Nic není takové, jak se zdá být
Kapitola 2.
Bylo ráno kolem devíti hodin. Sluneční paprsky si prorážely cestu mezi staženými závěsy jednoho zaneřáděného pokoje. V něm jeho majitel rozvalený přes celou šířku postele s blaženým výrazem, jako následek po dosti vzrušujícím snu. Ostatně, nebyl to jenom výraz tváře, po kterém byste poznali, jakého druhu sen byl. Další nápovědou by vám byla i boule vykukující z pod jeho peřiny.
Harry si protřel oči rukama a poslepu došel do koupelny. Kocovina se dostavila prakticky ihned po probuzení a sprcha byla to jediné, o čem věděl, že mu alespoň trochu pomůže dostat se z tohoto stavu. Kapičky vody působily jako tisíce pusinek líbající jeho tělo. Po sprše se cítil o něco střízlivější a zamířil do kuchyně dát si svou ranní kávu.
Vůně kávy pro něj byla odjakživa ranní životabudič a nebylo tomu jinak ani dnes. Začal si dávat dohromady vzpomínky z včerejší noci. Nikdy se necítil tak dobře, jako včera s Malfoyem. Snažil se vzpomenout, kdy se líbal s někým tak vášnivě a intenzivně, jako právě s ním. Ten pocit, kdy po něm někdo opravdu touží... Vzpomínal na svá školní léta v Bradavicích. Byli to vždy největší rivalové. Ledy se neprolomily ani když se stali spojenci. Nebo si to jen nalhával. Co když to není nenávist? To, co k němu cítil … cítí??? Věděl, co s ním ten blonďák dokáže udělat. Vlastně si to uvědomoval odjakživa. Snad ve čtvrtém ročníku, kdy je Snape posadil k sobě do lavice. Nikdy nevěděl, co tím zamýšlel. Draco byl sice talentem na lektvary, což se o Harrym říci nedalo, takže mu jeho výkony povětšinou kazil. Jejich letmé doteky, pohledy, mu způsobovaly problém, který se každou další hodinu strávenou po boku blonďáka zhoršoval. Téměř po každé hodině lektvarů skončil na záchodcích se svým ptákem v ruce. Asi po dvou měsících, kdy jejich kotlíky skoro každou hodinu explodovaly, je Snape rozsadil. Asi ani netušil, jak tím Harrymu pomohl. Na tyhle zážitky si vzpomněl až teď, měl je zasunuté někde hluboko v hlavě. Jako když nějaké nepotřebné věci např. Fotky dáte do spod šuplíku a po nějaké době se stane nějaká náhoda. Šuplík se vysype a s ním i fotky, které jste schovaly. A vy začnete vzpomínat na zážitky, které vyobrazují, a co jste v danou chvíli prožívali.
No tak dost Harry, ještě abys ses zbláznil do Malfoye. Musel na něj nějak zahnat myšlenky, šel si dát raději další sprchu a ulehl do postele. Bohužel, ani ta nesplnila svůj účel. Stále myslel na blonďáka. Co tím myslel?? By to snad od něj nějaký hloupý vtip??
Tou dobou už mladý Malfoy seděl doma ve svém sídle a pochutnával si na snídani. V ruce držel ranní vydání Denního věštce. Jako po většinu výtisků na přední straně kraloval chlapec-který-přežil. Hlavou byl stále na pánských toaletách s Harrym. Bože, nikdo nelíbá tak, jak líbá on. Vždycky ho chtěl, pana dokonalého. Nenáviděl ho za to, jak ho všichni obdivovali, za to, že měl opravdové přátele Záviděl jim, jak mu můžou být na blízku, utěšit ho ve zlých dobách, smát se spolu. Je až k smíchu, jak tenká hranice je mezi nenávistí a láskou. Miloval ho. Už ani nevěděl, kdy si tohle to uvědomil. Začali ho unavovat nudní milenci i milenky. Patetické náhražky za toho, koho opravdu chtěl, po kom opravdu toužil. Trýznilo ho to každý den víc a víc. Proč zrovna on se musel zamilovat do Potttera. Malfoy začal cítit pálení v očích a zakrátko se objevily první slzy. Proč mu musel znovu zkřížit cestu.
Když se Harry znovu probudil, bylo již dvanáct hodin ráno. První, co slyšel, byl jeho žaludek, který volal o pomoc a žádal si notnou porci jídla. Nechtělo se mu vůbec zvedat nohy, stačilo pouhé
“Acio oběd!“
a už se k němu blížily grilované prsíčka. Co žil sám, jedl pouze jídla s fastfoodu a hotovky. Nikdy nebyl vynikajícím kuchařem. Chyběla mu kuchyně paní Weaslyové. Vařila znamenitá jídla. Začínaly se mu sbíhat sliny. Když si dával již několikáté kuřecí prsíčka, vyrušila ho silná dunivá rána ozývající se z obývajícího pokoje. Okamžitě nastražil všechny smysly, pomalu se vysoukal z postele, vzal si svou hůlku z nočního stolku a šel pomalým tempem k obývacímu pokoji. Pomalu otevíral dveře, cítil, jak mu divoce začalo bít srdce vzrušením. I z tohoto důvodu miloval práci bystrozora, ten adrenalin, který mu vždy zaplavil celé tělo, když se blížil k nějakému smrtijedovi. Rychlostí blesku vpadl do pokoje připraven k útoku.
„To jsem já Harry“, vydechla Hermiona, když viděla svého kamaráda, jak na ni útočně mířil hůlkou.
„Vím, měla jsem se ohlásit“, začala vysvětlovat „ ,ale měla jsem o tebe strach. Včera jsi se z ničeho nic vypařil. Hledali jsme tě po celých Bradavicích. Mysleli jsme si, že se někde válíš ve zvratcích a jiné šílené představy. Znáš Freda, potom co ses neukazoval, si začal vymýšlet různé historky. No po pravdě všichni jsme to s pitím trochu přehnali. Promiň, mluvím z cesty. Přinesla jsem ti pár lektvarů proti kocovině. Ronovi to pomohlo. Zelený odstín jeho obličeje teď chytil barvu jemně růžové.“ začala se smát a podávala mu lahvičky.
„Dáš si něco k pití?“
„Ne děkuji, jenom jsem chtěla vědět, jak na tom jsi“ odpověděla a usedla si do křesla naproti Harrymu.
„Tak co se teda stalo?“ vrhla na něj tázavý pohled.
Vždy patřila mezi ty zvědavé lidi, což si sama nerada přiznávala. Nebyla ovšem žádná drbna, tajemství si pro sebe uměla uchovat.
„Nic,bylo mi jenom špatně.“
Sakra, jenom ať se mě na nic víc neptá. Proč se mnou chce o včerejšku mluvit zrovna ona? Harry byl moc dobrý lhář. Práce na ministerstvu vás proškolí velice dobře vě věcech, jako přetvářka. Ale, co se týče Herminony, neměl šanci, měla zvláštní šestý smysl a díky němu na něm vždy pokus o lež odhalila. Začal být z jejího pohledu značně nervózní.
„Takže se něco stalo.“ Hermiona to tušila.
Harry by jinak bez rozloučení neodešel, takový nebyl.
„No tak Harry víš, že to z tebe stejně dostanu, byl v tom někdo druhý.“
Harry silně stiskl opěradlo křesla. Sám věděl, že jí to stejně vyžvaní, ale vůbec nevěděl, jak to má kamarádce podat. Vždyť to byl jenom úlet blbečku, nic víc. Nebo ne?? Bože vždyť já na kluky nejsem. Prudce vstal a opřel se o krbovou římsu.
„No víš včera, já a …...Draco...“
Nemusel dál pokračovat. Hermioně to ihned došlo. Už dávno měla podezření, že je její kamarád gay. Jeho chování k hokám i vztahy, které s nimi vedl... Nikdy si nevšimla nějakých náznaků vzrušení, ani lásky. Když s nimi mluvil, byl chladný, choval se nuceně.
Nezajímaly ho jako ženy. Omezil se na přátelský vztah. I Giny měla tušení, říkala, že se k ní chová jako k nejlepšímu kamarádovi, ale né, jako ke své přítelkyni. Myslela si, že je to kvůli ní, že má jinou. Začala si víc všímat, jestli nemá někoho jiného. Žádná sokyně v tom nakonec nebyla.
A ještě tu byl Malfoy. Věděla, že je na kluky, krom toho věděla i o tom, že je do Harryho blázen. Na jednom večírku, krátce po konci války, kdy šlo hlavně o to se nejvíce zrubat a zapomenout na ztráty, které přinesla, se jí svěřil. Nikdy neslyšela mluvit krásněji o milované osobě. Bylo jí ho tenkrát líto. Harry zrovna začal chodit s Giny. Muchlovali se tam před ním a užívali si chvíle, kdy jsou spolu. Pochybovala, že by si něco z toho vůbec pamatoval, byl úplně na mol. Potom se vypařil. Celkem se divila, že ho včera na večírku viděla. Zprávy o něm se mohla dočíst akorát v Denním věštci. Vstala, pomalu došla k Harrymu a konejšivě ho objala.
„Já vím Harry,“ zašeptala mu do ucha.
Vytřeštil oči, otočil se a pohlédl jí tázavě do očí.
“Co víš?“
„Koukej Harry, po tom vašem fiasku s Ginny, to jak se chováš k holkám. Znám tě dlouho. Vím, že si na kluky? Došlo mi to už dávno.“
„Ale já nejsem na KLUKY,“ poslední slovo téměř zařval.
Harrymu začaly rudnout tváře. Nevěděl jestli vzteky nad, tím co mu právě Hermiona řekla, nebo nad studem, že by opravdu mohl být. Ne, on přece nemůže být gay. Vlastně proč by nemohl?? Na tom přece není nic špatného.
Hmm, takže si to ještě neuvědomil. Myslela si pro sebe hermiona.
„A jak vysvětlíš ten včerejšek??“ zeptala se ho s nadějí, že už tentorkát nebude tak nepříčetný.
Vlastně by s Dracem byly vcelku krásný pár. No, Ronovi by museli dát delší dobu na to, aby to strávil. Začal se usmívat nad představou obličeje jejího manžela, kdyby mu tohle řekli.
„Asi alkoholem. Jak chceš, taky jinak vysvětlit, že se na mě Malfoy nalepil??“ Harry si myslel že tohle by jeho triumf, ovšem odpověď, která přišla nečekal..
„On je Gay, Draco je Gay!“ Hermiona vyprskla smíchy, když viděla nechápavý výraz svého kamaráda.
„Je Gay...“, na tohle si musel sednou.
“Jak ty, to vůbec víš.“
„Řekl mi to, krom toho, několikrát jsem ho viděla s klukem a rozhodně to nebyl jenom kamarád.“
„No tak Harry, to není nemoc...Je to normální.“
Usmála se a chytla ho za ruku.
„A bylo něco víc??“ zazubila se na kamaráda a čekala co jí odpoví. Tahle část jí zajímala nejvíc od té doby, co řekl: No víš..já a Draco.
„Co myslíš tím, něco víc“ né, že by to nevěděl, ale zajímalo ho jak to podá.
„No jestli“ zasekla se přemýšlela jak to říct správně,“ nabodl ti péro do zadku?“
Tak, nebudu si brát žádné servítky.
„Si nechutná,“ Harry se začal nahlas smát.
Tuhle odpověď nečekal, podruhé co ho za tenhle den dostala. I když, na druhou stranu, nebylo by to špatné. Vzrušovala ho představa mít v sobě Dracův penis.
„Proč nechutná“ to už se smála i Hermiona.
“Jak sis jako myslel, že to dělají dva chlapi.“
„A co bude dál. Zkusíš to sním.“
„Proč si myslíš, že bych to sním chtěl zkoušet, nenávidíme se od prvního ročníku. Pochybuji, že by o mě stál, i kdybych byl jediný chlap na světě. Byl to jen úlet i on měl toho dost v sobě.“
Harry se zadíval do země. Vůbec nevěděl co dál. Co tím včerejškem myslel ani nechápal, proč se o to jeho kamarádka, tak moc zajímá.
„A co když to nebyl jenom úlet?“ Hermiona věděla, že alespoň pro jednoho z nich né.
„Nemluvme už o tom, dobře?“
Ještě pořád neměl v této věci jasno. Věděl však, co chce on. Malfoye.
„Dobře, stejně už musím jít. Přišla jsem se tě vlastně zeptat, ještě na jednu věc. Nechtěl bys dneska k nám zajít na večeři? Tak, kolem osmé?“
„Jo, jasně, proč né“. Konečně normální jídlo. Měl těch polotovarů dost.
Hermiona se rozloučila a přemístila se na Malfoy manor. Nenechá Harryho ani Draca, takhle se trápit. Bylo by dobré, aby si to oba vyříkali. Večeře bude ideální k rozhovoru i k nečekaným setkáním. Bude muset ještě zpracovat Rona.
„Pane“ skřítek se hluboce uklonil.
„Máte návštěvu, mladou paní.“
Koho?? S nikým si na dnešek nic nedomlouval. Draco vyšel z pracovny a zamířil si to rovnou do příjmacího salónku. Hermiona? Co ta tu chce.
„Ahoj Hermiono.“
„Ahoj Draco“ usmála se na blonďáka a sedla si do jednoho s křesílek, které jí nabídl.
„Tak co tě sem přivádí??“ Byl velice zvědav co mu řekne, nebyl zvyklí na neohlášené návštěvy.
„Přišla jsem tě dnes pozvat k nám na večeři, doufám že přijdeš:“
„Hermiono, jestli mám být upřímný. Nikdy jsme nebyli bůh ví jak, velcí přátelé. A pochybuji, že mě tvůj manžel rád uvidí. Promiň, ale musím tvé pozvání odmítnou“.
Hermiona ovšem neměla v plánu nechat se tak rychle odbýt.
„Ron už o tobě ví, rád se s tebou setká“, tohle byla velká lež, ale hold se s tím bude muset smířit.
“Nevidím žádnou překážku, proč bys nemohl přijít. Ano přiznávám, jsme nikdy nebyli bůh ví jak, moc velcí přátelé, ale proboha jsme dospělí. Tak proč to nezměnit?“, doufala, že se nechá obměkčit.
Dracovi už došlo, že se jí nezbaví dokud na pozvání nekývne.
„A kdo všechno tam bude, krom tebe a tvého manžela.“
Sakra bude muset ještě na rychlo někoho pozvat, tohle vůbec nedomyslela, kdyby pozvala jenom Malfoe a Harryho určitě by jim došlo, alespoň Harrymu, že to bylo kvůli nim. I když, mu to dojde, tak či tak. Musí mít nějaké alibi. Weaslyovi pozvání určitě neodmítnou.
„No, pan a paní Weaslyovi, Fred, George a ..Harry?“ poslední jméno řekla schválně se zpožděním, chtěla zachytit jakoukoliv změnu v jeho tváři.
Ta přišla téměř okamžitě, co si Draco uvědomil čí jméno, že to je. Překřížil nohy a olízl si suché rty. Tak Potter tam bude taky. Tohle bylo až moc velké lákadlo.
„Dobrá, večeře mě nezabije, nech ode mě pozdravovat Rona. Promiň, ale musím ještě pracovat.“
„Jasně, taky musím jít, takže v osm.“ Hermiona se přemístila domů a začala s přípravami.
Takže zbytek už je na vás.
„Herm, ty ses zbláznila,“ Ron nemohl uvěřit, jak to mohla udělat.
„Proč si ho pozvala??“ Hermiona tušila, že to bude těžké, ale, že až takhle bude jančit.
“Normálně, je to náš přítel. V řádu nám mnohokrát pomoh. Smiř se stím. A navíc, jenom mi tu zavazíš, jestli mi chceš pomoct v kuchyni, tak jdi udělat salát. Za hodinku mají všichni přijít.“
Přirovnání chameleóna, by se k Ronovi momentálně hodilo nejvíc, postupně vyměnil všechny odstíny červené, až nakonec zůstal u barvy velmi pálivého kečupu. Malfoy. Super. Jo, sice se jejich vztahy díky Řádu zlepšily, ale mít ho ve vlastním domě ho zrovna nemusel. Nakonec rezignoval a šel prostřít stůl.
„No tak, miláčku“ konejšila ho Hermiona svého manžela,“ jedna večeře tě nezabije, zkus být milý“ , k tomu dodala jeden ze svých nejněžnějších polibků.
„Vždyť jo“, sakra, ta potvora vždycky věděla, jak na něj, pomyslel si Ron.
Z celého domu šla cítit vůně Hermioniny večeře. Nejen, že byla skvělá kouzelnice, ale i kuchařka. Čehož se na vlastní čenich mohl dopídit každý, kdo prošel kolem jejího domu. Všichni hosté, již byly přítomni a bavili se u sklenky vína. Všichni až na jednoho, na Malfoye. Hermiona byla celá nervózní. Doufala jen v to, že si to nerozmyslel, ale to by přece dal určitě vědět.
„Na koho se vlastně ještě čeká?“ zeptal se Fred, modlil se, ať už ten tajemný neznámý dorazí co nejdřív. Měl už takový hlad, že by klidně snědl svoje trenky. Hermiona se tázavě podívala na Rona, ten zrovna nevypadal , že by se měl dvakrát k odpovědi.
„Je to jen deset minut, za chvíli bude určitě tady.“
„Jo, ale na koho to čekáme“ nedal se odbýt Fred.
„Na Draca“ vyhrkl ze sebe Ron a začal studovat podrážku svojí boty.
„Na jakého..Draca?“ Harry při otázce propaloval Hermionu pohledem.
Tohle fakt nečekal.
„Na jakého asi, znáš jich víc? Na mladého Malfoe přece, nevidím důvod proč ho nepozvat, dlouho jsme ho neviděli.“ snažila se z toho vyprostit Hermiona.
Harry začal uvažovat o Avadě, když v tom někdo zaklepal na dveře.
„Ahoj Draco“ přivítala jej Hermiona s úsměvem, poté mu začali všichni přátelsky podávat ruce.
„Dlouho jsem tě neviděl,“ pan Weasly Malfoyovi nikdy nemusel, ani se tím netajil, ale u Draca udělal výjimku.
Harry byl jako přimražený. Proč zrovna on. To musí zase vypadat, tak sexy?? Jeho tváře byli tím víc růžovější, čím víc se k němu Malfoy blížil. Ruka mu začala téměř jiskřit, když mu Draco podal tu svou na přivítanou. Bože prosím, jenom se přestaň na mě usmívat tímhle způsobem. Harry už byl červený, jako hodně zralá ředkev a jeho nervózní úsměv připomínal halloweenskou dýni. Jeho přetvařovací talent, budovaný dlouholetou prací na ministerstvu byla ta tam. Namířil na Hermionu varovný pohled, něco na způsob „ cruciatus tě nemine“. Tak to je teda fakt gól, nic lepšího si vymyslet neuměla?? Harryho úzkost se stále zvětšovala, do ještě většího propadu se dostala poté, co zjistil,že u jídelního stolu má místo přímo naproti Malfoyovi. U večeře se už uklidnil, nahodil jeden ze svých kamených pohledů, které tolik připomínaly Snapa. V jeho nitru to, ale vařilo. Nenávist, překvapení, vášeň ….....láska??
KONEC
Následující kapitola-->
<--Předchozí kapitola
Zpět
Komentáře: