Aragornova ruka rozvázala tkanice Haldirových kalhot a vklouzla do nich.
„Aragorne,“ zašeptal Haldir lehce káravým tónem. „To se nehodí,“ sevřel jeho zápěstí a jemně vytáhl dráždící ruku ze svých kalhot.
„Nehodí?“ ušklíbl se Aragorn a jeho neodbytné prsty začaly znovu rozvazovat tkanice, které Haldir právě zavázal.
„Za chvíli začne oslava – “ Haldir zadržel dech, protože Aragornova ruka se vrátila mezi jeho stehna.
„Já vím,“ zapředl Aragorn.
„Tak proč to děláš?“ povzdechl si Haldir. Snažil se obléknout si slavnostní roucho, ale když ho Aragorn vždycky začal zase svlékat, nebylo to zrovna nejjednodušší.
„Co je s tebou, Haldire?“ zamračil se Aragorn a nechal elfa být.
„Nic, jen mi to přijde nevhodné,“ řekl Haldir a konečně se dooblékl.
„Vždycky si najdeš výmluvu!“ obvinil ho Aragorn mrzutě.
„Oslava narozenin je záležitost rodiny a skutečně těch nejdůvěrnějších přátel, nepřijde mi prostě vhodné – není čas a – “ Haldir se přestal snažit, když viděl, jak se Aragorn tváří.
„Je to výmluva,“ prohlásil Aragorn otráveně. „Ty o mě prostě nestojíš!“
„To není pravda,“ zašeptal Haldir.
Aragorn se pousmál a pohladil elfa po tváři.
„Tak pojď – bude to jen chvíle – vzrušující a nádherná chvíle – toužím po tobě,“ zapředl do špičatého ucha.
„Měli bychom jít,“ připomněl Haldir a vysloužil si od Aragorna otrávený povzdech a vyčítavý pohled.
„Vymlouváš se,“ zavrčel Aragorn, když odcházeli z pokoje. „Už celé měsíce se vymlouváš, abys se mnou nemusel spát,“ vyčítal mu cestou.
Haldir se zastavil před dveřmi do síně.
„Mám jednu prosbu,“ řekl. „Pro nás jsou slavnosti okamžikem, kdy se má odpouštět ne vyvolávat spory – “
„Pohádáme se večer,“ odtušil Aragorn chladně a vešel dovnitř.
Haldir si povzdechl a následoval ho.
Lidé by nejspíš očekávali při vstupu do sálu velkolepou oslavu, když byl Legolas princ. Asi by je zklamalo zjištění, že se vše odehrávalo v úzkém kruhu rodiny a přátel bez okázalosti, zato však v o to důvěrnější atmosféře.
Legolas se na ně usmál a Gimliho hlasité přivítání s Aragornem způsobilo, že se Thranduil poněkud zachmuřil. Trpaslík, třebaže dorazil teprve před chvílí, už stihl vypít nemálo vína a choval se poněkud hlučně.
„Něco pro tebe mám,“ usmál se Aragorn na Legolase.
„Vážně?“ rozzářily se elfovi oči.
I Haldir pocítil zvědavost. Aragorn se o ničem nezmínil.
Dárky nebyly mezi elfy běžné. Oslava se sestávala z dobrého jídla, pití, tance a zpěvu. Důležité bylo utužování vztahů v rodině a nikoli skutečnost, že je někdo o rok starší.
Dveře se otevřely a dva elfové přinesli několikapatrový dort s velkým množstvím svíček.
„Je to lidský zvyk,“ vysvětlil Aragorn. „K narozeninám patří narozeninový dort.“
Legolasovi zářily oči jako dítěti a zvědavě dort obcházel.
„A k čemu jsou ty svíčky?“ zeptal se.
„Ty se mají sfouknout. Mělo by jich být tolik, kolik ti je, ale –“ Aragorn omluvně pokrčil rameny.
Legolas se pořádně nadechnul.
„Něco si přej,“ mrkl na něj Aragorn. „Než je sfoukneš.“
Nebylo ale v lidských ani elfských silách sfouknout svíčky najednou.
Když zhasla poslední, zabořil Legolas prst do nadýchané polevy a ochutnal.
„Je to skvělé!“ nadchl se.
Aragorn se potěšeně usmíval. Věděl, že elfové dorty neznají. Přistrčil Legolasovi nůž a talířek. Nicméně elfovi zjevně z prstu chutnalo nejvíc.
Gimli nad dortem trochu ohrnoval nos a rozčiloval se, když si umazal vousy a Legolas se mu smál.
Aragorn se přestal na Haldira zlobit a občas ho pod stolem nenápadně osahával.
Thranduil znalecky ochutnával ithilienské víno a občas si postěžoval, že už nikdy nebude pít pověstné lórienské víno, když elfové z Lothlórienu odešli. Haldirovi při tom cukaly koutky, protože si dobře pamatoval, že některá lórienská vína byla dost silná na to, aby zmohla i lesního elfa, a to už bylo co říct.
Oslava se protáhla dlouho do noci, a když Aragorn s Haldirem odcházeli, její konec byl ještě v nedohlednu.
Sotva se za nimi dveře tiše zaklaply, hledaly Aragornovy ruce cestu pod Haldirovy šaty. Přes hladkou chladivou látku cítil, že je elf stejně vzrušený jako on sám. Nemohl se dočkat, až se mu dostane na kůži. Kdyby jen po vínu neměl ruce tak neohrabané!
Další spona se rozepnula a Aragorn nedočkavě okusil vzrušením ztvrdlou bradavku, čímž Haldira donutil tiše zasténat.
„Počkej,“ vydechl Haldir a vymanil se z Aragornova sevření.
„Nechci čekat!“ zašeptal Aragorn vzrušeným hlasem a pokusil se elfa k sobě přitáhnout.
Haldir se jeho rukám vyhnul a aniž by z něj spustil pohled, začal se pomalu svlékat.
„Haldire,“ usmál se Aragorn a chtivě si olízl rty.
Stříbromodrá róba dopadla elfovi k nohám a on ji odkopl stranou. Dlouhými, štíhlými prsty rozvázal tkanice kalhot a pomalu si je stáhl z boků. Sklouzly mu ke kotníkům.
Ten pohled Aragorna dráždil, jak tam tak Haldir stál, teď úplně nahý, vzrušený – jeho penis se vlhce leskl.
„Ty mizero,“ hlesl Aragorn a chtěl se Haldira dotknout.
„Jen se trochu opláchnu,“ řekl Haldir a zmizel v koupelně.
Zaskočený Aragorn zůstal stát uprostřed místnosti. Rychle se ale vzpamatoval a bleskově se svlékl.
„Skvělý nápad,“ vzal za kliku dveří a zjistil, že nejdou otevřít.
„Haldire!“
Zalomcoval klikou. Elf ho musel slyšet, ale nepustil do dovnitř.
Haldir potichounku odemkl a nakoukl do pokoje.
Aragorn ležel na posteli a spal. I ve spánku se mračil.
Haldir si povzdechl, oblékl se a vyklouzl na chodbu.
U snídaně by si i tupý zlobr musel všimnout, že něco není v pořádku, natož vnímaví elfové. Aragorn se ale tvářil tak, že nikdo neměl odvahu zeptat se, co se mu stalo. Přesněji žádný elf neměl odvahu.
„Copak? Špatně ses vyspal?“ kývl na Aragorna Gimli, když si sedal ke stolu naproti němu.
„Jo,“ zavrčel Aragorn.
„Já taky,“ zamručel trpaslík. „Tihle elfové – mají tu hrozně měkké postele!“
„Měkké, nebo vysoké?“ rýpl si Legolas, který právě přišel a zaslechl Gimliho mrmlání.
„Měkké, Legolasi! Říkal jsem měkké! Vyčisti si uši,“ odsekl Gimli.
„Jen jsem se – “ culil se Legolas, jakmile si ale všimnul, jak se Aragorn tváří zmlkl a úsměv byl ten tam. Díval se na svého přítele zkoumavým pohledem, ale nic neříkal.
„Nic!“ odsekl Aragorn popuzeně. Legolasův mlčenlivý pohled ho dráždil. „Vůbec nic – to se stalo!“ mrskl čerstvým pečivem na talíř, zvedl se a odkráčel.
Legolas zůstal jen zaraženě zírat.
„Jak říkám moc měkké postele. Takhle to dopadá, když se jeden pořádně nevyspí,“ bručel Gimli. „Nezůstal od večera kousek pečeného masa od kosti? Tohle,“ kývl k pečivu a ovoci, „není strava pro trpaslíka.“
Legolas přikývl.
„A kapku piva bych taky neodmítl,“ zdůraznil Gimli.
„Haldira jsi asi neviděl, že?“ zeptal se Legolas zamyšleně.
„Co já vím, mně přijdou všichni elfové stejní,“ pokrčil Gimli rameny.
Šíp se zabodl hluboko do terče přesně v jeho středu.
„Dobrá rána,“ pokýval Legolas uznale hlavou.
Haldir sklonil luk a počkal, až k němu Legolas dojde. Pak nasadil na tětivu další šíp.
Legolasovi nečinilo potíže Haldira najít. Vždycky když ho něco trápilo, chodil na cvičiště.
Druhý šíp se zabodl tak těsně vedle prvního, jak to jen bylo možné.
„Je vidět, že jsi u královského dvora nezlenivěl,“ pousmál se Legolas.
Haldir se natáhl pro třetí šíp.
„Haldire, nechceš si o tom promluvit?“ nabídl se Legolas.
Haldir neodpověděl, natáhl tětivu a dlouho ji držel, než pomalu povolil a podíval se na Legolase.
„Je hodně naštvaný?“ zeptal se tiše.
„Dost, řekl bych,“ přikývl Legolas. „Noc zřejmě neproběhla podle jeho představ.“
Haldir vrátil šíp do toulce a povzdechl si: „Podle mých taky ne.“
„Co se stalo?“ zeptal se Legolas a šel se posadit na lavičku.
Haldir odložil luk a přisedl si.
„Nemůžu,“ povzdechl si. „Chtěl bych – ale nemůžu.“
„A řekl jsi mu to?“ zajímal se Legolas.
Haldir zavrtěl hlavou.
„Chtěl jsem mu to říct, jenže – bude chtít vědět proč,“ Haldir složil hlavu do dlaní.
„A to mu říct nechceš,“ odtušil Legolas. I když byli velmi dobří přátelé, nevěděl o Haldirově minulosti všechno, třebaže si ledascos dokázal domyslet.
„Minulost – pořád mě pronásleduje,“ zašeptal Haldir. „Myslel jsem, že to konečně skončilo, že jsem našel klid, ale – ne tak docela.“
„No, já to vidím tak, že máš jen dvě možnosti – utíkat před tím, nebo tomu čelit,“ řekl Legolas.
„Já vím,“ pokýval Haldir hlavou. „Já vím.“
Pozn.autorky: Děkuji bedrníce za beta read
KONEC