Pomalu ale jistě si musím přiznat, že vážně nejsem na opačné pohlaví. Což mi ale nepřipadá nijak nepochopitelné, vzhledem k tomu, jaké holky se tady v Bradavicích mohou volně pohybovat (zmíním jenom Millicent Bulstrodovou, romantický večer na Astronomické věži se stal katastrofou, když jsem ji uviděl v jejím rajcovním růžovém spodním prádle…nebyl to zrovna pohled pro bohy).
Na jednu stranu je to také celkem logické, neboť jsem už, více či méně, měl všechny normální holky tady z Bradavic (při tom s Millicent jsem byl žel- nebo spíš díky bohu opilý).
Momentálně jsem v šestém ročníku a dělím se s Malfoyem o neoficiální titul nejlépe vypadajícího nezadaného kluka Bradavic. To však nijak nevedlo k tomu, aby se naše vztahy v průběhu posledních let nějak zlepšily, právě naopak. Minulý rok se mezi námi dokonce konala soutěž, kdo dostane víc holek.
Nepopírám, že Malfoy vypadá docela dobře, na Zmijozela samozřejmě. Jeho světleblonďaté vlasy už nejsou tak mazlavě načesané dozadu, jak tomu bylo dříve. Je poměrně štíhlý a jeho nádherné šedé oči… Sakra. Raději to nechme být a koncentrujme se na důležitější věci.
Teda, není to tak, že bych si nevzal, co se mi líbí, ale i Potter má svou hrdost.
Právě jsem s Ronem a Hermionou na cestě do Prasinek, abychom se tam podívali po okolí a užili si trochu zábavy. Ti dva ještě pořád nepochopili, že patří k sobě. A jelikož nás nenapadá nic lepšího, rozhodne nakonec Hermiona, že si sedneme do kavárny hned vedle Medového ráje, abychom si dali zmrzlinový pohár a zase jednou se budeme opájet starými časy.
To celé ale končí velmi brzy tím, že po sobě Ron a Hermiona hodí zamilovaný pohled a chovají se jako prvňáci.
Na něco takového nemám náladu a promiňte mi, ale sex je jedna věc a láska zase jiná, přičemž já upřednostňuji to první, protože láska končí, podle mě, vždycky zklamáním. Možná má tento názor co dělat s mými přebytečnými hormony s ohledem na absenci sexu v posledních týdnech(!), ale v této chvíli nejsou hluboké vztahy skutečně nic pro mě.
Vzhledem k nové situaci se rozhodnu nejdřív navštívit nový obchod s oblečením pro teenagery. Něco takového si nemohu nechat ujít, neboť jsem tak říkajíc TEN vývěsní štít mladého kouzelnického světa a tudíž musím dbát o svůj, už bez toho, charismatický vzhled, což mi koneckonců není proti mysli.
Avšak jakmile vejdu do zmíněného obchodu, padne můj pohled rovnou na Blaise Zabiniho, docela dobře vypadajícího Zmijozela z mého ročníku, s černými dlouhými vlasy svázanými do copu, zhruba stejně vysokého jako já, který právě sedí v křesle před kabinkami na převlékání a neotesaně si čte noviny.
Poslední dobou se má za to, že chodí s Malfoyem, ale já si myslím, že ti dva jsou jednoduše jen dobří přátelé, nebo vlastně doufám… Zatraceně, musím konečně přestat myslet na ten sen - ne spíše noční můru na dvou nohách.
Nerozhozený Zabinim se vydávám do rohu s kalhotami, abych se podíval po nějakých dalších bokovkách. Po chvíli také nacházím jedny, které jsou mne hodné, a jdu k převlékárnám.
Proč se na mě vlastně Zabini šklebí jak na bůh ví co? Pomalu se mi můj přirozený šarm opravdu stává prokletím…
Zatraceně co se to tady semnou děje?
Odhrnuji závěs na stranu, a v tom jsem na zeď kabinky přitlačen velmi zuřivým Malfoyem, oblečeným jen v boxerkách.
Ok, to se dá vydržet - do prdele, příliš přebytečných hormonů…
"Zabini, jak často jsem ti už říkal, že nemáš cho… Pottere, co tu děláš? Od tebe bych to očekával nejméně…" šeptá mi Malfoy pomalu do ucha. Takže teď to bude strašné, protože místo toho, aby mě pustil, napresoval mě mezi sebe a zeď, což pro mě, při mém momentálním duševním rozpoložení, není zrovna to nejlepší.
"Já…chtěl jsem si jen zkusit kalhoty…" začínám svůj zoufalý pokus o záchranu, "…jako bych tě chtěl sledovat při převlíkání…" …je tady uvnitř tak horko, nebo proč se začínám tak potit?
"Takže důvodů jsi měl dost," odpoví Malfoy a já pomalu cítím jak jeho horký dech hladí mou tvář, zatímco se jeho koleno těžkopádně vydává do nebezpečné oblasti, což přispívá k tomu, že se můj problém zvětšuje v nejpravějším smyslu toho slova. Něco takového se ale musí stát jenom mně, ještě ani jednou jsem v Malfoyově přítomnosti neměl své tělo pod kontrolou, což je celkem pochopitelné… Ok, postupně se začínám nenávidět….
"Tvrdý, Pottere?" ptá se mě Draco, ne Malfoy, a otírá se svým holým kolenem o mezitím vyboulené místo v mých kalhotách.
"Sni dál!" odpovídám trochu nerealisticky a pokouším se vymanit z jeho sevření - dlouho už to nevydržím… Malfoy a já v jedné úzké kabince, on napůl nahý, namáčknutí na sobě…
"Mám ti pomoct?" Zasraný Malfoy, čeho tím chce dosáhnout… on neví, jaké špinavé, sprosté, odpudivé a žádostivé myšlenky právě v tomto okamžiku mám, jistě že mi má pomoci…
"Ty bláz…" Červený stupeň ohrožení! TO doufám NENÍ Malfoyova ruka, že? Pokládám si tuto rétorickou otázku, která mi právě v tomto… ááách… momentě moc nepomůůůů…že…
Pokus se koncentrovat. To není Malfoyova ruka, která se právě pomalu a lehce pohybuje na mém zvětšujícím se… zlehčuji velký problém k zvládnutí…
"To se ti líbí. Mám pravdu, Pottere?" ptá se mě Malfoy tónem, při kterém se mi ježí vlasy v zátylku.
Odpověď na tuto otázku mu teď nedám, protože vím, že by se celý obchod dozvěděl, co tady spolu… ne, vlastně co Malfoy dělá.
Pomalu vidím všude okolo sebe hvězdičky, neboť pohyby se stávají intenzivnějšími a pnutí v nižším regionu je stále větší.
Malé kapičky potu se mi tvoří na čele, můj dech je stále více mělký a já se sám sebe ptám, zda můj otec, nebo Sirius, byli dříve také v takové situaci. Ale tyto myšlenky pak raději zavřu do nejtemnějšího rohu své hlavy…
Teprve teď si všimnu, že mi Malfoy úplně shrnul kalhoty dolů a tlačí mě s jasným záměrem na stoličku, která se nachází v převlékací kabince.
Pokouším se uvolnit, zavírám oči a zkouším nemyslet na tu téměř… ach co to tu mluvím - na tu božskou ruku.
Do prdele… Náhle cítím něco teplého vlhkého, co savými pohyby obklopí mou momentálně jako kámen tvrdou erekci. Když otevřu oči, vidím Malfoye, který se na mě dívá očima zastřenýma touhou, než se zase věnuje svému úkolu - totiž dohnat mě k šílenství.
Potterovská hrdost sem, Potterovská hrdost tam, rozhoduji se ji teď nechat plavat a ignorovat, kdo tady provozuje tu nejlepší kuřbu na světě.
Jeho pohyby jsou stále rychlejší, jeho jazyk horce krouží okolo mého žaludu, slyším Malfoyův potlačený povzdech a zjišťuji, že se už brzo udělám.
Když ho vidím, jeho hlavu, jak se stále znovu v tom plynulém rytmu pohybuje nahoru a dolů, a jsem v té horké vlhké jeskyni, přijde mi to. Udělám se s hlasitým zasténáním Dracovi do pusy.
Pomalu se zase stávám pánem svých smyslů a vidím jak se Malfoy spokojeně sveze po stěně kabinky a dívá se na mě s pozdvihnutým obočím.
"Příště jsem na řadě já," míní Malfoy a počastuje mě velmi dvojsmyslným pohledem.
Překvapen, nebo spíš přepaden tímto výrokem, se zase obléknu a vypadnu z kabinky. Pryč od Zabiniho, který ještě stále klidně sedí ve svém křesle a směje se na mě, jako by přesně věděl, co se právě stalo v té malé kabince.
Když se ženu směr východ, vidím tři malé prváky z Bradavic, kteří mě sledují s vylekaným výrazem a pak je mi už úplně jasné, že celý, a já myslím skutečně CELÝ, obchod slyšel, co se tam odehrálo. A můj obličej spíš nedecentně zrudne.
Vlastně je to tak trochu škoda, teď už se nemůžu producírovat… Ale na to bych neměl vůbec myslet, neboť Malfoy, opakuji Draco Malfoy, mě právě vykouřil v převlíkací kabince. U Merlina, jak se mám ještě někdy odvážit vyjít na veřejnost?
Když vyjdu ven, potkám Hermionu a Rona, kteří se mě ptají, co jsem si koupil. A v tomto momentě si přísahám, že už nikdy ve svém zatraceném životě si nebudu kupovat bokovky…
KONEC
Betaread překladu: yohannka, za což jí veřejně děkuji. (Nepodlehla nemoci a jala se mi pomoci, na icq se dostavila, všechny chyby p(o)opravila.)
Zpět