Moje štěstí

I see your shadow on the street now
I hear you push through the rusty gate
Click of your heels on the concrete
Waiting for a knock coming way too late
It seems an age since I've seen you
Countdown as the weeks trickle into days

Sníh lehce padá na okno. Mráz protahuje dovnitř, i když v krbu je zapálený oheň. Bylo to zřejmé - tento dům je moc starý a není víc, než jen chatrč. Ale - je naše...

A vůbec nezáleží na tom, že prkna na podlaze jsou rozvrzaná, střecha je děravá a prohnutá, nebo že tu je zima, když jsi tady.

Když jsi tady...

Moc mi chybíš, Siriusi.

Vím, jak to je důležité. Vím, že Brumbál tě potřebuje, a taky vím, jak důležité je to, co děláš, když bojuješ proti Voldemortovi.

Zlehka jsem si povzdechl. A vím, že nemůžu jít s tebou. Je to moc nebezpečné, díky tomu co jsem.

Nemůžu pomoct, ale doufám... Ztratili jsme spolu tak mnoho let, ty a já. A teď, když konečně můžeme být spolu, jsi ode mě znovu odtržen. Je jiná doba a já tě chci mít stále u sebe. Vím, že jsem sobecký a nenávidím se za to.

Vstávám a rozhrabuji uhlí v ohni. Nemohu pomoct, ale vidím záblesk naděje v okně, jak se vracím do svého křesla, které voní jako ty.

A moje srdce skáče bolestivě v hrudi, když tě vidím na konci ulice. Jsi v pořádku. Jsi úplně zahalený do stínu, ale obrys tvé postavy mi říká, že jsi to ty, Siriusi.

Projdeš dveřmi a já jsem hned u tebe. Držíš mě pevně a tiskneš mě ke své hrudi. Chyběl jsi mi...

Políbíš mě na čelo a zamumláš mi do vlasů. "Miluji tě, Remusi."

Cítím slzy, které se mi derou do očí. "Taky tě miluji Siriusi...Tolik jsi mi chyběl."

Kousek se ode mne odtáhneš, usměješ se a zlehka a něžně mě políbíš na tvář, pak na ústa.

Když prozkoumáš mé rty a oba se znovu seznámíme s tím, jak chutnáme, cítím led, který mi zůstal v srdci, když jsi byl pryč.

Oddělíme se a já tě vedu k tvé židli. Sednu si na tvůj klín a svoji hlavu opřu o tvé rameno. Slyším tvůj dech a je to pro mě velmi uklidňující, Siriusi.

Těžce ti dýchám na hruď a ptám se tě: "Kdy se budeš muset vrátit?

Uběhne několik vteřin, než odpovíš. Vím, že jsi na to nebyl připraven. Cítím tvou neochotu mi odpovědět.

"Zítra ráno...Je mi to líto, Remusi, lásko."

Ležím v tvém náručí, v naší posteli, poslouchám tvůj dech. Mé srdce je lehčí, když ležíš vedle mě - dokud se nepodívám z okna a vidím, že nebe je světlé.

Přestalo sněžit a začíná svítat. Brzy půjdeš a když se znovu vrátíš, zase budeme šťastní. A když mě zase opustíš, abys šel bojovat a všechny nás chránit, já můžu dělat jen jedinou věc, sedět tady a mít o tebe strach.

Ano, to je má jediná práce a moje role, kterou musím hrát, ale to je nic ve srovnání s tím, jak musíš riskovat, každou minutu, každý den.

Mohl bych tě ztratit Siriusi; tohle může být naposledy, kdy mě vytrhneš ze samotného zoufalství a necháš mě cítit radost.

Upřeně hledím na tvůj obličej, jak spíš. Jsi tak krásný. Pohladím tvou tvář a kopíruji unavenou linku kolem tvých očí. Přeji si, abych mohl udělat cokoliv, aby se ti tam netvořila, lásko. Víc se ke mně přiblížíš a ospale se usměješ.

"Miluji tě, Remusi," zašeptáš a moje srdce se plní štěstím. Alespoň jsi teď tady...

"Taky tě miluji," zamumlám a moje ústa jsou tisknuta k tvým a ztrácím se v tobě. Na nic nemyslím, pouze na tvůj dotek, tvou chuť, a pocit, když se tvá kůže otírá o mou, jak se milujeme v naší malé ložnici, s tenkými zdmi a opotřebovanou podlahou.

O několik hodin později odcházíš a já stojím ve dveřích. Venku padají sněhové vločky a mnou prostupuje mrazivý pocit.

Tyto týdny mi připadají jako věky, Sisiusi. Jsou bez tebe téměř nesnesitelné...

Ale musím. Tak tady sedím sám. Na židli, která voní tebou, držím tvůj dopis, který přinesla sova z Bradavic.

Prsty mi přejíždějí přes tvá neuspořádaná slova, čím dál víc si je dávám blíž k očím a znovu je pročítám:

Brzy budu doma. Nestrachuj se o mě. Miluji tě.

Sirius.

Podívám se z okna a vidím tvůj obličej. Jestlipak se ti vytvořily nějaké nové vrásky. Zdalipak je má tvá duše.

Oh, Siriusi...Jsi tak statečný. A já jsem tak sám, zatímco jsi pryč.

Tolik tě potřebuji, lásko. Chci tě mít tady u sebe, víc než cokoliv. To je vše, co chci.

Vdechuji mrazivý vzduch, svírám kus pergamenu na své hrudi, téměř, jako bych si chtěl vtisknout tvá slova do mého srdce i se všemi vzpomínkami, které na tebe mám.

Víš, jak moc tě potřebuji, Siriusi? Já ano. Vím, jak moc tě potřebuji, chci tě, miluji tě. Já vím, jak moc mi scházíš...

Komentáře: