Oheň a růže - kapitola třetí
RYCHLOKURZ - HERMIONA
Byla ředitelem Zmijozelu.
Ne. To bylo absurdní. Ve škole by se stěží našel někdo méně vhodný na pozici ředitele Zmijozelu než ona, prolétlo jí hlavou. Možná Neville. Jak už bylo řečeno, mohl to být zatraceně riskantní podnik.
Tak jo, Hermiono, holka, je čas se vzchopit. Ty a Snape… společně jistě najdete řešení. Nezáleží na tom, co si myslí o společně strávených chvílích. Pár dní, možná týdnů, to přece vydrží. A pak bude po všem. Jak těžké to může být?
Zdálo se to být všechno jasné. Vše, co se po ní chce, je, aby vystupovala jako Snape a reagovala na dané situace stejně, jako by reagoval on. Takže… Co by udělal právě teď? Pohlédla na něj. Snape ji pozoroval, ale tentokrát se snažil, aby to tak nevypadalo.
Podle všeho chtěl naznačit, že on by na jejím místě takhle nezíral.
Snažila se donutit svoji mysl, aby najela na model - Snape.
Byl by nepříjemný. A nespravedlivý. To bylo dáno. Určitě by žádal daň. Narovnala ramena a zhluboka nasála vzduch do plic. Promluvila a snažila se, aby to znělo co nejvíc přezíravě.
"Navrhuji, slečno Grangerová," u Merlina, ono to fungovalo, "abychom se místo tohohle okounění vrátili zpět do učebny lektvarů a podívali se, jestli zůstalo něco z toho… um… experimentu. To by nám mohlo poskytnout nějakou nápovědu."
To, o co se snažila, nebylo jen lehké pohrdání. Třpyt v jeho očích jí však prozradil, že vůbec neocenil její zmínku o okounění. To bylo špatné, pomyslela si. Jenom to přispělo k její špatné náladě.
Vytočená si přitáhla hábit úžeji k tělu a aniž by se starala, jestli ji následuje, vykročila směrem ke sklepení.
Na polovině cesty do sklepení si všimla, že se blíží skupinka tří Mrzimorských. Nebyla je v tu chvíli schopná pojmenovat. Z celého srdce doufala, že nehledají ani Snapea ani ji. Byla však lehce překvapena, když ji obloukem obešli. Koutkem oka zahlédla, jak Snapeovým směrem vrhali spěšné pohledy plné sympatií. Určitě si mysleli, že jejich primuska je na cestě za svým trestem. Což znamenalo, že celková zlost, těžká černá tkanina a extra výška, činily její chůzi obzvláště efektní.
Celkem ji uklidnilo, že do sklepení dospěli bez dalšího bližšího setkání s jakýmkoliv studentem. Dveře do učebny lektvarů byly zavřené. Zatlačila na ně, ale nepovolily. Na okamžik zazmatkovala. Pak jí však svitlo. Obrátila se ke Snapeovi.
"Potřebuji heslo," řekla bez okolků.
Díval se na ni tak, jako by jí ho za žádnou cenu nechtěl sdělit. Nakonec jí ho však řekl.
"Blín."
Taky mohl zvolit něco mnohem veselejšího nebo více povznášejícího, napadlo ji mrzutě. To by po něm ale asi chtěla moc.
Společně vstoupili do učebny. V místnosti byl větší nepořádek, než když jí opouštěli. Přísady do lektvarů byly poházené všude kolem, nábytek zpřevracený. Šest let hořkých zkušeností s Nevillem Longbottomem v nich rozvinulo šestý smysl, který jim napovídal, aby se měli na pozoru. Snape za nimi zavřel a zabezpečil dveře. Popadla židli, která jí stála v cestě, a vrátila ji tam, kam patřila. Snažila se přijít na to, kde by měli začít.
Zkažený lektvar vytvořil v zadu v místnosti, na desce, kde s Nevillem pracovali, vazké šedé jezero. Opatrně si razila cestu tím, co zbylo z vybavení místnosti. Zastavila se u svého pracovního stolu. Oba zírali na nepořádek na pracovní desce, kde byla změť různých přísad a rozbité sklo. Na podlaze se válely keramické střepy.
"Kde, k sakru, začít?" zamumlala spíše pro sebe. Zahřmění barytonu v její vlastní hrudi jí připomnělo naléhavost jejího počínání.
"Začneme tím," ozval se ostrý ženský hlas, " že popadneme koště, profesore. Pochybuji, že by něco z toho šlo zachránit."
Bylo udivující, jak jeho odpor vůči všemu a všem mohl být považován za respekt, přemýtala. Otočila se ke Snapeovi, který v jedné ruce držel koště a druhou jí podával další. Převzala ho od něj a začala mu pomáhat čistit prostor pod stolem.
"Předpokládám, že tohle je ten správný okamžik, abyste začal, profesore," ozval se Snape po chvíli.
Na chvíli se stáhla.
"Začít s čím?"
Vysoký hlas plný pohrdání, tón naplněný sarkasmem, úšklebek, kterým odhalil zuby.
"Řekněte mi něco o sobě, slečno Grangerová," řekl přehnaně zdvořile. "Tohle je jeden z konverzačních triků určených k navázání společenského kontaktu pomocí vyjádření zájmu druhému účastníku rozmluvy."
Na chvíli přestala s uklízením a pohlédla na něj.
"Takže, pro začátek," vyštěkla, "nikým nepohrdám. A už vůbec nepoužívám fráze typu - konverzační trik určený k navázání společenského kontaktu pomocí vyjádření zájmu druhému účastníku rozmluvy. Pokud se budete takhle vyjadřovat ve společnosti Harryho a Rona, budete během jedné minuty odhalen."
Chvíli se navzájem měřily pohledy, ani jeden nechtěl uhnout první. Nakonec si Hermiona povzdechla.
"Co o mě vlastně víte?"
Snape jen neurčitě pokrčil rameny.
"Jmenujete se Hermiona Patience (*) Grangerová. Vždycky mi přišlo, že je to výjimečně nevhodná volba druhého jména. Předpokládám, že jste se narodila někdy v roce 1980 nebo 1981, je-li tohle váš poslední rok v Bradavicích. Ani jeden z vašich rodičů není kouzelník. Patříte do Nebelvíru. Pilně studujete, čemuž odpovídá i vaše hodnocení ve všech předmětech. Jen madam Hoochová si několikrát posteskla, že byste se v létání mohla zlepšit. Přátelíte se s Potterem a Weasleym a pokud ti dva páchají nějaké nepravosti, vy jste bezpochyby někde poblíž. Přes vaše zjevné pohrdání autoritami vás ostatní učitelé mají v oblibě. Z tohoto důvodu jste patrně i primuskou. Jste panovačná, do všeho strkáte nos a příliš horlivě dáváte najevo své znalosti. A vlastníte velkou, chlupatou, rezavou kočku, což svědčí o vašem úděsném vkusu pokud jde o to, komu věnujete svou pozornost."
Hermiona nad tím shrnutím její osoby jen zamrkala.
"Připomeňte mi, abych vás požádala o proslov na vlastním pohřbu," zabručela.
Snape na ni upřel pobavený pohled. "Pokud dáváte přednost falešnému pochlebování, slečno Grangerová…"
"Kdybych řekla, že ano, změnilo by to něco?"
Všimla si, jak mu zacukaly koutky úst, ale nic neřekl.
Rozhodla se, že to nechá plavat. Přestala se zametáním a přemýšlela o tom, kde začít.
"Um… Narodila jsem se 19. září 1980. Rodiče se jmenují Alison a Frank. Oba jsou zubaři a žijí v Esheru, v Surrey. Jméno Patience jsem dostala po babičce z máminy strany. Um… Než jsem přišla do Bradavic, navštěvovala jsem malou státní školu v místě bydliště. Moje nejlepší kamarádka se jmenovala Karen Marshallová. Bydlela vedle nás. Hráli jsme si spolu a vyměňovali si oblečení na panenky." Bylo dost zvláštní slyšet Snapeův hlas mluvit o panenkách. Vzhlédla k němu. V jeho tváři se usadil nic neříkající výraz. "Hádám, že tohle vědět nepotřebujete," dodala rozpačitě.
"Ne, to opravdu ne," opáčil tak, aby se jí nedotkl.
"Tak jo," řekla a pátrala v mysli po tom, jaká informace o jejím životě by mu v téhle situaci mohla ještě nějak prospět. Nakonec pokračovala. "Můj kocour se jmenuje Křivonožka. V noci rád spí na polštáři vedle mé hlavy. Myslím, že s každým v Nebelvíru vycházím dobře, někdy až na Harryho a Rona. Obvykle to projedu, když hrajeme s Ronem šachy. Nejím maso, angrešt a chřest. Mám ráda čokoládu a rebarboru," dál trápila svůj mozek. Bylo obtížné tímto způsobem popsat samu sebe. "Mezi moje nejoblíbenější předměty patří přeměňování a lektvary," řekla trochu defenzivně a snažila se ignorovat zvuk plný nedůvěry, který se mu vydral z hrdla. "Nemám ráda létání a nesnáším věštění stejně jako profesorku Trelawneyovou."
Když si uvědomila co řekla, zarazila se.
"Myslím, že se nemusíte bát náhlého obratu svého postoje k věštění, slečno Grangerová." Jeho hlas zněl mnohem víc pobaveně než dotčeně. "Tohle je přesně informace, která se mi bude hodit," dodal už vážně.
"Když čtu, tak o čemkoliv," pokračovala. "Mám ráda hudbu, ale moc o ní nevím. Mám ráda kočky, psi mi moc neříkají," ani teď se nepozastavila nad jeho dušenými projevy nevíry. "Nemůžu vystát lidi, kteří šikanují ostatní a nesnáším ty, kteří na druhé pohlížejí shora jen kvůli tomu, že pocházejí z jiných poměrů nebo jiným věcem, za které nemohou." V posledních slovech jasně zazněla výzva, kterou však Snape zcela ignoroval.
"Obvykle pomáhám Nevillovi s jeho domácími úkoly," vyhrkla, ve strachu, aby na to později nezapomněla. "Pane profesore," promluvila naléhavě, "budete… vlastně nebudete…" netrpělivě potřásla hlavou a začala znova. "To, co chci říct, je… jestli vy.. tedy já… nepomůžete Nevillovi, bude to vypadat divně. Ostatní si všimnou, že není něco v pořádku."
Povzdechl.
"Je mi jasné, že panu Longbottomovi bylo předem dáno, aby mě navěky pronásledoval," odmlčel se. Po chvíli pokračoval hlasem, který skoro vypovídal fyzickém utrpení. "Budu pokračovat v péči o pana Longbottoma. Věřím, že to ocení."
Hermiona si oddechla úlevou. Snape odložil koště.
"Myslím, že je čas, abychom zachránili zbytky téhle… substance."
Vytáhl hůlku a zamumlal "Accio fióly", načež ze skříně přilétlo pár jednoduchých skleněných lahviček. Zastavily se a klidně se vznášely nad deskou stolu, o kterou před chvílí Snape opřel své koště. Snape se po nich natáhl a položil se na stůl. Hbitě použil kouzlo, které v mžiku dostalo stříbřitě-šedý lektvar do lahviček. Pečlivě je uzavřel a vykročil s nimi ke své pracovně. Hermiona ho následovala. Snape se u dveří zastavil a vzpurně na ni pohlédl.
"Jestli mám předstírat, že jsem vy, potřebuji znát všechna vaše hesla," poznamenala jedovatě.
"Nicméně si vyprošuji, aby se tu Potter s Weasleym po dobu mé nepřítomnosti zabydleli," dodal a vstoupil do pracovny.
Hermiona si uvědomila, jak ji jeho slova rozčílila.
"A já si zase vyprošuji, aby moje kolej přišla o body za to, co řeknou mí přátelé v soukromí nebelvírské společenské místnosti," vrátila mu.
Napjatě čekala na nevyhnutelný výbuch. Ten však nepřišel. Když promluvil, jeho hlas zněl nuceně.
"O to se nemusíte bát, slečno Grangerová. Cokoliv co vaši… přátelé… přede mnou řeknou, v dobré víře, že jste to vy, nebude mít žádné následky. Pro ně, ani nikoho jiného."
Přikývla.
"Cokoliv, co mi kdo řekne, rovněž zůstane přísně soukromé," odtušila.
Jejich pohledy se střetly. Tentokrát tím však bylo stvrzeno křehké příměří.
"Tak, tohle bychom měli," ukázal v němém gestu k plným lahvičkám na stole. "Teď bych vám měl ukázat svoje komnaty. Spíš bych měl říci vaše komnaty."
Na potvrzení svých slov ještě přikývl a přestal se přehrabovat v hromadě pergamenů na stole. Narovnal se a vytáhl malou složku, kterou jí podával.
"Tohle budete potřebovat. Jsou to podklady pro dnešní poradu," řekl stroze. "S tím nejpodstatnějším vás ještě seznámím."
Hermiona si složku vzala.
"Děkuji," řekla jen. "Můžeme jít?"
Když opouštěli učebnu lektvarů, nechal ji provést všechna bezpečností opatření. Sám se držel stranou. Poté se vydali na opačnou stranu, než kudy chtěla jít Hermiona. Po chvíli se zastavili před obyčejnou zdí. Snape jí následně předvedl jednu z variant kouzla Dissendium, která způsobila, že se stěna rozestoupila a odhalila klenutou chodbu, která se za ní skrývala. Na konci té chodby se zvedaly schody. Informoval jí, že tahle cesta jí z větší části umožní dosáhnout jejích osobních komnat, aniž by byla kýmkoliv zpozorována. To byla nepochybně užitečná vědomost a vysvětlení pro Snapeovu schopnost objevit se na místě, kde by to studenti nejméně očekávali.
Hermiona jen zaskřípala zuby.
Když došli k jejím komnatám, položila ruku na dveře a řekla: "Krev jednorožce." Dveře se tiše otevřely. Vešla dovnitř a naznačila Snapeovi, aby ji následoval. Snažila se zapudit myšlenku, že do svého soukromí právě vpouští učitele lektvarů. Pociťovala to jako vpád do své svatyně. Bylo to něco jiného, než s ním být o samotě v učebně lektvarů. Když vyslovila heslo, neunikl jí jeho překvapený výraz.
"Co?" vyštěkla. Její reakce byla způsobena nepohodlím, které cítila. "Co jste čekal? Chlupatýho malýho králíčka?"
Zamračil se nad tónem, který použila.
"Myšlenky na to, jak pracuje mysl pubertálních dívek, končí na prahu mé učebny, slečno Grangerová," opáčil represivně.
Ignorovala jeho poslední poznámku a přešla na druhý konec pokoje. Naštvaně se rozhlížela kolem a přála si, aby to ráno byla víc uklidila. Postel byla neustlaná a její pyžamo se válelo na koberci uprostřed pokoje. Ohnula se a zvedla ho. Pohled na bílou bavlnu s krajkou ve Snapeově silné ruce, na níž se viditelně rýsovaly svaly, na ni byl příliš. Najednou musela bojovat s touhou se sebrat, otočit se na patě a co nejrychleji se vrátit do Brumbálovy pracovny, aby mu řekla, že je jí ukradené, co se s nimi stane. Že tohle prostě nezvládne.
Pevně stiskla zuby a zkoušela ovládnout třes, který se jí zmocňoval. Mrštila pyžamem na postel a přetáhla přes něj přikrývky.
"Tohle jsou moje komnaty," řekla zbytečně. "Bojím se, že tu často vládne chaos. Pokud budete trpělivý, jsem si jistá, že nakonec najdete vše, co budete potřebovat."
Dívat se na vlastní osobní prostor očima někoho jiného bylo značně vysilující. Pokoj, ve kterém se teď nacházely, nebyl přímo dívčí. Žádné volánky, ani náznak růžové. Ozdoben byl jen velmi střízlivě. V celém pokoji byla jen jedna mudlovská fotografie v jednoduchém stříbrném rámečku, která ukazovala pár lidí středního věku, její rodiče. Byl tu také malý krb u něhož stála dvě pohodlná křesla polstrovaná tmavě červenou látkou. Před krbem ležel koberec, který ladil s potahem křesel. Nalevo ode dveří byly police, ve kterých byly nedbale naskládané knihy a svitky. Vedle nich, na stěně, byl umístěn kus pergamenu s diagramy a symboly vyvedené různými barvami.
U protější stěny stál stůl, který byl umístněný přímo pod oknem. Byl na něm pěkný nepořádek. Napravo od něj byly další dveře, které vedly do Hermioniny vlastní koupelny. Vedle dveří stál prádelník ze světlého dubu a komoda ze stejného dřeva.
Celý pokoj byl více méně zařízený v barvách Nebelvíru. Nebylo to špatné. Vše působilo světlým a prostorným dojmem. Dalšími věcmi, které o Hermioně něco vypovídaly, byly, kromě již zmíněné fotografie, starý medvídek, který ležel na posteli a hromádka neidentifikovatelných chlupů nazrzlé barvy, ze které svítily dvě zlověstné oči.
Křivonožka vstal, narovnal se a seskočil z postele. Pomalu se k nim blížil. Očichal Hermioniny nohy, pak Snapeovi.
"Křivonožko, tohle je profesor Snape." Hermiona ukázala na člověka, který vypadal a byl nepochybně cítit stejně jako ona. "Stala se nám taková nepříjemnost. On tu teď s tebou bude nějaký čas bydlet."
Cítila se trochu hloupě, že to vysvětluje kočce. Podle výrazu ve Snapeově tváři poznala, že s jejím sebehodnocením souhlasí. Křivonožka si "Hermionu" chvíli pátravě prohlížel a pak na ni zasyčel.
"Prosím, buď k němu milý," naléhala. Teď se cítila ještě hloupěji.
Křivonožka na ni pohlédl, pak zase na Snapea. Potom udělal gesto, které mohlo být považováno za pokrčení ramen a vrátil se do postele.
Kdo že má špatný vkus při výběru přátel, pomyslela si se zadostiučiněním.
Mávla směrem do pokoje.
"Tak to je všechno. Domácí skřítci převlékají postel jednou za týden. Pokud to budete chtít častěji, budete si to muset udělat sám. V šatní skříni najdete moje hábity a vše, co ke školní uniformě patří. Je tam také mudlovské oblečení. V prádelníku jsou pak svetry, kalhoty a …" Nezajímalo jí, co říkal ředitel. Ona se přece nebude se Snapeem bavit o svém spodním prádle. Na to bude muset přijít sám. "… a další věci," pokračovala neurčitě. "Předpokládám, že je vám všechno jasné. Skřítci sbírají špinavé prádlo v pondělí a ve středu ho máte zpět. "Um…" ukázala na dveře, "koupelna je tady. Tam najdete další komodu s… s určitým druhem věcí. Dal byste si čaj?"
Poslední větu řekla v zoufalství, které se jí zmocňovalo při pohledu na výraz vzrůstající neochoty uvěřit na Snapeově tváři.
"Musím být tady?" bylo jediné, co ze sebe dokázal vypravit.
Hermionu jeho prohlášení urazilo.
"Mohl jste dopadnout hůř," odtušila jedovatě. "Mohl jste si vyměnit tělo třeba s Levandulí Brownovou. Jsem si jistá, že byste si užil všechny ty hodiny věštění navíc. Nebo se vám to třeba mohlo stát minulý rok. To byste byl nucen sdílet pokoj s ní a s Parvati."
Můj ty bože, pomyslela si. Na chvíli jsem opravdu působila jako on. Snape zamrkal. Ta samá myšlenka očividně prolétla i jeho hlavou.
Ukázala na pergamen, který visel nad pracovní deskou stolu. "Tohle je můj rozvrh. Vše, co budete potřebovat do školy, je v zásuvkách pod stolem. Všechny domácí úkoly jsou až do dneška hotové," pokrčila rameny. "Už nevím, co bych vám řekla," pokusila se o úsměv. Bylo to divné. Snapeovy obličejové svaly na tohle evidentně zvyklé nebyly. "Obávám se, že nejsem příliš zajímavá osoba."
Když na to Snape nijak nereagoval, zvědavě se na něj podívala. Přecházel po pokoji. Z každého jeho pohybu čišela nervozita.
"Je něco špatně?" zeptala se. V té otázce byla pěkná dávka ironie.
Vypadalo to, že hledá slova. Nakonec se mu to podařilo. "Slečno Grangerová, řekněte mi, prosím, jednu věc. Jste…je… chci říct, vy a Potter…"
Tohle bylo poprvé, co profesor Snape nemohl najít vhodná slova. Další poprvé, pomyslela si. Gentleman v něm však nakonec zavřel oči a on mohl pokračovat.
"Slečno Grangerová, prosím, povězte mi, je mezi vámi… a Potterem nebo Weasleym… nebo kýmkoliv jiným… něco…"
Na chvíli na něj byla schopná jen konsternovaně hledět. Pak jí v hlavě začaly vířit různé možnosti, kterými by mu mohla odpovědět. Zhroutila se do jednoho z křesel u ohně, celá se třásla. Už se nedokázala nadále ovládat. Nemohla si pomoct. Musela se smát. Na malou chvíli zvažovala o tom, že mu řekne, že je tajně zapletená s Nevillem Longbottomem.
Bezezbytku by si vychutnala ten sytý baryton, který se rozléhal mezi kamennými zdmi její komnaty. Bylo to nečekaně opojné. Jenomže, jak si znova uvědomila, nikdo nikdy neslyšel, aby se Snape smál. Pokusila se tedy ovládnout.
"Ne, pane profesore," zalapala po dechu. Snažila se ho uklidnit. "V tuto chvíli nejsem zapletená s nikým." A rychle dodala: "Pokud byste to však chtěl změnit, bylo by dobré, abyste to nejdřív prodiskutoval se mnou."
"Tohle není k smíchu, slečno Grangerová," řekl ledově chladným tónem. "Můžete být ujištěná, že já váš milostný život organizovat nebudu."
Jeho slova ji přivedla znovu na zem.
"Omlouvám se," řekla s nehranou lítostí. "Nesmála jsem se vám. To ta situace. Myslím, že jsem se jen potřebovala zbavit přetlaku. Večeře je jedna věc, ale vůbec nemohu říct, že bych byla nadšená z toho muset přesvědčovat vaše kolegy na pozdější poradě, že jsem vy." Na chvíli se odmlčela. "Opravdu si nedáte čaj?"
"Ano, proč ne," řekl nakonec. "Není to špatný nápad."
(*) patience - trpělivost (pozn. překladatele)
KONEC
Následující kapitola-->
<--Předchozí kapitola
Zpět
Komentáře: