Vyvrcholení

Severus od něj odklopýtal pryč v okamžiku, kdy přišli na velkostatek, tvář poznamenanou bolestí a hrůzou, svíral si paži jako raněné dítě.

"Ty... tys mi neřekl," Severus těžce oddychoval. "Jaké to bude. Luciusi.."

"Jaké bude co, Severusi?'

"To Znamení, ty, ty--seru na tebe!"

Lucius sebou škubnul při té hrubé nadávce. "Teď, Severusi, není třeba být nezdvořilý."

" Ty jsi mi řekl--tys řekl, že já --že já pouze--složím přísahu a nastavím paži, a... vykonám zkoušku."

Lucius pozvedl obočí. "A není to přesně to, co jsi udělal? Přísahal jsi. Nabídl svou paži. A složil zkoušku."

Severus se znechuceně odvrátil. "Nikdy si neřekl, že musím--že musím--"

"Zabít? Nebuď blázen, Severusi. Věděl jsi, co se od tebe žádá. Myslíš, že všechna ta shromáždění, na která jsem tě vzal, byla hra? Že jsme hovořili o vyhlazení Mudlů jen z legrace; že nikdy nesplníme své sliby?"

Severus klesl do pohovky u ohně, jeho tělo se chvělo jakoby po úderu. Jeho bledá kůže ztratila poslední zbytek své barvy. "Ona byla... byla pouze dítě..."

Lucius si povzdechnul. Tak to bylo. Měl to očekávat; mudlovské děti vypadaly tak podobně jako děti kouzelníků, koneckonců, kouzelnické schopnosti mladého kouzelníka nebo čarodějky se projevovaly v tomto věku, mudlovské děti na tom byly podobně. "Byla to jen Mudla, Severusi," konejšil ho Lucius. "Pouze by se přidala k špíně, až by zestárla -- plodila by více Mudlů, jako byla ona sama. Udělal jsi správnou věc."

" Správnou věc," opakoval Severus, oči sklovité jako kdyby nevidomé. "Čistka."

"Tak je to správné." To bylo to, co chtěl Lucius slyšet. Od jeho mladého génia. Jeho lektvarového génia; tento chytrý, jízlivý, sedmnáctiletý had, kterého učinil svým milencem--pouze o šest let mladší, s divokýma černýma očima a neúprosnou inteligencí, a tělem tak ohebným, že mohlo soupeřit s hadem.

Severus stále ještě svíral svou paži, obličej stažený bolestí.

"Bolí to, že?" zeptal se Lucius jemně. "To je přirozené. Odlož si svůj plášť a košili; já na to něco seženu."

Přinesl obvyklou mast--připravenou od samotného Severuse, vlastně--z malé krabice zpod jeho police s vínem. Když se vrátil, spatřil Severuse bez košile, hruď bledou a lesknoucí se ve světle ohně, hladkou jako hedvábí. Znamení vypadalo rozkošně, na té štíhlé paži, černé jako noc bez měsíce - bílá kůže.

Severus zasyčel, když Lucius přetřel mastí jeho Znamení. Nepřekvapilo ho Severusovo zpevnění v kalhotách--byla to docela normální reakce na to, když se někdo jiný Znamení dotkl, a Severusovi bylo přece jenom pouze sedmnáct.

Lichocením ho přiměl dojít k posteli -- položil jej na ni, černé vlasy měl tak hedvábné, jako byly pokrývky samy. Kůži dokonce měkčí. Severusovy oči byly stále ještě nevidomé, horečnaté, a jeho tělo se ještě docela nepřestalo třást--a Lucius mohl skoro předstírat, když svlékl Severusovy kalhoty a pak své vlastní, že utěšuje dítě. Ovšem, nikdy by neutěšil své vlastní dítě, ale Severus byl jen...

"Tak hebký," šeptal, neustále potírající Severusovu hruď a stehna mastí--dívajíc se, jak se Severus chvěje, jako nově napnutá harfa, temné oči široce otevřené a polekané. Proč to? Dělali to již mnohokrát předtím. "To je v pořádku," mumlal, jako se tiše hovoří k nervóznímu koni, který se bojí překonat překážku. "Všechno je v pořádku..." vzal Severusův penis do ruky, dlouhý, štíhlý a lesknoucí se, a začal jej pomalu masírovat.

"Ach," vzdechl Severus a odvrátil obličej pryč--další novinka, protože Severus se vždy díval přímo na něj během sexu. Dobře, nejlepší je nenechat ho se rozrušit příliš mnoho. Severus byl ještě v šoku. Lucius zpomalil tempo, zjemnil, mumlal cosi Severusovi do ucha- lízal jej slabě na hrdle a rameně, pak si sednul za něj a zmírnil tak tlak na jeho hrudi. Báječně. Starostlivě vtlačil nohu mezi Severusova stehna, roztáhl je --cítil svou vlastní erekci v záhybu Severusových půlek, vlhkých potem a žárem.

"Ano," slyšel vzdychat sám sebe, když se propracoval prstem, ještě nedávno ponořeným v masti a chladným, dovnitř -- pak přidal druhý, vstrčil jej tam také, a pak vysunul pozvolna ven, vychutnával si trhnutí v Severusově penisu, když nalezl jeho prostatu.

Bylo to tak dobré, pak, konečně vklouzl samotný--uzavřen v těsném a skoro bolestivém žáru, chlazený mastí, což jej činilo ještě kluzším, než byli zvyklí. Bylo nádherné moct ovinout obě ruce kolem Severusovy hrudi, pohřbít svůj obličej v hladkých tmavých vlasech-pohybujíc se jemně, dovnitř a ven, dovnitř a ven, dovnitř a ven, až začal Severus spolupracovat, ve snaze urychlit tempo. Severus to chtěl-sladil se s Luciusem, jejich těla se pohybovala, jako kdyby byla jemně vedena hudbou, vzdychali a nechávali se ztrhnout tou nepatrnou, slabou melodií.

Jak bylo skvělé dosáhnout orgasmu, pomalu a horce vyplnit vnitřek Severuse, který nedlouho po něm vyvrcholil také--jeho svaly se stahovaly, zaklonil krk a odkryl jej tak pro Luciusovy zuby, ústa pootevřená, překvapeně vzlykal.

Lucius vytáhnul hůlku očistil je, a pak se znovu pevně přimkl k Severusovi, horkou vlhkou kůží proti horké vlhké kůži. Severus k němu obrátil tvář, na okamžik, oči nesrozumitelné a prázdné.

"Chtěl si mluvit zítra s Brumbálem, že ano?" zeptal se Lucius, hladíc Severusovu dlouhou, bledou hruď. "O místu učitele lektvarů, že? Na mou duši, mohl bych ti pomoci sehnat o mnoho lepší pozici, ale protože chceš učit…"

Severus mlčel; jeho srdce bilo pomalu a těžce proti Luciusově dlani.

"Severusi?"

Šelest pokrývek--a Severus odpověděl, hlasem tak prázdným, jako byly jeho oči: "Ano. Ano. Budu mluvit s Brumbálem."

KONEC
Zpět

Komentáře: