Dlouhý těžký den se blížil ke konci. Slunce klesalo za horizont a anglická hornatá krajina se nořila do příjemného šedého hávu. Ohnivá koule na nebi ještě zazářila, než noc převzala vládu nad světem.
Severus stál na balkóně jejich ložnice a naslouchal zpěvu ptactva a cvrkotu cvrčků.
Domácí skřítci už pro něho připravili koupel. Neměl by páchnout potem a různými přísadami do lektvarů, když se má setkat s hlavou Malfoyova klanu. Vlastně se mu ani koupat nechtělo, ale co by pro svou lásku neudělal.
"Pane, vaše koupel je připravená," zaševelila jedna skřítka a ukázala na stříbrnou vanu. Severus kývl a přešel do obýváku. Jeho pohled bloudil přes pomačkaná prostěradla a zastavoval se na různých maličkostech, až nakonec ulpěl na zaschlé krvavé skvrně.
"Pane," připomněla se skřítka. Severus v duchu zaklel. Kdyby se to stvoření nenaučilo svou netrpělivost držet na uzdě, dlouho by nepřežilo. Prostořeké služebnictvo neměl příliš v oblibě. Ale Severus byl dnes dobře naladěn. Otočil se tedy ke skřítce, ruce rozpažené, aby ho mohla svléci.
Nahý se ponořil do vany plné horké, po medu vonící, vody. Jeho hlava odpočívala na polštáři, který mu pod šíji podstrčila skřítka. Se zavřenýma očima několik minut podřimoval, než se dvě štíhlé ruce položily na jeho ramena a začaly jemně masírovat jeho svaly. Severus se spokojeně usmál a zasténal. Byl tady.
"Byl jsi dlouho pryč," zašeptal jeho přítel a dotkl se jeho ucha letmým polibkem. Severus se zachvěl.
"Být jako jediný schopný mistr lektvarů ve službách Temného pána vyžaduje jisté oběti." Severus se ve vaně posadil a polil své tělo horkou vodou. Tuto koupel si naprosto vychutnával.
Milencovy ruce se opět položily na jeho záda, putovaly pomalu k jeho bokům, obkroužily je a nakonec nabraly vodu. Pak ji nechaly stékat po pramenech Severusových vlasů a pomalu mu je umývaly.
"Dnes v noci chci mít ve své posteli čistého muže," zamumlal Lucius, zatímco jeho ruce stále klouzaly po Severusových vlasech a něžně z něho smývaly špínu z celého dne.
Severus nechal hlavu klesnout zpět a položil se opět na polštář. Lucius se k němu sklonil a nejprve ho jemně políbil na čelo a pak na nos. Potom konečně zavadila jeho ústa i o Severusovy rty.
"Vylez z vany a obleč si na sebe něco!" rozkázal Lucius, když se jejich rty oddělily. "Mám hlad!" Lucius vstal a posadil se do křesla, aby mohl Severuse při utírání a oblékání lépe pozorovat.
Severus poslechl a vylezl z vany. Hned se objevili domácí skřítkové, aby mu pomohli s osušením, ale Lucius pozvedl varovně ruku. "Nemusíte mu pomáhat! Raději si pohněte a připravte něco k jídlu!" poručil jim příkře a napil se červeného vína, zatímco jeho oči dále přejížděly po Severusově nahém těle a laskaly ho pohledem.
Severus se usmál a otočil se k Luciusovi tak, aby mohl dobře vidět každé místečko na jeho těle. Dnes bude úžasná noc, pomyslel si mistr lektvarů a oblékl si bílou bavlněnou košili.
"Krásně voníš," zamumlal Lucius a sesunul se na velkou měkkou postel vedle Severuse. Oslovený se samolibě pousmál a dál se upřeně díval na zapadající slunce. Lucius byl nažhavený, neměl Severuse už měsíce a dnes nebude krotit svou neukojitelnou lačnost. Severus byl sice unavený a úplně zničený od neustálého míchání komplikovaných lektvarů a nepřál si toužebněji nic jiného, než si tady lehnout a spát, ale hlavě Malfoyovy rodiny a pravé ruce Temného pána není radno odporovat. Člověk poslouchal. Jinak by byl k poslušnosti přinucen.
Lucius si lehl za Severuse a ze zad mu odsunul dlouhé černé vlasy. Severus zavřel oči a čekal na neodvratné. Luciusův jazyk putoval panovačně a žádostivě po jeho zádech, jeho ruce přejížděly přes Severusovy boky a razily si cestu pod plátěnou košili, jakoby něco hledaly. Severus zasténal, když ruce jeho milence našly to, po čem tak nedočkavě pátraly. Paže druhého muže ho pevně objaly a donutily, aby se otočil a díval se mu přímo do očí.
"Ani netušíš, jak moc jsem tvé štíhlé tělo postrádal," zašeptal Lucius, když se k němu sklonil a začal se o něho vzrušeně otírat.
Severus se zachvěl.
Dnes v noci už ale nemohl, byl příliš unavený. "Luciusi....," přece jenom to zkusil. Lucius se usmál, políbil ho za ucho, skryl svůj obličej do Severusových vlasů a předl jako kočka. "Jsem velmi unavený..."
Náhle se Lucius napřímil a vyzývavě se na Severuse zadíval. "Chceš mi snad odporovat?" Severus zavrtěl hlavou. Moc dobře to tušil.
"Byly to těžké měsíce a já jsem hodně vyčerpaný. Třeba...." Luciusovo obětí zesílilo. Jeho láskyplný pohled ustoupil čisté touze po těle, ne po člověku, který ho vlastnil. Šokován, chtěl Severus couvnout, ale Lucius se na něho převalil celou vahou a tlačil ho do prostěradel. "Mohl bych dnes být velmi něžný," zasyčel, zatímco hekticky hladil Severusova ramena.
Mistr lektvarů se zasmál a přitiskl se k němu ještě pevněji. "Já bych dal něžnostem přednost," zašeptal a políbil ze strany Luciusův krk. Blonďák chytl jeho paže a tlačil je směrem k čelu postele, zatímco sténal a laskal Severusovy boky.
"Máš tedy ty tvoje něžnosti mít...," zašeptal Lucius a chytil jednou rukou Severusovy ruce, druhou udělal tři, čtyři rychlé pohyby a připoutal mistra lektvarů k posteli. Severus se zachvěl. To zrovna na něžnosti nevypadalo.
Lucius se požitkářsky napřímil, sedl si na Severusovy boky a prohlížel si své dílo. "Na to jsem čekal celé týdny, abych tě mohl vidět takhle ležel. Tak bezmocný. Můj." Lucius se zasmál přejel jemně přes Severusovu bradu, sklonil se k němu a vášnivě ho políbil. Severus jeho polibek vlažně opětoval, vlastně měl tyto spoutávací hry rád, ale v této chvíli se mu jeho pozice příliš nelíbila. "Jsem tvůj i bez těch pout."
Lucius se zvedl a žádostivě se usmál. "Ne, ne. Já tu diktuji pravidla a dnes v noci si tě přeji právě v této pozici."
Severus vzdychl, když Lucius nechal své ruce opět sklouznout pod košili a pomalu přejížděl přes jeho boky. Lačně se ušklíbl a políbil mu břicho. Pak přejel přes tmavé chloupky tvořící cestičku k jeho penisu. Luciusův milenec vykřikl. Tahal za provazy a snažil se odvázat. Ale práce byla dobře vykonaná. Provazy se nedaly rozvázat, ať se Severus snažil sebevíc. Lucius se smál a přejížděl přes Severusův klín. "Tak se mi to líbí, když se svíjíš a snažíš se osvobodit."
Tiché zasténání vyletělo ze Severusových úst a on rezignovaně klesl zpět do polštářů. "Dobrá, je to tedy ve tvých rukou, Luciusi," kapituloval a vypnul se proti Luciusovi. Ten se opět zasmál, sáhl svému milenci mezi nohy a dal se do práce. Mistr lektvarů zasyčel, snažil se vymanit z toho pevného objetí, ale ani pouta, ani Luciusova váha na jeho stehnech mu v tom nepomáhaly. Vypadalo to, že Lucius dnes v noci vyhrál a on neměl ani nepatrnou možnost se mu vzepřít.
Lucius ze Severuse strhl plátěnou košili a cáry hodil do rohu pokoje. Nahý se mu stejně líbil nejvíc. Nebo potom v saténovém černém hábitu. Lucius se spokojeným úsměvem přejížděl prsty přes Severusovu hruď, škádlil ho jazykem a laskal jeho bradavky, až pod ním sténal a tvrdě proti němu přirážel. To se Luciusovi líbilo. Nyní byl i jeho milovaný vzrušený. Byl čas odstranit pouta.
Avšak dřív, než udělal rozhodující pohyb, sáhl ještě jednou dolů a našel vzpřímené mužství, které se k němu dychtivě vzpínalo. Severus těžce oddychoval, když si Lucius navlhčil rty jazykem a sklonil se k jeho klínu. Mistr lektvarů zvedl hlavu, aby lépe viděl. Cítil studený noční vzduch, který laskal jeho horké tělo a fascinovaně sledoval, co se děje.
Lucius si znovu hladově olízl rty, sklonil se k němu a špičkou jazyka se ho jemně začal dotýkat. Severus sténal, myslel si, že to už snad ani nemůže vydržet, zatáhl prudce a divoce za pouta, ale nepodařilo se mu je uvolnit. Kdyby tak byl volný, to by se mohl pomstít. Hodil by Luciuse na zem, sklonil by se nad něho a tak dlouho by ho dráždil, až by zoufale volal o pomoc.
Lucius olizoval stále žádostivěji. Sevřel ho svými rty a téměř něžně ho pojmul. Severus byl zoufalý. Chtěl se udělat, chtěl přirážet, chtěl se sám osvobodit. Přirazil, žíznivě a toužebně, ale přirazil do prázdna. Lucius se stáhl a sledoval ho, jak se potí, sténá a touží po něm. V jeho penise nekontrolovatelně cukalo, chtěl se do něčeho, někoho, ponořit. Severus se zmateně rozhlížel. Necítil nic. Žádné doteky. Nikdo, kdo by na něm klečel a věnoval se mu v této zoufalé situaci. Viděl jenom svého milence, jak stojí o několik metrů dál a dobře se baví.
"Miluji tě," zamumlal Lucius a vrátil se zase k němu. Políbil ho na čelo, přejel jazykem přes jeho ústa a nedočkavě sál jeho jazyk. Severus se vyklenul, chtěl se mu přiblížit, nabídnout se, jen ať už se ho konečně zase začne dotýkat. Celé jeho tělo o to žádalo. Luciusovi se tahle situace líbila, nyní byl skutečně připravený. Smál se a opět se sklonil přes to nahé, chtivé tělo druhého muže, aby rozvázal pouta. Avšak nejprve uvolnil jen jednu ruku. Nechtěl mu zase dávat moc prostoru.
Severus se usmál, chytil Luciuse za hábit a strhl ho k sobě dolů. Políbil ho, vrhl se na něho a přisál se mu ke krku.
Lucius se ušklíbl a chvíli si hrál s představou, že by Severuse odpoutal úplně, ale to by bylo šílenství. Jeho milovaný byl příliš vzrušený, postupoval by rychle a zábava by byla během několika minut pryč. A tomu chtěl Lucius, pokud možno, zabránit.
Měl rád Severusovo vzrušení. Miloval to, když prvně dělal cavyky a pak byl tak nažhavený, že ho člověk musel přivazovat, aby ho zkrotil.
Lucius se odtrhl od Severuse, chytil jeho volnou paži a vtlačil ho do polštářů. "Klid, buď klidný. Dostaneš co ti náleží," vydechl a pustil ho.
"Ale...," Severus zoufale zasténal, když se od něj Lucius zase odtáhl.
"Klid, jsem hned zpátky," zavolal Lucius a něco pošeptal jednomu z domácích skřítků.
"Mám pro tebe malý dárek!" zamumlal, když se vrátil k Severusovi a připravoval se mu odvázat i druhou ruku. Severus si nedovolil, osvobodit se sám, protože tohle byla Luciusova hra. A mimoto byl zvědavý, jaké s ním na dnešní noc měl jeho přítel plány. Nechtěl mu kazit zábavu.
Severus se natáhl k Luciusovi, když se k němu opět skláněl a laskal jeho tělo svýma silnýma rukama. Ten přesně mířeným pohybem odřízl poslední pouta a než se nadál, octl se na zádech.
Severus ležel na něm a ďábelsky se šklebil. "Špatný nápad," zašeptal mistr lektvarů, chytil blonďáka, přitáhl si ho za šaty k sobě a vášnivě ho políbil.
Lucius pod ním zavrněl a schoval svou hlavu do hřívy jeho dlouhých černých vlasů. Luciusovy ruce spočívaly na Severusově pozadí a něžně hnětly pěkně tvarované půlky. Severus ho políbil a zabořil svůj obličej do Luciusovy blonďaté hřívy. Laskal jeho krk a třel se o něj tak dlouho, až se proti němu něco tvrdého a božského postavilo. Nyní začal rozepínat hábit svého přítele.
"Opatrně, tahle není na roztrhání," zasténal blonďák a vzal Severusovy ruce do svých. Mistr lektvarů se napřímil a začal opatrně rozepínat Luciusovu róbu, ale byl příliš nadržený a příliš rozvášněný na to, aby to zvládl. Lucius se zatvářil pobaveně a rozepnul své oblečení sám. Nejprve obnažil jednu stranu svého perfektního hrudníku, a pak teprve druhou a pomalu si stahoval tmavě červený hábit přes holá ramena. Pod hábitem nic nenosil. Ani spodní prádlo.
Severus byl spokojený. Jakmile se Lucius vysvlékl ze svých šatů, tak ho Severus zatlačil zpět mezi polštáře. Teď si bude hrát Severus. Mazaně se ušklíbl a lehl si celým tělem na svého přítele. Lucius vzrušeně zasténal, když mu začal Severus tlačit koleno mezi stehna a nutil ho tak, aby se mu otevřel.
Lucius dnes vlastně chtěl být nahoře, brát si svého milence zezadu, tlačit ho k zemi a donutit ho k naprostému podvolení, ale tohle byla úplně jiná zkušenost. Běžně rozdával rozkazy on, ne Severus.
Lucius zavrčel, vzepřel se proti Severusovi, přitiskl se na něho a chytil ho za ramena. Mistr lektvarů se zdvihl a díval se druhému muži do očí, zasněně se usmál a chtěl svého přítele opět políbit, tentokrát ho chtěl ovládnout, ale Lucius se zuřivě vzepjal a shodil ho dolů. Otočil ho rychlým pohybem na záda a sedl si hbitě na Severusovy boky.
Severus užasle zasupěl a překvapeně sledoval svého přítele. Natáhl k němu opatrně ruce, avšak Lucius zdvihl varovně ukazováček.
"Já chci dnes udávat tón, já...," zavrčel a položil svou ruku na Severusův krk. Jeho palec přejel jemně, ale důrazně přes Severusův ohryzek, trochu přitlačil a pak ho hladil podél aorty. Mistr lektvarů oddychoval. Zůstal pod Luciusem klidně ležet a vychutnával si tu slastnou bolest. Lucius se samolibě ušklíbl, nyní byl opět pokorný.
Pomalu se sklonil přes Severuse, brutálně ho políbil a kousl ho hravě do spodního rtu. Další vzdech Luciuse povzbudil ještě víc. Chtěl jeho zadek. Bleskově se svalil ze Severuse dolů a otočil mistra lektvarů mrštným pohybem na břicho. Ještě dřív, než se Severus mohl začít bránit, držel už Lucius jeho ruce a zbytky provazů mu je svazoval zádech. Ještě dva další pohyby a Severus byl bezbranný.
Zase pro jednou.
Mistr lektvarů zasténal, chtěl se bránit, chtěl svůj chtíč uspokojit, chtěl se na svém pánovi ukojit, ale hlava Malfoyovic klanu mu zasadila prudkou ránu přes zadek dřív, než se stačil posadit. Severus šokovaně zalapal po dechu. Instinktivně věděl, že hrátky už jsou pryč a Lucius si vezme, co chce - JEHO. A sice přesně tak, jak ON chce a ne naopak. Jak bylo od něj pošetilé, že chtěl mít dnes, právě dnes, převahu. Ještě chvíli se zoufale pokoušel bránit, aby Luciuse ještě víc povzbudil, ale blonďák se už uvelebil mezi jeho půlkami a energicky si o něj třel svůj penis.
Severus zasténal a vzepřel se svým zadkem proti němu, chtěl ho ještě víc rozpálit. A pak najednou Lucius zamumlal pár slov a přirazil. Náhle. Nečekaně. Tvrdě. Severus zkoprněl, vydechl do polštářů a cítil, jak se v něm pohybuje, jak ho na sebe tlačí a jak jedním pohybem opět rozřízl pouta.
Lucius se sklonil přes jeho rameno, líbal jeho krk a šeptal mu při každém přírazu něžná slůvka do ucha. Severus se vzepřel trochu výš a přirazil svým pozadím na Luciuse. Ten jemně laskal jeho boky, něžně ho štípnul a kousl do ucha.
Luciusovy přírazy se staly silnějšími, divočejšími a prudšími. Jeho ruce se velitelsky položily na Severusova ramena a tlačily ho ještě víc na postel. Lucius hekticky dýchal a ještě několikrát prudce přirazil, než se sténající zhroutil na Severuse.
Mistr lektvarů se spokojeně usmíval. Lucius šeptal ospale jeho jméno, líbal stále znovu jeho ramena a jemně ho hladil přes krk.
"Tak, tak, něžnosti," zamumlal Severus ospale, položil ruce na Luciusův pevný zadek, láskyplně ho poplácal a jemně ho donutil, aby se z něho stáhnul.
Lucius ho poslechl. Severus se konec konců musí očistit, než začne druhé kolo. Na Luciusových rtech hrál spokojený úsměv, a když se jeho milenec vrátil, otevřel náruč, do které se Severus rád schoulil.
Přivinul se k němu, laskal jeho záda a znovu se o něho třel. Severus si s hraným zoufalstvím povzdychl. "Tvá dychtivost mě jednou zabije," zamumlal a jemně boxoval svého přítele do boku. Blonďák se ušklíbl, pohladil Severusovu hruď a položil svou ruku přes jeho mužství. "Toužíš po uspokojení?" zeptal se Lucius téměř pokorně.
Severus se nedůvěřivě otočil a se zamračeným čelem si prohlížel svého přítele. "Ty by ses mi poddal?"
Lucius se usmál. "Ty jsi to pro mě přece udělal už několikrát, proč bych to tentokrát neměl udělat také?"
Severusovy oči se rozšířily překvapením, když se k němu Lucius sklonil a vzal ho do pusy. Těžce oddychoval šokovaný něžnostmi, kterých byly tyto rty schopny. Doslova se svíjel pod Luciusovýma rukama a myslel si, že snad přijde o rozum. Ne o rozum, o své mužství, tak dobrý v tom blonďák byl.
A náhle Severus věděl, proč u Luciuse zůstal. Nebyl to sex, nebyly to něžnosti, bylo to jejich vzájemné porozumění. Perfektně znali jeden druhého. Cítili stejně. Mysleli stejně.
Severus se vyklenul a v tom samém okamžiku Lucius zvýšil tempo. Nechal ho zmítat se, třást se i chvět. Severus chtěl přirážet, chtěl se ponořit do svého přítele, avšak ten ho pevně držel a nutil ho, aby se tomuto utrpení poddal. A on si to skutečně vychutnával. Lucius byl mistr ve svém oboru. Věděl, jak mu má darovat bolest i slast, věděl, jak se ho dotknout, aby se zmítal.
Lucius ho pustil z úst krátce předtím, než by se mohl udělat, a položil svou ruku na Severusův penis. Mistr lektvarů si s úlevou oddychl, ale tento pocit úlevy měl jen krátké trvání. Lucius se k němu sklonil a vášnivě začal ho líbat. Olizoval pot z jeho čela a zasypal jeho obličej tisícem polibků, zatímco jeho ruka pracovala zručně dál. Severus se zděšeně nadechl a krátce se vypnul. Chtěl mu vycházet vstříc, ale Lucius zůstal neoblomný a jakýkoli pohyb mu znemožnil.
Severus vzdychal. Křičel tak hlasitě, jak jen to šlo, když ho Lucius nechal dojít na vrchol. Jednou, dvakrát a ještě potřetí přirazil do Luciusovy ruky a konečně uspokojený se zhroutil na jeho hruď.
Schoulil se mu do náruče a spokojeně se usmíval.
Blonďák byl také spokojený. Ještě než Severus usnul, očistil je oba nacvičenými pohyby, líbal mistra lektvarů stále znovu a pak přes ně přetáhl teplou deku, načež konečně zhasl světlo.
Úžasná noc začala a než vyšlo slunce, tak se ti dva milovali ještě jednou, a tentokrát mohl své fantasie uskutečnit i Severus a svého milence si plně vychutnat.
KONEC
Zpět