Oheň a růže - kapitola dvacátá druhá
MUŽI VYRÁBĚJÍ ŠATY PRO ŽENY, SE KTERÝMI BY CHTĚLI BÝT, NEBO - VE VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ - PRO TY, KTERÝMI BY CHTĚLI BÝT
Oblečení. Severus Snape dokázal ocenit pěkné oblečení, ale vcelku se o ně nijak zvlášť nezajímal. Tři měsíce v ženském těle jeho postoj nijak nezměnily. Hermiona měla praktický šatník, který jí slušel a nevyžadoval mnoho rozhodování nebo dumání nad tím, jak by se měly jednotlivé kusy kombinovat. Nebyl tak extrémně praktický jako jeho vlastní každodenní garderoba, ale moc se nelišil od menší sbírky, kterou během let nashromáždil pro dovolené a úniky.
Únik.
Ten nápad ho nesmírně přitahoval. Neopustil školu od začátku pololetí ani v jednom, ani druhém těle. Výletů do Prasinek se vzdal ve prospěch pokračujících experimentů s Longbottomovým duši deportujícím destilátem. Experimenty pokračovaly pomalu, ale mandragory, které jim zaručí mnohem jistější vyléčení, vyrůstaly podle plánu, a tak si byl Snape poměrně jistý, že mají s Hermionou za sebou polovinu svého poněkud bizarního výměnného pobytu. Přesto byl zvědavý, čeho se to Longbottomovi podařilo dosáhnout. Ten lektvar by mohl být užitečná zbraň.
Jak je možné, že se Longbottomovi podařilo vyrobit vůbec něco užitečného, ho stále mátlo. To, že chlapce jednou týdně doučoval základní lektvary v nebelvírské společenské místnosti, nijak nezměnilo jeho názor. V hodinách lektvarů byl Neville samozřejmě vyděšený, ale Snape s ním nedokázal soucítit. Až jednou odejde ze školy, bude se muset vypořádat s horšími věcmi, a tak pro něj bude lepší, když se naučí, že lidé vesměs nejsou příjemní. Snapea stále udivovalo, jak je možné, že si Longbottom za posledních sedm let nevypěstoval hroší kůži proti nespravedlnostem, které život přináší.
Mnohem zajímavější byla Hermionina reakce na toho chlapce - neodhalil žádný rozdíl mezi svým a jejím chováním. Tak to samozřejmě mělo být, pokud nechtěli, aby Malfoy junior běžel domů k otci s historkami, které by mu raději nevyprávěli. Nicméně mu připadalo, že si šikanování třídy užívá. Už si skoro zvykl na to, že je teď terčem vlastních výukových metod, ale stále ho to fascinovalo.
Přál si, aby mohl totéž říct i o ostatních hodinách. Věci se už nějak ustálily, profesorský sbor už ho nesledoval s takovým znepokojením, jaké se pokoušel maskovat na začátku října, když se Snape snažil získat znovu ty schopnosti, které nemusel využívat od těch dob, kdy složil OVCE. A Hermiona už sebou neškubala, když si procvičoval přeměňování v učebně lektvarů v mezidobí mezi experimenty. Nicméně to bylo únavné. Během hodin zapínal autopilota, a zatímco si čmáral poznámky Hermioniným rukopisem, nechával svou mysl se toulat. Hermionin sklon k hlášení se a přehnané horlivosti se během let otupil, takže to vypadalo, že si nikdo nevšiml, že to není primuska, kdo přispěchá s odpovědí jako první. Mohl v duchu uniknout z hodiny a věnovat se svým myšlenkám.
Únik.
Hermiona vzala jeho tělo a oblečení do Londýna. Bylo absurdní, že mohla uniknout a on ne. Rozhodl se ignorovat její komentář o tom, jak vypadá v oblečení od Armaniho… možná ale že neměl. Na tváři se mu objevil široký úsměv, a kdyby ho teď někdo viděl, asi by poznamenal, že se primuska rozpustile usmívá sama pro sebe. Velmi netypické - až na to, že si Snape začínal myslet, že to pro Hermionu až tak úplně netypické není. Měla talent na komentáře, jež zasáhly cíl s přesností, která zabolela skoro tak moc, jako pobavila. Zde měla velký potenciál, jenom potřebovala povzbudit.
Nuže zpátky k Armanimu. Myslela si, že mu Armani sluší… Inu, to poskytovalo možnosti k pobavení a přivedlo ho to zpátky k otevřené skříni, kterou měl před sebou. Vánoční ples začne za hodinu a primuska tam musí být - a v pořádku. To znamenalo určitý druh oblečení.
Hermiona měla šaty. Ne moc, ale nějaké přece. Snape předpokládal, že jí zůstaly z dřívějších let a odrážely dřívější vkus; rozhodně se nehodily k ženě, kterou poznal během večerních příprav lektvarů, vzájemného doučování, famfrpálové paniky a obyčejných rozhovorů. Rozhodně si je nezamýšlel vzít dnes na sebe. Nemohl si vzpomenout, že by se někdy toužil obléknout do dámských šatů (kouzelnické hábity to nicméně těm, kteří tuhle specifickou touhu měli, umožňovaly tak, aby si toho nikdo nevšiml), a - upřímně - radši by byl ve svém vlastním těle a svém vlastním oblečení, ale pokud se nestane nějaký zázrak, rozhodl se, že udělá všechno pro to, aby se s tím vyrovnal.
To znamenalo, že růžová a satén musely pryč. Dobré pro dítě, ale Hermionino tělo nebylo tělem dítěte. Ne že by to byla myšlenka, kterou by se chtěl nějak obšírně zaobírat, ale těžko si mohl myslet něco jiného, když znal reakce, kterých to tělo bylo schopno a na které bylo připraveno. Těžko si těch reakcí mohl nevšimnout…
Nic z toho si nebyl připraven si vzít dnes večer na sebe. Znovu si kriticky prohlédl oblečení, potom náhle zamítl šaty ve prospěch vlněné vesty a džín. Položil je na postel, zvedl hůlku a soustředil se. Je čas zjistit, jestli měly lekce přeměňování s Hermionou a McGonagallovou nějaký praktický efekt.
Oblečení se přeměnilo zrovna ve chvíli, kdy někdo zaklepal na dveře. Jestli to je Harry nebo Ron, tak je vykuchá. Nebo jim provede něco podobného. Nepodařilo se mu chlapce odradit od toho, aby přišli a doprovodili ho do Síně, ale ať se propadne, jestli strpí jejich přítomnost déle, než bude muset.
"Ano?" vyštěkl a otevřel dveře. Venku stály Levandule a Parvati s rukama plnýma látky a vypadaly trochu zaskočené strohým přivítáním. V duchu si povzdechl a otevřel dveře o něco víc.
"Omlouvám se," řekl a potřásl hlavou, "myslela jsem si, že jsou to Harry a Ron."
Levandule a Parvati se zašklebily: "Jasný, poslední věc, kterou bys teď mohla chtít, jsou ti dva, jak se cpou dovnitř."
Nikdy jste neřekla nic pravdivějšího, slečno Brownová, pomyslel si Snape, přesto se ale jednoduše usmál a kývl na ně. "Můžu vám… nějak pomoct?" zeptal se, zvědavý, proč stojí venku přede dveřmi. Čekal by spíš, že budou šílet a připravovat se na ples. Byly tak nedočkavé, že ho včera donutily projít si "předpřípravou". A dnes se už taky jistě připravovaly, vlasy i líčení se zdály být v plesovém stylu, ale stále ještě měly na sobě školní hábity. S přihlédnutím k jejich poslednímu střetnutí si nebyl zcela jistý, jestli chce vědět, co zamýšlejí.
"Jo," řekla Parvati, když se kolem něj protáhla. "Můžeš nás tu schovat, než se dooblékneme? Mrňousové pořád vrážejí do pokoje, aby viděli, jak jsme na tom, což nás pěkně štve."
"A spočítaly jsme si, že k tobě nikdo nevtrhne," dodala Levandule.
Snape se spokojil s tím, že zvedl obočí. Vysvětlit jim ironii toho prohlášení tím, že k němu právě vtrhly ony, by nejspíš zabralo tolik času, že by ples propásli. I když jemu osobně by to nijak zvlášť nevadilo, hodlal vynaloženou energii využít někde jinde. Třeba na to, aby se ujistil, že tohle nevyužijí jako další příležitost k tomu, aby mu ublížily.
Když zavíral dveře, někdo za ním zavýskl, až nadskočil.
"Teda, Hermiono, to je nadherné, kde jsi k tomu přišla?" Barbíny byly v pokoji. Snape znovu vzdychl, přinutil se usmát a vytasit se s klišé.
"K těm starým hadrům? Mám je už roky," zamumlal. To bylo vše, co mohl udělat, aby se nerozesmál při pohledu na zmatené výrazy jejich tváří. Ale ony zřejmě neměly náladu věnovat se hádankám, raději hodily své vlastní šaty na postel a začaly se svlékat.
Snape se náhle cítil značně nepohodlně. Byl dobře obeznámený s Hermioniným tělem, nejspíš obeznámený více, než by se jí líbilo, ale představa, že by se měl dívat, jak se svlékají tyhle dvě, nebyla nic, s čím by se chtěl vypořádávat. Posbíral své vlastní oblečení a zamířil do koupelny. Odůvodnil si to tím, že Hermiona je dost stydlivá na to, aby jeho ústup nevzbudil zvědavost.
Neudělal to však dost rychle na to, aby se vyhnul pohledu na dosti výrazné vnady slečny Brownové, které stavěla na odiv. Ten pohled ho nechal překvapivě chladným, a tak se zamyšleně díval na svůj odraz v zrcadle, když se svlékal, a podivoval se nad tím rozdílem. Bylo to dost na to, aby ho to přimělo se chvět očekáváním, když si jeho mysl prohlížela Hermionino tělo. Dost na to, aby probudilo představy, které v sobě znovu rychle udusil. A přece… a přece… Levandule Brownová nezanechala žádný dojem.
Odvrátil se od zrcadla a rychle se oblékl. Bude mít dost času přemýšlet o tom později. Mnohem později. Vlastně nikdy.
Nemohl se jen tak loudat v koupelně moc dlouho, jakkoli pro něj byla kosmetika tvrdým oříškem - make-up byl stále něco, co osobně považoval takřka za černou magii a díval se na ni téměř tak podezřívavě, jako kdyby to opravdu černá magie byla. Zvládnul denní nátěr řasenkou a leskem na rty. Včerejší sezení mu přineslo nechtěné vzdělání v radostech kosmetických zaklínadel, ale vědět, jak něco udělat, není totéž jako vědět, co s tím udělat.
Pomalu otevřel dveře a doufal, že jsou dívky už alespoň částečně oblečené. Byly. Značně předvídatelně oblečené ve standardních koktejlkách. Alespoň měly dost rozumu na to, aby si neoblékaly velké večerní plesové šaty, které přitahovaly mnoho jiných studentek. Podíval se dolů a podivil se, jak plánují tancovat v botách na tak vysokém podpatku.
"Ty nic neprovedeš se svými vlasy?" zeptala se Parvati, když si všimla Snapea.
"Tohle nestačí?" zeptal se. Vykartáčoval je, kondicionér je zanechal dostatečně těžké, aby byly rovné a hladké. Co si ještě představovaly, že s nimi udělá? Snape sledoval jejich vlasy s jistým neklidem. Byly kudrnaté, nic takového, co kdy viděl na Hermioně. Ne že by si opravdu vzpomínal, že by někdy něco dělala se svými vlasy. Nebylo to nic, čemu by věnoval pozornost.
"Nesedí to k šatům," řekla Levandule, když vstávala z postele a přecházela na druhou stranu. Obcházela Snapea a mumlala si něco pod fousy, nakonec rozhodně kývla. "Nahoru. Musíme je zvednout."
Snapeovo obočí se rozhodně zvedlo. "A co přesně myslíš tím ‚zvednout'?" zeptal se podezřívavě.
"Uklidni se, Hermiono. Nic extravagantního, to by ti určitě neslušelo. Podívej se, věř nám. Nechceme tě přece poprášit flitry."
Díky Merlinovi za ty dary.
Po troše práce s kartáčem a několika kouzlech se znovu podíval do zrcadla. S nechutí připustil, že ať už udělaly cokoli, šlo mu to k šatům dobře. Uhlazené a upravené a… dobrá, nebyl si moc jistý, co udělaly, ale fungovalo to.
"Škoda že nedokážete vymyslet nějaká kouzla, která by nahradila depilaci voskem," řekl suše a ujistil se, že dívky vidí úsměv na jeho tváři. Zasmály se.
"Nenašly jsme nic, co by tak dobře fungovalo. Nebo aspoň nic, co by tak dlouho vydrželo. Klasická holicí kouzla se moc nedají použít."
Snape nepřítomně přikývl. Tohle by si měl zapamatovat. Neúčinnost zaklínadel byla hlavní důvod, proč používal břitvu. Možná by lektvar… byl si jistý, že četl v Hermionině mudlovském časopise něco o způsobu, jak se zbavit chloupků pomocí něčeho, co připomínalo lektvar. No, možná ne. Měl už tak dost objednávek přípravků na péči o pleť.
Vstoupit do historie jako vynálezce depilačního lektvaru nebylo přesně to, pro co tolik let pracoval.
Na druhou stranu by to byl lepší způsob, jak získat nesmrtelnou slávu, než to, čím se zabýval dosud.
O hodinu později se Snape ošil při pohledu na přezdobenou Síň. Řediteli se vždycky nějak podařilo překonat přezdobenost předchozího roku. Jednoduchost ozdobených stromů, která krášlila prostor po zbytek sezony, byla pohřbena pod kaskádami zdobných třásní a třpytících se tretek, které byly rozprostřeny po Síni jako duhově zbarvená pěna. Stoly byl pryč. Svačina se servírovala ve společenských místnostech a večeře bude mnohem později. Většina studentů už byla zjevně přítomná, místnost už byla plná šumu a pubertální konverzace.
Rozhlédl se kolem, hledal známou vysokou, černě oděnou postavu. Jistě si nemyslela, že se plesu vyhne úplně? Brumbál by to nikdy nedovolil. A i kdyby ano, Snape neměl v úmyslu nechat Hermionu se z toho vyvléknout. Koneckonců by to byla zráta času - po těch tanečních lekcích…
Jako kdyby ji ta myšlenka přivolala, hluboký hedvábný hlas, slyšitelný jen natolik, aby přehlušil zmatek okolo, za ním potichu zamumlal:
"Velmi pěkné. Přál bych si mít váš vkus."
V tom komentáři byl lehký sarkasmus a Snape by rád věděl, jestli komentovala oblečení, nebo jestli měla publikum. Podíval se přes rameno. Byla sama. Proč tedy ten sarkasmus? Možná se jí nelíbilo jeho oblečení. Vyzkoušel tuto teorii.
"Řekla jste, že mi Armani sluší. Myslel jsem si, že by to mohlo fungovat i v této inkarnaci," odpověděl stejně tichým hlasem, když mapoval dění v místnosti. Poslední věc, kterou chtěl, bylo, aby ho někdo viděl, jak mluví s Hermionou. To rozhodně neodpovídalo charakteru žádného z nich.
"To ano."
Přeměnil džíny a vestu v něco, co viděl v jednom z jejích časopisů. Od Armaniho, samozřejmě. Projmutá vesta z černého sametu se stojáčkem, která sahala k bokům, a volně splývající kalhoty z hedvábí, které se leskly tlumenými barvami. Vlasy vyčesané nahoru a páskované sandály na nízkém podpatku, které pro něj přeměnila Parvati, dotvářely celkový dojem. Podpatky rozhodně nepatřily k tomu, s čím by se hodlal vypořádávat. Náhle si uvědomil, že díky celkovému efektu vyčníval z řad standardních hábitů, nadýchaných šatů a malých černých, typických pro dospívající studentky, mnohem víc, než měl v úmyslu. Označil se za dospělého, ne za dítě. Zdrženlivost byla naštěstí pro primusku charakteristická, i když elegance byla charakterističtější pro učitele lektvarů. Tedy ne že by někdo ze studentů nebo většina profesorského sboru uznali, že se obléká elegantně.
"To ano," opakovala Hermiona tichý komentář, tentokát s povzdechnutím. "Proč si sakra nedokážu vybrat oblečení, jako je tohle?"
Snape se rozhodoval, jestli ten komentář nechá bez povšimnutí, ale silný pocit potřeby ji utěšit ho donutil odpovědět.
"Jsem si jistý, že to za čas zvládnete. Uvědomte si, že mám dvacet let zkušeností k dobru."
"Jistě, ale jste muž," její odpověď byla značně jedovatá. Snape se málem rozesmál nad rozhořčením ukrytým v každé slabice. Přehlížela očividné. "To je Armani taky," podotkl. "Prosím, neříkejte mi, že byste odmítla nosit oblečení navrhnuté mužem - to by byla škoda."
Bylo to divné, vážně, že můžete slyšet ticho, když kolem všichni v povznesené náladě žvaní. Ale ticho bylo s konečnou platností to, co teď od Hermiony slyšel. Vypadala zmateně. Předpokládal, že by ráda věděla, jestli myslel, že je škoda oblečení, nebo její postavy. Nehodlal jí to vysvětlovat. Některé věci musí zůstat nevyřčeny. Pak ucítil, že se atmosféra změnila, když odhodila zmatenost a vrátila se zpátky do osobnosti toho, kým měla být.
"Nejspíš škoda času, že jste se podrobil depilaci voskem, že?" zamumlala a odvlála na druhou stranu místnosti. Pobavení v tom komentáři zabolelo skoro stejně jako vosk. Nicméně si to nejspíš zasloužil.
KONEC
Následující kapitola-->
<--Předchozí kapitola
Zpět
Komentáře: