Oheň a růže - kapitola sedmnáctá

NA ČÍ STRANĚ VLASTNĚ JSTE, PANE ROZHODČÍ?

Pokud si někdo všiml toho, že profesor Snape už v noci neprochází hradem tak často, nedal to ani v nejmenším najevo. Hermiona měla čas od času starosti kvůli Argusi Filchovi, který zřejmě považoval sebe a Snapea za poslední baštu odporu proti masové studentské anarchii vládnoucí v chodbách. Zašla dokonce tak daleko, že si v duchu vytvořila plán podniknout několik půlnočních výletů jen proto, aby rozptýlila jakákoli podezření, která by mohl mít. Nicméně přidání lekcí létání do jejího už tak nabitého rozvrhu jednoduše znamenalo, že do postele uléhala zbitá a okamžitě upadala do bezvědomí. Pokud na to pohlédla z dnešní perspektivy, zkušenost s obracečem času ze třetího ročníku jí oproti současnosti začínala vypadat jako skvělá dovolená.
Kombinace Snapeovy svalové paměti a koštěte, které bylo o dost lépe zkonstruované a udržované než běžný školní vzorek, dělala nynější mučení o něco snesitelnější, než čeho se obávala. Snape s ní neměl žádnou zvláštní trpělivost, ale dovedl jí vysvětlit, jak se má hýbat. Díky tomu bylo její současné tělo mnohem obratnější při plnění příkazů než to původní. To bylo docela spravedlivé, když o tom tak uvažovala. Měl by vědět, čeho je jeho vlastní tělo schopné.
Vyskytly se dokonce i momenty, kdy chápala, co se Harrymu a Ronovi na létání tak líbí. Ale jen momenty. Bohužel převažovaly chvíle naprosté paniky, kdy si uvědomovala, že se musí poprat nejen s létáním, ale že také musí dávat pozor na spolužáky, kteří kolem ní létali všemi možnými směry. A alespoň polovina z nich byla pevně rozhodnutá zničit tu druhou polovinu.
Válela se ve vaně, máčela své ztrápené tělo a snažila se do sebe vstřebat co nejvíc z Blafákova průvodce famfrpálem předtím, než to vzdá a půjde do postele. Na štíhlé svalnaté tělo, které teď před ní leželo natažené ve vaně, si už zvykla a péče o ně už ji nepřiváděla do rozpaků. Zvládla se oholit za chvilku a ani se při tom nepořezala.
A pokud jde o další části těla… Snape se probouzel s erekcí až překvapivě často, jak zjistila. Alespoň jí se zdálo, že se to děje až překvapivě často. Tedy ne že by měla rozsáhlé zkušenosti, díky nimž by mohla provádět srovnání, připustila jízlivě. Přišla také na to, že zatímco studená sprcha je nepochybně účinná, alternativní způsob, jak se s tímto problémem vypořádat, je rozhodně mnohem příjemnější. Nehledě na to, že to po ránu není pro tělo tak traumatizující.
Trochu se zavrtěla, když si uvědomila, že voda začíná nepříjemně chladnout. Zavřela knihu a vstala. Kapky vody jí líně stékaly po kůži. Mávnutím ruky si přivolala ručník a nepřítomně se začala utírat. Přemýšlela, jaká je šance, že se Harry v nadcházejícím zápase rozhodne napodobit Rodericka Plumptona a chytit zlatonku během tří a půl vteřiny. Pozitivní by na tom bylo, že by se tím Harry zapsal do historie, opět, a ona by byla ušetřena toho, že ztrapní sebe - a Snapea, musela připustit. Negativní stránka věci spočívala v tom, že… ne, nemohla si zrovna na nic vzpomenout. Což znamenalo, že pravděpodobně nebude mít takové štěstí.
Setřela ze sebe poslední kapky vody a přehodila ručník přes bok vany, aby se o něj domácí skřítci postarali. Nahá přešla do ložnice. Svaly ji bolely dost na to, aby si je stále uvědomovala. To je proto, řekl jí Snape, že se nedokázala uvolnit.
"Pokud se uvolníte, slečno Grangerová, zjistíte, že vaše tělo přirozeně srovná těžiště s trajektorií pohybu. Když se proti tomu budete tvrdošíjně vzpírat, spadnete."
Bolest v levém boku svědčila o pravdivosti jeho tvrzení. Není třeba zmiňovat fakt, že byl roztrpčený dost na to, aby ji znovu oslovoval jako slečnu Grangerovou. Za neustálého zívání vytáhla z prádelníku čisté boxerky, oblékla si je a vklouzla do postele. Když usínala, pořád dokola si opakovala, že to zvládne.

Hermiona se probudila do sobotního rána, aby zjistila, že se její odvaha z velké části vypařila. Dnes se mělo konat utkání. Na to, aby zvládla ještě něco jiného kromě toho, že se oblékla a sešla dolů na šálek černé kávy, byla moc rozrušená. Káva pro ni byla nápojem, který teď vítala s nadšením. Odkráčela do učebny lektvarů, neklidně po ní přecházela a čekala na Snapea. Když nakonec přišel, tvářil se tak, že se mu se svými obavami neodvážila svěřit. Hádala, že se stal obětí Pottero-Weasleyovské předzápasové horečky, která zahrnovala falešný zpěv, vydávání neartikulovaných zvuků a protizmijozelskou náladu opravdu děsivé úrovně. Dokonce i jí se to zdálo přehnané, a to byla Nebelvír. Mohla se jen dohadovat, jakou reakci to vzbudilo v řediteli Zmijozelu.
Taška s knihami hlasitě dopadla na pracovní stůl a Snape se vydal ke kotlíkům, které tu zůstaly přes noc.
"Můžeme se dát do práce?" zeptal se tónem, který neodpovídal žádosti.
Hermiona pouze přikývla. Byla ráda, že se má čím zaměstnat. Doufala, že to odvede její myšlenky od nadcházejícího utkání. Nicméně se tak nestalo. Ve skutečnosti se zdálo, že dnes ráno je pro ni zoufalý nedostatek práce, takže se omezila na neúnavné přecházení po místnosti a v duchu si opakovala pravidla a fauly. Cítila, že ji začíná bolet hlava. Také pociťovala nepříjemnou touhu sníst něco sladkého. Výlet do kuchyně by jí asi neprošel. Žaludek se jí stáhl a její pochodování získalo na intenzitě.
Věci dospěly do kritického stádia, když si v hlavě přehrávala osmičkový uzel (*). Snapeův hlas její myšlenkový trénink rázně ukončil.
"Pro lásku Merlinovu, přestaňte s tím neustálým pochodováním, slečno Grangerová."
Zastavila se.
"Omlouvám se."
Dlouze povzdechl.
"Je to kvůli dnešnímu odpoledni?"
Přikývla a snažila se nekousat si ret.
"Nedělejte z toho drama. Ujišťuji vás, že na tom nic není. Vaše letecké dovednosti jsou dostačující. A nemám pochyb ani o tom, že i vaše znalost pravidel bude stačit. Jsou tu mnohem důležitější věci, na které se musíme soustředit."
Jasně, jemu se to mluví. On není tím, kdo se chystá vkročit do jámy lvové.
"Nedokážu se soustředit na nic jiného," opáčila. Snažila se, aby to nevyznělo stejně uboze, jak se cítila. Z výrazu jeho tváře poznala, že se jí to vůbec nepodařilo.
"Dobře tedy," řekl netrpělivě, "pokud nedokážete vydržet v klidu, jděte laskavě panikařit někam jinam, nebo tady ještě něco shodíte a ještě více zkomplikujete už tak komplikovanou práci."
Kam by asi tak měla jít? Mohla se jedině vrátit do jeho soukromých komnat. Nemyslela si však, že by se tam příliš uklidnila. Vyslovila tu myšlenku nahlas dříve, než si uvědomila, že ho to stejně nezajímá.
A taky, že ho to nezajímalo.
"Slečno Grangerová, jak mám asi tak vědět, co vás dokáže uklidnit?" povzdechl si. "Co tedy chcete dělat?"
Přemýšlela.
Jíst zmrzlinu. Zvláštní druh zmrzliny. Zmrzlinu Haagen-Dazs. V kavárně Haagen-Dazs na Leicesterském náměstí. Stěží uskutečnitelný nápad.
Snape nevypadal, že by s tím souhlasil. "Dobrá. Pokud je to opravdu to, co chcete dělat, tak to prostě udělejte."
"Promiňte, pane profesore," řekla ostře, "ale jak to mám udělat?" Zírala na něj. Ta situace už byla tak dost zlá, nepotřebovala poslouchat jeho posměšky. "To není jen tak. Nemůžu se tam jen tak přemístit. Nebo snad ano?"
Neustále na ni hleděl.
Nemohl přece myslet vážně, že by ona…
"Předpokládám, že techniku máte nastudovanou."
Zatraceně, mohl.
"Ano," odpověděla opatrně, "ale licenci ještě nemám."
"Vy ne," opáčil přehnaně trpělivě, "ale já ano. Pokud mi zmizíte z očí na zbytek dopoledne a já tak budu ušetřen vašich záchvatů hysterie, je to pro mě přijatelná cena."
Úplně oněměla.
"Vydejte se po cestě do Prasinek. Jakmile se dostanete za hranice bradavických pozemků, odbočte doleva a pokračujte dál po cestě, dokud nenajdete místo, ze kterého byste se mohla přemístit. Sáhněte do horní zásuvky komody v obývacím pokoji. Po levé straně byste měla najít nějaké mudlovské peníze." Pozvedl obočí, když si všiml, jak se tváří. "Neexistuje žádné kouzlo, které by mě poutalo k hradu, slečno Grangerová. Dokonce i já se čas od času podívám ven do světa. Pokud se nevrátíte do dvou hodin, uvědomím o tom ředitele, a vy se pokuste vyvarovat odštěpu, dokud používáte mé tělo. Nyní mi jděte z očí."

Nepotřebovala, aby jí to říkal dvakrát. Utekla do jeho komnat a ve spěchu prohledala komodu, aby našla peníze. K jejímu překvapení jich tam byla slušná zásoba. Vytáhla nějaké bankovky a trochu drobných. Poctivost ji donutila nechat tam načmáranou poznámku o půjčeném množství, aby mu to mohla později splatit. Už byla na odchodu, když si uvědomila, že na Příčné ulici je to sice jedno, ale stěží může takhle ustrojená chodit po Leicesterském náměstí. V kouzelnickém hábitu by byla moc nápadná. Jak se zdá, asi bude muset nějaké šaty přeměnit. Vešla do ložnice a začala prohlížet skříň. Bylo jí jasné, že Snape je dosti předvídatelný co se oblékacích návyků týče, neměla žádnou potřebu prozkoumávat jeho šatník do hloubky. Stačilo, když našla rozumnou zásobu každodenního oblečení. Pochybovala, že v jeho ostatních věcech najde cokoli odlišného, ale stejně se tam může podívat.
První zásuvka, kterou prohledala, obsahovala slušnou kolekci mužských drobností. Nic, co by jí za těchto okolností pomohlo. Jen s malou nadějí otvírala druhou zásuvku a už podruhé ten den nevěděla co říct.
Opatrně, skoro nedůvěřivě, vytáhla značné množství černého denimu. Vstala a rozložila ho. Její mysl stále odmítala uvěřit tomu, co měla před očima. Jeansy. Rovně střižené, s předním zapínáním na knoflíky, na značce byla vyznačena tři čísla: pět, nula, jedna. Velice pěkné. Potřásla hlavou.
Tedy, pane profesore. Další překvapení.
Položila je na postel. Opět zašátrala v šatníku a tentokrát nahmátla něco velmi jemného. Trošku zatáhla a objevila mudlovský svetr. Černý, přirozeně, a kašmírový, taky přirozeně, pomyslela si s křivým úsměvem.
Tak to by byla odpověď na otázku, co si vezme na sebe. Rychle si svlékla, co měla na sobě, a vyměnila to za jeansy a svetr. Mudlovské oblečení podtrhlo křivky její postavy tak, jak by to to kouzelnické nikdy nedokázalo. Opravdu pěkné, prolétlo jí znovu hlavou. Vážně moc pěkné. Další průzkum odhalil kvalitně střiženou koženou bundu - v černé barvě, jak jinak. Hermiona si prohlédla visačku. Armani. Nikdo nemohl profesora Snapea nařknout z toho, že nemá vkus, pomyslela si zlomyslně. Přemýšlela, co dalšího je asi v té skříni schované. Nečekaný objev jeho záliby v kvalitním mudlovskému oblečení ji nevysvětlitelně potěšil.
Donutila obličejové svaly k tomu, aby se stáhly do zamračeného výrazu, zahalila se pláštěm, aby skryla šaty, které měla na sobě, a vykročila pryč z hradu.

O půl hodiny později už seděla na Leicesterském náměstí a šťastně se prokousávala třemi vrchovatými kopečky zmrzliny: belgickou čokoládovou, krémovou s pralinkami a poslední s příchutí makadamových oříšků, to vše polité horkou čokoládou, ozdobené šlehačkou a čokoládovým sypáním. Když o tom tak přemýšlela, pochopila, že ačkoliv byl neodpustitelně hrubý, tak jí dal nejen svolení, aby použila jeho licenci k přemisťování - kdyby to někdo zjistil, měl by vážné problémy - ale také jí poskytl peníze, aby si mohla vyrazit. Právě teď - v bezpečné vzdálenosti od Bradavic - měla pocit, že má toho muže skoro ráda.

Hermiona byla zpět v Bradavicích. Právě teď seděla na Snapeově koštěti a vznášela se ve vzduchu uprostřed famfrpálového hřište. Zatímco sledovala Harryho Pottera a Draca Malfoye - chytače a kapitány týmu v jedné osobě - jak se snaží přeprat jeden druhého, cítila ke Snapeovi mnohem menší náklonnost než předtím. Věděla, že sedí někde tam nahoře na nebelvírské tribuně. Jediným zadostiučiněním jí bylo, že musí povzbuzovat právě Nebelvír, zatímco sedí vedle Nevilla Longbottoma. Kromě zmrzliny neměla od rána nic v ústech. Byla jí však pořádná porce, která jí teď ležela v žaludku. Cítila se trochu malátně. Chvíli uvažovala o tom, jestli by se z toho nemohla kvůli předstírané nemoci vyvléknout. Jenomže madam Pomfreyová měla spoustu účinných prostředků, aby ji v mžiku dala dohromady.
Prostředky na všechny možné neduhy kromě riskantního tance Hoochové, napadlo ji hořce. Stále nebyla přesvědčená o tom, že to profesorka létání neudělala úmyslně.
Snažila se vypudit z hlavy předzápasový rozhovor s profesorkou McGonagallovou, pokud se to hovorem vůbec dalo nazvat.
"Co nejdůrazněji jsem ředitele upozornila, že nesouhlasím s tím, aby ředitel koleje soudcoval utkání, v němž hraje jeho vlastní kolej. Varuji vás, jestli si všimnu třebas jen lehkého náznaku toho, že protěžujete svůj tým, budu žádat, aby byl výsledek neplatný." V tomhle směru podcenila nepřátelství mezi ředitelkou své vlastní koleje a Snapem, které při příležitostech, jako byla tato, ještě zesílilo.
Teď čekala, až budou všichni připraveni začít. Harry si měřil Draca vyzývavým pohledem a ten mu jeho pohled směle oplácel. Nad sebou tušila Rona, byl nebelvírským odrážečem jako jeho bratři před ním, a Ginny, jednu z útočníků, jak zaujímají své pozice. Koutkem oka zachytila zmijozelské útočníky kroužící jí nad hlavou jako zeleno-stříbrní supi. Teď už bylo moc pozdě, ale přála si, aby v minulosti věnovala nadcházejícím ceremoniím více pozornosti. Bezděky pohlédla k profesorské tribuně. Brumbál seděl mezi ostatními profesory. Viděla, jak září. Také si všimla Hoochové, která zachytila její pohled a vesele jí zamávala. A pak že to nebylo osobní…
Stisk jejích prstů na Snapeově koštěti ještě zesílil. Ostře zapískala a pak vyhodila camrál do vzduchu.
Rozpoutalo se peklo.
Hra, která z tribun vypadala už tak dost nebezpečně, se z pohledu rozhodčího zdála být lehkomyslnou sebevraždou. Hermiona se tak snažila soustředit na hráče a na to, aby celý zápas přežila bez úhony, že skoro zapomněla na to, že v létání si není tak úplně jistá v kramflecích, a to, co následovalo, se jistě zařadí mezi nejzmatenějších 150 minut jejího života. Zákroky, které na papíře vypadaly zcela jasně, byly teď v té mele těžko rozpoznatelné, takže se omezila na to, že rozdělovala souhrnné tresty těm hráčům, které viděla jako poslední cokoli provádět. Nejednou se na ni hráči obou stran dívali tak, jako by chtěli protestovat proti jejímu rozhodnutí. Dokonce zaslechla i Draca Malfoye, jak si mumlá pod vousy něco o tom, na čí straně vlastně je.
Ron byl ale ze všech nejhorší.
"Ale, pane profesore," zaprotestoval poté, co Zmijozelu přiznala penaltu, "Malfoy Ginny jasně chytil…"
Nepochybovala o tom, ale v tom zmatku to prostě neviděla. Věnovala mu tedy pronikavý pohled.
"Máte snad nějaké námitky proti mému rozhodnutí, pane Weasley?" Prosím, už mlč, Rone.
Ustoupil, ačkoliv se z nebelvírské tribuny ozývalo nesouhlasné hřmění.
A očistec pokračoval.
Pak se stal zázrak. Z nebelvírské tribuny se náhle ozval ohlušující jásot. Vzhlédla a viděla Harryho, jak mezi prsty pravé ruky svírá zlatonku a vítězně krouží kolem stadionu.
Kdyby měla ještě nějakou energii, také by si dala jedno kolečko, z čiré radosti, že to má za sebou. Byla více než pyšná, že se dokázala dostat ze hřiště a do svých komnat dříve, než se jí začaly třást nohy.

Později toho večera se Hermiona a Snape setkali v jeho pracovně. Pozoroval ji, když si sedala k jeho stolu. Její předchozí nervozitu vystřídalo vyčerpání.
"Už to po mě nikdy nechtějte," řekla pohnutě.
Odfrkl si.
"Pokuste se potlačit váš sklon k melodramatu, Hermiono. Zdá se, že obě strany jsou toho názoru, že i slepý senilní mrzák by ten zápas soudcoval lépe. A že fauly a hra v ofsajdu byly v jednom kuse opomíjené…" Na chvíli se odmlčel a Hermiona sklíčeně čekala na ostré bodnutí kritiky. "Ale jelikož podobné komentáře slýchám po každé sportovní události, mohu celou záležitost uzavřít s tím, že vaše vystoupení bylo přijatelné. Profesorka McGonagallová je teď, jak jinak, v sedmém nebi ze svého vítězství." Slovo "svého" bylo vyřčeno s velkou dávkou ironie a Hermiona cítila, jak se jí v odpověď zachvěly rty. Věděla přesně, co tím myslel.
Přešel ke kotlíkům, aby pokračoval v práci.
"Věřím, že se během vašeho ranního výletu do Londýna nepřihodilo nic neobvyklého." Předpokládala, že se právě dostal nejblíže tomu zeptat se jí, jestli se cítí lépe. Rovněž jí neuniklo, že opět použil její křestní jméno.
"Absolutně nic," souhlasila a vstala, připravená mu opět asistovat.
"Ach, a pane profesore," dodala nezbedně, "musím říct, že v oblečení od Armaniho vypadáte skutečně skvěle."

(*)osmičkový uzel - manévr používaný brankářem k zabránění všem třem gólům; zahrnuje létání ve tvaru číslice osm vysokou rychlostí kolem branek (pozn. překladatele)

KONEC

Následující kapitola-->

<--Předchozí kapitola


Zpět


Komentáře: