Hermiona odložila stoh papírů - který se mezitím rozrostl do velikosti knihy a byl bez dlouhých řečí vrácen zpátky do jejích rukou - dolů, do rohu pracovního stolu. Skrze zavřené dveře slyšela, jak se Snapeovy kroky vzdalují, až úplně zmizely. Počkala ještě dobrou minutu, než si dovolila klesnout na jedno laboratorní sedátko a s těžkým povzdechem zabořit hlavu do dlaní. Dobrý spánek v nebelvírské místnosti pro hosty nemohl vykompenzovat fakt, že noc předtím byla velmi znepokojivá. Bylo absurdní, že je tak neklidná, když se vracela na místo, ke kterému ji poutalo tolik dobrých vzpomínek a starých přátel. Její mysl nebyla tak docela připravená akceptovat fakt, že tento druh vzpomínek může obsahovat i podkategorii nevyřízených záležitostí.
Uběhlo deset let. Byla zpátky ve škole, zpátky v učebně lektvarů, v jistém přeneseném smyslu, a mistr lektvarů byl zjevně rozhodnutý, že nebude o nic vstřícnější než obvykle. Místo vzkříšení starého přátelství to vypadalo, že se ze zdvořilé, i když rezervované, korespondence posunuli skrze jednu nervózní kávu a tak nějak nepříjemnou večeři zpátky k normálnímu vztahu mezi studentem a učitelem, s tolika 'slečnami Grangerovými' a 'profesory Snapey', s kolika si budete přát.
Zítra večer mi zase bude odebírat body, pomyslela si. Suchý humor byl jen slabým pokusem, jak se rozptýlit od uvažování nad tím, proč jí jeho náhlý návrat k starým formalitám tak vadí. Další vyzkoušená a otestovaná cesta z introspekce fungovala; Hermiona se zhluboka nadechla a rozhlédla se kolem. Čistý pergamen, nové brky a inkoust ležely úhledně vyrovnány na stole, přesně tam, kde očekávala, že budou. Přesně tam, kde by je položila ona sama, řekla si rozhodně. Teď, s brkem a pergamenem v ruce, už nebyl důvod, proč to odkládat.
Začala si pečlivě rýsovat mřížky; jednu pro péči o vlasy a větší pro péči o pleť. Čtyři kolonky pro vlasové/pleťové typy, o něco více řádků pro typy výrobků. To dávalo dohromady asi čtyřicet přípravků, které bude muset vymyslet během čtrnácti dnů. Znovu si povzdechla, tentokrát při pomyšlení na čirou náročnost práce. I když to bude - nebo také ne, podle toho jak se věci budou mít - se Snapeovou pomocí. S vrozenou metodičností si vzala třetí list a nadepsala ho 'Výběrové doplňky'. Pod to zapsala věci, o kterých Snape řekl Parvati, že je nedostane. Potom, jako dodatečnou myšlenku, přidala 'Výrobky do koupele' a dvakrát je podtrhla. Ty se možná pod znak trojitého M nikdy nedostanou, ale ona by se klidně vsadila, že nějaký druh relaxačního oleje bude brzy potřebovat sama pro sebe.
Vrátila svou pozornost zpátky ke kreslení jakéhosi základního plánu útoku. Napadlo ji, že ač je tu spousta nezávislých položek, je pravděpodobné, že budou mít stejný základ. Podrážděně potřásla hlavou. Tohle bylo něco, co by si měla pamatovat. Ale ať se snažila, seč mohla, nedokázala si vybavit obrázek učebny lektvarů s kotlíky naplněnými studeným krémem a s amforou plnou zimostrázového oleje - přinejmenším na jednu surovinu si nakonec vzpomněla. Vzala čtvrtý list papíru a napsala na něj velkými písmeny 'Základní ingredience'. Takže jaké základy potřebovali připravit?
Odvary a výtažky by neměly představovat problém; voda byla vždy při ruce a ethyl alkohol byl běžnou lektvarovou ingrediencí. Podobně tomu bylo s lískou, včelím voskem a kaolinem. Ačkoliv, když přišlo na kakaové máslo, olej z pšeničného klíčku a mandlový olej, zarazila se. Celkem vzato, Snapea obvykle nezajímalo, jestli byly jeho masti zvlhčující nebo uklidňující - jen zda byly účinné. Ve skutečnosti by ji nepřekvapilo, kdyby někdy použil nepříjemné ingredience, jen aby dosáhl svého. Vždy tu byla šance, že v nějakém temném a zaprášeném zákoutí lektvarového skladu jsou nějaké odpadky, pozůstatky deset let starého pokusu, kdy Severus Snape stvořil něco, co 'nebylo k užitku žádné bytosti, živé či mrtvé'.
Dlouho zapomenutý zvyk ji na půli cesty k zásobám přiměl vytáhnout hůlku, která by jí měla umožnit vstup. Ztuhla, nejistá, zda se má smát, nebo plakat. Na okamžik - přesněji řečeno na další okamžik - se ocitla zpátky v té době, kdy tu byla doma a její právo vstoupit a chodit kamkoliv chtěla, nebylo nikým zpochybňované, dokonce ani jí samotnou. Když vstoupila do Snapeových komnat, poprvé od té doby, co opustila školu, cítila se nepatřičně. Měly by tu být nějaké změny, něco by mělo být jiné, neznámé. Vrátit se zpátky k něčemu jen na chvíli opuštěnému, instinktivně vědět, kde jaké věci najde, cítit se jako doma tam, kde doma nebyla, to byl divný a ne úplně příjemný pocit.
A přitom to mohl být měsíc, nebo týden, nebo den od doby, co tu žila. Ty samé kožené židle, zaplněný stůl, přetékající knihovna; stejné měděné a bronzové tóny, které se sem svým teplem nehodily. Možná tu bylo o něco víc kousků podivných malých bezcenných starožitností, a určitě tu bylo více knih, ale i tak cítila nutkání vzít si kávu a knížku a stočit se do křesla vedle kamínek. Poznámky by rozložila na podlaze před sebou. Možná právě tohle bylo to, čemu se snažil vyhnout. Pravděpodobně proto jí řekl přímo, aby pracovala v laboratoři, o samotě a soustředěně. Náhle se se sevřeným hrdlem prudce otočila na patě. Na hesla se Snapea mohla zeptat později. Mezitím tu byla jistá uzávěrka, kterou musela stihnout.
*********************
S potěšením zjistila, že staré zvyky ji nezklamaly. Jakmile se zaměstnala nějakým úkolem, její mysl začala poslušně odstraňovat všechny nechtěné zvuky ze smyslového radaru. Než zvonek ohlásil konec dopoledního vyučování, zvládla načrtnout hrubý plán základního vlasového sortimentu v několika variacích a alternativách. A nejenom to - už se cítila pořádně vyhládlá.
Oběd u profesorského stolu byl vždycky o něco méně uvolněný než večeře; přátelské povídání bylo přerušováno obchodním rozhovorem, který se odehrával za tichého vědomí, že bude následovat odpoledne plné práce. Cítila se trochu zvláštně mezi profesory, kteří tu byli přímo 'v práci', takže se jí nechtělo přerušovat vážný rozhovor mezi Minervou McGonagallovou a Ermengardou Prýtovou, který se zjevně týkal nějakého nového ministerského nařízení. S mlhavým nápadem, že by si s ním mohla promluvit o ochraně a heslech, zamířila ke Snapeovi, když náhle zjistila, že je jemně, ale pevně posazená na volnou židli vedle profesora Obrany - jak jen bylo jeho jméno? Ferdinand? Ne, Peregrin, tak to bylo, Peregrin Queroz. Byl první osobou, která nastoupila do této funkce i druhý školní rok od - no, pravděpodobně od té doby, co se pořizovaly záznamy.
Ačkoliv, pomyslela si loajálně, Remus Lupin by se mohl vrátit, kdyby mu to dovolili.
Teď byla poctěna úsměvem a nalitou sklenkou vody.
"Pokud," řekl s lehce nakloněnou hlavou, "byste snad nedala přednost vínu."
Usmála se v odpověď. "Ne během oběda, děkuji vám. Ne pokud chci odpoledne pracovat."
Následoval další úsměv.
"Ach, tak vy také. Svádí to prospat celé odpoledne, a přitom předpokládám, že bych měl zabraňovat svým přespříliš nadšeným studentům, aby se, případně i přilehlé části hradu, vyhodili do povětří."
Pozvedla obočí. "Myslím, že to byste pravděpodobně měl."
Zatvářil se zachmuřeně.
"Máte pravdu. Není to má vina, pochopte; prostě nezvládám to papírování."
To ji přimělo zasmát se nahlas. A znovu se na něj pořádně podívat. Minulou noc si ho stěží uvědomovala. Z probdělé noci a následné cesty byla unavená; vzrušení z návratu už opadlo. Uvědomovala si ho jen jako pozorné osoby, která jí věnovala příjemné a milé přivítání v Bradavicích. Něco jako protiklad uvítání, kterého se jí dostalo od Snapea, který si, z nějakého důvodu, uložil za povinnost přijít k vlaku, aby se k ní choval převážně chladně a nepřívětivě.
Byl větší než Snape, pomyslela si - měl širší ramena a plnější tvář. Měl tmavé, krátce zastřižené vlasy, černé oči, které se pobaveně třpytily, olivovou pleť a hezké lícní kosti. A co více, nezdálo se, že by měl sklony během oběda tlachat. Místo toho raději věnoval pozornost jí. Nebyl příliš dotěrný, ale vždy vypadal, že ho její odpovědi zajímají. Po ranním setkání se Snapem, následovaném osamělou dopolední prací, byla nevázaná, ale příjemná konverzace přesně tím, co potřebovala. Také jí to umožnilo shromáždit jisté množství informací o profesoru Querozovi. Nestudoval v Bradavicích, ale v soukromé škole v Segovii. Nebyl Španěl, ale Portugalec, do Španělska ho poslali studovat rodiče. Měl jednoho bratra a tři sestry, všichni byli kouzelníci. Nedokázal vysvětlit, jak se mu podařilo přežít dva po sobě následující roky jako učitel Obrany, mohl to jen svést na štěstí a na fakt, že nikdo lepší o tu práci nestál.
Při tom posledním prohlášení se Hermiona pokusila nemrkat. Pokud Snape o tu práci pořád ještě usiloval, nebyla to zrovna milá poznámka. Ale znovu to mohlo být tím, že Queroz neměl ani tušení o tradiční hádce o toto místo. Nebo se možná Snape už své snahy vzdal. Blížící se odpolední hodiny jí zabránily v dalším průzkumu této otázky, a, zatímco se škola připravovala na zbytek dne, nápad se vytratil.
*********************
Když se Snape konečně objevil v laboratoři, bylo už nějaký čas po konci vyučování, a Hermiona byla zrovna ponořená do vymýšlení sady doplňkových produktů pro péči o pleť. Napadlo ji, že by bylo užitečné vyrábět věci kombinovatelné tak, že by jeden mohl, řekněme, vzít jednu věc z kombinovatelné sady a používat ji s něčím jiným z nabídky pro suchou nebo normální pleť. Nebylo třeba říkat, že by tím značně stoupla náročnost jejího úkolu. Byla tak zabraná do svých nákresů, že ji Snapeův příchod přiměl nadskočit.
Pozoroval její polekanou reakci a přešel místnost, aniž by na ni promluvil. Vysvětlení jí odumřelo na rtech. Zkusila si vzpomenout, zda dneska byl den s nějakou obzvláště nešikovnou kombinací tříd. Nemyslela si to, ale teď jeho časový rozvrh mohl být jiný než před deseti lety. Možná měl migrénu. Ty si pamatovala až moc dobře. Předtím, než se mohla zeptat, popadl pár jejích papírů, na které si načrtla své předběžné nápady. Jeho jedinou reakcí byla řada zabručení, z kterých se nedal poznat ani souhlas ani znechucení. Pomyslela si, že bylo na čase se nějak projevit.
"Napsala jsem seznam základních postupů, které budeme potřebovat. Musíme zkontrolovat zásoby a objednat správné množství potřebných surovin."
Na chvíli si myslela, že ji neslyšel. Pak si myslela, že ji ignoruje. Ale zrovna, když se chystala své konstatování zopakovat, promluvil.
"Proč už jste to neudělala? Předpokládal jsem, že nebudu muset dohlížet na základní kroky."
Zaťala zuby. "Nemám hesla, abych zrušila ochranná kouzla k vašemu skladu. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že by mi to mohlo způsobit jisté nesnáze."
Věnoval jí divný pohled. Bůhvíproč to vypadalo, že ho její slova vyvedla z rovnováhy. Divné, pomyslela si, nebyla tak příkrá.
"Už je máte," řekl konečně.
Zamrkala.
"Vím, jaká byla před deseti lety. Nechcete mi snad tvrdit, že jste ochranná kouzla během deseti let nezměnil?"
Udělal pohyb, který působil téměř nesměle.
"Po pádu Pána zla nebylo potřeba měnit obvyklé základy. Vybral jsem řadu, která byla podobná, a nechal jsem ji."
Pouze přikývla. Potřebovala víc času, aby zpracovala jednotlivé střípky informací. Jako by cítil potřebu zamluvit toto téma, dodal: "Když už mluvíme o neměnnosti věcí, mohu z toho odvodit, že stále ještě používáte přípravky, které byly navržené pro problematickou dospívající pleť?"
To jí na chvíli vzalo dech. Byla tu stěží dvacet čtyři hodin, a on už se jí přehraboval v životě. Nejasný nápad z odpoledne se sám rozvinul. Sladce se usmála.
"Zajímavé, že na to narážíte, pane profesore." Dala jeho titulu lehký důraz. "Přemýšlela jsem o tom, že by nestálo tolik námahy rozšířit naši nabídku i na sortiment pro muže. Více bychom zdůraznili byliny a lékařské vlastnosti, ale v podstatě by to bylo to samé."
Snapeův výraz byl na pokraji upřímné hrůzy.
"Nabídka pro muže? Muži nepoužívají tenhle druh věcí."
"Je to velmi populární mezi mudlovskými muži," odpověděla nevinně.
"Ach tak, mudlovští muži," ušklíbl se.
"Ano. Někteří z nich dokonce chodí do módních salónů na manikúru a pleťové masky. A na depilaci voskem," dodala škodolibě.
"Slečno Grangerová, nikoho nebudou zajímat tyhle… věci… pro muže," zasyčel.
"Víte co?" řekla vesele. "Co kdybych napsala Parvati, navrhla jí to, a pak bychom jí nechali rozhodnout?"
*********************
Následujícího rána přišla Hermiona do Snapeových komnat, v ruce držela zlomyslně růžový list a cítila se velmi, pokud ne přímo dětinsky, vítězoslavně.
"Ten nápad se jí líbí," oznámila bez úvodu.
Snapeův pohled by mohl vařit vodu.
"Takže," dodala, "je dobře, že tu máme vás, abychom to mohli otestovat."
pozn. překladatele: Za beta-read povídky děkuji Lucys.
KONEC