Oheň a růže - kapitola dvacátá první

JEŠTĚ JEDNOU A S CITEM

Kdokoli, kdo v tuhle chvíli procházel sklepením, mohl vidět něco, co ve Škole čar a kouzel v Bradavicích nebylo zrovna obvyklé. Konkrétně šlo o Severuse Snapea, který se zlomený v pase opíral o pracovní stůl a řval smíchy. Kdokoliv, kdo by to následně vyprávěl, by byl okamžitě svými příbuznými, kteří by se chtěli ujistit, že jejich prokazatelně nepříčetný milovaný už nevkročí do společnosti, poslán ke Svatému Mungovi, do nemocnice pro kouzelné choroby a zranění.
Hermiona se nakonec opanovala natolik, že se byla schopna narovnat. Stále si však tiskla ruku na bolavá žebra.
Potřebovala jsem se pořádně zasmát, prolétlo jí hlavou. Po tom všem, co se stalo…
Snape, jak se zdálo, její pobavení nesdílel. A pokud ano, zatraceně dobře to maskoval. Ve skutečnosti dával najevo podráždění. Že by to všechno bylo kvůli tomu odpoledni?
"Podívejte," bojovala s veselím, "je mi líto, že jste jim neunikl dostatečně včas, ale určitě to nemohlo být tak zlé." Pokrčila rameny. "Epilace voskem není zase tak bolestivá a já vím, že holky umí být občas hrozné, ale opravdu tím nemyslí nic zlého…"
Její hlas se postupně vytrácel. Výraz v jeho tváři nebyl o nic šťastnější.
"Osobní talent slečen Patilové a Brownové na úpravy nebyl jediným poznáním, které jsem během odpoledne učinil."
Hermiona poskládala rysy tváře do vážného výrazu a založila paže na prsou. Čekala, až se jí svěří s tím, co mu leželo na srdci. Stále si kousala spodní ret, jelikož stále nemohla potlačit úsměv.
"Dnes odpoledne," pokračoval ledovým tónem, "jsem zjistil, co si o mě myslí jistý student této školy."
Lámala si hlavu. Že by Ron? Harry? Neměli ho rádi, ale to pro něj mohlo být stěží takovým překvapením.
"Dnes odpoledne," zopakoval, "jsem byl slečnou Lacockovou, zmijozelskou studentkou, označen za sladkého a úžasného."
Ach.
Rázem ji přešla touha zahihňat se. Mohlo ji napadnout, že by ten záblesk sympatií mohl vyjít najevo a zničit ji.
"A co jsem podle vás měla dělat?" zeptala se defenzivně. "Rodinu té ubohé dívky zrovna napadli Smrtijedi."
Snape si promnul kořen nosu v gestu, které mohlo vyjadřovat zlost nebo i únavu.
"Slečno Grangerová, jak často vám ještě budu muset opakovat, abyste si nezahrávala s mým životem? Jak dlouho myslíte, že bude trvat, než se ta úžasná novina donese Voldemortovi a jeho následovníkům? Nicméně vidíte, že nemůžete dávat najevo studentům své sympatie pokaždé, kdy to uznáte za vhodné."
Hermiona bojovala s nutkáním omluvit se, které odpovídalo jejímu studentskému já. Její oči se přímo setkaly s jeho rozhněvaným pohledem.
"Omlouvám se," řekla tak klidně, jak jen dokázala. "Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala, a tak jsem nevěděla, co mám dělat. Ředitel tu nebyl. Nemyslela jsem, že by bylo vhodné, aby mě někdo viděl, jak běžím pro radu za primuskou. Udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla."
Kousavé odpovědi, kterou očekávala, se ke svému úžasu nedočkala.
"Očekávám, že mi řeknete přesně, co se odehrálo mezi vámi a slečnou Lacockovou. Jen tak se mohu rozhodnout, co je potřeba udělat."
Hermiona mu do detailů vylíčila rozhovor s Minervou McGonagallovou a následné setkání s Alice Lacockovou v jeho kabinetě. Když skončila, svraštila obočí a snažila se poskládat jednotlivé informace.
"Alice si ke mně párkrát přišla pro radu. Vlastně si více méně přišla popovídat, řekla bych. Nikdy mi doopravdy neřekla, co ji trápí." Přemýšlela dál. "Pokaždé jsem měla dojem, že jde o nějaké problémy s chlapcem, jenomže ona nikdy nezacházela do detailů…"
Ze zděšeného výrazu ve Snapeově tváři bylo jasné, že si dal dvě a dvě dohromady stejně jako ona. Znovu si kousala spodní ret, teď však mnohem divočeji než předtím. Pochybovala, že by současné situaci pomohl další výbuch smíchu.
"Také za mnou byla," vydechl vyděšeně, "ale neposlouchal jsem, co říká. U Merlina, to nemůže být pravda…"
"Obávám se, že je," opáčila Hermiona. Její hlas se lehce chvěl snahou o kontrolu. "Myslím, že naše slečna Lacocková je do vás zblázněná už dlouho, pane profesore. Nedomnívám se, že by se s tím dalo něco dělat."
Probodával ji pohledem.
"To není k smíchu," vyprskl.
Potřásla hlavou.
"Ne," souhlasila s očividnou neupřímností. Cítila, jak ji v očích pálí slzy. "Ačkoliv," nemohla si odpustit, "madame Hoochová vám učinila od Halloweenského plesu pár velmi… ehm… rozpustilých návrhů." Nechala poznámku viset ve vzduchu.
Ještě víc se zamračil.
"Jen mějte na paměti, slečno Grangerová," zasyčel. Očividně zapomněl, že s jejím hlasem to není ani zdaleka tak efektivní. "Mějte na paměti, že přijde čas, kdy vám budu opět moci uložit trest."
Přikývla, protože svému hlasu nevěřila. Kdo by si pomyslel, že nastane doba, kdy ji hrozba trestu od profesora Snapea přiměje plakat smíchy.
Jeho výraz byl stále zlověstný, ale mohla by přísahat, že v jeho tváři zahlédla záblesk ještě něčeho jiného. Že by náznak sebevýsměchu?
"Nyní, pokud už jste skončila s podrýváním mé autority, Hermiono, bychom možná mohli přistoupit k další krizi, která by mohla ohrozit naše životy."
Přestože byla tato slova vyřčena jízlivě, zazníval v nich zřetelně ironický podtón, dokonce i jakýsi zakrnělý smysl pro humor. Znovu použil její křestní jméno. Což znamenalo, že se uklidnil. Nebylo to tak zlé, uvažovala, když jste si zvykli na výkyvy jeho nálad.
"Dobrá," řekla po krátké pauze. "Nemyslím si, že by se mělo stát něco opravdu strašného. Pokud nepočítáte vánoční ples."
Pokrčil rameny. Rozuměla mu. Koneckonců strávil odpoledne s nebelvírskými královnami přeměny. Okamžiky prožité ve společenském oděvu byly ty, pro které se Levandule Brownová a Parvati Patilová narodily.
"Děkuji, že jste mi připomněla, že musíme udělat něco s vašimi tanečními dovednostmi. Přesněji: musíme udělat něco s jejich nedostatkem."
Teď byla řada na ní, aby pokrčila rameny. Očekávala, že si Snape nenechá ujít příležitost pomstít se jí za něco, za co nemohla.
"Mezitím," pokračoval hladce, "chtěla byste se naučit něco více o přípravě lektvarů?"

Hermioně se dařilo vyhýbat se lekcím tance až do dne, který vánočnímu plesu předcházel.
Po večeři opustila Velkou síň tak brzy, jak jen to bylo v dané situaci možné, a prchla do Snapeových komnat. Posadila se na konec velkého stolu, který si přivlastnila, a obestavěla se ochrannou hradbou z knih a domácích úkolů. Zoufale doufala, že ji Snape jednoduše nechá pracovat a sám se zaměstná lektvary. Vůbec si nedokázala představit, že by mohl mít byť jen nepatrný zájem učit ji tančit.
Jediný pohled na jeho lehce pobavený výraz ve tváři, když vešel do pokoje, jí řekl, že jí bylo osudem přisouzeno zklamání.
"Byl bych ohromenější," poznamenal kysele, "kdybych právě neodešel ze třídy, kde panovalo stejné pracovní nasazení. Tedy vím jistě, že přinejmenším tyto dvě," ukázal na hromadu knížek, "měly být přečteny přes prázdniny."
Povzdechla si.
"Je to doopravdy nutné? Můžu jednoduše rychle odejít a večer strávit dohlížením nad studenty nebo něčím jiným."
"Je to opravdu nutné, Hermiono. Ačkoliv se tanci vyhýbám, kdykoliv je to možné, jsem obeznámen alespoň se základními kroky. Pokud budete znovu vyzvána k tanci, musíte být obratnější než minule."
Nějak si nemyslela, že by toho dosáhla, ani kdyby s tím začali dřív.
Držel se zpátky a čekal na ni. Když se nepohnula okamžitě, řekl dosti chladně:
"Můžeme začít? Měl bych dodat, že je zvykem, aby muž požádal ženu o tanec, ne naopak."
Neochotně vstala a vykročila k němu. Když se zvedla od stolu, vytáhl hůlku a mávl jí. Nábytek se rozestoupil a vyrovnal se podél stěn místnosti. Hermiona překvapeně nadskočila.
"Tančit, to znamená pohybovat se," poznamenal. "Takže potřebujeme prostor."
Bojovala s tím, aby se díky této poznámce nezačervenala.
"Velmi dobře," řekl. "Teď pojďte sem."
Nervózně se k němu přiblížila, zůstala však stát v bezpečné vzdálenosti. To, co bylo uprostřed tanečního parketu docela snadné, začalo být v soukromí Snapeových komnat skoro nemožné.
Udělal krok směrem k ní. Byl tak blízko, že cítila jemnou květinovou vůni, která ho obklopovala. Poznala několik lektvarů, které ji učil připravovat - "její" prosperující obchod s krásou. Co by se, u Merlina, stalo, kdyby pravda vyšla najevo? napadlo ji. Před očima se jí náhle objevila celá řada kosmetiky se Snapeovou značkou - není třeba zmiňovat se o dravé konkurenci mezi adepty na post tváře Snapeovy kosmetiky. To všechno jí připadalo lehce absurdní. Také ji to přimělo částečně se uvolnit.
Jak hrozné to může být?
"Pravou ruku položte těsně pod mou lopatku," instruoval ji, "a levou ruku zvedněte."
Podřídila se jeho požadavkům a za chvíli už držela Snapea - vlastně sebe - natolik blízko, že si uvědomovala teplo jeho těla, tíhu jeho ruky spočívající na její pravé paži, prsty na rameni a jeho zdvihající se a zase klesající hruď, jak mluvil, napovídal jí a vysvětloval. Promluvil a pokoj naplnily mudlovské swingové tóny ve středně rychlém tempu. Měsíční serenáda, uvědomila si překvapeně. Pak jí vysvětloval kroky. Napůl ji za sebou táhl, jak se jí snažil ukázat správné pohyby.
Byla tak soustředěná, že si musela bezděky začít něco polohlasně mumlat, protože se jí zeptal s nádechem výsměchu v hlase:
"Máte nějaké připomínky ohledně výběru hudby?"
"Nikdy jsem si nemyslela, že jste fanoušek Glenna Millera."
Odfrkl si.
"Domnívám se, že na kouzelnickou hudbu se dá také dobře tančit, ale nikdy jsem to nezvládal."
"Líbí se mi to," dodala k hudbě, která právě hrála. "To byla oblíbená skladba mé babičky."
"Děkuji, slečno Grangerová. Teď se cítím opravdu starý."
Použil onu modulaci hlasu, kterou začala rozpoznávat jako součást jeho smyslu pro humor. Tohle téměř vtipné rozptýlení ji vyvedlo z konceptu natolik, že mu stoupla na nohu a donutila ho vyjeknout.
"Omlouvám se," řekla kajícně.
"Hermiono," ozval se podrážděně. "Tohle není vůbec těžké. Jenom to vyžaduje umět počítat do čtyř. Je to podstatně lehčí než se učit pravidla famfrpálu, která jste zvládla ucházejícím způsobem. Také jste dostatečně ovládla umění létat, pokud si vzpomínám."
"Promiňte," zamumlala znovu omluvu. "Tanec mi nikdy nešel."
"Dobrá. Z mého pohledu pro to neexistuje žádný důvod. Byla jste požehnána schopností počítat, máte perfektně fungující sluch, normální koordinaci a smysl pro rovnováhu. Moje tělo ví, jak na to. To vaše mysl se do toho musí dostat, jako v případě famfrpálu. Když se uklidníte a přestanete se tolik snažit, věřím, že to půjde lépe. A, pro Merlina, přestaňte s tím mumláním."
Tohle bylo horší, než když byla šestileté dítě a musela se dívat na užaslý výraz plný lítosti ve tváři své matky, která dala život stvořením s daleko větším fyzickým nadáním než má ona.
"Podívejte," řekla a snažila se uchovat si dobrou náladu, "každý něco neumí. U mě je to tanec. Čtu a studuju. Ostatní lidi tančí," pokrčila rameny. "Proč to prostě nesmeteme ze stolu jako ztracený případ?"
Hleděl na ni a ona si nemyslela, že to, co vidí v jeho očích, je zlost. Ne, to bylo něco mnohem blíž k… porozumění? A pak to bylo pryč.
"Budu předstírat, že jsem vaši poslední poznámku neslyšel, slečno Grangerová. Domnívám se, že někdo vám kdysi řekl, že nejste schopná se naučit tančit. A vy jste se z nějakého mně neznámého důvodu rozhodla, že mu budete věřit." Teď byla řada na něm, aby pokrčil rameny. "Navrhuji, abyste se teď využila svou únavnou nesnesitelnost, a zkusíme to ještě jednou."
Stála a třásla se hněvem. Všechny myšlenky na porozumění zcela zmizely. Tentokrát se jí, ačkoliv byla mírně strnulá, podařilo tanec dokončit, aniž by mu pošlapala nohy.
"Velmi dobře, slečno Grangerová," zazněla jeho ironická poznámka. "Myslím, že když to zkusíme ještě jednou bez té zuřivosti, mohli bychom toho pro dnešek nechat."
Někde mezi jeho řádky se skrýval kompliment, uvědomila si. S chutí by se zasmála nad ironií toho, že musela čekat šest a půl roku na to, aby Snapea poznala, a nakonec se tak stalo při lekcích tance.

Nakonec Snape trval na tom, aby to ještě několikrát zopakovali, než prohlásil, že je spokojený. Ke konci si to Hermiona skoro užívala, a to i přes bolest nohou a dost ostré komentáře ze strany jejího partnera. Přemýšlela o tom, jaké by bylo tancovat se Snapem, kdyby byl… no, sám sebou. Předpokládala, že si prožil těžké chvíle, protože musel mít neustále na paměti, že nemá vést. Nakonec prohlásil jejich setkání za ukončené a ona automaticky přešla k ohni a začala připravovat čaj.
Snapeův hlas ji zastavil.
"Hermiono, dnes večer jste naznačila, že pro každého existují schopnosti, které není jednoduché si osvojit, ať už z jakéhokoliv důvodu." Mírně zamrkala. "Dovolil bych si navrhnout, abyste na svůj seznam zařadila i přípravu čaje."
Odstoupila od ohně. V jejím hlase zaznívala zloba. Dalo by se říct, že větřila další vtípek.
"Poslužte si," opáčila, vědoma si ironie použití právě téhle fráze v jeho vlastních komnatách.
Také si toho všiml, protože jí věnoval pohled, který začala považovat za "jeden z jeho pohledů".
Posadila se do jednoho z hlubokých kožených křesel, zatímco on se ujal přípravy čaje a poučoval ji, jako by předváděl přípravu lektvaru.
"Nejlepší postup navrhuje použít dva gramy čaje - plus minus dvě procenta - na každých sto mililitrů vody. Musíte mít na paměti, že chuť a vzhled čaje jsou ovlivněny tvrdostí použité vody," odmlčel se a zvedl konvici z ohně. "Konvice musí být naplněna čerstvě převařenou vodou, přičemž hladina musí být čtyři až šest milimetrů pod okrajem. Pak se čaj přikryje pokličkou a nechá se louhovat přesně šest minut." Nyní plnou konvici opatrně umístil zpět nad oheň a dodal: "Můžete přidat mléko v poměru jeden a tři čtvrtě mililitru mléka na sto mililitrů čaje. Konvička by se měla zvedat tak, že vždy přidržujete pokličku. Tak docílíte toho, že do šálku vtéká čistý čaj bez lístků." Zajal Hermionu svým pohledem. "Nemusím připomínat, že se mléko přidává až dodatečně, aby se předešlo jeho sražení."
Když jí předal tyto informace, mírně kývla. Odolávala touze zout si boty a promasírovat si chodidla, která ji kupodivu bolela daleko víc, než když musela nést váhu jejího původního těla.
Zatímco pracoval ji znovu napadlo, jak je zvláštní, že může být někdo zamilovaný do profesora Snapea. Předtím než se jim tohle přihodilo, považovala by takovou myšlenku v nejlepším případě za směšnou. Ale teď - teď… Znala toho muže daleko lépe - ve skutečnosti jí byl velmi blízký, když o tom tak přemýšlela. Pohled na jeho svalnaté nahé tělo jí teď byl důvěrně známý, odezva jeho těla na… stimulaci… potěšení… jí byla rovněž dobře známá. Jenomže přemýšlela o jeho těle jako o svém. Nebo ne? Snažila se představit si, jak by na něj zareagovala jako cizí člověk… jako žena.
Ucítila slabý tlak ve slabinách.
Honem se radši zaměřila na něco jiného - na šálek čaje, který jí byl nabídnut.
Šest minut právě uplynulo.
Je zvláštní, jak může šest minut změnit pohled na svět.

KONEC

Následující kapitola-->

<--Předchozí kapitola


Zpět


Komentáře: