Temné věci
Lucius Malfoy byl v Azkabanu.
Potter to znovu udělal: přišel na ministerstvo, byl schopen označit Luciuse za Smrtijeda a výsledkem bylo, že ho definitivně zničil - byl bezmocný - odkázal význam jména Malfoy ke zničení.
Zatracený Harry Potter.
Zprávy Severuse Snapea samozřejmě překvapily. Vždy si myslel, že Lucius Malfoy byl příliš silný a příliš chytrý, aby se dostal do Azkabanu. Profesor lektvarů byl toho názoru, že Lucius má velkou autoritu. Věděl to, protože už ho znal několik let. Konec konců, jejich otcové byli přátelé už během jejich školních let - byli obchodními partnery ve všem a výsledek je, že Severus má málo vzpomínek na dětství, které u mladého šlechtice nehrálo roli.
Severus si především pamatoval školní dny strávené spolu. Rozhodně si pamatoval své těžké mládí, které bylo výsledkem jeho rozbitého domova a všechny problémy, které ho pronásledovaly i do Bradavic. Avšak, když přijel Severus do Bradavic, byl už Lucius v pátém ročníku a byl zcela jiný.
Když mu bylo šestnáct, světlovlasý dědic nejváženější kouzelnické rodiny byl perfektním vzorem - mladý, silný a také dostatečně zvrhlý. Vlastnil oslňující mužnost - kapitán Zmijozelského famfrpálového týmu, prefekt a současně byl krásný, krutý a charismatický. Byl starší než mnoho chlapců v jeho letech a byl nafoukaný. Kolovaly zde pověsti o prokletém semestru v Beauxbatonu. Lucius tyto drby nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil: zvětšilo to jeho tajemnost a to mu vůbec nevadilo.
Jen Severus znal pravdu - Cassius Malfoy by nikdy nedovolil, aby se jeho syn zpozdil ve vzdělání, protože chtěl zajistit, aby Lucius byl něco víc než jeho vrstevníci. Severus to věděl, ale držel Luciusovo tajemství. Musel, protože kdyby to neudělal, tak by ho Lucius nechránil před partou Jamese Pottera, se kterou ho stále ponižoval a vysmíval se mu.
Po tři perfektní roky se Severus Snape těšil přízni Luciuse Malfoye. Jednoho dne však přišel náhlý konec Luciusovy ochrany, protože dokončil školu. A Severus byl najednou sám, dokonale opuštěný mezi vlky.
"Uvidíme, jak budeš bez Malfoye statečný teď, Srabusi," ušklíbal se James Potter.
Pro Severuse nebylo žádným překvapením, že ho Potter a jeho banda budou dále mučit, i když Lucius odešel. Vůbec jim nevadilo, že Severus reagoval s krajní nenávistí. Ten kluk s hákovitým nosem měl daleko do neviňátka a mohl velice dobře využít svého umění kouzlit.
A navzdory Potterova tvrzení, že Severus nemůže být bez Luciuse. Viděl ho o prázdninách na večírcích a shodou okolností i na Hogsmeade nebo na Diagon Alley. Pravdou bylo, že se během těch zmíněných večírků Severusův život navždy změnil.
Sídlo Malfoyů bylo obzvláště skvělé večer: rodinné oslavy se staly legendami. Bylo to patrné i na jejich domácích skřítcích, kteří se museli během roku hodně překonávat. Navzdory tomu si Severus velmi dobře pamatoval, jak byla matčina tvář zkřivená obavami, když přijeli na jejich panství. Penelope Snapeová věděla až moc dobře, že její muž se chová nepříčetně, když je opilý (což bylo často). Jméno Snape v kouzelnickém světě se těšilo úcty, nebo přinejmenším malému respektu. Snažila se zabránit Marcusovu sklonu k násilí a chlípnosti.
"Nudím se," postěžoval si Lucius Severusovi jednu noc v knihovně
Mladý šlechtic, který vyrůstal mezi nekonečnými podnosy s pudinky, byl už unavený všemi těmi nepříjemnými hosty, kterých stále přibývalo. Noc se příšerně vlekla a Severusovi už ty jejich kecy šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. On už ty jejich povídačky slyšel nesčetněkrát. Místo toho byl teenager s hákovitým nosem plně zaměstnán Cassiusovou sbírkou vycpaných zvířat. Severus si všimnul, že od poslední návštěvy zde přibyl nový kousek: Gytrash.
"Musíš vždycky zírat na ty morbidní krámy?" zeptal se Lucius pohrdavě.
"Myslím, že jsou krásné," odpověděl Severus stroze. "Mnoho lidí nachází krásu v dobrých a čistých věcech, ale existuje také jinde - ve zkáze, zoufalství a smrti - v temných věcech jako tyhle.
Možná to byla vášeň v jeho hlase, která se zdála Luciusovi úžasná. Nebo to možná byla čistá pravda v chlapcových slovech a v jeho něžném přesvědčení. Nebo to bylo tím, že si Lucius pamatoval, jak byl svůdně melancholický, když byl dítě - utrápený, nejistý a rozzlobený na svět. Bez ohledu na to Lucius náhle zjistil, že je fascinovaný tím chlapcem se skobovitým nosem. Naklonil se blíž a špička jeho prstu zaujatě sklouzla po Severusově citlivé a bledé tváři.
"Já nacházím krásu v temných věcech," zašeptal Severus.
Lucius si uvědomil, že když se Severus zmiňuje o "temných věcech", vůbec nemluví o mrtvých vycpaných zvířatech, ale o něm. A dospěl k závěru, že si to Severus taky uvědomuje. I přes Luciusovo zjištění, že Severus vlastně mluví o něm, byl tím chlapcem doslova uchvácen. Jeho neupravené vlasy, hákovitý nos a bledá pleť byly pro něj více než krásné.
"Jsem hnusný," zavrčel a ucukl, když se ho Lucius dotkl.
Jak Lucius očekával, Severus odpověděl s jasným projevem nelibosti. Ale on byl přece Malfoy a Malfoyové nejsou zvyklí, aby jim někdo vyvracel jejich názor. Náhle uchopil chlapcovu bradu do dlaně a přinutil ho, aby se mu díval přímo do očí.
"Jsi krásný, když říkám, že jsi, Snape," řekl stroze Lucius. Jeho rty se zkroutily do arogantního úšklebku, až mohl Severus vidět Luciusovy bílé zuby, a byl stále více zmatený. "Tvoje oči," zamumlal, "tvoje pleť, tvé rty…"
Byla to pravda: ten kluk měl pozoruhodné oči - hluboké, temné, bezedné. Jeho řasy, které je rámovaly, byly dlouhé a husté, když mrkal. Dokonce jeho kůže vypadala víc sametově než bledě, když se na ní odráželo světlo svíčky. I přesto, že si Severus kousal do spodního rtu, byla jeho ústa sladká, když je ohrnul. Chtěla být políbena, nebo si to Lucius alespoň myslel. Byl o tom přesvědčený. Ostatně okamžitě začal jeho rty drtit.
Severus na ten polibek nebyl připravený. Lapal po dechu, když Lucius otevřel ústa a pokoušel se couvnout, zatímco světlovlasý mladý kouzelník sál jeho rty a prozkoumával vnitřek jeho úst svým jazykem. Jeho vzdor byl marný. Čím více bojoval, a odepíral si samotné potěšení z toho okamžiku, tím více ho Lucius svíral. Během okamžiku sjel Lucius rukou do jeho slabin a prozkoumával tu oblast s velmi lačným zájmem, stejně jako Severusova ústa. Když se ho dotýkal - pozoroval ho s něžností a okouzlením - Severus si nemyslel,že by ho po celou tu dobu Lucius shledával nádherným. Ale vskutku, to zvyšující se pulzování pod Severusovým pasem signalizovalo, že se jeho tělo ochotně přizpůsobilo, a Luciusova ústa znovu našla jeho v dlouhém polibku.
Jak Severus později předpokládal, byl to Luciusův návrh, jít do třetího poschodí Malfoyova sídla - do Luciusovy zpustlé komnaty a k posteli, která zabírala její notnou část. I když by na to nejraději zapomněl. Ale pamatoval si, jak byl Lucius sebejistý a jak zkušeně ovládl jeho tělo pro potěšení jich obou - způsob, jakým byl současně v něm, nad ním, jak ho ovládal a hltal.
"Už jsi to předtím dělal?" zeptal se Severus bez dechu, když si Luciusovy ohebné prsty snadno poradily s knoflíky na jeho kalhotech.
Lucius se chystal odpovědět, ale lesk v jeho očích a široký úsměv na jeho tváři svědčily o tom, že už to dělal. Severus se raději nezeptal, kdy a s kým získal tuto zkušenost; protože by pravděpodobně nechtěl odpověď slyšet .
Lucius se chtěl dívat na Severuse v okamžiku, kdy si ho vezme: zíral do jeho očí, jeho blonďaté prameny se otíraly o Severusovu tvář a zlaté vlasy lemovaly jeho slonovinový vzhled. Pozorně si prohlížel měnící se výraz ve tváři toho chlapce pod ním - ušklebek bolesti přecházel do lesku extáze. A Lucius se usmál, když si všiml, jak teenager se skobovitým nosem vzdychá, kroutí se a zoufale kolébá svými boky v rytmu přírazů.
Když to Severusovi přišlo, bylo to s praskáním plic a cizím, divokým sténáním. Už se zvedal zpod vzteklých pěstí Marcuse Snapea, ale nikdy netušil, že mužské ruce jsou schopné vyvolat něco jiného než bolest a utrpení. Nicméně, Lucius mu ukázal opak. Později se svalili na postel a usnuli. Jejich těla pulzovala jako o závod a jejich zpocené a lepkavé končetiny byly stále propletené.
Luciusovy oči byly ráno tak líné, jako když se snáší nad krajinou hustá mlha. Zezačátku se vylekal, když vedle sebe neviděl ležet černovlasého mladíka. Pak se usmál, když spatřil záplavu vzteku, která se šířila přes Severusův obličej, a protestoval, když zjistil, že ho opustil, jakmile ho udělal taky. Avšak Severus byl mladý a nevěděl nic o zachování slušnosti u takovýchto schůzek; Lucius se na něj jen stěží mohl zlobit. Místo toho se jeho ruka obtočila kolem Severusova břicha. Jakmile se špičky jeho prstů dotkly Severusova těla, docela ho potěšil fakt, že když nechal svou ruku sklouznout mezi jeho nohy, našla hmatatelný důkaz, že chlapec nelituje toho, co se stalo minulý večer.
"Můj otec to neschválí, to víš," zamumlal Lucius, když se snažil ulehčit chlapci se skobovitým nosem, který po něm zjevně velice toužil.
"Mého otce to nebude zajímat," zvládl Severus zašeptat předtím, než mu sten stáhl hrdlo.
Lucius měl pochopitelně pravdu. Později to ráno, kdy doklopýtali k pozdní snídani, následovaly ohromně hrůzné a pronikavé pohledy Cassia Malfoye. Lucius vypadal samolibě, troufal si opětovat pohled svého otce s úšklebkem jemu vlastním, jako kdyby vybízel hlavu rodu k vyslovení nesouhlasu. Severus se nicméně důsledně vyhýbal upřenému pohledu staršího Malfoye a jedl svou topinku s urputným mlčením.
"Nevšímej si mého otce," řekl Lucius Severusovi. "Je v rozpacích ze mne - v rozpacích z toho, co jsem, v rozpacích, že dávám přednost tobě, když bych podle něj měl být s někým, jako je Narcissa."
Stočil pohled směrem k Narcisse Blackové, která, sedící na protějším konci stolu, srkala svůj čaj s pro ni příznačným kyselým výrazem ve tváři, a přezíravě snídala svá míchaná vejce.
"Děsná kráva," zamumlal šeptem.
Jak předpokládal, Marcus Snape neřekl nic o činu svého syna. Ve skutečnosti, Severus měl důvod věřit, že jeho otec se předešlou noc staral o ukájení vlastních tělesných pudů: stopy rtěnky, v odstínu zcela odlišném od matčiny, ale pozoruhodně podobný rtěnce Madeleine Goyleové, dosud přežívaly na bledé kůži jeho krku. Penelope Snapeová, podle všeho, selhala ve své odhodlanosti zabránit svému manželovi v ponížení rodiny, a její oči byly plné slz zranění a hanby. Severus nemohl snést pohled na svou zdrcenou matku, nenáviděl otce pro způsob, jakým ji zanedbal - jakým zanedbal i jeho.
V tom byl Lucius Malfoy pravý opak. Zasílal sovy s dopisy a projevy vyznání citů; byly zde prázdniny a víkendy na Hogsmeade strávené v náručí toho druhého. Vskutku, Lucius Malfoy se ukázal být tím nejvíce svědomitým milencem, právě tak, jako vítaná rozptýlení od rituálního trýznění Jamese Pottera a jeho kamarádíčků.
Krátce poté, se Lucius a Severus rozhodli dát si udělat společně Znamení zla. Lucius ho o to naléhavě žádal, přesvědčený, že to potěší jeho otce. Částečně kvůli odporu k Potterovi, ale nejvíce pro lásku k Luciusovi, Severus souhlasil. Ještě si pamatoval tu noc; pamatoval si, jak Lucius stál po jeho boku, jak poklekli před Pánem Zla a vstoupili do jeho služeb. Připomněl si, jak se Voldemortovy hadí oči zúžily do zlé zlomyslné štěrbiny, a jeho rty se zkroutily do jedovatého úšklebku, když spatřil Severuse poprvé.
"Takový talent… taková zášť," šklebil se Pán Zla při kruté pochvale mladíka se skobovitým nosem před sebou. "Připomínáš mi… mě samotného."
Přitiskl konec hůlky na Severusovo levé bledé předloktí, a pak vyslovil kouzlo, které zpečetilo mladý čarodějův osud: Morsmordre. Konec Voldemortovy hůlky se okamžitě rozžhavil doběla a zazářil podivným zeleným světlem. Severusova kůže se začala pálit v místě, kde se ho hůlka dotkla. Dostal do úst roubík, který mu měl pomoci zablokovat bolest, ale on odmítl vykřiknout: Zmijozelští přece jenom nebyli zvyklí prozradit slabost. Když Severus odešel z místnosti, zjistil, že je jeho bledá kůže poznamenána škaredým obrazcem, znamením Pána Zla: hadem vylézajícím z úst lebky. Později tu noc leželi mladíci ve vzájemném objetí, obdivovali znamení, která je poutala k jejich novému Mistru, temná záležitost, která je poutala jeden k druhému.
"Miluji tě, Severusi," mumlal Lucius, zatímco jeho rty putovaly po jemné kůži milence se skobovitým nosem naproti znamení na levém předloktí.
Kromě jeho matky, nikdo nikdy neřekl Severusi Snapeovi, že by ho miloval, a že získal cit zlatovlasého čaroděje, kterého tak dlouho obdivoval, se mu zdálo nepochopitelné. Právě díky tomu stékaly slzy ze Severusových očí, a on mumlal totéž vyznání citu, zatímco Lucius vedl své polibky z paže k jeho vlhké, bledé tváři.
Následovaly nájezdy na mudlovské vesnice. Mučení a vraždy. A pokaždé, když Severus zvedl svou hůlku k vyřknutí kletby, nebo zasazoval bolestivé rány ručně, Lucius byl vedle něj.
"Chci, abys byl šťastný, zlato," řekla mu Penelope Snapeová s úsměvem, když láskyplně zhrnovala jeho černé vlasy z bledého obličeje. "Jen si dej pozor na Malfoye."
Severus netušil, proč ho matka varovala, ale nedlouho po tom se dověděl, že její skeptický odhad Malfoyovic rodokmenu byl správný. Skutečně, jedno dusné letní odpoledne požádal Cassius Malfoy o audienci spolu se svým jediným synem.
"Luciusi, je čas přestat flirtovat se Snapeovic hochem a plnit své závazky k rodině," informoval úsečně starší Malfoy mladšího.
"To je víc, než jen flirt, otče," odpověděl Lucius energicky.
Když se Severus dozvěděl o tom, že jejich románek musí být ukončen kvůli Narcisse Blackové, cítil se velmi vyrovnaný. Avšak ve chvíli, kdy si začal prohlížet Luciusův nábytek v Malfoyově sídle se cítil naprosto ukřivděně. Luciusovi to bylo jasné, když se opilý belhal kolem svých komnat v slzách, které kanuly z jeho ocelových očí.
"Musím zplodit dědice, Severusi," řekl nezřetelně. Protože se zdál Severus zřejmě úplně zmatený, tak to Lucius ihned vysvětlil. "Budu se ženit koncem tohoto týdne."
Bylo to, jako by Severuse zasáhl Cruciatus, nebo jako by jeho matka zemřela. V jeho spáncích okamžitě začala pulzovat krev a plíce se mu úplně sevřely. Nikdy se takto necítil.
"Koncem měsíce?!" vyjekl Severus. "Za koho?"
"Za Narcissu Blackovou," zašeptal Lucius. " Její otec je rozhodnutý vyhnout se opakované chybě, která nastala s Andromedou a můj otec je rozhodnutý mít vnuka s dobrým vychováním."
"A když ne…?" zeptal se Severus přiškrceně.
"Když ne…tak ztratím všechno - peníze, jméno, moc…vydědí mě."
Severus začal brečet. Cítil, jak jeho horké slzy stékají po jeho bledé tváři, když se díval do těch šedých očí mladého muže, se kterým toho tolik sdílel - znamení, postel a nespočetné zločiny. Lucius se to snažil zmírnit mnoha hlubokými polibky, ale nakonec se přesvědčil, že ho nemůže nijak utěšit. Světlovlasý mladík nemohl svému miláčkovi nabídnout žádnou útěchu, která by zmírnila bolest z jeho zasnoubení.
Tu noc se jejich slzy míchaly s jejich polibky, kterými pokrývali svá těla. Jejich doteky byly vášnivé a lačné. To bylo naposledy, kdy se Severus Snape miloval s Luciusem Malfoyem. Bylo to naposledy, kdy se mohl dívat na jeho nádherné tělo. Bylo to naposledy, kdy mohl jeho jazyk putovat po jeho hladké hrudi. Severus vyběhl z Malfoyovic sídla a jeho oči byly plné bolesti a vzteku.
Z počátku Penelope Snapeová neřekla svému synovi nic, když se ještě tu noc objevil ve dveřích, ale když se podívala do Severusových očí a viděla to strašné utrpení, které zračilo jeho zlomené srdce, rychle našla příčinu toho trápení. Držela svého syna v náručí a jeho hořké slzy stékaly na její ramena. Soucítila s ním - Penelope Snapeová byla velice dobře obeznámena se synovým utrpením: ačkoli on to nevěděl, byla také kdysi zamilovaná do Malfoye a Cassius ji odkopl stejným způsobem.
Ta noc by se dala označit za konec Luciuse a Severuse, jako milenců, ale nebylo to tak, protože Lucius si připadal po boku Narcissy Blackové velmi opuštěný. Ač to však na povrchu tak nevypadalo. Je pravdou, že světlovlasá čarodějka zvýšila od jejich zásnub úsilí na desetinásobek, ale to jí nebylo moc platné. To, že vztah mezi Severusem s Luciusem byl zakázaný, Luciuse dráždilo o to víc. Byl rozhodnutý, že se s černovlasým mladíkem bude stále stýkat a že se bude oddávat pouze a jen jemu.
Nicméně mu Severus začal vzdorovat. Musel do toho vložit hodně sebeovládání, ale nakonec podlehl. Mnoho ukradených polibků, darů a Severusova kůže byla stále tak důvěrně voněla známým vzrušením, když ho ruce jeho milence vyhledávaly, ale pravdou bylo, ať se mu to líbilo nebo ne, Lucius bude brzo ženatý muž a Severus byl rozhodnutý, že jí Lucius bude věrný. Potom všem ho pronásledovaly bolestivé vzpomínky, jak se Marcus Snape chlubil tím, že je nevěrný své ženě, a navzdory skutečnosti, že nechoval k Narcisse žádné sympatie, přesto ji chtěl ušetřit utrpení, které musela snášet jeho matka.
Narcissa samozřejmě věděla o zakázaných citech mezi Severusem a jejím novým manželem. Na svatbě pro ni bylo velice těžké ignorovat Luciusovy pohledy, které raději pozorovaly tmavovlasého svědka, než ji. Bylo pro ni obtížné poslouchat Luciusovy prázdně opakované sliby u oltáře, které měly spojit jejich životy navždy. A taky nebylo těžké si nevšimnout, že jejich milování bylo pomíjivé a bez zájmu. Vždy, když dosáhl orgasmu v jejím těle, tak mu z úst uniklo jméno, které znělo, jako by bylo latinského původu, než jako její.
Věděla všechno, ale nezajímalo jí to. Konec konců, toto manželství vzniklo z povinnosti a ona nemilovala Luciuse o nic víc, než on ji.
Díky lhostejnosti, Narcissa Blacková-Malfoyová sotva zpozorovala, když se její nový manžel pokoušel vylákat pryč Severuse během slavnostního večírku. Lucius byl zase jednou opilý a nejméně dvakrát už sebou praštil o zem, a tak ho Severus doprovázel do temných chodeb bez služebnictva. Neířkal nic, pouze jeho ruka byla propletená se Severusovými černými vlasy a opíral se tak těsně, aby mohl spojit své rty se rty mladého kouzelníka.
"Ty víš, že jsem Narcissu nikdy nemiloval," zamumlal Lucius skrz rty. "Jen tebe." Dech staršího kouzelníka byl horký a páchl po ohnivé whisky, a způsobem, jakým přitiskl Severuse k sobě bylo ihned jasné, co zamýšlí.
"Proto jsi mě sem zatáhl?" zavrčel Severus a s odporem se od něj odtáhl. "Chceš rychlý sex, když na tebe dole čeká tvoje žena?"
"Severussssssi," Lucius nezřetelně vydechl poslední slabiky jména tmavovlasého kouzelníka, jak jeho rty putovaly po jeho krku. "Prosím..."
"To je vše, co pro tebe teď znamenám, že?" zasyčel v odpověď. "Tvůj psíček - tvoje kurva - tu, kterou když potřebuješ, když jsi opilý a nemůžeš takhle přijít před Narcissu?"
Starší kouzelník se samozřejmě pokusil protestovat, ale nemělo to smysl: odhalení jeho nové nejisté pozice v Luciusově životě znamenalo v Severusově životě velký zvrat. Byl to zlom, který způsobil, že to Severus udělal - způsobil to, že zběhl ze služeb Lorda Voldemorta. Severusovi po tom všem zůstalo jen Znamení zla, o které ho požádal Lucius, aby si ho nechal - na důkaz jeho lásky. Jakákoliv láska ho opustila a bez Luciuse po jeho boku se od něj odvrátil. Nesmyslnost a krutost zabíjení bylo prokletí, kterým musel platit a najednou se toho strašně děsil.
Následujících několik dní to důvěrně známé pulzování na jeho levém předloktí polevilo - teď už to byla jen malá bolest, která ho kdysi nutila dělat ty neznámé temné záležitosti - Severus se musel přizpůsobit a později vyhledal pomoc u Albuse Brumbála. Nevěděl, co mu má přesně říct, když se díval do těch hvězdných očí za půlměsíčkovými brýlemi toho kouzelníka, který byl kdysi jeho profesorem. Ale ředitel Bradavic rozuměl Severusovi i beze slov a věděl, co cítí - jeho zmatek, rozčarování a žal. Brumbál ho nepoučoval ani nevyhrožoval. Místo toho se jeho oči třpytily smutkem - dokonce lítostí. Ve skutečnosti, stříbrovlasý ředitel byl ochotný zaručit se, že to nebudou dál rozebírat: jeho ochota přijmout vlkodlaka byla víc, než dostačující důkaz.
"Byl jsi vždy chytrý student Severusi - nepochopený, ale chytrý," řekl jemně, "myslím tvůj talent, který nebyl využit."
Buď, protože to byl velký blázen, nebo velice soucitný muž, nabídl Brumbál Severusi Snapeovi volbu, kterou mohl odčinit všechny temné věci, které udělal, když miloval Malfoye: požádal ho, aby se stal špehem pro Fénixův řád. A Severus, v jeho prvním okamžiku nesobeckosti v jeho životě, přijal.
Dodnes se musel Severus smát nad tím, jak mu ředitel tak slepě důvěřoval - rozčarovaný Smrtijed, který představoval všechno, proti čemu Brumbál tak skálopevně bojoval. I navzdory tomu, že Severus Snape ne vždy souhlasil s ředitelem - zvláště v jeho politických záležitostech - musel připustit, že ho respektoval a byl vděčný za druhou šanci, kterou mu dal.
Krátce na to si ještě jednou Lucius zavolal Severuse na Malfoyské sídlo. Mladší kouzelník váhavě připustil, protože vzpomínka na to, kdy se naposledy odvážil vstoupit do Mlafoyova sídla - Luciusova svatební noc - v něm stále hořce přetrvávala. Seděl s kamennou tváří a smutkem, když mu Lucius sdělil tu novinu: Narcissa je těhotná. Samozřejmě, že to byl pro něj velký šok. I když věděl, že jediný účel tohoto manželství je přivést na svět Malfoyovic dědice. Nicméně byl Severus překvapen, když mladý aristokrat pokračoval a sdělil Severusovi, že by chtěl, aby se stal jeho kmotrem.
"Kmotrem?" vyjekl nevěřícně Severus.
Lucius jen přikývl. "To je to nejmenší, co můžu pro tebe ještě udělat, Severusi," odpověděl.
V Luciusově hlase byla necharakteristická melancholie - špetka lítosti, možná proto, jak bylo manželství s Narcissou nenaplněné. Ze začátku chtěl Severus protestovat proti sdělení staršího kouzelníka: jmenovat Severuse kmotrem pro Malfoyovic dědice bylo to poslední, co mohl Lucius udělat. Ačkoli věděl, že tento čin nemůže vymazat zármutek, který oba utrpěli. Byl to pouze pokus o odškodnění. Za to byl Severus vděčný.
"Můj syn je i tvým synem," trval na svém Lucius. "Miluj ho, jako by byl tvůj vlastní."
Severus samozřejmě přesně věděl, že když ho Lucius jmenoval kmotrem svého syna, že neví o jeho zradě ke Znamení zla, které je vázalo - k ikoně, která představovala jejich lásku a zničení, které spolu sdíleli. Sevruse často zajímalo, jak by se Lucius cítil, kdyby věděl, že dal jediného Malfoyovic dědice do rukou zrádce. Severuse to trápilo, ale byl perfektní v nitroobraně, takže se vlastně neměl čeho bát.
Čas ukázal, že Draco Malfoy nebyl ani zdaleka tak stejný, jako jeho otec. Byl otci sice fyzicky hodně podobný, ale byl více krutý a prolhaný, než kdy byl Lucius v jeho letech. Nicméně si Severus Snape nemohl nevšimnout, že jeho kmotřenec mu Luciuse připomínal a všechny věci - ty tmavé a krásné chvíle - které se mezi nimi staly. I přes rozsudek, kterým byl Lucius poslán do Azkabanu, nemohl Severus tak snadno zapomenout na světlovlasého kouzelníka, kterého kdysi miloval: Draco ho tam nenechá.
"Budeš platit," syčel Draco na Pottera, když se dozvěděl o otcově uvěznění. "Donutím tě zaplatit za to, co jsi udělal mému otci!"
Severusovy rty se zkroutily do úzké linky a chladně se usmál, když slyšel, jak jeho kmotřenec vztekle slibuje Potterovi, že bude pykat a sám pro sebe si vytvořil vlastní slib: Harry Potter bude taky trpět za to, že obvinil Luciuse Malfoye. Mohl by obrýlenému chlapci ještě více znepříjemnit hodiny lektvarů a hodiny nitroobrany, na kterých Brumbál trval, aby je znovu zahájili; mohl by Nebelvíru strhávat ještě více bodů a vyčerpávat ho svým pohledem. Severus Snape by musel více nenápadně potrestat Pottera, aby Draco měl volnou cestu ke splnění svého slibu, kterou mu však mohl samozřejmě dopřát.
Za Luciuse.
KONEC
Zpět
Komentáře: