Z kávy stoupala pára, svíjela se nad šálkem jako hbitá kobra za zvuků flétny. Chlad sklepení jakoby přemohl veškeré teplo, které vydávala kamna. Nevýhodou – jednou z nevýhod, a to byl příliš přepracovaný na to, aby přemýšlel nad opravdovými výhodami – této práce na kosmetice bylo, že k základní přípravě nebylo potřeba žádné teplo; bez obvykle zapálených plamenů pod kotlíky byl příchozí prosinec v těchhle hlubinách hradu trestem.
Bylo ještě brzy – příliš brzy – a mráz už maloval vzory na vysokých oknech laboratoře. Ty lámaly světlo a dělaly z něj rozptýlenou mlhu; ledové kresby se roztahovaly na skle a bránily jakémukoli celistvému pohledu na krajinu za oknem.
Slunce sotva vykouklo, a co ranního narůžovělého světla už se dralo skrz ledové kresby dovnitř; Snape v tu chvíli pracoval při světle svící, zkoušel nějaké nápady, které se prodraly na povrch, když procitl. Kombinace vůně a vlhkosti, odlupovací masky na bázi ovoce. Odmítal se zabývat důvody, proč se mu zdá o složení a kombinacích přípravků pro péči o pleť – a odmítl uvažovat o tom, jestli to náhodou není od temných nočních můr krok k lepšímu.
Vůně kávy překryla méně příjemný pach směsi, na které pracoval; konečná vůně byla jemnější, s lehkým nádechem dřeva a citrusovým podtónem. Tento konkrétní krok na cestě k hotovému výrobku však znamenal menší pravděpodobnost, že vyhraje nějaké ceny. Lahvička před ním byla naplněna konzistentní matně bílou směsí, která by případně mohla být holicím krémem.
Snape se pro sebe téměř usmál. Vzpomněl si na Hermionin poněkud vyplašený výraz, když neochotně navrhl přidání tohoto konkrétní produktu do kosmetické řady – zamrkala a zeptala se, co ho k tomu vedlo; holení bylo bezesporu věcí, kterou kouzelníci nechávali na magii. Byl si jistý, že se kouše do jazyka, aby se vyvarovala komentáře v tom smyslu, že pouze masochisté – jako on, například – používají žiletku. Stejný hovor vedli ve chvíli, když diskutovali o produktech ženské řady. Nejdřív do seznamu zařadila pěnu na holení, aby ji vzápětí vyškrtla – kouzlo bylo podstatně účinnější.
Sám se musel kousnout do jazyka, aby se nezeptal, proč, když byla kouzla tak účinná, musel podstoupit proceduru, která stále měla své nezastupitelné místo v jeho zlých snech. Přemýšlel, zda Hermiona pochopila, na co myslel, když dodala, že některé čarodějky experimentovaly s možnostmi, které měli k dispozici mudlové. Obecně ale platilo, že neexperimentovaly dostatečně dlouho, aby dokázaly vyrobit stejně hodnotné produkty. Ty měly nakonec jen krátké trvání.
Rozhovor – o výrobcích z kosmetické řady – byl do včerejšího dne bezmála jedinou konverzací. Možná to bylo nepřítomností studentů, možná to bylo nevyhnutelné, ale v určitém okamžiku včerejšího večera, když byli v laboratoři, se přesunuli z trapné situace, která hraničila s nepřátelstvím, do mlčení, které bylo víceméně přátelské. Možná už to bylo víc než porozumění, jako posun v místě, v čase a v realitě, který je srovnal. Jako by se sešli, oba o deset let starší, ale bez zkušeností, kterých po tu dobu nabyli, a znovu sváděli ten stejný boj; spojení přerostlo v intimní vztah, díky kterému čelili před deseti lety nepřízni osudu.
Nic zvláštního se neprojevilo – žádné trauma, žádná náhlá tvůrčí krize; jednoduše pracovali a pak si sedli k obědu.
Když se pustili do jídla, vyměnili si pár poznámek ohledně práce a Hermiona se pak na pár chvil ponořila do ticha. Pozorovala ho. Předpokládal, že hledala jakékoli náznaky toho, že vzorky, které použil, mají nějaký účinek. O tom ji mohl, samozřejmě, ujistit – koneckonců ty proklaté věci vyrobil. Nicméně on se do diskuse, zda jeho pleť a vlasy vypadají lépe, než když používal obyčejné mýdlo, nijak nehrnul. Taková diskuse by vyžadovala, aby přiznal, že tomu tak je, a on by byl přitom raději, kdyby se prostě bavila. Oběd pokračoval a s ním i povídání…
********************
Z mísy s ovocem, která stála na nízkém stolku mezi jejich křesly, si vzal jablko a jen tak ho otáčel v prstech. Přemýšlel o různých připomínkách, myslel na řadu témat k hovoru. Pak každé zamítl jako příliš bolestivé, a tudíž nevhodné k nezávazné konverzaci. Nelíbil se mu celý koncept nezávazné konverzace, vyhýbal se jí, jak jen to bylo možné, a bez ohledu na tenhle odpor, se mu rozhodně příčilo začít s ní zaměstnávat Hermionu. Také se navzájem znali natolik, aby se ta znalost změnila na povrchní; snad znali velmi dobře i ty ostatní. Vůbec si nebyl jistý tím, že se pořád navzájem znali, ačkoli podstata se jen stěží změnila. Ta jeho jistě ne; Hermionina by snad mohla – dekáda po osmnáctém roce života byla vždycky náchylnější ke změnám než ta po osmatřicítce.
Ranní práce proběhly překvapivě hladce; podrážděné tření, které charakterizovalo jejich setkání – ta, kterým nebyl schopný se vyhnout - v posledních dnech, jak se zdálo, zmizelo v Bradavickém expresu spolu se studenty, kteří mířili na Vánoce domů. Práce stírala rozdíly. Byl duševně rozpolcený. Nevěděl, jestli má jít dnes dolů do laboratoře; měl práci, kterou bylo potřeba udělat, musel oznámkovat nějaké eseje a připravit se na další pololetí. Tohle měl rád hotové už na začátku prázdnin. Když bylo hotové tohle, měl volné ruce, aby mohl pokračovat ve vlastních experimentech, aby se mohl věnovat vlastnímu výzkumu, bez toho aniž by musel neustále myslet na to, že je tu nehotová práce.
Hermiona se zdála být uvolněnější, neměla takovou chuť s ním bojovat. Skutečnost, že k tomu přispěla i jeho vlastní uvolněnější nálada, mu na mysl nepřišla.
Zatímco se zabýval vlastními myšlenkami, káva mu vystydla. Jiskra z kamen a zapraskání v omezeném prostoru za očouzenými dvířky je oba vytrhlo ze snění. Když vstal z křesla, potřásl Severus hlavou.
„Můžeme, Hermiono?“ poukázal gestem ruky na práci, která je čekala, a oba je překvapil, když k Hermioně tu ruku natáhl, aby jí pomohl vstát z křesla.
Předtím, než pokračoval ve své práci, nahlížel přes Hermionino rameno, aby viděl, jak pokračuje její práce. Poznámky, které jí pokrývaly stůl, byly uspořádané a pečlivé, psané známým rukopisem. Rozváděly do podrobností procesy přípravy a přísady. Co se jejích dalších výrobků týkalo, ponechala si jeho původní základní recepty.
„Nebude jasmín účinnější v tomhle pořadí?“ zeptal se, aby řeč nestála. Přitom za pomoci prstu projížděl seznam jednotlivých kroků. Hermiona na něj přes rameno pohlédla a zavrtěla hlavou.
„Tahle kombinace nepřináší tak příjemnou konečnou vůni. Rozdíl v účinnosti je minimální, a jelikož to není zrovna lék na Crucio, na vůni záleží.“
Soustavné vysvětlování a letmý pohled uvolnily vzpomínky, které se v průběhu několika posledních dní znovu samy přihlásily. Už ten výraz viděl, i ten pohled, ale na své vlastní tváři. Shlížel k němu, dolů, nedíval se nahoru.
„Už je to dlouho,“ zamumlal. Neuvědomil si, že promluvil nahlas. Přes Hermioninu tvář přeběhl divný, téměř posměšný, částečně pochybovačný, výraz. Pak přikývla.
„Hmm,“ opáčila. Byl to nic neříkající zvuk, který mohl být skoro považován za souhlas.
„Přemýšlel –„ zarazila se.
„Jestli jsem o tom přemýšlel?“ zeptal se a ona znovu přikývla. Chvíli si ji jen pozorně prohlížel. Nakonec vyhrála upřímnost – zasloužila si ji. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy měl potřebu zjemňovat své odpovědi.
„Ne, ve skutečnosti ne. Až poslední dobou. Bylo by to plýtvání časem a energií a stejně bych tím ničeho nedosáhl.“ Přemýšlel, jestli čeká, že se zeptá na to samé, ale možná také, že ne. A nečekala. Jednoduše opět na jeho slova přikývla.
********************
Navázali v místech, kde přerušili hovor, a oběd; práce pokračovala za mlčení, nebylo to však nepříjemné ticho jako předtím, bez ohledu na poněkud nedokončené téma. Bylo nedokončené možná proto, že ten rozhovor prostě dokončit nešel.
Další konverzaci si nechali na večer, méně osobní a méně obšírnou; když se napil kávy, uvědomil si Snape s trhnutím, že mu tenhle druh konverzace chybí – zbytek profesorského sboru byl, samozřejmě, připraven si s ním popovídat, když o to projevil zájem. Občas to udělal, ale čas a učení a možná i dispozice smrskly jejich zájmy tak, že hovor s nimi byl obvykle dost předvídatelný. Postrádal potěšení z hovoru, který jednoduše plynul bez jakýchkoli omezení či mantinelů, který někam vyústil.
Snape se zachvěl. Přešel ke kamnům, aby si nalil další kávu; dnes ráno bylo opravdu chladno.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC