Hermiona pozorovala, jak Severus Snape podezřívavě přičichl k obsahu své sklenice. Zkusmo do nápoje šťouchl přiloženým plastovým míchátkem. Drcený led melodicky zacinkal proti sklu. Snape vytáhl míchátko ze sklenice a malé kousky zelené rostliny plující na povrchu směsi se začaly pomalu usazovat.
"Připomeňte mi znovu, co přesně tohle je," řekl.
"Mátový Julep." (N/A Dvě lžičky cukru, tři snítky máty s trochou vody, s ledem a s 4 cl vybraného alkoholu. Asi nejoblíbenější je Bourbon Julep.) Hermiona, která nepociťovala žádnou potřebu předchozí analýzy, už měla svou sklenici ze dvou třetin vypitou.
"A proč přesně bych měl chtít přidávat cukr a mátu k jinak perfektnímu bourbonu?"
Bezprostřední odpověď samozřejmě byla: protože to chutnalo dobře. Uvážlivější odpověď - na úrovni N. K. Ú., pokud chcete - byla, že některé zážitky byly lepší, pokud jste na ně nahlíželi přes určité chemické filtry.
Celkem vzato, Parvati se nakonec se Snapem vyrovnala lépe, než se dalo čekat. Pokud tedy chcete jednoduché odmítání existence faktu nazývat 'vyrovnáním'. Když se to vezme kolem a kolem, Parvati vždy dokázala přehlížet ty skutečnosti, u kterých by byla radši, kdyby je svět neobsahoval. Nutnost učit se na zkoušky, například. Přidejte k tomu tendenci věnovat svou pozornost souběžně jen jednomu objektu, ať už to byl přítel nebo nová kolekce hábitů, a deset let módního novinářství, a měli jste načechranou růžovost destilovanou do formy přímé bezohlednosti, která byla lehce znepokojující.
I když Parvatiina polekaná reakce na Snapeův náhlý vpád do jejího pracoviště byla jedinou věcí, která oživila jinak monotónně růžové odpoledne.
Celý den byl víc než jen trochu zmatený. Návrat do Oxfordu a dumání o věcech v jejím pokoji však nevypadal zdaleka tak lákavě, jako drink a možná i večeře v Londýně. Původně nečekala, že do toho plánu zapojí i Snapea, ale ten se kupodivu nebránil, když ho zatáhla do jednoho z barů, které byly pro Londýn stejně typické jako už zmíněné kavárny.
Tento bar měl zařízení z tmavého dřeva s mosaznými doplňky. Uvnitř byl hlouček lidí, který sem zaskočil na koktejl předtím, než zamíří na další divadelní senzaci do West Endu. Teď si vyprávěli anekdoty hlasy, které se bez potíží nesly k okolním stolkům. Za normálních okolností by Snape už před hezkou chvílí řekl něco trefného. Ale za normálních okolností by neseděla v baru a nesledovala, jak pozoruje neškodný koktejl způsobem, který měl vyhrazen pro Nevilla Longbottoma a jeho mnohem nebezpečnější pokusy z oblasti lektvarů. Nedostatek otevřeného opovržení pro své okolí - další zneklidňující věc v zneklidňujícím dni.
"Nezabije vás to," odvážila se říct a uvažovala, jestli by humor mohl zmírnit to slabé napětí.
"Co prosím?"
To bylo divné. Kdy naposledy byl Severus Snape duševně nepřítomný?
"Ten drink. Nezabije vás."
Zamračil se na ni.
"Tomuhle místu by nějaké nebezpečí jen prospělo."
To bylo lepší. Úleva ji přinutila trochu se usmát. S nepříjemným pocitem si také uvědomila, že pokud chce tuhle schůzku dál prodlužovat, měla by se ho zeptat teď.
"Chystáte se dnes večer zpátky do Bradavic?"
Vypadal, jako by ho ta otázka překvapila.
"Samozřejmě. Nemohu se z vyučování uvolnit na neurčitě dlouhou dobu."
Hermiona se zhluboka nadechla a soustředila se, aby její hlas zněl tak nenuceně, jak to jen bylo možné.
"Nepředpokládám, že byste měl zájem zajít někam na jídlo, než se vrátíte. Znám hezké menší místo hned za rohem, které by nám možná mohlo vyhovovat."
Pomalu odložil sklenici. 'Zatraceně', pomyslela si, chystá se odmítnout. Samozřejmě, chtěl od tohohle zmizet, tak rychle, jak jen to šlo. Na chvíli si pomyslela, že se ani nechystá odpovědět, ale pak Snape nedbale pokrčil rameny.
"Předpokládám, že jsou tu určité detaily, které bychom měli probrat, a teď je na to stejně dobrý čas jako kdykoli jindy. A protože impérium slečny Patilové způsobilo, že jsem zmeškal večeři, nebudu alespoň muset shánět jídlo, až se vrátím."
Odpověď byla typicky snapeovským způsobem zdráhavá, ale Hermiona ho znala dost dobře, aby věděla, že pokud by měl nějaké opravdové námitky, prostě by řekl ne a odešel by.
"Dobře, můžeme jít hned, jak dopijete svůj drink."
********************
V restauraci bylo méně lidí než v baru. I hluk tu byl podstatně menší. Snape se se svým Julepem nakonec nedostal dál než za jedno usrknutí. Prohlásil, že je příliš sladký a že je to urážka dobrého bourbonu. Hermiona svůj dopila a její nervy tak byly, když už ne úplně vyrovnané, alespoň o něco klidnější než na začátku.
Jídelní prostor byl rozdělen do několika malých místností. Žádná z nich neměla víc než pár stolů, což místu dodávalo intimní atmosféru. I když byla restaurace plná zákazníků, volný stůl se objevil s lehkostí, která Hermioně vnutila podezření, že vrchní v sobě musí mít trochu kouzelnické krve. Snape tu vypadal spokojeněji, a dokonce se uvolnil natolik, aby si objednal láhev vybraného bílého vína, které teď usrkával jako přílohu k rizotu s houbami.
Ona sama měla výtečné mušle.
"Takže," zkusila, "jak se máte?"
Společenská konverzace nikdy nepatřila ke Snapeovým přednostem, ale nechtělo se jí přejít rovnou k práci.
"Stále učím v Bradavicích," odpověděl, jako by to říkalo vše. Což byla pravděpodobně pravda. Všechny další otázky, které ji napadly, se zdály být příliš osobní. Trochu ironické, když se nad tím zamyslela. Byla tu doba, kdy vůbec nic nebylo 'příliš osobní'. To byl také pravděpodobně důvod, proč nechtěla říct nebo udělat něco, co by mohlo vypadat, že bere v úvahu jejich minulý vztah.
Usrkla si vína; bylo suché se stopou jablek. Dobrá volba, což mu také řekla. Po konverzaci o víně následovalo pár zběžných dotazů na členy profesorského sboru a stejně povrchní otázky týkající se zdraví jejích starých přátel. Vypadalo to, že Snapeovi se ulevilo stejně jako jí, když přinesli hlavní chod a jim se tak dostalo legitimní omluvy pro ukončení rozhovoru. Chvíli se věnovali jen uspořádání talířů a jídla. Když Hermiona vzhlédla, aby si nandala trochu zeleniny, upoutal její pohled Snape. Elegantně porcoval své křídlo, pomocí nože obratně odděloval maso od chrupavky, pak plochou stranou nože kousek masa zvedl a přenesl ho k vidličce. Hlavou jí proběhla další vzpomínka; ty silné pečlivé ruce krájící a zpracovávající různé ingredience; dovedně a sebejistě, svaly ovládající činnost tak dobře, že zrak byl skoro nadbytečný. A ten zvláštní pocit, kdy mohla téměř cítit, jak se ty ruce pohybují. Věděla, jak bude nůž spočívat na kloubu jeho prstu, věděla, kolik síly je zapotřebí, aby řez byl dost hluboký…
Obrátila svou pozornost zpátky k vlastní večeři a dala si lok vína, aby trochu navlhčila náhle vyschlá ústa.
"Takže," řekla, aby nějak dostala z hlavy ten podivný dvojitý pocit, "jak připravíme ten Pravatiin seznam? S pomocí soví pošty? Pravidelná setkání přes letax? Vypadá to, že se nemůže dočkat, až se jí to dostane do rukou." Napadlo ji, co asi Snape říká na tuhle novou Parvati. Právě nabírala dech, aby se ho zeptala na jeho názor, když jí skočil do řeči s odpovědí na její předchozí dotaz.
"Nejprve bychom měli shromáždit všechny naše poznámky, které z té doby zůstaly. Předpokládám, že stále nějaké máte u sebe."
To byla ošklivá poznámka. Zmíněné poznámky původně patřily Snapeovi, nechal je v jejím pokoji potom co - no, prostě potom. Stále je měla, založené v ohmatané kopii Dějin Bradavic. Neočekávala, že je někdy bude znovu potřebovat, ale tvořily část její minulosti. Ale co si myslel on? Že si je nechává jako učební pomůcky, nebo jako věci z dětství, které už nejsou k ničemu potřebné?
"Pořád jich pár mám," přiznala. Snapeův výraz byl nečitelný.
"Takže, za prvé bychom měli zjistit, co přesně máme. Za druhé, předpokládám, že bude potřeba vymyslet nějaké základní přípravky a to, jakým způsobem budou muset být upraveny, abychom dostali potřebné modifikace. Za třetí, měli bychom vymyslet pracovní plán."
"To zabere nějaký čas," zamyslela se Hermiona.
"Potom navrhuji, abychom neztráceli čas a začali ihned," odpověděl. "Pokud paní Patilová mluví pravdu a bude potřebovat vzorky ještě před Vánoci, pak byste si měla se svojí prací pospíšit."
Ona by si měla se svojí prací pospíšit? Rázem úplně zapomněla na Parvatiino chování.
"Myslela jsem si, že se mi chystáte pomoct?"
Věnoval jí pohrdavý pohled. S nepochopitelných důvodů se jí trochu ulevilo, očividně neztratil schopnost donutit ji cítit se tak, že ho chtěla praštit.
"Příští týden mám učební závazky. Naopak vám, jak jsem vyrozuměl, už začaly prázdniny dané jen těm, kteří mají to štěstí pracovat ve vyšším školství. Tudíž tato úloha neodvratně leží na vašich bedrech."
Zaťala zuby.
"Dobrá, pokud mám shromáždit všechny poznámky a připravit plán, budu s vámi potřebovat být v poměrně blízkém kontaktu. K přípravě plánu potřebuji vědět, co jste a co nejste ochoten dělat."
Zvedl obočí.
"Jak byste definovala 'poměrně blízký kontakt', Hermiono?"
Zatraceně, narážel snad na poslední příležitost, kdy byli v 'poměrně blízkém kontaktu'? Dělal si z toho legraci? Účastnil se tohoto projektu jenom proto, aby se jí tajně mstil za to, co se stalo v jejím posledním školním roce? Při té myšlence se jí sevřelo hrdlo a v očích jí zabodaly nechtěné slzy.
Pokud na tom trváte, pane profesore, tak se připravte na překvapení.
Zklidnila dech, podívala se mu do očí a pokusila se o svůj nejsladší tón.
"Řekla bych denně, Severusi."
"Denně?"
"Přinejmenším."
"Až do konce školního roku mám učební povinnosti. Nemohu zaručit, že budu mít čas posílat sovy nebo budu dostupný po letaxové síti."
Opravdu?
"Dobře, já potřebuji, abyste se do toho zapojil více, pokud se mám zaručit za to, že se vaše pracovní postupy budou přesně dodržovat," dala důraz na poslední část, "takže, pokud to nemůžete zvládnout, možná byste byl tak laskav a vysvětlil Parvati, že se toho nakonec nemůžeme zúčastnit?"
Zamračil se a jí bylo jasné, že uspěla.
"Napadá mě jediné řešení tohoto dilematu: přijedete do Bradavic, takže budeme moci spolupracovat přímo. Pokud je to pro vás nepřijatelné, pak byste možná měla oznámit tuto novinu slečně Patilové vy.
To byla jasná výzva.
"Nepřijatelné?" vyrazila ze sebe. "Jak si jen můžete myslet něco takového? Ráda se vrátím zpátky do školy. Protože, jak jste řekl, neučím přes Vánoce, můžu přijet už zítra. Nebude to příliš brzy?"
K jejímu překvapení uhnul pohledem.
"Až se dnes večer vrátím, řeknu o tom řediteli a domácím skřítkům. Měl bych jim předat nějaký zvláštní požadavek?"
Ten náhlý ústup ji trochu zaskočil. Zavrtěla hlavou.
"Ne, nic zvláštního," řekla mnohem přirozenějším tónem. "Pokusím se přijet zítra večer okolo večeře. Kdyby tu byl nějaký problém, pošlete mi sovu."
Krátké přikývnutí bylo jedinou reakcí, která se jí dostala.
Hermiona si s nepříjemným pocitem uvědomila, že obchodní záležitosti se nějak obrátily do osobního sporu. Skoro jako série stupňovaných výzev.
Samozřejmě byla ráda, že se vrátí do Bradavic. Vždycky ve škole ráda trávila Vánoce. Jen si přála, aby ta nabídka byla trochu otevřenější. Potlačila povzdech a pokračovala v jídle.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC