V Prasinkách vítr stále proudil skrze nádraží a skrze šaty všech, kteří byli tak pošetilí a stáli na nástupišti. Snape uvažoval, a rozhodně ne poprvé, proč se sem dnes večer rozhodl jít. Hermiona určitě nic takového očekávat nebude a počasí samo o sobě bylo dost mizerné na to, aby ho od takových činů odradilo. Když to bylo nezbytné, kočáry s testrály byly cestujícím k dispozici, takže se ani nemohl vymlouvat, že je tu proto, aby Hermiona nemusela jít nahoru do školy sama.
Naštěstí pro své duševní zdraví mohl Snape poctivě tvrdit, že dnes večer potřeboval procházku a tohle byl stejně dobrý cíl jako kterýkoliv jiný. Letošní třeťáci byli na začátku vánočních svátků ještě pitomnější než obvykle, a během dnešní odpolední hodiny se odehrál větší než obvyklý počet nehod - strávil větší než zanedbatelné množství času protipožární ochranou. A to doslova. Jakmile hodina skončila a generace troubů byla vyexpedována ze třídy, následoval je ven a dále pokračoval na školní pozemky.
Za večerů, jako byl tento, byla pocházka kolem jezera jeho oblíbeným odreagováním. Obří oliheň se, bohužel, nedávno zamilovala do hraní her - další jedinec infikovaný Vánoci, pokud něco takového vůbec bylo možné - a Snape by byl nerad znovu vymáchán. Už napoprvé to bylo dost nepohodlné, ani nemluvě o trapnosti. Prosinec vážně nebyl vhodný měsíc na takové hry - ačkoliv to asi nebyl žádný, pomyslel si zbytečně, když pozoroval, jak se světlo na železnici mění do červena.
Vzdálené světlo se stávalo jasnějším; vlak byl od nástupiště vzdálený asi půl kilometru a přibližoval se. Asi o minutu později se pára přehnala přes nástupiště a Snapea obklopila; ten o trochu postoupil dopředu, aby se dostal z mlhy, a počkal, až nezřetelné postavy vystoupí z vlaku. Na stanici vystoupilo překvapivě velké množství lidí. Záhada se vysvětlila, když uviděl množství balíčků, které si s sebou cestující nesli. Na Příčné ulici se dnes určitě pořádně hýbaly obchody.
Hermiona vystoupila z vlaku jako jedna z posledních. Nenesla žádná zavazadla, jen jednu malou tašku - bezpochyby díky perfektně zvládnutému Reductiu. Když zamířila k východu, Snape znovu vykročil kupředu.
"Hermiono? Slečno Grangerová - " opravil se spěšně.
Překvapeně se otočila.
"Pane profesore?"
"Dnes odpoledne jsem měl v Prasinkách… nějaké záležitosti, slečno Grangerová," pospíšil si, než se ho mohla zeptat, co tu dělá. "Tohle vypadalo jako nejrychlejší způsob jak se dostat zpátky do školy včas na večeři. Půjdeme?"
Hermiona přikývla.
"Dobrý večer, pane profesore," dodala a následovala ho, když se prohnal skrze halu na silnici venku. Jeden kočár tu stále čekal. Nastoupili do něj a posadili se proti sobě.
Cesta zpátky do Bradavic byla tichá, pokus o formální konverzaci skončil ještě dříve, než vůbec začal. Snapea napadlo, že Hermiona vypadá unaveně, a věděl jistě, že on sám unavený je. Moc unavený na hloupou nevázanou konverzaci - po pravdě něčemu takovému by nebyl nakloněn nikdy. Nebyl si jistý, proč ho právě teď něco takového napadlo. Raději se uvelebil na svém místě a soustředil se na jeden problém, na který narazil při svém nedávném výzkumu. O chvíli později si s překvapením uvědomil, že dorazili na místo. Hermiona si odkašlala, aby upoutala jeho pozornost - možná více než jednou, podle toho divného výrazu na její tváři -, a otevřela dvířka kočáru ke schůdkům, které vedly ke škole. Pokynul jí, aby ho předešla, a následoval ji ven z kočáru a pak, o krok dále, ke vchodu do školy. Jeho dřívější domněnka, že vypadá unaveně, byla potvrzena jejím spěšně zakrytým zívnutím a trochu rozpačitou otázkou, kdeže bude ubytovaná.
"Vzhůru celou noc, slečno Grangerová?" protáhl, trochu jí provokoval.
Pokud opravdu byla celou noc vzhůru, byl si jistý, že to bylo kvůli práci, ne kvůli flámování. Ale ona byla jednoduše až příliš tichá. Malá masáž ega jí neuškodí, obzvlášť pokud se dnes plánovala zúčastnit večeře.
Obdržel zlověstný pohled, ale bohužel nic víc. Právě se jí chystal nasměrovat k nebelvírským pokojům pro hosty, když ho McGonagallová ušetřila námahy. Později uvažoval nad tím, co ji zdrželo natolik, že nemohla zachránit svou dřívější chráněnku z jeho spárů dříve. Všiml si, že Hermiona potlačila další zívnutí, než na konci chodby zahnula.
Později, pod bouřkou obtěžkanou noční oblohou ve Velké síni, se Snape mračil na obsah svého talíře. Dušené maso a zelenina na stole převládaly, hluk od studentů byl příšerný a jeho momentální společnost byla nesnesitelná.
Bohužel, tomu muži se povedlo něco nemyslitelného a na pozici učitele Obrany proti černé magii přežil déle než jeden rok. Snape s ještě větší silou, než obvykle, doufal, že profesor Queroz bude ze svého místa vyhozen stejně jako všichni ostatní, ať už to bude díky osudu nebo zavedenému vzoru.
Ten muž byl všechno čím Snape nebyl, všechno čím se velmi svědomitě snažil nebýt. A, právě teď, byl zjevně ponořen do hovoru s Hermionou - ne snad, že by seděla blízko nich, McGonagallová by se nevzdala její společnosti tak brzy. Seděla mezi Minervou a Brumbálem, zachycena do spleti drbů a novinek, tedy pokud mohl něco usoudit z těch střípků veselé konverzace, které se mu donesly.
Queroz ani nezkoušel skrýt fakt, že se pokouší rozhovor poslouchat. Bylo nedostatečnou útěchou, že se zatím Snapea nezeptal na žádné informace o Hermioně - místo toho dostal co mohl z madam Hoochové. Snape musel jednou či dvakrát zakašlat, aby skryl pobavení nad jejími pádnými odpověďmi - že Hermionina zručnost ve famrpálu se do dějin pravděpodobně nezapíše. Po jednom zakašlání se Queroz zvědavě otočil. Snape na něj jen nenaloženě zíral; zabralo mu až příliš času a námahy, aby profesora odradil od konverzace, než aby ji teď sám přivolal. Takže si nadále nechal své pobavení pro sebe a potlačil i kašel.
Když Hermiona vstala od stolu - dříve než obvykle, určitě byla unavená - Queroz vstal také a nepatrně se pohnul, aby ji odchytil; Snape nemohl pořádně zachytit slova, ale ten úmysl byl zjevný. Hermiona se usmála a Snapeovo permanentní zamračení se prohloubilo; byla tu, aby pracovala, ne aby byla rozptylována místním idiotem. V tom vstoupil do síně Hagrid a Hermiona se odtrhla od Queroze, aby se s ním přivítala. Nejistý, co z toho je vlastně horší, se Snape tiše vypařil od stolu a zamířil ven malými dveřmi za profesorským stolem, které ho vedly pryč od hluku a zmatku do tiše vlhkých chodeb bradavického sklepení.
Dalšího dne, když jasné denní světlo spolu s vycházejícím zimním sluncem zabarvovalo vysokohorské vřesoviště do zlata a konvice s kávou na kamnech ve Snapeových komnatách tiše bublala, narušilo ranní klid dvojité zaťukání na dveře.
Poznal to zaklepání, i když ho deset let neslyšel, ne na tyto dveře. Nechtělo se mu na ni volat, aby vstoupila, tak přešel místnost, přičemž se cestou vyhýbal haldě knih, které byly poněkud vratce naskládané u křesla, a otevřel těžké dubové dveře. Hermiona stála v chodbě, svírala stoh ohmataných papírů a vypadala nezvykle nervózně.
"Slečno Grangerová," přivítal ji a nechal dveře otevřené, aby ji pustil dál. Prošla dveřmi a se zvláštním výrazem ve tváři se rozhlížela kolem. Snape předpokládal, že by vypadal podobně, pokud by byl pozván do pokoje primusky - což bylo velmi nepravděpodobné. Kývnutím Hermioně nabídl místo u ohně. Posadila se a papíry odložila na zem vedle sebe.
"Kávu?" zeptal se. Přikývla. Aniž by o to stál, tak si vzpomněl, že bez kofeinu nebyla o moc hovornější než on. Podal jí šálek s kávou; vzala si ho a, předtím než usrkla, otočila jej kolem dokola, očividně si šálek znovu připomínala. Jak se pára vznášela vzhůru, zavřela oči a usmála se.
Když otevřela oči a podívala se na něj, úsměv jí z tváře zmizel a lehce si povzdechla. To, navzdory všemu, nebyla reakce, po které toužil. Odložila hrnek na opěradlo křesla, do dost vratké polohy, natáhla se pro papíry a ukázala mu je.
"Tohle jsou návody, co mi zůstaly," řekla. Poklepala na ně prsty, zatímco začala rozhovor. "Pár odličovačů - řebříček a heřmánek - řebříčkový a kostivalový hydratační krém, rozmarýnový a cedrový kondicionér a pěna do koupele s bezovým květem. Nemyslím si, že jste ke konci prošel všechny recepty, mezi tím a zkouškami mi na to nezbylo dost času. Předpokládám, že jich máte více - tohle nemůže být všechno, co jste vyrobil."
"Ne, slečno Grangerová, tohle nebyl zrovna vyčerpávající seznam. Tady, vezměte si tohle -" přešel k poličce a vybral z ní jednu knihu, "tady najdete nějaké nápady, jak pokračovat. Já mám dnes vyučování, zatímco vy máte dost času, takže můžete začít s vývojem. Je tady malá - vy víte, kde je má soukromá laboratoř." Zarazil se, v duchu se napomenul, že se teď v rozhovoru chová jako by chodil po jehlách.
Nemělo cenu předstírat, že v minulosti mezi sebou neměli žádný jiný vztah než ten mezi žákem a učitelem, i když nebyl připravený uznat to přímo. Ale předstírat, že ona netuší, kde je jeho soukromá laboratoř, by bylo, upřímně, hloupé - a takovému jednání se, pokud mohl, snažil vyhnout.
Hermiona, s pohledem upřeným ke dveřím, které vedly do laboratoře, přikývla. "Je tu ještě jedna věc," řekla. Pozvedl obočí. "Pokusné objekty?" zeptala se. Zamračil se a ona dodala: "Pochopitelně budeme potřebovat otestovat nové recepty, nebo ne?"
"Chovám plnou důvěru ve vaši schopnost připravit bezpečné směsi, slečno Grangerová," řekl suše. Vaření stěží vyžadovalo schopnosti prváka, o někom s jejím vzděláním ani nemluvě.
"To co mě zajímá, není bezpečnost, profesore, ale účinnost," přišla stejně suchá odpověď. "Potřebuji vědět, zda to funguje, nejen zda je to bezpečné. Předpokládám, že to můžeme vyzkoušet sami na sobě - uvidíme, jaké budou výsledky. Děkuji vám za kávu." S tím vstala a, pod Snapeovým upřeným pohledem, zamířila do laboratoře.
Otestovat recepty? Chtěla po něm, aby otestoval recepty? Ne.
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC