Oheň a růže - kapitola devátá
NECH TĚLO, ABY TI ZKAZILO DEN
Páteční den nakonec dospěl ke svému závěru. Dveře se za ní se zaklapnutím zavřely. Hermiona v ruce stále svírala své domácí úkoly. Zavřela oči a opřela se o dveře. Hlavou spočinula na tmavém dřevě. Co vlastně udělala tak špatného, že si zasloužila tohle, zeptala se sama sebe upřímně. Kdyby si byla jistá, že ji Bůh poslouchá, zbytek svého života by strávila pokáním. Opravdu. Udělala by cokoliv, aby získala své tělo a svůj život zpět.
Poslední dva dny ji ovládal strach, adrenalin a jednoduchá potřeba vše zvládnout. Teď potřebovala alespoň na chvíli uniknout a vše si v klidu probrat. Otevřela oči a kouzlem v místnosti rozsvítila. Opět se ocitla sama v soukromých komnatách profesora Snapea.
Ne, opravila se, ve svých komnatách. Její životní prostor pro následujících šest měsíců. Včera večer a dnes ráno se jimi pohybovala tak rychle, jak jen to bylo možné, a snažila se vnímat věci kolem sebe co nejméně. Jen natolik, aby přes něco neupadla. Nějakou představu si udělala a ve skrytu duše doufala, že bližší seznamování nebude nutné.
Asi toho chtěla příliš.
Cítila Snapeovu přítomnost stejně silně, jako minulého večera. I když tu ten muž nebyl, jeho duch tu přetrvával. Jako by slyšela jeho ledový hlas, který jí upozorňoval na to, aby se ničeho nedotýkala a nic nerozbila. Bezděky narovnala ramena.
Jestliže tu mám žít, musím přece vědět, co tu je. Začala tedy s mnohem podrobnější prohlídkou.
Místnost byla přesně tak velká, jaká se jí zdála být už na první pohled. U protější strany stála dvě kožená křesla a pohovka dlouhá natolik, že by si na ní mohla pohodně lehnout, aniž by se krčila. To vše bylo rozestavěno kolem krbu. Nebylo to však otevřené ohniště, ale uzavřený prostor. Geniální způsob jak předejít nechtěným návštěvám, pomyslela si. Jedna dlouhá stěna byla narušena dvěma okny, která sahala od podlahy až skoro ke stropu. Ve svých úvahách se radši nevhodností řešení nezabývala. Mezi okny stál dlouhý nízký prádelník. V rohu byl obrovský stůl s masivními židlemi. Zbytek stěny byl schovaný za knihovnou, která byla plná nejrůznějších knih a svitků pergamenů. Hermiona se cítila jako dítě ztracené v obchodě se sladkostmi. Alchymie, lektvary, léčitelství, filozofie, psychologie, anatomie, fyzika, chemie, bylinkářství… Nemělo to konce. Byla tu i mudlovská literatura - Dickens, Shakespeare, dále nějaké biografie, historie, antropologie, … Zdálo se, že ona není jediná, kdo je schopen přečíst vše, co se jí dostane pod ruku.
Odtrhla zrak od polic a pokračovala v prohlídce. Stěny byly, překvapivě, vymalovány odstíny meruňkové barvy. Po pravdě, celý pokoj byl nečekaně teplý, uvědomila si. Kombinace lakovaného ořechového nábytku, tlustých koberců v odstínu mědi a bronzu a tmavě hnědé kůže vytvářela nepopiratelně mužnou a zároveň zvláštně přitažlivou atmosféru.
Vše působilo pohodlně, ale také tak trochu neuspořádaně. Snape sám vždy působil dojmem až chorobně pořádkumilovného člověka. Pouze jeho vzhled mohl být do jisté míry s tímhle zdáním v rozporu.
Jeho komnaty byly útulné, v nejlepším slova smyslu. A co víc, ne všude byly knihy a papíry. Zabrána byla pouze jedna z židlí u stolu. Hromádka knih rovněž ležela u krbu - další dobrý důvod pro zástěnu. Bylo vidět, že knihy byly hojně používané. Nesloužily jen jako dekorace, o čemž svědčil fakt, že jedno z křídel knihovny nebylo řádně dovřené. Stejně jako knihy, i ostatní předměty tvořily zajímavou směs. Skleněné lahvičky různé velikosti, zvláštní měděné nástroje ne nepodobné staré mudlovské vědecké výbavě.
S úžasem si uvědomila, že jí jeho pokoj připomíná Brumbálovu pracovnu.
Jak neobvyklé.
Zaplašila tu myšlenku a přešla k jednomu z oken. Po stranách vysely tlusté závěsy. Nebylo pochyb, že naposledy je roztahoval on sám. Pohlédla ven. Slunce zapadlo už před hezkou chvílí a vzdálené kopce slabě omývalo měsíční světlo. Když se podívala dolů, rozeznala svažující se cestu. Byla docela dobře osvětlená, protože zdi hradu na téhle straně přecházely ve strmý svah, na který štědře dopadal měsíční svit. Tím, že se uvnitř svítilo a venku byla tma, se z okna stalo zrcadlo. Před ní stála vysoká postava profesora Snapea. S náhlou rozhodností chňapla po jemné látce a jedním trhnutím závěsy zatáhla, čímž sklo skryla. Ten obraz byl dočasně zapovězen.
Hermiona se rozhlédla po něčem, co by jí zabránilo zabývat se sama sebou. Našla trochu volného místa, kam položila pergameny plné stěží rozluštitelného písma, které mělo být jejími poznámkami z přeměňování. Napadlo ji, že by si pro sebe měla udělat nějaký prostor, aby se její věci nemíchaly s těmi Snapeovými. Po chvilce uvažování se však rozhodla, že si o tom při příštím setkání nejprve se Snapem promluví. Nechtěla vidět, jak by se Snape tvářil, kdyby mu ztratila něco důležitého.
Další věc, kterou musela přehodnotit. Žít život někoho jiného bylo peklo, bylo to mnohem složitější, než se zdálo.
Nakonec, neschopná odolat pokušení, se přiblížila ke knihovně a pozorně začala prozkoumávat obsah.
Kdyby se dali lidé posuzovat pouze dle vybavení své knihovny, Hermionu napadlo, že by měl mudlovské psychiatr se Snapeovou analýzou zřejmě značné problémy. Nebyla tu snad jediná kniha, kterou by Snape nepřečetl. A zastoupeny tu byly snad všechny žánry a obory. Nezdálo se však, opravila samu sebe, že by četl romantickou literaturu. Což bylo bez pochyby pozitivní zjištění. Nedokázala si představit Snapea začteného do Jihu proti severu, nebo jak čte některý z příběhů Barbary Cartlandové.
Všimla si i několika odborných knih, které pojednávaly o pravidlech a taktice famfrpálu. S úlevou však zjistila, že se zde nevyskytují žádné knihy, které by naznačovaly, že je Snape oddaným fanouškem některého z famfrpálových mužstev.
Nechala romantiku romantikou a sport sportem a udělala krok vzad. Jeho knihovna byla opravdu rozsáhlá. Otevřela skleněná dvířka a lehce prsty přejela přes hřbety několika knih. Pro Hermionu byly knihy srdeční záležitostí. Měly pro ni hodnotu jako takové, necenila si pouze informací v nich obsažených. Mudlovská archeologie měla své místo vedle kouzelnické historie. Čínská alchymie byla umístěna vedle imunologie a virologie. Stendhal dělal společnost Camusovi. Sartre balancoval na Schroedingerovi a Kierkegaardovi.
Krb byl teplý, židle pohodlné - musela si přiznat, že mohla dopadnout daleko hůře.
O chvíli později si uvědomila, že díky nahromaděnému stresu a vyčerpání, už déle nedokáže udržet oči otevřené. Neochotně se přinutila opustit knihovnu plnou pokladů a zamířila do postele. Ložnice byla stejně přívětivá jako druhý pokoj. Na podlaze ležely teplé koberce, oheň kryla další zástěna, po místnosti byl rozestavěný jednoduchý dřevěný nábytek a celému pokoji vévodila obrovská postel. Funkcionalistické, ale ne přísně.
Neočekávaná stránka nepřístupného jízlivého muže. Jenom koupelna, zdá se, byla odrazem jeho strohosti.
Byla však příliš unavená na to, aby se tím teď zabývala podrobněji. Znovu se svlékla do spodního prádla a aniž by o tom přemýšlela, skočila pod přikrývky. Tuto noc se okamžitě ponořila do hlubokého a milosrdného spánku beze snů.
Příštího rána se Hermiona postupně probouzela do šera s vědomím, že je sobotní ráno a není nic, co by nesneslo odkladu. Lenivě se otočila na bok. Něco nepříjemně tvrdého narazilo do jejího stehna.
Zatraceně, pomyslela si ospale, opět jsem musela usnout s knihou v posteli. Aniž by otevřela oči, sáhla pod deku a hrábla po knize, která jí obtěžovala. Její ruka však sevřela něco horkého, což v jejím břiše vyvolalo ostré a velmi příjemné zachvění. Hermiona byla okamžitě tak probuzená jako snad ještě nikdy ve svém životě. V mžiku se posadila a zděšeně zírala na své ruce, jako na něco, co absolutně v ničem nekorespondovalo s jejím tělem.
Bože. Ó Bože. Ó dobrý Bože.
Ty ruce nebyly její. Dozajista to nebyly její…
Zoufale se snažila zklidnit dech. Zase byla schopna uvažovat. Konečně si vzpomněla. Zavřela oči a nahlas zasténala. Bylo to jiné než včera ráno. Spala jinde než předchozího dne.
Tohle nebylo fér.
Tlak v podbřišku se znovu přihlásil, což znamenalo, že bude muset najít způsob, jak se s tím vypořádat. Musí tomu problému čelit, prolétlo jí hlavou. Napadly jí jen dva způsoby, jak z toho ven. Studená sprcha nebo … přímá akce. Řešení číslo dvě zavrhla téměř okamžitě.
Pak ji tedy čeká studená sprcha.
Opatrně se vymotala z přikrývek a zamířila do koupelny. Díky tuhosti mezi jejími stehny se jí nešlo zrovna dvakrát nejlépe. Nemluvě o… pochybném… neklidu, který způsobovala látka spodního prádla dorážející na citlivou pokožku. Zaťala zuby a pustila sprchu. Vodu nechala odtékat tak dlouho, dokud nebyla dostatečně studená. Přesně tohle potřebovala, pomyslela si spokojeně. Je čas na sprchu. Musíš se umýt, i když Snape vlastně ještě nesmrdí. Což znamenalo…
Prsty opatrně zatáhla za gumu trenek a stáhla je přes boky. Snažila se soustředit pohled na stěnu sprchy a udržet rovnováhu na jedné noze. Jakmile se kus oděvu dotkl země, zhluboka se nadechla a vstoupila do proudu tekoucí vody. Zalapala po dechu. Otočila se, takže voda dopadala zepředu na její trup. Mysl soustředila na věci, které jí připadaly naprosto nepřitažlivé - hodiny věštění, žabák Trevor, Argus Filch, … Ten neznámý pocit ve slabinách naštěstí zmizel a ona mohla dýchat normálně. Problém byl vyřešen. Teď může přemýšlet o očistě. Zběžný průzkum vybavení sprchy neodhalil nic. Nečekala, že najde Jemný mycí krém pro kouzelníky s výtažky heřmánku, jako by očekávala u Zlatoslava Lockharta. Něčím se však mýt musel. Díky incidentu s břitvou věděla, že v koupelně nic jiného není. Rozhlédla se kolem sebe znovu, tentokrát pečlivěji. Objevilo se vystřízlivění, které posléze vystřídala deprivace.
V rohu sprchy nakonec přece jen něco našla. Byla to kostka čtyři palce dlouhá, dva široká a palec a půl vysoká. Byla zelená. Vzala ji do ruky a podezíravě k ní přičichla. Vzhledem i vůní připomínala domácí mýdlo, které její matka používala k odstraňování skvrn nejrůznějšího druhu z jakéhokoliv materiálu.
S tímhle se má umýt? Včetně vlasů? Žádný div, že vypadal tak jak vypadal. Doufala, že on šampon v její koupelně našel.
Částečně bude pořád osmnáctiletá dívka. A ta byla právě teď naprosto zděšená.
V tuhle chvíli však neviděla jinou možnost. Neochotně začala mydlit svoji hruď, stále pobouřená nedostatkem zájmu, který věnoval své osobě. Párkrát po sobě přejela dlaněmi pokrytými mýdlem po prsou, než si uvědomila, že vlastně myslí Snapea. Uvnitř ní se rozhořel plamen zvědavosti. Ne, že by nikdy nepřemýšlela o tom, jak Snape vypadá pod tím kabátcem, který pořád nosil... Tohle bylo poprvé, co mohla osobně prozkoumat dospělé mužské tělo pěkně zblízka. Byla přece z Nebelvíru. Nebelvírští se vždy k výzvám stavěli čelem. Přidala teplou vodu a začala si více všímat toho, co dělá.
Přiznala si, že tělo pod jejíma rukama není vůbec nepříjemné. Hruď byla svalnatá, jen s pár chloupky. Břicho bylo ploché a pevné, a to i přesto, kolik jídla byl evidentně schopen sníst. Jeho metabolismus mu očividně dovolil vydatně jíst, aniž by přibíral na váze. Vsadila by se, že netuší, jak šťastným je člověkem. Cestou níž narazila její ruka na hrubší ochlupení. Zarazila se. Na tohle ještě nebyla připravená. Rozhodla se tuhle část těla vynechat a přesunula se na nohy. Byly dlouhé a moc pěkně tvarované. Namydlila kolena a pokračovala přes chlupatá lýtka až ke kotníkům. Chodidla byla rovná a překvapivě velmi elegantní.
Nechala vodu, aby spláchla její tělo i vlasy. Měla však své výhrady vůči účinnosti použitého mýdla a šamponu.
Zavřela vodu a vystoupila ze sprchy. Sáhla po obrovském ručníku a utřela se do sucha. Už se cítila mnohem lépe. Rozhlédla se po místnosti a snažila se najít župan.
Povzdechla si nad jeho evidentní absencí. Předpokládala, že takovéhle zásadní věci mu chybět nebudou. Bylo zřejmé, že Snapeovi jeho nahota nedělá žádnou hlavu. No, pomyslela si škodolibě, teď je tu někdo, komu to není jedno. Rezignovaně si omotala ručník kolem boků a vydala se na toaletu. Už věděla, co znamená ten zvláštní tlak v podbřišku, a také to, co s tím. Zírajíc na porcelán uvažovala, jestli by to měla zkusit ve stoje.
Hmmm. Všechno pěkně popořadě.
Posadila se, přičemž ručník držela diskrétně stranou. Její další cesta vedla k umyvadlu. Když si opláchla tvář, uvědomila si, že se bude muset znovu oholit.
Tentokrát jí to netrvalo tak dlouho, dokonce zranění bylo méně. Nebylo pochyb, že časem to bude ještě lepší. Byla na cestě do ložnice, aby se s pomocí hůlky zbavila řezných ran, když tu pohledem zavadila o svoji postavu v zrcadle. Zaváhala. Musela si přece zvyknout na své nové tělo. Nemohla ve sprše pohled odvracet do nekonečna.
Zastavila se a zpříma se na sebe zahleděla do zrcadla.
Tvář a vlasy jí byly tolik známé, i když byly černé prameny ještě trochu vlhké a splývaly ve vlnách podél tváře. Na několika místech krvácela. Byl bledý, velmi bledý. Tělo však vypadalo stejně a bylo stejně hubené, jak jí pod sprchou napověděly její ruce. Zvedla ruku a prsty pomalu přejela přes prsní svaly a obdivovala šíři ramen, která byla daleko zjevnější než při předchozích dotecích. Natáhla paže, zaťala ruce v pěst a pozorovala napnuté svaly. Paže byly silné, pokryté jen nepatrným množstvím jemných chloupků. Otočila je hřbetem dolů, čímž odkryla zranitelnou kůži vnitřního předloktí. Na levém předloktí se jasně rýsovalo Znamení zla, lebka s hadem. Zírala na ně, neschopná odvrátit pohled. V náhlém popudu se toho dotkla druhou rukou. Jemně, velmi jemně, se toho dotkla. Na kůži nebylo nic cítit. Byla stejně teplá a jemná, jako na zbytku ruky. Nevěděla, co čekala. Možná chlad, hrubou kůži. Myslela si, že to na dotek bude jako jizva. Bylo to však hladké. Přejela prstem po načrtnutých konturách. Nebylo to nic víc než ošklivé tetování. Vnímal to stejně jako ona? Možná, že to mnohem více poznamenalo jeho duši než tělo.
Nějak si samu sebe nedokázala představit, jak se ho na to ptá.
Zvedla ruku k hrudi a pokračovala přes břicho. Tam, kde začínal ručník, se zarazila. Trochu natočila hlavu, takže mohla vidět záda. Byla to velká plocha hladké světlé kůže, pod níž se jemně rýsovaly pevné svaly. Napjala ruku, což způsobilo, že zřetelně vynikla lopatka. Svaly nebyly nápadné, ale byly. Ručník zakrýval spodní polovinu těla.
To, co mohla vidět, nebylo vůbec špatné, pomyslela si s údivem. Vůbec to nebylo špatné.
"Jste samé překvapení, pane profesore," zamumlala nepřítomně. Po chvilce si uvědomila, že její slova nemají žádnou odezvu. S úlevou jí došlo, že to zrcadlo musí být mudlovské výroby. V tuhle chvíli neměla náladu poslouchat názory přemoudřelého zrcadla.
Její ruka zakroužila kolem okraje ručníku. Nemůže přece zavírat oči pokaždé, když bude potřebovat na záchod nebo se bude chtít vysprchovat. Navíc si pamatovala na jistá doporučení ohledně hygieny, která našla v knize svých rodičů o lidském těle. Neměla žádnou chuť v budoucnosti vysvětlovat madam Pomfreyové a tím méně samotnému Snapeovi, jak došlo k infekci. Věc by byla o to choulostivější, kdyby nebyl obřezaný. A to se nedozví, dokud se nepodívá.
To rozhodlo. Zdraví bylo důležitější než její stydlivost. Zdraví ospravedlnilo její pohled. Nemělo to nic společného s lehkou vzrušující zvědavostí. Absolutně, absolutně ne. Ani náhodou.
Zahákla prsty za okraj ručníku stáhla ho ze svého těla.
Pozadí bylo stejně bledé jako zbytek těla. Půlky byly pevné, jako vytesané z kamene, vyklenuté přes pánevní kosti. Pomalu se otáčela a sledovala kůži vlnící se po ostře řezaných křivkách. Trochu jí vyschlo v ústech. Cítila napětí, které se objevilo v jejích slabinách.
Dívala se na profesora Snapea? Nebo na sebe? Na to neexistovala jednoznačná odpověď.
Velmi pomalu dokončila pohyb a pohlédla na sebe do zrcadla. Z hnízda černých chloupků na ni vykukoval bledý penis. Hermiona v žádném případě nebyla odporníkem na mužské vybavení. Tak, jak tam tak visel dolů spolu s o něco tmavším šourkem na pozadí, nebyl vůbec nepříjemný na pohled. Natáhla ruku a opatrně se dotkla svého penisu, jako by čekala, že se spálí. Kůže pod jejími prsty byla sametově hebká. Ten dotek lehký jako pírko způsobil zajiskření potěšení v jejích slabinách. Dotkla se znovu a další osten vzrušení projel jejím podbřiškem. Cítila, jak sebou penis v její ruce zaškubal. Tlak, který cítila, zesílil. Bylo to nepohodlné a neznámé, ale ne nevítané.
Věděla, že by s tím měla přestat. Ale když ono to bylo tak dobré. A ona vždycky chtěla zjistit, jak se při tom cítí muži. A… a…
Její ruka jemně hladila celou délku hedvábného orgánu, zkoumala a objevovala, vědoma si toho, co její počínání způsobí. Když pohlédla dolů, mohla vidět, jak kůže ztmavla díky zvýšenému proudění krve. Štíhlé prsty obtočila kolem obvodu penisu a začala jimi pohybovat nahoru a dolů. Nejdřív váhavě, pak čím dál odvážněji. Nechala se vést svými pocity, které jí napovídaly, co je dobré a co ještě lepší. Díky chybějící lubrikaci se dlaň o kůži penisu nepříjemně třela. Aby tomu nechtěnému tření zabránila, použila vlastní sliny.
Zavřela oči a nechala se vést jen citem. Její podvědomí se ponořilo do naléhavosti přirazit proti své ruce. Palcem instinktivně přejela po naběhlé špičce. Nebyla schopna potlačit zasténání. Někdy v průběhu začaly její nohy slábnout, takže skončila na kolenou. Její pohyby se zrychlovaly. Druhou rukou zabloudila mezi nohy a laskala šourek, což její potěšení ještě vystupňovalo. Všimla si, že ze špičky penisu uniklo trochu tekutiny. Setřela ji, takže teď její ruka po tvrdém orgánu klouzala ještě snadněji. Zrychlila pohyby, které tím získaly na intenzitě.
Bylo to dobré. Bylo to moc dobré. Opravdu, opravdu mimořádně, neuvěřitelně dobré. Ach ano. Ano. Anoanoanoanoanoano.
Ó Bože!
O chvíli později si Hermiona uvědomila, že klečí nahá ve Snapeově koupelně. Byla uzardělá a těžce oddechovala díky dozvukům intenzivního uvolnění. Na zemi před ní byly cákance krémové konzistence. Třesoucími se prsty se jich dotkla. Bylo to horké a trochu lepkavé.
Tak tohle bylo jiné, prolétlo jí hlavou. Alespoň teď věděla, že nebyl obřezaný.
Napadlo ji, jestli by se její počínání dalo posuzovat za zneužití učitele.
KONEC
Následující kapitola-->
<--Předchozí kapitola
Zpět
Komentáře: