Naděje umírá poslední


Harry. Mrzí mě to. Já to tak nechtěl.
Víš, tehdy, když jsi mi dal najevo, že ti nejsem lhostejný, svět se mi na okamžik rozjasnil. Můj rozum mi říkal, že šťastní být nemůžeme, ale já doufal. Naděje umírá poslední.
Často jsi mi vyčítal, že ti nikdy neřeknu, co k tobě cítím. Sám to nevím.
Jsem si jist, že to není totéž, co jsem cítil ke tvé matce. A přesto tě miluji. Myslím, že stejně, jako by tě miloval tvůj otec.
Snad právě proto jsem si uvědomil tak pozdě, že spolu nemůžeme být. Ta noc byla krásná. Ale muselo to skončit. Tohle jsem nechtěl. Věděl jsem, že ti dříve nebo později budu muset ublížit. A tak jsem ti řekl, že tě nemiluji. Odpusť mi to, Harry. Bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat. V mysli mě totiž tížil jeden dar od Brumbála. Něco, co mě zavazovalo. Něco, co jsem musel udělat jen já. Věř mi, bude to tak lepší. Za čas na mě zapomeneš. Vím, že jsem to neměl nechat zajít tak daleko. Ale já tě miluji. A naděje umírá poslední…

***


Ozvalo se opatrné zaklepání na dveře. Shrbený muž u psacího stolu sebou trhl a jen neochotně dopsal větu a odložil brk, aby šel otevřít. Namířil hůlku na dveře.
Ve světle loučí stál mezi dveřmi sotva sedmnáctiletý chlapec.

"Pottere! Co tady… Pojď dál!" Starší kouzelník vypadal překvapeně.
"Profesore. Já jsem tě potřeboval vidět. Promluvit si s tebou… O zítřku," řekl se skloněnou hlavou černovlasý mladík.
"Zvládáš už všechna kouzla, která potřebuješ. Teď bys měl jít spát." Mužův hlas zněl náhle dutě.
"Takhle jsem to nemyslel. Já… já mám strach, Severusi." Bylo to poprvé od toho rána, co ho Harry oslovil křestním jménem.
"Já vím. To my všichni." Profesor se podíval do chlapcových zelených očí. Harry si všiml, že v těch mužových, černočerných, je poznat únava. Nad velkým nosem se objevila nová vráska.

"Když já se bojím o tebe, Severusi." Hlas se mu zlomil. Přistoupili k sobě blíž. Harryho zelené oči se zalily slzami. Severus Harrymu položil ruku kolem ramen. Věděl, že jinak svému malému Nebelvírovi pomoci nemůže. Se strachem musí Harry bojovat sám. Stejně jako s láskou.
Chlapcův obličej se zkřivil a po tváři mu stekla veliká slza. Následoval hlasitý vzlyk. Severus nevěděl, jak zareagovat. Nebyl zvyklý na to, aby kdokoli z jeho okolí projevoval city. Tahle Harryho slabost přišla zcela nečekaně. Severusovi připomněl jeho samotného, když mu bylo sedmnáct. Sundal Harrymu brýle a nemotorně ho k sobě přivinul. Když se Harryho tvář skryla v černém hábitu, jeho tělo se začalo otřásat pod nátlakem nesmírné bolesti. Celou komnatou se rozléhalo vzlykání, jako by bylo předzvěstí něčeho strašného.


Lay down
Your sweet and weary head
Night is falling
You've come to journey's end
Sleep now
And dream of the ones who came before
They are calling
From across the distant shore

Why do you weep?
What are these tears upon your face?
Soon you will see
All of your fears will pass away
Safe in my arms
You're only sleeping




Chvíli se místností nesla jen ozvěna chlapcova žalu. Pak se Harry od Severuse odtáhl.
"Slib mi, že na sebe dáš pozor." Severus mluvil potichu a jen díky tíživému tichu ve sklepení ho Harry slyšel.
"Dám. A ty? Budeš taky opatrný? Slibuješ?" V chlapcově hlase byla veliká naléhavost. Chvíli si Harry myslel, že mu Severus neodpoví.
"Udělám, co bude nutné," zašeptal, když už měl Harry pocit, že okolní ticho mu roztrhne ušní bubínky.
"Já o tebe nechci přijít! Musíš na sebe dávat pozor! Prosím, slib mi to!" Harry byl zoufalý. Vypadalo to, jako by se Severus slibu vyhýbal.

"Udělám, co bude nutné," zopakoval Severus. "Měl bys odejít. Jdi si lehnout." Jeho hlas byl úsečný a zvláštně ostrý, jakoby se pod tou rozhodností skrývalo něco, co Severus nechtěl Harrymu ukázat. Mohl to být strach?
Harry vycítil, že teď se odpor nepřipouští. Přiblížil se k profesorově tváři, ale ten se prudce odtáhl a zmařil tak Harryho pokus o polibek.
"Ne. Teď ne. Jdi si lehnout, Pottere. Dobrou noc."


***



Ozvala se rána a tělo posledního Smrtijeda dopadlo na kamennou podlahu. K zemi se snášel prach a pomalu odhaloval zkázu.
Otřesený Harry, s potrhaným hábitem a mnoha bolestivými šrámy, se jen obtížně posadil a pohlédl na tu spoušť. Bylo po všem. Vlastně ne. Tahle bitva byla jen začátkem nové doby. Za nové časy padli téměř všichni členové Fénixova řádu a pobili mnoho Smrtijedů. Teď všechna těla ležela na zemi a všichni vypadali stejně bezmocně. Jen bolestné a tvrdé výrazy v jejich tvářích prozrazovaly, že vedle sebe spočinuli úhlavní nepřátelé.

Chlapec nemohl uvěřit tomu, že je konec. Splnil svůj úkol. Ale za jakou cenu? Ztratil ho! Proč to udělal? Proč se musel zachovat tak šlechetně? Snad proto, že se chtěl zachovat jako jeho matka? Nebo toužil očistit své jméno, nad kterým se stále vznášela ta osudná vražda? A možná nechtěl ani jedno z toho. Třeba chtěl Harryho ochránit. Možná mu na něm záleželo. Třeba k němu přece jen něco cítil, i když to po té noci popřel.

A teď? Harry by měl cítit radost z vítězství. Možná by měl dokonce radostí křičet. Nemohl… cena byla příliš vysoká. Jeho úhlavní nepřítel sice padl, jenže s sebou vzal to, co Harry na světě nejvíc miloval. Našel to nedávno. A znovu mu to vzali. Ale možná… co když Severus ještě žije!

Harry vstal ze země a překročil nejbližší tělo. Pohlédl muži do tváře. Lestrange - nikdo jiný to být nemohl. Špinavý pramen vlasů mu zaclonil obličej.
Harry pokračoval dál. Ginny. Ta na tom naštěstí nebyla tak špatně. Dýchala. Jako jedna z mála. Byla jen v bezvědomí. Zalitoval toho, že jí nemůže okamžitě pomoci. Teď musel najít jeho. Dlužil mu to.

Pak ho konečně uviděl. Na zemi, v nánosu prachu a letité špíny. Stranou od všech ostatních, odvráceného obličejem k oknu, jakoby pohrdal celou tou bolestí, kterou byl sál naplněn. Harry si klekl před Severusův obličej.
Mužovy oči byly stále otevřené a upíraly se na neznámý bod za sklem. Byly stejně temné a černé jako vždy, ale dnes se mu nedařilo skrývat emoce. Dnes nevypadal chladně. Chlapec poprvé spatřil, že Severus Snape je zlomený a v jeho očích se zračí bolest a žal.


What can you see
On the horizon?
Why do the white gulls call?
Across the sea
A pale moon rises
The ships have come
to carry you home

And all will turn
To silver glass
A light on the water
All souls pass



Položil si Severusovu hlavu do klína a pohlédl mu do očí.
"Proč jsi to udělal?!" Severus v Harryho hlase zaslechl nevyřčenou výčitku.
"Blahopřeji, Harry. Vyhrál jsi. Musel jsem. Jinak… jinak by tě zabil." Severusův hlas byl sípavý a drsný.
Harrymu se před očima znovu odehrála ta hrozivá scéna.


***



Stál uprostřed sálu, většina členů Řádu i Smrtijedů ležela na zemi, v bezmoci a bolesti.
Proti němu se objevil on. Ne, tentokrát Harry neměl strach. Stál a odhodlaně hleděl Voldemortovi do očí. Věděl, že už ho nic nezachrání. Voldemort má někde ještě jeden horcrux a nelze ho zabít.
Harry jen doufal, že Severus je mezi těmi, kteří jsou v bezvědomí, nebo smrt pouze předstírají, a bude mít šanci se zachránit. Neměl čas se rozhlížet kolem sebe. Rudé hadí oči ho stále sledovaly. A pak, když Voldemort pozdvihl hůlku a začal vyslovovat smrtící kletbu, dopadly na chlapcova ramena něčí ruce. Někdo do něj vrazil celou vahou a odhodil ho. Voldemort už nestačil zarazit smrtící slova:
"Avada Kedavra!" Sál ozářilo zelené světlo.

A stalo se něco neočekávaného…
Kouzelník, který vstoupil mezi Voldemorta a Harryho, se vítězoslavně ušklíbl a pozvedl lesklý pohár. Pán zla bolestně zasykl. Jeho kouzlo zasáhlo pohár a ten se rozletěl na tisíce ostrých střepů. Mnohé z nich zasáhly muže, který pohár držel v ruce, a po jeho obličeji i po černém plášti začaly stékat pramínky krve. Muž se zhroutil k zemi.
"Severusi!" Vydralo se Harrymu z hrdla.

Voldemort také zařval. Vypadalo to, že už si Harryho přítomnost ani neuvědomuje. S hadí tváří zkřivenou bolestí a vztekem zíral na poslední zničený horcrux.
Harry k němu náhle pocítil větší nenávist než kdy předtím. Měla ta stvůra právo brát mu jeho blízké? Měla právo mu vzít oba rodiče, Siriuse, Brumbála a teď i Severuse?
Harrymu se zatmělo před očima a sálem znovu otřásla dvě slova, nesoucí smrt. Voldemort měl náhle v očích vyděšený výraz. Snad v nich byl i cit. A hodně strachu - viděl přilétat svou smrt…


***



"Nic jsi nemusel! Proč jsi to udělal?" ptal se Harry zoufale.
"Nešlo to jinak. Ten horcrux mi odkázal Brumbál. Věděl… věřil, že ho dokážu zničit. Horcrux totiž mohlo odstranit jen kouzlo Pána zla," odpověděl tiše Severus.
"A ty… ty jsi pak mohl naplnit věštbu, Harry. Je konec. Konec hrůzy, kterou vládl Voldemort. Ale je tady ještě jeden konec. Konec, který je ve srovnání s tím, co jsi dokázal, naprosto zanedbatelný. Přišel můj konec. Můj a s ním i … s ním i konec nás. Teď už nebude my. Bude něco důležitějšího. Budete vy…" řekl a kývl směrem k Ginny.
"Hlavní je, že budeš ty. Nový hrdina. Jsem… jsem na tebe hrdý, Harry."

"Co ti ten bastard udělal?" Harryho profesorova slova šokovala. Snad si Severus nemyslí, že ho nechá umřít!
"Ty rány se nedají zacelit. Ale už to nebolí. Už ne…" Severus zavřel oči a mělce se nadechl.
"Severusi! Musí být způsob, jak tě vyléčit! Kde máš nějaké lektvary? Udělám cokoli, ty nesmíš… nemůžeš mě opustit!" Harry se už-už chystal rozběhnout pro láhev s hojivým elixírem.
"Ne, Harry. Žádný lék co znám, mi nepomůže. Ale je něco, co bych od tebe potřeboval. Mohu mít jednu prosbu?" Severusovi dalo stále větší práci mluvit.
"Udělám pro tebe cokoli!" Harry se cítil bezmocný. Severus ležel vedle něj bez pohnutí, a přesto se mu pomalu vzdaloval.

"Nechci a nemohu odejít s vědomím, že někomu něco dlužím. A jednou… člověk, kterého jsem nenáviděl, mi zachránil život. Toho člověka nenávidím dodnes, i když už tady není. Harry, řekni - je dluh splacen?" Severus se na Harryho podíval prosebným pohledem.
"Ale… Ty neumřeš, že ne?" Harry pevně sevřel mužovu paži.
"Harry, prosím. Tohle mi nedělej. Já… nechci tě tady nechat! Ale nemám na vybranou." Severusovy černé oči se zaleskly a na tvář mu skanula slza.
V Harrym začala pozvolna narůstat panika.
"Já nechci, aby tys byl další. Máma s tátou, Sirius, Brumbál… Ne, tebe nepustím! Říkal jsi mi sám, že naděje umírá poslední!" Harry si uvědomil, že Severus je pro něj náhle důležitější, než všichni ostatní. S ním dokázal překonat i smrt svých rodičů. Severus ho tady nemohl nechat!

"Mám tě rád, Harry. Ale… Nic by tě se mnou nečekalo. Jsem vrah, Smrtijed, a jsem pro tebe moc starý. Vzpomeň si na svého protivného učitele lektvarů, na toho slizouna Snapea, který zradil. Harry, ten vrah si nezaslouží tvůj soucit."
"Pamatuješ, jak jsi mě nechal přebírat ty záznamy o trestech mého otce a Siriuse? Mám pár jejich prohřešků zapsaných." Harry se smutně ušklíbl.
"A pamatuješ si ty, jak jsi mi na hodině obrany proti černé magii řekl, že ti nemusím říkat pane? V kabinetu jsem se tomu pak musel zasmát. Harry… Mám tě rád, ale nejde to jinak. Dovol mi odejít. Prosím. Řekni, že jsme vyrovnáni…"
Harry semknul víčka. Věděl, že je konec. Tohle bylo jediné, co mohl pro něj udělat. Pomalu přikývl.

"Taky tě mám rád, Severusi. A… pozdravuj mámu. Vím, že tátu asi nebudeš. Mám vás moc rád. Všechny…"
" Harry…" Snape zavřel oči a beze slova nechal Harryho, aby ho naposled letmo políbil.
Chlapec objal staršího kouzelníka a pevně ho sevřel. Uvědomil si, že Severus odchází. Stiskl jeho ruku, ale věděl, že už ho neudrží. Sesunul se na tělo svého kdysi nenáviděného profesora a vzlykal, dokud ho neobjalo milosrdné bezvědomí.

Hope fades
Into the world of night
Through shadows falling
Out of memory and time
Don't say:
"We have come now to the end"
White shores are calling
You and I will
meet again

And you'll be here
in my arms
Just sleeping


***



Když se Harry probral, nevěděl, jak dlouho ležel na Severusově těle. Naposledy se mu zadíval do očí, než přes ně rukou jemně přetáhl víčka. Pohladil tmavé vlasy a sklouzl prstem ke krvavé jizvě, která se táhla od spánku k lícní kosti. Tvář pozbyla jakéhokoli výrazu. Byla uvolněná. Severus vypadal, jako by tiše spal.
Harry si toužil ponechat nějakou památku. Kus černé látky z jeho hábitu… Ne. To by bylo jako svatokrádež. Severus neměl rád dojemné scény. Harry si vzal to jediné, co by mu Severus věnoval bez rozmýšlení. Políbil chladné čelo, kterému teď chyběl ten typicky přísný výraz i ta nesouhlasná vráska, zvedl se - a věděl, že už se neotočí.
Vzpomněl si na Severusova slova. O naději a o tom, že právě naděje vždycky umírá poslední. Ano. Jeho naděje zemřela spolu se Severusem.
Ohlédl se a zadíval se na tělo rudovlasé dívky, která pozbyla vědomí. To ona je jeho nová naděje. Naděje nezemřela. Snad právě to mu chtěl Severus říct.
Harry si setřel slzu z tváře. On nikdy neměl slzy rád.
Musí se vrátit pro Ginny. Jeho profesor by si to tak přál.
Ještě před tím se však zadíval z okna, na bod, na který ještě nedávno hleděl Severus.
Začínalo svítat.

What can you see
On the horizon?
Why do the white gulls call?
Across the sea
A pale moon rises
The ships have come
to carry you home

And all will turn
To silver glass
A light on the water
Grey ships pass
Into the West

Annie Lennox- Into The West







Děkuji jankovi nejen za beta-read. I za to, že mi vždycky poradí, je upřímný kritik, nikdy mi nelže, ale hlavně za to, že mi vždycky dokáže poradit s příběhem a vždycky dokáže zvednout náladu a vytáhnout z deprese!

Dále děkuji Margarit za geniální námět a za to, že tohle téma přenechala právě mně!
KONEC
Zpět

Komentáře: