Snape odsunul stranou hromadu domácích úkolů a korespondence. Přitom se ušklíbl nad zprávou od Brumbála, která oznamovala, že famfrpálové utkání profesorského sboru proti starším chlapcům se bude konat krátce před koncem školního roku. Jak hromadou pohnul, několik listů papíru se sneslo k zemi.
Když je zvedl, rozpoznal Hermionin rukopis - jednalo se o jejich poslední korespondenci.
Celá ta výměna dopisů byla dost znepokojující; nakonec to vzdal a souhlasil. Bylo očividné, že Hermiona nebyla ochotná, vzít ne jako odpověď a Zmijozelští vždy uznávali pragmatický přístup. Přesvědčovat ji o tom, že jí nemůže pomoct, by zabralo mnohem více času, než když jí jednoduše pomůže. Bez ohledu na to, jak neochotně něco takového přiznával dokonce i sám sobě, zvědavost v jeho rozhodnutí také sehrála určitou roli - a ona zvědavost neměla co dělat se slečnou Patilovou. Ten růžový papír mu řekl vše, co potřeboval vědět o tom, jak se po opuštění školy změnila.
Ne, jeho zvědavost se rozhodně týkala Hermiony; hrst dopisů, které si během těch let vyměnili, naznačovala, že udělala to, čeho většina jejích spolužáků nebyla schopná, a dospěla. Občas přemítal nad tím, jaká by dospělá Hermiona byla a jak by na sebe působili. To - víc než cokoliv jiného - způsobilo jeho konečnou kapitulaci. Uvažoval, kým by teď v její přítomnosti byl.
Od prvního dopisu věděl, že by měl souhlasit, že ona neustoupí a její dopisy ho v tom jen utvrdily. Ale bylo by pro něj dost netypické, kdyby souhlasil tak brzo, a Severus Snape se nikdy - skoro nikdy - nechoval netypicky. Něco takového by příliš mnoho lidí zbavilo základních životních jistot. Slunce vycházelo a zapadalo; na všechny předměty působila gravitační síla; on byl nepříjemný a příkrý. To byl přirozený řád světa.
Na nadcházející setkání s paní Patilovou shlížel s jistou předtuchou. Posledně, když podlehl jejímu naléhání, se stala věc, na kterou by raději zapomněl, nicméně která byla zapsána do jeho paměti silou, která se rovnala opačnému Obliviate: pokud by byl schopen tu sílu vložit do kouzla, mohl by si vydělat jmění od studentů, kteří se potřebovali našprtat důležité vědomosti na N. K. Ú. nebo O. V. C. E. Nebo možná ne; paměť byla téměř určitě propojena s bolestí a bylo otázkou, jak moc by byli studenti ochotní trpět pro výsledky testů.
Patilová nevěděla, že to byl Snape, komu se tehdy věnovala - stále to nevěděla, a co se toho týkalo, nebyla tady žádná šance, že by se to vůbec kdy dozvěděla. Pokud Hermiona opravdu ještě žádnou historku nevymyslela, byl připraven poskytnout nějakou, která by jeho zapojení vysvětlovala. Cokoli, jen ne pravdu. Neměl absolutně žádný zájem prozradit Parvati Patilové, že během jejího posledního roku v Bradavicích depilovala obávanému profesorovi lektvarů nohy voskem.
Podstatou nočních můr byla ta vzpomínka; ne přímo bolest. Ač se to nezdálo, Crucio bylo pořád ještě horší. Pokud by tomu tak nebylo, byli by Smrtijedi neustále obklopeni neproniknutelnou hradbou čarodějek.
Bylo to tak… holčičí. Nebylo tu jiné slovo, kterým by to vyjádřil. Pokud ano, použil by ho. Bylo nedostatečnou útěchou, že Hermiona se podobných dívčích párty neúčastnila. I její záchvat smíchu, když si uvědomila, čím prošel, by mohl jako útěcha posloužit jen stěží. Konverzace - zde by asi bylo zapotřebí jiné slovo - mezi Levandulí Brownovou a Parvati Patilovou byla nesnesitelná. Kluci, další kluci a make-up. Pokud by to byl jeho život, řekl by jim, s kým mají tu čest a nesl ty zatracené následky. Jediný důvod, proč držel jazyk za zuby, bylo, že by nerad viděl, jak se z Hermiony stane hračka pro Voldemorta. A jistou, nepříliš podstatnou, roli v tom hrál i respekt k Brumbálovi.
Snape se vynořil z deset let starých vzpomínek a neurčitě se zadíval na noční oblohu. Sníh padal přinejmenším na horách, odrážel měsíc, který se blížil k úplňku. Zem i jezero, které se rozléhaly od úpatí útesů a pod nimiž se nacházelo bradavické podzemí, se třpytily sněhem, zářily proti černému nebi.
Kosmetika a péče o pleť. Pokud tohle nebyl jasný důkaz o existence ironie, pak už Snape nevěděl, co jiného by mohlo. Lockhart by na něj byl pyšný - pokud by si tedy ten hlupák byl schopen vybavit jakýkoliv detail ze svého života.
Snape se zašklebil - k smíchu, bez ohledu na to, jak pohrdlivému, mu teď rozhodně nebylo. Podíval se na stůl, na papíry po něm roztroušené, a zamrkal, když spatřil záblesk růžové. Někde tam… dlouhé prsty se daly do hledání, vrstvu pergamenů odsunuly stranou, jak hledaly něco pohřbeného v čase a v závěrečných písemkách.
Konečně našel, co hledal; asi palec tlustý svazek pergamenů pokrytých stěží čitelnými klikyháky - těsnopisem, který používal pro své osobní poznámky. Byla škoda, že jeho práce zůstala nedokončená - tohle by byla ta nejlepší příležitost, kterou si mohl přát k tomu, aby ji uveřejnil, aniž by riskoval, že s ní bude jeho jméno spojováno.
Ne přímo péče o pleť nebo kosmetika, ale stejně by to slečnu Patilovou pravděpodobně zajímalo. Možná by to mohl brzy dokončit… Snape prolistoval své zápisky, aby viděl, kam se se svým výzkumem dostal a zdali se dá brzké dokončení vůbec brát v úvahu. Nadpis neříkal nic víc než 'Projekt Hermiona' - dost sentimentální, ale ty poznámky byly staré téměř deset let. Když získal své tělo zpět, začal na tom pracovat, aby se nějak rozptýlil; byla to vzpomínka na osobu, kterou poznal, a zamýšlel to jako poděkování, pokud by to někdy dokončil. Poděkování za to, že mu vrátila jeho tělo neporušené a jeho třídu neproměnila v prach; za uchování jeho tajemství a za mnoho dalších věcí, které nechtěl jmenovat.
Během měsíců, během nichž se každé čtyři týdny potýkal s mudlovskými tampóny, hledal způsob, jak se s touto věcí vyrovnat, a zároveň respektovat Hermionino přání o nepřerušování cyklu. V kouzelnickém světě se výzkumem dlouhodobě používaných lektvarů nebo kouzel, která by krvácení zastavila, téměř nikdo nikdy nezabýval. Nějaký čas mu zabralo najít mudlovský výzkum toho samého zaměření, aby určil problémy, které Hermionu zajímaly. Žádný z následků nebo vedlejších účinků nepředstavoval nic, s čím by si zpola schopná léko-kouzelnice neporadila. Snape nicméně chápal, proč Hermiona nebyla tak úplně přesvědčená o dlouhodobé vhodnosti takových věcí.
Takže se rozhodl připravit lektvar, který by ten problém odstranil úplně, bez vedlejších účinků. Ale vyučování a mimoškolní aktivity zahrnující Voldemorta způsobily, že volný čas byl po několik let dost vzácnou věcí. A teď, když se vše uklidnilo, vyplnily jeho volný čas jiné věci, aniž by si při tom na výzkum vůbec vzpomněl. Zato teď, teď ten čas měl. Vánoční prázdniny se blížily a s nimi i něco, co se podobalo volnému času.
Snape pohlédl na malou věž knih, která představovala hromádku 'k přečtení'. To mohlo počkat. Kdyby to bylo důležité, už by si to přečetl. Obsah hromádky byl zajímavý, ale ne naléhavý – tedy, možná nebyl ani zajímavý, ale to nezjistí, dokud se na to nepodívá.
Vstal od stolu a trochu se protáhl, když svaly zaprotestovaly po dlouhém sezení. Popadl ze stolu své poznámky a hrnek studené kávy a přešel do své soukromé laboratoře, která se nacházela v jeho komnatách. Své poznámky položil na malý stojánek blízko laboratorního stolu, aby si připomenul, že tohle bude jeho prázdninový projekt. Znovu stránky prolistoval a v duchu si udělal seznam věcí, které bude potřeba objednat z Prasinek - nebo v nějakých případech z Příčné ulice -, aby mohl s výzkumem pokračovat. Většinu ingrediencí měl po ruce. Kdykoliv to jen bylo možné, preferoval práci se snadno dostupnými surovinami; bylo nesmyslné pokoušet se vyrábět něco, co by se mělo prodávat ve větším množství, když se to dalo vyrobit jen z těch nejvzácnějších surovin. Nicméně, byl téměř konec pololetí a zásob viditelně ubylo. Připomenul si, že stejně tak dobře musí zkontrolovat i zásoby v učebně. Studenti si s sebou na začátku roku brali nějaké ingredience, škola ale přesto potřebovala adekvátní dodávky pro třídy a pro potřeby ošetřovny.
Když se vrátil zpátky do pokoje, pohlédl Snape na hodiny a zauvažoval, zda by si neměl dát další kávu. Konvice na kamínkách už moc teplá nebyla, oheň skomíral a měnil se na žhnoucí uhlíky. Snape to vzal jako znamení, že by měl jít a zkusit se trochu vyspat.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC