Hermiona ze zahrady utekla; nebo ji alespoň opustila rozhodným krokem – Snape neutíká. Byla natolik při smyslech, aby si uvědomila, že by ředitel Zmijozelu neměl pobíhat po škole jako hysterická studentka. Dokonce ani kvůli Brumbálovi nemohla čelit dalšímu setkání s kypící masou mladistvých hormonů, které obvykle prostupovaly Hlavní síň. Pro tento večer se udržení pořádku v Bradavicích muselo obejít bez pomoci profesora Snapea; tolik se potřebovala vrátit do svých komnat, najít nějaké klidné místo, kde by si uspořádala myšlenky a přišla na to, co se vlastně právě stalo.
Procházela nyní důvěrně známou chodbou vedoucí do sklepení. Obočí měla svraštěné snahou o to, aby nevypadla z role. Úzkost a zkoumání vlastního nitra nevědomě posílily ve vzduchu soustředěnou energii, která ji obvykle obklopovala. Její chování stačilo na to, aby podnítilo strach ve studentech, kteří byli natolik hloupí, že se nevyhnuli se Snapeovu obvyklému plížení se po škole. Ironií však bylo, že i kdyby se za každou sochou odehrávaly mrzimorské orgie, jí by to bylo jedno. Byla příliš zaujatá vlastním zmatkem.
Naštěstí při ní stála jakási milosrdná síla; do svých komnat došla, aniž by přehlédla očividné porušení pravidel; takové chování by vyvolalo víc poznámek než cokoli jiného, co by udělala – možná kromě toho, co se udělat chystala…
Automaticky zrušila ochranná kouzla. Když za ní zaklaply dveře, žilami se jí rozlil známý pocit úlevy. Pustila školu z hlavy. Mezi nábytkem se pohybovala instinktivně, jako by opravdu byla ve vlasních komnatách. O oheň bylo po dobu její nepřítomnosti postaráno, takže šířil vítané teplo. Hermiona přišla blíž, opřela se ze strany o krb a zhluboka dýchala. Bojovala s únorovým chladem a vlastními myšlenkami, které jí vířily v hlavě.
Pach noci stále ulpíval na jejím oblečení, a to ji nečekaně vrátilo zpátky k rozhovoru v zahradě. Pozvala ho, aby po plese přišel. Přinejmenším navrhla, aby přišel zkontrolovat experiment. Co se mu asi honilo hlavou, když to slyšel? Znělo mu to jako další pozvání ke studiu, nebo si myslel, že jde o víc? Připouští si, že ji špatně pochopil? Předpokládá, že se mýlila? Domnívá se…
Hermiona rázně potřásla hlavou, jako by tím pohybem mohla nezkrotné myšlenky setřást jako rtuť v teploměru. Zachvěla se a snažila se sama sobě namluvit, že to má na svědomí chlad. Snažila se sama sebe přesvědčit, že se jen podívá do laboratoře a pouze zkontroluje kotlíky, takže by neměl – nemohl – přijít. Bylo to příliš složité, tak se tím přestala zabývat. Prohrábla si vlasy, čímž je rozcuchala víc než obvykle. Po koberci utekla od ohně, myšlenky ji však následovaly. Další roztržitý pohyb jí rozházel vlasy ještě víc a učinil přítrž jejímu pochodování. Říkat si, že ji to nezajímá, byla zbytečná námaha, když napětí v hrudi, hrdle a slabinách zpívalo jinou písničku.
A co když si to mezi tím, co ji nechal samotnou, a chvílí, kdy odešel z plesu, rozmyslel?
I když to byla jen představa, stačila, aby se jí bolestivě stáhlo hrdlo a v očích ji zaštípaly slzy. Skousla si ret zlostí, že podlehla takovému pubertálnímu dramatu. Když – pokud, opravila se vážně, – přijde, bude klidná, nabídne mu čaj, proberou to jako dospělí a najdou rozumné vysvětlení pro to, co se chystali udělat.
Vrátila se k ohni, už potřetí během krátké doby si prohrábla vlasy a začala uvažovat o tom, co přesně řekne.
Když se ozvalo tiché zaklepání na dveře, měla už vymyšlenou polovinu plánu, který jí vyhovoval. Díky záchvěvu vzduchu a závanu vůně, která však byla příliš jemná na to, aby ji identifikovala, si uvědomila jeho přítomnost v místnosti. Otočila se k němu čelem. Pozvání na čaj měla připravené a na jazyku, když zjistila, že ostatní instinkty, hlubší a mocnější než mysl, ji už nasměrovaly přes místnost. Po pár krocích se zahleděla do jeho bledé tváře, kterou zdobil ruměnec. Pootevřené rty si navlhčil jazykem. Oči měl zastřené, jako by byl duchem nepřítomný. Když se setkali, objala ho a přitiskla k sobě. Její rty slepě hledaly ty jeho. Primitivní pudy smetly jakoukoli vyhlídku na rozumné jednání.
Uprostřed Snapeova pokoje se do něj ponořila, na tlak odpověděla tlakem, ztratila se v doteku jeho rtů. Pootevřel je a jemně a něžně se jazykem dotkl těch jejích. Skoro to vypadalo, jako by ji žádal o svolení, aby směl pokračovat. Dotek mu oplatila stejně něžně. Otřela se svým jazykem o jeho a vklouzla do otevřených úst, stejně jako ji k tomu jednou povzbudil Viktor. Šlo jen o letmou myšlenku, ničím to nepřipomínalo tohle – záplavu chutí, doteků a vůní, která útočila na její smysly a posílala krev do orgánu mezi jejími stehny. Cítila, jak se k ní Snape víc přitiskl a bleskové bodnutí vzrušení, které projelo centry vzrušení. Z hloubi jejího hrdla se vydralo bezděčné zasténání. Také si uvědomila, že je čím dál vzrušenější.
Nevěděla, zda si všiml jejího vzrušení, či ho vyrušil zvuk, nicméně se odtáhl a o krok ustoupil. Hleděl na ni. Rukama stále spočíval na jejích pažích a jemně je hladil. Tvář měl uzardělou a ztěžka dýchal, nezdálo se však, že by chtěl něco říct. Věděla, že dospěli do bodu, ve kterém by měli přestat. Měla mu říct, aby šel, a on by se jednoduše vzdálil. Nebo by odešel a přitom by mumlal rozpačitou omluvu a ona by neudělala nic, aby ho zastavila. Nehledě na to, že nebyla ochotná ten krok udělat; být první, která se stáhne do bezpečí, která se vrátí k rozumnému uvažování. Vztáhl k ní ruku, která jí dosud spočívala na paži, a pohladil ji po tváři. Kopíroval ostře řezanou lícní kost a konečky prstů přeběhl přes rty. Chytila ho za ruku, jeho prsty si přitiskla k ústům a obkreslila je jazykem. Jeho oči se se zachvěním krátce přivřely.
Bylo jasné, že není ochotný se stáhnout o nic víc než ona.
Vztáhla druhou ruku a položila ji dlaní na jeho tvář. Byla hladší, než si pamatovala, a méně známá, než očekávala. Znovu si navlhčil rty.
„Hermiono,“ ozval se tiše, jako by se ptal.
„To je v pořádku,“ opáčila. Cítila, že potřebuje slyšet nějakou odpověď. Nepříjemně si uvědomovala tlak ve slabinách.
Otočil hlavu k její ruce a políbil ji. Cítila, jak jazykem ochutnává její kůži, zatímco ona ochutnávala jeho.
Nepotřebovali žádná další slova. V tichém souhlasu a za oboustranného mlčení se vydali vstříc ložnici. Ani jeden nechtěl nechat toho druhého uniknout. Uvnitř stačilo jediné slovo, aby je zalilo měkké světlo. Otočila se, aby čelila nesmyslné nejistotě, kterou cítila. Uvažovala o tom, co se mezi nimi sotva před pár minutami stalo. Avšak teď, teď, když už nebylo návratu, si nebyla jistá, jak jít dál, aniž by šlápla vedle; poprvé v životě neznala odpověď na otázku, dokonce ani to, zda by měla. Nervózně polkla. Přemýšlela, zda by mohla něco říct nebo udělat. Dumala, zda existuje nějaké nepsané pravidlo, že by muž měl udělat první krok. Samotný Snape neudělal ani neřekl nic, co by jí pomohlo; studoval ji s tím samým zaujetím, se kterým se věnoval přípravě lektvarů. Uvědomovala si napjatou látku v klíně a sucho v ústech. Udělala krůček kupředu a zkusmo přitiskla ústa na jeho.
Jako by se něco uvolnilo. Snapeovy ruce putovaly nahoru po jejích pažích a ona se opět plně ponořila do průzkumu jeho úst. Tentokrát jí to však nestačilo; chtěla prozkoumat jeho tělo – své tělo. Koneckonců o tom snila posledních pár měsíců. Aniž by ho přestala líbat, pustila se do rozepínání knoflíčků na Snapeově saku. Něco zamumlala a nadskočila, když jí přispěchal na pomoc. Společně se jim to podařilo. Rukama vklouzla pod něj, přejela po hedvábné vestě a dlaní zajala prs. Materiál pod prsty klouzal a ona pod ním ucítila něco tvrdého – bradavku. Hermiona si vždy užívala pocitu, který vyvolávala drahá látka na nahé kůži. Předpokládala, že Snape je na tom stejně, vzhledem k jeho zálibě v kašmíru. Jemně bradavku přes látku stiskla a byla odměněna nesrozumitelným zvukem, což mělo přímý vliv na její rozkrok. V odpověď se zachvěla a ustoupila. Vedla ho k posteli.
Už nepotřeboval další povzbuzení. Než vyměnila vertikální polohu za horizontální, zbavila se svého učitelského pláště a kabátce a podařilo se jí i sundat boty. Nevšimla si, že by se od ní Snape vzdálil, ale také se mu nějak podařilo svléknout se do té míry, že na sobě měl jen hedvábnou halenku a kalhoty, když si vedle ní lehal.
Průzkum jeho těla ji naprosto pohltil. Její ruce a rty bloudily po jeho tváři, krku a ramenou. Jednou rukou mu vyhrnula top, který měl na sobě. Posunul se, aby mu ho mohla přetáhnout přes hlavu. Nemohl popřít, jak na ni jeho tělo reagovalo; pod látkou podprsenky se zřetelně rýsovaly bradavky. Něžně, téměř zvědavě, přejela přes látku prsty, přes tvrdý hrbolek uprostřed. Snape se zachvěl a bezděky se proti ní prohnul. Usmála se.
V létě čtvrtého ročníku se Hermiona a Viktor Krum pustili do užitečného výzkumu na poli mezinárodních vztahů. Ten projekt však netrval dlouho a od té doby se nenaskytla další příležitost; potřeba udržet Harryho a Rona naživu tomu bránila. Tohle a další drobnosti její tělo prověřily, poskytly jí jasnou představu o tom, co se jí líbí. Znovu v dlani uvěznila Snapeův prs a jemně ho stiskla. Když vyšel vstříc jejímu doteku, vklouzla rukou pod jeho záda ve snaze najít zapínání. Díky létům praxe podprsenku zručně rozepnula a stáhla, aby uvolnila jeho prsa.
Když přejela prstem po odhalené kůži, zakňoural. Ten zvuk zaútočil přímo na její klín, takže bojovala s nutkáním se ho dotknout; nechtěla, aby to skončilo, alespoň ne tak brzy. Znovu Snapea hladila, kroužila kolem bradavky, pohlcena známým dotekem. Věděla, jaké to bude, a současně nevěděla, jelikož v tuhle chvíli byla schopna soudit jen podle jeho reakce, ne podle vnitřních pocitů.
Prozkoumávala to s Viktorem, ale nedostali se dál než k dotekům a polibkům, což znamenalo, že byla ještě panna. Měla však podrobné a přesné představy o tom, jak by její poprvé mělo vypadat. Šokovaně si uvědomila, že tohle je skvělá příležitost své představy uskutečnit; poslední auto-erotická fantazie. Když pohlédla na své tělo, přelila se přes ni vlna touhy. Náhle to všechno zatoužila prožít zvenku stejně jako zevnitř, vyzkoušet si to způsobem, jakým to po zpětné proměně už nebude nikdy možné.
Sklonila hlavu a líbala Snapeovo hebké ňadro, ochutnávala kůži, přičemž všechny ty pocity pronikaly skrz chuťové pohárky, které nebyly součástí téhož těla. Drobnými polibky doputovala k bradavce a vsála ji do úst, zkusmo kolem ní, tvrdosti uprostřed vší té hebkosti, ovinula jazyk. Když její ruce klouzaly po obnažené kůži, tak ji napadlo, že si nikdy neuvědomila, jak hebké její tělo je; ani jak výrazně to kontrastuje s oněmi malými ostrůvky tvrdosti.
Snapeovy ruce bloudily po jejím těle. Vklouzly pod košili, kterou měla stále na sobě. Přejížděly po zádech a kopírovaly svaly, které se napínaly a zase uvolňovaly. Stáhla se a zkusila fouknout na vlhkou bradavku. Zalapal po dechu. Přesunula se k druhé bradavce. Aby ji povzbudil a dostal blíž, zabořil prsty jedné ruky do jejích vlasů. Tření látky o kůži pro ni začínalo být neúnosné, najednou se jí potřebovala zbavit; pokud měla v úmyslu uskutečnit své sny.
Zvedla hlavu a odtáhla se natolik, aby uvolnila manžety – pár horních knoflíčků už bylo rozepnuto – a košili pak přetáhla přes hlavu. Sehnula se s úmyslem zvednout to, co odložila, ale Snapeova ruka na hrudi ji zastavila. Dlaní přejížděl po hrudních svalech a třel bradavky a ach! – to vysílalo elektrické šoky přímo do jejích slabin, které na to zpětně reagovaly. Zavřela oči, když laskající ruka pokračovala následována ústy. Jedna z bradavek se vzápětí ocitla v zajetí vlhkého tepla, které škádlilo a sálo a foukalo a mámilo z jejího nejhlubšího nitra tiché steny.
Byla teď téměř bolestivě vzrušená, mysl začínala být zastřena nepřekonatelnou mužskou potřebou. Další bezděčný pohyb jako odpověď Snapeovým rtům jí napověděl, že jestli ze sebe nechce udělat absolutního hlupáka, potřebuje se zbavit oblečení. Jednou rukou sáhla dolů, aby rozepnula kalhoty. Snape se odtáhl, jako by to byl nějaký signál, a pustil se do stejné činnosti. Když se ocitla nahá, její erekce byla jasně patrná, tvrdá a zlověstná. Byla trochu překvapená, že přímo nepulzuje. Vedena touhou a bouřlivým mužským chtíčem, se znovu sklonila ke Snapeovi, aby políbila jeho ňadro. Její ruka mířila po břiše dolů, vstříc tmavým chloupkům v rozcestí klína. Je to tak, jak by to mělo být, napadlo ji; ruka laskající zaoblené bříško, probírající se kudrnami a pak zkoumající prsty, které hledaly to malé místečko, o němž věděla, že tam je.
Ano, skutečně tam bylo. Další tvrdý ostrůvek zahalený hebkou vlhkou horkostí. Pohladila ji. Její dotek lehce přejel po vlhkosti. Věděla, jaké to bude, až ho laskání vystřelí spirálovitě vzhůru, stejně jako by to udělal s ní. Teď už nedokázala určit, kde jeden končí a druhý začíná, učitel a studentka – a kdo je kdo v téhle krkolomné poloze. Byla Severus, nebo Hermiona? Nebo oboje? Zvýšila intenzitu pohybů a zesílila tlak prstů. Její laskání bylo vláčné a jisté, hrála si s hebkými záhyby, vnímala každou odezvu Snapeova těla. Vydával jemný vrnivý zvuk, téměř nadpozemský. Byla to odezva, kterou v sobě ještě nevyvolala.
Ocitla se až nebezpečně blízko hranice sebeovládání, a to i přesto, že tu chvíli chtěla prodloužit, prodloužit tak, jak jen mohla. Řídila se víc instinkty než znalostmi. Posunula se tak, že na něj shlížela. Všimla si ruměnce, který zakrýval většinu jeho těla, a rozšířených zornic, které téměř zastiňovaly panenky. Jeho oči teď byly stejně černé jako její. Zavřela je a snažila se dostat pod kontrolu dýchání a tělo.
„Hermiono?“ Ta otázka byla tichá, vzdálená, jako kdyby měl potíže s mluvením. Znovu otevřela oči, aby se setkala s nejistým pohledem. „Jsi… Chci říct… Jsem…?“ nechal hlas odumřít. Byl viditelně vyveden z míry.
Cítila, jak se jí stáhlo hrdlo, když si uvědomila, na co myslí, a pak pochopila, že tahle záležitost se v tuhle chvíli pravděpodobně více týká jeho než jí.
„Ano,“ zašeptala. „Ale bude to bolet jen chvíli. Bude to v pořádku, slibuju.“
Neměla ponětí, jestli to, co řekla, je pravda, či nikoli, ale zdálo se jí velmi důležité ho uklidnit. To jen vedlo k dalšímu rozhodnutí. Byla si vědoma svých vlastních zkušeností, nebo spíše jejich nedostatku, ale o těch Snapeových neměla ani ponětí. Tahle chvíle však nebyla vhodná, aby to probírali, nehledě na jeho očividnou nechuť vůči tomuto tématu. Vzhledem k jeho věku předpokládala, že nějaké předchozí zkušenosti mít musí, ačkoli si nebyla jistá, kde by je získal, když žije na hradě plném dětí. Usoudila, že jeho tělo by si mělo pamatovat, co ona sama neznala. Stejně jako létání nebo tanec.
„Je to jako jízda na kole,“ uvažovala s surrealistickým nádechem, „to se nezapomíná.“
„Nikdy jsem na kole nejel, Hermiono,“ zazněla zamumlaná odpověď.
To ji trochu polekalo; neuvědomila si, že promluvila nahlas. Byla příliš omámená potřebou a touhou na to, aby jeho poznámku brala vážně. Zamumlala další slova útěchy a rty se otřela o jeho. Věřila svému tělu, že bude vědět, co dělat, a tak zaujala pozici. Když ji Snapeovy ruce přitáhly blíž a naváděly ji tam, kde si přála být, cítila, jak její tělo hoří.
Ten dotek, pevný a něžný, byl tím, co ji nakonec zbavilo kontroly; byl to bod, ve kterém fyzická potřeba získala vrch nad racionálním myšlením. Převládl instinkt a touha a ona vyšla vstříc těsnému vlhkému teplu a překonala odpor. Stěží vnímala Snapeův polekaný výkřik, když se ponořila hluboko do něj. Tělem jí díky tření projela vlna vzrušení. Nemělo to nic společného s pocity, které ji zaplavovaly při jejím samotářském průzkumu. Bylo to intenzivnější, více ji to rozechvívalo, víc… prostě víc. Vědoma si těla pod sebou a neschopna déle čekat, vyrazila vstříc temnotě. Netušila, kde jeden začíná a druhý končí. Cítila, jak jí srdce divoce buší v hrudi a krev hučí v uších, nehty zarývající se jí do zad a pohyby pod sebou, kterými jí vycházel vstříc, jimiž jí odpovídal a poháněl ji kupředu, dokud nezůstali jen ona a on a zvuky a doteky a napětí a uvolnění.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Nifredil.
KONEC