Oheň a růže - kapitola desátá

KAM SE PODĚLA VÁŽNOST

Snape se pohnul a protáhl se. Pozvolna se probouzel do pokoje plného tmavě červeného světla. Zamrkal. V první chvíli nevěděl, kde vlastně je. Jeho pokoj nikdy nebyl takhle světlý a tmavý zároveň.
Dotek bavlny na kůži mu náhle připomněl, kde je a kdo je.
A co dělal minulé noci.
Zavřel oči a pevně stiskl víčka. Bylo to dětinské vyhýbání se pravdě, tomu, že takhle bude žít po dalších šest měsíců. Dva dny, jen dva dny, uplynuly od té nehody v hodině lektvarů. Těch osmačtyřicet hodin mu připadalo jako tisíc let.
Došlo mu, že tím, že zůstane v posteli, absolutně nic nevyřeší. Odhodil přikrývky, jelikož už nebyl ochoten dále snášet jejich kontakt s nahou pokožkou. Teď už pro něj nebylo záhadou, proč Hermiona upřednostňovala spaní v noční košili. A on se k tomu postaví stejně. Nezáleží na tom, že se kolem něj bude pokrývka omotávat a bude ho to budit. Pořád lepší než vzrušující dotek čerstvě vyprané svěží bavlny. Mohl také přesvědčit domácí skřítky, aby postel nepřevlékali tak často. Něco mu však napovídalo, že takováhle žádost by neunikla pozornosti.
Když se konečně vysoukal z postele, zachvěl se ranním chladem. Došel k oknu a roztáhl těžké závěsy. V téhle výšce byla naděje, že ho nikdo neuvidí. On nicméně mohl vidět sám sebe v ranním světle celkem jasně.
Stále se vyhýbal pohledu na tělo, které teď obýval. Jenomže po předchozí noci… po zábavě uplynulé noci… cítil, že padlo i poslední tabu. Nakonec se přece jen na svůj odraz ve skle podíval.
Byla hubená, možná až příliš, pomyslel si kriticky. Příliš často trávila čas v knihovně místo toho, aby se šla najíst. Ať to bylo jakkoliv, nemohl popřít, že se z ní stávala žena. Z něj se stávala a stane žena, jestli nenajdou způsob, jak z toho ven. Snape se odvrátil od okna a toho nemilosrdného světla. Chtěl se tím vyhnout jak depresi, tak průzkumu vlastního těla. Díky tomu později zmíněnému se necítil příjemně. Vzrušení nebyla obvyklá reakce při pohledu na své tělo. Když na to přijde, obvykle ani takhle nereagoval, když pohlédl na Hermionu nebo na kohokoliv jiného. Naučil se tuhle stránku svého života potlačit.
Sprcha, potřeboval sprchu. Potřeboval ze sebe smýt připomínku toho, co dělal v průběhu noci. Také si musel umýt vlasy. Hermiona by zuřila, kdyby chodil další den s neumytými vlasy.
Koupelna už mu připadala mnohem známější. Dokonce i když u poloviny věcí nevěděl, k čemu slouží. Pustil se do opatrného průzkumu. Měl chuť jednoduše popadnout kousek mýdla, který ležel na umyvadle. Byl si však dobře vědom toho, že všechny ty věci tady nejdou bezdůvodně. Jako by slyšel Hermionu. Právě teď vůbec netoužil po její přednášce.
A pokud k sobě měl být upřímný, tohle tělo bylo daleko zábavnější než to jeho. Tím pádem i péče o ně byla v jistém směru odměnou.
Zaplašil všechny dotěrné myšlenky, které mu nedaly pokoj. Temnota noci byla jedna věc, člověk si toho více dovolil a bylo jednodušší své chování omluvit. Denní světlo bylo něco zcela jiného. Došlo na požadované přiznání, a to, že se vzdal rozkoši.
Snape stál uprostřed koupelny a rozhlížel se kolem sebe. Přemýšlel, jak zvládnout následující úkol co nejlépe a přitom se vyhnout pohledu do zrcadla. Lahvičky na okraji vany napovídaly, že jsou na svém obvyklém místě a že mezi nimi najde to, co Hermiona používá.
O pět minut později seděl Snape na okraji vany, zděšený a fascinovaný zároveň. Ta naprostá rozmanitost byla zarážející. Tři druhy šampónů, pak něco, na čem byl nápis kondicionér. Když si přečetl informace na etiketě, předpokládal, že je to nutné na zkrocení vln, které se mu rozpustile rozlévaly po zádech. Dále tu byl sprchový gel, dosud nejlépe popsaná lahvička. A opět jich tu bylo několik. Podle vůně si vybral šampón, kondicionér a sprchový gel. Použít čich byla ta nejlepší cesta, kterou mohl zvolit.
Všechny přípravky si následně prohlédl mnohem podrobněji. Zvláště jejich složení. Byla to pouhá zvědavost, opravdu. Chtěl jen vědět, jaký druh přísad Mudlové používají. Zvědavost vystřídalo poděšené okouzlení. V žádné lahvi nebylo nic přírodního. Dokonce, ani když přeložil ty zvláštní názvy do jejich mnohem známějších ekvivalentů. Došlo mu, čeho chtěli dosáhnout. Existovala však mnohem jednodušší cesta, také méně nebezpečná. Bylo mnoho způsobů, jak dosáhnout stejného výsledku, a to i bez použití magie. Pokud by přidal kouzla, přípravky by byly mnohem účinnější, ale nebylo to nezbytně nutné.
Opravdu by si o tom s Hermionou měl promluvit. Nemohla by proti používání takových věcí nic namítat, ale stejně z toho nebyl nijak zvlášť nadšený. Pro tentokrát se s tím snad nějak vyrovná. Byl by nesmírně vděčný za vůni, kterou výrobci použili, kdyby byli nepoužili tak otřesné přísady. Žádná vůně nebyla potřeba…
Snape se ztratil v horké páře z bradavické nevyčerpatelné zásoby. Dokonce i tak vysoko ve věži byl tlak dostatečný. Ospalost ho pomalu opouštěla, zatímco kolem něj narůstal mlžný opar.
Koupání bylo velmi zajímavé. Počínal si však rychle a ne příliš jemně, aby se vyhnul vzrušení minulé noci. Zabralo mu docela dost času, než si umyl vlasy, ačkoliv pracovat s kondicionérem bylo interesantní. Uhladil vlasy a upravil je do ovladatelné podoby.
Nakonec, zrůžovělý horkem, vystoupil z koupele a rozhlédl se po ručníku. Na stoličce, která stála nedaleko, jich bylo několik. Hrábl po tom největším, který byl ve spodu, takže ty ostatní spadly na zem a okamžitě do sebe začaly vsakovat vodu, která byla na několika místech rozlitá po podlaze.
Obtočil si ručník kolem sebe, další použil na vlasy. Díky zamlženému zrcadlu na sebe neviděl, což bylo jen dobře. Zřejmě bude nějakou dobu trvat, než mu ta záplava, která mu teď spadala přes ramena až na záda, uschne.
Co dál by měl udělat?
Sáhl po kartáčku na zuby. Při čištění zubů si na sebe dovolil letmý pohled do zrcadla. Výraz, který tam spatřil, ho donutil odvrátit zrak. Vědomí toho, že má jiné tělo, bylo už tak dost těžké. Vidět však naprosto cizí tvář bylo mnohem těžší. Ačkoliv, daleko horší by však bylo, kdyby viděl svoji tvář na Hermionině těle.
Pasta s příchutí máty chutnala divně. Proto radši ani nechtěl znát její složení.
Opravdu by si měl s Hermionou na tohle téma promluvit. Copak se v hodinách lektvarů nic nenaučila? Byl překvapen zjištěním, že si nevyrobila vlastní čistící lektvary a pasty. Vše, co k tomu potřebovala vědět, už dávno znala. Své znalosti by měla být schopna aplikovat v praxi, jak napovídaly její studijní výsledky v jeho hodinách. Ostatně, i v bylinkářství.
Když byl nakonec suchý, rozhodl se čelit další dnešní výzvě - oblečení. Dnes se nemohl uchýlit k bezpečí školní uniformy. Stál před prádelníkem v ručníku a bosý a zlověstně pohlížel na oblečení uvnitř.
Krátké sukně. Ne. To absolutně nepřicházelo v úvahu. O víkendech je viděl Hermionu nosit. Když se o tom přinutil uvažovat, hodily se k ní. Na tom však teď nezáleželo. Nehodlal nosit sukně téhle délky. Kdyby byly součástí uniformy, bylo by to něco jiného. V tom případě by se mohl schovat pod hábit.
Nakonec se rozhodl pro džíny, mudlovský vynález, který obzvláště mladí kouzelníci přijali s nadšením.
S plnou náručí čistého oblečení a spodního prádla se vydal k posteli. Spodní prádlo byla další výzva. Podprsenku musel vynalézt masochista. Buď to, nebo byly všechny ženy, včetně Hermiony, s gumy a tudíž si ji uměly zapnout na zádech bez toho, aniž by viděly, co dělají.
Oblečený už byl, teď ještě zbývalo něco udělat s vlasy. To mu vrtalo hlavou už od rána. Snape neměl pražádnou chuť se obtěžovat s jejich sušením. Jednoduše je stáhne dozadu a nechá je uschnout. Na nočník stolku bylo několik stuh. Vše, co potřeboval, byla jedna z nich.
Vskutku, vše, co potřeboval, byla jen jedna z nich. Jedna ztuha a pořádná dávka trpělivosti. Hřeben razící si cestu nepoddajnými vlasy byla tajívaná, ale dost bolestivá zkušenost. Vlasy byly po celé délce neuvěřitelně zacuchané. Kondicionér zcela evidentně svou práci nedělal nejlépe. Nebyl si jistý, jestli si za to, že s tím musí denně bojovat, od něj Hermiona zaslouží obdiv nebo jestli má pochybovat o její inteligenci, že pomocí kouzel dosud nenašla žádné efektivnější řešení. A on, dokud mu to s hůlkou nepůjde lépe, bude muset podstupovat stejné trápení.
Nakonec - nakonec! - byl přece jen připravený sejít dolů na snídani. Pohlédl na sebe a naposledy se zkontroloval. Snažil se představit si, jak bude Hermiona reagovat. Byl vysprchovaný, oblečený a měl umyté vlasy. Šaty byly neformálního rázu, jelikož byla sobot a nebylo vyučování. Neformálnost oblečení byla studentům dovolena i když on sám s tím nikdy nesouhlasil.
Zamumlal směrem ke Křivonožkovi slova na rozloučenou. Napadlo ho, jestli od něj náhodou neočekává, aby ho nakrmil. Kocour však dělal to samé, co po celé dva předchozí dny - nic, prostě ho ignoroval. Zdálo se, že nechce být obtěžován. Patrně si něco k snědku obstará sám, nebo si něco vyžebrá v kuchyni od skřítků.
Po snídani byl Snape nucen čelit dalšímu nátlaku ze strany Harryho a Rona.
"No tak, Hermiono. Nemůžeš se tu takhle zahrabat navždy! Za chvíli budeš jako Binns! Budeš tady strašit, nebudeš schopná odejít!"
Harry se odvrátil. Ale ještě dříve, než to udělal, si Snape všiml dramatického výrazu na jeho tváři. Měl zřejmě daleko větší smysl pro humor, než mu Snape přisuzoval. Ron byl ve svém chování mnohem více předvídatelný.
"No ták, Hermiono," zamumlal. "Bez tebe to nebude ono. Knihovna tu na tebe počká."
"Potřebuji pracovat a nechci nikam jít," poznamenal Snape tvrdohlavě. "Fakt, že vy necítíte potřebu studovat, neznamená, že já se na to taky vykašlu a budu skákat, jak vy pískáte. Jděte samy."
Trefit se do správné polohy Hermionina hlasu bylo stále snazší. Oba jen pokrčili rameny a poté se Harry zeptal, jestli nechce něco přinést z Prasinek. Snape zavrtěl hlavou a otočil se k Levanduli a Parvati.
Jelikož od nich očekával to samé, byl překvapený, když pouze kývly a následovaly oba mladíky k východu ze společenské místnosti. Trochu zmateně je provázel pohledem. Společenská místnost se pomalu vyprazdňovala, jak odcházeli všichni ti, který mohli navštívit Prasinky. Snape se také zvedl a zamířil do knihovny. Díky Hermioně pak strávil zbytek dopoledne procházením sekce s omezeným přístupem a hledal známé variace na mnoholičný lektvar.
Jelikož bylo spoustu studentů mimo Bradavice, oběd proběhl v klidu. Hermiona se většinou bavila jen s Harrym a Ronem a tak se s ní teď do hovoru nikdo nepustil. Snape přemítal, jestli by měl něco říct. Spokojil se však se zíráním do vlastního talíře s obědem.
V době, kdy mířil do sklepení, už ho zase bolela hlava. Ta bolest byla dvakrát horší než v noci.
Vlastní hlas ho vybídl, aby vstoupil. To mu stačilo k tomu, aby prošel dveřmi a zhroutil se na nejbližší židli.
"Co dělám špatně?" zeptal se bez okolků. "Něco není v pořádku. Kromě Harryho a Rona se se mnou nikdo nebaví. Nikdo jiný se neodvažuje mě oslovit. Pokud máme uspět, budete mi muset pomoct nebo by se mohlo stát, že se o tom někdo zmínil před nesprávnou osobou. Co mám dělat, abych se zapojil do hovoru ve společenské místnosti nebo při obědě?"
Hermiona na něj zpříma pohlédla.
"Nic. Vítejte v mém životě, profesore Snape."

KONEC

Následující kapitola-->

<--Předchozí kapitola


Zpět


Komentáře: