Anální zábava a Ráno poté

Anální zábava


Zeptat se neobtěžoval. Snape by se byl ušklíbnul: "Ovšemže mi to vadí, Blacku," takže místo toho praštil o stůl svou lahví a sklenicí a přitáhnul si židli. Snape se na něj stejně díval nasupeně.

Sirius zvedl láhev v gestu usmíření. "Přináším dary. Každopádně," řekl a nalil přitom Snapeovi do sklenice štědrou míru, "ostatní stoly obsadila povykující mládež. Myslel jsem, že to nebude to pravé, vnucovat se jim."

"Tak se vnucuješ mně."

"Přesně tak."

Nalil si ohnivou whisky a hodil ji do sebe. Byla kvalitní, ne jako břečky, které obvykle pil. Pro Harryho nebylo nic dost dobré.

Snape se zdál být rozhodnutý přivést jej upřeným pohledem do rozpaků. "Proč?"

"No." Sirius si nebyl úplně jistý, co jej přimělo protlačil se zástupem lidí k místu, kde seděl sám u stolu pro osm Severus Snape. Vypadal v tom pestře oblečeném zástupu svatebčanů jako sup uprostřed kolibříků. "Proč jsi přišel ty?"

"Byl jsem pozvaný," řekl Snape staženým hlasem.

Bože, ten člověk je tak nedůtklivý jako neochočená kočka. "Vím, že jsi byl pozvaný. Ale překvapilo nás, že jsi pozvání přijal."

"Albus si myslel, že by ‚mohlo prospět mojí pověsti', být viděn na Potterovic svatbě." Sirius slyšel, jak jeho hlas křiví výsměch, nevyslovená zlost, že Harry, znovu, posbíral vavříny, a Snape zůstal posypaný popelem.

"Nikdo nemá rád bývalé Smrtijedy, že?" Snapeův obličej potemněl, a Sirius rychle dodal: "Nebo bývalé odsouzené vrahy."

"Jdi do prdele," vyplivl Snape. S tím jsem si naběhl, pomyslel si Sirius. Věnoval Snapeovi malý usměv.

"Jdi do prdele," řekl a ťukl svou sklenicí o Snapeovu. Ohnivá whisky mu hladce sklouzla hrdlem.

Po chvíli se Snape zasmál a též se napil.

*********

"Dvě třetiny jeho života jsem byl v Azkabanu. A většinu zbytku na útěku. Teď, když jsem volný, už mě nepotřebuje."

"Ušetři mě svého kňučení, Blacku."

"Nenávidíš ho tak moc, jako jsi nenáviděl Jamese?"

"Ušetři mne své psychoanalýzy, Blacku."

Sirius si dal další doušek. "Já k tobě nenávist už necítím."

"Proč by mě to mělo zajímat?" Snape se na něj ani nedíval. Na dně jeho sklenice zřejmě byly daleko zajímavější věci než Sirius Black.

"Vím, co jsi dělal pro Albuse. Můžeš být nepříjemný, umaštěný mizera, ale vím, že jsi na naší straně."

"A která strana to je?" Každé slovo vyplivnuto, jako by chutnalo po pilinách.

"Strana dobroty a světla a plyšových králíčků, Snape. O čem si sakra myslíš, že mluvím?"

Snape si povzdechnul a s malým bouchnutím položil sklenici na stůl. "Nemám zdání. Mám podezření, že ty taky ne."

"Už k tobě necítím nenávist," opakoval Sirius a nalil do obou sklenic další trochu ohnivé whisky. "Jsi válečný hrdina, víš."

"Ty jsi šílenec. A já nezapomenu, že jsi se mě jednou pokusil zabít."

"Před třiceti lety, Snape. Lidé se mění."

"Možná." Neustoupil ani o píď.

"Ovšem," řekl Sirius a naklonil se k němu, "ty jsi stále ještě nepříjemný, umaštěný mizera."

"Jdi do prdele."

Sirius zvedl svou sklenici. "Jdi do prdele."

Cink. A oba se napili. Sirius by přísahal, že když Snape pokládal sklenici, zahlédl na jeho rtech náznak úsměvu.

*********

"...a pak Potter, pitomec jeden, přímo před tím klopýtl." Snape potřásl hlavou. "Ten hlupák si vůbec neuvědomil, že neviditelný se nerovná neodhalitelný."

Sirius se chtě nechtě zasmál. "Neměl by ses posmívat našemu hostiteli na jeho vlastní svatbě."

"Žasnu, že přežil dost dlouho na to, aby se oženil."

"Žasnu, že kdokoliv z nás přežil."

"Já taky, Blacku." Koutek Snapeových úst se na trošičku roztáhnul. "Musím přiznat - podotýkám, že pod nátlakem - že tvá práce pro Řád pravděpodobně zachránila mnoho životů."

"Och," řekl Sirius nenuceně, "takže teď máš u mne životní dluh?"

Snapeovy oči se zableskly. "Maže to pouze ten tvůj dřívější pokus o můj život. Nic víc."

Úsměv. A teď si jít pro vítězství. "Pak jsme vyrovnaní."

"Jdi do prdele."

"Jdi do prdele."

A pili.

*********

"...a nelíbilo se mi, jak ses díval na Remuse," uzavřel.

"Jak jsem se díval na Remuse?" Snapeovo začervenání se však rovnalo přiznání.

"Stejně jako já," přiznal. "Škoda, že není teplej, nemyslíš? Ačkoli jeho manželka je skvělá žena."

Snape vytřeštil oči. "Ty jsi slintal nad Remusem?"

"Jo."

O dva údery srdce později se Snape začal hihňat. "Do boha, tomu nevěřím. Všechny ta ubohý holky, který se tě snažily ulovit. Musely bejt zničený."

"Děvčata se mi líbí taky," řekl Sirius bezprostředně.

"Och."

"Tobě ne?"

"Ženské tvary mě nikdy moc nepřitahovaly"

"Řekl bych, že je ty tvoje asi taky moc ne."

"Jdi do prdele."

"Nejlíp do tvojí, to by se ti líbilo."

Snape se předklonil a třeskl svou sklenicí o Siriusovu. "Jdi do prdele."

"Och. Jdi do prdele."

A pili.

*********

No, v těch šatech vypadá docela elegantně. "Možná, že bych to uvážil."

"Uvážil co?"

"Uvážil tebe."

Zaprskání.

"Tak teď to bylo plýtvání dobrou whisky." Sirius znovu naplnil Snapeovu sklenici a přilil do své vlastní. Hmm, budeme brzo potřebovat novou láhev, tímto tempem.

"Nepřijímám."

"Příliš pozdě," řekl Sirius. "Nalil jsem ti, musíš to vypít."

"Měl jsem na mysli... to druhý." Snape mávl rukou a málem převrhl láhev. Vypadal viditelně v rozpacích. Dobře.

Sirius na Severuse udělal oči a zašklebil se. "Nemůžeš mě odmítnout. Jsem taková partie."

"Ale prosím tě. Jsi prašivej pes."

"Ty jsi umaštěnej parchant."

"Jdi do prdele."

"Jdi do prdele."

A pili.

*********

"Vlastně," uvažoval Sirius, "Dnes vypadáš daleko míň umaštěně. Koukám, že sis na Harryho počest umyl vlasy."

"Když už se obleču pro nějakou příležitost, usiluju provést to pořádně."

"Slušný, docela. Měl bys to dělat častějc."

"Nemá cenu předvádět se jako nějakej výstavní čokl před studentama, kterejm je to putna."

"Ale, ale. Že v tom slyším nadávku."

Snapeovy oči se zlomyslně zatřpytily. "Čokle. Čokle čokle čokle."

"Parchante parchante parchante."

"Jdi do prdele."

"Jdi do prdele."

A pili.

*********

Když cosi zašramotilo, vzhlédl; byl to Remus a, och kruci, jak jen se jmenovala? Angela? Angelica? "Siriusi. Jdeme teď ven." Pohledem skákal z jednoho na druhého.

"Jo, fajn." Sirius se zamyslel nad vstáváním a rozhodl se, že to za to riziko nestojí.

"Vlku vlku vlku," zanotoval Snape. Sirius se zahihňal.

Remus civěl. "Severusi, jsi v pořádku?"

"Úplně v pořádku, Remusi. Dokonale. Představíš mne své roztomilé manželce?"

"Té skvělé ženě," vložil se Sirius.

"Ehm, Angelique, toto je Severus, starý spolužák. A Siriuse znáš. A teď odcházíme."

"Těšilo mě," řekla Angelique se znuděně. Odešli.

"Jděte do prdele," pronesl Snape k jejich vzdalujícím se zádům.

"Stejně není dost, abychom se podělili," řekl Sirius a nalil do jejich sklenic poslední zbytek.

*********

"Láhev je prázdná," řekl Snape. Znělo to ponuře.

"Zatraceně."

"Mohl bys přinýst další."

"Řada je na tobě."

Snape se na něj podíval svým smrtícím pohledem. Tedy, rozhodně se o to pokusil.

"Nemůžeš vypadat hrůzostrašně, když nezaostříš, ty blbče."

"Jdi do prdele."

Sirius pozvedl svou sklenici. "Došlo pití."

"Fajn." Snape vstal a jeho židle se převrhla dozadu. Sirius se zasmál.

"Zavři hubu."

"Blbče."

Snape k němu přešel a strčil do něj. Židle i Sirius se svalili na zem. "Ha."

Sirius ovinul ruce kolem Snapeových nohou a strhnul jej ve změti dlouhých končetin dolů. "Dělej si ha na sebe."

"Jdi do prdele."

"Nemůžeme, došlo pití." Podíval se do Snapeova zardělého obličeje, pár centimetrů od svého. "Ledaže to je pozvání."

"Jdi do prmmm," řekl Snape, když jej Sirius chytil rukou kolem krku a tvrdě políbil. Chutnal po ohnivé whisky.

********

Noví pan a paní Potterovi už odjeli na svých čtrnáct dní na Corfu. Několik hloučků zůstalo, ale dýchánek skončil a byl čas jít. Bradavičtí profesoři přišli ve skupině, a právě se ve skupině chystali odejít, ačkoli Severus nebylo nikde vidět. Albus místnost přeletěl pohledem; ve skutečnosti čekal, že Severus odejde brzy, ale Remus říkal (s poněkud zmateným výrazem v obličeji), že byl ještě před chvíli u stolu se Siriusem. Toho také nebylo nikde vidět.

Albus se už chystal znovu připojit ke zbývajícím učitelům odcházejícím do Bradavic, když tu uviděl, že zpod květovaného ubrusu nenápadně vyčuhují čtyři černě oděné nohy. Přešel ke stolu a nadzvedl cíp látky. Na podlaze byl Sirius, lehce chrápal, hlavu na Severusově paži; Severus měl obličej zabořený do Siriusova širokého hrudníku. "No," řekl Albus. "To pro začátek vskutku stačí." Uchichtl se a nechal ubrus klesnout. Jak kráčel zpět k ostatním učitelům, zdálo se mu, že nezřetelně zaslechl: "Jdi do prdele."

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Ráno poté


"Snape. Vstávej."

Severus Snape zasténal. Uvnitř hlavy mu bušilo přibližně dvě stě miniaturních skřítků, někdo mu do úst nacpal špinavou ponožku a nebyl si jist, jestli nebude zvracet. A co hůř, právě uslyšel hlas Siriuse Blacka, příliš hlasitě, přímo u ucha.

Co se k čertu stalo? Nejasně si pamatoval večírek. Potterovic svatba, to bylo ono. A ohnivou whisky. Příliš mnoho ohnivé whisky. A Siriuse Blacka. Zkoušel si vybavit, co přesně on a Black prováděli, ale přivodil si pouze další várku skřítčího kování uvnitř lebky. Oni se… líbali? Dobrý bože. Ne, tohle musel být sen. A proto také Blackův hlas u jeho ucha byl sen, a tudíž si ho nemusí všímat. S rozhodností položil hlavu zpět na polštář.

Ten se pod ním pohnul a opět promluvil: "Vstávej."

S námahou otevřel slepené oko. Dobrý bože, pomyslel si znovu, prudce se posadil a ucukl, když se praštil do hlavy o, jak se ukázalo, spodek stolu. "Blacku. Co se to děje?"

"Nemusíš řvát," řekl Black. Napřímil se, také se o stůl udeřil do hlavy a překvapeně vyjekl bolestí. "Myslím, že jsme na to už moc starý." Vyškrábal se zpod stolu, pomalu se postavil na nohy, a pak natáhnul ruku k druhému muži.

"Mluv sám za sebe," pronesl Snape upjatě, schválně si nevšímal Blackovy nabídnuté ruky a vytáhl se na nohy. Kolena mu slyšitelně zavrzala a Black se zazubil.

"Není to tak hrozný, na postaršího chlapa."

"Jdi do prdele."

"Tak to mi nepřipomínej," zasténal Black a prsty si mnul spánky.

Jasně. Snape se rozhlédl; U Tří košťat bylo prázdno a v krbu dohořívaly poslední uhlíky. Oknem pronikal paprsek měsíčního světla, a Snape odhadoval, že musí být dobře po půlnoci. S povzdechem pomyslil na dlouhou cestu zpět do Bradavic. "Zajímalo by mě, jestli je ještě Rosmerta vzhůru."

"Pravděpodobně spí ve svý posteli, jako všichni spořádáný lidi." Black se na něj podíval s nepatrným úsměvem. "Podělím se, jestli chceš."

"Prosím?"

Black pokrčil rameny. "Mám pokoj. Bylo mi jasný, že se namažu. Můžeš se připojit." Snape se na něj ostře podíval a Black protočil panenky. "Spát, Snape, nejsem ve stavu dělat ještě něco víc, a pochybuju, že ty jo."

"Hm. V tom případě přijímám," řekl Snape a následoval jej do prvního patra. Byla to malá místnost. S malou postelí, jak si s neklidem všiml. Nebyl zvyklý dělit se ani o pokoj ani o postel.

"Jestli budeš chrápat, tak tě uřknu," zamumlal, sedl si na kraj postele a zul si boty. Když je úhledně postavil vedle postele, odhrnul přikrývku.

"To je všechno?"

"Co?"

"Ježíši, Snape, nechystám se pošpinit tvou čest. Spát v tomhle přepychovým hábitu nebude pohodlný."

Podíval se na Blacka, který byl svlečený do, podle Severusova názoru vulgárních, červených boxerek. "Jsem úplně v pohodě," řekl tak mrazivě, jak jen dokázal. Přesto odložil svrchní hábit a snažil se nevšímat si přitom Blackova upřeného pohledu. Pod ním měl jemné černé kalhoty a černou tuniku; po chvíli rozmýšlení si rozepnul dva horní knoflíčky u krku.

"Hezký."

"Už jsi skončil s tím očumováním?"

Black rozpřáhl ruce a usmál se a Snape vlezl do úzké postele, přičemž se pečlivě uložil tak, aby zůstal na tom, co si zvolil za svou polovinu. Za okamžik vklouzl Black do postele také a položil svou stále ještě svítící hůlku na noční stolek.

"Pořád se bojíš tmy, Blacku?"

"Jen čekám na pusu na dobrou noc."

"U Merlina." Snape se, s úmyslem seslat Nox vlastnoručně, otočil na druhou stranu a uviděl jak se na něj Black uculuje..

"Ty to koště nikdy nevyplivneš, co, Snape. Co je potřeba, aby ses uvolnil?"

"Ohnivá whisky, zřejmě."

"Tak to bychom se spolu měli ožrat častějc."

"Nebesa chraň."

Black se usmál a naklonil se právě dost na to, aby svoje rty otřel o Snapeovy; než mohl Snape vůbec zaregistrovat, co se stalo, Sirius už měl zase hlavu na polštáři a zhasl svou hůlku. "Tak dobrou noc."

Myslel si, že bude neschopný usnout, přimáčknutý k tělu člověka, který byl až do minulé noci jedním z jeho největších nepřátel, ale během pár minut začal chrápat.

*********

Snape se vzbudil se svorným, a přitom protichůdným, dorážením plného měchýře a vyschlého hrdla. Místnost začalo zalévat první kalné světlo, což znamenalo, že se mu už bude špatně znovu usínat; dával přednost naprosté tmě sklepení. Opatrně se vymotal z pokrývek a šel na záchod, a pak si přivolal sklenici vody.

"Dám si taky, jestli můžu."

Skoro se zakuckal. "Blacku. Omlouvám se, že jsem tě vzbudil."

"Nevzbudil. To je chyba alkoholu, ne tvoje."

"Och," řekl Snape a posadil se na kraj postele. Podal sklenici Blackovi, jenž se zhluboka napil. "Řekl bych, že tuhle výmluvu můžu použít pro to… co se stalo."

"Co se stalo?"

Nepohodlně si poposedl. "Včera v noci. Na svatbě."

Black si odfrkl. "Nic se včera v noci na svatbě nestalo. Nic, až na to, že jsme ty a já zakopali válečnou sekyru, dorazili láhev, a pomuchlali se pod stolem."

"Přesně."

"Nech to být, Snape. Nic, za co by ses musel omlouvat. A rozhodně se mi nezdálo, že sis to neužíval."

Užíval si to? Hádal, že ano; bylo to příliš dávno, co měl s někým vůbec nějaký fyzický kontakt. Že šlo o Siriuse Blacka se v tu chvíli zdálo nepodstatné. Ačkoliv kdyby byl střízlivý, tak by se k tomu muži nepochybně nepřiblížil ani na dva metry.

Ale Black měl pravdu. Skutečně válečnou sekyru zakopali docela hluboko v láhvi ohnivé whisky a bylo těžké najít dostatek zhnusení nebo alespoň nechuti. Jejich rivalita a nenávist se zdály dětinské a vzdálené. Jen na okrajích zůstával slabý odpor. A musel připustit, že muž před ním není… nepřitažlivý.

"A ty?" zeptal se náhle.

Black se usmál a v temnotě se zatřpytily bílé zuby. "Nevzpomínám si. Pojďme to zkusit znova a uvidíme." Postavil sklenici na noční stolek, položil paži kolem Snapeova pasu, stáhl jej zpátky na postel a na své tělo.

"To není to co…och. Och," řekl Snape znovu, a pak už toho moc říkat nemohl, protože Blackova ústa byla na jeho, teplá a neústupná. Být políben Siriusem Blackem bylo lepší, než se slušelo. Jak Blackův jazyk jemně zakroužil po jeho zubech, jak se trošičku odtáhl, aby polaskal koutky jeho úst, jak rukama hladil jeho boky a zátylek. Minulou noc to přičítal whisky, ale teď když už mu mozek nezatemňovalo pití, mohl to tím víc ocenit.

A nebylo to, jak s trochou rozpaků zaznamenal, čistě estetické, duševní ocenění. Tenké kalhoty nezakryly jeho erekci a Black, prakticky nahý a přitisknutý k jeho tělu, si jistě... povšiml. S trochou lítosti se odtáhl. A ne zcela úspěšně, jelikož Blackova ruka byla stále na jeho boku.

"Ano," řekl Black rozvážně. "Myslím, že jsem si to musel užít."

Dostatečný důkaz podávaly, všiml si Snape, ty ostudně červené boxerky, pronikavé i ve světle časného rána. "A to jsi říkal, že nemáš žádný postranní úmysly s mou ctí."

"Lhal jsem."

Koutky Snapeových úst se zvedly. "Já žasnu, Blacku. Musíš docela zoufale toužit po - požitku."

"Dalo by se to tak říct. Azkaban mě připravil o všechno, co jsem měl." Rukou líně kreslil kruhy na Snapeově stehně. "Doháním ztracenej čas."

"Snižuješ se ke Smrtijedům."

"Bejvalejm Smrtijedům, Snape. A nezapomeň, že mě házeli do stejnýho pytle."

"Ano." Chvíli mlčel. "Věřil jsem tomu. To už jsem přeběhl. Nepřekvapilo mě, že jsi zradil."

Black pokrčil rameny. "Všichni moji přátelé tomu věřili."

"Nikdy jsem nebyl jeden z tvých přátel, Blacku."

"Chvála bohu," řekl a natáhl se k Snapeovi pro další polibek. Tentokrát se Snape přidal vlastním jazykem, prozkoumával ta teplá ústa, jež se tak lákavě otevírala. Zdálo se, že jeho ruce přejíždějí samy od sebe po Blackově hrudi, proplétají se hrubými chlupy, a z Blackova sténání pod jeho dotyky mu od páteře až k přirození proběhlo zamrazení. Black přesunul svá ústa na jeho krk a kousal jej do citlivého místa přímo pod čelistí, a pak sklouzl k uchu. "Jako obyčejně," zamumlal Black, "máš příliš mnoho šatů."

Opravdu to vypadalo, že se trochu oteplilo. "Řekl bych, že s tím můžu něco udělat," pravil Snape, a začal rozepínat knoflíčky u své tuniky. Ale než se dostal do poloviny, Black se natáhl a úplně mu ji navzdory jeho protestům svlékl..

"Tak. Mnohem lepší." Black ho sjel neklamně žádostivým pohledem.

Snape defenzivně překřížil ruce. "Jestli jsi mi tu tuniku roztrhl, tak ti to spočítám. Abys věděl, byl to dárek od mé oblíbené tety."

"Má bezvadný vkus," zamumlal Black, jemně vzal Snapeovy ruce do svých, dal si je na své boky, a pak sklonil rty k jeho nahé hrudi. Vystrčil jazyk, aby podráždil bradavku. "Na podlaze vypadá tak hezky."

Snape v odpověď zasténal. Odkdy přesně jsou jeho bradavky tak citlivé? Jako by byly nějakou strunou spojeny přímo s jeho slabinami. A zdálo se, že Black je rozhodnutý sledovat tu strunu svými rty a jazykem. Popadl Blacka pevně za boky a prohnul se vstříc těm zkoumavým ústům, když se zuby dotkl jeho kůže. "Proč," lapal po dechu, "jsi -- tak odhodlaný -- mě svést?"

"Protože si o svedení prostě říkáš, Severusi." Blackovy rty se chvěly na jeho kůži, a jak mluvil, spouštěly maličká zemětřesení. Blackův jazyk mu zakroužil kolem pupíku a na okamžik se ponořil pod jeho opasek. "Všichni v tobě vidí upjatýho a nedotknutelnýho profesora. Ale naleje se do tebe trocha ohnivý whisky, a co se neukáže?" Sklouzl prsty za pás kalhot a začal je stahovat přes Snapeovy štíhlé boky. "Přece jen jsi člověk."

"Blacku - Siriusi - přestaň - nemůžeš -"

"Šš," řekl Black. Jak se sklonil, aby se pomazlil s černými chlupy ve Snapeově klíně, Snape mu rukama sjel po zádech. "Neodolatelně lidský."

Dívat se na Blackovu hlavu ve svých slabinách bylo stejně vzrušující, jako cítit jeho doteky. Toto je Sirius Black, pomyslel si, ze všech lidí, právě Sirius Black. Jehož drsná brada mu po vnitřní straně stehna propalovala stezku pro horký jazyk, jehož prsty hladily a laskaly jeho tělo, jemně si pohrávaly s šourkem, téměř bezmyšlenkovitě klouzaly do úzké štěrbiny zadku. Jehož ústa, sladký Merline, se mu zavřela kolem penisu, a tou náhlou teplou vlhkostí se mu z úst vydral výkřik.

"Líbí se ti to, co?" zamumlal Black a Severus to ucítil i uslyšel najednou, pomalý předoucí tlukot kolem, och, kolem jeho penisu, a zkoumal ho vlhký prst a, och bože, klouzal do něj a najednou to přímo v tom místě přeskočilo a Snape opět vykřikl, beze slov, zoufale.

"Ó bože - co bylo - och zatraceně, udělej to znova," podařilo se mu ze sebe vypravit, když se jeho tep zpomalil a on mohl opět promluvit.

"Přivítejte svou prostatu, pane profesore," cítil, jak Black říká, a chtěl odpovědět: "Ano, ano, a teď s tím pokračuj, vrať svoje ústa tam, kam patří," ale než jeho rty mohly byť jen dát dohromady první slabiku, ta ústa jej znovu sála, jazyk kroužil až dolů ke kořenu, Blackova ústa jej celého pohltila, a pak ten prst znovu sklouzl právě v tom úžasně elektrizujícím úhlu, a Snape se prohnul a vzepjal a prudce vyvrcholil do úžasných úst Siriuse Blacka.

Zdálo se mu, že se svět kolem něj houpe, že se naklání jako koště vymknuté kontrole, a když mu smysly opět začaly sloužit, zjistil, že se ocitl v Siriusově náruči, a Sirius se na něj úplně smál.

"Teda, to byla rozhodně nadšená reakce."

"To bylo docela neuvěřitelné," řekl Snape opatrně, a pak byla Blackova ústa na jeho a on chutnal vlastní semeno, slané a hořké, ale ne přímo nepříjemné.

"Tak to si ještě pamatuju, jak se to dělá," řekl Black a protáhl se přitom jako kočka. Jeho erekce se skrz hedvábné boxerky, jež měl stále na sobě, otírala o Snapeovy boky a Snapeovi připadalo, jako by se otírala o jeho celé tělo, a ne jen o pár čtverečních centimetrů kůže.

"Zdáš se být docela zručný. Podle mých, pravda, omezených zkušeností."

"Omezených?"

"Vlastně prakticky neexistujících." To nebylo něco, co zamýšlel přiznat, ale pravděpodobně se od něj čekalo, že to Blackovi oplatí - zatraceně, chtěl mu to oplatit, chtěl zjistit, jaký přesně to je pocit, jaké by to bylo mít Siriuse Blacka v ústech, jak by chutnal. Raději ale nevzbudit žádná nereálná očekávání.

"Tak je to pravda. Jseš mnich."

"Ne. Jsem ze Zmijozelu." Black se na něj podíval, jako by si nebyl docela jistý, jestli si nedělá legraci, a Severus si povzdechl. "Přemýšlej trochu, Blacku. Kolej oddaná principu čistoty krve a genetického dědictví. Myslíš, že by se na zálibu v osobách vlastního pohlaví mohli dívat jinak, než jako na kacířství?"

"Och. Kacířství nemít žádného dědice."

"Přesně."

"Tak to je další důvod, proč jsem rád, že jsem byl v Nebelvíru," řekl Black a stáhl Snapea znovu na svá prsa. "Jdi za tím, co chceš, a k čertu s autoritama."

"To jsem si všiml."

"To je div, že jsi se s tím nakonec tak pěkně vyrovnal."

Snapeovy oči se zúžily; pak se koutek jeho úst maličko zvedl a Snape se na něj upřeně podíval. "Jdi do prdele."

"Přesně tak, můj drahý Zmijozelský. A řekl bych, že bylo na čase." Sklonil ústa k Snapeovu krku, jen se sotva dotýkal té citlivé kůže, Snape se vstříc jeho ústům prohnul. "Ačkoli… nepředpokládám že s sebou, s těmi svými lektvary máš nějaký vhodný lubrikant?"

Snape při té myšlence zasténal. Sirius Black ho chtěl... chtěl šoustat. Vklouznout tou erekcí, již cítil proti své noze, úplně dovnitř. Do jeho zadku, jako tam vklouzl tím prstem, tím úžasně talentovaným prstem, a jestli jediný štíhlý prst dokázal, aby se cítil jako v jednom ohni, co jen by dokázal jeho penis. Byl silný, to mohl cítit skrz látku Blackových boxerek, vmáčkl by se do něj zrovna tak akorát, a skoro by ho rozpoltil ve dví, ale byl by to tak skvělý pocit, to prostě věděl, a znovu zasténal přitiskl se blíž k té hrudi, k těm bokům, k tomu penisu.

"Je tohle ano nebo ne?" vydechl mu do ucha chraptivý hlas.

"Nepodstatné," zalapal Snape po dechu. "Chci... to." Nemohl se docela přimět říci: "chci tě." Ne Siriusi Blackovi. A co to vůbec chtěl? Jen příslib sexu, jenž se před ním vznášel jako odměna, nebo přímo toho muže samotného? Toho proklatě sebejistého, rozčilujícího, provokujícího muže.

"No tak v tom případě," řekl Black a přitulil se mu ke krku, "se budu muset spokojit s našima rukama."

Odměna mu unikala mezi prsty a Snape se po ní zoufale natáhl. "Nic takového neuděláš."

"Nebuď pitomec Snape. Tvoje poprvý by mělo bejt příjemný." Hryzal ho na tom citlivém místě mezi uchem a čelistí. "Koneckonců, mám na tom nezadatelnej zájem."

Zpropadeně sebejistý, rozčilující, provokující a příliš se ovládá, rozhodl se Snape. Svezl se po Blackově hrudi, zatahal za červené boxerky, a jakmile odhalil tu erekci, jež si ho skrz látku dobírala, vzal ji do úst. Vypořádej se s tímhle, Blacku.

"Dobrý bože, tvoje pusa je úžasná," ozvalo se zasténání a Severus by se byl usmál, kdyby jeho rty nebyly zaměstnané sáním a ochutnáváním a ohmatáváním tvaru Blackova penisu. V jeho ústech, byl v jeho ústech a Severus cítil pach stoupající z Blackovy pokožky, chutnal její slanost, téměř slyšel krev jež mu kolovala v žilách. Jen na to myslel, jen to prožíval a začínal opět tvrdnout.

Sklouzl rukama pod Blackova stehna, pod jeho zadek, jemně jej hladil v protipólu k pohybu svých úst a byl odměněn dalším zasténáním. Jen tak mimochodem zvedl jednu ruku k ústům, navlhčil si prst, proklouzl jím za těžká varlata, vzhůru a dovnitř.

"Och ano, do mě, zrovna takhle," zasténal Black. Jemně se hýbal sem a tam, jen drobně přirážel boky, vrážel svůj penis hlouběji do Snapeových úst a Snapeův prst hlouběji do svého zadku. "Další prst - prosím - víc," zalapal po dechu a Snape se přizpůsobil a cítil, jak se Blackovo tělo poddává tomu vpádu, cítil to teplo, ten pohyb proti svým prstům. "Trochu hloubš - och ano, zatraceně, přímo tam, nepřestávej -"

Bylo to téměř nesnesitelně smyslné. Black, svíjející se a blábolící, zpocený a sténající, a to všechno z toho, co mu Snape prováděl ústy a rukama. Připadal si neuvěřitelně mocný, zdroj všech těch reakcí, a och, sladký Merline, byl z toho tvrdý jako skála.

Letmo vzhlédl a ten pohled jej úplně ochromil. Black měl hlavu zvrácenou dozadu, oči pevně zavřené, téměř jako by byl v bolestech. Ale proud slov řinoucí se z jeho úst pravil něco jiného; bylo to samé nepřestávej a zatraceně ano a och bože Severusi udělám se udělám se a přesně to se stalo, záplavou, již se Snape pokusil zachytit do úst. Ale Sirius se pod ním vzpínal příliš divoce a ta hořká slaná vlhkost ho překvapila, a ačkoliv něco polknul, zbytek mu vystříkl do obličeje a na ruce a na prsa.

Jeho obličej, jeho ruce, jeho prsa; napadlo by ho minulou noc, že den přivítá takhle, potřísněný semenem Siriuse Blacka? Cítil se trochu v rozpacích a hrdě a, ke svému překvapení, něžně. Sirius se pustil přikrývky a zvedl ruce, aby je propletl v jeho vlasech, a vydal tichý spokojený zvuk a trošičku otevřel oči a svět byl naprosto dokonalý.

"Mmm. To bylo hezký."

"Ano." Stalo se z toho vydechnutí.

Sirius pootevřel oči ještě o trochu víc, a pak se zahihňal. "Koukni se na sebe. Dobře, že jsem tě přiměl, aby ses před tím svlíknul." Sklouzl pootevřenou dlaní dolů skrz tu mokrost, dolů po Snapeově tváři a hrudi, a zastavil se při pohledu na Snapeovu obnovenou erekci. "Ehm."

"Ano."

"Takhle tě zpátky do Bradavic poslat nemůžeme," řekl, přitáhl si k sobě Snapea rukou, jež stále spočívala v jeho vlasech, a druhou, kluzkou vlastním semenem, přejel přes Snapeův silný penis. Snape se prohnul vstříc jeho doteku, vstříc doteku ruky někoho jiného, ruky Siriuse Blacka, pomyslel si užasle. Pak byla ta ruka pryč a nechala ho vrčet nespokojeností, zatímco cestovala zpátky na jeho prsa posbírat víc vlhkosti, a potom, och bohové, začal Sirius roztahovat sám sebe, šukal se vlastními prsty, a Snape netušil, že je možné ještě víc ztvrdnout, ale ten pohled mu šel rovnou do slabin.

Zvedl oči k Siriusovi, jehož obličej sám o sobě skýtal úžasný pohled, zrudlý a lehce zpocený. Neuvědomil si, že znehybněl a zaníceně zírá, dokud se na něj Sirius neušklíbl.

"To čekáš na pozlacenou pozvánku?"

"Och, sladký Merline," zasténal Snape, vrazil mezi Blackovy nohy a ponořil se do něj až po varlata jediným srdce zastavujícím přiražením. Těsné a horké a sladké a to poslední místo, kde by si pomyslel, že se kdy octne, a jediné místo, kde chtěl být. "Báječné."

"Mmm." Sirius se pod ním pomalu pohupoval, zpola ztvrdlý, na tváři líný úsměv. Se sebou spokojený úsměv. "Věděl jsem, že pod tím krunýřem najdu něco, co bude stát za to. Byls výzva, který jsem nemohl odolat."

Snape ztuhl. "Výzva. Rozumím, Blacku. Další zářez na tvým koštěti."

Black obrátil oči v sloup. "Kristepane, Snape, to na tvoje koště se zrovna teď dělá zářez."

"Jdi do prdele." Odstrčil nohu ovinutou kolem svého pasu, ale než se mohl vymanit, Black ho chytl za boky a pevně si jej přitáhl.

"Kdepak, ty příšerný mizero. Ty pojď do prdele." Když se Snape nehýbal, Black si povzdechl. "Poslouchej, Snape. Ano, minulou noc jsem si k tvýmu stolu sedl, protože jsi byl výzva. Seděl sis tam jako sup, všechny jsi probodával pohledem - chtěl jsem zjistit, kdo je pod tím zachmuřeným výrazem. A našel jsem někoho, kdo se mnou mluvil jako s člověkem, a ne jako s nebezpečným zločincem nebo politováníhodnou obětí."

Snapeův výraz se ani trochu nezměnil. "Poněvadž jsi mě opil."

"Dobře. Tak jsem tě opil, a sebe jsem opil taky. Ale poslední hodinu jsme oba ztraceně střízliví, a víš co, Snape? Líbat tě je lepší než bejt opilej. V ten moment, kdy jsem se ztratil v tvejch ústech, jediný, na co jsem myslel, bylo dostat se blíž k tvojí kůži." Začal rukama kroužit po Snapeových bocích, přitáhl si ho blíž k sobě a znovu se pod ním dal do pohybu. "Víš, jak skvěle tvoje péro chutná, jakej je to pocit mít ho v puse? Víš, jak jsi nádhernej, když se uděláš? Zvrátíš hlavu a vydáváš tyhlety neuvěřitelný zvuky, a Kriste, myslel jsem že na místě vybuchnu, jen z toho pohledu."

Začal se pohybovat trochu rychleji a svaly jeho zadku se sevřely kolem Snapeova penisu, a Snape mimovolně zalapal po dechu. Odpověděl téměř proti své vůli, prudce vrazil to do toho sladkého pnutí a vrátil ruce na Blackovu hruď.

"A potom," zamumlal Black, "jsi mě vzal do pusy a já opravdu vybuchl. Nejlepší orgasmus v životě, a byls to ty, kdo to udělal." Vzal jednu Snapeovu ruku a položil ji na vlastní obnovenou erekci. "Chci, abys cejtil, co mi jen pomyšlení na to dělá. Chci, abys mě prošoustal matrací, Snape. Chci na tvým obličeji vidět znova ten výraz." Se zasténáním, jež Snapea celého rozechvělo, přitiskl jejich spojené ruce na svůj tvrdý penis.

Snape přirazil, zpočátku nejistě, plnou vahou proti posteli a proti Blackovu tělu, jež se mu vzepjalo v ústrety. "Zatraceně, jo, udělej to znova," slyšel a také to udělal, znovu a znovu, do toho úžasného tepla, do toho tření, jež se zdálo téměř nesnesitelné, a celou tu dobu vrážel Black svůj penis do jeho ruky. Svět se kolem nich kousek po kousku jakoby zúžil; nejdřív nesestával z ničeho než malého pokoje, pak jen z postele, a nakonec nebylo nic, nic v celém vesmíru než jejich penisy a jeho ruka a Blackův báječný zadek. Snape neviděl nic než zrudlý obličej před sebou, neslyšel nic než krev pulsující jeho vlastními žilami a slova valící se z Blackových úst.

Bylo to neuvěřitelné. Neuvěřitelné, protože nádherné, a neuvěřitelné, protože těžko k uvěření, Siriusova tvář se napjala, jeho ústa zformovala slabiky Severusova jména, jak vyvrcholil a postříkal jejich ruce a prsa; a ten pohled, ten zvuk a ten pocit, spustily Snapeův vlastní orgasmus a on tryskal do té sladké díry, a přitom šeptal, jako by si zkoušel jak to bude znít: "Siriusi, och bože, Siriusi."

Dlouhou chvíli leželi v objetí, znavení a ukojení a zkropení potem a semenem, a poslouchali, jak se svět kolem nich probouzí k životu. Slunce už vyšlo; do pokoje pronikal hluk cinkajících talířů z jídelny pod nimi.

"Severusi."

"Siriusi." Chutnal to jméno, jako by to byl nový druh likéru.

"Nehýbej se. Jen nás utřu." Sirius se odkulil a vrátil se s ručníkem. Jemný pohyb vlhkého flanelu po kůži byl jako požehnání a Snape pohodlně uvelebil. Za chvíli ucítil, jak k němu Sirius vklouzl zpátky a přizpůsobil se jeho tělu. Jako dvě lžičky v zásuvce.

"Co kocovina?" ozval se mu u ucha hlas.

"Hmm. Myslím, že jsem našel náhradu za životabudič."

"To je dobře. Příští sobotu je totiž řada na tobě, abys koupil ohnivou whisky."

"Jdi do prdele," zamumlal Snape, ale nebyla v tom žádná zášť.

Tiché zachichotání u ucha a o lalůček mu zavadily rty. "Ty jdi taky do prdele." A navzdory slunci, jež svítilo oknem, a zvukům snídaně z přízemí a pažím, jež ho objímaly, Snape během chvilky usnul.




Děkuji bedrníce za ochotu pomoci dopřeložit a zkorigovat tuto krásnou povídku!

KONEC
Zpět

Komentáře: