„Drahoušku!!”
Když Hermiona jako první vstoupila do místnosti, Snape si byl jistý, že v zaječení paní Patilové slyšel vykřičníky.
Teď litoval espresa, které vypil na schůzce s Hermionou - nebo si alespoň přál, aby měl tu prozíravost a objednal si ho bez kofeinu. Zvýšený práh vnímavosti rozhodně nebyl ideální stav na vstup do současné domény paní Patilové.
Ta místnost byla růžová. Velmi, velmi růžová. Pokud by se někdo úmyslně rozhodl vytvořit naprostý opak Bradavického sklepení, tohle by byl výsledek; i když, samozřejmě, nebylo tak úplně vyloučené, že právě to bylo záměrem. Kanceláře Madam Magie byly pokryté každým představitelným odstínem růžové a bylo tu i pár odstínů, u kterých si byl Snape jistý, že by si je nikdy neuměl představit. Všechno bylo hebké a růžové - i zdi byly polstrované. Napadlo ho, jestli se jednalo o výsledek kouzel, nebo na to najali nějakého nešťastného hlupáka.
Výjimku z pravidla tvořili zaměstnanci; všichni byli oblečeni do čistě černé. Díky tomu by se mohl cítit o něco pohodlněji, ale tohle nebyl styl černého oblečení, na jaký byl zvyklý. Především bylo buď přezdobené, nebo u něho naopak pěkný kus látky chyběl - zkoušel nezírat na jeden obzvláště krátký oblek nošený ženou, která, upřímně řečeno, neměla žádné právo zbytku populace ukazovat takové nohy. Přinejmenším ne bez varování. Měla nohy tak bledé a těstovité, jak jen anglické nohy být mohly. Alespoň mohla zkusit opalovací kouzlo, pomyslel si Snape mdle, když zkoušel odvést svou pozornost jinam. A možná i tónovací.
Ať už to byl kdokoli, kdo byl tak neuváženě oblečený, studoval v Bradavicích. Mrzimor, pomyslel si, ačkoliv si ji nemohl přesně vybavit. Ona si ale musela pamatovat jeho, protože na něj koukala s hrůzou vepsanou ve tváři. Upřímně ho to pobavilo. Navíc to byl rychlý způsob, jak zjistit, kteří zaměstnanci byli z Anglie, jejich tváře totiž přesně zrcadlily její výraz. Ostatní na něj jednoduše zírali - když vešel, celá místnost ztichla.
Bez pochyby žasli nad tím, co to jejich noční můra dělá, takhle si přijít k nim do práce. Následoval Hermionu a vykřičníky do malé místnosti, která sloužila jako šéfredaktorova kancelář.
Když zavíral dveře, slyšel, jak mu za zády vybuchla změť žvatlajících hlasů. Bradavičtí absolventi bez pochyby vysvětlovali zbytku zaměstnanců, kdo a co je vlastně zač. A pořádně při tom, samozřejmě, přeháněli. Ticho se přesunulo do další místnosti; paní Patilová na něj zírala, ústa otevřená, očividně zcela ztratila řeč - zjevně očekávala, že Hermionu bude následovat ono zázračné dítě.
Jelikož k růžovému pozadí, stejně jako její zaměstnanci, zvolila černé oblečení a výstřední make-up, stále v ní poznával tu tupohlavou studentkou, kterou sedm let učil. Bohužel, hlas se jí vrátil až příliš rychle.
„Hermiono? Proč je s tebou profesor Snape??” Vykřičníky byly nahrazeny otazníky.
********************
O pár vysvětlení později se vykřičníky začaly zvolna vracet do rozhovoru. Jak Hermiona předvídala, paní Patilová spolkla jejich smyšlený důvod pro Snapeovu přítomnost bez otázek nebo komentářů - jakmile se ujistila, že nepředstavuje žádnou hrozbu kosmetické nabídce Madam Magie, kterou byla zjevně odhodlaná vytvořit, jednoduše ho ignorovala a věnovala se Hermioně.
„Dobře,” pronesla po chvíli, a protože měli přistoupit k práci, pustila jejich vysvětlení z hlavy. Přecházela po místnosti, diktobrk položený na pergamen zapisoval její slova. Snape považoval za zajímavé, že paní Patilová cítila potřebu zaznamenávat celou konverzaci tak podrobně.
„Budu potřebovat produkty se zaměřením na péči o vlasy - šampóny, kondicionéry, masky, oleje - pro čtyři základní typy vlasů,” vychrlila ze sebe. Jakmile získala zpátky svou duševní rovnováhu, její konverzační tempo se zase zrychlilo. Stále sice střílela po Snapeovi nervózními pohledy, ale nakonec se ho očividně rozhodla ignorovat jako nutné zlo. Moc se to nelišilo od jejího postoje ve třídě, jak si vzpomínal.
„Na suché, normální, mastné vlasy a proti lupům. Musíme být schopni tvrdit, že máme všepokrývající nabídku. Také produkty na obličej - odličovače, tónovače, masky, hydratační krémy, extra silné hydratační krémy. Suchá, normální a mastná pokožka plus kombinace.”
„U odličovače budeš upřednostňovat pěnící nebo mléčný typ?”
Snape se skoro usmál nad Hermioniným kyselým tónem; paní Patilová seznam svých požadavkům vychrlila takřka bez dechu, a určitě bez jakékoli společenské jemnosti. Očividně věděla, co chce, a nepokoušela se své požadavky nijak přikrášlit. Nejspíš věřila, že Hermionina předpokládaná chudoba ji donutí přistoupit na všechno.
„Obojí,” přišla stručná odpověď zrovna, když byl uprostřed svých úvah. „A ještě před Vánoci budu potřebovat vzorky pro vedení. S tím by neměl být problém, že ne?“ Pokud kdy nějaká otázka očekávala 'ne' jako odpověď, tak to byla tahle. „Můžu vám dát plat dopředu na zakoupení ingrediencí k testování - ve skutečnosti už jsem pro vás zřídila účet v lékárně na Příčné ulici. Takže cokoli, co budete potřebovat, můžete dostat tam.“
Snape se na ni podíval; tohle pojištění dopředu bylo zajímavé. Nevěřila snad Hermioně co se peněz týkalo? V mnoha směrech vyrostla ve zvláštní ženu; přestože jak sebe, tak své nejbližší okolí, pokrývala nánosem růžové, ona sama byla čímkoliv, jen ne ztělesněním té barvy. Bez ohledu na ostatní byla rozhodnuta jít svou vlastní cestou. Možná se přeci jen tolik nelišila od té bradavické studentky. V jejím tónu bylo také něco zvláštního, když se jim zmínila o termínu pro vzorky; něco jí dělalo starosti a Snapea napadlo, jak moc byl pro ni tenhle projekt důležitý. A kolik peněz by tahle důležitost mohla přinést jemu. A přidejme tu nejistotu, která by se dala využít - nahrávaní konverzace, ten donucující tón, neochota důvěřovat. To bylo… zajímavé. Rozhodně to moc nepasovalo k té načechrané růžové image, kterou tak horlivě budovala.
Patilová se zatím zaměstnávala za svým pracovním stolem. Důležitě zalistovala papíry a natáhla se pro letax, nejspíše proto, aby svou pozorností potěšila další nešťastníky.
„Ode všeho potřebuji vzorky s návody na přípravu. Jo, a budeme potřebovat balzám na rty, oční krém a dva typy krému na ruce - pro normální a pro suchou pokožku,” dodala.
„Pokud chceš práva k receptům, budeš muset zaplatit poplatek navíc. Takhle budeš mít jen právo na prodej. Ten… balzám na rty a to ostatní bude muset počkat. Výroba produktů, které jsi jmenovala prve, zabere veškerý dostupný čas.”
Snapea napadlo, že navzdory vlastnímu předsevzetí by se měl přece jen do této jednosměrné konverzace zapojit. Produkty, o kterých mluvila, zaberou dost času, a kromě toho ani neměl připravené recepty pro ty nově zmíněné.
I když byla výroba jen stěží nad jeho, nebo Hermioniny, síly, jednoduše už měl slečny Patilové a její mentality parního válce dost. Také ho příliš nenadchl nápad, že by měli recepty prodat za skromnější částku, o níž se mluvilo; nezáleželo na tom, že na ingrediencích nebo přípravě nebylo vůbec nic záhadného. Kromě toho se mu nelíbila představa, že by někdo dělal tyhle věci svým vlastním způsobem, obzvláště když by ten někdo byla pošetilá mladá žena. Hermiona byla podivně tichá a, když riskoval rychlý pohled na ni, bylo těžko říct, jestli dusí vztek nebo smích.
„Také nebudeme schopni vyrábět v komerčním měřítku, jak jste původně požadovala. My oba máme na práci také jiné věci. Můžete mít vzorky a recepty, ale nic víc.” Jiné věci na práci - to bylo řečeno mírně. Vyčistit laboratoř kartáčkem na zuby. Znovu srovnat knihovnu podle abecedy. Cokoliv, jen ne vyrábět kosmetiku.
Paní Patilová na něj zamrkala a Snape si znovu pomyslel, že ho nejspíš zvládla z téhle schůzky úplně vypustit. Přerušení jejího monologu očividně nebylo příliš vítané. Chvilku na něj zírala, pak pokrčila rameny.
„Dobře, provedeme opatření, abychom zvládli výrobu většího objemu. Ano, to by šlo. Teď vás předám své asistence, ta vám ukáže vaše kanceláře.”
Zatraceně, museli tam? Snape při představě další růžové v duchu zamžoural.
„Také vám ukáže modely obalů. Dejte mi vědět, pokud byste chtěli něco změnit.”
A já se ujistím, že se nic měnit nebude, dodal si Snape pro sebe.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC