"Celé roky Snape nenechal Malfoye po škole."
"A potom hned celý dva týdny!" Ron nemohl své nadšení, které se mu odráželo v obličeji skrýt. Ale, upřímně řečeno se o to ani nesnažil.
"Jen se sama sebe ptám, proč?" přisadila si zamyšleně Hermiona.
Takové rozhovory mohl člověk v minulých dnech vyslechnout v Bradavicích na každém rohu a divoké teorie, které studenti rozvíjeli, na sebe také nenechaly dlouho čekat, avšak ani jedna jediná z nich se pravdě ani zdaleka nepřiblížila
*****
V tento horký letní den jako obvykle čekali Nebelvírští a Zmijozelští ve sklepení na Snapea. Jedna z nepříjemných hodin lektvarů byla před nimi. Ale dnes se na Snapeovo vyučování studenti tak nějak těšili. Vlastně ani tak ne na vyučování, nebo na Snapea, ale spíš na chladnou učebnu.
Avšak jejich očekávání se nenaplnilo. V té, jindy tak studené místnosti, bylo dnes dusno a téměř horko. Pouhé slunce přece nemohlo vyzařovat takové teplo.
Když Snape vešel do třídy svým obvyklým energickým krokem, změnila se bleskurychle nálada. Ne moc příjemná dávka adrenalinu proudila studentům žilami. Avšak netrvalo to dlouho, než únava opět převzala nadvládu a studenti klesali na svých židlích stále níž.
Poté, co Snape oznámil úkol pro tuto hodinu, se dali studenti do práce s větším, či menším pracovním zapálením. Zatímco profesor sám pohodlně kráčel mezi řadami lavic. Draco ho pozoroval koutkem oka. Ten sametově jemný hlas a Snapeův styl, když chodil jako puma kolem své oběti, nutila Dracovy chlupy a ještě něco jiného, se postavit.
Když si Draco tuto nepříjemnou a navýsost trapnou skutečnost uvědomil, začal panikařit.
Mohl by si dovolit, zajistit si sám úlevu: v žádném případě. Seděl v první řadě a někdo, i když ne bezpodmínečně ti dva idioti vedle něho, by si toho určitě všimnul.
Jediná možnost, která Dracovi zbyla, bylo počkat. Snad se jeho malý problém časem rozplyne. Poté, co byla polovina hodiny, ve které se snažil intenzivně zabývat lektvarem, pryč, bylo mu jasné, že samo se nic nevyřeší.
Skutečnost, že Snape kolem něj pravidelně procházel svým grandiózním krokem, mu to neulehčovala. Draco musel rychle myslet na něco jiného, protože jinak se ta věc stane skutečně nepříjemnou.
Třeba by mohl zkusit jednoduše vyjít z místnosti a pak si v klidu sám na záchodě pomoci, ale to by musel kráčet přes celou třídu. A kdyby přitom držel celou dobu knihu před svým klínem, nic by to nezlepšilo. Proč si jen musel bezpodmínečně sedat do první lavice? Odpověď na jeho otázku právě proplula kolem jeho stolu, aniž by mu věnovala jediný pohled. Dracovi z hrdla uniklo ztrápené zakňučení, což přitáhlo dva tázavé pohledy z boku, které však okázale ignoroval.
Zatímco si Malfoy lámal hlavu nad tím, jak by z této trapné situace mohl vyjít co nejlépe, začal už Snape nadávat Longbottomovi. Ve Snapeově vyučování se to stalo téměř tradiční událostí, avšak dnes odpoledne neměl Draco vůbec chuť dělat si z někoho srandu. Namísto toho upřednostňoval, cíleně se věnovat obsahu svého kotlíku.
Ještě zatímco Snape nadával na barvu Nevillova lektvaru, bylo Dracovi náhle jasné, že ho musí nutně něco napadnout, neboť hodina se pomalu blížila ke konci. Musel co nejrychleji dostat svůj puls a speciální orgán dolů.
No jasně! - Longbottom! Tenhle hloupý blbeček musí prostě vždycky působit nějaké potíže, ale naštěstí blahodárně na jeho problém. Draco se znenadání otočil a civěl Nevillovi přímo do obličeje, tentokrát však bez jeho obvyklého potutelného úšklebku. Se skleněnýma očima se Malfoy díval, jak jeho milovaný učitel nadává jeho nenáviděnému spolužákovi a pomalu, zcela pomalu, pozoroval, jak se jeho puls opět normalizuje. Draco si však neodvážil oddechnout, neboť ještě nebylo všechno v normálu.
Když se jeho myšlenky nechaly vést strachem, cestoval Dracův pohled pomalu dál napravo. Když si po pár sekundách uvědomil, že už nesleduje Longbottoma, nýbrž Pottera, bylo už pozdě.
Malfoy se s trhnutím otočil. Konec hodiny se blížil a Dracovi se začínal objevovat pot na čele. Už se vzdal všech nadějí, že se odtud ještě dostane zdravý. Úplně poslední možnost, kterou Draco ještě viděl, byla, že po hodině zůstane prostě sedět a počká, až bude sám. Ale to mohlo být těžké. Stále tu ještě byli Crabbe, Goyle a přirozeně také Snape. No jistě - Goyle! Je škaredý, je hloupý, je prostě perfektní. Když Draca napadla tato spásná myšlenka, zahořela v něm kapka naděje. Zastřeným pohledem upřeně hleděl na Goylea - ten jen hloupě zíral na něj.
Právě v té chvíli, kdy si chtěl Malfoy vydechnout, proplachtil kolem něj jeho milovaný učitel a podíval se mu na zlomek vteřiny přímo do očí. Draco se v těch očích, černých jako uhel, mohl pokaždé utopit. A přesně tak moc, jak je miloval, měl pokaždé, když se do nich podíval, pocit, že znamenají zánik. Přesto však byl tento okamžik, ve kterém se jejich oči setkaly, pro Draca příliš krátký.
Právě v této chvíli byla hodina ukončena hlasitým zvoněním.
Snape obvykle ještě chvíli zdržel studenty, aby jim sdělil jejich domácí úkoly. Když s tím byl hotový, byl Draco jediný student, který zůstal sedět. Naštěstí ještě stihl v moudrém předpokladu rozsypat jednu přísadu po lavici, a tu teď velice pomalu stíral.
"Malfoyi! Vy ještě zůstanete!" řekl Snape chladně.
Ne méně užasle, než jeho spolužáci, se Draco nadechl. Ztrapnit se před Snapem nebylo zas až tak hrozné, jak před celou třídou. Poté, co všichni studenti opustili místnost, seděl Draco stále ještě ztuhle ve své lavici. Snape šel ke dveřím a pečlivě je zamkl. Potom přišel zpět k Malfoyovi a postavil se před něho.
Snape opatrně posunul Malfoyovu lavici trochu bokem. Z tohoto úhlu pohledu mohl profesor Dracův problém jen stěží pořádně vidět, a tak dal přednost tomu, kleknout si před ním na kolena. Snape pomalu vyhrnul Dracův hábit nahoru, aby měl lepší přístup k jeho trenýrkám. Bez velkých cavyků pak osvobodil svého studenta i od této příliš těsné látky. Ještě, něž mohl Draco, na základě tohoto osvobození, zasténat, pojala už Snapeova ústa ten pulsující orgán. Vnitřně Dracovi spadl kámen ze srdce, a také vnějšně vycházel Snapeovi stále více vstříc.
Snape poslal svůj jazyk čiperně na cestu, zatímco jeho rty pokračovaly pohyby tam a zpátky, v práci. Draco nemohl odtrhnout oči od této úžasné hry. S pýchou mohl tvrdit, že Snape nešel ještě před žádným ze svých studentů takhle na kolena. Avšak v téhle chvíli byly důležitější věci, kterým se musel věnovat, a tak zavřel oči a jednoduše se této božské souhře poddal. A konečně tu byla úleva, na kterou tak dlouho čekal. Konečně ten báječný pocit prázdnoty.
Když se Draco párkrát zhluboka nadechl, otevřel opět své oči a díval se Snapeovi přímo do obličeje. V koutku Severusových úst byl stále ještě malý zbytek jeho produktu. Snape si jedním prstem utřel koutek a lahodně ho olízl, což z Draca vymámilo zasténání. Malfoy chtěl svého učitele už jen obejmout. On by to dovolil. Severus nebyl jako jeho otec, on by to připustil. Mimoto chtěl Draco tenhle nevyrovnaný účet hned srovnat, ale poté, co Snape vstal a šel ke svému psacímu stolu, věděl, že s tím musí počkat do večera. Draco se místo toho opět oblékl a posbíral své věci. S tiše zašeptaným "děkuji" otevřel dveře a šel.