Snape byl, přes všechna očekávání, uvolněný. Zima dnes večer opět k hradu natáhla své ledové ruce, ve vzduchu byl cítit chlad. Pohrával si s myšlenkou vydat se vstříc Prasinkám a pochybnému potěšené hospody U Tří košťat; tohle byl večer jako stvořený pro whisky, přímo pro ni nebo pro kávu. Znovu se snažil vyhnout Hermioně.
Pro tentokrát ta potřeba byla vzájemná. Práce jim šla v tichosti od ruky, když ráno bok po boku pracovali v laboratoři. Přišla pozdě a, jak předpokládal, spíše kvůli kocovině. Včera odcházela s poznámkou o nějakém setkání s McGonagallovou ten večer; vzhledem k Minervině slabosti pro – a objemu – whisky, si byl dostatečně jistý, že se Hermiona nachází v poněkud delikátním stavu, a kdyby zrovna nepracovali na takových neškodných substancí, nepřiblížila by se k laboratoři ani na sto honů.
Dnes se omluvila brzy, a to aniž by něco řekla. Snape se sám sebe snažil přesvědčit, že je jednoduše unavená a trpí kocovinou z whisky, kterou pila noc předtím. Nepodařilo se mu to a tak strávil neplodnou hodinu tím, že byl naštvaný na celý svět. Byl si jistý, že se dnes večer sešla s Querozem. Koneckonců souhlasila s tím, že si prohlédne mužovy rytiny. To, že mu neřekla, kdy si zmíněná díla chystá prohlédnout, bylo nepodstatné – mohlo to být tenhle večer stejně jako jiný.
Po hodině byl vyčerpaný záchvatem hněvu, což bylo znamením toho, že pololetí bylo dlouhé a obtížné – na konci prázdnin mohl tuhle náladu živit celé dny, dokonce týdny. To, že nebyl dostatečně zaměstnaný, to ještě urychlilo; chybělo mu uspokojení ze strhávání bodů, to mu také nepřidalo. Pořád ještě nepřišel na způsob, jakým Nebelvíru strhne body za Hermionino dostaveníčko, ale pracoval na tom. Bylo to dětinské, to připouštěl, ale nebyli to právě mudlové, kdo lidi v jednom kuse podporoval v tom, aby si hýčkali své 'vnitřní dítě'?
Na myšlenku zajít do Prasinek ho nakonec přivedla samotná zima. Sníh vytrvale padal po většinu dne a změnil vybledlý nach a zlato podzimu na vysočině znovu v bílou; Snape cítil jistou míru zadostiučinění díky vědomí, že když nebude moci jít do Prasinek on, nebude moci jít ani Hermiona s Querozem. To však mělo jen krátkého trvání, jelikož se jeho představivost začala zabývat alternativami večeře na veřejném místě.
Skončil tak, že se cítil rozzlobený a unavený z pocitu méněcennosti jednoduše proto, že si Hermiona prohlížela Querozovy rytiny. Také byl unavený z toho, že na sobě neustálého pozoroval, jak ho dostává. Úlevu Snape našel v léčivých účincích whisky.
Lahev Ogdenské starorežné, která byla tak stará, že mohla být i Ogdenskou prastarorežnou, našel vzadu za skříní. Snape opatrně přičichl k hrdlu. Alkohol byl známý tím, že z obsahu lahví vytvářel obzvláště nestálé sloučeniny. Zábavný výbuch příležitostně otevřené lahve na posledním vinobraní byl jedna věc; tahle mohla způsobit něco mnohem velkolepějšího a rozhodně mnohem nebezpečnějšího.
Po dvou skleničkách seděl Snape v křesle u krbu a pozoroval vločky, které se líně snášely k zemi za oknem. Za oknem místnosti, která byla osvětlena ohněm z krbu a stovkou svící rozmístěných po celé pracovně. K dnešnímu večeru se nehodilo jasné přímé světlo. Whisky měla přesně ten účinek, jaký Snape předpokládal. Byl tak ponořený do meditace jako ještě nikdy. Prohlížel si vzory, které vytvářely poletující vločky, a jeho mysl byla konečně naprosto prázdná.
Nebyl si jistý, jak dlouho takhle byl – hádal, že hodně dlouho -, když tu se ozvalo zaklepání na dveře. Albus Brumbál. Zdálo se, že toho muže přitahovala Snapeova whisky jako magnet – možná to měl na svědomí ten prokletý vševědoucí třpyt, který pobízel k návštěvě kdykoli měl Snape potřebu léčit se tímto způsobem.
Snape si nebyl zcela jistý, jestli dal nějaký pokyn k otevření dveří – pravděpodobně ano, ale možná taky, že ne. Buď jak buď, výsledek byl stejný. Dveře se polehoučku otevřely a vousatý muž vstoupil. Hmm. Ta whisky byla silnější, než se domníval.
„Napadlo mě, Severusi, že možná nastal čas, abych sešel sem dolů a podíval se na vás. Na konci pololetí je vždycky takový blázinec, nemám pravdu? Jednoduše jsem se ještě nedostal k tomu, abych obešel profesorský sbor. Jaká je dnes Ogdenská?“
Muž měl příliš mnoho otázek – dnes večer se choval nějak zvláštně; zdálo se, jako by spolu ústa a mozek nekomunikovaly. Snape se mírně zamračil a pak gestem naznačil, aby se muž posadil do druhého křesla u krbu. Tam, kde jindy obědvala Hermiona… sakra. Když člověk na nic nemyslel, bylo to tak příjemné, dokud to trvalo.
„Albusi,“ kývl. Ředitel se usadil a upravil si vous ke své plné spokojenosti. „Whisky?“
„Myslím, že ta by byla v tuto noc velmi příjemná, Severusi. Mohu být nějak nápomocen?“
Rozhodně spolu nekomunikovaly – a třpyt se zdál být poněkud výraznější než obvykle. Kývl a pozoroval ředitele, jak si přivolal sklenku pomocí Accia a pak si nalil štědrou dávku whisky. Zamyšleně se napil a poté přidržel sklenku proti světlu.
„Dobré nebe, Severusi, kde jste tohle vzal? Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem viděl tak starou whisky.“
„Někde tam vzadu,“ gestikuloval Snape směrem ke skříni. „Nejsem si jistý, odkud pochází. Záleží na tom?“
„Ne, vůbec ne. Tuším, že patřila vašemu předchůdci – nebo možná jeho předchůdci, vzhledem k jejímu věku. Je úžasné, co můžete najít v těch nejodlehlejších zákoutích naší školy. Jen to čeká na objevení, že? Všechny možné věci, a z některých se něco vyklube až po čase.“
Brumbál na něj významně hleděl. Snape se nedal jen tak nachytat, zdálo se však, že jeho mysl zaměstnávalo i něco jiného, co vyžadovalo jeho plnou pozornost.
„Nejsem si jistý, že chce být objevena, Albusi.“ Můj ty smutku, opravdu to řekl? Snape lahev s whisky pokládal opatrně na stůl. Ten však byl dál, než si pamatoval. Zachytil lahev dřív, než stačila spadnout na zem, a s mnohem větší pozorností ji položil na nízký kaštanový stolek. Další doušek by mohl počkat – na příští rok. Nebo do příštího století.
„Někdy se věci najdou, bez ohledu na to, zda objeveny být chtějí či nikoli.“
„V tomhle případě si myslím, že už ji našel někdo jiný. Nebo možná jeho mědirytiny si ji našly.“ V jeho hlase byla stopa zlosti a to se mu vůbec nelíbilo.
„Možná má jen obyčejný talent na hledání; myslím si, že možná hledá špatnou věc – kouř a zrcadla, chcete-li.“
Snape znovu sáhl po whisky – k čertu s tím. Aby s Brumbálem vydržel v takové náladě, potřeboval víc alkoholu. Naprostá záhada.
„Nezáleží na tom, co hledá, Albusi, nebo zda vůbec něco hledá. Nejde o něj; ona si musí vybrat. Od začátku to bylo na ní. Vzhledem k tomu, že jste začal tento pozoruhodně sentimentální rozhovor, můžete si poslechnout i zbytek. Nezáleží na tom, co si myslím já – záleží pouze na tom, co si myslí ona; a můžu vám říct, že ona na mě nemyslí. Ne, nekruťte hlavou, vy víte, že ne. Jsem učitel lektvarů, ten, se kterým měla… pár let zpátky nešťastný incident. Ten, s nímž musela spolupracovat, i když doopravdy nechtěla. Já vím, já vím, není to tak, že by mě nenáviděla – alespoň toho jsem ušetřen. Možná mě dokonce respektuje, kdo ví? Ale to je vše. A já toho vypil příliš, příliš mnoho.“
Snape zíral na whisky, jantarově zlatou tekutinu ve sklence, ve které se tříštil oheň z krbu, a čekal na moudrá slova – otřepané fráze, poznámky, rady. Citronové bonbóny.
V tichu bylo slyšet jen praskání ohně v krbu, kůra a míza bobtnaly a praskaly v žáru, žhavé uhlíky poletovaly a s pronikavým povzdechem a přeskakujícími plaménky se usazovaly.
Konečně, těsně předtím, než Snape vzhlédl od sklenky, aby se přesvědčil, že Brumbál neodešel uprostřed jeho monologu, zaslechl jemné zabublání smíchu.
„Tedy už nemám, co bych k tomu dodal, viďte?“ Řekl to se zvláštním důrazem na 'bych', Snape to však pustil z hlavy. Oheň se zdál být nezaostřený, plameny rozmazané. Jeho sluch byl pravděpodobně stejně zastřený. Nyní však vzhlédl, aby se přesvědčil.
Brumbál přece jen odešel.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC