Oheň a růže - kapitola čtrnáctá
JOGURT A TŘEŠŇOVÁ KŮRA
Říjen se nachýlil ke svému konci. Z okna svého pokoje mohl Snape pozorovat Zapovězený les tonoucí v šeru a za ním vršky vypínající se k obloze. Už teď na jejich vrcholcích ležel příslib sněhu v údolí. Vzduch začínal být chladný a on pochopil, proč se v prádelníku za ostatními věcmi schovává to množství teplých punčocháčů a kolekce vlněných svetrů.
Hermiona. Cvičil se v používání jejího jména, jelikož na to nebyl zvyklý. Její žádost vlastně nebyla tak neopodstatněná. Moc dobře to chápal. Kdy ho naposledy někdo, kromě Brumbála, oslovil Severusi? Snape potřásl hlavou a sklouzl ze sedátka u okna, ze kterého vyhlížel ven. Se zimním počasím přišla i jeho melancholická nálada. Tenhle rok mu však nebyl dopřán ten luxus, aby se jí poddal.
Zaklepání na dveře se v tom tichu ozvalo nezvykle hlasitě. Snape se otočil směrem ke zdroji zvuku a uvažoval, kdo ho teď může rušit. Kluci většinou čekali dole a takhle ho nepřepadávali. Hermiona se očividně - díky bohu za to - před nějakým časem ujistila, že chápou, že k ní nemohou vtrhnout v jakoukoliv denní či noční dobu bez pozvání.
Místo toho, aby návštěvu pozval dál, přešel přes místnost ke dveřím a sám je otevřel. Ale jenom natolik, aby se podíval, kdo si ho dovoluje obtěžovat po sobotním obědě. Myslel si, že po návratu z Velké síně dal všem jasně najevo, že nemá náladu na společnost… ale asi ne dost jasně. Navíc se v brzké době chystal vypravit do sklepení, jelikož potřeboval dokončit jeden z experimentů, který by mohl odhalit, co to ten zatracený kluk do toho mnoholičného lektvaru vlastně přidal. Měsíc sbírání zkušeností ho naučil, že svoje záměry musí dávat jasně najevo, aby se vyhnul otázkám. A také aby zabránil protestům buď z Ronovy strany nebo ze strany kohokoliv jiného, že je pořád zabraný do nějaké práce. Jelikož byla Hermiona primuska, bylo to mnohem jednodušší, protože jako taková měla spoustu povinností. Naštěstí její mužský protějšek byl letos z Havraspáru, jinak by Snape nebyl schopný přesvědčit své spolužáky o tom, že jeho povinnosti jsou až tak časově náročné.
Plnění povinností primusky bylo celkem obtížné. Nebylo to tak strašné, jak slyšel, ale čas od času dost nepříjemné. Z nějakého důvodu si učitelé mysleli, že on - vlastně Hermiona - by mohl být dobrým rádcem nebo zpovědníkem pro mladší dívky. Vždycky věděl, že primuska vystupuje v roli poradce, když někdo cítil, že je pro něj vhodnější osobou než profesor. Nikdy neměl důvod poslat dívku ze Zmijozelu k primusce. A nebylo to tím, že sama primuska patřila k jiné koleji. Rovněž nevěděl, jak často tak činí ostatní učitelé. Náhle mu však vytanula na mysli vzpomínka na jednu osůbku. Třetí ročník, Zmijozel. Ani si nepamatoval její jméno. Přišla dobrovolně, což bylo samo o sobě dost zvláštní, ale on do dodnes nevěděl proč. To byla další záhada.
Naštěstí to nebyla ona. Naneštěstí to byly nebelvírské barbíny. Alespoň tak je označovala Hermiona. Čišela z toho nechuť. Nebyl si tak docela jistý, co ta urážka znamená. Levandule Brownová a Parvati Patilová, následovnice Trelawneyové. To samo o sobě bohatě stačilo, aby u něj klesly v ceně. Někdy během léta, podle toho, co mu řekla Hermiona, dospěly k názoru, že tenhle rok je tím rokem, kdy Hermiona rozvine svůj plný potenciál. Jejich pojetí této hranice se však týkalo umění zaujmout opačné pohlaví, ne duševního rozvoje.
"Levandule, Parvati. Co pro vás mohu udělat?" Stále neotevřel dveře víc, než bylo nutné, ve víře, že je tím odradí. Obě se široce usmívaly a nezdálo se, že by od svého záměru hodlaly ustoupit.
"Hermiono," začala Levandule udýchaně, "chtěly bychom se tě zeptat…"
"… cos udělala se svými vlasy. A s pletí!" dokončila za ní Parvati, lapajíc po dechu stejně jako Levandule.
Snapeova tvář zůstala bezvýrazná, strachem se mu však sevřel žaludek a celý se napjal. Copak ony si všimly něčeho pro Hermionu netypického?
"Co tím myslíte?" zeptal se a přemýšlel, o čem to ty dvě vlastně mluví. Pátral v paměti, ale nevybavil si, že by ráno v zrcadle viděl něco nepatřičného. Ani Hermiona nic neříkala, když se míjeli na obědě. Kdyby bylo něco v nepořádku, určitě by se o tom zmínila.
"Vypadá to skvěle!" vypískla Parvati. "Musela jsi změnit šampón nebo krém nebo tak něco. Je to něco mudlovského, cos objevila přes prázdniny? Můžeš nám prozradit, co to je? Potřebujeme to vědět!"
Snape si byl naprosto jistý, že v životě neslyšel tolik nadšení v jediném výbuchu slov. Levandule jí celou dobu přizvukovala.
"Ach ano. Prosím! Halloweenský ples se blíží a my chceme vypadat skvěle. Tvoje vlasy vypadají tak hebce, opravdu moc dobře!"
"Halloweenský ples? Vy myslíte hostinu, že?" Snape doufal, že změnou tématu odvede jejich pozornost.
"Ne, ne," opáčila Levandule. "Copak tys o tom neslyšela?"
Snape potlačil touhu chladně odseknout, že kdyby o tom slyšel, tak by se teď neptal… a místo toho zavrtěl hlavou.
"Ředitel to oznámil na konci oběda. Zřejmě jsi už byla pryč. Museli se o tom u profesorského stolu bavit, protože se najednou zvedl a řekl, že součástí letošní hostiny bude pro změnu i tanec. Bude to jako vánoční ples!"
Snape skoro zaúpěl. Další z Brumbálových nápadů.
"Takže," otázka zřejmě Parvati nevyvedla z konceptu, "co používáš na vlasy? Ukaž nám to!"
Snape potřásl hlavou a ustoupil stranou, aby děvčata mohla vstoupit. Patrně se jich nezbaví bez toho, aniž by uspokojil jejich touhu. Obě vešly dovnitř a potěšeně se usmívaly. Dokonce by přísahal, že se hihňaly. Okamžitě zamířily ke koupelně a on je odevzdaně následoval. Bylo mu jasné, že tyhle dvě už v Hermioniných komnatách byly. Vypadaly, že ví kam jít.
Pro tři lidi byla koupelna malá, ale jak se zdálo, jeho návštěvu to neodradilo. V očekávání se dívky rozhlížely kolem sebe. Asi by měl být vděčný, že se rovnou nepustily do prohledávání věcí, aby našly to, po čem tolik prahly. Natáhl se přes vanu pro pár lahviček.
Lahvičky byly z jednoduchého skla, takže byla dobře vidět krémová tekutina uvnitř. Děvčata je odzátkovala a usmála se, když ucítila jemnou vůni stoupající ze substance.
"To je nádhera," svěřila se Levandule se svými dojmy. "Co je to? Kdes to vzala? To není od Channela (*), kterého obvykle používáš."
"Chanel," opravil ji bezděky Snape a lahvičku si od ní vzal. "Ne Channel."
"To je jedno," opáčila přezíravě Parvati. "Co to je zač? A kdes to vzala?"
Snape povzdechl. "Vyrobila jsem to."
Reakce na jeho slova byla velice zábavná. Děvčata chvíli zírala na něj a pak zase na lahvičky, a zase na něj…
"Co tím myslíš?" dožadovaly se sborově.
"Udělala jsem je," pokrčil rameny. "Vůbec se to neliší od toho, co děláme v hodinách lektvarů. Recepty jsem našla v knihovně," zakryl úsměv, když si všiml ohromení v jejich očích poté, co se zmínil o knihovně. "Je to převážně směs bylin a olejů. V šampónu jsem použila kastilské mýdlo, jogurt, třešňovou kůru a máslový ležák. Dá se pak s vlasy lépe pracovat. Zvlhčovač je na bázi jojoby, s přídavkem vosku a glycerinu." Zamrazilo ho při představě, že se baví o péči o pleť. Chtělo se mu křičet, jelikož tohle už bylo příliš.
"Podle pohledu bych řekla, že víc než to," poznamenala Levandule. "Jsou méně… no… střapaté, než byly." Patrně ji nenapadl vhodnější termín pro to, aby popsala součastný stav Hermioniných vlasů.
"Děkuji."
"Mohla bys nějaké udělat také pro nás?" Snape věřil, že musí vypadat stejně nevěřícně, jak se i cítil, protože Parvati vzápětí dodala: "Samozřejmě, že bychom ti to zaplatily nebo bychom pro tebe udělaly něco na oplátku. Vypadá to totiž daleko lépe než to, co kupujeme v Prasinkách."
"Co je tohle?" zeptala se Levandule a zvedla ruku, ve které svírala malou tubu. Zdálo se, že se jich nezbaví tak rychle, jak doufal.
"Čistící emulze," odvětil Snape. Aby předešel další otázce, dodal: "Je v něm ovesná mouka, slunečnicová semínka, rozmarýna a mléko."
"Voní to tak, že bych to nejradši snědla," zašklebila se. "Prosím, prosím, prosím, uděláš nám nějaké? Prosím!"
Snape zaváhal. Přemítal, zda by s tím Hermiona souhlasila. Po menší úvaze dospěl k závěru, že asi ano.
"Ano, nějaké vám udělám," řekl nakonec a doufal, že jeho hlas nezněl tak rezignovaně, jak se cítil. Možná ale že Hermiona by v tu chvíli cítila to samé. Děvčata na tom neshledala nic neobvyklého.
"Ten čistič pleti je náročnější na výrobu než ty druhé přípravky. Udělám vám suchou podobu a vy si ji pokaždé, když ho budete chtít použít, smícháte s mlékem. Nebo s vodou, pokud máte mastnější pleť." Parvati mu věnovala podezíravý pohled. Patrně se snažila přijít na to, jestli to myslel osobně. Snažil se, aby jeho tvář zůstala bezvýrazná. To poslední, co teď chtěl, bylo provokovat řečmi o tom, kdo má jakou pleť. Možná by měl nějak uvolnit to napětí… "Pokud máte naopak suchou pleť, tak můžete přidat krém." To se mu povedlo. Teď to bylo mnohem lepší.
Obě dívky se pro dnešek zdály uspokojené pokud jde o debatu na téma péče o pleť. Snapeovy nápady však nebyly ani zdaleka vyčerpané. Většinu z nich však s těma barbínama probírat nemohl. Přemýšlel, jak je dostat ze svých komnat a nebýt hrubý. Zatraceně. Zdálo se, že ztratil svoji schopnost nevšímat si pocitů druhých. Z úvah ho vytrhlo zaklepání na dveře. Tentokrát mu nezáleželo na tom, kdo to je nebo co chce. Byl rád za příležitost zbavit se těch dvou. Vyšel tedy z koupelny a s nimi v patách došel ke dveřím.
Vděčnost ho rázem přešla, jakmile zjistil, že přišli Harry s Ronem, aby mu připomněli, že je čas vydat se za Hagridem. Zapomněla snad, že je poslední sobota v měsíci a tudíž den, kdy chodí na čaj k Hagridovi?
Snape zaskřípal zuby. Čaj s Hagridem. Když o tom tak přemýšlel, dospěl k názoru, že by se radši dál bavil o kosmetice. Opodstatněně.
(*) channel [č?nl] - koryto; kanál, průplav (pozn. překladatele)
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Rozárce.
KONEC
Následující kapitola-->
<--Předchozí kapitola
Zpět
Komentáře: