si znechuceně.
Zatracený Black. Nikdy si ani nepomyslel, že ten parchant bude mít někdy v rukou jeho život.
Severus rychle vytěsnil z mysli obavu z Voldemortova hněvu. Jeho myšlenky ale chtě nechtě zase skončily u Blacka. Jeho pozornému zraku neuniklo, že při každodenním rituálu očisty se mu Black věnuje s takovou péči, jakou by svému nepříteli nikdy nedopřál.
Měl spíše podezření, že to byla jen záminka, aby mu mohl nekonečně dlouho beztrestně hladit jeho tělo. Den ode dne to prodlužoval a Severus začínal mít oprávněné obavy, že být tady ještě tak dva měsíce a Black se mu bude věnovat nepřetržitě.
Když si Black myslel, že má zavřené oči a nedívá se, ale on ho přitom nenápadně pozoroval přivřenými víčky - poslední dobou snad až příliš často - viděl v jeho tváři něco, co tam předtím nikdy nebylo. Něžnost? Náklonnost? Nebo snad oddanost? Sám to nedokázal přesně popsat. Kdyby nebyli oba chlapi, tak by řekl, že možná i nějaký cit.
Ušklíbl se svému hloupému nápadu.
Poslední hodinu ale nepřetržitě myslel na něco úplně jiného, než na Blackovu změnu chování. Na něco, co se mu vypalovalo až do mozku jako cejch a pálilo víc, než Znamení zla na jeho předloktí.
Když dnes Black přitiskl nahou hruď na jeho záda a začal laskat jeho tělo, něžněji a jemněji a příjemněji, než dosud, na odhalené hrdlo přiložil své vlhké rty, špičkou jazyka mu kmital po pokožce na šíji, ústy mu projížděl po nahých ramenou, přisál se mu na kůži nad klíční kostí a hbitými prsty mu hladil nahou kůži na prsou, na zádech a na ramenou, jestli to už byl Blackův záměr nebo ne, způsobil, že Severusovi projel páteří neznámý elektrizující pocit a probudil z hibernace jeho chladné tělo.
Severus prudce zvedl pokleslou hlavu a překvapeně otevřel oči. Nečekaně ho zasáhla silná vlna náhlého vzrušení, rozlézající se mu až do konečků prstů, až se mu zkroutily palce na nohou.
Opět zavřel oči, tentokrát pomalu a oddal se tomuto velice příjemnému pocitu, který způsobovaly dráždivé doteky Blackových dlaní, jeho smyslných rtů a hbitého jazyka.
Zážitek byl tak intenzivní, že už málem otočil hlavu dozadu a vyhledal svými chtivými ústy Blackovy rty v touze divoce je líbat a vyžádat si přístup do jeho úst.
Dalo mu velkou námahu ovládnout tuto nenadálou touhu po něm, aby si toho Black nevšiml. Byl velice zmatený z překvapivé reakce svého těla. Sakra, přece se mu to nemůže najednou líbit, v duchu na sebe klel a nadával.
Úporně se tomu snažil vzdorovat, ale marrně. Touha ho celého ovládla navzdory tomu, že se jí mermomocí bránil. Byl totálně rozpolcený. Připadal si jako dvě úplně rozdílné osoby. Jako doktor Jekyll a Mr. Hyde. Jako v kůži schizofrenního pacienta na uzavřeném oddělení psychiatrického ústavu.
Při Blackových pravidelných pohybech v jeho těle se radši kousal do rtu a cítil sladkou chuť krve na jazyku, jen aby odvedl svou pozornost od slastných prožitků pohybujícího se penisu v jeho útrobách.
Nedokázal zabránit tomu, aby mu chtíč zatemnil mysl. Bože, Siriusi! Dělej! Hlaď mě, líbej mě, šukej mě!
Sklonil hlavu hluboko na prsa, stejně se ale nedokázal ubránit tomu, aby mu nechtěně z hrdla unikaly tiché, smyslné vzdechy. Doufal jen, že je Black při svém hlasitém projevu nezaregistroval. A pokud ano, považoval je za bolestivé steny.
Zoufale se podíval do svého klína. Jeho penis mu koukal nahoru do obličeje. Zbláznil ses? Zděsil se v duchu. Převrátil oči v sloup.
Rozum na něj odněkud křičel tichým hlasem: Severusi Snape, nemůžeš, nesmíš! Je to přece Sirius Black! To je nepřípustné!
Snape ho ale neslyšel. Jeho rozum byl přesně tam, kde teď Blackovo péro.
Frustrovaně zasténal, když ucítil, jak mu ochablý penis vyklouzl z těla ven a když jemné ruce opustily jeho tělo a rty se oddělily od jeho citlivé pokožky. Nic si nepřál víc, než aby se rty opět náruživě přisály k jeho krku, nejlépe na ústa a ruce pokračovaly v něžném hlazení jeho nadrženého těla.
Nic se ale nestalo. Black neovládal umění nitrozpytu. Odstoupil od něj a osvobodil ho.
Severus opřel volné ruce o zeď a zůstal zklamaně stát tváří ke zdi. Za žádnou cenu se nemínil otočit. Ze strachu, že se nedokáže ovládnout a zachovat chladnou hlavu, tentokrát poprvé odmítl tradiční ceremonii očisty a zůstal zarytě stát zády k Blackovi.
"Lehni si," požádal ho Black, zaražený jeho vzpourou.
"Dnes… ne."
Black zaraženě rozkázal: "Lehnout!"
,,Ne… prosím," zoufale žádal Snape.
Black nechápavě na něj koukal, ale nemínil se vzdát svého rituálu. Vytáhl hůlku a pohrozil mu. "Na postel, nebo tě budu muset potrestat."
,,Nechci… nemůžu… nenuť mě, prosím."
Black napřáhl ruku, hůlkou ukázal na postel a důrazně ho upozornil na jeho povinnost. "Severusi."
,,Nepotřebuji to."
,,Severusi," řekl Black už důrazněji.
"Jsem čistý!"
,,Severusi!"
Neochotně se podvolil a lehl si. Erekce při konfliktu s Blackem naštěstí ochabla. Radši pevně zavřel víčka, aby ho nesváděly okouzlující Blackovy oči a smyslné rty. S velkým sebezapřením a sebeovládáním nedal na sobě znát, jak s ním cloumá žádostivost při doteku Blackových prstů.
Jeho vlastní penis ho ale zradil. Parchant. Zvedl se do pozoru v nejnevhodnější chvíli.
Severus prudce otevřel oči a poplašeně se podíval na Blacka. Black zvedl zrak a jejich pohledy se setkaly. Sirius se rošťácky usmál a v očích mu zaplály veselé ohníčky.
Snape by si ho nejradši vyškubl. Tak teď jeho péro tomu bastardovi prozradilo, že umírá po něm touhou. Naštvaně a zahanbeně zároveň stiskl rty a otočil hořící tvář na bok.
Vyjevený zrak mu spočinul na Blackově hůlce, ležící jen kousek od jeho ruky. To byla ta jeho příležitost, na kterou čekal celou dobu. Prsty pomalu a nenápadně přibližoval k ní.
Black se pečlivě věnoval příjemnému hlazení jeho těla. Když si s hrůzou v očích uvědomil svoji fatální chybu, jeho hůlku už pevně svírala Snapeova ruka a nebezpečně mířila na něj.
Teď mu to může všechno vrátit, teď se mu může za všechno pomstít, teď ho může klidně i zabít a nebude mít žádné výčitky svědomí.
Dlouhé minuty se chladné oči, temné jako noc víc a víc propadaly do modré jezerní hloubky těch Blackových. Ani jeden z nich neuhnul zrakem, ani jeden z nich nepromluvil, ani jeden z nich se nepohnul.
Snape po nekonečně dlouhé chvíli uchopil do druhé ruky špičku hůlky, natáhl paži a podal její rukojeť Blackovi. Ten konečně odtrhl zrak od temných očí, sklouzl k hůlce a pak se zpytavě podíval do Severusovy bledé tváře. Nevěřícně hmátnul po hůlce a doslova utekl ze sklepení.
**********
Proč? Proč se takhle rozhodl, proč nevyužil svoji možná jedinou příležitost pomstít se za vše Blackovi a dostat se pryč z jeho domu?
Nenáviděl Blacka snad od nepaměti. Z šesti a půl miliardy lidí na planetě neexistoval nikdo - teď, když už je Potter léta pod drnem - koho by nesnášel víc, než Blacka. A přesto, ať se bránil tomu, jak chtěl, nedokázal už pár dní myslet na nic jiného.
Až chorobné potěšení z toho, že ho mohl urazit, ponížit nebo uřknout dřív, než on jeho, se vytratilo do nenávratna. A co bylo nejhorší, ztratil schopnost hýčkat si svou nenávist k němu. Dělalo mu čím dál větší problém opovrhovat jím, až si nakonec s hrůzou uvědomil, že je to tím, že ve skutečnosti žádné opovržení necítí.
Opět ta fatální otázka. Proč? Kvůli těm jejich věčným potyčkám a nepřátelství si nikdy předtím nevšiml, jak je Black i ve svém věku a po letech, strávených v Azkabanu přitažlivý a atraktivní muž. Muži ho nikdy sexuálně nepřitahovali, ve svém životě s tím žádnou zkušenost neměl, dřív si sice občas užil s nějakou ženou, ale nenaplňovalo to jeho potřeby, tak to nakonec před lety vzdal.
Na muže se nikdy nedíval jinak, než jako na své nepřátele, anebo trpěné kolegy, jak v profesorském sboru, tak mezi Smrtijedy.
Proto měl teď silně rozporuplné pocity z toho, že si teď často se zalíbením prohlíží Blackovo vysoké, svalnaté tělo řeckého boha, které by mohlo být modelem pro leckterého sochaře, že se nedokáže jen tak lehce odtrhnout od těch jeho uhrančivých blankytných očí, že ho Blackův úsměv dočista odzbrojuje.
Už pár dní ho Snape nenápadně pozoroval zpod přivřených víček a neuniklo mu, že jeho obličej je pořád velice pohledný jako před dvaceti lety, zralejší a s vepsaným utrpením prožitých let ve vězení, ale pořád s uličnickým výrazem v živých očích, orámovaný dlouhými tmavými vlasy, které mu s nedbalou elegancí splývají v hustých kadeřích až na ramena.
Přistihl se, že si zálibně prohlížel rozkošnou linku Blackových plných rtů a když občas nevědomky vysunul ven jazyk a olízl si je, na vteřinu ho přemohla neovladatelná touha přitáhnout si jeho obličej a divoce políbit ty nabízející se vlhké rty. Rychle radši pokaždé zavřel oči, aby odolal pokušení.
Severus si s hrůzou uvědomil nenadálé vibrace ve svých slabinách. Měl na sebe velký vztek, že celou poslední hodinu nepřetržitě myslí na toho zatraceného Blacka a zuřil, že se mu z toho dokonce postavilo péro. Během celého měsíce v tomto vězení již potřetí. A tahle nezvyklá situace, že všechny tři erekce jen za dnešní večer, musí něco znamenat.
Lehl si na bok a zkroutil se do klubíčka. Ztěžka oddechoval a ze všech sil se snažil nevšímat si bolestivého pnutí v penisu.
Máš smůlu, chlapče, za žádnou cenu ti nepomůžu a už vůbec ne s myšlenkou na Blacka. Tvůj problém, že jsi dnes tak čilý. A moje muka, zasténal a sáhnul rukou do rozkroku.
Snape zoufale hledal cokoliv, co by odpoutalo pozornost od té časované bomby v jeho penisu, která hrozila explozí. Zvedl zrak ke stropu. Pavouk už svoji čerstvě ulovenou oběť zcela ovládl a začal omotávat pavučinou, aby ji pak vysál. Snape si zcela připadal jako ta kořist. Blackovi se nakonec povedlo ovládnout ho a vysát z něj tu jeho nepřístupnost, chlad a vzdor.
Beznadějně uvízl v jeho sítích.
Teď konečně našel odpověď na nevyřčenou otázku, proč nevyužil příležitost. Do včerejška byl jeho svět hnusně černý. Černý a zatuchlý. Zatuchlý a zablešený jako starý kožich. V té husté černotě se najednou objevilo světýlko, sice slabé jako svit hvězdy na noční obloze, ale v té temnotě se jasně třpytilo. Jako hvězda Sirius v souhvězdí Velkého psa.
Sirius. Opět se mu celým tělem jako tsunami přelila mohutná vlna touhy po jeho úhlavním nepříteli. Zalilo ho lechtivé vzrušení, prosakující do všech nervů jeho těla.
Penis mu bolestivě pulsoval a nemilosrdně připomínal důvod svého ztopoření. Přinutil Severuse přehodnotit jeho vztah k Blackovi.
Úhlavním by ho už nenazýval a - teď důkladně vážil slova - nepřítelem vlastně už taky ne.
Tu hůlku mu přece vrátil proto, aby za ním Sirius zítra přišel zas.
Severus se otočil ke zdi, osvobodil majestátní erekci z napnutých kalhot, zatáhl víčka nad hlubokou propastí svých černých oči a s jedinou myšlenkou v hlavě na usmátou tvář s azurovým pohledem začal pekelným tempem třít svůj rozdrážděný penis.

**********

Minulost nás nesmí spoutávat, ale poučit. Budoucnosti se nesmíme obávat, ale naopak o ni usilovat. A přítomnost? Teď už věděl. Přítomnost je tu proto, aby se žila.
V obvyklý čas seděl Severus připravený na posteli a netrpělivě očekával příchod svého pána. Byl rozhodnutý.
Jak uslyšel vzdálenou ozvěnu přibližujících se kroků, rozléhající se po sklepení, zvedl se a přešel ke zdi. Když jeho pán vešel do kobky, už ve dveřích ho přivítal tajemný, neproniknutelný Severusův pohled.
Black se na zlomek vteřiny zarazil nečekanou Snapeovou reakcí, ale rychle nabyl zpátky sebedůvěru a provedl obvyklé úkony. Tác s jídlem, voda, čisté oblečení, uzamčení dveří. Shodil hábit, přiblížil se ke Snapeovi a řekl své obligátní: "Svlékni se."
Severus si začal dlouhými štíhlými prsty rozepínat košili a hrál si s knoflíčky. Vykasal ji z kalhot a nechal ji po ramenou sklouznout na kamennou podlahu. Položil dlaně na prsa a pomalu po nich sklouzl na břicho a ke kalhotám. Dával si načas. Rozepnul pásek, vytáhl ho a odhodil elegantním obloukem do kouta. Sáhnul na poklopec a rozepnul ho. Pak najednou přerušil své představení. Nespustil zrak z Blacka.
Ten byl vyveden z míry, ale snažil se nedát to nijak na sobě znát. Připadalo mu, že mu Severus předvádí show jako na schůzi Řádu a nemohl přijít na to, co to znamená. Pro jistotu svíral v ruce hůlku.
Snape pokračoval. Rychle shodil boty a ponožky. Bylo mu chladno, ale ani se nezachvěl. Stáhnul kalhoty, překročil je a odkopl na druhý konec cely. Zahákl palce za okraje černého spodního prádla. Přestal. Temný zrak upíral do Siriusových modrých panenek.
Co to sakra tady na mne hraješ, prevíte jeden, zmateně přemýšlel Black a pevněji sevřel hůlku. Ty to chceš, ty mizero! Black se zhluboka nadechl.
Severus se předklonil a stáhl palce až ke kotníkům. Poslední kousek oblečení odlétl vzduchem. Sirius hlasitě polkl.
Severus se rozkročil a opřel ruce v bok. Čekal na další rozkazy svého pána.
Black na něj vyjeveně civěl, než si zahanbeně uvědomil, že vypadá jako puberťák, zírající na obrázek v pornočasopise.
Snapeovy koutky rtů se jemně zachvěly a lehce nadzvedly v náznaku skrývaného úsměvu.
,,Přistup blíž ke zdi, rozpaž ruce a otoč se!" přikázal mu Black s rozpaky.
Severus přistoupil až ke zdi a roztáhl své ruce. Ale neotočil se. Svým černým pohledem neustále pohlcoval Siriusovy oči.
Black opět znejistěl. Zase vzpoura? Nebo si s ním Snape jenom hraje?
Budiž. Jedno přesné švihnutí hůlkou a kovová pouta se zacvakla na Snapeových zápěstích a kotnících. Pomalu se přibližoval ke Snapeovi, jeho žádostivé oči hladově shlížely po jeho vysokém, štíhlém těle, s malými tmavými bradavkami, jemnými černými chloupky ve slabinách, částečně skrývajícími penis, nyní klidný a povadlý. To se dalo čekat, je tady větší zima, než v bradavickém sklepení.
Black byl v obrovském pokušení vrhnout se na něj, ale se sebezapřením se ovládl a s rozvahou přistoupil k němu. Zahleděl se mu do jeho hlubokých obsidiánových očí, objal dlaněmi bledý obličej a jazykem mu olízl jeho pootevřené rty. Přitiskl svá ústa k jeho rtům a vědom si nebezpečí vsunul mu mezi zuby svůj jazyk.
Očekával vzpouzení, vzpurnost a vzdor, ale úžasem vyjekl, když mu do jeho úst jako torpédo prorazil Snapeův jazyk a začal divoce sát ten jeho. Zcela neočekávaně mu začal vášnivě vymetat jeho ústa a sváděl bitvu s jeho jazykem.
S prudkým zalapáním po dechu a ztrátou rovnováhy se Black od něj na chvíli odtrhl a olízl si krev na rtech. Nevěřil vlastním očím. "Severusi, co to do tebe najednou vjelo?" řekl překvapeně, nemohl ale popřít, že ho to nepotěšilo.
Odhrnul mu havraní vlasy za ucho a se znovu nabytou jistotou se vrátil k jeho tváři. Kousal ho dráždivě do rtu a vyhýbal se jeho výpadům. Jazykem mu olízl tvář, zdrsnělou jednodenním strništěm. Přilnul svými rty na jeho krku, sál krev z vlásečnic a zanechával na jeho kůži červené skvrny.
,,Severusi, jsi tak nádherný…" šeptal mu zastřeně do ucha. Špičkou jazyka mu přejížděl po napjaté citlivé pokožce. Koutkem oka sledoval Severuse a srdce mu zaplesalo, že on se zcela oddává jeho mazlení a laskání, se zavřenýma očima a pootevřenými rty, ze kterých se mu draly tiché vzdechy.
Na chvilku od něj odstoupil, rychle shodil ze sebe oblečení a přitiskl své nahé tělo na Snapeovo. Okamžitě na svém těle ucítil, jak Snape tvrdne. Povadlost byla tatam. Nemohl odtrhnout zrak od výstavného Severusova nástroje k příjemným sexuálním prožitkům.
V cele se oteplilo.
,,Co se stalo, Severusi, změnil jsi svůj názor?" zeptal se pobaveně.
,,Já své názory neměním. Jen se chci… vyhnout trestu," odpověděl ochraptělým hlasem Severus a snažil se, aby to znělo přesvědčivě.
Black ale věděl, že jeho touha je nepředstíraná a že ho tato milostná předehra vzrušuje. Netušil, proč tak najednou po tolika týdnech marného snažení, ale nemínil si tím teď zatěžovat hlavu, když měl na práci příjemnější činnost.
Jemně mu sál a kousal kůži na hrdle. "Dnes tě ztrestám jinak," šeptal mu do kůže a způsoboval její vibrace. Musel se usmát, když Severus vydechl a mimoděk naklonil hlavu na stranu, aby mu nabídl svůj krk k erotickým hrátkám.
Mám tě, ty studený zmijozelský kotlíku.
Severus vysunul boky a přitiskl svou mohutnou erekci k té jeho. Když Sirius přejel prstem po jeho hladké špičce, unikl mu ze rtů hlasitý sten.
,,Líbí se ti to, že ano," tiše mu Sirius povídal do havraních vlasů.
,,Je to… přijatelné," vrněl Severus a bylo mu už jedno, že nedokáže před Blackem skrýt svoji touhu.
,,Proč jsi mi tak dlouho vzdoroval," vzrušeně se ptal Black, zastřeně hledící do jeho potemnělých očí a věděl, že odpověď nedostane. "Proč jsi mě nechal brát si tě násilím."
Sklonil tvář k jeho hrudi a jazyk mu obtáčel kolem tmavých bradavek. Ústy sjel níž na ploché břicho a jazykem vklouzl do mělkého pupíku. Nechtěl vynechat ani jediný kousíček jeho těla nepolíbený, když se mu Severus konečně podvolil.
Klesl na kolena a sevřel v ruce Snapeův štíhlý penis. Olízl jemnou špičku a ucítil, jak se mu v dlani prudce vzepřel. Bože, jak dlouho čekal na tuhle chvíli. Uzavřel nad ním svá ústa a začal ho dráždit rty, jazykem i zuby. Severus, visící v poutech, hlasitě sténal a bojoval s marnou snahou ovládat tyto trapné zvuky. Tělo se mu viditelně chvělo.
Vězeň a pán. Nesourodá dvojice. Vězeň sténá blahem, pán před ním klečí na kolenou.
Nepřijatelné.
,,Blacku… to bude moje smrt…" úpěl Severus skutečně jako na pokraji smrti. "Chci to… dělej..."
Sirius nechal penis vyklouznout z úst. "Chceš to... nebo chceš mě... řekni, Severusi," dráždil ho.
"Chci... chci…" nějak nedokázal nahlas vyslovit to, po čem celou duší prahnul. Nepřipouštěl si, že ho má Sirius zcela ve své moci. Do hajzlu s Blackem! "Chci tebe... bože, jak moc tě chci…" bědoval touhou.
S neskrývanou žádostivostí po Snapeově zadku zachroptěl i hlas jeho pána. "Popros." Opět se vrhl na jeho trčící žalud a zničujícím tempem se s ním mazlil.
,,Ošukej mě, Siriusi… hned… prosím," kvílel Severus.
,,Tomu nelze nevyhovět," vítězně se usmál Black a zvedl se z kolen. Svoji válku se Snapeem vyhrál.
Na krok odstoupil od něj. I kdyby nepoprosil, stejně ho ošoustá až do bezvědomí. Zvedl hůlku a švihnutím osvobodil Snapeovy ruce a nohy z pout.
Svalili se na postel. Dva nepřátelé na život a na smrt. Dva nenáviděné protipóly. Dva nejnepravděpodobnější milenci. Dvě nahá těla, splynulá v jedno.
Sirius zalehl Severuse a jeho ruce mu za hlavou nelítostně přimáčkl do tvrdé matrace. Severus se pokusil uvolnit ruce, Blackův stisk byl ale pevný. "Ještě ho tam nedostaneš. Chci se ti nejdřív dívat do očí," šeptal rozrušeně.
Sklonil obličej a pohleděl až na samé dno černých zorniček. Chtěl vidět ten chtíč jeho očích, zatažených mlhou touhy. Rozrušeně si dýchali do tváří a sexuální žádostivost zmítala jejich těly.
Severus vymanil ruku se sevření, položil Siriusovi dlaň na zátylek a zatlačil mu hlavu ještě níž ke své tváři. Jejich rty se vášnivě spojily a poskytly si navzájem divošský, ohnivý polibek. Pohyby pánví si třeli své erekce o sebe a sténali si vzájemně blahem do kousajících úst.
Ruce, nohy i prsty se jim nespoutaně proplétaly po každičkém kousku těla toho druhého. To klubko kroutících se končetin připomínalo svíjející se hady na hlavě medúzy. Jejich vzrušení se světelnou rychlostí stupňovalo, nahá těla se otírala o sebe ve vzájemné symbióze.
,,Vem si mě… chci tvého ptáka… cítit v sobě… hluboko…" Ze Severusových úst se řinul proud nesrozumitelných slov, mozek zatemnělý sexuální žádostivostí.
"Copak, Snape, už to cítíš jinak, než jen přijatelně?" neodpustil si Black, ale sám nedokázal skrýt v rozechvělém hlase silné vzrušení a velice těžko se ovládal.
"Blacku… ty mizero…" Snape ho potrestal kousnutím.
Black si slízl krev ze rtu a jediným pohybem silné paže otočil Snapea na břicho a přivolal si z hábitu lahvičku lubrikantu. Roztáhl mu půlky. Při pohledu, který se mu naskytl, se hlasitě nadechl údivem a mlstně si olízl rty. Sklonil hlavu a nedokázal odolat tomu, aby svá ústa nepřitiskl k jeho hýždím a jazykem nepolaskal otvor.
Severus v prvním momentě překvapeně zvedl hlavu a přes rameno se nedůvěřivě podíval na Blacka. "Co si myslíš, že děláš?" Slast ho ale přemohla, vyloudil ze svého hrdla zvuk, ne nepodobný předení velké šelmy a tvář pomalu zabořil zpátky do matrace. S důvěrou nechal sexuální hrátky zcela na Siriusovi. Jen muž přece ví, co se druhému muži líbí.
Black si nabral na prsty gel a vsunul opatrně jeden prst do otvoru a jemně s ním uvnitř pohyboval. Severus prožíval dosud nepoznané. Když ucítil proniknutí dalšího prstu, kroutil svým zadkem proti němu, jen aby si ho narazil co nejhlouběji.
Blackovy prsty se lehce pohybovaly a otáčely uvnitř a narážely na jeho citlivé místo. Při jeho doteku se Severusovi dělaly mžitky před očima nikdy nepoznanou rozkoší. Přerývaně dýchal a víčka s černými řasami se mu chvěla.
Merline, proč se takovému nádhernému prožitku doteď tak úporně bránil? Blesklo mu na vteřinu hlavou. Ve druhé vteřině mu ještě prolétla hlavou myšlenka, kde asi Black získal své zkušenosti, že přesně věděl, jak a kam sáhnout.
V dalším okamžiku už nedokázal myslet vůbec na nic, jen sténal a vzdychal a svíjel se pod Siriusovýma zkušenýma rukama. ,,Och … chci dovnitř tvé péro… dělej…" prosil. Ještě před týdnem by za péro ve svém zadku zabíjel - mít svoji hůlku, teď o to škemral jak malé dítě, prosící o bonbón.
Sirius vytáhl prsty. Jeho penis vnikl lehce a bezbolestně. Z obou úst najednou vyrazily hluboké steny rozkoše a spojily se v jeden.
Sirius si lehl na Severusova záda, podepřen na rukou a začal se pomalu v něm pohybovat. Ústy mu zlíbal zátylek a záda mezi lopatkami. Rty mu přitiskl těsně k uchu a vzrušeně mu do něj sténal. Pohyboval v pravidelném rytmu pánví a vzrušeně poslouchal Severusův šepot Fuck me, fuck me, tlumený obličejem, přimáčknutým na posteli. Snape zatínal v křeči prsty do matrace a dlouhými nehty drápal do ní rýhy.
"Užíváš si to, ty bastarde," řekl ochraptěle Black.
Dřív než odpověděl, snažil se Severus ovládnout svůj hlas. "Je to… jiné, než předtím." Ne že je to jiné, je to přímo závratně fascinující. Za žádnou cenu to ale nepřizná. "Ty se taky zalykáš slastí a rozkoší, tak sklapni a makej." Sakra, zaklel. Doufal, že si Black nepovšiml toho prozrazujícího slovíčka taky.
Sirius se slabě pousmál. "Doháním ztracená léta v Azkabanu." Zrychlil pohyb pánve a blížil se k hranici, od které už není cesty zpátky. "Sexuální abstinence ničí psychické i fyzické zdraví. A já si potřebuji udržet v kondici mysl i duši," říkal zadýchaně. "Taky."
Kdyby nebyl Severus už tak blízko před cílem, asi by něco uštěpačného odpověděl, anebo by aspoň přetočil oči v sloup. Takhle nechal Blackovo rýpnutí vyšumět.
Sirius pořád neoddělitelně spojen s jeho tělem silnou paží objal Severuse kolem pasu, klekl si na kolena a nadzvedl ho na všechny čtyři. Pevně sevřel jeho útlé boky a s kadencí rychlopalné zbraně přirážel do jeho těla v předzvěsti vyvrcholení.
Jejich vzrušené vzdechy se odrážely od stěn kobky a vracely se ozvěnou zpátky. Dřevěná postel pod jejich těly těžce sténala a hrozilo, že se její nohy rozjedou a Severus se Siriusem dokončí soulož na hromadě prken. Zcela jistě by si toho ani nevšimli, v této fázi pohlavního aktu by nepostřehli, ani kdyby se milovali v mraveništi.
Sirius sevřel houpající se Severusův penis a zběsilým tempem ho drtil. Přál si, aby Severus dosáhl k vrcholu dřív, než on. Záleželo mu na tom, aby svůj orgasmus velkolepě prožil.
Severusovi se viditelně třásly stehna a ruce, kterými se podepíral. Nedokázal už dál ovládat své vzrušení. Celým tělem se mu jako vichřice přehnala oslepující exploze, rychle vyletěl k vrcholu a poprvé v této studené cele dosáhnul cíle. Ejakuloval v grandiózním finále do Siriusovy dlaně i mimo ní.
Blackovi, stimulovanému Severusovým spontánním projevem stačil už jen krůček. Zavalila ho vlna orgasmu a nespoutaně vykřikl Severusovo jméno ve výbuchu vyvrcholení. Zaplnil jeho tělo přímým důsledkem svých sexuálních pudů.
Obě zpocená těla se svalila vedle sebe na úzké posteli, těžce popadaje dech. Sirius otřel dlaň do matrace, sevřel v náruči Severusovo tělo a svou mokrou hruď přitiskl na jeho zpocená záda. Oba dva extrémně utahané a extrémně ukojené po několika hlubokých nadechnutích přemohl blahodárný spánek. Usnuli zaklíněni do sebe jako dětská skládačka.

**********
Po dlouhé chvíli vzbudilo Siriuse brnění ruky pod Severusovým tělem. Ve snaze opatrně ji vymanit ho probudil. Žár z divokého sexu vyprchal z těl a olízl je chlad. Sirius zakryl Severusovo nahé tělo dekou.
Snape se zavrtěl a zavrněl. "Blacku…" řekl rozespalým hlasem. "… ani v té mé nejhorší noční můře - a jako bývalý Smrtijed je prožívám téměř každou noc - se mi nikdy ani nezdálo, že bych někdy skončil v posteli s tvým ptákem v mém zadku."
Blackovo tělo se třáslo přidušeným smíchem. "Snape…" odpověděl mu na to pobaveně, "… v mých nočních můrách - a jako bývalý azkabanský vězeň jich prožívám neméně - se mi zase o mém péru ve tvém zadku zdálo pořád." Poplácal mu po hýždích a zmáčkl sval do dlaně.
Tentokrát se bránice zachvěla Severusovi. "Ty perverzní bastarde," řek na půl úst.
Black se přitiskl k jeho zádům, objal Severuse kolem krku, zabořil svá ústa do jeho vlasů a tiše zašeptal: "Ale nikdy mě nenapadlo, že ti někdy budu líbat zadek. A dokonce rád."
Severus se hlasitě rozesmál, až se mu tělo křečovitě třáslo. Sirius ho ještě nikdy neviděl ani pousmát se, nepočítaje jeho věčně přítomný úšklebek. Vidět ho takhle se smát od srdce byla vzácná a výjimečná chvíle. Skoro jako osmý div světa.
Byl spokojen, jeho mise uspěla. Povedlo se mu hned několik věcí. Rozpustit ledy nepřátelství, zkrotit tu jeho aroganci a povýšenost a hluboko zpod ocelového krunýře toho studeného zmijozelského profesora vydolovat na povrch skrývané emoce a lidskost. Kupodivu vždycky věděl, že tam dřímají.
"Mel by ses častěji smát, Severusi, úsměv ti sluší." Odhrnul mu záplavu černých vlasů na zátylku a na odhalenou šíji mu lehce přitiskl své rty. Pokožka se tím letmým dotekem zachvěla. Vysunul jazyk a jeho špičkou třepetal Severusovi za uchem.
"Blacku, nemysli si, že to, co se mezi námi stalo, z nás dělá přátele," zareagoval na Blackovu provokaci hlubokým barytonem. "Nic to pro mne neznamená. Byl to pouze nezávazný sex a fyzická rozkoš." Svůj krk ale z dosahu jeho měkkých úst neodtáhl.
Black si toho povšiml. "Přátele to z nás nedělá, to tedy ne." Obtočil zezadu své paže kolem Severusova pasu a přitáhl si silněji k sobě jeho tělo. Severus se opět nijak nebránil. "Ale nepřátele už taky ne," pousmál se.
Oba tiše leželi, utápějící se ve svých myšlenkách o nově vzniklé situaci a ani jeden se neměl k tomu odtáhnout se z těsné blízkosti toho druhého. Ani jeden z nich neměl zájem rozbít to křehké příměří mezi nimi.
"Blacku…" přerušil po chvíli Severus posvátné ticho.
"Hmm…"
"Nejsem první chlap, kterého jsi vojel, že ne," řekl opatrně.
Black chvíli přemýšlel, jestli je otázka natolik důležitá, aby na ni odpověděl. Chvíli rozebíral Severusovo duševní hnutí a jeho nejskrytější pohnutky, které ho vedly k položení této otázky. "Ne," řekl nakonec. "Doufám, že to nebude mít psychický dopad na tvé ego," ušklíbl se.
"Blacku, ušetři mě laskavě své psychoanalýzy. Nejsem objekt ke zkoumání," zavrčel Severus. Po chvilce se zase ozval, tak tiše, že nebýt k němu natěsno přitisknutý, Black by jeho slova neuslyšel. "Kdo? Potter? Nebo ten vlkodlak?"
Siriusovy rty se zvlnily. Nechal otázku viset ve vzduchu a přiblížil svá ústa těsně k jeho uchu. "Proč mě vlastně nenávidíš, Severusi?" zašeptal.
Severus se vymanil z jeho náruče, otočil se k němu a podepřel si hlavu do dlaně. Svýma temnýma očima se zamyšleně zahleděl do rošťácky klukovského pohledu. Úporně přemýšlel nad otázkou.
"Jednou jsi mě zmlátil."
"Kristepane, Snape, to bylo před dvaceti lety," žasl Black.
"Mám dobrou paměť," řekl Severus.
Sirius mu prstem přejel po spodním rtu. "Zapomeň na staré křivdy," řekl potichu. "Už nejsme děti." Severus mu políbil bříško prstu. Otevřel ústa a nechal v nich zmizel celý prst.
Black položil dlaň na jeho tvář. "Já k tobě nenávist necítím už dlouho. A tys to nepoznal. Bylo nezbytně nutné otevřít ti oči."
Severus nechal pomalu vyklouznout prst mezi svými rty. ,,Dal jsi mi dobrou lekci, ty prevíte," řekl uznale. "I když připouštím, že tvé donucovací metody by tě stály život, mít po ruce svoji hůlku," suše konstatoval. "No… možná je to i lepší, že jsem ji neměl. Byla by věčná škoda přijít o tento zážitek," usmál se rozpustile.
Sirius se ušklíbl. ,,Dostal jsi, co jsis zasloužil. Byl jsi nesnesitelný." Hned ale zvážněl. "Věř mi ale, že jsem ti opravdu nerad ubližoval."
"To ti taky jen tak neprojde, ty mizero." Na Severusovu tvář se opět navrátil ten známý jízlivý úsměšek.
Black ve slabinách ucítil náhlé pnutí a neodolal tomu, aby jeho rty neztrestal divokým polibkem. Vášeň, s jakou mu Severus polibek oplácel, vůbec neodpovídala jeho konstatování, že pro něj nic neznamená.
Black se s velkým sebezapřením odpoutal od těch žádostivých úst. ,,Musím už jít," řekl rozladěně.
"Proč?" zklamaně zaprotestoval Severus a okamžitě by si nejradši nafackoval za svoji spontánní reakci.
,,Za chvíli začne schůzka Řádu," mrzutě řekl Sirius a zvedl se z postele. ,,Zítra ti vše vynahradím, slibuji," dodal se záhadným úsměvem.
"No… docela rád bych si ten nezávazný sex s tebou zopakoval," ušklíbl se Severus. Zvedl ukazováček. "Ale trvám na výměně rolí. Už mě nebaví pořád koukat při tom do zdi a nevidět na tebe."
Black se na něj usmál zářivým úsměvem a sáhl po oblečení. "To beru. A moc rád."
Severus přimhouřil víčka a zpod dlouhých, černých řas sledoval oblékajícího se Siriuse. Přitahoval ho jako magnet. Bezmyšlenkovitě si pohladil hruď a břicho a smyslně olízl rty. Věčná škoda, že už nemůže zůstat déle.
"Siriusi…" ozval se najednou záhadně.
Black přerušil oblékání a zkoumavě se na něj podíval. "Ano, Severusi…"
"Změnil jsem názor."
"Severus Snape přece své názory nikdy nemění."
"Spletl jsem se."

Na Blackově tváři se rozsvítil neodolatelný úsměv. "To je dobré vědět."
Severus se posadil na kraj rozvrzané postele. ,,Zajímalo by mě, jak to všem vysvětlíš," pronesl jízlivě.
Sirius si zapnul poslední kousek oděvu. Přešel k Severusovi a nahé tělo mu přikryl svým hábitem. Uchopil ho za bradu a zvedl jeho obličej nahoru. ,,Nechám to na tobě. Svou inteligencí určitě něco vymyslíš, kde jsi byl celou dobu."
Podíval se do té zrádné, černé hloubky jeho očí, sklonil k němu tvář a na rozloučenou políbil jeho rty. ,,Zítra si pro tebe přijdu a odvedu tě nahoru," zašeptal. Zahalil se do pláště a hlavu zakryl kápí. "Mimochodem, byl to Remus," dodal záhadně. Vykročil ke dveřím a odemkl je hůlkou.
,,Siriusi…" zavolal na něj Snape.
Black se ve dveřích otočil.
,,… nenech mě čekat."
Sirius se na něj usmál. ,,Nenechám. Slibuji." A zmizel za zamčenými dveřmi.
**********
Severus druhý den večer nedočkavě přecházel od zdi ke zdi sem a tam a netrpělivě napínal sluch, jestli už neuslyší přibližující se Blackovy kroky.
Tady dole ve studeném sklepení se za ten měsíc něco podstatného mezi ním a Blackem změnilo. Ukázal mu - sice trochu zvráceným způsobem, ale mohl si za to částečně sám - že i v černém a zatuchlém životě se může objevit světlo. Budoucnost ukáže, jak jasně se jeho hvězda Sirius bude třpytit v husté temnotě jeho mizerného života.
Nervózně koukal na dveře, kdy už se konečně otevřou a objeví se v nich usmívající se Siriusova tvář.
Netušil, že na něj čeká marně, netušil, že těžké dveře vězení se už neotevřou.
Nemohl vědět, že Sirius padl na ministerstvu do pasti lorda Voldemorta.
Severus Snape vůbec netušil, že Sirius Black včera v noci propadl Závojem smrti.

KONEC

Zpět


Komentáře: